701/2011

Plný text

KSUL 44 INS 11234/2010 2 VSPH 701/2011-P93-13 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice FraCon Electronic Systems, s.r.o., sídlem ul. A. Muchy, Chomutov, o odvolání COMMERZBANK Aktiengesellschaft, sídlem Kaiserstrasse 16, D-60311 Frankfurt nad Mohanem, Spolková republika Německo, zast. advokátem Mgr. Markem Vojáčkem, sídlem Týn 1049/3, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 11234/2010-P93-3 ze dne 2.května 2011 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 44 INS 11234/2010-P93-3 ze dne 2.května 2011 se mění tak, že se přihláška pohledávky COMMERZBANK Aktiengesellschaft ve výši 46.033.022,31 Kč neodmítá a její účast v insolvenčním řízení nekončí. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením v insolvenčním řízení týkajícím se FraCon Electronic Systems, s.r.o. (dále jen dlužnice) odmítl přihlášku pohledávky COMMERZBANK Aktiengesellschaft (dále jen odvolatel) ve výši 46.033.022,31 Kč a rozhodl o tom, že právní mocí usnesení její účast v insolvenčním řízení končí. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že usnesením ze dne 26.10.2010 rozhodl o úpadku dlužnice. Zároveň dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona (dále též jen IZ) vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě do 1.12.2010, a podle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona je poučil o tom, že k opožděně podaným přihláškám nepřihlíží a že se takto uplatněné pohledávky v insolvenčním řízení neuspokojují. V této lhůtě podáním došlým soudu dne 2.12.2010, jež bylo předáno k poštovní přepravě dne 1.12.2010, přihlásil odvolatel do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 4.689.532,41 Kč (dále jen první pohledávka), která byla na přezkumném jednání zjištěna. Dalším podáním došlým soudu dne 20.4.2011 přihlásil odvolatel novou pohledávku v celkové výši 46.033.022,31 Kč (dále jen pohledávka). Protože lhůta k podání přihlášek uplynula dnem 1.12.2010, dospěl soud k závěru, že odvolatel podal přihlášku pohledávky opožděně. V rovině právního posouzení věci soud konstatoval, že odvolateli jako zahraničnímu věřiteli majícímu sídlo v členském státě Evropské unie nedoručil zvlášť rozhodnutí o úpadku ani výzvu k podávání přihlášek dle ust. § 430 IZ, jelikož mu v té době odvolatel jako dlužníkův věřitel nebyl znám, neboť dlužník nepředložil seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů . Podle přesvědčení insolvenčního soudu však okolnost, že odvolatel nebyl vyrozuměn o úpadku dlužnice, nemá na závěr o opožděnosti přihlášky pohledávky vliv. Především proto ne, že odvolatel, jenž byl zastoupen českým advokátem, podáním ze dne 1.12.2010 přihlásil do řízení první pohledávku a od téhož data tedy o úpadku dlužnice věděl. Proto nelze akceptovat jeho obranu, že mu v důsledku nedoručení výzvy dle ust. § 430 IZ nezačala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky. Z těchto důvodů postupoval soud podle ust. § 185 IZ a rozhodl, jak uvedeno výše. Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že rozhodne o tom, že se přihláška pohledávky neodmítá. Argumentoval tím, že v posuzované věci jde o insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem ve smyslu ust. § 426 odst. 1 IZ, a proto mělo být aplikováno nařízení Rady (ES) 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení). Odvolatel zdůraznil, že pojem známý věřitel obsažený v ust. § 430 IZ by měl být interpretován tak, že se jím věřitel stává v okamžiku, kdy se insolvenční soud dozví o existenci věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech Evropské unie, a to bez ohledu na okamžik, kdy se tak stane. Jakmile se insolvenční soud o takovém věřiteli dozví, je povinen informovat ho neprodleně o zahájení insolvenčního řízení, včetně lhůt pro přihlašování pohledávek, jakož i o dalších skutečnostech uvedených v čl. 40 odst. 2 Nařízení. V projednávané věci však insolvenční soud odvolatele o zahájení insolvenčního řízení neinformoval, ačkoli mu jeho existence musela být známa nejpozději v okamžiku, kdy mu byla doručena přihláška první pohledávky. Odvolatel dále namítal, poukazuje na judikaturu Vrchního soudu v Praze, že je nepřijatelné, aby insolvenční soud zdůvodnil odmítnutí přihlášky pohledávky tím, že dlužnice porušila povinnost předložit mu seznam svých závazků. Stejně tak označil za irelevantní argumentaci, že o úpadku dlužnice věděl minimálně ode dne, kdy podal přihlášku první pohledávky. Ve shodě se stanoviskem prezentovaným v publikaci Bělohlávek A, J. : Evropské a mezinárodní insolvenční právo. Komentář. I. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, akcentoval, že informační povinnost soudu musí být splněna vždy, a to i v případě, že věřitel může být anebo je o zahájení insolvenčního řízení informován na základě jiných skutečností. Lhůta pro podání přihlášky pohledávky proto podle odvolatele nemohla uplynout a přihlášku podal včas. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě , a poučí je o následcích jejího zmeškání dle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců , a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů. Podle ust. § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu. Podle ust. § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Dále považoval odvolací soud za nutné uvést, že rozhodnutí o úpadku (obdobně jako vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení) doručuje soud pouze postupem dle ust. § 71 odst. 1 IZ (vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku), zvlášť se dle ust. § 138 téhož zákona doručuje pouze dlužníkovi, insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení (dle úvahy soudu i věřitelům, kteří již své pohledávky přihlásili, a jsou tedy již účastníky řízení), a vyrozumění o něm insolvenční soud adresuje jen orgánům a institucím uvedeným v ust. § 139 IZ. Odvolací soud je však s odvolatelem zajedno v tom, že hlava II. společných ustanovení IZ zakotvuje speciální úpravu vztahu ke státům Evropské unie, jež vychází z přímo aplikovatelného Nařízení a konkrétně řeší některé dílčí otázky, jež s použitím Nařízení souvisejí. V tomto rámci ust. § 430 IZ stanoví, že známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odst. 