7 Cmo 164/2018

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudců JUDr. Josefa Holejšovského a JUDr. Lenky Grollové v právní věci navrhovatele: Jméno navrhovatele A, narozený Datum narození navrhovatele A sídlem Adresa navrhovatele B o návrhu na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora společnosti Jméno navrhovatele C., IČO IČO, sídlem Adresa navrhovatele C , o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2018, č.j. 84Cm 521/2016 – 51, Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje ve správném znění: Jméno navrhovatele A, nar. Anonymizováno, Anonymizováno 1, se odměna a náhrada hotových výdajů nepřiznává.

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že likvidátoru Jméno navrhovatele A, nar. Anonymizováno, Anonymizováno, se odměna a náhrada hotových výdajů nepřiznává.

2. Ve svém rozhodnutí vyšel z toho, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2017, č.j. 84 Cm 521/2016-5, rozhodl o zrušení společnosti právnická osoba. (dále i jen „Společnost“) a nařízení její likvidace (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval fyzická osoba (výrok II.), Společnosti uložil poplatkovou povinnost (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Proti všem výrokům shora citovaného usnesení podal dne 20. 2. 2017 účastník řízení 2) Anonymizováno (společník společnosti) odvolání. Dne 10. 4. 2017 bylo likvidátoru Jméno navrhovatele A doručeno odvolání účastníka 2). Dne 31. 1. 2018 bylo Jméno navrhovatele A doručeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2017, č.j. 7 Cmo 164 /2017-32, kterým bylo napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušeno a řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno. Dne 5. 2. 2018 podal likvidátor soudu zprávu o průběhu likvidace s vyčíslením nákladů a odměny likvidátora. Likvidátor požadoval přiznání odměny ve výši 4.991,25 Kč a hotových výdajů sestávajících z nákladů na inzerci v Obchodním věstníku ve výši 2 178 Kč a paušálu ve výši 500 Kč, celkem tedy 2 678 Kč. Přílohou citovaného podání byl „Zápis z jednání“ ze dne 1.3.2017 podepsaný Jméno navrhovatele A a účastníkem 2), z něhož se podává, že uvedeného dne se účastník 2) dostavil do kanceláře Jméno navrhovatele A a informoval ho o svém zájmu na zachování chodu společnosti a rovněž o podání odvolání proti usnesení soudu o zrušení společnosti.

3. Soud prvního stupně poté ve smyslu ust. § 193 a § 195 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uzavřel, že pro posouzení přiznání odměny a nákladů likvidátoru je v daném případě rozhodující skutečnost, že společnost nebyla pravomocně zrušena a Jméno navrhovatele A nebyl pravomocně jmenován likvidátorem společnosti. Dle soudu prvního stupně tak byla činnost nepravomocně jmenovaného likvidátora společnosti předčasná a náklady vynaložené na likvidaci společnosti bezdůvodně vynaložené. Za takového stavu nebylo možno likvidátoru odměnu ani vynaložené náklady přiznat.

4. Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal Jméno navrhovatele A, který namítal, že bylo přijato na základě nesprávných skutkových závěrů a věc byla chybně posouzena. Je si vědom, že usnesení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora nenabylo nikdy právní moci, a že tudíž bylo zveřejnění v obchodním věstníku předčasné. Přesto některé úkony musely být z jeho strany učiněny bez ohledu na to, zda rozhodnutí je v právní moci či nikoliv. Jde o tyto úkony: zpracování nápadu a založení spisu – 1 hodina, jednání s jednatelem dlužníka, který jej požádal o schůzku – 0,75 hodiny a vypracování finální zprávy a vyúčtování odměny – 0,5 hodin, á 1 500 Kč/hod, což jest 4 125 Kč a DPH. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a přiznal mi odměnu za zpracování věci ve výši 4 125 Kč a DPH.

5. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 212 a násl. o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle ust. § 193 o.z. likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamžikem svého povolání.

7. Podle ust. § 195 o.z. odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

8. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ust. § 4 odst. 1 jsou-li odměna a hotové výdaje náležející likvidátorovi, likvidačnímu správci a členovi orgánu právnické osoby jmenovanému soudem hrazeny státem, vyplácí tyto částky soud, který odměnu určil. Podle § 5 odst. 1 základem pro určení odměny likvidátora je čistý majetkový zůstatek, který vyplyne z likvidace (dále jen „likvidační zůstatek“). Náhradu hotových výdajů likvidátora upravuje ust. § 9 tohoto nařízení.

9. Odvolací soud shledal, že skutečnosti, ze kterých soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vycházel, plynou z obsahu spisu. Lze tedy shrnout, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2017, č.j. 84 Cm 521/2016-5, rozhodl o zrušení Společnosti a nařízení její likvidace, likvidátorem společnosti jmenoval Jméno navrhovatele A. Proti tomuto usnesení bylo podáno dne 20. 2. 2017 účastníkem 2) odvolání. Odvolací řízení u Vrchního soudu v Praze bylo vedeno pod sp. 7 Cmo 164 /2017 a skončilo usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 12. 2017, č.j. 7 Cmo 164 /2017- 32, kterým bylo napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušeno a řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno; usnesení nabylo právní moci dne 31. 1. 2018. Z uvedeného je tak zřejmé, že usnesení soudu prvního stupně, kterým byla Společnost zrušena s likvidací a jejím likvidátorem jmenován Jméno navrhovatele A nikdy nenabylo právní moci, což ani odvolatel nerozporuje.

10. Odvolací soud konstatuje, že řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora je podle ust. § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob. Rozhodnutí v této věci je konstitutivním rozhodnutím soudu. K tomu odvolací soud odkazuje na komentář k zákonu o zvláštních řízeních soudních: „ Ohledně vykonatelnosti usnesení se uplatní obecné pravidlo v § 171 OSŘ, podle něhož lhůta k plnění stanovenému v usnesení počíná běžet od doručení usnesení, nestanoví-li zvláštní norma nebo sám soud jinak. Je-li usnesením upravena záležitost, která se přímo nebo zprostředkovaně týká statusu osoby [např. usnesení o schválení zastoupení členem domácnosti dle § 31 písm. e) nebo o ustanovení opatrovníka], nabývá vůči účastníkům i třetím osobám závaznosti až svojí právní mocí. Až právní mocí jsou totiž naplněny hmotněprávní předpoklady, aby se konstitutivní rozhodnutí soudu stalo právní skutečností (srov. s § 640 o.z. z něhož vyplývá, že pravomocné rozhodnutí soudu ukládající povinnost je právní skutečností.” (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2015, 62-63s.).

11. V tomto případě pak i soud prvního stupně zcela případně citoval z komentáře Lavický a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 1. vydání, 2014, s. 993 – 997, „Soud rozhodne o tom, že určitou osobu jmenuje likvidátorem (jsou-li splněny všechny ostatní podmínky vzniku funkce – nutný souhlas a předpoklady výkonu funkce), pročež ta se likvidátorem stává okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí soudu, není-li ve výroku rozhodnutí soudu uvedeno jiné datum. Je-li uvedeno, pak likvidátorovi funkce vzniká k tomuto datu, případně k datu právní moci rozhodnutí, nastane-li později (a nedošlo-li zároveň k posunutí vykonatelnosti rozhodnutí před právní moc rozhodnutí)”.

12. Vzhledem k uvedenému odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, shledal, že rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byla Společnost zrušena s likvidací a jejím likvidátorem jmenován Jméno navrhovatele A nikdy nenabylo právní moci a tudíž nekonstituovalo žádnou právní skutečnost. Společnost proto nebyla zrušena s likvidací a Jméno navrhovatele A nebyl do funkce likvidátora Společnosti povolán. Proto právní úkony, které Jméno navrhovatele A vykonal, vykonal bez právního důvodu, neboť předmětným usnesením nebyl vázán. To, že dle odvolatele jím vykonané úkony, za které nyní požaduje odměnu a náhradu hotových výdajů likvidátora, vykonány být musely, bez ohledu na to, zda je rozhodnutí v právní moci či nikoli, je zcela jeho subjektivním přesvědčením, jež nemá žádnou oporu v právních předpisech.

13. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro postup soudu dle ust. § 195 o.z. ve spojení s uvedeným nařízením vlády, a Jméno navrhovatele A proto nelze odměnu a náhradu nákladů likvidátora přiznat, neboť je neučinil likvidátor Společnosti v souvislosti s prováděním její likvidace.

14. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. § 219 o.s.ř., ale ve správném znění, bez označení Jméno navrhovatele A coby likvidátora. Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání.