7 To 24/2005

Plný text

Soudní rozhodnutí - 7To 24/2005 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 7To 24/2005 Právní věta: Stanovení mimosmluvní odměny snížené o 20% za každý trestný čin v řízení vedeném pro trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu zákonodárce výslovně společnými úkony nepodmiňuje, proto i když se úkon týká jen jednoho z trestných činů, obhájci přísluší odměna ve výši odpovídající sazbě stanovené za jeden úkon právní služby za vícečinný souběh trestných činů. Soud: Vrchní soud v Praze ECLI: ECLI:CZ:VSPH:2005:

7. TO.24.2005.1 Datum rozhodnutí: 21.02.2005 Forma rozhodnutí: Usnesení Heslo: Odměna ustanoveného obhájce Kategorie rozhodnutí: A Podle § 149 odst.l písm.a) tr.ř. se z podnětu podané stížnosti napadené usnesení v celém rozsahu zrušuje a znovu se rozhoduje tak, že se podle § 151 odst.3 tr.ř. sta noví obhájci JUDr. Z.P., Advokátní kancelář Plzeň odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 404 928,- Kč. Odůvodnění: Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 25.1.2005 sp.zn. l T 1/2004 bylo rozhodnuto tak, že 1) Podle § 151 odst. 3 tr.ř. se stanoví obhájci JUDr. Z.P., AK Plzeň,odměna a náhrada hotových výdajů za vykonanou obhajobu ods. P.H., takto: Podle vyhl. č. 177/96 Sb. a č. 235/97 Sb. (dále jen AT): Odměna za úkony právní služby 28.05.2003-převzetí a příprava obhajoby, l úkon l 800,- Kč 28.05.2003-výslech obviněného l 800,- Kč 30.05.2003-výslech obviněného - vazba l 800,- Kč 02.06.2003-výslech sv. B., 2 úkony 3 600,- Kč 25.06.2003-výslech sv. B. a sv. H. l 800,- Kč změna právní kvalifikace (3 600,- KČ za jeden úkon právní služby): 27.06.2003-výslech obviněného 3 600,- Kč 30.06.2003-stiznost do usnesení PČR, # úkonu l 800,- Kč 21.07.2003-výslech sv. J. H., 3 úkony 10 800,- Kč 25.07.2003-výslech obviněného 3 600,- Kč 06.08.2003-výslech sv. P.H., 2 úkony 7 200,- Kč 07.08.2003-výslech sv. H., sv. Š., 2 úkony 7 200,- Kč změna právní kvalifikace (5 760,- Kč za jeden úkon právní služby): 11.08,2003-ohledání místa činu a prověrka výpovědi ,2 úkony 11 520,- Kč 14.08.2003-výslech sv. P.H., sv. J., 2 úkony 11 520,- Kč 15.08.2003-výslech obviněného, 2 úkony 11 520,- Kč 25.08.2003-výslech sv. H., 2 úkony 11 520,- Kč změna právní kvalifikace (6 840,- Kč za jeden úkon právní služby): 26.08.2003-výslech obviněného 6 840,- Kč 27.08.2003-rekonstrukce 6 840,- Kč 28.08.2003-výslech sv. J., R.H., H., 3 úkony 20 520,- Kč 29.09.2003-výslech sv. H., H., J.H., P.H., 3 úkony 20 520,- Kč 30.09.2003-prostudování soisu oři skončení wšetřování, 2 úkonv 13 680,- Kč 7 To 24/2005 04.11.2003-výslech znalce MUDr. V., 2 úkony 13 680,- Kč 19.12.2003-prostudování spisu při skončení vyšetřování 6 840,- Kč změna právní kvalifikace (11 160,- Kč za jeden úkon právní služby): 27.02.2004-porada s klientem 11 160,- Kč 02.03.2004-hlavní líčení, 2 úkony 22 320,- Kč 03.03.2004-hlavní líčení, 3 úkony 33 480,- Kč 04.03.2004-hlavní líčení, 2 úkony 22 320,- Kč 10.03.2004-hlavní líčení, 3 úkony 33 480,- Kč 11.03.2004-hlavní líčení, l úkon, 95 minut 11 160,- Kč 26.03,2004-odvolání do rozsudku 11 160,- Kč 30.07.2004-porada s klientem 11 160,- Kč 02.08.2004-výslech obžalovaného H.