542/2010

Plný text

MSPH 99 INS 5341/2009 3 VSPH 542/2010-B-15 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka BENEPOINT a.s., Tyršova 1834/11, 120 00 Praha 2, Nové Město, IČ: 27629937, o odvolání insolvenčního správce JUDr. Ing. Heleny Horové, LL.M., V Luhu 18, 140 00 Praha 4, adresa pro doručování [email protected] , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2010, č.j. MSPH 99 INS 5341/2009-B-10, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2010, č.j. MSPH 99 INS 5341/2009-B-10, se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením ze dne 4.5.2010, č.j. MSPH 99 INS 5341/2009-B-10, v bodě I. výroku zrušil konkurs prohlášený na majetek dlužníka BENEPOINT a.s. (dále jen dlužník), neboť majetek podstaty nepostačoval pro uspokojení věřitelů. V bodě II. výroku schválil vyúčtování konkursu takto: a) příjmy celkem 0,- Kč, b) výdaje celkem 8.744,40 Kč s tím, že tato částka představuje hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 2.744,40 Kč (poštovné 476,- Kč, cestovné 1.811,- Kč a DPH 457,40 Kč) a jeho odměnu ve výši 6.000,- Kč (odměna určena soudem podle ust. § 8 vyhl. č. 313/2007 Sb. ve výši 5.000,- Kč a 20% DPH z této částky ve výši 1.000,- Kč). V bodě II. výroku uložil České republice, zast. Městským soudem v Praze, zaplatit insolvenčnímu správci JUDr. Ing. Heleně Horové, LL.M., V Luhu 18, 140 00 Praha 4, částku ve výši 8.744,40 Kč na úhradu jeho odměny a jeho hotových výdajů. V bodě IV. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení písemně oznámil soudu, zda uzavřel účetní knihy, sestavil účetní závěrku, předal dlužníkovi potřebné účetní záznamy, zajistil evidenční a archivační činnost, popř. další činnosti související se zrušením konkursu. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 26.4.2010 předložil insolvenční správce soudu dílčí zprávu s konečným vyúčtováním konkursu s tím, že v konkursu není dostatek majetku pro uspokojení nároků insolvenčních věřitelů. Příjmy konkursu byly nulové a záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla navrhovatelem zaplacena (jednalo se o mzdový nárok). Hotové výdaje vyúčtoval správce v celkové výši 2.287,- Kč (poštovné 476,- Kč, cestovné 1.811,- Kč). Správce nezjistil žádný majetek dlužníka, který by postačoval pro uspokojení věřitelů, a proto navrhl zrušení konkursu podle ust. § 308 odst. 1 písm. d) IZ. V konkursu nebyl žádný další majetek dlužníka a majetek podstaty nepostačoval pro uspokojení nároků věřitelů, soud proto s odkazem na ust. § 308 odst. 1 písm. d) IZ konkurs zrušil pro nedostatek majetku. Odměnu soud určil podle § 8 vyhl. č. 313/2007 Sb. ve výši 6.000,- Kč (odměna 5.000,- Kč a 20% DPH z této částky ve výši 1.000,- Kč). Proti tomuto usnesení v bodě II. a III. výroku se insolvenční správce včas odvolal a namítal, že soud prvního stupně při určení odměny insolvenčního správce zcela chybně vyložil jednak znění příslušných ustanovení insolvenčního zákona, týkajících se odměny insolvenčního správce a dále znění prováděcího předpisu, v jehož důsledku byl insolvenční správce zkrácen na své zákonem garantované odměně o 89%. Insolvenční správce v odvolání citoval § 38 IZ a má zato, že z jeho obsahu měl zákonodárce v úmyslu snížení odměny správce jako sankci v případě neplnění jeho povinností či pro případ jeho nečinnosti. Žádnou jinou možnost snížení odměny insolvenčního správce zákon nezakotvuje. Insolvenční správce má zato, že právě naopak ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, počítá se stanovením odměny insolvenčního správce nejméně částkou 45.000,- Kč, dává tedy soudu možnost úvahy přiměřeného zvýšení této odměny. Minimální hranici této odměny zákonodárce neváže ani na délku trvání řízení ani na náročnost vykonané činnosti, snížení této výše zákonodárce chápe jako sankční instrument proti chybnému postupu správce. Insolvenční správce dále namítal, že soud snížil hranici jeho odměny, aniž by provedl jakékoliv