7 Cmo 66/2021

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudkyň JUDr. Lenky Grollové a JUDr. Milady Uhlířové ve věci navrhovatele: Anonymizováno, IČO IČO sídlem adresa za účasti:

1. Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A sídlem Adresa navrhovatele A 2. Jméno navrhovatele B, narozený dne Datum narození navrhovatele B bytem Adresa navrhovatele B o odvolání likvidátora, o odvolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2020, č. j. 77 Cm 67/2020-9 Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

1. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že druhý účastník, Jméno navrhovatele B, se odvolává z funkce likvidátora společnosti Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A, sídlem adresa (výrok I.), že likvidátorem společnosti Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A, sídlem adresa, se jmenuje tituly před jménem Anonymizováno, insolvenční správce, sídlem adresa (výrok II.), že druhý účastník, Jméno navrhovatele B, je povinen zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy tento výrok nabude právní moci (výrok III.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Navrhovatel se jakožto správce daně domáhal odvolání druhého účastníka z funkce likvidátora společnosti Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A, sídlem adresa (dále jen „Společnost“) a to z důvodu, že nepodal daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2015, 2016, 2017 a 2018, ačkoliv k tomu byla právnická osoba vyzvána, tyto výzvy jí byly doručeny, ale právnická osoba na ně nijak nereagovala. Navrhovatel dále uvedl, že likvidátor Jméno navrhovatele B nepodal daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, a to již od roku 2009. Likvidátor tak dle navrhovatele neplní řádně své povinnosti. Na výzvu soudu, aby se k návrhu vyjádřil, nereagoval.

3. Soud prvního stupně na základě skutečností známých mu z jeho vlastní činnosti, jakož i na základě nesporných tvrzení účastníků, dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady k odvolání druhého účastníka z funkce likvidátora Společnosti, neboť likvidátor nevykonává řádně svoji funkci, když provádí likvidaci již déle než 12 let, a když nepodává za Společnost daňová přiznání. Soud uvedl, že likvidátor ani nesdělil okolnost, která by bránila v dokončení likvidace nebo podání daňových přiznání. Soud prvního stupně na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady podle § 191 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu soud prvního stupně rozhodl současně podle § 191 odst. 1 věty první a odst. 3 a 4 o. z., a jmenoval likvidátora nového. K tomu soud prvního stupně dodal, že postupoval podle § 89 odst. 1 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a rozhodl bez nařízení jednání, protože nebylo v souladu s § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) potřeba provádět dokazování, když soud vycházel ze skutečností, které jsou mu obecně známy nebo známy z jeho vlastní činnosti. Soud uložil povinnost odvolanému likvidátorovi zaplatit soudní poplatek dle § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 1 písm. i) a s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s.

4. Proti I. a III. výroku usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal druhý účastník řízení, který namítal, že již od 11. 12. 2009 není likvidátorem Společnosti, neboť k uvedenému datu byl z funkce odvolán jediným společníkem Společnosti v likvidaci a do funkce likvidátora byl jmenován pan Anonymizováno, jednatel Společnosti. K důkazu uvedl notářský zápis sepsaný tituly před jménem Anonymizováno, notářem v Anonymizováno ze dne 12. 12. 209, č. Anonymizováno Odvolatel má tak za to, že k jeho odvolání dojít nemohlo a že i výrok III. je za daných okolností nesprávný, když nezavinil potřebu zahájení řízení. Proto odvolatel navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení v napadené části zrušil.

5. K odvolání se vyjádřil navrhovatel tak, že o případné existenci notářského zápisu o odvolání z funkce nevěděl a dozvěděl se o ní až z odvolání, přičemž tuto okolnost nemohl ze své pozice ani zjistit. I přesto navrhovatel uvedl, že likvidace Společnosti jmenovaným likvidátorem probíhá již 12 let. Má za to, že vzhledem k tomu, že z ničeho nevyplývá, že likvidátor plní řádně své povinnosti, které mu ukládá zákon, byly podmínky pro odvolání likvidátora splněny, pročež se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 a 5, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.) a neshledal podmínky pro potvrzení (§ 219 o. s. ř.) ani změnu (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) napadeného usnesení.

7. Předně odvolací soud konstatuje, že toto řízení o odvolání likvidátora právnické osoby je podle ust. § 85 písm. a) z. ř. s. řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob, a to řízením ve statusových věcech právnických osob, které upravuje z. ř. s. (§ 2 písm. e)).

8. Podle ust. § 89 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ust. § 19 z. ř. s. neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat. „Taková situace nastane např. v případě, že veškeré pro rozhodnutí podstatné skutečnosti jsou předmětem shodného tvrzení účastníků, případně jsou obecně známé nebo soudu známé z úřední činnosti (např. stav zápisu ve veřejných rejstřících apod.). Takovou situací naopak není, pokud pro rozhodnutí důležitá fakta, třeba i jednoznačně, vyplývají z listin dodaných některým z účastníků. Provedení důkazních prostředků je součástí procesního dokazování a jednání je proto třeba za účelem přečtení listin nařídit.“ (Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 31 – 32).

9. Podle ust. § 191 odst. 2 o. z., soud na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v řízení neprovedl žádné důkazy, přičemž uvedl, že svá zjištění, ze kterých usuzuje na nečinnost likvidátora Společnosti, učinil na základě skutečností mu známých z jeho vlastní činnosti a nesporných tvrzení účastníků. Z napadeného usnesení lze pouze usuzovat, že těmito skutečnostmi jsou dle soudu prvního stupně ty, že likvidátor provádí likvidaci přes 12 let, neboť byl likvidátorem jmenován rozhodnutím společníka v roce 2008, a že nepodává za Společnost daňová přiznání.

11. K uvedenému odvolací soud podotýká, že žádná z uvedených skutečností neprokazuje, že likvidátor si své povinnosti neplní řádně ve smyslu ust. § 191 odst. 2 o. z. Z ničeho ani neplyne, že by tvrzení navrhovatele, ze kterých soud vycházel, byla nesporná, když se druhý účastník k výzvě soudu nevyjádřil a v odvolání uvedl, že již není od 11. 12. 2009 likvidátorem Společnosti, což i dokládá. Odvolací soud proto shledal, že v daném případě se nejedná o situaci, kdy soud nemusí nařídit jednání dle ust. § 89 z. ř. s.

12. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, tj. že v řízení nenařídil jednání ke zjištění pro věc rozhodných skutečností, odňal účastníkům možnost v průběhu řízení jednat před soudem. Soud prvního stupně tak zatížil řízení jinou vadou, a to vadou zmatečnosti (ust. § 229 odst. 3 o. s. ř.), ke které přihlíží soud z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Odvolací soud se proto nemohl dále zabývat odvoláním věcně, a to včetně nové skutečnosti tvrzené odvolatelem, kterou se dosud soud prvního stupně nezabýval.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací z výše uvedených důvodů napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 219a písm. a) o. s. ř. v celém rozsahu zrušil, neboť jeho výroky II. a IV., jsou závislými výroky na odvoláním napadených výrocích I. a III. [§ 212 písm. a) o. s. ř.]; věc mu podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

14. V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat jak tvrzeními navrhovatele, tak skutečnostmi uvedenými druhým účastníkem v odvolání. Pokud bude soud prvního stupně provádět ke skutkovým zjištěním dokazování, je vždy třeba, aby nařídil ve věci jednání dle ust. § 19 z. ř. s. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.