-vazba 11160,- Kč 09.08.2004-stiznost do usnesení- vazba, 1/z úkonu 5 580,- Kč 26.08.2004-hlavní líčení 11160,- KČ 08.09.2004-hlavní líčení, 2 úkony 22 320,- Kč změna právní kvalifikace (10 080,- Kč za jeden úkon právní služby): 21.09.2004-odvolání do rozsudku 10 080,- Kč 26.10.2004-veřejné zasedání u VS Praha, 1 úkon, 88 minut 10 080,- Kč Celkem odměna za úkony právní služby 406 620,- Kč. II. Hotové výdaje režijní paušál (36x75,- Kč) 2 700,- Kč rok 2003: náhrada za jízdné osobním automobilem Honda Civic,SPZ: PMU 55-58: ve dnech 2.6.,25.6.,21.7.6.8.,7.8.,14.8.27.8.,28.8.2003 , cesta Plzeň-Karlovy Vary a zpět, ujeto 180 km x8, dle návrhu obhájce 2 580r Kč dne 11.8.2003, cesta Plzeň-Teplička a zpět, ujeto celkem 150 km, dle návrhu obhájce 268.- Kč dne 25.8.2003, cesta Plzeň-Horní Slavkov a zpět, ujeto celkem 170 km dle návrhu obhájce 304,- Kč dne 29.9.2003, cesta Plzeň-Sokolov, Horní Slavkov, Karlovy Vary a zpět, ujeto celkem 265 km dle návrhu obhájce 474,- Kč za rok 2004: náhrada za jízdné osobním automobilem Honda CRV, SPZ: 2 PO 5292: dne 26.10.2004,Plzeň-Praha a zpět, ujeto celkem 200 km 3 7 To 24/2005 dle návrhu obhájce 502,- Kč náhrada za promeškaný čas(§ 14 odst. l písm. a) AT): ve dnech 2.6.,25.6.,21.7.6.8.,7.8.,14.8.27.8.,28.8.2003 , cesta Plzeň-Karlovy Vary a zpět, 8x(6x50,-Kč) 2 400,- Kč dne 11.8.2003, cesta Plzeň-Teplička a zpět, 6x50,- Kč 200,- Kč dne 25.8.2003, cesta Plzeň-Horní Slavkov a zpět, 6x50,- Kč 300,- Kč dne 29.9.2003, cesta Plzeň-Sokolov, Horní Slavkov, Karlovy Vary a zpět, 8x50,- Kč 400,- Kč dne 26.10.2004,Plzeň-Praha a zpět,8x50,- Kč 400,- Kč Celkem hotové výdaje 10 528,- Kč Celkem ad I a ad II = 417 148,- Kč 2) Pokud bylo ze strany obhájce žádáno na mimosmluvní odměně a náhradě hotových výdajů více než je stanoveno pod body I a II výše, návrh se zamítá. Proti tomuto usnesení podal ve lhůtě uvedené v § 143 odst.l tr.ř. odsouzený P.H. stížnost, kterou odůvodnil tím, že stanovenou částku považuje za nespravedlivou a příliš vysokou. Stěžovatel namítl, že nemůže za to, že obhájce z Plzně, který mu by! ustanoven ex offo, má tak vysoké hotové výdaje. Kromě toho poukázal na nesprávnou právní kvalifikaci ze strany orgánů přípravného řízení, za kterou rovněž nemůže nést odpovědnost. S poukazem na vlastní insolventnost stěžovatel závěrem navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení přehodnotil a rozhodl v souladu s pravdou a spravedlností. Vrchní soud v Praze z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst.l tr.ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které jim předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. Odsouzený P.H. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 8.9.2004 sp.zn. l T 1/2004 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26.10.2004 sp.zn. 7 To 135/2004 uznán vinným pod body 1) – 3), 5) – 6) a 8) trestným činem znásilnění podle § 241 odst.l tr.zák. účinného do dne 30.4.2001, pod body 4) a 7) pokusem trestného činu znásilnění podle § 8 odst.l k § 241 odst.l tr.zák. účinného do dne 30.4.2001 a pod bodem 9) trestným činem znásilnění podle § 241 odst.l, odst. 3 písm.a) tr.zák., za což byl podle § 241 odst. 3 tr.zák. za použití § 35 odst.l tr.zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst.3 tr. žák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst.2 písm. a), odst. 4 tr.zák. bylo obžalovanému uloženo ochranné sexuologické léčení ústavní formou. Podle § 229 odst.l tr.ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, okresní pojišťovna Sokolov, B. Němcové 2065, P.O. Box 57, Sokolov, odkázána s požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Advokát JUDr. Z.P. byl odsouzenému P.H. ustanoven jako obhájce ex offo opatřením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 28.5.2003 sp.zn. 5 Nt 77/2003 z důvodu nutné obhajoby podle § 36 odst.3 tr.zák. Krajský soud v Plzni rozhodoval o odměně a náhradě hotových výdajů na základě návrhu obhájce ze dne 11.1.2005, když zůstává nepochybným, že trestní stíhání v této době pravomocně skončilo. Krajskému soudu nelze vytknout, pokud stanovil sazbu mimosmluvní odměny podle § 10 odst. 3 písm. d) a § 15a AT 1.) ode dne 28.5.2003 do dne 25.6.2003 na částku l 800,- Kč za jeden úkon právní služby, neboť odsouzený P.H. byl v té době stíhán pro pokus trestného činu vraždy, 2.) ode dne 27.6.2003 do dne 7.8.2003 na částku 3 600,- Kč za jeden úkon právní služby, neboť odsouzený P.H. byl v této době stíhán navíc pro dvojnásobný trestný čin znásilnění, 3.) ode dne 11.8.2003 do dne 25.8.2003 na částku 5 760,- Kč za jeden úkon právní služby, neboť odsouzený P.H. byl v této době stíhán navíc pro další dvojnásobný trestný čin znásilnění, 4.) ode dne 26.8.2003 do dne 19.12.2003 na částku 6 840,- Kč za jeden úkon právní služby, neboť odsouzený P.H. byl v té době stíhán navíc pro další trestný čin znásilnění, 5.) ode dne 27.2.2004 do dne 8.9.2004 na částku 11 160,- Kč za jeden úkon právní služby, neboť odsouzený P.H. byl v té době podle obžaloby stíhán pro trestný čin vraždy a devítinásobný trestný čin znásilnění a 6.) ode dne 21.9.2004 do dne 26.10.2004 na částku 10 800,- Kč za jeden úkon právní služby, neboť v té době by! odsouzený P.H. stíhán pro devítinásobný trestný čin znásilnění. Ve výroku napadeného usnesení rozhodl nalézací soud o odměně a náhradě hotových výdajů sestávajících, až na níže uvedené výjimky, z částek za jednotlivé úkony právní služby, které byly skutečně provedeny a dostatečným způsobem specifikovány. Vrchní soud v Praze se, ačkoliv na to stěžovatel v opravném prostředku výslovně neupozornil, zabýval i problematikou, zda byly odpovídajícím a zákonným způsobem honorovány i ty úkony právní služby obhájce, které se týkaly výlučně jednoho, nebo dvou obsahově souvisejících trestných činů spáchaných s ostatními trestnými činy ve vícečinném souběhu. Advokátní tarif tuto problematiku zjevně neřeší úplně jednoznačně, což nakonec vyplývá i z níže uvedené soudní a právní teorie i praxe. V komentáři k ustanovení § 12 odst.4 AT se lze dopátrat, že „v prvé řadě je třeba vždy vážit, zda jde o společný úkon při obhajobě v trestním řízení, neboť to má základní význam pro výpočet sazby. Jde-li totiž o společný úkon při obhajobě např. pro dva trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu [např, o první- poradu s klientem včetně převzetí a přípravy obhajoby podle § 11odst. 1 písm. b) AT, a o další poradu s klientem přesahující jednu hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) AT], přísluší obhájci odměna za každý stíhaný trestný čin snížená o 20 %. Nejde-li však o společný úkon a týká-li se jen jednoho ze sbíhajících se trestných činů [např. účasti obhájce při vyšetřovacím úkonu podle § 11 odst. lpísm. e) AT], přísluší obhájci odměna za uvedený trestný čin nesnížená o 20 %". V rozhodnutí ze dne 30.9.2004 sp.zn. 2 To 28/2004 jiný než nyní rozhodující senát Vrchního soudu v Praze uzavřel, že „při obhajobě osoby obviněné z trestných činů spáchaných ve vícečinném souběhu se jeví nesprávným i přiznání odměny stanovené podle § 12 odst.4 AT za takový úkon právní služby, který se týká výlučně jednoho z těchto samostatných trestných činů, např. výslech svědka pouze k jednomu ze samostatně sdělených a právně posuzovaných loupežných přepadení, jestliže tento svědek nemá k ostatní trestné činnosti obviněného žádný vztah. Takový úkon (na rozdíl od např. výslechu obviněného k více bodům obvinění, od prostudování spisu po skončení vyšetřování, nebo od hlavního líčení) nevykazuje znaky společného úkonu ve smyslu § 12 odst.4 AT a výše odměny za něj by tedy měla být stanovena samostatně toliko podle toho ustanovení § 10 odst.l písm.a) - d) AT, pod nějž spadá obhajoba pro trestný čin, jehož se úkon výlučně týkal a následně v souladu s ustanovením § 15a AT snížena o 10%". V podstatě obdobné řešení nabízí i usnesení zdejšího soudu ze dne 11. 12. 2003 sp. zn. 5 To 31/2004. S názory vyslovenými v předchozích dvou odstavcích však nelze vyslovit souhlas, neboť nepřípustným a účelovým způsobem vykládají dva zcela odlišně vyhláškou stanovené předpoklady pro snížení mimosmluvní odměny o 20%. Prvním předpokladem jsou „ společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob , a „nárok advokáta na mimosmluvní odměnu sníženou o 20% za každou takto zastupovanou či obhajovanou osobu". Výklad tohoto ustanovení nečiní žádné problémy a potíže. Jiná je ovšem situace, jak je patrno z výše uvedených názorů, stran předpokladů pro rozhodování o výši odměny za „obhajobu v trestním řízení vedeném pro trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu" a „nárok advokáta na mimosmluvní odměnu sníženou o 20% za každý takto stíhaný trestný čin". Zde se o „společných úkonech" nehovoří a požadavek „společných úkonů" nelze dovodit ani z jazykového, gramatického či logického výkladu celého ustanovení § 12 odst. 4 AT. Měl-li zákonodárce záměr režim „společných úkonů" vztáhnout i na vícečinný souběh trestných činů, je více než zřejmé, že by § 12 odst.4 AT formuloval jinak, a to přinejmenším : 1.) „Jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob anebo při obhajobě v trestním řízení vedeném pro trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu ...", či 2.) „... anebo jde-li o obhajobu v trestním řízení vedenou společně pro trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu ....", či 3.) „... anebo jde-li o společnou obhajobu v trestním řízení vedenou pro trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu ...", apod. Jelikož však stanovení mimosmluvní odměny snížené o 20 % za každý trestný čin při vícečinném souběhu těchto činů., zákonodárce .výslovně společnými úkony nepodmiňuje, jsou jakékoliv úvahy o nutnosti a nezbytnosti společných úkonů při obhajobě v trestním řízení vedeném pro trestné činy spáchané v tomto souběhu pro účely stanovení výše mimosmluvní odměny bezpředmětné a ve svém důsledku čistě účelové. Orgán soudní moci nemůže, ani přes případný logický, nicméně v tomto ohledu ničím nepodložený výklad, nahrazovat nedostatky či vnitřní hrubé nepřiměřenosti zákona resp. vyhlášky, ačkoli kupř. konkrétně v dané věci stanovení mimosmluvní odměny na částku 6 840,- Kč za úkon právní služby ze dne 27.8.2003, týkající se výlučně rekonstrukce jen jednoho ze stíhaných trestných činů, je, oproti částce l 800,- Kč jinak tomuto úkonu odpovídající, nepochybně v rozporu s dobrými mravy. Otázkou de lege ferenda zůstává, zda tento princip odměňování nepřekračuje ústavně deklarované právo na spravedlivou odměnu za práci. Pochybení nesoucího se v neprospěch stěžovatele se nalézací soud dopustil stran stanovení mimosmluvní odměny za úkon právní služby ze dne 29.9.2003 spočívající v účasti obhájce při výslechu svědků H., H., Jitky H. a Pavlíny H. a za úkon právní služby ze dne 2.8.2004 spočívající v účasti obhájce při výslechu obviněného. Dne 29.9.2003 byl obhájce JUDr. Z.P. v přípravném řízení postupně přítomen při výslechu svědkyně H. (9.40 - 10.15 hod.), H. (10.45 - 11.30 hod.), Jitky H. (13.00 - 13.55 hod.) a Pavlíny H. (14.00 - 14.25 hod.). Jeho účast při výsleších trvala dopoledne jednu hodinu a dvacet minut a odpoledne včetně pětiminutové přestávky jednu hodinu a dvacet pět minut. Mezi výslechem svědkyně H. a Jitky H. přitom neuplynula doba delší dvou hodin. Jak správně poznamenává soud prvního stupně již ve vztahu k úkonům právní služby ze dne 11.3.2004 a 26.10.2004, do doby vyšetřovacích úkonů v přípravném řízení stejně jako do doby úkonu správního nebo jiného orgánu nebo do doby jednání soudu či jiného orgánu nelze zahrnovat paušálně všechny přestávky mezi těmito úkony, zvláště trvají-li delší dobu. V době přestávky obhájce právní službu ve skutečnosti neposkytuje, na druhou stranu je nepochybné, že v důsledku přestávky (prodlevy) mezi jednotlivými vyšetřovacími úkony nebo mezi jednáním soudu (nebo v důsledku přerušení či přetržky těchto úkonů) promeškává čas, neboť je na průběh těchto úkonů vázán a nemůže jej využít pro jinou právní službu. V tomto směru zastává Vrchní soud v Praze názor, že mezníkem, kdy je možno přestávku mezi jednotlivými časově a místně bezprostředně navazujícími vyšetřovacími úkony či mezi průběhem hlavního líčení nebo veřejného zasedání zahrnout do doby úkonu právní služby a naopak, kdy se jedná o přestávku a tedy faktické zpoždění či zpožďování jednání ve smyslu § 14 odst. l písm. b) AT, je doba třiceti minut právě v tomto zákonném ustanovení uvedená. Jestliže tedy přestávka mezi vyšetřovacími úkony či mezi průběhem hlavního líčení nebo veřejného zasedání je kratší třiceti minut, je možno toto přerušení zahrnout do doby konání úkonů právní služby podle § 11 odst. l písm. e), g) AT. Pokud toto přerušení dosáhne či přesáhne půl hodiny, jedná se o promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. l písm. b) AT. Třicetiminutovou a delší přestávku mezi jednotlivými vyšetřovacími úkony v přípravném řízení a mezi jednáním soudu nelze proto započítávat do doby rozhodné pro stanovení násobku mimosmluvní odměny za dva a více úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. l písm. e), g) AT. Pro stanovení počtu úkonů právní služby je nutno vycházet ze součtu časových úseků, po které jednotlivé na sebe místně a časově bezprostředně navazující vyšetřovací úkony či jednání soudu v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání skutečně trvaly. K tomu je třeba dodat, že pouze tehdy, přesáhne-ii přestávka mezi skončením posledního a začátkem dalšího vyšetřovacího úkonu či jednání soudu rozmezí dvou hodin, půjde nepochybně o dva samostatné úkony právní služby, neboť tyto na sebe bezprostředně nenavazují. Vzhledem k tomu, že dne 29.9.2003 trval úkon právní služby poskytnuté obhájcem celkem dvě hodiny a čtyřicet pět minut, Vrchní soud v Praze oproti návrhu obhájce i oproti napadenému usnesení snížil odměnu z částky 20 525,- Kč na částku 13 680,- Kč, neboť doba rozhodná pro stanovení příslušného násobku mimosmluvní odměny nepřekročila limit čtyř hodin, tj. dvojnásobek odměny. Na den 2.8.2004 nařídil soud prvního stupně informativní výslech obžalovaného za účelem rozhodnutí o dalším trvání vazby ve smyslu § 71 odst.4, odst.6 tr.ř. O tom, že půjde výlučně o tuto problematiku, vyrozuměl krajský soud jak obhájce (č.l. 850 spisu), tak i obžalovaného (č.l. 856 spisu). Vzhledem k tomu, že takto avizovaný výslech svojí podstatou i obsahem nebyl spojen s projednáváním věci samé (obžalovaný byl k meritu soudem vyslechnut již v hlavním líčení), ale týkal se pouze rozhodnutí o vazbě (o čemž svědčí i to, že trval pouhých dvacet minut), náleží obhájci, stejně jako za sepiš stížnosti proti tomuto rozhodnutí ze dne 9.8.2004, mimosmluvní odměna toliko ve výši jedné poloviny (§11 odst.3 AT), tj. ve výši 5 580,- Kč a nikoliv ve výši 11 160,- Kč. Formální pochybení zjistil stížnostní soud v napadeném usnesení i v případě stanovení náhrady za promeškaný čas za cestu Plzeň - Teplická a zpět dne 11.8.2003, kde i dle návrhu obhájce se jednalo toliko o čtyřnásobek (a nikoliv šestinásobek) částky 50,- Kč, o čemž svědčí nakonec i celkově správně stanovená náhrada ve výši 200,- Kč. Vrchní soud v Praze proto z podnětu stížnosti odsouzeného P.H. napadené usnesení v celém rozsahu zrušil, a protože v ostatních bodech žádnou další nesprávnost nezjistil, sám znovu rozhodl tak, že výslednou odměnu 417 140,- Kč zkrátil o částky 6 840,- Kč a 5 580,- Kč. Naproti tomu připočetl k odměně částku 200,- Kč jakožto náhradu za promeškaný čas v den 29.9.2003, když stanovení této náhrady je plně pokryto návrhem obhájce na stanovení vyšší odměny za související úkon právní služby. Celková konečná odměna a náhrada hotových výdajů obhájce JUDr. Z.P. za obhajobu odsouzeného P.H. tak činí 404 928,- Kč. K argumentaci uplatněné stěžovatelem v opravném prostředku považuje vrchní soud za potřebné dodat, že odměna i náhrada hotových výdajů beze zbytku odpovídají aktuální právní kvalifikaci v tom kterém stadiu trestního stíhání, přičemž námitky proti osobě obhájce, jeho sídlu a jeho hotovým nákladům jsou v tomto stádiu řízení zcela irelevantní. Při rozhodování podle § 151 odst.3 tr.ř. o stanovení odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného obhájce pak neřeší příslušný orgán činný v trestním řízení otázku, zda má odsouzený nárok na obhajobu bezplatnou. Tato otázka má význam až pro rozhodnutí o povinnosti odsouzeného nahradit státu již uhrazenou odměnu a hotové výdaje takovému obhájci (§ 152 odst.l písm.b) a § 155 odst.l tr.ř.). Přitom jsou rozhodující celkové ekonomické a osobní poměry odsouzeného, nikoliv jeho momentální finanční možnosti. Ze všech výše uvedených důvodů bylo rozhodnuto jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno, přičemž negativní rozhodnutí o zamítnutí části návrhu obhájce (viz bod 2 napadeného usnesení) považuje stížnostní soud za nadbytečný a pro účely rozhodování podle § 151 odst.3 tr.ř. nepotřebný výrok.