6 Cmo 184/2022

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele , narozený Datum narození navrhovatele bytem Adresa navrhovatele zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A za účasti: Jméno advokátky B , IČO IČO advokátky B sídlem Adresa advokátky B zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vyslovení, že usnesení valné hromady účastníka ze dne 18. 3. 2016 není jeho usnesením a hledí se na něj jako by nebylo přijato, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 127/2017-161 ze dne 27. 6. 2022,

I. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 79 Cm 127/2017-161 ze dne 27. června 2022 se potvrzuje.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 30 262 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce účastníka.

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně výše uvedeným usnesením zamítl návrh navrhovatele, aby soud vyslovil, že usnesení valné hromady účastníka , Anonymizováno, pobočného spolku ze dne 18. 3. 2016, kterým byly schváleny stanovy účastníka , Anonymizováno, pobočného spolku není usnesením valné hromady účastníka a hledí se na něj jakoby nebylo přijato; dále rozhodl o nákladech řízení k tíži navrhovatele, kterému uložil povinnost zaplatit účastníkovi na jejich náhradu 32 912 Kč.

2. Ve věci se jedná o již v pořadí druhé zamítnutí návrhu navrhovatele, když prvé rozhodnutí ze dne 25. 7. 2019 odvolací Vrchní soud v Praze svým usnesením č. j. 6 Cmo 334/2019-121 ze dne 27. 8. 2021 k odvolání navrhovatele zrušil s tím, že je třeba v dalším řízení zjistit obsah stanov hlavního spolku , Anonymizováno, ve znění platném před konáním předmětné valného hromady účastníka, pobočného spolku, zda byl účastník zmocněn k přijetí vlastních stanov a zda je přijal v rámci těchto mezí dovoleným způsobem k tomu oprávněný orgán. Soud I. stupně podle pokynu odvolacího soudu doplnil dokazování, zejména opakovaně stanovami , Anonymizováno, , pozvánkou na předmětnou valnou hromadu konanou dne 18. 3. 2016 a na této přijatými stanovami, dále uvedenými podáními , adresa, a , Anonymizováno, , a po citaci příslušných ustanovení občanského zákoníku a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřel, že v daném případě se rozhodovalo o prvních stanovách účastníka jako pobočného spolku vzniklého ze zákona, a to na základě zmocnění účastníka k přijetí stanov, které bylo obsaženo ve stanovách hlavního spolku , Anonymizováno, z června 2015. Stanovy účastník vypracoval na základě vzorových stanov hlavního spolku , Anonymizováno, , jenž také tyto účastníkem přijaté stanovy založil do sbírky listin.

3. Soud I. stupně dále vycházel ze skutečnosti, že přijetí rozhodnutí nedostatečným počtem členů je dle ustálené soudní praxe důvodem neplatnosti a nikoli zdánlivosti přijatého usnesení; k tomu uvedl, že by se mohlo jednat o rozhodnutí neplatné, pokud stanovy nebyly přijaty členy účastníka, kteří by tvořili k přijetí stanov oprávněný orgán účastníka. Dále citoval § 259 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ), podle něhož vyslovení neplatnosti se navrhovatel může domáhat pouze v propadné subjektivní lhůtě 3 měsíců, resp. objektivní lhůtě 1 roku, k čemuž však v daném případě nedošlo. Návrh ve věci samé podal navrhovatel dne 27. 11. 2017, což je více jak 20 měsíců po konání mimořádné valné hromady, a tak soud I. stupně uzavřel, že návrh na vyslovení neplatnosti napadeného usnesení valné hromady nepodal navrhovatel včas.

4. Podle soudu I. stupně proces přijetí stanov probíhal v souladu se stanovami , Anonymizováno, na základě zmocnění, a proto se na přijaté usnesení nemůže hledět jako na nicotné, resp. že přijaté usnesení není usnesením valné hromady a hledí se ne něj jako by nebylo přijato.

5. Soud I. stupně rovněž neshledal v daném případě rozpor s dobrými mravy, k čemuž uvedl, že naopak postup účastníka byl v souladu s pokyny hlavního spolku , Anonymizováno, . Připustil však, že do přijetí předmětného usnesení účastníkem nebylo vymezeno členství v účastníkovi, neexistovaly jeho stanovy a ve stanovách hlavního spolku nebylo členství v pobočném spolku upraveno, což mohlo vzbuzovat pochybnosti v tom směru, zda stanovy přijal orgán, resp. účastníci valné hromady, kteří byli členy spolku a zda usnesení bylo přijato orgánem, který měl v působnosti o nich rozhodovat.

6. Pro případ, že by byl návrh podán včas, soud I. stupně vyjádřil názor, podle něhož by bylo na místě posoudil návrh dle § 260 NOZ, když nebylo možné neplatnost rozhodnutí vyslovit, neboť by bylo zasaženo nejen do vnitřních poměrů spolku a narušena jeho stabilita, ale i podstatně zasaženo do práv třetích osob nabytých v dobré víře. Přijaté stanovy, které nebyly ani ve lhůtě 1 roku nikým napadeny, jsou podkladem pro fungování mnoha sportovních soutěží, které mají své vítěze, výsledkové listiny, postupující a sestupující, a do těchto vztahů by bylo, podle soudu I. stupně, případným vyslovením neplatnosti podstatně zasaženo. Soud I. stupně z těchto důvodů návrh znovu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.) a v řízení úspěšnému účastníkovi přiznal právo na jejich náhradu za právní zastoupení v rozsahu daném vyhl. č. 177/1996 Sb. podle soudem I. stupně uvedené specifikace.

7. Proti uvedenému rozhodnutí soudu I. stupně podal navrhovatel odvolání a navrhl jeho změnu tak, že trval na určení, že usnesení valné hromady účastníka konané dne 18. 3. 2016 nemá právní účinky, popř. navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, dále trval na náhradě nákladů řízení a konečně požadoval též, aby z důvodů jím tvrzených závažných pochybení v projednáváni věci byla v dalším řízení věc přikázána jinému soudci.

8. V obsáhlém odůvodnění odvolání odvolatel označil napadené rozhodnutí soudu I. stupně za nelogické, nesrozumitelné, nesourodé, nesprávné a nepřezkoumatelné, když soud I. stupně nerespektoval pokyny odvolacího soudu. Odvolatel namítl, že stanovy , Anonymizováno, neobsahují ustanovení, na jehož základě by tzv. valná hromada účastníka mohla o stanovách pobočného spolku rozhodovat. Dále se opakovaně vyjádřil k otázce souladu stanov účastníka a stanov , Anonymizováno, a k otázce členství v pobočném spolku, k otázce dobrých mravů, k propadné lhůtě, k aplikaci § 260 o. z., když v jednání soudu I. stupně spatřoval slabost pro nepoctivé jednání , Anonymizováno, a účastníka. Odvolatel se dále ostře vymezuje vůči soudu I. stupně, rozhodující soudkyni, napadl rovněž právního zástupce účastníka.

9. Ve vyjádření k odvolání navrhovatele účastník navrhl napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdit. Podle účastníka soud I. stupně správně vycházel ze zjištění, že navrhovatel promeškal objektivní prekluzivní lhůtu 1 rok pro podání návrhu neplatnosti usnesení dle § 259 NOZ a právo dovolávat se neplatnosti usnesení podle jeho názoru zaniklo před zahájením řízení.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně dle § 211 a násl. občanského soudního řádu (o. s. ř.), včetně řízení, jež mu předcházelo, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné.

11. Odvolací soud v projednávaném případě zastává názor, podle něhož soud I. stupně provedl ve věci obsáhlé a pro potřeby rozhodnutí dostatečné dokazování a z provedených důkazů učinil logicky správné skutkové závěry. Odvolací soud se ztotožňuje i s jeho závěry právními, které soud I. stupně podrobně odůvodnil a podpořil platnými závěry relevantní judikatury. Odvolací soud proto v této části odkazuje na napadené usnesení. Odvolatel ve svém opravném prostředku do značné míry opakoval argumentaci, kterou přednesl již v řízení před soudem I. stupně, a se kterou se soud I. stupně v napadeném rozhodnutí vypořádal, a to zejména ve vztahu k podstatné okolnosti opožděného podání návrhu, jakož i ve vztahu ke správně nezjištěné nicotnosti napadeného usnesení přijatého na valné hromadě účastníka Olomouckého krajského fotbalového svazu pobočného spolku konané dne 18. 3. 2016.

12. Konkrétně, soud I. stupně po zrušení jeho prvého zamítavého rozhodnutí odvolacím soudem doplnil dokazování, jak vyplývá z již uvedeného, a správně konstatoval, že se navrhovatel z důvodů tvrzených vad procesu přijímání stanov účastníka jako pobočného spolku mohl domáhat neplatnosti usnesení, jímž byly přijaty stanovy účastníka Olomouckého krajského fotbalového svazu pobočného spolku a na druhé straně se nemohl z důvodu absence nicotnostních důvodů domáhat vyslovení nicotnosti přijatého usnesení pobočného spolku, jímž byly přijaty uvedené první stanovy pobočného spolku. Soud I. stupně učinil správný dílčí závěr v tom směru, že návrh na případné vyslovení neplatnosti předmětného usnesení pobočného spolku navrhovatel nepodal včas, resp. nepodal jej vůbec, čímž nenaplnil požadavky zákona dané § 259 NOZ. Proto také ve svém zpochybňování předmětného usnesené přijatého pobočným spolkem nemůže být ani podle právního názoru odvolacího soudu úspěšný.

13. Soud I. stupně věc správně posoudil též z hlediska namítaného nedostatku dobrých mravů.

14. Podle názoru odvolacího sodu nelze, vzhledem ke specifice projednávané věci, soudu I. stupně vytknout ani to, jestliže se zcela nad rámec požadavku na odůvodnění napadeného usnesení vyjádřil k případnému nevyslovení neplatnost rozhodnutí postupem podle § 260 NOZ pro případ, že by byl návrh včasný. I v tomto směru byly jeho právní úvahy ohledně aplikace § 260 NOZ konzistentní s rozhodovací praxí.

15. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně nemá pochybnosti ani o tom, že stanovy , Anonymizováno, ze dne 5. 6. 2015 zmocnily k přijetí vlastních stanov ty orgány , Anonymizováno, pobočného spolku, jež existovaly podle dosavadní úpravy (tj. podle stanov , Anonymizováno, ze dne 7. 6. 2014). Rozhodla-li o přijetí stanov , Anonymizováno, pobočného spolku jeho valná hromada jako jeho nejvyšší orgán postupem souladným s dosavadními stanovami FAČR, nelze toto usnesení valné hromady účastníka Olomouckého krajského fotbalového svazu pobočného spolku považovat za přijaté mimo její působnost, jak je zřejmé z § 247 odst. 1 NOZ a jak o tom není pochyb ani v rámci rozhodovací praxe např. podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1141/2020.

16. Před odvolacím soudem neobstál ani odkaz odvolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4364/2018, když v projednávaném případě se valné hromady , Anonymizováno, pobočného spolku zúčastnily a o přijetí usnesení rozhodly osoby určené dosavadní úpravou , Anonymizováno, , tj. stanovami , Anonymizováno, ze dne 7. 6. 2014. Na tomto místě odvolací soud v souvislosti se shora uvedeným rovněž zdůrazňuje, že z uvedených důvodů je zcela neopodstatněná argumentace odvolatele, podle níž měla o přijetí stanov , Anonymizováno, pobočného spolku rozhodnout „celá členská základna , Anonymizováno, “.

17. Konečně, vzhledem k ustálení návrhového požadavku navrhovatele při jednání dne 25. 7. 2019 (č.l. 78 spisu), k čemu správně vedl navrhovatele soud I. stupně, neobstál ani další argument odvolatele, podle něhož soud I. stupně napadeným usnesením nevyčerpal celý předmět řízení resp., že opomenul rozhodnout o dalších návrhových požadavcích uplatňovaných navrhovatelem. Na tomto místě odvolací soud navíc konstatuje, že nebyl-li návrh podán včas z hlediska případných neplatnostních vad napadeného usnesení účastníka Olomouckého krajského fotbalového , Anonymizováno, pobočného spolku a toto usnesení nebylo shledáno ani nicotným, soud I. stupně v rámci svého rozhodnutí rovněž zcela vyčerpal požadavek navrhovatele domáhajícího se určení, že jím vyjmenované články stanov (8, 9, 14, 15 a další) jsou neplatné a stanovy nejsou v těchto článcích vůči členům , Anonymizováno, účinné.

18. Jestliže v projednávaném případě soud I. stupně návrh zamítl, nelze takovému rozhodnutí vytknou jakékoli pochybení, když, jak bylo naznačeno shora, soud I. stupně v řízení provedl dokazování v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí, s námitkami navrhovatele se vypořádal a rozhodnutí řádně odůvodnil. Soud I. stupně srozumitelně a logicky argumentoval a podrobně odůvodnil své závěry. Proto odvolací soud v dalším nad rámec uvedeného pro stručnost plně odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.

19. Ze všech shora uvedených důvodů Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, když se odvolací soud nemohl ztotožnit s tím, že odvolací argumentace navrhovatele ve vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně byla v otázce nákladů řízení založena na právním názoru upírajícím účastníkovi právo nechat se zastoupit advokátem. S tímto názorem odvolatele se odvolací soud neztotožnil proto, že z hlediska rovnosti přístupu všech osob fyzických, jakož i právnických k právní pomoci, jako specifické, nepostradatelné a nenahraditelné službě, nelze některé ze skupin osob nebo i jen některému z jednotlivců, toto právo odepřít vzhledem ke všeobecnému a rovnému právu na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, zakotvenému v ústavním zákoně, jímž je Listina základních práv a svobod, v jejím čl. 37 odst. 2.

20. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení úspěšnému účastníkovi přiznal právo na jejich náhradu ve výši 30 262 Kč, za právní zastoupení podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif - zkráceně AT) v rozsahu následujících úkonů právní služby: Vyjádření ze dne 5. 9. 2022 k odvolání a účast na odvolacím jednání dne 13. 12. 2023 (odměna 3 100 Kč za úkon), dále po 31. 12. 2024 úkony honorované částkou 5 620 Kč vyjádření z 16. 1. 2025 a účast při jednání před Městským soudem v Praze dne 11. 6. 2025, účast při jednání před Vrchním soudem v Praze dne 6. 5. 2026 (úkony vždy podle § 11 odst. 1 písm. g). Zástupce účastníka má právo ke každému z uvedených úkonů na režijní paušál 300 Kč u úkonů provedených před 1. 1. 2025 a u úkonů provedených po 1. 1. 2025 má právo na režijní paušál 450 Kč.

21. Zástupce účastníka má podle § 137 odst. 3, odst. 4 o. s. ř. též právo na náhradu za advokátem odvedenou DPH ve výši 5 252 Kč.

22. Proto bylo rozhodnuto ve výroku II. tohoto usnesení tak, že navrhovatel je povinen zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 30 262 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce účastníka.