635/2015

Plný text

189 ICm 2438/2015 104 VSPH 635/2015-13 (MSPH 89 INS 10291/2014) U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. Josefa Sedláka, MBA, IČO: 14917491, sídlem Koterovská 633/29, 326 00 Plzeň, korespondenční adresa: Ostružinová 1765, 252 28 Černošice, insolvenčního správce dlužníka SORstav-plus s.r.o. , IČO: 26344068, sídlem Letkovská 9, 326 00 Plzeň-Božkov, proti žalovanému GLOBAL PROPERTIES s.r.o., IČO: 36216071, sídlem Mlynská 28, 04 001 Košice, Slovenská republika, o popření pravosti a výše pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2015, č.j. 189 ICm 2438/2015-5, t a k t o :

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne

16. července 2015, č.j. 189 ICm 2438/2015-5, s e p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl žalobu věřitele č. 1 Ing. Josefa Sedláka, MBA, insolvenčního správce dlužníka SORstav-plus s.r.o. (dále jen žalobce) na popření pravosti a výše pohledávky P4 věřitele č. 5 GLOBAL PROPERTIES s.r.o. (dále jen žalovaný) za dlužníkem J. Š. (dále jen dlužník) z ručitelského závazku dlužníka ve výši 12.000.000,- Kč (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že žalobce i žalovaný jsou v insolvenčním řízení řádně přihlášenými věřiteli, přičemž žalovaný přihlásil nevykonatelnou a nezajištěnou pohledávku z titulu ručitelského závazku dlužníka ve vztahu k úvěrové smlouvě uzavřené mezi žalovaným a ANOBIS s.r.o. a žalobce popřel na předepsaném formuláři přihlášenou pohledávku žalovaného co do pravosti a výše v částce 12.000.000,- Kč. Citoval § 200 odst. 5 a § 202 odst. 3, odst. 5 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a uvedl, že přezkumné jednání, na němž bylo konstatováno, že v důsledku popěrného úkonu věřitelů zůstává přihlášená pohledávka žalovaného sporná z části ve výši 12.000.000,- Kč, se konalo dne 4.5.2015, konkurs byl prohlášen dne 5.5.2015 a uplynutím 10 dnů od skončení přezkumného jednání (tedy dnem 15.5.2015) se podání žalobce považuje za žalobu, kterou uplatnil své popření. Dále uvedl, že žalobce byl povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání, tedy do 19.5.2015, jistotu na náklady incidenčního sporu ve výši 10.000,- Kč, jistota však nebyla zaplacena, a proto postupoval podle § 202 odst. 5 IZ a žalobu odmítl. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil § 146 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 163 IZ s tím, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze, se žalobce včas odvolal a navrhoval, aby je odvolací soud zrušil. Uvedl, že žalobu podal jako insolvenční správce dlužníka SORstav– plus s.r.o. a je tedy ze zákona osvobozen od soudních poplatků. Vyložil, že účelem příslušného ustanovení zákona o soudních poplatcích je zpřístupnění procesních úkonů úpadci v konkursu, u něhož se předpokládá nedostatek finančních prostředků. Tvrdil, že stejný výklad lze analogicky vztáhnout též na situaci, kdy insolvenční správce úpadce (jako věřitele jiného úpadce) popírá pohledávku jiného věřitele. Namítal, že v opačném případě by bylo věřitelům, kteří se nacházejí v konkursu, znepřístupněno popírání pohledávek jiných věřitelů, což odporuje zásadě rovného přístupu k soudům. Uváděl, že jako insolvenční správce je ze zákona osvobozen od povinnosti hradit náklady řízení incidenčních sporů, a proto považoval za nelogické, aby skládal zálohu na jejich náhradu dle § 202 odst. 3 IZ. Uváděl, že samotná skutečnost, že přihlášku pohledávky žalovaného popřel jako insolvenční správce dlužníka v konkursu, postačuje k závěru, že SORstav–plus s.r.o. není solventní a že tedy byly splněny podmínky pro jeho osvobození od povinnosti složit předmětnou částku. Tvrdil, že v insolvenčním řízení SORstav - plus s.r.o. nebyla požadována záloha na jeho náklady a na účtu majetkové podstaty je toliko částka 8.929,71 Kč představující výtěžek dosud jediného zpeněžení. Uváděl, že předpokládal, že není nutné osvědčovat, že nemohl bez své viny složit jistotu, jelikož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci a žalobce, přestože vystupuje jako věřitel, stále jedná jako insolvenční správce. Pro případ, že by se soud s těmito důvody neztotožnil, žádal “prominutí povinnosti uhradit zálohu na náklady řízení incidenčního sporu“ z důvodu, že mu jako věřiteli nemůže být upřeno právo popřít pohledávku jiného věřitele jen proto, že v majetkové podstatě dlužníka, na jehož účet jedná, není dostatek prostředků k úhradě zálohy. S odkazem na § 202 odst. 6 poslední větu IZ uváděl, že pohledávka žalovaného byla popřena též insolvenčním správcem dlužníka, pročež jeho popření (jakožto popření věřitele) nemůže mít vliv na zjištění popřené pohledávky, a proto mu předmětná lhůta doposud nepočala běžet. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a aniž nařizoval jednání (v souladu s § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněno. Podle § 202 odst. 3 IZ, přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,- Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Podle § 202 odst. 5 IZ, nebude-li jistota podle odstavců 3 a 4 složena, nebo nedoloží-li přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu, že povinnost složit jistotu podle zákona nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel uplatnil popření pohledávky, odmítne. Podle § 202 odst. 6 IZ, povinnost složit jistotu podle odstavců 3 a 4 nemá přihlášený věřitel, který ve lhůtě stanovené ke složení jistoty osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. Přihlášený věřitel dále nemá povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky. Odvolací soud se již ve své rozhodovací činnosti vyjádřil k otázce povinnosti složit jistotu, přičemž uzavřel, že povinnost složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,- Kč (§ 202 odst. 3 IZ) stíhá každého přihlášeného věřitele, který popřel pohledávku (§ 200 IZ), i v případě, že stejnou pohledávku účinně popřela také některá z dalších k tomu oprávněných osob (§ 192 odst. 1 IZ, § 410 odst. 2 IZ; srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.11.2015, sen. zn. 104 VSPH 822/2015) a že soud nevyzývá účastníky k úhradě jistoty dle § 202 odst. 3 IZ (obdobně jako u jistoty k zajištění náhrady škody u návrhu na vydání předběžného opatření dle § 75b o.s.ř.), nýbrž účastníci jistotu plní na základě příslušného zákonného ustanovení přímo a ve stanovené lhůtě (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.12.2013, sen. zn. 101 VSPH 423/2013). K otázce lhůty pro zaplacení jistoty se již také vyslovil Nejvyšší soud se závěrem, že jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle § 202 odst. 3 IZ je možné složit pouze do zákonem stanovené lhůty. K pozdnímu složení jistoty, byť by bylo učiněno před vydáním rozhodnutí o odmítnutí žaloby podle § 202 odst. 5 IZ, se nepřihlíží (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.7.2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2014, uveřejněné pod číslem 8/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že neobsahuje záznam o složení jistoty. Žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka SORstav – plus s.r.o. usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30.5.2012, č.j. KSPL 20 INS 2596/2012-A-15, a jako přihlášený věřitel dlužníka popřel přihlášenou pohledávku žalovaného. Z obsahu insolvenčního spisu dostupného prostřednictvím insolvenčního rejstříku odvolací soud ověřil, že úpadek dlužníka je řešen prohlášením konkursu na jeho majetek (usnesení ze dne 5.5.2015, č.j. MSPH 89 INS 10291/2014-B-14, potvrzené usnesením odvolacího soudu ze dne 20.1.2016, sen. zn. 3 VSPH 1208/2015). Odvolací soud předně konstatuje, že samotná skutečnost, že popírajícím přihlášeným věřitelem (a následně žalobcem v incidenčním sporu o pravost, výši nebo pořadí popřené pohledávky) je insolvenční správce jiného dlužníka, nemá žádný vliv na jeho povinnost složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle § 202 odst. 3 IZ. Pro osobu insolvenčního správce, jakožto popírajícího věřitele, nestanoví IZ výjimku z této povinnosti. Rovněž insolvenční správce jako přihlášený a popírající věřitel nemá povinnost složit jistotu toliko v případě, že se na něj vztahuje § 202 odst. 6 IZ obsahující dva důvody osvobození od povinnosti složit jistotu, a to jednak pro věřitele, který ve lhůtě stanovené ke složení jistoty osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma, a jednak osvobození dočasné, trvající po dobu, po kterou nemá podle IZ popření přihlášeným věřitelem vliv na zjištění popřené pohledávky. Tímto způsobem jsou přitom omezeny účinky popření v reorganizaci, a to podle § 336 odst. 4 IZ, jenž stanoví, že popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv na zjištění popřené pohledávky. To znamená, že insolvenční správce v procesním postavení přihlášeného věřitele, který popřel pohledávku jiného věřitele (§ 200 IZ), není povinen složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu podle § 202 odst. 3 IZ jen v případech uvedených v § 202 odst. 6 IZ, tedy buď osvědčí-li ve lhůtě stanovené ke složení jistoty, že ji nemohl bez své viny složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma, nebo po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjištění popřené pohledávky, tzn. po dobu trvání reorganizace (§ 336 odst. 4 IZ). Jinak řečeno: povinnost složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,- Kč za podmínek stanovených v § 202 odst. 3 až 6 IZ má každý věřitel (§ 200 IZ), tedy i insolvenční správce, je-li v postavení přihlášeného popírajícího věřitele. V projednávané věci žalobce ve lhůtě, v níž byl povinen složit jistotu, neosvědčil (a ani se o to nepokusil), že ji nemůže bez své viny složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. Jeho (v odvolání tvrzenou) neschopnost složit jistotu přitom neosvědčuje samotná skutečnost, že je insolvenčním správcem dlužníka v úpadku, jenž je řešen konkursem na dlužníkův majetek, neboť tato skutečnost sama o sobě ničeho nevypovídá o stavu majetkové podstaty. Pokud žalobce až v odvolání uvedl, že se na účtu majetkové podstaty nachází toliko částka 8.929,71 Kč (což ani v odvolání nedoložil), nezbývá než konstatovat, že důvody jeho nemožnosti složit jistotu uvedl opožděně, po uplynutí lhůty podle § 202 odst. 6 IZ. Odvolací soud dodává, že ani v odvolání však toto své tvrzení nedoložil (a tedy ani neosvědčil). U žalobce přitom není dán ani druhý důvod osvobození od povinnosti složit jistotu, neboť jeho popření má vliv na zjištění popřené pohledávky (srov. § 201 odst. 1 písm. a/ IZ). Žalobce se mýlí, domnívá-li se, že podmínku § 202 odst. 6 věty druhé IZ naplňuje skutečnost, že pohledávku žalovaného nepopřel sám, ale že ji popřel také insolvenční správce dlužníka. Jak již uvedeno výše, výjimka z povinnosti složit jistotu podle § 202 odst. 6 věty druhé IZ se týká zákonem předvídaných případů, v nichž nemá popření pohledávky přihlášeným věřitelem vliv na její zjištění, jak je tomu po dobu trvání reorganizace (§ 336 odst. 4 IZ). Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka je řešen konkursem, nemůže být podmínka § 202 odst. 6 věty druhé IZ v projednávané věci naplněna. Rovněž je mylná žalobcova odvolací argumentace, že podle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá proti němu (jakožto insolvenčnímu správci) žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, pročež je – dle žalobce – nedůvodné, aby skládal jistotu na náklady řízení takového incidenčního sporu. Je tomu tak již proto, že zákon (jak již uvedeno výše) osobu insolvenčního správce popírajícího v procesním postavení přihlášeného věřitele pohledávku jiného věřitele (bez dalšího) nevylučuje z povinnosti hradit jistotu podle § 202 odst. 3 IZ. Argumentace nedůvodností jistoty s odkazem na § 202 odst. 1 IZ zároveň opomíjí § 202 odst. 2 IZ, podle něhož je insolvenční správce povinen nahradit ostatním účastníkům náklady řízení, které vznikly jeho zaviněním, přičemž vznik takových nákladů nelze předem vyloučit ani ve sporu, jehož se insolvenční správce účastní jakožto žalující popírající věřitel. Rovněž je třeba poukázat na to, že za trvání incidenčního sporu může dojít ke změně v osobě žalobce, jelikož žalující insolvenční správce, jenž v procesním postavení věřitele popřel pohledávku jiného věřitele, může přihlášenou pohledávku “svého“ dlužníka zpeněžit a na základě toho může namísto něho vstoupit do řízení jiný žalobce, jenž nebude insolvenčním správcem a na něhož se tak nebude vztahovat ani § 202 odst. 1 IZ. K závěru, že na nového nabyvatele pohledávky by se již nevztahoval § 202 odst. 1 IZ lze analogicky odkázat na následující právní závěry Nejvyššího soudu týkající se přechodu osvobození od soudních poplatků na procesního nástupce vyjádřené v usnesení ze dne 17.12.2015, sp.zn. 29 Cdo 144/2015: „Podá-li odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně účastník řízení, který je osvobozen od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, není jeho procesní nástupce, který vstoupí do odvolacího řízení podle § 107a o. s. ř. po podání odvolání, povinen platit soudní poplatek za odvolání. Osvobození od soudních poplatků však na procesního nástupce nepřechází.“ Odvolací soud dále doplňuje, že § 202 odst. 3 IZ sleduje legitimní cíl spočívající v zajištění minimálních prostředků na náhradu nákladů řízení pro případ neúspěchu popírajícího věřitele ve snaze omezit účelové popírání pohledávek. Jistota dle § 202 odst. 3 IZ je zákonným a ústavně konformním institutem, jehož výše nevybočuje z obvyklých limitů občanského řízení soudního (srov. zejm. § 75b o.s.ř.) a jenž není v rozporu se zásadou rovného přístupu k soudu. V projednávané věci tedy žalující insolvenční správce jakožto přihlášený věřitel popřel pohledávku žalovaného a byl tak povinen ve lhůtě podle § 202 odst. 3 IZ složit jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výši 10.000,- Kč nebo v téže lhůtě osvědčit, že splňuje podmínky podle § 202 odst. 6 IZ (že jistotu bez své viny nemohl složit a je tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma), což neučinil. Za tohoto stavu postupoval soud I. stupně správně, pokud podle § 202 odst. 5 IZ žalobu odmítl. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení potvrdil jako věcně správné. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že procesně zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, nepřiznal odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 23. února 2016 Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Zdeňka Pokorná