7 Cmo 39/2023

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Vladislavy Riegrové, Ph.D. ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele A, narozený dne Datum narození navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A sídlem Adresa navrhovatele A za účasti: již zaniklé Jméno navrhovatele B. v likvidaci, IČO IČO navrhovatele B posledně sídlem Adresa navrhovatele B o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. ledna 2023, č. j. 84 Cm 1009/201824 Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením ve výroku I. schválil konečnou zprávu o průběhu likvidace Jméno navrhovatele B. v likvidaci, IČO IČO, sídlem Adresa navrhovatele B, ze dne 25. 3. 2022, ve výroku II. likvidátorovi společnosti Jméno navrhovatele B. v likvidaci, IČO IČO, sídlem adresa, Jméno navrhovatele A, narozenému Datum narození navrhovatele A, IČO IČO, sídlem Adresa navrhovatele A, přiznal za likvidaci společnosti odměnu ve výši 10 000 Kč, která mu bude vyplacena po zákonných srážkách účtárnou zdejšího soudu na účet č. č. účtu, v. s. var. symbol, po právní moci tohoto usnesení, ve výroku III. přiznal likvidátorovi společnosti Jméno navrhovatele B. v likvidaci, IČO IČO, sídlem adresa, Jméno navrhovatele A, narozenému Datum narození navrhovatele A, IČO IČO, sídlem Adresa navrhovatele A, náhradu hotových výdajů spojených s likvidací této společnosti ve výši 1 191 Kč, přičemž tato náhrada nebude vyplacena a ve výroku IV. rozhodl, že likvidátor společnosti Jméno navrhovatele B. v likvidaci, IČO IČO, sídlem adresa, Jméno navrhovatele A, narozený Datum narození navrhovatele A, IČO IČO, sídlem Adresa navrhovatele A, je povinen vrátit českému státu na účet zdejšího soudu č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol nevyčerpaný zbytek zálohy ve výši 4 809 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

2. Soud prvního stupně ve svém usnesení odkázal na § 205 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a vyšel z toho, že je v dané věci tím, komu likvidátor předkládá konečnou zprávu o likvidaci a tuto schválil. Dále soud s odkazem na § 7 odst. 1 a 2 a § 9 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a likvidátorovi přiznal náhradu nákladů likvidace, které shledal prokázanými (archivace dokumentů, poštovné) resp. přiměřenými (položky vyúčtované za telefon), a odměnu ve výši 10 000 Kč. Výši odměny soud určil s ohledem na skutečnost, že si likvidátor musel sám vyhledávat potřebné dokumenty a podklady pro provedení likvidace bez součinnosti s likvidovanou společnosti.

3. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel dne 23. 1. 2023 včasné odvolání, které směřuje do výroku II. o přiznání odměny likvidátora. Napadá nesprávnost rozhodnutí, které není řádně odůvodněno a není spravedlivé. Soud prvního stupně podle odvolatele nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem. Podle odvolatele od počátku koronavirové pandemie a války na Ukrajině došlo k bezprecedentnímu nárůstu cen zboží, služeb a veškerých provozních nákladů, inflace v ČR dosáhla 17%. Pokud tedy odměna likvidátora v letech 2018 - 2021 činila dle judikatury standardně 10 000 Kč, spravedlivá odměna likvidátora od r. 2022 by měla být o 17% vyšší, tj. činit 11 700 Kč. Byť odvolatel požadoval jen odměnu ve výši 11 000 Kč, soud jeho argumentaci nezohlednil, přičemž neuvedl ani základní důvod, proč rozhodl o odměně likvidátora, tak jak rozhodl.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu přezkoumal dle ust. § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Předně je třeba uvést, že usnesení soudu prvního stupně pokud jde o odůvodnění výroku II. netrpí odvolatelem namítanou vadou jeho nepřezkoumatelnosti, a to vzhledem k obsahu jeho odvolání (ke kritériím posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupný též na www.nsoud.cz).

6. Podle § 195 o. z., odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

7. Podle § 7 odst. 1. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nař. vlády“) skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč. Podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč. Podle odst. 2 téhož ust. hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku.

8. V posuzovaném případě byl likvidátor jmenován do funkce podle § 191 odst. 1 a 4 o. z., usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2018, č. j. 84 Cm 1009/2018 - 6, které nabylo právní moci dne 31. října 2018, tudíž odměnu likvidátora určuje soud (§ 195 o. z.).

9. Z obsahu spisu, především z konečné zprávy likvidátora o průběhu likvidace a návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku ze dne 25. 3. 2022 se podává, že se likvidátorovi u likvidované společnosti nepodařilo zjistit jakýkoliv účet, majetek či pohledávky za třetími osobami. Konečný likvidační zůstatek společnosti má hodnotu nula a nebylo tedy co fakticky rozdělovat. Podle citovaného § 7 odst. 1 nař. vlády v situaci, která nastala v poměrech projednávané věci, kdy likvidační zůstatek nedostačuje k úhradě odměny likvidátora, činí odměna likvidátora 1 000 Kč. Zvýšení této odměny záleží na okolnostech případu.

10. Odvolací soud konstatuje, že při stanovení výše odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců v rozpětí daném § 7 odst. 1 nař. vlády soud zohledňuje toliko náročnost likvidace a okolnosti, za nichž se likvidátor k likvidaci dostal, na což nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace. Navýšení odměny likvidátora o výši inflace nemá oporu v právní úpravě. Maximální výši odměny likvidátora 20 000 Kč bude na místě přiznat u nejsložitějších likvidací s rozsáhlým majetkem, velkým množstvím věřitelů, složitou vlastnickou strukturou společnosti, vedenými soudními spory, náročným vypořádáváním likvidační podstaty, atd. O podobný případ ale v poměrech projednávané věci nejde.

11. V dané věci šlo o typově jednodušší případ likvidace, kdy obchodní společnost existuje jen formálně bez jakéhokoliv zjištěného majetku, tedy s nulovým likvidačním zůstatkem, s minimem závazků, s jednoduchou vlastnickou strukturou. Odvolací soud tak ani v této věci nemá důvod se odchýlit od své rozhodovací praxe, která se pro tyto případy ustálila na odměně likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců ve výši 10 000 Kč, neboť nař. vlády stanovená základní výše odměny 1 000 Kč není v takovýchto případech odpovídající. (viz např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, či ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, jež jsou dostupná např. v právním systému www.beck-online.cz).

12. Na okraj odvolací soud uvádí, že odvolatelem zmiňovaný nárůst cen nebyl zákonodárcem promítnut v navýšení částek stanovených v citovaném § 7 odst. 1 nař. vlády, které je pro určení odměny likvidátora rozhodné. Stejně tak nebyla inflace promítnuta např. v navýšení sazby mimosmluvní odměny advokáta za úkon právní služby určovaný podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Přistoupení na argumentaci odvolatele by tak znamenalo nepřípustné odlišné zacházení s obdobnými subjekty v obdobných situacích.

13. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně správně, v souladu s právními předpisy a rozhodovací praxí, určil výši odměny likvidátora částkou 10 000 Kč.

14. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.