důkazy ke zjištění rozsahu jeho činnosti. V insolvenčním řízení dlužníka bylo přihlášeno 21 věřitelů se 44 nároky, které správce musel řádně prostudovat a posoudit jejich oprávněnost. Sídlo dlužníka bylo pouze fiktivním, insolvenční správce zjišťoval další možná místa, složité bylo též zjistit, že jediný člen představenstva se nachází ve výkonu trestu ve vazební věznici Brno, správce komunikoval s příslušnými finančními úřady, které požadovaly provést řadu úkonů, k jejichž plnění byl dlužník povinen. Insolvenční správce proto požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení v části II. a III. výroku zrušil a schválil vyúčtování konkursu tak, že přizná insolvenčnímu správci odměnu a náhradu za hotové výdaje v celkové výši 56.744,40 Kč (hotové výdaje ve výši 2.774,- Kč vč. DPH a odměna ve výši 54.000,- Kč vč. 20% DPH). Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Způsob určení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce blíže stanoví prováděcí předpis - vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Podle ustanovení § 1 odst. 1 cit. vyhlášky odměna insolvenčního správce, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí součet odměny určené z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele a odměny určené z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Podle odstavce 2 a 3 téhož ustanovení odměna určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli a odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele závisí na výši výtěžku. V odstavci čtvrtém se pak vymezuje, co se pro účely vyhlášky rozumí výtěžkem zpeněžení určeným k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí dle odst. 5 téhož ustanovení odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,- Kč. Ustanovení § 2, 3 a 4 vyhlášky určují odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka reorganizací, oddlužením či v případech, kdy dojde k přeměně reorganizace nebo oddlužení v konkurs. Konečně, § 5 vyhlášky stanoví, že nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4 vyhlášky, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. Odměna insolvenčního správce, jestliže způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, je tedy založena na předpokladu, že podílem na výtěžku zpeněžení, tedy postupem podle § 1 cit. vyhlášky, je odměna vypočtena jedině za předpokladu, že tu je nějaký výtěžek zpeněžení (tedy že správce majetkovou podstatu dlužníka skutečně zpeněžoval) připadající na zajištěného věřitele anebo určený k rozdělení mezi nezajištěné věřitele. Jedině za tohoto předpokladu se uplatní úprava minimální výše odměny, stanovené v odstavci 5 § 1 cit. vyhlášky. Jinak řečeno, minimální odměna ve výši 45.000,- Kč náleží insolvenčnímu správci tehdy, jestliže odměna vypočtená z výtěžku zpeněžení by nedosahovala této částky. Naproti tomu na situaci, která je příznačná pro dané insolvenční řízení, totiž že majetková podstata se vůbec nezpeněžovala a není tu výtěžek, který by bylo možno rozdělit mezi jednotlivé věřitele, pamatuje ustanovení § 5 cit. vyhlášky. Podle něho soud prvního stupně zjevně a správně postupoval, byť to v odůvodnění svého rozhodnutí nevyjádřil. Insolvenční správce v dané věci žádný majetek dlužníka nezpeněžil, jeho činnost spočívala v tom, že přezkoumal 21 pohledávek přihlášených věřiteli, zpracoval jednu zprávu o průběhu insolvenčního řízení, co se týče soupisu majetku dlužníka, správce nezjistil žádná dlužníkova aktiva. Se zřetelem k tomu, odvolací soud dospěl k závěru, že odměna určená správci insolvenčním soudem podle § 5 vyhlášky je přiměřená délce doby, rozsahu a náročnosti činnosti vykonávané správcem. Z výše uvedených důvodů odvolací soud neshledal odvolání insolvenčního správce důvodným a usnesení v části napadené odvoláním podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 26. srpna 2010 JUDr. Jaroslav Bureš, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová