640/2017

Plný text

KSPH 42 INS 34686/2013 2 VSPH 640/2017-B-31 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ivany Mlejnkové a soudců Mgr. Martina Lišky a JUDr. Hany Homolové v insolvenčním řízení dlužníka Martina Tomana , nar. 22.11.1970, bytem Zámek 1, 285 22 Zruč nad Sázavou, o odvolání insolvenčního správce IKT INSOLVENCE, v.o.s ., sídlem Koperníkova 822/25, 301 00 Plzeň, IČO 29113091, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 34686/2013-B-26 ze dne 14. března 2017, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 42 INS 34686/2013-B-26 ze dne 14. března 2017 se v bodě II. výroku ohledně schválení odměny insolvenčního správce ve výši 23.250,- Kč bez DPH p o t v r z u j e a ohledně náhrady hotových výdajů se m ě n í tak, že tato se schvaluje ve výši 4.650,- Kč bez DPH, takže schválená odměna a náhrada hotových výdajů činí celkem 27.900,- Kč bez DPH, tj. 33.759,- Kč včetně DPH, v bodě III. výroku se m ě n í tak, že neschválená celková výše odměny a náhrady hotových výdajů činí celkem 7.112,- Kč včetně DPH, a v bodě VII. výroku se m ě n í tak, že vzniklý přeplatek činí 8.941,- Kč. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 42 INS 34686/2013-B-26 ze dne 14.3.2017 v bodě I. výroku vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Martina Tomana (dále jen „dlužník“), v bodě II. výroku schválil odměnu insolvenčního správce IKT INSOLVENCE, v.o.s. (dále též jen „insolvenční správce“ nebo „správce“) ve výši 23.250,- Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 6.028,- Kč a DPH ve výši 6.148,38 Kč, tj. celkem 35.426,38 Kč, v bodě III. výroku neschválil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce za období od 1.10.2016 do 28.2.2017 ve výši 4.500,- Kč a DPH ve výši 945,- Kč, tj. celkem 5.445,- Kč, v bodě IV. výroku zprostil insolvenčního správce jeho funkce, v bodě V. výroku osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli, v bodě VI. výroku uložil plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka, aby ode dne vydání tohoto usnesení již nestrhával dlužníku žádné částky a aby nadále mzdu nebo jiný příjem vyplácel přímo dlužníku, v bodě VII. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby do 14 dnů od právní moci tohoto usnesení vrátil dlužníku přeplatek vzniklý v průběhu insolvenčního řízení ve výši 7.274,- Kč a v bodě VIII. výroku deklaroval, že právní mocí tohoto usnesení insolvenční řízení končí. V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením č.j. KSPH 42 INS 34686/2013-B-8 ze dne 7.7.2014 schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře a že mu posléze insolvenční správce podáním došlým dne 13.2.2017 (č.d. B-13) sdělil, že dlužník uhradil pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši. Soud při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že dlužník v průběhu oddlužení řádně plnil své povinnosti uložené mu usnesením o schválení oddlužení a zákonem, všechny nezajištěné pohledávky přihlášených věřitelů ve výši 96.205,- Kč byly v plné výši uspokojeny, stejně jako odměna a hotové výdaje insolvenčního správce za dobu trvání oddlužení. Podáním doručeným soudu dne 22.2.2017 (č.d. B-21) dlužník navrhnul, aby ho soud osvobodil od placení pohledávek. Za situace, kdy dlužník splnil veškeré povinnosti dle usnesení o schválení oddlužení, soud podle § 413 insolvenčního zákona (dále jen „IZ“) vzal na vědomí splnění oddlužení (bod I. výroku). Současně schválil vyúčtování odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, ale pouze zčásti (bod II. výroku). Správce vyúčtoval svoji odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za období od března 2014 do února 2017, tj. za 36 měsíců, v celkové výši 32.400,- Kč s DPH 6.804,- Kč a k tomu cestovné ve výši 1.378,- Kč s DPH 289,- Kč, celkem tedy 40.871,- Kč. Ze sdělení dlužníka (č.d. B-22) a jeho příloh (výplatních pásek za červen 2016 až leden 2017 a správcova přípisu zaměstnavateli dlužníka ze dne 25.8.2016, jímž ho žádal o ukončení srážek tak, aby poslední byla provedena za srpen 2016) soud zjistil, že poslední srážka z dlužníkova příjmu byla provedena za srpen 2016 a měla být vyplacena v září 2016. Již v tomto měsíci tak byl na účtu majetkové podstaty dostatek prostředků na úhradu všech pohledávek v jejich plné výši a insolvenční správce tak již tehdy měl vypracovat zprávu o splnění oddlužení a vyúčtovat svoji odměnu a hotové výdaje. To však správce učinil až na výzvu soudu ze dne 31.1.2017 (č.d. B-11), a to podáním ze dne 13.2.2017 (č.d. B-13). Na následnou výzvu soudu (č.d. B-23) k opravě vyúčtování, kterou bude zohledněna poslední srážka provedená již v září 2016, správce odpověděl (č.d. B-24), že nemohl zpracovat konečnou zprávu (zprávu o splnění oddlužení), neboť soud dosud neodmítl přihlášku pohledávky (č.d. P4-1) věřitelky č. 3 Jarmily Vaňkové (dále jen „Věřitelka“), a že teprve když mu soud přípisem ze dne 8.2.2017 (č.d. P4-3) sdělil, že tuto přihlášku odmítat nebude, doplatil pohledávky za majetkovou podstatou a uhradil závěrečnou splátku věřitelům, neboť teprve tehdy bylo možno postavit najisto, že finanční prostředky postačují k úhradě pohledávek za podstatou a i k úplné úhradě všech zjištěných pohledávek. Z toho správce dovozoval, že má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů i za období od 1.10.2016 do 28.2.2017. Soud se však s touto argumentací správce neztotožnil. Vysvětloval, že ustanovení § 185 IZ se neaplikuje za situace, kdy věřitel popřené nevykonatelné pohledávky není v odporovém sporu úspěšný, neboť tehdy je o jeho účasti v insolvenčním řízení rozhodnuto v rámci daného incidenčního sporu, a že tento svůj názor vyjádřil již v usnesení č.j. KSPH 42 INS 34686/2013-B-10, ze dne 9.1.2015, kterým došlo ke změně usnesení o schválení oddlužení (s odkazem na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 357/2013-P18-8 ze dne 13.3.2013). Jelikož incidenční spor Věřitelky byl pravomocně ukončen již dne 3.1.2015, musel insolvenční správce vědět o ukončení její účasti. Pokud o tom měl pochybnost, měl se soudu dotazovat dříve, než teprve podáním ze dne 14.12.2016. Soud nepovažoval za přesvědčivý ani správcův argument, že neměl za jisté, zda prostředky v majetkové podstatě budou stačit na úhradu všech pohledávek, neboť za takové situace by jistě nežádal zaměstnavatele dlužníka, aby poslední srážku z jeho příjmu provedl v září 2016. Z těchto důvodů dospěl soud prvního stupně k závěru, že neexistovaly zákonné důvody k tomu, aby insolvenční správce zprávu o splnění oddlužení zpracoval později než ke konci září 2016, takže mu za období od 1.10.2016 do 28.2.2017 nenáleží odměna a náhrada hotových výdajů dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen „vyhláška“) v částce 4.500,- Kč (5 x 900,- Kč) s DPH 945,- Kč, kterou mu proto neschválil (bod III. výroku). Dále soud podle § 413 IZ zprostil insolvenčního správce jeho funkce (bod IV. výroku) a v souladu s § 414 IZ dlužníku přiznal osvobození (bod V. výroku). Současně v bodě VII. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby dlužníku vyplatil přeplatek nikoli v jím uvedené výši 1.829,- Kč, nýbrž ve výši 7.274,- Kč zahrnující i neschválenou část správcovy odměna a hotových výdajů ve výši 5.445,- Kč Proti tomuto usnesení, co do bodů II., III. a VII. výroku, podal insolvenční správce včasné odvolání s požadavkem, aby odvolací soud rozhodnutí pod bodem III. výroku zrušil, aby rozhodnutí pod bodem II. výroku změnil tak, že se schvaluje vyúčtování odměny ve výši 27.000,- Kč (36 x 750,- Kč) a náhrada hotových výdajů 6.778,- Kč, s DPH 7.093,38 Kč, tj. celkem 40.871,38 Kč, a rozhodnutí pod bodem VII. výroku aby změnil tak, že vzniklý přeplatek náležející vrátit dlužníku činí jen 1.828,62 Kč. Správce namítal, že Věřitelka na základě jeho výzvy ze dne 9.6.2014 nepodala žalobu na určení pravosti své popřené pohledávky a dosud nebyla ukončena její účast v insolvenčním řízení, což zjistil až v průběhu zpracování zprávy o splnění oddlužení zjistil. Proto podáním P4-2 po soudu žádal, aby Věřitelce účast ukončil. Na to mu soud přípisem ze dne 8.2.2017 (č.d. P4-3) sdělil, že ukončení účasti je nadbytečné, neboť o žalobě Věřitelky bylo rozhodnuto a tím byla její účast ukončena. S tímto názorem se správce neztotožňuje, neboť má za to, že odmítnutí předčasné žaloby Věřitelky (doručené soudu den před konáním přezkumného jednání, jež se uskutečnilo 30.5.2014), nemůže mít stejné účinky jako skutečnost, že Věřitelka nepodala žalobu na základě výzvy správce poté, co na přezkumném jednání byla její pohledávka popřena a zákonná lhůta k žalobě jí pak dne 30.6.2014 marně uplynula. Proto správce navrhnul, aby soud její účast v insolvenčním řízení ukončil, a proto pak na výzvu soudu ze dne 31.1.2017 k podání zprávy o průběhu oddlužení reagoval dne 5.2.2017 (č.d. B-12) odpovědí, že řízení nelze ukončit, neboť dosud nebyla odmítnuta přihláška Věřitelky. Soud ale vyslovil stanovisko, že účast Věřitelky ukončovat nebude. Správce přitom zjevně byl v insolvenčním řízení činný i po datu 1.10.2017, a proto mu za toto období – jak míní - náleží odměna a paušální náhrada nákladů, a to až do února 2017, kdy podal zprávu o splnění oddlužení. Pokud soud měl ukončení účasti Věřitelky za nadbytečné, mohl to správci sdělit obratem po obdržení jeho návrhu, nikoliv až po jeho vyjádření k výzvě soudu ze dne 31.1.2017. Závěrem správce vyjádřil názor, že úprava odměny za oddlužení splátkovým kalendářem je diskriminační oproti ostatním způsobům řešení úpadku. V případě konkursu nebo oddlužení zpeněžením majetkové podstaty činí správcova odměna minimálně 45 tis. Kč bez ohledu na to, jaké finanční prostředky byly rozděleny mezi věřitele. Pro případ oddlužení splátkovým kalendářem zákonodárce rozdělil shodnou částku do 60 splátek, ovšem pokud je insolvenční řízení ukončeno dříve než za 60 měsíců, je insolvenčnímu správci vyplácena pouze poměrná část odměny. To znamená, že kdyby se dlužníku podařilo uhradit 100% přihlášených pohledávek den po schválení splátkového kalendáře, náležela by insolvenčnímu správci odměna jen za jediný měsíc ve výši 750,- Kč a paušální náhrada jeho nákladů 150,- Kč, čímž by zajisté nebyly zapraveny náklady, jež mu s daným insolvenčním řízením vznikly. Správce přitom nemůže ovlivnit, v jaké věci bude ustanoven, a nelze po něm ani spravedlivě žádat, aby náklady nesl ze svého. Ke snížení či zvýšení odměny dle § 38 odst. 3 IZ přitom soudy přistupují jen výjimečně. Dodal, že ústavním nálezem sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25.6.2002 byla zrušena část zákona o konkursu a vyrovnání vzhledem k tomu, že fakticky nebyla stanovena žádná náhrada nákladů a odměna insolvenčního správce. Správce má za to, že dřívější ukončení splátek dlužníka z důvodu, že již zaplatil 100 % zjištěných pohledávek, nemá mít vliv na výši odměny insolvenčního správce, nebo jen nepatrný, tj. paušální náhrada nákladů i odměna správce rozprostřená do 60 splátek, by správci měla být vždy vyplacena v plné výši. Vrchní soud v Praze v rozsahu dotčeném odvoláním (tedy co do rozhodnutí pod body I., III. a VII. výroku) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že zčásti jsou dány důvody pro změnu napadených rozhodnutí, leč nikoli takovou, jakou odvolatel požadoval. Při přezkoumání napadených rozhodnutí vycházel odvolací soud z příslušných ustanovení IZ a prováděcí vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále opět jen „vyhláška“) v jejich rozhodném znění účinném od 1.1.2014. Podle § 413 IZ insolvenční soud splnění oddlužení vezme na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce. Právo insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů upravuje ustanovení § 38 IZ, které k tomu mimo jiné stanoví, že je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu (odst. 1), že vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti; insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit, přičemž důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3), že insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4), a že způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6), jímž je výše uvedená vyhláška. Podle § 168 odst. 2 písm. a) IZ ve spojení s odstavcem 3 téhož ustanovení se hotové výdaje a odměna insolvenčního správce uspokojují jako pohledávky za majetkovou podstatou kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Podle § 3 písm. b) vyhlášky v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře, činí odměna insolvenčního správce (nejde-li o společné oddlužení manželů) 750,- Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění splátkového kalendáře. Podle § 7 odst. 4 téže vyhlášky insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů (nejde-li o společné oddlužení manželů) ve výši 150,- Kč za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení plnění plněním splátkového kalendáře. Podle § 136 odst. 4 věty druhé IZ v rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, insolvenční soud uloží dlužníku, aby platil zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v insolvenčním řízení dlužníka, zahájeném dne 3.12.2013 na základě jeho insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, soud prvního stupně usnesením č.j. KSPH 42 INS 34686/2013-A-14 ze dne 20.3.2014 zjistil dlužníkův úpadek, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce (body I. až III. výroku); v bodě V. výroku současně (dle § 136 odst. 4 věty druhé IZ) uložil dlužníku, aby od rozhodnutí o povolení oddlužení do skončení jeho plnění z příjmů určených k uspokojení pohledávek platil insolvenčnímu správci vždy nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci zálohu na odměnu ve výši 750,- Kč a na náhradu hotových výdajů ve výši 150,- Kč spolu s příslušnou DPH (tj. 1.089,- Kč včetně DPH), je-li insolvenční správce plátcem této daně, a v bodě X. výroku nařídil přezkumné jednání na den 30.5.2014. Svoji registraci plátce DPH správce posléze doložil (č.d. B-4). Dne 14.5.2016 soud prvního stupně zveřejnil v insolvenčním rejstříku správcem předložený seznam přihlášených pohledávek 4 nezajištěných věřitelů (č.d. B-3), v němž bylo vyznačeno předběžné stanovisko správce k přezkoumávaným pohledávkám tak, že zcela popírá co do pravosti a výše nevykonatelnou pohledávku Věřitelky v přihlášené výši 19 tis. Kč a ostatní pohledávky zcela uznává. Na to Věřitelka dne 28.5.2014 - tedy ještě před konáním přezkumného jednání - podala žalobu na určení pravosti své pohledávky P4 (č.d. C-1). Na přezkumném jednání konaném dne 30.5.2014 správce setrval na svém stanovisku k přihlášeným pohledávkám vyznačeném předběžně ve zveřejněném seznamu, tj. popřel zcela (pouze) pohledávku Věřitelky, zatímco ostatní přihlášené pohledávky (nepopřené ani dlužníkem či některým z věřitelů) uznal a byly tak v plné výši zjištěny. Poté soud usnesením č.j. KSPH 42 INS 34686/2013-B-8 ze dne 7.7.2014 schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku). Tímto usnesením dlužníku (v bodě IV. výroku) uložil, aby z příjmů, které získá po schválení oddlužení, zde označeným nezajištěným věřitelům po dobu 5 let, nebo do úplného zaplacení jejich pohledávek, platil prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke 25. dni měsíce částku v rozsahu, ve kterém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (po odečtení částky 1.089,- Kč náležející insolvenčnímu správci dle bodu V. písm. a/ výroku), a to ve zde určené poměru jejich pohledávek s tím, že splátky připadající na popřenou pohledávku Věřitelky budou až do jejího zjištění deponovány na správcově bankovním účtu. Termín první splátky soud určil ke dni 25.8.2014. V bodě V. výroku soud správci uložil, aby srážky z příjmů dlužníka použil vždy nejprve k vyplacení zálohy na svoji odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 1.089,- Kč vč. DPH, náležející za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení, a dále k vyplácení výživného 4.500,- Kč měsíčně, a zbývající částku aby vyplácel nezajištěným věřitelům způsobem určeným v bodě IV. výroku. Věřitelka, jejíž přihlášená pohledávka byla právně účinným způsobem (zcela) popřena teprve na přezkumném jednání konaném dne 30.5.2014, na základě řádné výzvy insolvenčního správce (č.d. P4-2), jež jí byla doručena dne 10.6.2014, nepodala ve stanovené lhůtě (do 30 dnů od přezkumného jednání) žalobu na určení svého práva dle § 198 odst. 1 IZ, která jí marně uplynula dnem 30.6.2014. Následně soud prvního stupně pravomocným usnesením č.j. KSPH 42 INS 34686/2013-B-10 ze dne 9.1.2015 (pod body I. a II. výroku) změnil usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (č.d. B-8) v bodě IV. výroku tak, že pohledávku Věřitelky ze splátkového kalendáře vyňal s tím, že částky deponované na tuto pohledávku insolvenční správce po právní moci usnesení rozdělí mezi zbývající 3 věřitele pojaté do splátkového kalendáře, a to dle nového poměru uspokojení jejich pohledávek (ve zjištěné celkové výši 96.205,- Kč), který jim soud současně určil (bod II. výroku). V bodě III. výroku stanovil, že uvedené změny nabývající účinnosti okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku, k němuž došlo dne 12.1.2015. Toto usnesení soud odůvodnil zjištěním, že pohledávka Věřitelky byla na přezkumném jednání správcem popřena, pročež poměrné částky připadající na tuto pohledávku byly správcem deponovány, a že žaloba Věřitelky na určení její popřené pohledávky byla odmítnuta usnesením č.j. 72 ICm 1805/2014-23 ze dne 14.7.2014, které nabylo právní mocí dne 3.1.2015. Přitom soud – odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 357/2013-P18-8 ze dne 13.3.2013 – vycházel z toho, že popře-li insolvenční správce při přezkumném jednání pravost nevykonatelné pohledávky přihlášeného věřitele, zaniká jeho účast v insolvenčním řízení již s právní mocí rozhodnutí soudu ve sporu o pravost popřené pohledávky a ustanovení § 185 IZ pak nelze aplikovat ani přiměřeně. Z těchto důvodů soud provedl ve schváleném splátkovém kalendáři shora uvedené změny. Insolvenční správce nastalou změnu splátkového kalendáře respektoval a nadále podle ní z měsíčních srážek distribuoval příslušné částky mezi zbývající 3 nezajištěné věřitele, kteří (po vynětí pohledávky Věřitelky) zůstali se svými pohledávkami do splátkového kalendáře pojati. Posléze správce zaslal dlužníkovu zaměstnavateli PULOMIX, s.r.o. dopis ze dne 25.8.2016 (založený v přílohách dlužníkova podání B-22), kterým ho s ohledem na aktuální stav insolvenčního řízení – přípravu „konečné zprávy“ – žádal, aby ukončil srážky z příjmů dlužníka ke dni 30.9.2016 a poslední srážka tak byla provedena z příjmů, které se dlužníků budou vyplácet v září 2016. Není sporu o tom, že insolvenční správce (což ani v odvolání nezpochybňoval) od srážku za srpen 2016 (s výplatním termínem 15.9.2016) obdržel dlužníkova zaměstnavatele v září 2016 (další srážky již zaměstnavatel dle správcovy pokynu neprováděl – viz následné výplatní pásky pod B-22), a že tato poslední splátka postačovala – při plné úhradě všech pohledávek za podstatou, vč. dosavadních nároků správce na odměnu a náhradu hotových výdajů – k tomu, aby pohledávky nezajištěných věřitelů zahrnuté do splátkového kalendáře byly doplaceny do jejich celé (100 %) výše. Správce však distribuci této splátky obdržené v září 2016 neprovedl. Místo toho podáním ze dne 14.12.2016 (č.d. P4-2) žádal soud o odmítnutí přihlášky Věřitelky a ukončení její účasti v insolvenčním řízení a na výzvu soudu k podání zprávy o plnění oddlužení (usnesení ze dne 31.1.2017, č.d. B-11) reagoval odpovědí ze dne 5.2.2017 (č.d. B-12), že dosud - jak zjistil při zpracování konečné zprávy - nebyla odmítnuta přihláška Věřitelky, přestože to následně soudu navrhnul, a dokud se tak nestane, nemůže závěrečnou zprávu podat. Na to soud přípisem ze dne 8.2.2017 (č.d. P4-3) odkázal správce na usnesení o změně splátkového kalendáře ze dne 7.7.2014 (č.d. B-8) a jeho důvody, s nimiž uzavřel, že účast Věřitelky zanikla již pravomocným ukončením sporu o pravost její popřené pohledávky a nelze proto aplikovat postup § 185 IZ. Následně správce dne 13.2.2017 podal soudu zprávu o splnění oddlužení (č.d. B-13). Současně s ní předložil vyúčtování své odměny a nákladů, a to v příslušných paušálních částkách požadovaných za 36 měsíců trvání oddlužení (4 měsíce před schválením oddlužení + 32 měsíců po schválení oddlužení), a dále požadoval přiznat náhradu za cestu na přezkumné jednání z Kutné Hory (kde má provozovnu) do Prahy (k soudu) a zpět v celkové výši 1.378,- Kč + 289,- Kč DPH. Celkem tak své nároky vyúčtoval částkou 40.871,- Kč včetně DPH s tím, že přeplatek k vrácení dlužníkovi pak činí 1.829,- Kč. Na to soud prvního stupně přípisem ze dne 2.3.2017 (č.d. B-23) žádal správce, aby vysvětlil, z jakého důvodu poslední srážku za srpnem 2016 vyplatil věřitelům teprve v únoru 2017, případně aby předložil nové vyúčtování, kterým nebude požadovat odměnu a hotové výdaje za období od 1.10.2016 do 28.2.2017 a adekvátně tomu navýší přeplatek k vrácení dlužníku. Správce podáním ze dne 12.2.2017 (č.d. B-24) odkázal na svá předešlá podání č.d. P4-2 a č.d. B-12 s tím, že stanovisko soudu vyjádřené v přípisu č.d. P4-3 sice neodpovídá soudní praxi (za obdobné situace, jaká nastala ohledně Věřitelky, soudy účast věřitele v řízení ukončují), nicméně teprve až po obdržení tohoto stanoviska mohl mít správce postaveno najisto, že finanční prostředky majetkové podstaty postačují k úhradě pohledávek za podstatou i k plné úhradě všech zjištěných pohledávek věřitelů. Úpravu svého vyúčtování neprovedl s vysvětlením, že i v době od října 2016 do února 2017 účinky schváleného oddlužení trvaly a v té době ostatně byl procesně činný výše uvedenými návrhy týkajícími se účasti Věřitelky v řízení a podáním zprávy o splnění oddlužení. Platí, že schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužníku stanovena lhůta 5 let (§ 398 odst. 3 IZ) ke splácení pohledávek nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky byly do splátkového kalendáře pojaty. Tato lhůta je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení. Obecně také platí (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 12/2013 ze dne 28.2.2013, uveřejněného pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), že dříve než uplynutím uvedené pětileté lhůty, může být takové oddlužení splněno úplným uhrazením pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře (včetně všech přednostních pohledávek), a že se stane se tak již tím dnem, kdy k plnému uspokojení daných pohledávek došlo, bez ohledu na to, kdy (později) insolvenční soud podle § 413 IZ vydal usnesení, jímž splnění oddlužení vzal na vědomí, s jehož právní mocí je pak formálně spojeno ukončení (celého) insolvenčního řízení. Za každý započatý kalendářní měsíc od rozhodnutí o povolení oddlužení (k němuž došlo od data 1.4.2014) do skončení plnění splátkového kalendáře přitom náleží insolvenčnímu správci paušální odměna a náhrada hotových výdajů, jež činí (nejde-li o společné oddlužení manželů) 750,- Kč a 150,- Kč, celkem 900,- Kč (§ 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky), vč. 21% DPH (§ 38 odst. 1 poslední věta IZ) pak celkem 1.089,- Kč měsíčně. Odvolací soud přitom v řadě svých rozhodnutí (viz např. usnesení č.j. KSHK 40 INS 8078/2009, 3 VSPH 985/2013-B-43 ze dne 15.1.2014) vysvětlil, že v případě završení dlužníkova insolvenčního řízení splněním oddlužení ve formě splátkového kalendáře (při povolení oddlužení v době od 1.4.2014) je veškerá činnost insolvenčního správce za dobu výkonu jeho funkce v insolvenčním řízení - i za dobu před schválením oddlužení - honorována paušálními měsíčními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a c) vyhlášky a veškeré jeho hotové výdaje (vč. cestovného) jsou kompletně saturovány měsíčními paušálními náhradami stanovenými v § 7 odst. 4 vyhlášky, kteréžto paušální částky náležejí správci od měsíce, v němž bylo rozhodnuto o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, do skončení jeho plnění. Není nikterak odůvodněno, aby insolvenčnímu správci byla přiznána (k tíži dlužníka) jakákoli odměna a náhrada hotových výdajů za období následující po splnění (ukončení) oddlužení plněním splátkového kalendáře. Bylo-li totiž takové oddlužení splněno (ať již uplynutím standardní pětileté doby jeho trvání, nebo dříve úplným uspokojením nezajištěných věřitelů), insolvenční správce již neplní žádné povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře, tedy povinnosti směřující k provedení daného způsobu oddlužení; za této situace insolvenční správce provede jen úkony, jež souvisí s ukončením oddlužení, tj. oznámí (doloží) soudu jeho splnění a vyúčtuje svoji odměnu a hotové výdaje (s uvedením rozsahu, v jakém mu již byly zapraveny), popř. se zúčastní jednání k rozhodnutí dle § 413 IZ, jestliže je k tomu soud nařídí. Sama okolnost, že splátkový kalendář byl splněn dříve než za 60 měsíců, přitom nepředstavuje ve smyslu § 38 odst. 2 věty druhé IZ důvod pro zvýšení odměny insolvenčního správce, náležející mu dle uvedených ustanovení vyhlášky do skončení plnění splátkového kalendáře (srov. např. závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSLB 76 INS 1488/2012, 3 VSPH 1752/2013-B-35 ze dne 10.3.2014). V dané věci bylo schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře ještě před dovršením jeho pětiletého plánu předčasně splněno úplným uhrazením pohledávek 3 nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře. Stalo se tak ovšem až v únoru 2017, kdy správce (jak plyne z jeho zprávy a vyúčtování č.d. B-13) distribuoval nezajištěným věřitelům poslední srážku z příjmů dlužníka, již od zaměstnavatele dlužníka obdržel v září 2016, ačkoli nebylo žádných objektivních překážek bránících tomu, aby správce již tehdy – v září 2016 - distribuci oné poslední srážky provedl a tím (při úhradě všech pohledávek za podstatou) docílil úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů pojatých do splátkového kalendáře. Překážkou takového správcova postupu nemohla být jeho tvrzená pochybnost o tom, zda za situace, kdy soud nerozhodnul o odmítnutí přihlášené pohledávky Věřitelky (ukončení její účasti v insolvenčním řízení), postačí ona poslední srážka ze září 2016 k plné úhradě pohledávek za podstatou i všech zjištěných pohledávek věřitelů. Správcově odvolací argumentaci lze přisvědčit jen potud, že na účast Věřitelky, jejíž nevykonatelnou pohledávku při přezkumném jednání co do pravosti zcela popřel, nemělo (jak soud prvního stupě nesprávně usuzoval) žádný vliv pravomocné odmítnutí její předčasné incidenční žaloby č.d. C1-2 (jehož důvodem byly neodstraněné vady žaloby), že vůči její pohledávce, účinně popřené (až) na přezkumném jednání, marným uplynutím lhůty k podání incidenční určovací žaloby nastal dle § 198 odst. 1 IZ následek, že se k ní nepřihlíží, a že taková skutečnost implikuje rozhodnutí o odmítnutí přihlášky dané pohledávky dle § 185 IZ, s jehož právní mocí pak účast dotčeného věřitele v insolvenčním řízení (jestliže v něm nemá přihlášenu jinou pohledávku) končí. Rozhodnutí o odmítnutí přihlášky Věřitelky vydáno nebylo a již se tak stát nemůže vzhledem k tomu, že odvoláním nedotčené rozhodnutí pod bodem I. výroku napadeného usnesení, jímž soud prvního stupně dle § 413 první věty IZ vzal na vědomí splnění oddlužení (a proti němuž není odvolání přípustné) nabylo právní moci a tím insolvenční řízení skončilo. Uvedená skutečnost – absence rozhodnutí o odmítnutí přihlášky Věřitelky vedoucího k ukončení její účasti v insolvenčním řízení – však nic nemění na tom, že pravomocným usnesením ze dne 9.1.2015 (č.d. B-10), účinným od 12.1.2015, byla ze schváleného splátkového kalendáře (jeho změnou) vyjmuta popřená pohledávka Věřitelky, vůči níž v té době již byl nastolen zákonný následek, že se k ní nepřihlíží. Od této změny (se kterou byli všichni účastníci řízení, včetně Věřitelky a správce, srozuměni a nijak proti ní nebrojili) nebylo – nemohlo být - žádných pochyb o tom, že pohledávka Věřitelky v rámci daného splátkového kalendáře nikterak uspokojována nebude. Správce byl povinen postupovat při plnění splátkového kalendáře nadále tak, jak bylo jeho změnou určeno, tj. částky deponované na popřenou pohledávky Věřitelky rozdělit mezi ostatní 3 nezajištěné věřitele, kteří (jediní) zůstali splátkového kalendáře účastni, v nově určeném poměru jejich pohledávek a podle tohoto poměru pak mezi ně (při plné úhradě přednostních pohledávek) distribuovat všechny další měsíční srážky provedené z příjmů dlužníka jeho zaměstnavatelem. Takto správce další měsíční srážky také distribuoval, a jelikož k jiné změně splátkového kalendáře nedošlo (ani on sám žádnou nenavrhoval), stejným způsobem byl povinen naložit i s poslední srážkou, již obdržel od dlužníkova zaměstnavatele v září 2016, a to bezodkladně, neboť rozsah a způsob plnění splátkového kalendáře byl jasně určen a žádnou pochybnost (nejistotu) v tom směru tedy správce mít nemohl. Věřitelé, jejichž pohledávky byly (zůstaly) v té době zahrnuty do splátkového kalendáře, měli právo na to, aby částky připadající na jejich pohledávky ze srážky provedené v září 2016 obdrželi neprodleně, jakmile to bylo možné, což zjevně bylo možné (neboť tomu nic nebránilo) již v uvedeném měsíci. Stejně tak i dlužník měl právo na to, aby s touto jeho srážkou, která umožňovala úplné doplacení pohledávek nezajištěných věřitelů, správce neprodleně naložil určeným způsobem a docílil tak splnění schváleného oddlužení. Tuto svoji povinnost vůči dlužníku a věřitelům zahrnutým do splátkového kalendáře však správce porušil, když bez důvodu – s irelevantní námitkou nedořešené účasti Věřitelky v insolvenčním řízení - zadržel výplatu ze srážky obdržené v září 2016 a tuto výplatu provedl až v únoru 2017, tj. po tuto dobu svévolně přerušil plnění splátkového kalendáře a žádnou činnost k jeho realizaci tak nekonal. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že insolvenčnímu správci nelze přiznat nárok na paušální měsíční odměnu a náhradu hotových výdajů dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky za dobu, po kterou v průběhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře přerušil jeho plnění tím, že bez objektivních překážek, které by tomu bránily, zadržel výplatu částky sražené z příjmů dlužníka, jež umožňovala úplné zaplacení pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře (včetně všech přednostních pohledávek) před uplynutím pětileté lhůty jeho trvání stanovené v 398 odst. 3 IZ, a v důsledku tohoto správcova prodlení s distribucí poslední splátky došlo k předčasnému splnění schváleného oddlužení později, než k němu při správcově řádném postupu dojít mohlo a mělo. Soud prvního stupně proto v dané věci správně shledal, že správce nemá právo na odměnu a náhradu hotových výdajů dle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky za dobu 5 měsíců od října 2016 do února 2017, kdy byl v prodlení s distribucí poslední splátky, jejímuž provedení nic nebránilo, a že mu tudíž paušální měsíční částky odměny a náhrady hotových výdajů v celkové výši 1.089,- Kč vč. DPH náleží od měsíce března 2014, kdy bylo oddlužení povoleno, do září 2016, kdy – nebýt správcových svévolných průtahů – mohlo a mělo být plnění splátkového kalendáře skončeno, tj. tyto nároky mu náleží nikoli za 36 měsíců, jak účtoval, ale jen za 31 měsíců. Tomu odpovídá odměna ve výši 23.250,- Kč + 21 % DPH ve výši 4.882,50 Kč, tj. 28.132,50 Kč včetně DPH, a náhrada hotových výdajů ve výši 4.650,- Kč + 21 % DPH ve výši 976,50 Kč, tj. 5.626,50 Kč včetně DPH, celkem tedy 33.759,- Kč včetně DPH. Současně však soud prvního stupně v rámci schválení uvedených nároků správce v bodě II. výroku napadeného usnesení jako součást náhrady správcových hotových výdajů schválil (bez odůvodnění) i jeho vyúčtovanou náhradu cestovného (za cestu k přezkumnému jednání) ve výši 1.378,- Kč +DPH 289,- Kč, tj. 1.667,- Kč včetně DPH, ačkoli k tomu nebylo právního důvodu, neboť v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře – jak vysvětleno shora – jsou veškeré správcovy hotové výdaje spojené s jeho činností v insolvenčním řízení, včetně cestovného, plně kryty paušální náhradou dle § 7 odst. 4 vyhlášky (ustanovení § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky se tu nepoužijí). Přitom nepadá v úvahu moderace takto stanovených (celkových) hotových výdajů, neboť moderační právo má soud podle § 38 odst. 3 věty druhé IZ jen ohledně správcovy odměny stanovené vyhláškou. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně v bodě II. výroku napadeného usnesení insolvenčnímu správci, jenž vyúčtoval svoji odměnu a náhradu hotových výdajů (včetně cestovného) v celkové výši 40.871,- Kč, správně schválil jeho odměnu jen částkou 23.250,- Kč, jež s navýšením o DPH činí 28.132,50 Kč, leč jeho náhradu hotových výdajů nesprávně schválil v celkové výši 6.028,- Kč, tj. s navýšením o DPH ve výši 7.293,88 Kč, když akceptoval i vyúčtovanou zvláštní náhradu cestovného ve výši 1.667,- Kč včetně DPH, na kterou však správce nárok nemá, a náhrada hotových výdajů mu tak náleží jen částkou 4.650,- Kč, jež s navýšením o DPH činí 5.626,50 Kč. Zbývající vyúčtovaná odměna a náhrada hotových výdajů, již nelze schválit, pak celkově činí nikoli soudem určenou částku 5.445,- Kč včetně DPH, nýbrž částku celkem 7.112,- Kč včetně DPH, a přeplatek vzniklý v průběhu insolvenčního řízení (nevyužitá částka srážená z příjmů dlužníka) pak činí nikoli soudem určenou částku 7.274,- Kč, nýbrž (s připočtením neschválené náhrady cestovného) částku 8.941,- Kč. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí pod bodem II. výroku napadeného usnesení potvrdil dle § 219 o.s.ř. jen co do schválení odměny insolvenčního správce, zatímco ohledně náhrady hotových výdajů je podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se tato náhrada schvaluje jen ve výši 4.650,- Kč, tj. 5.626,50 Kč včetně DPH, takže schválená odměna a náhrada hotových výdajů činí celkem 27.900,- Kč bez DPH, tj. 33.759,- Kč včetně DPH, a současně změnil rozhodnutí pod bodem III. výroku tak, že neschválená odměna a náhrada hotových výdajů činí 7.112,- Kč včetně DPH, a rozhodnutí pod bodem VII. výroku změnil tak, že vzniklý přeplatek činí 8.941,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 a § 74 odst. 1 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ). V Praze dne 28. dubna 2017 Mgr. Ivana M l e j n k o v á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: J.Vlasáková