854/2016

Plný text

KSPH 71 INS 17397/2015 1 VSPH 854/2016-B-45 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: 1) Petra Čížková , nar. 11. 6. 1966, 2) Ing. Petr Čížek , nar. 26. 4. 1964, IČO 18676677, oba bytem 266 01 Nenačovice 50, o odvolání věřitele č. 4 Ing. Jaromíra Racka , nar. 25. 5. 1956, bytem 250 84 Květnice, Do Průhonu 53, zastoupeného advokátem JUDr. Martinem Kartnerem, se sídlem Praha 1, Týn 639/1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 71 INS 17397/2015-B-30 ze dne 3. března 2016, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 71 INS 17397/2015-B-30 ze dne 3. března 2016 se v bodech I. a III. až XXIII. výroku p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze usnesením z 3. 3. 2016 v bodu I. výroku schválil oddlužení dlužníků Petry Čížkové a Ing. Petra Čížka plněním splátkového kalendáře, v bodu II. výroku konstatoval, že insolvenčním správcem byl dne 13. 7. 2015 ustanoven Ing. Tomáš Pachman, v bodu III. výroku soud uložil oběma dlužníkům platit společně a nerozdílně insolvenčnímu správci měsíčně zálohu na odměnu ve výši 1.125 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 225 Kč, celkem tedy 1.350 Kč, navýšenou o zákonnou DPH, je-li správce plátcem DPH, a to za každý započatý kalendářní měsíc ode dne rozhodnutí o povolení oddlužení do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů. V bodech IV. a V. výroku soud uložil dlužníkům, aby z příjmů, které získají po schválení oddlužení, platili po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře prostřednictvím insolvenčního správce nezajištěným věřitelům měsíčně částku, jež svým rozsahem odpovídá částce, kterou mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. V bodu VI.a identicky v bodu X. výroku soud uložil dlužníkům povinnosti stanovené v § 412 insolvenčního zákona, v bodu VII. a identicky v bodu XXII. výroku bylo dlužníkům uloženo, aby do 7 dnů od doručení usnesení sdělili insolvenčnímu správci (pokud tak již neučinili) telefonní číslo(a), na kterém budou k zastižení a číslo svého (popřípadě jiného) účtu, kam jim lze zasílat peněžní prostředky (pro případ, že tak bude muset učinit insolvenční správce). V bodech VIII., XI., XII., XVII. a XXIII. výroku soud dále insolvenčnímu správci uložil povinnosti související se schváleným oddlužením, přičemž v bodu IX. výroku uložil insolvenčnímu správci, aby z částek, které mu budou plátci mezd dlužníků, plátci jiných příjmů dlužníků nebo sami dlužníci měsíčně poukazovat, odečetl zálohu odměny a zálohu hotových výdajů insolvenčního správce a zbylou částku rozdělil vyjmenovaným věřitelům podle specifikace konkretizované v uvedeném bodu, a to po dobu 5 let, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů, vždy k 15. dni kalendářního měsíce. V bodech XIII. a XIV. výroku soud uložil plátcům příjmů dlužníků provádět z měsíční mzdy či jiného postižitelného příjmu dlužníků srážky odpovídající částce, kterou mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky a tyto částky zasílali na účet insolvenčního správce, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení není dosud v právní moci. V bodu XV. výroku soud uložil paní Jaroslavě Čížkové, aby po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pravidelně měsíčně ke každému 15tému dni zasílala na účet insolvenčního správce částku 6.100 Kč, k čemuž se zavázala ve Smlouvě o důchodu uzavřené s dlužníky dne 22. 9. 2015. V bodu XVI. výroku soud uvedl, že příjmy, z nichž musí dlužníci uhradit první splátku, jsou mzda dlužníka, která je mu vyplácena jeho zaměstnavatelem CZ projekt, s. r. o., IČO 25578367, a mzda dlužnice, která je jí vyplácena zaměstnavatelem Generální finanční ředitelství a měsíční důchod ve výši 6.100 Kč, vyplácený paní Jaroslavou Čížkovou. Soud dále plátcům mzdy, a to i budoucím (body XVIII. a XIX. výroku) a přihlášeným věřitelům (bod XXI. výroku) uložil povinnosti související se schváleným oddlužením. Rozhodnutí odůvodnil soud zejména tím, že na základě insolvenčního návrhu dlužníků (manželů) spojeného se společným návrhem na povolení oddlužení soud usnesením na č. d. A-9 z 13. 7. 2015 zjistil úpadek dlužníků, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil insolvenčního správce. Dne 23. 9. 2015 proběhlo přezkumné jednání, zvláštní přezkumné jednání se uskutečnilo dne 30. 11. 2015 a na schůzi věřitelů konané téhož dne věřitel č. 4 Ing. Jaromír Racek vznesl námitky dle § 403 insolvenčního zákona s tím, že jsou dány důvody pro zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníků, kteří sledují podaným insolvenčním návrhem nepoctivý záměr, neboť neuvedli přesně své majetkové poměry. Dle uvedeného věřitele se dlužníci nechovají, jako by byli v úpadku. Věřitel poukázal na skutečnost, že dlužníci vedou spory, v nichž jsou právně zastoupeni a hradí služby advokáta. Dlužníci jsou společníci veřejné obchodní společnosti, za jejíž závazky ručí. Věřitel č. 4 uvedl, že jeho pohledávka je dluhem z podnikání dlužníků, kteří podnikali ve v. o. s. Soud za účelem projednání námitek nařídil jednání na 3. 2. 2016, na kterém věřitel č. 4 setrval na svých námitkách a uvedl, že jeho pohledávka je dluhem z podnikání, čímž nedošlo k naplnění § 389 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy dlužníci neměli souhlas věřitelů se způsobem řešení úpadku oddlužením. Věřitel č. 4 jako věřitel s pohledávkou z podnikání dlužníků takový souhlas nedal. Insolvenční soud neshledal důvodnými námitky věřitele č. 4, že dlužníci sledují podáním insolvenčního návrhu nepoctivý zájem. Dlužníci ke svému insolvenčnímu návrhu spojeným s návrhem na povolení oddlužení předložili seznam majetku a seznam závazků s tím, že uvedli, že tyto seznamy jsou správné a úplné. Majetek dlužníků sepsal insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty, který byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku na č. d. B-1/5. Insolvenční správce ani zástupce věřitelů nezjistili žádný majetek, který by dlužníci zatajili a žádný takový majetek neuvedl ani namítající věřitel. Ze zprávy insolvenčního správce vyplývá, že dlužník je společníkem ve společnosti Čížek & Čížek Stavebnictví, v. o. s. a dále vlastní 100 % podíl ve společnosti RS Praha s. r. o., dlužník je evidován jako OSVČ, v současné době je zaměstnán jako ekonom u společnosti CZ Projekt, s. r. o., s hrubým měsíčním příjmem 9.200 Kč. Dlužnice je zaměstnána u Generálního finančního ředitelství s průměrným měsíčním příjmem 18.357 Kč. Namítající věřitel neuvedl žádná konkrétní tvrzení týkající se výdělkových schopností dlužníků. Soud kladně hodnotil přístup dlužníků v tom směru, že mají řádné zaměstnání, oba mají uzavřenu pracovní smlouvu na dobu neurčitou, což zajišťuje jejich pravidelný příjem, z něhož je možno nezajištěné věřitele uspokojit. Dlužníci dále souhlasili s tím, aby deponovaná částka na nařízení exekuce přibližně 160.000 Kč byla použita v případě schválení oddlužení splátkovým kalendářem pro upokojení pohledávek nezajištěných věřitelů jako mimořádná splátka. Dluhem z podnikání je pohledávka přihlášeného věřitele č. 6 – ČSSZ, věřitele č. 8 – Finanční úřad a věřitele č. 1 – VZP ČR. Dluhy z podnikání činí celkem částku 200.375 Kč (8,57 % všech přihlášených pohledávek). Soud se dále zabýval námitkou věřitele č. 4, který tvrdil o své pohledávce, že je dluhem dlužníků z podnikání. Věřitel č. 4 přihláškou pohledávky č. P4 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníků svou pohledávku v částce 942.958,19 Kč z titulu ručení za závazky společnosti Čížek & Čížek Stavebnictví, v. o. s., ve které byl dlužník společníkem. Pohledávka je tvořena jistinou v částce 777.366 Kč, kdy došlo na straně věřitele k odstoupení od smlouvy o dílo, čímž mu vznikl nárok na vrácení části poskytnutého plnění v částce 622.366 Kč. Dále je požadována smluvní pokuta dle čl. X. odst. 1 smlouvy o dílo za období od 3. 2. 2012 do 4. 3. 2012 v částce 155.000 Kč (5.000 Kč/ den prodlení). O tuto pohledávku je vedeno proti dlužníkům řízení u Okresního soudu v Berouně a proti v. o. s. u Obvodního soudu pro Prahu 5. Věřitel dále uplatnil zákonný úrok z prodlení ve výši 165.592,19 Kč. Při zvláštním přezkumném jednání dne 30. 11. 2015 insolvenční správce popřel pohledávku věřitele č. 4 v částce 740.249,10 Kč co do pravosti z důvodu neplatného odstoupení od smlouvy o dílo, kdy smlouva o dílo byla uzavřena podle ustanovení obchodního zákoníku. Co do částky 202.709 Kč představující rozdíl mezi zaplacenou cenou díla a znaleckým posudkem, kterým byla stanovena cena práce provedené dlužníkem + nezabudovaný materiál zavezený na stavbu a ponechaný věřiteli. Dlužníci popřeli pohledávku co do pravosti i výše zcela z důvodu neexistence řádné smlouvy o dílo mezi věřitelem a dlužníky, smlouva o dílo byla uzavřena s třetí osobou. Soud zjistil, že dlužníci byli v době uzavření smlouvy o dílo (29. 11. 2011) společníky veřejné obchodní společnosti Čížek & Čížek Stavebnictví, v. o. s. Podle § 86 obch. zák. veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem, společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. Soud učinil závěr, že nárok uplatňovaný věřitelem č. 4 je nárokem z titulu ručení dlužníků jakožto společníků za závazky veřejné obchodní společnosti, jejímiž jsou společníky. Soud vyslovil, že nemá důvod se odchýlit od právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem v rozhodnutí z 23. 2. 2011 sp. zn. 29 NSČR 9/2009, dle kterého podmínka, že dlužník nemá dluhy z podnikání, je pro účely posouzení, zda návrh na povolení oddlužení podala k tomu oprávněná osoba (dle § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 insolvenčního zákona), splněna i tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení podal dlužník, který svým majetkem pouze ručí za dluh jiné osoby z jejího podnikání. V daném případě se jedná o ručení dlužníků za závazky veřejné obchodní společnosti, ve které jsou společníky, tudíž s ohledem na citované rozhodnutí se nejedná o dluh z podnikání. Námitka věřitele č. 4 odkazující na § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona, tj. že jako věřitel s dluhem z podnikání dlužníků nedal souhlas s řešením úpadků dlužníků oddlužením, neobstála. Soud neshledal námitky vznesené věřitelem č. 4 důvodnými a schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty shledal soud neúčelným s ohledem na to, že nemovitosti ve vlastnictví dlužníků jsou předmětem zajištění pohledávek věřitele Česká spořitelna, a. s., Jiřího Sochana a Zdeňka Bělského. V případě schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře jsou dlužníci za dobu 60 měsíců trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře schopni uhradit 32 % pohledávek nezajištěných věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře. Věřitel č. 4 napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl rozhodnutí o schválení oddlužení změnit a prohlásit konkurs na majetek dlužníků. Odvolání odůvodnil tím, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 9/2009-A-29, KSUL 70 INS 3940/2008 se týká skutkově odlišného případu, a to situace, kdy dlužník svým majetkem zajistil jako směnečný rukojmí dluh jiné osoby z jejího podnikání. Podle odvolatele se v předmětné věci sp. zn. KSPH 71 INS 17397/2015 jedná o odlišný případ, neboť ručení z důvodu samotné účasti dlužníků ve veřejné obchodní společnosti je založeno zákonem, a to bez nutnosti dalšího právního jednání. Společníci tedy nemají právo volby, zda a za které závazky se zaručí. Dlužníci se rozhodli podnikat formou účasti na veřejné obchodní společnosti, a tím deklarovali ochotu podílet se osobně na podnikání a ručit za závazky této společnosti neomezeně a solidárně svým osobním majetkem. Veřejná obchodní společnost se liší od společností kapitálových. Odvolatel dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 3/2009, uveřejněné pod č. R 79/2009, podle kterého není možné, aby došlo k povolení oddlužení dlužníka, který projevil vůli se osobně účastnit na podnikání. Z uvedeného rozhodnutí plyne, že pojem dluhů z podnikání je vykládán extenzivně a zahrnuje také „ takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly z (jen) obchodních závazkových vztahů, např. dluhy, jež mají původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo veřejnoprávní dluhy, měly-li původ v dlužníkově podnikání.“ V dané věci se dlužníci dostali do nepříznivé majetkové situace právě v důsledku podnikání, tudíž i tato okolnost svědčí závěru, že dlužníci řeší ve svém insolvenčním řízení dluhy z podnikání. Kromě toho dlužníci sledují v insolvenčním řízení nepoctivý záměr (§ 418 odst. 3 insolvenčního zákona), neboť popřeli pohledávku odvolatele, byť již byla odvolateli přiznána soudním rozhodnutím. Soud se v napadeném usnesení nevyrovnal s tím, že Obvodní soud pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 9 C 45/2012 vyhlásil dne 4. 12. 2015 rozsudek, kterým bylo vyhověno žalobě věřitele č. 4 vůči společnosti Čížek & Čížek Stavebnictví, v. o. s. o zaplacení částky 622.366 Kč s příslušenstvím. Výrok usnesení obsahuje některé formální chyby, např. body VI. a X. výroku jsou obsahově totožné. Dlužník svými procesními kroky v řízení sp. zn. 9 C 45/2012 prokazuje, že jeho majetková situace je lepší než tvrdil v insolvenčním řízení. V daném řízení je zastoupen advokátem, a byť původně žádal o osvobození od soudního poplatku ke svému odvolání proti rozsudku, tento ve výši 38.000 Kč zaplatil poté, kdy jeho návrhu na osvobození nebylo vyhověno. Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání věřitele č. 4 důvodným. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že věřitel č. 4 je aktivně legitimován k podání odvolání dle § 406 odst. 4 insolvenčního zákona, neboť odvolatel včas dle § 403 odst. 2 insolvenčního zákona na schůzi věřitelů konané dne 30. 11. 2015 po zvláštním přezkumném jednání vyslovil nesouhlas s oddlužením s tím, že podle jeho názoru dlužníci mají vůči němu dluh z podnikání. V dané věci je pro výsledek odvolacího řízení právně podstatné, zda je či není správný názor odvolatele, že dlužníci jsou fyzické osoby, které vůči němu mají dluh z podnikání. Byl-li by odvolatelův názor správný, bylo by vyloučeno schválit oddlužení, neboť odvolatel včas dle § 403 odst. 2 insolvenčního zákona na schůzi věřitelů konané dne 30. 11. 2015 po zvláštním přezkumném jednání vyslovil nesouhlas s oddlužením s tím, že podle jeho názoru dlužníci mají vůči němu dluh z podnikání. Jak je zřejmé z přihlášky pohledávky věřitele č. 4, soud prvního stupně správně konstatoval, že uvedená pohledávka vůči dlužníkům spočívá v tom, že dlužníci jako společníci hlavního dlužníka Čížek & Čížek Stavebnictví, v. o. s. ručí ze zákona za dluhy této v. o. s. Odvolatel je názoru, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 9/2009 není v této věci aplikovatelné, neboť směnečným rukojmím ve směnce se fyzická osoba (nepodnikatel) stala na základě projevu vlastní vůle tím, že směnku v pozici směnečného rukojmí podepsala. Podle názoru odvolacího soudu lze souhlasit s tím, že sepětí společníků veřejné obchodní společnosti s podnikáním této společnosti je užší, než vazba nepodnikající osoby, která podepíše v pozici směnečného dlužníka směnku, jež zajišťuje splnění dluhu podnikatele. Nicméně ani tato okolnost nečiní z dlužníků v dané věci podnikatele. Tím, že dlužníci jsou společníky právnické osoby, v tomto případě veřejné obchodní společnosti, se nestávají automaticky podnikateli a byť ze zákona ručí za závazky uvedené v. o. s., jsou tyto závazky i nadále dluhy z podnikání uvedené v. o. s., nikoliv dluhy z podnikání insolvenčních dlužníků. Jinými slovy, insolvenční dlužníci ručící za dluhy třetí osoby, která je podnikatelem, se nestali sami podnikateli (není podstatné, zda se jedná o ručení zákonné nebo vzniklé z právního jednání dotyčných ručitelů) a jejich ručení již vůbec nelze nazvat podnikáním či podnikatelskou činností. Odvolací soud podotýká, že Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 NSCR 9/2009 z 23. 2. 2011 řešil skutkovou situaci, kdy směnečný rukojmí, který byl jednatelem kauzálního dlužníka, směnkou zajišťoval splnění dluhu tohoto kauzálního dlužníka, podnikatele. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí vyslovil závěr, že „…výklad vylučující z účasti na oddlužení dlužníky, kteří sice již nepodnikají, ale stále mají závazky vzešlé z jejich podnikání, se nevztahuje na osoby, jež podnikateli nebyly a nejsou a které svým majetkem pouze zajistily dluhy vzešlé z podnikání jiných subjektů, bez zřetele k tomu zda šlo o zajištění z titulu obecného ručení ve smyslu § 303 a násl. obch. zák. nebo o zajištění pohledávky zástavním právem, anebo (jako v této věci) o zajištění pohledávky zajišťovací směnkou (lhostejno, zda jde o osobu v pozici směnečného dlužníka nebo směnečného avala).“ Vzhledem k výše uvedeným závěrům je zřejmé, že odkaz soudu prvního stupně na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 9/2009 byl správný. Odvolatel v odvolání odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 3/2009 z 21. 4. 2009. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud řešil situaci insolvenčního dlužníka, který v době insolvenčního řízení již nepodnikal, ale v minulosti byl podnikatelem a jednalo se o závazky vzešlé z jeho podnikání v minulosti (v takovém případě byla shledána překážka dle § 389 insolvenčního zákona pro povolení oddlužení). K tomu odvolací soud uvádí, že se jedná o odlišný případ ve srovnání s předmětnou insolvenční věcí, v níž dlužníci nebyli v minulosti podnikateli, z jejichž podnikání by vzešel uvedený dluh ze zákonného ručení. Závěr z uvedeného usnesení není proto v této odvolací věci aplikovatelný. Okolnost, že dlužník byl ve věci sp. zn. 9 C 45/2012, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, zastoupen advokátem a že následně zaplatil soudní poplatek 38.000 Kč ke svému odvolání proti rozsudku, není sama o sobě podkladem pro závěr, že dlužníci svým návrhem na oddlužení sledovali nepoctivý záměr. Ten nelze shledat ani v tom, že dlužníci popřeli věřitelovu vykonatelnou pohledávku, naopak insolvenční zákon takové popření v omezené míře umožňuje (§ 410 odst. 3 insolvenčního zákona), a to i insolvenčnímu správci (§ 199 insolvenčního zákona). K odkazu odvolatele na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 9 C 45/2012-670 ze 4. 12. 2015 odvolací soud pro úplnost dodává, že tento rozsudek byl zrušen odvolacím soudem (Městským soudem v Praze) usnesením č. j. 15 Co 297/2016-773 ze 4. 10. 2016 a byl vrácen soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavírá - ručitelský závazek společníků, který vznikl z důvodu jejich společenství ve veřejné obchodní společnosti, není podnikatelským závazkem. Jak správně zjistil soud prvního stupně, je splněna podmínka stanovená a contrario v § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, tj. lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které se dostane nezajištěným věřitelům v průběhu pětiletého splátkového kalendáře, bude činit nejméně 30 % jejich pohledávek (v dané věci 32 %). Odvolací soud z uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. body I. a III. až XXIII. výroku usnesení potvrdil jako věcně správné (podle obsahu odvolání toto nebylo podáno proti bodu II. výroku, ve kterém bylo jen konstatováno, že insolvenčním správcem byl již dříve ustanoven Ing. Tomáš Pachman). Odvolací soud neshledal potřebným zrušit či měnit body VI. a VII., které jsou identické s body X. a XXII. výroku. Jsou sice nadbytečné, ale nedošlo jimi k žádnému zásahu do práv a povinností odvolatele ani jiných osob. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona). V Praze dne 10. ledna 2017 JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu Za správnost: J. Vlasáková