631/2010

Plný text

KSHK 45 INS 154/2010 1 VSPH 631/2010-B-27 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenční věci dlužníka Jaroslava Kroupy, bytem Chrudim IV., Revoluční 593, o odvolání JUDr. Kamila Podroužka, insolvenčního správce, sídlem Hradec Králové, Fráni Šrámka 1139, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. května 2010, č.j. KSHK 45 INS 154/2010-B-16, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. května 2010, č.j. KSHK 45 INS 154/2010-B-16, se potvrzuje. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava Kroupy (dále jen dlužník) uložil insolvenčnímu správci JUDr. Kamilu Podroužkovi (dále též jen správce), aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil pořádkovou pokutu ve výši 5.000,- Kč. V odůvodnění tohoto usnesení soud I. stupně uvedl, že usnesením ze dne 9.2.2010 zjistil úpadek dlužníka, ustanovil JUDr. Kamila Podroužka správcem a na den 23.3.2010 nařídil konání prvního přezkumného jednání a na něj navazující schůze věřitelů. Správci současně uložil, aby mu do dne 18.3.2010 předložil soupis majetkové podstaty, seznam přihlášených pohledávek, písemnou zprávu o své činnosti, o ekonomické situaci dlužníka a o příp. zjištění dle § 403 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), a aby mu sdělil číslo účtu majetkové podstaty a to, zda je registrován jako plátce DPH. Protože správce řádně nesplnil shora uvedené povinnosti, uložil mu je soud I. stupně opakovaně dne 23.3.2010 na přezkumném jednání, jež muselo být odročeno na den 6.5.2010 z důvodu hospitalizace dlužníka, což vzal správce na vědomí a soudem požadované informace doplnil dne 31.3.2010. Na odročené přezkumné jednání konané dne 6.5.2010 se však správce osobně nedostavil, ani se z něho neomluvil a vyslal na ně za sebe advokátního koncipienta, jemuž vystavil zmocnění k zastupování ze dne 3.5.2010 (č.l. B-11). Soud I. stupně zaujal názor, že bez osobní účasti správce nelze provést přezkumné jednání, a proto je znovu odročil na den 27.5.2010 a správci uložil pořádkové opatření vzhledem k tomu, že od začátku insolvenčního řízení neplní řádně své povinnosti. Proti tomuto usnesení se správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně vytýkal, že v napadeném usnesení nespecifikoval, které z dříve požadovaných informací postrádá, a měl zato, že soudem uložené povinnosti splnil. Z § 40 odst. 3 IZ dovozoval, že byl oprávněn nechat se na přezkumném jednání zastoupit svým zaměstnancem Mgr. Tomášem Pertotem, a z § 190 odst. 2 IZ (při jeho porovnání s dikcí § 399 odst. 2 IZ) podával, že ani z něho nevyplývá, že by byl povinen osobně se účastnit přezkumného jednání. Vzhledem k malému množství správců v ČR (235 osob) a k velkému počtu insolvenčních řízení, v nichž byl ustanoven (38 věcí), není dle správce technicky možné, aby se jich všech osobně zúčastňoval. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Podle § 81 odst. 2 IZ insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, může insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000,- Kč. Tato sankce je procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu § 36 a 37 IZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu jeho dohlédací činnosti dle § 11 IZ. Uložení pořádkové pokuty tak přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup konkursního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty, nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění správce funkce dle § 32 IZ. Výše uložené pokuty musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce. Ze spisu odvolací soud ověřil, že usnesením ze dne 9.2.2010 soud I. stupně mj. rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení, správcem ustanovil JUDr. Kamila Podroužka, na den 23.3.2010 nařídil první přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů, jež se měla (s určeným programem) konat po skončení přezkumného jednání, a současně správci uložil, aby do dne 18.3.2010 předložil soupis majetkové podstaty, seznam přihlášených pohledávek, písemnou zprávu o své činnosti a o ekonomické situaci dlužníka a příp. zjištění dle § 403 odst. 1 IZ. Podáním ze dne 18.3.2010 (B-2) předložil správce soupis podstaty a seznam přihlášených pohledávek. Na jednání konaném dne 23.3.2010, na němž došlo k odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů na den 6.5.2010 z důvodu omluvené hospitalizace dlužníka, uložil soud I. stupně správci znovu některé povinnosti, jejichž splnění považoval za nedostatečné (šlo o předložení řádné zprávy o činnosti správce a o ekonomické situaci dlužníka, o sdělení správce dle § 403 IZ, o předložení přehledného seznamu přihlášených pohledávek, o sdělení, kdy mohou věřitelé nahlížet u správce do spisu, a o opravu tabulky u věřitele č. 18); termín odročeného jednání vzal správce na vědomí. Podáním ze dne 29.3.2010 podal správce soudu sdělení dle § 403 odst. 1 IZ (B-6), věřitelům sdělil, kdy u něho mohou nahlížet do spisu (B-7), předložil přehled přihlášených věřitelů (B-8) a podal zprávu o své činnosti a o ekonomické situaci dlužníka (B-9) a vše doplnil přílohami. Dále bylo zjištěno, že přezkumné jednání nařízené na den 6.5.2010 (B-10) bylo odročeno na den 27.5.2010, neboť se k němu správce nedostavil ani se z něho neomluvil a vyslal na ně svého koncipienta Mgr. Tomáše Pertota se zmocněním ze dne 3.5.2010 (B-11). Proto se konala jen schůze věřitelů (B-13). Za popsaného stavu uložil soud I. stupně správci napadeným usnesením (B-16) pořádkovou pokutu. Dále bylo ze spisu zjištěno, že se správce osobně zúčastnil přezkumného jednání konaného dne 27.5.2010 (B-17), že usnesením ze dne 3.6.2010 (B-21) bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, že usnesením ze dne 9.6.2010 (B-22), jež bylo správci doručeno dne 11.6.2010, mu bylo uloženo, aby do jednoho měsíce sdělil, zda zaslal věřiteli č. 17 výzvu dle § 188 IZ, příp. aby předložil její event. kopii, na což správce dosud nereagoval. Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že pořádková pokuta byla správci uložena proto, že se bez omluvy nedostavil k přezkumnému jednání, jež v důsledku toho muselo být odročeno, a že od začátku řízení řádně neplnil své povinnosti. Podle § 190 odst. 2 IZ určí insolvenční soud termín a místo konání přezkumného jednání v rozhodnutí o úpadku. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s poučením o nezbytnosti jejich účasti. Ze shora citovaného ustanovení odvolací soud dovozuje, že osobní účast správce na přezkumném jednání je nezbytná a nelze zásadně připustit, aby přihlášené pohledávky popíral nebo uznával někdo jiný než ten, kdo je k tomu dle § 192 odst. 1 IZ výlučně oprávněn a jenž může stanovisko, které k jednotlivým pohledávkám zaujal v seznamu přihlášených pohledávek, při přezkumném jednání měnit. Ostatně měnit důvod vzniku přihlašované pohledávky, její výši nebo pořadí mohou až do přezkoumání přihlášené pohledávky též věřitelé (§ 192 odst. 2 IZ), a je proto žádoucí, aby na tyto případné změny mohl adekvátně reagovat přímo správce, jenž by např. v případě popření vykonatelné pohledávky byl v incidenční žalobě vázán skutečnostmi, pro které ji popřel (§ 199 odst. 3 IZ). Přestože § 40 odst. 3 IZ umožňuje, aby správce jednal v soudních a v jiných řízeních prostřednictvím svého zaměstnance nebo i zaměstnance dlužníka, kterého by k tomu pověřil, při plnění některých povinností podle insolvenčního zákona, v němž není jeho účastníkem (§ 14 IZ), ale samostatným procesním subjektem (§ 9 písm. d) IZ), je však principiálně nezastupitelný. Správce je vzhledem k účinkům spojeným s jeho projevem vůle a jejich významem pro insolvenční řízení jako takové vyplývající zejména z § 192 odst. 1 IZ povinen osobně se zúčastnit přezkumného jednání. Proto lze neomluvenou neúčast správce při přezkumném jednání považovat za do té míry zásadní, že uložení pořádkové pokuty je – již jen pro tuto absenci – zcela adekvátní. Ostatně k obdobným závěrům dospěla též dřívější judikatura Vrchního soudu v Praze vyjádřená například v usneseních ze dne 11.11.1997, sp. zn. 4 Ko 324/97, nebo ze dne 23.3.1999, sp. zn. 4 Ko 558/98 publikovaných v komentářové literatuře (Zelenka, Maršíková: Zákon o konkursu a vyrovnání, LINDE PRAHA, a.s., 2002), jež se vyslovovala ke shodně řešené problematice obsažené v zákoně o konkursu a vyrovnání (§ 21 odst. 1 ZKV). Jinými slovy řečeno, požadavku § 190 odst. 2 IZ ohledně nezbytnosti účasti správce na přezkumném jednání nelze dostát tím, že se k němu namísto správce dostaví jeho advokátní koncipient. Bez osobní účasti insolvenčního správce nelze přezkumné jednání provést. Pokud jde o to, že dle názoru soudu I. stupně neplní správce řádně své povinnosti, vyplývá z obsahu spisu, že správce podáním ze dne 29.3.2010 (B-6 a násl.) napravil svá prvotní pochybení a odpadl tak důvod, pro nějž mu byla pořádková pokuta uložena, a vzhledem k tomu, že se správce osobně zúčastnil odročeného přezkumného jednání konaného dne 27.5.2010 (B-17), bylo by lze uvažovat o neuložení pořádkové pokuty, neboť již splnila svůj donucovací charakter, event. o jejím prominutí (§ 53 odst. 2 o.s.ř.). Leč se zřetelem k tomu, že správce dosud nesplnil jiné povinnosti, jež mu soud I. stupně následně uložil usnesením ze dne 9.6.2010 (B-22), je odvolací soud přesvědčen o tom, že v dané fázi řízení není změna napadeného usnesení namístě, neboť správce zjevně pokračuje v liknavém výkonu své funkce. Z těchto důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že uložení pořádkové pokuty správci bylo v daném případě důvodné a že vzhledem k okolnostem případu je přiměřená i její výše stanovená při dolní hranici zákonného rozpětí. Postupoval proto dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 30. srpna 2010 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová