8 To 54/2005

Plný text

Soudní rozhodnutí - 8To 54/2005 Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Úvod Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR Vyhledávání Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů Popis obsahu databáze Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj Popis pokročilého vyhledávání Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Rozhodnutí Ústavního soudu Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR Nejčastější dotazy Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy www.justice.cz Detail rozhodnutí Spisová značka: 8To 54/2005 Právní věta: Proti rozhodnutí o přípustnosti vydání ve smyslu § 397 odst.1 tr.ř. není stížnost přípustná. Soud: Vrchní soud v Praze ECLI: ECLI:CZ:VSPH:2005:

8. TO.54.2005.1 Datum rozhodnutí: 12.05.2005 Forma rozhodnutí: Usnesení Kategorie rozhodnutí: A 1) Podle § 148 odst. l písm. a) trestního řádu se zamítá stížnost proti výroku ad I. (o přípustnosti vydání). 2) Podle § 148 odst. l písm. c) trestního řádu se zamítá stížnost proti výroku ad II. (o vazbě). Odůvodnění Shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Plzni bylo rozhodnuto jednak tak, že podle § 397 odst. l tr. řádu je přípustné vydání A.S.H. k výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, který mu byl uložen pro trestný čin závažného ublížení na zdraví podle či. 182 odst. l trestního zákona Rumunské republiky rozsudkem soudu v Moldova Nuova č. 220 ze dne 17.12.2001, ve spojení s usnesením č. 159 župního soudu Caras-Severin ze dne 15.4.2002 a usnesením č. 530/R odvolacího soudu Timisoara ze dne 29.5.2002 do Rumunské republiky. Trestného činu se měl dopustit tím, že dne 21.5.1997 v Rumunské republice fyzicky napadl E.Š. (Š.), dříve K. (C) tak, že ji udeřil tupým předmětem přes levou ruku a způsobil jí zranění, které si vyžádalo 100 dní lékařské péče. Dále bylo rozhodnuto tak, že podle § 397 odst. 3 tr. řádu se výše uvedený bere do vydávací vazby. Proti tomuto usnesení podal S.H. včas stížnost, kterou blíže neodůvodnil. Vrchní soud v Praze shledal, že stížnost proti výroku o přípustnosti vydání (ad. I.) není přípustná. V ustanovení § 397 odst. 4 se totiž uvádí, že stížnost je přípustná pouze proti rozhodnutím podle odst. 2 a 3, nikoliv proti rozhodnutí podle § 397 odst. l tr. řádu. Podle § 141 odst. 2 tr. řádu lze stížností napadnout pouze takové usnesení, kde to zákon výslovně připouští. V tomto případě (§ 397 odst. 4 tr. řádu) tedy není uvedeno, že by to zákon připouštěl, což znamená, že stížnost přípustná není. Na tom nic nemění ani nesprávné poučení, kterého se stranám dostalo. Protože proti výroku ad. L není stížnost přípustná, stížnostní soud ji zamítl podle § 148 odst. l písm. a) tr. řádu. Proti výroku o vazbě (ad II. napadeného usnesení) stížnost přípustná je. Z dikce ustanovení § 397 odst. 3 však vyplývá, že jiné rozhodnutí soudu, než rozhodnutí o vzetí do vazby, není možné („vysloví-li, že vydání je přípustné, vezme osobu, o jejíž vydání jde, do vydávací vazby..."). Soud totiž není vazebními důvody podle § 67 tr. řádu vázán. Protože tedy došlo k rozhodnutí o přípustnosti vydání a protože jediným důvodem vzetí do vydávací vazby je právě toto rozhodnutí, zamítl stížnostní soud stížnost jako nedůvodnou.