9 Cmo 104/2024

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci navrhovatele: Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A sídlem Adresa navrhovatele C za účasti:

1. Jméno navrhovatele B, IČO IČO navrhovatele B sídlem Adresa navrhovatele C 2. Jméno navrhovatele C, narozený Datum narození navrhovatele C bytem Adresa navrhovatele C zastoupený advokátem tituly před jménem sídlem Jméno advokáta, adresa o jmenování hmotněprávního opatrovníka, o odvolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. 81 Cm 36/2021-65 I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. 81 Cm 36/2021-65, se ve výroku II. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Městský soud v Praze jako soud I. stupně s poukazem na s § 169 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen o. s. ř.) napadeným usnesením zastavil řízení dle § 96 odst. 2 o. s. ř. pro zpětvzetí návrhu (výrok I.) a ve výroku II. určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel přitom ze skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným dne 14. 5. 2021, jímž se navrhovatel domáhal, aby soud Jméno navrhovatele B, IČ IČO navrhovatele B, jmenoval opatrovníka.

2. Proti výše uvedenému usnesení podal účastník 2) odvolání (odvolatel), a to pouze do nákladového výroku II. Uvedl, že souhlasí se zastavením řízení, ale požaduje, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení vynaložených v tomto řízení, jelikož s ním předmět řízení nebyl nijak konzultován ani projednáván. Odvolatel zdůraznil, že v této věci Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 7. 2022, č. j. 6 Cmo 217/2021-55 (dále jen „rozhodnutí Vrchního soudu“) uvedl, že v konečném rozhodnutí soud I. stupně zváží, zda jsou dány podmínky pro rozhodnutí o nákladech řízení a následně tuto otázku ve svém rozhodnutí vyřeší. Dále uvedl, že mu od rozhodnutí Vrchního soudu nebyl doručen žádný dokument a musel nahlédnout do soudního spisu, aby se vůbec dozvěděl o napadaném usnesení. Nemohl tak rozhodnutí o náhradě nákladů řízení prostřednictvím svých procesních práv nijak ovlivnit. Odvolatel zastává názor, že výrok II. napadeného usnesení je stižen vadou a mělo by mu proto být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

3. Účastník 1) a navrhovatel se k podanému odvolání nevyjádřili.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Jak je zřejmé z § 23 zákona č. 292/2013 Sb. (dále jen z. ř. s.) bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.

6. Podle § 462 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) zákonný zástupce ani opatrovník nemůže požadovat od zastoupeného odměnu za zastoupení. Má-li však povinnost spravovat jmění, lze za správu přiznat odměnu. O její výši rozhodne soud s přihlédnutím k nákladům správy, k hodnotě spravovaného majetku a k výnosům z něho, jakož i k časové i pracovní náročnosti správy.

7. Odvolací soud konstatuje, že řízení ve věci samé je svou povahou řízením nesporným (viz § 85 písmena e/ z. ř. s.). Jak je přitom zřejmé z § 23 z. ř. s. v řízeních, které bylo možné zahájit i bez návrhu, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a každý z účastníků si tak nese náklady sám. Náhradu nákladů řízení lze přiznat pouze, odůvodňují-li to okolnosti případu.

8. Podle právního názoru odvolacího soudu v obdobných nesporných řízeních opatrovník za běžných okolností nemůže požadovat odměnu za zastupování a rovněž ani náhradu nákladů, které mu v souvislosti se zastupováním vznikly. To je dáno skutečností, že v případě zvláštních řízení, jež lze zahájit z moci úřední platí zásada, že každý z účastníků si nese svoje náklady a nemá právo na jejich náhradu proti jinému účastníkovi nebo proti státu. Tam, kde to odůvodňují okolnosti případu, však soud může tento princip prolomit a přiznat účastníkovi náhradu nákladů proti jinému účastníkovi. Zákon o zvláštních řízeních soudních tak svěřuje do soudcovy úvahy posouzení případné nepřiměřené tvrdosti dopadu pravidla o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému účastníkovi.

9. Podle odvolacího soudu okolnostmi případu nelze rozumět pouze poměry účastníků (když rozhodnutí o náhradě nákladů nemá za cíl vyrovnávat majetkové poměry účastníků řízení), byť k nim bude soud také přihlížet. Okolnosti případu lze spatřovat například v postupu účastníka, který měl vliv na výši nákladů řízení.

10. V projednávaném případě se domáhá přiznání náhrady nákladů řízení účastník 2) Jméno navrhovatele C, jenž však sám mohl zásadně a urychleně ovlivnit volbu nového statutárního orgánu SVJ, pokud by projevil o stav v SVJ zájem, a to prostřednictvím své významné síly hlasů při jednání shromáždění SVJ, vyplývající z jeho vlastnického práva k řadě bytových jednotek v SVJ. Jestliže účastník 2) Jméno navrhovatele C byl v uvedeném směru víceméně pasivní, odvolací soud učinil právní závěr, že na straně jmenovaného nejsou dány okolnosti případu umožňující prolomení zásady, že každý z účastníků si nese svoje náklady a nemá právo na jejich náhradu proti jinému účastníkovi nebo proti státu.

11. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu I. stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku II., podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

12. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).