6 Cmo 20/2021

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci žalobce: Jméno žalobce A, insolvenční správce dlužníka Jméno žalobce B., IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 13 962 400 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2020 č. j. 78 Cm 85/2011-181, Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2020 č. j. 78 Cm 85/2011-181 se potvrzuje. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o pokračování v řízení. V odůvodnění uvedl, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2019 č. j. 78 Cm 85/2011176, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2019, bylo rozhodnuto přerušení řízení vedeného v této věci, a to dle § 110 o. s. ř. na základě shodného návrhu účastníků tohoto řízení. Dále soud uvedl, že podáním došlým soudu dne 2. 10. 2020 žalobce navrhl, aby v řízení bylo pokračováno. Soud proto za použití 111 odst. 4 o. s. ř. rozhodl o pokračování v řízení. Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. V odvolání bylo stěžejní odvolací námitkou to, že důvod, pro který bylo navrženo přerušení řízení, dosud nepominuly, neboť majetek fyzická osoba nebyl dosud v insolvenčním řízení zpeněžen. Navrhla zrušit odvoláním napadené usnesení. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Dle obsahu spisu soud prvního stupně usnesením ze dne 22. listopadu 2019 č. j. 78 Cm 85/2011176, které nabylo právní moci dne 13. 12. 2019, bylo k návrhu obou účastníků řízení (žalobce i žalovaného) rozhodnuto dle § 110 o. s. ř. o přerušení řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp.zn. 78 Cm 85/2011 (tedy v této věci). Návrhem ze dne 23. 9. 2020 žalobce navrhl, aby soud pokračoval v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp.zn. 78 Cm 85/2011. Soud prvního stupně návrhu vyhověl odvoláním napadeným usnesením a rozhodl o pokračování v přerušeném řízení dle § 111 odst. 4 o. s. ř. Dle § 111 odst. 4 o. s. ř. „Jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.“ Z citovaného ustanovení vyplývá, že přerušil-li soud řízení dle § 110 o. s. ř., lze v něm pokračovat na návrh nejdříve po uplynutí 3 měsíců od právní moci usnesení o přerušení řízení, nejpozději však do jednoho roku, protože v případě nepodání takového návrhu v roční lhůtě by mělo za následek, že soud by takové řízení zastavil. Dále z ustanovení vyplývá, že zákonodárce nestanovil žádné věcné podmínky, které by musely být splněny (a soud by tedy musel zkoumat jejich splnění), aby mohlo být pokračováno v přerušeném řízení, např. pominutí důvodu, pro který bylo navrženo přerušení řízení či souhlas dalšího účastníka řízení /žalovaného s pokračováním v přerušeném řízení apod. Z toho vyplývá, že jediným zákonným předpokladem pro pokračování v řízení přerušeném dle § 110 o. s. ř. je podání příslušného návrhu v zákonné lhůtě. Z výše uvedeného pro posuzovaný případ vyplývá, že již podáním samotného návrhu na pokračování v přerušeném řízení - a to bez dalšího, byly splněny zákonné předpoklady pro pokračování v přerušeném řízení. Ostatně předmětný návrh byl podán žalobcem coby „pánem sporu“, který je ve sporném řízení oprávněn disponovat předmětem řízení; v tomto případě bez nutnosti souhlasu žalovaného. V daném případě nesouhlas žalované nemůže na tom nic změnit (na rozdíl od situace při zpětvzetí žaloby, kdy existují vážné důvody ostatních účastníků řízení, pro něž nesouhlasí se zpětvzetím a soud je v případě jejich naplnění povinen rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí žaloby - viz § 96 odst. 3 o. s. ř.). Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné. Proti tomuto usnesení vyjma náhradově nákladového výroku je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.