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odst. 3). Obdobně je i v judikatuře Nejvyššího soudu např . v usnesení sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 25/2009 (dále jen R 25/2009) kladen důraz na to, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, musí být insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí a musí jim být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek. Podle ust. § 74 odst. 2 IZ jim pak začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva byla zvlášť doručena. Nejvyšší soud přitom poukazoval na to, že tím byl IZ přizpůsoben i jinak přímo aplikovatelnému Nařízení, aby došlo k odstranění jazykové bariéry, jež těmto věřitelům zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení. Odvolací soud v první řadě konstatuje, že úvaha soudu prvního stupně o tom, že pokud by dlužník předložil řádný seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů , tak by odvolatele v souladu s ust. § 430 IZ o úpadku dlužnice vyrozuměl, je nesprávná. Odvolatel správně poukazoval na to, že judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např . usnesení sp. zn. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPH 172/2010-P6 ze dne 1.9.2010) je již ustálena v tom, že je zcela nepřijatelné, resp. v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení založit odmítnutí přihlášky věřitele jako opožděné na porušení základní povinnosti dlužníka, jež je právě ve vztahu k zahraničním věřitelům zárukou, že i jim budou poskytnuty rovné možnosti, neboť s nimi bude zacházeno jako se známými věřiteli dlužníka. Ochrana majetkových zájmů zahraničních věřitelů dlužníka je totiž závislá na řádném plnění povinností, které dlužníkovi ukládá zákon jak v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu, tak v souvislosti s jeho povinností předložit k výzvě soudu seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ i v případě , že dlužník není insolvenčním navrhovatelem. Rozhodující pro posouzení důvodnosti odvolání je tudíž řešení právní otázky, zda má insolvenční soud povinnost doručit výzvu podle ust. § 430 IZ rovněž v případě , kdy se zahraniční věřitel již dříve o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku dozvěděl. Jak výše zmíněno, ust. § 430 IZ vychází z přímo aplikovatelného Nařízení, které v čl. 40 bodě 2 stanoví, že vyrozumění musí obsahovat zejména lhůty, důsledky nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky, a zda jsou pro přihlášení předepsána jiná opatření. Toto vyrozumění rovněž obsahuje informaci o tom, zda věřitelé s právy přednostního uspokojení nebo s pohledávkami zajištěnými věcným právem musí své pohledávky přihlašovat. Výzva věřitelům z jiných členských států Evropské unie přitom musí být učiněna v souladu s čl. 42 Nařízení prostřednictvím formuláře se záhlavím “Výzva k přihlášení pohledávky. Závazné lhůty” provedeným ve všech úředních jazycích orgánů Evropské unie (formulář výzvy je přístupný na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33 ). Z těchto ustanovení je zřejmé, že informace obsažené ve vyrozumění musí být dostatečně podrobné a srozumitelné. Smyslem této úpravy je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel žije, resp. podniká v zemi jiných (právních) zvyklostí a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus). Proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanoveným k jejich uplatnění. Odvolací soud je proto přesvědčen o tom, že okolnosti, jimiž argumentoval insolvenční soud, tedy že se odvolatel dozvěděl o úpadku dlužnice již v průběhu přihlašovací lhůty a že byl zastoupen českým advokátem, je pro posouzení povinností zvláštního doručení výzvy podle ust. § 430 odst. 3 IZ bez právního významu. Z těchto okolností totiž nelze bez dalšího dovodit, že by byl odvolatel poučen, resp. že by věděl o tom, v jaké lhůtě a formě má podat přihlášku pohledávky, jaké jsou důsledky spojené se zmeškáním lhůty apod. Pak ovšem vůči němu nelze vyvodit žádný nepříznivý procesní důsledek z toho, že přihlášku pohledávky nepodal ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku. Závěr obsažený v R 25/2009, dle něhož teprve ode dne, kdy je známému věřiteli uvedenému v ust. § 430 odst. 1 IZ výzva k podávání přihlášek zvlášť doručena, začíná mu podle ust. § 74 odst. 2 téhož zákona běžet lhůta k podání přihlášky, se tedy prosadí i v projednávané věci. Okolnost, že se odvolatel již dříve dozvěděl o zahájení insolvenčního řízení či rozhodnutí o úpadku, na tom nic nemění. Z obsahu spisu ovšem plyne, že soud prvního stupně rozhodnutí o úpadku (č.l. A-24), jímž stanovil věřitelům lhůtu k podání přihlášek, nedoručil zvlášť odvolateli a nedoručil mu ani předepsanou zvláštní výzvu k podávání přihlášek dle ust. § 430 odst. 3 IZ, ačkoli tak učinit měl, neboť odvolatel mu byl od okamžiku, kdy přihlásil první pohledávku, znám jako věřitel dlužnice se sídlem ve Spolkové republice Německo náležející mezi členské státy Evropské unie. Odvolateli tak dosud nezačala běžet lhůta k podání přihlášky, a proto jeho přihláška ze dne 19.4.2011, podaná u insolvenčního soudu dne 20.4.2011, není opožděná. Nenastal tedy ohledně ní podle ust. § 173 odst. 1 IZ následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a proto nebyly dány důvody k jejímu odmítnutí dle ust. § 185 téhož zákona. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání důvodným, a napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 1 občanského soudního řádu ve spojení s ust. § 167 odst. 2 téhož zákona změnil způsobem ve výroku uvedeným. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 11.srpna 2011 JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová