811/2014

Plný text

KSUL 79 INS 6784/2014 4 VSPH 811/2014-A-11 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Luboše Dörfla a soudců JUDr. Ladislava Derky a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice Ivety Krejčové, nar. 27.5.1966, trvale bytem Obvodová 762/34, 400 07 Ústí nad Labem – Krásné Březno, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 6784/2014-A-6, ze dne 21. března 2014, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 6784/2014-A-6, ze dne 21. března 2014, se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku označeným usnesením uložil Ivetě Krejčové (dále jen dlužnice) domáhající se vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,- Kč. Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že dne 13.3.2014 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu podaného dlužnicí. Z insolvenčního návrhu a příloh tohoto návrhu soud zjistil, že dlužnice je vdaná, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, vlastní pouze běžné vybavení domácnosti a její závazky činí přes 496.500,- Kč. Dlužnice v současné době podniká a závazky, které uvedla v příloze svého insolvenčního návrhu, pocházejí z jejího podnikání. Při úvaze o stanovení zálohy dlužnici (jako navrhovatelce) na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z předběžného hodnocení způsobu řešení úpadku dlužnice prohlášením konkursu s ohledem na skutečnost, že navrhuje oddlužení ze závazků, které vznikly z jejího podnikání, aniž by doložila souhlas těchto věřitelů s navrhovaným způsobem řešení úpadku. Dospěl k závěru, že s ohledem na nedostatek finančních prostředků na straně dlužnice a její sociální situaci bude třeba stanovit zálohu v takové výši, aby zajišťovala i možnost úhrady minimální výše odměny insolvenčního správce při prohlášení konkursu ve výši 45.000,- Kč. Proto s přihlédnutím k okolnostem projednávaného případu uložil dlužnici zálohu ve shora uvedené výši. Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a s uložením zálohy nesouhlasila. V odvolání poukazovala na to, že dosahuje ze svého podnikání měsíčního hrubého příjmu ve výši 25.000,- Kč, a je proto schopna podmínky oddlužení splnit. Navrhovala proto, aby odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu projednání. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli – zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Odvolací soud ověřil z insolvenčního spisu zjištění soudu I. stupně, že dlužnice ve svém návrhu na zahájení insolvenčního řízení spojeného s návrhem na povolení oddlužení nevykazuje žádný hodnotnější majetek a nemá žádné dostupné finanční prostředky (hotovost a prostředky na účtech). Výše závazků evidovaných dlužnicí vůči věřitelům činí přibližně 495.000,- Kč. Dlužnice podniká a závazky, jež uvedla v příloze svého insolvenčního návrhu, pocházejí zřejmě z jejího podnikání. Výše jejího příjmu z podnikání má činit 25.000,- Kč měsíčně. Dlužnice však své tvrzení o výši příjmu z podnikání nedoložila a doklad o výši svého příjmu nedoplnila u soudu ani ve lhůtě 5 dnů, kterou si sama v insolvenčním návrhu pro předložení dokladů zvolila. V daném případě dospěl odvolací soud ke shodnému závěru jako soud I. stupně, že dlužnice bude splňovat zákonné podmínky pro zjištění úpadku. Nesdílí však ten názor, že úpadek dlužnice je vyloučeno řešit oddlužením, a že jediným možným způsobem řešení jejího úpadku je konkurs (popř. nepatrný konkurs dle ust. § 314, 315 insolvenčního zákona). Je pravdou, že dlužnice nedoložila spolu se svým návrhem na povolení oddlužení souhlas věřitelů s pohledávkami z podnikání s tímto způsobem řešení úpadku a nejedná se o případ, kdy jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužnice podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d). Samotná skutečnost, že dlužnice, která navrhuje jako způsob řešení svého úpadku oddlužení, nedoloží ke svému návrhu též souhlas dotčených věřitelů s pohledávkami z podnikání, ale nemůže znamenat vyloučení jejího oddlužení. O způsobu řešení úpadku dlužnice totiž rozhodnou s konečnou platností dle § 400 a násl. IZ až věřitelé na schůzi svolané za účelem hlasování o způsobu řešení oddlužení, kteří se mohou proti navrhovanému způsobu řešení úpadku bránit vznesením námitek dle § 403 odst. 2 IZ. Do té doby bude zpravidla na soudu I. stupně, aby ověřil ostatní podmínky významné pro rozhodnutí o povolení oddlužení a v případě, že takové podmínky shledá, oddlužení povolil. Zálohu v takovém případě dle § 108 odst. 3 dlužnici není namístě ukládat. V projednávaném případě nevyplývají z návrhu dlužnice ani příloh tohoto návrhu všechny skutečnosti rozhodné pro povolení oddlužení, neboť dlužnice zatím nesplnila svoji povinnost předložit listiny dokládající její příjmy za období posledních 3 let (§ 392 odst. 1 písm. b/ IZ). Proto odvolací soud považuje předběžný závěr soudu I. stupně o tom, že úpadek dlužnice bude nutno řešit konkursem, za předčasný a jeho rozhodnutí o uložení zálohy za nesprávné. Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud I. stupně provede úkony směřující k odstranění vady návrhu na povolení oddlužení podaného dlužnicí a dlužnici vyzve k předložení listin, z nichž doloží výši svého příjmu v uplynulých 3 letech. Následně soud I. stupně zhodnotí u dlužnice splnění dalších zákonných podmínek pro povolení oddlužení a podle výsledku tohoto posouzení opětovně o záloze na náklady insolvenčního řízení rozhodne, jsa vázán v otázce posouzení vlivu závazků dlužnice z jejího podnikání na možnost povolení oddlužení shora popsaným závazným názorem odvolacího soudu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Praze dne 19. června 2014 Mgr. Luboš Dörfl, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová