579/2013

Plný text

MSPH 88 INS 6060/2012 1 VSPH 579/2013-B-116 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka: Ing. Radim Hereš, nar. 21. ledna 1963, bytem Praha 6, Evropská 96/645, o odvolání Ing. Otakara Hereše, bytem Praha 6, Evropská 96, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 6060/2012-B-98 ze dne 13. března 2013, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 INS 6060/2012-B-98 ze dne 13. března 2013 se mění tak, že se Ing. Otakaru Herešovi povoluje výjimka ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka Ing. Radima Hereše ohledně spoluvlastnického podílu ve výši 5/24 domu č.p. 645, parcely č. 1091 a parcely č. 1092, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu na LV č. 92, katastrální území Dejvice. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl návrh Ing. Otakara Hereše (dále jen „odvolatel“) na povolení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že podáním doručeným dne 2.1.2013 žádal odvolatel o povolení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka pro osobu blízkou ve věci prodeje spoluvlastnického podílu ve výši 5/24 domu č.p. 645, parcely č. 1091 a parcely č. 1092, vše zapsáno na LV č. 92, katastrální území Dejvice (dále jen „nemovitost“) s tím, že odvolatel je většinovým spoluvlastníkem nemovitosti, ve které žije on i část jeho rodiny, objekt není v dobrém stavu a je třeba neprodleně investovat do stabilizace jeho technického stavu. Z protokolu ze dne 11.3.2013 (B-94) se podává, že s povolením též insolvenčním správcem navrhované výjimky schůze věřitelů nevyslovila souhlas (pro se nevyslovil žádný z věřitelů, proti návrhu hlasovali věřitelé dva), a proto soud návrh zamítl. Proti tomuto usnesení podal odvolatel včasné odvolání. Namítal, že nemovitost postavil jeho pradědeček, dům vlastní rodina odvolatele, dlužník-bratr odvolatele zdědil podíl ve výši 5/24. Podíl dlužníka nečiní ani jeden celý byt, dlužník v domě nebydlí. Namítal, že v případné dražbě by mohlo dojít ke spekulativnímu prodeji a že není reálné, aby případný nový nabyvatel podílu v domě bydlel, protože by musel bydlet např. se sedmiletou dcerou odvolatele. Odvolatel zdůraznil existenci svého předkupního práva a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a umožnil koupi podílu dlužníka za cenu určenou znalcem. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona – dále též IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům: Podle § 5 písm. a) IZ insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Podle § 284 odst. 2 IZ smluvními předkupními právy není insolvenční správce při zpeněžení majetkové podstaty vázán. Podle § 295 IZ odst. 1 dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí nabývat majetek náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě, že k jeho zpeněžení došlo dražbou; tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě 3 let od skončení konkursu. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné. Podle druhého odstavce se ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na a) vedoucí zaměstnance dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, a osoby jim blízké, b) osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost, c) společníky dlužníka, je-li jím jiná obchodní společnost než akciová, d) akcionáře dlužníka, kterým je akciová společnost, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu, e) prokuristy dlužníka, f) členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty. Třetí odstavec § 295 IZ pak stanoví, že na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2 písm. a) až e) a po vyjádření věřitelského výboru může insolvenční soud v odůvodněných případech povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. Má-li k nabytí tohoto majetku dojít až po skončení konkursu, rozhodne o tomto návrhu insolvenční soud samostatně a tuto výjimku může v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2 písm. f); proti jeho rozhodnutí může podat odvolání jen osoba, která návrh podala. Podle § 140 občanského zákoníku převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Odvolací soud je především toho názoru, že jednoznačný text § 295 IZ (obzvláště poslední věta prvého odstavce sankcionující rozporné úkony absolutní neplatností) spoluvlastníkům vyjmenovaným v jeho prvých dvou odstavcích nedává při zpeněžování podílů v režimu insolvenčního řízení jinou cestu k jejich nabytí než způsobem předvídaným ve třetím odstavci tohoto ustanovení. Jinak řečeno, nepovolil-li soud výjimku dle § 295 odst. 3 IZ, je neplatným i takový úkon, jímž nabyla spoluvlastnického podílu z majetkové podstaty osoba uvedená v § 295 odst. 1, 2 IZ, byť jí svědčí zákonné předkupní právo (např. podle § 140 občanského zákoníku). Smyslem omezení osob uvedených v prvých dvou odstavcích § 295 stran nabývání majetku z majetkové podstaty je především zamezit takovým spekulacím s majetkem, jejichž výsledkem by bylo jen to, že se těmto osobám podaří v relativně krátké době pro sebe (či skrytě pro dlužníka samého) ke škodě věřitelů znovu získat zpět zpeněžovaný majetek, tedy ve své podstatě má toto ustanovení mimo jiné bránit podvodným úpadkům. Při vědomí této skutečnosti je proto třeba nahlížet na žádosti těchto osob o udělení výjimky ve smyslu třetího odstavce, již lze připustit především tam, kde vstřícným přístupem soudu k danému požadavku nebudou insolvenční věřitelé poškozeni, resp. tam, kde lze důvodně očekávat, že míra uspokojení jejich nároků nebude nižší oproti stavu, kdy daný zákaz bude striktně zachován. Tak je tomu dle názoru odvolacího soudu právě v daném případě, kdy odvolatel se vlastně nedovolává než svého předkupního práva ve smyslu § 140 občanského zákoníku, přičemž při šetření zásad insolvenčního řízení a dodržením jednotlivých ustanovení o zpeněžování majetku podstaty (§ 282 a násl. IZ) by respektováním tohoto spoluvlastnického oprávnění, jež insolvenční zákon, pro potřeby tohoto řízení zjednodušeně řečeno, nikterak zásadně neomezuje (insolvenční správce není vázán jen smluvními předkupními právy), insolvenční věřitelé neměli být nijak poškozeni. Jinak řečeno, nabídne-li odvolatel za spoluvlastnický podíl nejlepší cenu, není rozumného důvodu takovému prodeji věci z podstaty bránit jen proto, že jde o dlužníkova bratra. Opačný výklad by byl (při absenci jiných rozhodných skutečností) formalistickým výkladem zákona, jenž by odvolatele krátil na jeho právech, ale především by ve svých důsledcích byl způsobilý přivodit újmu právě dlužníkovým věřitelům. Odvolací soud má za to, že i s ohledem na potřebu chránit též zákonné předkupní právo v režimu insolvenčního řízení není zde bezpodmínečně nutné odvolatele vyjímat z latentního okruhu osob ucházejících se o předmětné nemovitosti (o spoluvlastnický podíl na nich), přičemž dalším důvodem pro takový postup může být předpoklad, že to může být třeba právě odvolatel, kdo o koupi projeví vskutku kvalifikovaný zájem a nabídne i nejlepší podmínky, neboť k prodeji se nabízí toliko minoritní podíl, zjevně bez možnosti kupce obývat v domě alespoň jednu bytovou jednotku. Ze shora uvedených důvodů za situace, kdy odvolatelově žádosti přisvědčoval též insolvenční správce, postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení (opírající se vlastně jen o nesouhlasný projev vůle pouze dvou věřitelů) změnil, jak je ve výroku uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 27. května 2013 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová