6 Cmo 312/2020

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Stanislava Bernarda a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatelky: právnická osoba., IČO IČO navrhovatelky sídlem adresa zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A za účasti: právnická osoba, IČO adresa sídlem adresa zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti všech usnesení přijatých na shromáždění společenství dne 4. 10. 2017, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2020 č. j. 80 Cm 122/2017-135,

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2020 č. j. 80 Cm 122/2017-135 se zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl tak, že „Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na zasedání shromáždění právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa ze dne 4. 10. 2017 včetně změnového usnesení č. 1 a 2 se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovatel je povinen nahradit účastníkovi, na účet jeho právního zástupce, náklady řízení ve výši 27 285,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení.“ (výrok II.). Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání. Podáním ze dne 25. 6. 2021 doručeným Vrchnímu soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021 navrhovatelka výslovně vzala svůj návrh na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých shromážděním společenství dne 4. 10. 2017 v celém rozsahu zpět, a to vzhledem ke skutečnosti, že došlo mezi oběma účastníky ke komplexní dohodě stran vícero vzájemných sporů. Navrhla zastavení řízení s tím, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Podáním ze dne 1. 7. 2021 účastník výslovně vyjádřil souhlas se zpětvzetím návrhu s tím, že obě strany si ujednaly, že se výslovně náhrady nákladů řízení vzdaly, a proto nepožaduje přiznání náhrady nákladů řízení, které si nese každý z účastníků sám. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v důsledku zpětvzetí návrhu navrhovatelkou rozhodl o zrušení odvoláním napadeného usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud byl povinen rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Účastník měl právo na náhradu nákladů řízení, jelikož navrhovatelka procesně zavinila zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z.ř.s.), avšak účastník ji nepožadoval, rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku

II. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že o případném vrácení soudního poplatku rozhoduje soud prvního stupně. Proti tomuto usnesení ohledně výroku I. je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně; ohledně výroku II. není dovolání přípustné.