857/2010

Plný text

MSPH 60 INS 3731/2008 1 VSPH 857/2010-B-301 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina ve věci dlužníka CRYSTALEX, a.s., sídlem Nový Bor, B. Egermanna 634, IČ 49903501, zastoupeného Mgr. Ivanem Brambaški, advokátem, sídlem Praha 8, Pakoměřická 5, o odvolání insolvenčního věřitele RWE Energie, a.s., sídlem Ústí nad Labem, Klišská 940, IČ 49903209, zastoupeného Mgr. Martinem Jasenským, advokátem, sídlem Praha 2, Rubešova 162/8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2010, č.j. MSPH 60 INS 3731/2008-B-286, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2010, č.j. MSPH 60 INS 3731/2008-B-286, se v bodě I. výroku potvrzuje ve znění, že se insolvenční správkyni JUDr. Marcele Marešové uděluje souhlas k vydání výtěžku zpeněžení části podniku dlužníka související s automatickou výrobou ve výši 197.491.487,86 Kč a související s ruční výrobou ve výši 2.822.756,66 Kč, celkem tedy částky 200.314.244,52 Kč zajištěnému věřiteli č. 274 – Citibank Europe plc.; v bodě II. výroku se potvrzuje. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze pod bodem I. výroku vyslovil souhlas s tím, aby správce konkursní podstaty (správně měla být uvedena insolvenční správkyně JUDr. Marcela Marešová; dále jen správkyně) vyplatil zajištěnému věřiteli č. 274 – Citibank Europe plc. (dále též zajištěný věřitel) z výtěžku získaného zpeněžením části podniku související s automatickou výrobou dlužníka CRYSTALEX, a.s. (dále jen dlužník) ve výši 197.491.487,86 Kč a z výtěžku získaného zpeněžením části podniku související s ruční výrobou dlužníka ve výši 2.822.756,66 Kč, zapsaných v majetkové podstatě dlužníka, které jsou v jeho prospěch zajištěny, celkem tedy částku 200.314.244,52 Kč, a pod bodem II. výroku uložil správkyni, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení vyplatila tuto částku zajištěnému věřiteli na jím označený účet, aby písemně oznámila provedení této platby a zaznamenala ji do seznamu pohledávek zajištěného věřitele a aby osvědčila splnění oznamovací povinnosti k příslušnému orgánu podle § 299 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ). V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že podáním ze dne 23.2.2010 navrhla správkyně vydání výtěžku zpeněžení shora uvedených částí podniku zapsaných v majetkové podstatě dlužníka ve prospěch zajištěného věřitele. S odkazem na § 298 IZ soud I. stupně konstatoval, že zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 2.733.236.973,51 Kč s právem na jejich oddělené uspokojení u pohledávek č. 1, 3, 5, 7 a 9 ve celkové výši 595.992.946,04 Kč a že tyto pohledávky byly na přezkumném jednání konaném dne 16.4.2009 zjištěny včetně svého zajištění. Usnesením ze dne 7.9.2009 (B-200) vyslovil souhlas ze zpeněžením majetku podstaty včetně zajišťovacích instrumentů, jež byly následně zpeněženy. V situaci, kdy zajištěný věřitel nedal souhlas s odečtem nákladů spojených se zpeněžením zajišťovacích instrumentů nad rámec zákonné úpravy, vyšel soud z návrhu správkyně, jenž shledal věcně správným a vydal podle něj napadené usnesení. Nadto uvedl, že přitakal názoru zajištěného věřitele vyjádřenému v jeho podáních ze dne 12.3.2010 a 21.5.2010 a neztotožnil se s názory nezajištěných věřitelů – členů věřitelského výboru SCA Packaging Česká republika, s.r.o. (viz jeho podání ze dne 5.3.2010) a RWE Energie, a.s. (dále jen odvolatel; viz jeho podání ze dne 25.3.2010) v tom směru, že § 167 odst. 2 IZ neupravuje uspokojení zajištěného věřitele jen z výtěžku rovnajícímu se hodnotě zajištění stanovené ve znaleckém posudku, a že věřitelskému výboru nepřísluší vyjadřovat se nebo schvalovat vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Účastníky poučil o tom, že proti napadenému usnesení není odvolání přípustné. Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, neboť měl zato, že proti napadenému usnesení lze podat odvolání. Poukazoval na chyby v bodě I. výroku napadeného usnesení, v němž byl použit nesprávný termín správce konkursní podstaty, a že nesprávně v něm je uvedena též částka 200.31.244,52 Kč namísto správné částky 200.314.244,52 Kč. Soudu I. stupně vytýkal, že se důsledně nevypořádal s námitkami SCA Packaging Česká republika, s.r.o. proti vydání výtěžku zpeněžení ve správkyní navržené výši a že nesprávně interpretoval § 167 odst. 2 IZ, dle něhož by měl zajištěný věřitel obdržet plnění v nižší míře, neboť za zajištěnou bylo lze považovat jen část jeho pohledávky do výše hodnoty zajištění zjištěné podle znaleckého posudku. Pokud byla hodnota zajištění části podniku automatická výroba zjištěna na základě znaleckého posudku částkou 155 milionů Kč, pak z ní nemohl být zajištěný věřitel uspokojen částkou přes 197 milionů Kč, neboť ve zbytku se na jeho zajištěnou pohledávku musí hledět jako na pohledávku nezajištěnou. Uvedl, že při prodeji podniku nebo jeho části je stávající praxe taková, že znalecké posudky zjišťují poměr hodnoty zajištění k hodnotě celku, podle čehož jsou pak věřitelé uspokojováni, přičemž měl zato, že takový postup nemá v IZ oporu. Namítal, že nesouhlas zajištěného věřitele s tím, aby od výtěžku zpeněžení bylo lze odečíst náklady ve větším než zákonném rozsahu, byl vcelku očekávaný, avšak byl v rozporu se zásadou insolvenčního řízení uvedenou v § 5 písm. a) IZ. Zajištěnému věřiteli vytýkal, jakým způsobem hlasoval ve věřitelském výboru a jeho chování v průběhu insolvenčního řízení. Soudu I. stupně pak dále vytýkal, že se nezabýval jeho námitkami ohledně pokynů zajištěného věřitele spojenými se správou zajišťovacích instrumentů ani jeho implicitním souhlasem s vyššími náklady zpeněžení. Závěrem s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1.7.2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, soudil, že „vadný přezkum pohledávek Citibank musí být zrušen“. Správkyně ve vyjádření k odvolání vyvracela jeho vývody a navrhla, aby je odvolací soud odmítl jako nepřípustné podle § 218 písm. c) o.s.ř. K § 167 odst. 2 IZ zdůraznila, že upravuje toliko způsob určení hlasovacích práv zajištěného věřitele do doby, než bude zajištění zpeněženo, čímž bude zjištěna jeho skutečná hodnota. V žádném případě však neupravuje postup, podle něhož by bylo lze vydat výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli. Dodala, že znalecký posudek, na nějž odvolatel poukazoval, sice byl vypracován se souhlasem věřitelského výboru, nešlo však o posudek ve smyslu § 153 a § 155 IZ. Zajištěný věřitel vyvracel vývody odvolatele a navrhl, aby odvolací soud odvolání odmítl, anebo je zamítl a napadené usnesení potvrdil. Měl zato, že podat odvolání proti napadenému usnesení přísluší jen dotčenému zajištěnému věřiteli. Nesouhlasil s názorem, že by se výše zajištěné pohledávky měla rovnat hodnotě zajištění stanovené znaleckým posudkem. Odmítl nařčení, že by jako člen věřitelského výboru jednal nečestně a zdržoval insolvenční řízení. Pokud udělil správkyni pokyny v souvislosti se zpeněžením zajišťovacích instrumentů, činil tak písemně a správkyně je odečetla z dosaženého výtěžku, což je zřejmé z jejího návrhu na jeho vydání. Zavrhl účelovou úvahu odvolatele, že i odmítnutí udělení pokynu je nutno považovat za informovaný souhlas zajištěného věřitele s úhradou vyšších nákladů. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval otázkou přípustnosti odvolání nezajištěného věřitele proti usnesení, jímž insolvenční soud podle § 298 odst. 2 IZ uděluje insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku zpeněžení (jinému) zajištěnému věřiteli, a poučení o nepřípustnosti odvolání poskytnuté soudem I. stupně shledal nesprávným. Vyšel totiž z toho, že toto usnesení nenáleží svou povahou mezi rozhodnutí insolvenčního soudu činěná při výkonu dohlédací činnosti dle § 11 IZ ani mezi rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení řízení, proti nimž není odvolání přípustné (§ 91 IZ a § 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), ale jde o rozhodnutí, jímž insolvenční soud podle zjištěného skutkového stavu věci rozhoduje o tom, zda jsou splněny podmínky k vyplacení výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a v jaké výši. Protože ze žádného ustanovení IZ nebo o.s.ř. neplyne, že toto rozhodnutí nelze odvoláním napadnout, nutno dovodit, že nejen zajištěný věřitel, jenž je jím přímo dotčen, ale též i kterýkoliv z nezajištěných věřitelů, jakož i dlužník nebo jiné osoby uplatňující právo (§ 15 IZ), jsou oprávněny podat proti němu odvolání, neboť toto rozhodnutí má bezprostřední dopad na uspokojení všech ostatních (nezajištěných) pohledávek (§ 165 a násl. IZ) před rozvrhem (§ 305 IZ) anebo při rozvrhu (§ 306 IZ) a týká se tedy všech účastníků insolvenčního řízení (§ 14 a násl. IZ). Jinými slovy řečeno, proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud podle § 298 odst. 2 IZ udílí insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, je odvolání přípustné. Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), proto přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno. Podle § 298 IZ mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2), přičemž maximální výše nákladů, jež lze odečíst od výtěžku zpeněžení, je určena v odstavci 3. V následujících odstavcích řeší toto ustanovení nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 157 odst. 1 IZ uhradit polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci odpočtem této částky od výtěžku zpeněžení (odst. 4) a vylučuje aplikaci odstavce 2 v případě, že zajištěný věřitel splnil povinnost dle § 230 odst. 3 IZ nést ze svého náklady spojené s provedením pokynů směřujících k řádné správě věci, práva, pohledávky nebo majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky (odst. 5). Odvolací soud ze spisu zjistil, že podáním ze dne 23.2.2010 (B-249) požádala správkyně soud I. stupně o souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ve výši 200.314.244,52 Kč. V návrhu správkyně uvedla, že dne 17.9.2009 byla uzavřena smlouva o prodeji části podniku související s automatickou výrobou dlužníka za dohodnutou kupní cenu ve výši 328.819.977 Kč. Dle ocenění ze srpna 2009 činil podíl zajišťovacích instrumentů této části podniku ve prospěch zajištěného věřitele 67,2 %, což činí 220.967.024,54 Kč; po odečtení nákladů spojených se zpeněžením v max. výši 5 % (11.048.351,23 Kč), nákladů spojených se správou v max. výši 4 % (8.396.746,93 Kč) a odměny insolvenční správkyně (4.030.438,53 Kč) připadá na zajištěného věřitele částka 197.491.487,86 Kč. Dále v něm správkyně uvedla, že dne 17.9.2009 byla rovněž uzavřena smlouva o prodeji části podniku související s ruční výrobou dlužníka za dohodnutou kupní cenu ve výši 4.531.268 Kč. Dle ocenění ze srpna 2009 činil podíl zajišťovacích instrumentů této části podniku ve prospěch zajištěného věřitele 69,7 %, což činí 3.158.293,80 Kč; po odečtení nákladů spojených se zpeněžením v max. výši 5 % (157.914,69 Kč), nákladů spojených se správou v max. výši 4 % (120.015,16 Kč) a odměny insolvenční správkyně (57.607,28 Kč) připadá na zajištěného věřitele částka 2.822.756,66 Kč. Dle obsahu přihlášky (P274) a dle výsledku přezkumného jednání konaného dne 16.4.2009 (B-94) odvolací soud zjistil, že zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 2.733.236.973,51 Kč, u nichž bylo v rozsahu 595.992.946,04 Kč uplatněno právo na jejich uspokojení z výtěžku zpeněžení ze zajišťovacích instrumentů uvedených shora; takto byly též jeho pohledávky zjištěny včetně svého zajištění. Dále bylo zjištěno, že zajišťovací instrumenty byly zapsány v soupisu majetkové podstaty a byly zpeněženy se souhlasem a podle podmínek stanovených insolvenčním soudem (B-200) a že zajištěný věřitel nesouhlasil s odečtem nákladů z jejich výtěžku ve větším než zákonném rozsahu. Na základě těchto zjištění odvolací soud shledal, že návrh správkyně plně odpovídal kritériím uvedených § 298 odst. 2 a 3 IZ a že soud I. stupně nepochybil, když podle něj napadeným usnesením udělil správkyni souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Pokud jde o námitky odvolatele, ztotožňuje se s ním odvolací soud toliko v tom, že jej soud I. stupně nesprávně poučil o možnosti podat odvolání – jak vysvětleno shora – a že v bodě I. výroku napadeného usnesení byla nesprávně uvedena slova „správce konkursní podstaty“ namísto „insolvenční správkyně“. Dle názoru odvolacího soudu však uvedené vady nemohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto nemohou být důvodem pro zrušení napadeného usnesení. Pokud jde o údajně nesprávně uvedenou částku 200.314.244,52 Kč v bodě I. výroku, neshledal odvolací soud tuto výtku důvodnou, neboť taková chyba se v napadeném usnesení nevyskytuje. K námitkám odvolatele, že se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s výhradami nezajištěných věřitelů vznesenými v insolvenčním řízení po podání návrhu správkyně a před vydáním napadeného usnesení, odvolací soud konstatuje, že ani tento soudem I. stupně zvolený postup nemohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci za situace, kdy všechny pro věc relevantní argumenty odvolatel uplatnil v odvolání a odvolací soud vysvětlil, proč je důvodnými neshledal. Odvolací soud nesdílí ani názory odvolatele na interpretaci § 167 odst. 2 IZ, z něhož dovozoval, že se zajištěnému věřiteli dostalo neoprávněně vyššího plnění, než na jaké by měl nárok. Podle § 167 odst. 1 IZ se zajištění věřitelé v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění. Podle § 167 odst. 2 IZ je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou. Z § 167 odst. 1 IZ ve vazbě na § 204, § 298 a § 305 odst. 1 a 2 nesporně vyplývá rozsah, v jakém se uspokojují nároky zajištěných věřitelů. V § 167 odst. 2 IZ však nejde o ustanovení, podle něhož by bylo lze uspokojovat zajištěného věřitele, resp. podle něhož by se rozhodovalo o vydání výtěžku zpeněžení zajišťovacích instrumentů; k takovému účelu toto ustanovení neslouží. Jeho hlavním smyslem je objektivizovat hodnotu zajištění nezávisle na jeho ocenění uvedenou v přihlášce (srov. § 179 IZ) do doby než bude hodnota zajištění zjištěna jeho realizací (tj. zpeněžením zajištění). Určení hodnoty zajištění slouží především pro potřebu výkonu hlasovacího práva na schůzích věřitelů, zejména tam, kde se hlasuje podle jednotlivých skupin nezajištěných a zajištěných věřitelů (např. § 57, § 148 odst. 2, § 151 odst. 1, § 337, § 344 a násl. IZ); rozhodovat podle něj o vydání výtěžku zpeněžení zajištění však možné není. Jinými slovy řečeno, ustanovení § 167 odst. 2 IZ nelze aplikovat při rozhodování podle § 298 odst. 2 IZ, jímž insolvenční soud udílí insolvenčnímu správci souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Pokud jde o výtky odvolatele směřující ke stávající praxi, kdy se při prodeji podniku nebo jeho části jednou smlouvou, v níž je uvedena (jedna) kupní cena bez rozlišení, jaká její část se týká zcizovaných zajišťovacích instrumentů, a jejich hodnota se ve vztahu k zcizenému celku určuje (třeba i následně) znaleckým posudkem, neshledává odvolací soud na tomto postupu ničeho, co by bylo v rozporu s IZ včetně jeho zásad (§ 5 IZ). Ba právě naopak, pokud ze sjednané kupní ceny nelze určit, jaký podíl na ní má hodnota zcizovaných zajišťovacích instrumentů, nelze ani postupovat jinak. Dle názoru odvolacího soudu nelze zajištěnému věřiteli jakkoliv vytýkat, že nesouhlasil s náklady ve větším rozsahu, než by bylo lze odečíst podle § 298 odst. 3 IZ z výtěžku zpeněžení. V postupu zajištěného věřitele proto nelze spatřovat nic, co by bylo v rozporu se zásadami insolvenčního řízení (§ 5 písm. c) IZ). Postup zajištěného věřitele v insolvenčním řízení (způsob jeho hlasování na schůzi věřitelů nebo ve věřitelském výboru a jeho chování v průběhu insolvenčního řízení) je pro rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 298 IZ irelevantní. Pokud jde o paušální výtky odvolatele na adresu soudu I. stupně, že blíže nezkoumal pokyny zajištěného věřitele ohledně správy zajišťovacích instrumentů, jež by měl zajištěný věřitel nést ze svého (§ 230 odst. 3 IZ), konstatuje odvolací soud, že tyto výhrady – blíže nerozvedeny – ani nebyly ničím doloženy. Za této situace vyšel odvolací soud z vyjádření zajištěného věřitele, jenž s odkazem na návrh správkyně uvedl, že pokud správkyni udělil takový pokyn, bylo to jen ohledně zpeněžení (a nikoliv správy) zajištění a náklady s tím spojené byly odečteny z dosaženého výtěžku. Proto odvolací soud neshledal důvodnou ani tuto výhradu odvolatele stejně jako jeho úsudek, že „vadný přezkum pohledávek Citibank musí být zrušen“, byť se při něm zaštituje nálezem Ústavního soudu ze dne 1.7.2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10. Dlužno dodat, že při uplatnění nároku zajištěných věřitelů v průběhu řízení nelze ani přes citovaný nález Ústavního soudu řešit, zda jde o zajištěné věřitele a zda a v jakém rozsahu trvá zajištěná pohledávka nebo její zajištění (blíže k tomu viz § 186 a § 204 IZ). Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil za použití § 220 odst. 3 o.s.ř. ve znění, jež lépe odpovídá dikci IZ. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 12. listopadu 2010 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová