Vrchní soud v Praze · Usnesení

7 Cmo 273/2024

č. j. 7 Cmo 273/2024-269

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-01-28 · POTVRZENI · ECLI:CZ:VSPH:2025:7.Cmo.273.2024.1

Strojový souhrn generováno LLM

Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení krajského soudu, které odmítlo přiznat odměnu hmotněprávnímu opatrovníkovi právnické osoby. Soud se opřel o skutečnost, že opatrovník nepředložil konkrétní vyúčtování své činnosti, ani neozřejmil její pracovní náročnost či přínos pro společnost. Nárok na odměnu podle advokátního tarifu nebyl příslušný, protože se týká správy majetku, nikoli opatrovnictví podle občanského zákoníku. Výše odměny je podle § 462 odst. 1 o. z. určována podle hodnoty majetku, výnosů, nákladů a pracovní náročnosti správy.

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Uhlířové a soudkyň JUDr. Blanky Trávníkové a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A sídlem Adresa navrhovatele A za účasti: Jméno navrhovatele B., IČO IČO navrhovatele B sídlem Adresa navrhovatele B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o odměně hmotněprávního opatrovníka, k odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. června 2024, č. j. 12 Nc 2702/2019-257, Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

1. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal odměnu tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem za výkon funkce hmotněprávního opatrovníka (dále jen „opatrovník“).

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že opatrovníkem popisovaná činnost pro společnost Jméno navrhovatele B., IČO IČO navrhovatele B (dále jen „společnost“) je zcela nekonkrétní. Opatrovník nikdy soudu nesdělil, jaká byla časová a pracovní náročnost správy společnosti, a to ani přes opakované upozornění ze strany soudu. Soud prvního stupně tak neobdržel informace, na základě, kterých by mohl odměnu opatrovníku stanovit, a proto rozhodl tak, že se mu odměna nepřiznává.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal opatrovník odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil zpět.

4. Své odvolání odůvodnil tím, že soud prvního stupně nesprávně posoudil věc, když nezohlednil nejen právní úpravu a povahu funkce hmotněprávního opatrovníka, ale též povahu projednávané právní věci. Opatrovník rozkrýval tvrzení o protiprávním vyvádění majetku ze společnosti a jeho činnost byla aktivně komplikována osobami, které na rozkrytí majetku neměly zájem. Součinnost mu nebyla záměrně poskytována. Nelze přitom přehlížet, že z funkce hmotněprávního opatrovníka vzniká také odpovědnost za její výkon. Opatrovník uvedl, že do 31. 8. 2024 bude soudu doručen stručný přehled věcí a výkonů, které byly pro společnost realizovány.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Řízení o ustanovení opatrovníka právnické osoby je řízením podle § 85 písm. e) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.

7. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, zejména, že: - Advokát tituly před jménem Jméno navrhovatele A byl ustanoven opatrovníkem společnosti podle § 165 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 486 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, usnesením ze dne 21. ledna 2022, č. j. 12 Nc 2702/2019-77, které nabylo právní moci dne 9. února 2022. - Usnesením ze dne 21. října 2022, č. j. 12 Nc 2702/2019-133, soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo uloženo, aby společnost byla vedena bez zásadních zásahů hmotněprávního opatrovníka, bylo zastaveno řízení o návrhu podaném společností na odvolání opatrovníka a omezení jeho působnosti a konečně zamítnut byl návrh na zrušení usnesení ze dne 21. ledna 2022, č. j. 12 Nc 2702/2019-77. - Usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. ledna 2023, č. j. 12 Nc 2702/2019-189, které nabylo právní moci dne 7. února 2023, byl tituly před jménem Jméno navrhovatele A zproštěn funkce hmotněprávního opatrovníka společnosti, neboť byl jmenován jednatel společnosti, a to účastník 2). - Odvolatel podáním ze dne 20. března 2023 sdělil, že mu náleží odměna ve výši 10 % ročního příjmu spravovaného majetku, nejméně 1000 Kč ročně, a to s odkazem na § 6 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“). Odvolatel současně požádal, aby společnosti bylo uloženo sdělit výši příjmu společnosti za období výkonu jeho funkce hmotněprávního opatrovníka. - Soud prvního stupně posléze přípisem ze dne 1. června 2023 poučil odvolatele, že dle názoru soudu mu nelze přiznat odměnu dle jím uvedeného ustanovení advokátního tarifu s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. června 2019, č. j. 7 Cmo 16/2019-567, přípis byl opakován dne 13. září 2023 a 5. února 2024. - Odvolatel reagoval až podáním ze dne 5. dubna 2024, kdy uvedl, že byl nucen zajistit a nastudovat si soudní spisy, realizovat některé finanční transakce, zejména úhradu povinností podle pravomocného exekučního titulu, kdy hrozilo nařízení exekuce. Jako opatrovník obsluhoval a analyzoval dokumenty z datové schránky, to se týkalo rovněž analýzy závěrek a majetkových operací. Advokátka společnosti aktivně mařila výkon funkce opatrovníka. Činnost opatrovníka vykonával řádně, byl řádně pojištěn a náleží mu tak odměna. - V podání ze dne 5. června 2024 společnost uvedla, že angažmá opatrovníka bylo velmi nekonstruktivní, odvolatel neprovedl žádnou, natož hlubší analýzu činnosti společnosti, neprováděl správu majetku, nezajišťoval žádné dodavatelsko-odběratelské vztahy, ani se nezúčastnil rozhodování, vedení či realizace běžných činností, které jsou vyžadovány ve společnosti, což by totiž vyžadovalo jeho každodenní přítomnost v areálu společnosti. Datová schránka byla obsluhována mzdovou účetní společnosti a opatrovník se schránkou nepracoval, pouze k ní měl přístup. Pokud jde o platby za společnost, opatrovník provedl pouze dvě platby soudních poplatků a platbu na exekuční titul provedl neoprávněně po skončení své funkce. Sídlo společnosti navštívil opatrovník pouze jedenkrát na třicet minut, kdy se o chod společnosti nezajímal. Opatrovník se nezasloužil o jakýkoli výnos společnosti ani se nepřičinil o udržení jejího jmění, výkonu funkce se nevěnoval a ani nepředložil vyúčtování své činnosti. Společnost navrhla, aby opatrovníku odměna přiznána nebyla. - Konkrétní vyúčtování činnosti opatrovníka spis dosud neobsahuje.

8. Předně je třeba připomenout, že právem opatrovníka (soudem jmenovaného) je právo na odměnu, o jejíž výši rozhoduje soud. Přičemž odměna za zastoupení se přiznává z prostředků opatrovance, které opatrovník spravuje. 9. „Určující pro stanovení výše odměny opatrovníka je rozsah a obsah činnosti opatrovníka. Je tak třeba vzít v úvahu velikost, skladbu a hodnotu opatrovancova majetku, resp. spravovaného majetku, výnosy tohoto majetku, náklady správy majetku, to vše ve vztahu k míře činnosti opatrovníka při správě majetku. Byl-li dosahován výnos z opatrovancova majetku, je jedním z podstatných kritérií určení odměny, ovšem též s ohledem na to jakou mírou přičinění byl tento výnos dosažen /je rozdíl v situaci, kdy opatrovníkův majetek představují tři činžovní domy s pronajatými byty stabilními nájemníky, kdy opatrovník tento majetek „jen“ udržuje včetně již nastavených právních vztahů, a situaci, kdy je opatrovancův majetek představován fungujícím obchodním závodem - výrobním, kdy pro pokračování jeho fungování je nutné zajišťovat všechny dodavatelsko odběratelské vztahy pro udržení stávající výroby a její rozvoj i pracovat na vztazích nových či je obnovovat atd./. Je tedy třeba vždy posoudit, jakým způsobem se o výnos opatrovník zasloužil. Podstatná je celková pracovní náročnost správy majetku, jež představuje úsilí vynaložené k zajištění správy, jehož součástí je časová dotace takového úsilí. Ohledně kritérií pro určení výše odměny je tak odvolací soud zajedno s odbornou právní teorií. „Náklady správy, hodnota spravovaného majetku a výnosy z něho, jakož i časová i pracovní náročnost správy jsou základní kritéria pro určení odměny. Výnos bude nejpodstatnějším kritériem, neboť odměna bude hrazena z něj. U výnosů bude třeba posoudit, jakým způsobem se opatrovník o ně zasloužil. Pracovní náročností je třeba rozumět vynaložené úsilí ke konkrétnímu výsledku, časovou náročností vynaložený čas. Hodnota jmění je kritériem přiměřenosti, kdy odměna by měla odrážet i hodnotu jmění zastoupeného.“ (viz komentář k § 462 o. z. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V., a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 7 Cmo 16/2019). V případě opatrovníka právnické osoby ustanoveného dle § 486 a násl. o. z., je při stanovení výše odměny navíc třeba vzít v úvahu jeho specifická práva a povinnosti podle § 487 o. z.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že není na místě přiznat odvolateli odměnu za výkon funkce hmotněprávního opatrovníka společnosti dle § 6 odst. 2 advokátního tarifu, který se vztahuje na výkon funkce správy majetku, nikoli opatrovnictví společnosti. Přitom s odkazem na shora uvedený výklad bylo na místě, aby opatrovník řádně a konkrétně svou činnost vyúčtoval, tedy popsal konkrétní práci vykonanou pro společnost a zejména podíl na jejím případném výnosu. Odvolatel se však v této věci, a to přes několik výzev soudu, omezil na nekonkrétní a zcela vágní popis v podobě, že „studoval soudní spisy, realizoval některé finanční transakce, zejména úhradu povinností podle pravomocného exekučního titulu, kdy hrozilo nařízení exekuce. Jako opatrovník odvolatel obsluhoval a analyzoval dokumenty z datové schránky, to se týkalo rovněž analýzy závěrek a majetkových operací“. Nebyla tak uvedena jediná konkrétní činnost a již vůbec taková, která by přispěla k zajištění výnosu společnosti. Společnost sama pak jakýkoli přínos spočívající v činnosti odvolatele odmítla.

11. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.