7 Cmo 105/2024

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kateřinou Horákovou ve věci zaniklé společnosti: právnická osoba v likvidaci, IČO IČO naposledy sídlem adresa o vrácení zálohy na hotové výdaje likvidace, k odvolání tituly před jménem Anonymizováno , sídlem adresa , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2023, č. j. 72 Cm 144/2008-5, Odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2023, č. j. 72 Cm 144/2008-5,se pro opožděnost odmítá.

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením , tituly před jménem, , Anonymizováno, , bývalému likvidátorovi zaniklé společnosti , právnická osoba, v likvidaci (dále jen „likvidátor“ a „společnost“), uložil povinnost vrátit České republice – Městskému soudu v Praze na tam uvedený účet vyplacenou zálohu na náklady likvidace výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

2. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení předně konstatoval, že pravomocným usnesením ze dne 20. listopadu 2007, č. j. 72 Cm 69/2007-13, byla společnost zrušena s likvidací a likvidátorem společnosti byl jmenován , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Na základě usnesení ze dne 23. června 2007, č. j. 72 Cm 144/2008-2, byla likvidátorovi na jeho žádost vyplacena záloha ve výši 5 000 Kč na náhradu hotových výdajů likvidace společnosti. Soud prvního stupně likvidátora vyzval (výzva ze dne , právnická osoba, 2023), aby ve stanovené lhůtě vyúčtoval náklady vynaložené v souvislosti s prováděním likvidace společnosti s tím, že nebude-li reagovat, bude soud mít za to, že vyplacené prostředky nepoužil a bude mu uloženo vrácení zálohy. Výzva zůstala bez odezvy. Soud prvního stupně proto s odkazem na § 71 odst. 2, 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve spojení s § 3028 odst. 1, 3 a § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku uzavřel, že jelikož likvidátor ani přes náležité poučení na předmětnou výzvu nijak nereagoval, lze mít důvodně za to, že vyplacenou zálohu na náklady likvidace nepoužil na účel, pro který mu byla poskytnuta.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor dne 14. března 2024 blanketní odvolání.

4. Soud prvního stupně předložil věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání, byť je z předkládací zprávy zřejmé, že jej nepovažoval za včasné (a ani řádné, když vady odvolání nebyly ani přes výzvu soudu prvního stupně odstraněny).

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se proto primárně zabýval otázkou, zda podané odvolání je včasné a na základě obsahu spisu dospěl k závěru, že odvolání likvidátora je opožděné.

6. Podle § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

7. Podle § 218a o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1, ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání pro opožděnost odvolací soud.

8. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že odvoláním napadené usnesení bylo likvidátorovi doručeno dne 23. října 2023. Lhůta pro podání odvolání mu počala běžet dne 24 října 2023; konec lhůty pro podání odvolání tak připadl na 7. listopadu 2023. Odvolání (blanketní) likvidátor však podal až dne 14. března 2024. Je tedy zřejmé, že odvolání bylo podáno po uplynutí lhůty uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř. Dlužno (pro úplnost) dodat, že odvolání nebylo dostatečně odůvodněno a ani po řádné výzvě soudu prvního stupně k odstranění vad odvolání (postupem podle § 43 o. s. ř.) nebyla zjednána náprava.

9. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že likvidátor odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nepodal včas; jeho odvolání je opožděné. A proto odvolací soud za použití ustanovení § 218c o. s. ř. odvolání podané likvidátorem podle shora citovaného ustanovení § 218a o. s. ř. pro opožděnost odmítl.