808/2017
V PLATNOSTIVrchní soud v Praze potvrdil usnesení nižšího soudu, podle něhož nevzniká nárok na odměnu insolvenčního správce za zpeněžení majetku získaného děděním, pokud nebyl majetek reálně zpeněžen. Soud uvedl, že zpeněžení podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ zahrnuje pouze převod majetkových hodnot na peněžní prostředky, nikoli příjem hotovosti z dědického podílu. Správce nemá právo na odměnu za činnosti, které jsou součástí jeho běžného povinnostního úkolu za trvání oddlužení. Rozhodnutí se opírá o konzistentní judikaturu Vrchního soudu v Praze a zákonný výklad § 412 odst. 1 písm. b) IZ.
Plný text
KSPA 60 INS 12065/2014 4 VSPH 808/2017 USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Pavly Látalové, nar. 3.4.1979, IČO 87250705, bytem Pardubice – Studánka, Na Hrázi 191, o odvolání insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., IČO 29414873, sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, ze dne 18. dubna 2017, č.j. KSPA 60 INS 12065/2014-B-18, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, ze dne 18. dubna 2017, č.j. KSPA 60 INS 12065/2014-B-18, se v bodě I. výroku potvrzuje; odvolání proti bodu II. výroku se odmítá. Odůvodnění: Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice zamítl návrh insolvenčního správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s. (dále jen správce) na přiznání odměny ve výši 143.687,50 Kč včetně DPH za zpeněžení plnění dle § 412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ; bod I. výroku) a uložil správci, aby celý výtěžek ve výši 475.000,- Kč ze zpeněžení plnění dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ rozdělil mezi nezajištěné věřitele dle poměru stanoveného splátkovým kalendářem se zohledněním změn ve výši pohledávek či označení věřitelů (bod II. výroku). V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 4.6.2014 (A-6) zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením a že usnesením ze dne 3.10.2014 (B-6) schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Podáním ze dne 14.3.2017 doplněným dne 4.4.2017 navrhl správce, aby soud schválil částečný rozvrh a vyúčtování jeho odměny s tím, že dlužnice na základě usnesení o dědictví ze dne 30.11.2016, č.j. 32 D 43/2016-86 (B-17/2-4) obdržela na svůj dědický podíl částku ve výši 475.000,- Kč coby vypořádací podíl vyplacený Tomášem Látalem, a to ve formě peněžních prostředků. Tato částka byla dne 7.3.2017 vydána na účet správce jako mimořádný příjem dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ. Z tohoto mimořádného příjmu správce vyúčtoval svoji odměnu analogicky dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), a to ve výši 25 % z částky 475.000,- Kč + 21 % DPH, tj. celkem 143.687,50 Kč, a požadoval přiznání této částky. Dále navrhl vydání částečného rozvrhu, dle něhož by měl být mezi nezajištěné věřitele rozdělen zbytek z tohoto mimořádného příjmu, tj. částka 331.312,50 Kč. Správce argumentoval tím, že vystupoval v řízení o dědictví vedeného u Okresního soudu v Pardubicích, v němž vyslovil souhlas se způsobem rozdělení pozůstalosti, provedl aktualizaci soupisu majetkové podstaty, vyzval dlužnici k vydání majetku nabytého v dědickém řízení ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ, přijal uvedenou platbu na účet majetkové podstaty, zpracoval návrh na částečný rozvrh a předložil jej soudu ke schválení. Soud I. stupně souhlasil se správcem v tom, že v případě zpeněžení majetku vydaného do majetkové podstaty dle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, je možné správci přiznat odměnu dle § 5 vyhlášky za analogického využití § 1 odst. 3 vyhlášky. V daném případě však správce žádný majetek nezpeněžoval, pouze mu byla dlužnicí vyplacena v penězích částka, kterou získala v dědickém řízení. Činnosti, které správce popsal a kterými měl být odůvodněn nárok na jeho odměnu, pak představují úkony v rámci dohledu nad činností dlužnice, ke kterým je správce povinen dle § 412 odst. 2 IZ a které jsou již pokryty pravidelnou odměnou ve výši 750,- Kč a DPH za každý měsíc trvání účinků splátkového kalendáře. Nešlo tedy o situaci, že by dlužnice zdědila nemovitý majetek, který by byl správce povinen zpeněžit a musel by tak vykonávat jinou než dohledovou činnost za účelem získání finančních prostředků do majetkové podstaty. Proto soud I. stupně neshledal, že by zde byly dány důvody pro přiznání odměny správci, a návrh správce zamítl veden právními závěry vyjádřenými v usneseních Vrchního soudu v Praze ze dne 5.12.2013, č.j. KSPA 60 INS 12109/2014, 3 VSPH 2068/2016-B-22, a ze dne 4.4.2016, č.j. KSUL 79 INS 14726/2012, 3 VSPH 1630/2015-B-33. Současně správci uložil, aby celý vypořádací podíl ve výši 475.000,- Kč, jež dlužnice v rámci dědického řízení obdržela, rozdělil mezi nezajištěné věřitele dle poměru stanoveného splátkových kalendářem se zohledněním změn ve výši pohledávek či označení věřitelů (tj. se zohledněním případných zpětvzetí či postoupení pohledávek). Proti tomuto usnesení Krajského soudu Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice se správce včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Argumentoval zejména tím, že dle § 283 odst. 1 IZ je třeba za zpeněžení považovat i využití bankovních kont a peněžní hotovosti dlužníka. Přitom se dovolával údajně zavedené právní praxe a právních závěrů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.12.2016, KSBR 29 INS 8408/2014, 1 VSOL 1200/2016-B-36. Vrchní soud v Praze podle § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařizoval jednání (v souladu s § 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle § 409 IZ, od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (odst. 1). Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty (odst. 2 věta prvá a druhá). Podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Podle § 412 odst. 3 IZ, právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický podíl. Má se za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu. Odvolací soud z obsahu insolvenčního spisu zjistil, že usnesením ze dne 3.10.2014 (B-6) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.1.2016, č.j. 32 D 43/2016-89 (B-17) byla schválena dohoda o vypořádání společného jmění zůstavitele a jeho manželky a dohoda o rozdělení pozůstalosti, podle níž dlužnice obdržela od Tomáše Látala na svůj dědický podíl částku 475 000,- Kč připsanou dne 7.3.2017 na účet majetkové podstaty určený správcem (B-15). Správce v návrhu ze dne 14.3.2017 (B-15) uvedl, že dne 7.3.2017 obdržel na účet majetkové podstaty částku 475 000,- Kč jako vypořádací podíl z dědického řízení s tím, že tuto částku považuje za mimořádnou splátku v rámci schváleného oddlužení, jež po odečtení zálohy na svoji odměnu (ve výši 143 687,50 Kč včetně DPH) vyplatí nezajištěným věřitelům. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěry soudu I. stupně a považuje za správný závěr, že výtěžkem zpeněžení ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ se míní pouze takové finanční prostředky, které insolvenční správce získal jejich konverzí, tedy reálným zpeněžením majetkových hodnot získaných dědictvím. V daném případě, kdy finanční prostředky přibyly v hotovosti do majetkové podstaty v důsledku vypořádání dědického podílu po smrti otce dlužnice, zjevně nejde o vydání ke zpeněžení insolvenčnímu správci ve smyslu § 412 odst. 1 písm. b) IZ. Již jen z dikce tohoto ustanovení se podává, že insolvenční správce by měl zpeněžovat konkrétní „hodnoty“, přičemž nelze pod toto ustanovení zahrnout pojem zpeněžování majetkové podstaty podle § 283 IZ, neboť ten se týká výhradně řešení dlužníkova úpadku konkursem, na rozdíl od projednávané věci, kdy bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Není pochyb o tom, že dlužnice má dispoziční oprávnění k příjmům a majetku ve smyslu § 409 odst. 1 a 2 IZ, proto mohla uzavřít s ostatními dědičkami dohodu o vypořádání pozůstalosti po svém otci, na jejímž základě jí bylo přiznáno právo na výplatu dědického podílu, a takto získané peněžní prostředky předat správci jako mimořádný příjem k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. O uvedené povinnosti, jež vyplývá ze zákona (§ 412 odst. 1 písm. b/ IZ), byla dlužnice též poučena v usnesení o schválení jejího oddlužení (B-6). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že dlužnice postupovala v souladu se svými povinnostmi, a pokud správce pouze k výzvě soudního komisaře toliko vyslovil souhlas se způsobem rozdělení pozůstalosti, aktualizoval soupis majetkové podstaty, vyzval dlužnici k poukázání plateb a tyto platby přijal, zpracoval návrh na částečný rozvrh (B-17), nejedná se o činnost směřující ke zpeněžení hodnoty získané dědictvím, ale o běžnou činnost správce za trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, za níž je již honorován každý měsíc pravidelnými paušálními částkami (§ 3 písm. b) vyhlášky). Závěry plynoucí ze správcem označeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.12.2016, KSBR 29 INS 8408/2014, 1 VSOL 1200/2016-B-36, odvolací soud nesdílí, neboť jsou v rozporu s konstantní judikaturou Vrchního soudu v Praze prezentovanou např. rozhodnutími ze dne 3.5.2016, č.j. KSHK 45 INS 4253/2014, 1 VSPH 1141/2015-B-26, ze dne 9.1.2017, č.j. KSUL 70 INS 2534/2011, 1 VSPH 1058/2016-B-38, ze dne 26.4.2017, č.j. KSPH 62 INS 245/2015, 2 VSPH 689/2016-B-38, ze dne 17.5.2016, č.j. MSPH 77 INS 17179/2014, 2 VSPH 886/2016-B-30, ze dne 3.10.2016, č.j. KSUL 70 INS 4524/2013, 3 VSPH 260/2016-B-55, ze dne 4.4.2016, č.j. KSUL 79 INS 14726/2012, 3 VSPH 1630/2015-B-33, ze dne 5.12.2016, č.j. KSPA 60 INS 12109/2014, 3 VSPH 2068/2016-B-22, nebo ze dne 28.2.2017, č.j. KSUL 85 INS 30950/2014, 4 VSPH 2153/2016-B-24. Přijetí opačné argumentace zastávané správcem by vedlo k závěru, že i případný finanční dar poskytnutý třetí osobou dlužníku by byl důvodem k odměně správce z hodnoty takového daru. Takový výklad však žádnou oporu v zákoně nenachází. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a napadené usnesení v bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil. Pokud jde o bod II. výroku usnesení, postupoval odvolací soud podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání odmítl, neboť směřuje do rozhodnutí, vůči němž není odvolání přípustné (§ 11 a § 91 IZ). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ). V Praze dne 5. května 2017 JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.