6 Cmo 157/2021

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele, narozený Datum narození navrhovatele bytem Adresa navrhovatele zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A za účasti: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa zastoupené advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o dočasném zákazu jednat podle rozhodnutí shromáždění v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení účastníka, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. března 2021 č. j. 20 Cm 15/2020-26, Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. března 2021 č. j. 20 Cm 15/2020-26 se potvrzuje.

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl dočasný zákaz jednat podle rozhodnutí shromáždění právnická osoba, a to usnesení bod č. 5 ze dne 2. 12. 2019. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že rozhodnutí o dočasném zákazu jednat podle rozhodnutí shromáždění podle § 1209 odst. 1 věta za středníkem o.z. je svou povahou rozhodnutím o předběžném opatření, a proto soud o takovém návrhu rozhoduje podle § 102 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 z.ř.s. Proto aplikoval ustanovení § 75b o. s. ř. o povinnosti navrhovatele složit jistotu, která činí 10 000 Kč. Soud prvního stupně zjistil, že uvedená jistota složena nebyla, a proto návrh odmítl. Odkázal přitom i na usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3645/2016 ze dne 12. 12. 2016.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel včasné odvolání. Brojil proti tomu, že ustanovení § 1209 o.z. neuvádí žádnou povinnost ohledně složení jistoty s tím, že ani není navázáno na příslušné procesní předpisy, protože takováto provázanost není nikde v hmotném právu zakotvena, ani žádným prováděcím procesním předpisem. Ani o tom nehovoří důvodová zpráva. Právní závěry Nejvyššího soudu, na něž odkazuje soud prvního stupně, jsou dle odvolatele v této věci neaplikovatelné a neakceptovatelné. Dále brojil proti tomu, že soud prvního stupně nesplnil povinnost rozhodnout o návrhu na předběžné opatření ve lhůtě 7 dnů poté, kdy byl podán. Navrhl zrušit odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně.

3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

4. Podle § 102 o. s. ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření (odst. 1); ….ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 o. s. ř. se použijí obdobně (odst. 3); V daném případě se jedná o návrh na nařízení předběžného opatření po zahájení řízení.

5. Dle § 75b odst. 1 o. s. ř. „K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. ….“ Dle § 75 odst. 2 o. s. ř. „Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne.

6. Dle § 1209 odst. 1 o.z. „Je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. ...“ 7. Vrchní soud v Praze již ve svém usnesení ze dne 26. dubna 2016 č. j. 7 Cmo 55/2016-145 uvedl, že: „… návrh na zákaz jednání podle napadeného rozhodnutí shromáždění vlastníků je sice svou povahou předběžným opatřením v řízení o věci samé, možnost tohoto procesního opatření však nevychází z procesního předpisu, nýbrž přímo z hmotněprávní úpravy.“ Ostatně ke shodnému závěru o tom, že návrh na zákaz jednání podle napadeného rozhodnutí shromáždění vlastníků je svou povahou předběžným opatřením, sdílí i Nejvyšší soud, jenž ve svém usnesení ze dne 12. prosince 2016 sp.zn. 26 Cdo 3645/2016, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 60/2018 přijal právní větu ve znění: „Návrh na vydání rozhodnutí podle § 1209 odst. 1 věty první za středníkem o. z. o dočasném zákazu jednat podle rozhodnutí shromáždění, jehož platnost je zpochybňována, je návrhem na nařízení předběžného opatření. Použijí se proto mj. i ustanovení § 75b o. s. ř. o povinnosti navrhovatele složit jistotu a § 75c odst. 2 o. s. ř. ….“ Ke shodnému závěru dospěla i odborná právní teorie v komentářové literatuře: „Jde o předběžné opatření, jímž mají být dočasně upraveny poměry účastníků řízení.“ - viz komentář k § 1209 o.z. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2017.

8. Odvolací soud neshledal v nyní projednávané věci žádného důvodu, proč by se měl odchýlit od svých předchozích závěrů, jež byly následně shledány jako správné i Nejvyšším soudem - viz jeho rozhodnutí publikované v tzv. zelené sbírce a jsou sdíleny též i odbornou právní teorií.

9. Odvolací soud pro úplnost ještě uvádí, že faktické normativní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou v právním systému České republiky oslabeny potud, že závěry v nich obsažené formálně nižší soudy nezavazují. Právem soudu nižšího stupně je ustálenou judikaturní praxi Nejvyššího soudu sice nerespektovat, nicméně reflektovat. To znamená, že s ohledem na jistý tzv. kvaziprecedenční charakter rozhodnutí Nejvyššího soudu, obzvláště těch publikovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, jež působí obecně a jsou s to být zobecnitelnou interpretací právní normy, musí nižší soudy, hodlají-li se od judikatorních závěrů Nejvyššího soudu odchýlit, pečlivě odůvodnit, resp. vysvětlit, proč se neztotožňují se závěry judikatury Nejvyššího soudu. A to s ohledem na požadavek principu předvídatelnosti soudního rozhodování a legitimního očekávání účastníků řízení na jednotné rozhodování soudy. V daném případě však soud prvního stupně neshledal žádné právně relevantní důvody pro to, aby se odchýlil v posuzované věci od závěrů vyjádřených v předmětném rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 7 Cmo 55/2016 a posléze rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 3645/2016 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. První a stěžejní odvolací námitka není tudíž důvodná.

10. Stran druhé odvolací námitky, tedy že nebylo rozhodnuto ve lhůtě 7 dnů (čímž vlastně odvolatel de facto přiznává, že se jednalo skutečně o návrh na nařízení předběžného opatření), odvolací soud uvádí, že tato odvolací námitka není také důvodná. Nejzazší lhůta pro rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření ve smyslu § 102 ve spojení s § 75c odst. 2 o. s. ř. se týká takového návrhu, ohledně něhož jsou splněny zákonné podmínky pro to, aby o něm mohl soud „věcně“ rozhodnout. Jednou z těchto podmínek je i složení předepsané jistoty - v daném případě ve výši 10 000 Kč, jež však složena nebyla. Proto nebyl ani soud prvního stupně vázán lhůtou uvedenou v § 75c odst. 2 o. s. ř.

11. Odvolací soud z výše vyložených důvodů dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl správně, a proto podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.