7 Cmo 28/2024

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Horákové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci navrhovatele: Anonymizováno, IČO IČO sídlem adresa za účasti: 1) Jméno navrhovatele A. v likvidaci, IČO IČO navrhovatele A sídlem Adresa navrhovatele A 2) Jméno navrhovatele B, narozený Datum narození navrhovatele B bytem Adresa navrhovatele B o odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora, k odvolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2024, č. j. 64 Cm 288/2023-16,

I. Usnesení soudu prvního stupně se v odvoláním napadeném výroku III. mění tak, že účastnice 1) společnost právnická osoba v likvidaci a účastník 2) Jméno navrhovatele B jsou povinni rovným dílem zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze č. ú. Anonymizováno, VS var. symbol soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. odvolal účastníka 2) Jméno navrhovatele B z funkce likvidátora společnosti právnická osoba v likvidaci (dále jen „společnost“), výrokem II. pak novým likvidátorem společnosti jmenoval společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, výrokem III. účastníku 2) uložil povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 2 000 Kč s uvedením příslušných platebních dispozic a výrokem IV. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že se navrhovatel domáhal odvolání účastníka 2) z funkce likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora pro nečinnost likvidátora společnosti, kterou dovozoval z toho, že společnost nepodala od roku 2019 přiznání k dani z příjmu právnických osob, ač je k tomu povinna podle § 240c zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „d. ř.“), a byla k tomu navrhovatelem jakožto správcem daně opakovaně vyzývána. Likvidátor tak řádně neplní své povinnosti. Právní zájem odůvodnil navrhovatel tím, že stávající stav brání řádnému výkonu správy daně podle § 1 odst. 2 d. ř.

3. Soud prvního stupně rozhodl bez jednání. Na danou věc s odkazem na ustanovení § 3043 odst. 2 větu první zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), aplikoval dosavadní právní úpravu, tj. § 71 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obch. zák.“). Právní zájem navrhovatele na požadovaném odvolání stávajícího likvidátora společnosti a jmenování nového likvidátora je dán. Navrhovatel má jako organizační složka státu zájem na tom, aby subjekty působící na území státu plnily své daňové povinnosti stran daně z příjmu právnických osob., a proto je aktivně legitimován k podání předmětného návrhu.

4. Likvidace trvá cca 25 let, účastník 2) zanedbává povinnosti k podání daňových přiznání (§ 17 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu), z čehož soud prvního stupně dovodil, že účastník 2) funkci likvidátora společnosti nevykonává řádně, a proto stávajícího likvidátora z funkce odvolal a ze seznamu insolvenčních správců jmenoval likvidátora nového (§ 191 odst. 4 o. z.).

5. Výrok o povinnosti účastníka 2) zaplatit státu soudní poplatek odůvodnil odkazem na § 1 písm. a), § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 písm. j), § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSop“) tím, že navrhovatel, jehož návrhu bylo zcela vyhověno, je od placení soudních poplatků osvobozen, poplatková povinnost tak přešla na odvolaného likvidátora, když společnost /na rozdíl od účastníka 2) /nezavdala příčinu pro zahájení daného řízení.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštním řízení soudním (dále jen „z. ř. s.“), ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., procesně úspěšnému navrhovateli dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

7. Proti výroku III. usnesení soudu prvního stupně podal účastník 2) odvolání, v němž namítá (shodně jako před soudem prvního stupně, že společnost byla „věcné stránce zlikvidována“, avšak vzhledem k postoji finského společníka mu nebylo umožněno celý proces likvidace ukončit. Povinnost zaplatit částku 2 000 Kč považuje za jakousi „pokutu“, přestože nikomu nevznikla žádná škoda, natož daňový únik. Závěrem poukázal na svůj věk (téměř 77 let), je starobním důchodcem bez dalších příjmů, částka 2 000 Kč je pro něj představuje značnou finanční ztrátu.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a neshledal odvolání důvodným.

9. Klíčovou odvolatelem předestřenou otázkou je, zda jej tíží povinnost zaplatit soudní poplatek, resp. zda na něj v souladu s § 2 odst. 3 ZSop poplatková povinnost přešla či nikoli.

10. Nahlédnutím do elektronické databáze obchodního rejstříku odvolací soud zjistil, že společnost byla založena v roce 1996; rozhodnutím jediného společníka v působnosti valné hromady ze dne 12. května 1999 byla společnost k témuž datu zrušena s likvidací, likvidátorem společnosti byl jmenován účastník 2) a byla určena jeho odměna částkou ve výši 27 000 Kč. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatel dne 24. listopadu 2023 podal návrh na odvolání likvidátora z funkce (a jmenování nového likvidátora), neboť stávající likvidátor neplní své povinnosti. Tvrzení, že de facto byla likvidace společnosti ukončena v roce 2000, avšak pro postoj jediného společníka nebylo možno činit další potřebné kroky, účastník 2) nijak nedoložil. Potvrdil, že fakticky činnost likvidátora nevykonává, veškeré aktivity ukončil v roce 2020 s přihlédnutím i k tomu, že v té době z této již neměl žádné finanční požitky. Soud prvního stupně podanému návrhu vyhověl a vydal odvoláním napadené usnesení.

11. Podle § 2 odst. 3 ZSop, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci registrovaného partnerství.

12. Z citovaného ustanovení § 2 odst. 3 ZSop je zřejmé, že upravuje tzv. přechod poplatkové povinnosti za situace, kdy je navrhovatel od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl. Citované ustanovení se vztahuje na sporná i nesporná řízení, byť ustanovení užívá pojem „žalovaný“ (označující účastníka tzv. sporného řízení, srov. § 90 o. s. ř.). Zákon o soudních poplatcích totiž pojem „navrhovatel“, či „žalovaný“ („žalobce“) užívá nikoli zcela jednotně, jak je zřejmé porovnáním § 2 odst. 1 písm. a) ZSop (stanovující okruh poplatníků za řízení před soudem prvního stupně) a odst. 3 citovaného ustanovení. Není tak žádného rozumného důvodu, proč by se § 2 odst. 3 ZSop měl vztahovat toliko na sporná řízení a nikoli na řízení nesporná zahájená na návrh.

13. V daném případě byl navrhovatel od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. a) ZSop osvobozen, jeho návrhu bylo zcela vyhověno. Je tak zřejmé, že poplatková povinnost přešla na procesně neúspěšné účastníky 1) a 2), tj. na společnost a odvolaného likvidátora, kteří nejsou od placení soudních poplatků osvobozeni, a nemají ani vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení.

14. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném výroku III. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a povinnost zaplatit státu soudní poplatek uložil společnosti a odvolanému likvidátorovi rovným dílem.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud v souladu s § 23 věta první z. ř. s., ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř.

16. Odvolací soud bez vlivu na výsledek odvolacího řízení pro úplnost dodává, že při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně pominul, že rovněž řízení o odvolání, popř. jmenování likvidátora právnické osobě soudem je nesporným řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob dle § 85 až § 93 z. ř. s., které lze zahájit i bez návrhu. Otázka náhrady nákladů řízení upravených v tomto zákoně je řešena v § 23 a 24 z. ř. s., primárně se řídí § 23 větou první z. ř. s. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné /§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř./.