9 Cmo 17/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci likvidátora: tituly před jménem sídlem adresa likvidátor již zaniklé obchodní společnosti právnická osoba , v Anonymizováno , dříve IČO IČO , naposledy sídlem adresa o schválení konečné zprávy, účetní závěrky a o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, k odvolání likvidátora proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. ledna 2026 č. j. 38 Cm 92/2018-78, Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 13. ledna 2026 č. j. 38 Cm 92/2018-78 sea) ve výroku II. mění jen tak, že likvidátorovi: , tituly před jménem, , sídlem , adresa, , již zaniklé obchodní společnosti , právnická osoba, , v , Anonymizováno, , dříve IČO , IČO, , naposledy sídlem , adresa, , se přiznává na odměně likvidátora dalších 3 000 Kč bez náhrady daně z přiznané hodnoty, které mu budou vyplaceny z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, po právní moci tohoto usnesení,b) ve výroku I. potvrzuje.

1. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, coby soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví označeným usnesením. Rozhodl tak, že „Návrh navrhovatele na schválení konečné zprávy a účetní závěrky se zamítá.“ (výrok I.), „Navrhovateli, , tituly před jménem, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , s provozovnou na adrese , adresa, , se za výkon funkce likvidátora právnické osoby , právnická osoba, , v , Anonymizováno, , IČO , IČO, , dříve se sídlem , adresa, , stanovuje odměna ve výši 7 000 Kč, která bude jemu vyplacena soudem z rozpočtových prostředků státu po právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.), „Navrhovateli, , tituly před jménem, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , s provozovnou na adrese , adresa, , se přiznává náhrada účelně vynaložených hotových výdajů ve výši 11 096,68 Kč, která bude navrhovateli soudem vyplacena z rozpočtových prostředků státu po právní moci tohoto usnesení.“ (výrok III.).

2. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že právnická osoba , právnická osoba, , v , Anonymizováno, (dále jen „účastnice ad-1“ nebo „právnická osoba“ nebo „společnost“), byla dnem 5. 11. 2025 „u obchodního rejstříku“ vymazána. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 16. 1. 2025, č. j. 38 Cm 92/2018-43, které nabylo právní moc dne 19. 2. 2025, byl „navrhovatel“ jmenován likvidátorem právnické osoby. Podáním ze dne 4. 11. 2025 „navrhovatel“ předložil soudu ke schválení konečnou zprávu ze dne 15. 9. 2025 a účetní závěrku ke dni 14. 9. 2025. Z konečné zprávy vyplynulo, že nebyl zjištěn žádný majetek právnické osoby, že pohledávku přihlásil 1 věřitel, a že vzhledem k nemajetnosti právnické osoby „navrhovatel“ podal návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku dle ustanovení § 82 odst. 1 z. v. r. Vzhledem k tomu, že výmazem z veřejného rejstříku právnická osoba zanikla, bylo řízení o schválení konečné zprávy o průběhu likvidace a účetní závěrky bezpředmětným, proto soud návrh na schválení konečné zprávy a účetní závěrky zamítl.

3. Dále soud uvedl, že podáním ze dne 4. 11. 2025 „navrhovatel“ navrhoval, aby mu byla přiznána za likvidaci právnické osoby odměna ve výši 18 000 Kč a požadoval s odměnou i DPH, tj. odměnu požadoval celkem ve výši 21 780 Kč. Dále požadoval náhradu hotových výdajů likvidátora ve výši 11 096,68 Kč.

4. Citoval ustanovení příslušných právních předpisů na věc dopadajících s tím, že odměňování likvidátora jmenovaného soudem upravuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále též jen „nařízení“). Pokud je právnická osoba nemajetná, jako je tomu u dané právnické osoby, kdy není co zpeněžit a není žádný likvidační zůstatek, ze kterého by mohla být hrazena odměna likvidátora, nelze pro určení výše odměny likvidátora aplikovat ustanovení § 6 nařízení a odměna likvidátora se tak určí dle ustanovení § 7 odst. 1 nařízení na základě kterého je na uvážení soudu, zda přizná likvidátorovi odměnu ve výši 1 000 Kč, nebo zda tuto odměnu přiměřeně zvýší a o kolik v rámci právní normou stanoveného rozpětí pro možné zvýšení odměny, přičemž touto horní hranicí dle platné právní úpravy je výše 20 000 Kč. Z konečné zprávy ani z podání navrhovatele nevyplynulo, že by navrhovatel při likvidaci právnické osoby činil něco nad rámec obvyklé činnosti likvidátora při likvidaci nemajetné právnické osoby. Činnost likvidátora u nemajetné a nečinné právnické osoby, která je bez zaměstnanců, zpravidla spočívá pouze (i) v činnosti za účelem zjištění majetku, a to zejména lustrací katastru nemovitostí, sbírky listin a průmyslových práv, a součinnostními dotazy na banky, pojišťovny, registr vozidel a státní orgány (správce daně, ČSSZ, soudy), (ii) ve vedení účetnictví bez pohybu a vyhotovení účetní závěrky bez pohybu, (iii) v evidenci přihlášených věřitelů a pohledávek, (iv) ve vyhotovení (stručné) konečné zprávy, a (v) ve vyhotovení formulářového návrhu na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku a jeho příloh dle ustanovení § 82 z. v. r., kdy tak jde svou povahou pouze o běžné administrativní činnosti nevyžadující žádnou zvláštní odbornost. Soud prvního stupně dále uvedl, že mu je z vlastní činnosti známo, že běžná činnost likvidátora nemajetné právnické osoby, která je nečinná a bez zaměstnanců, nepřesahuje více jak 15 h. Vycházeje z průměrné hodinové mzdy administrativního pracovníka dle ČSÚ, při zohlednění souvisejících odvodů a vyšší mzdové úrovně v Praze tak lze považovat podpůrně za odpovídající hodinovou sazbu 400 Kč, čemuž by odpovídala odměna navrhovatelky ve výši 6 000 Kč (15x 400 Kč).

5. Soudu prvního stupně je známo, že Vrchní soud v Praze vyjádřil právní názor, že za přiměřenou považuje odměnu likvidátora ve výši 10 000 Kč i v případě nemajetné společnosti (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. 14 Cmo 467/2017-27) a Vrchní soud v Praze tento právní názor aplikuje ve své rozhodovací praxi (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2020, sp. zn. 7 Cmo 41/2019, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 14 Cmo 293/2024). Proto Vrchní soud v Praze jako odvolací soud mění rozhodnutí zdejšího soudu o určení odměny ve výši 7 000 Kč na odměnu ve výši 10 000 Kč, ale soud prvního stupně se s právním názorem Vrchního soudu v Praze neztotožňuje, neboť takový právní názor nemá oporu v platné právní úpravě, je v rozporu s veřejným zájmem na hospodárném nakládání s rozpočtovými prostředky a argumenty Vrchního soudu v Praze nemohou obstát. Soud prvního stupně se shodně s tím, co judikoval Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 8. 12. 2020, č. j. I. ÚS 3214/20-1, souhlasí s tím, že při určení výše odměny likvidátora jmenovaného soudem z řad insolvenčních správců je třeba zohlednit i skutečnost, že taková práce musí být odpovídajícím způsobem zaplacena, a že je tak třeba při určení výše odměny zohlednit i míru odborné kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců a míru jeho odpovědnosti, ale rozhodně nesouhlasí s tím, že jen skutečnost, že byl likvidátor jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, odůvodňuje zvýšení odměny až na částku 10 000 Kč.

6. Přestože zákon předpokládá podpůrně ustanovování likvidátorů z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců, právní předpis upravující odměnu likvidátora zvláštní odměnu pro takový případ neupravuje, proto je třeba skutečnost, že byl likvidátor jmenován soudem z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců zohledňující kvalifikaci takových osob a míru jejich odpovědnosti zohlednit při stanovení výše odměny při jejím přiměřeném zvýšení. Primárním a určujícím kritériem pro určení výše odměny likvidátora při přiměřeném zvýšení této odměny je náročnost likvidace. Náročností likvidace je dáno i to, jakou měrou a jakou intenzitou je k jejímu provedení zapotřebí vysoká míra kvalifikace likvidátora a jaká je v daném konkrétním případě skučená míra jeho odpovědnosti. Zatímco u likvidace zcela nemajetné a nečinné společnosti bez zaměstnanců činnost likvidátora žádnou vysokou míru kvalifikace nevyžaduje, protože spočívá v podstatě jen v administrativních úkonech za účelem zjištění případného majetku likvidované společnosti mající povahu typizovaných úkonů, a skutečná míra odpovědnosti likvidátora u takové likvidace je zcela minimální a v podstatě fakticky nulová, u složitějších likvidací je tomu jinak a zcela jinak je tomu u velmi složitých likvidací (likvidovaná společnost má hodně pohledávek, které je třeba řešit, vede řadu soudních sporů, má majetek ke zpeněžení atd.), kdy likvidace skutečně vyžaduje vysokou míru kvalifikace likvidátora a likvidátor reálně nese vysokou míru odpovědnosti z titulu výkonu této své funkce. Přitom i složitější nebo skutečně složité likvidace společnosti, které jsou majetné, mohou skončit tím, že likvidační zůstatek nepostačí k úhradě odměny likvidátora a tato bude hrazena státem. Při přiměřeném zvýšení odměny likvidátora je třeba vzít v úvahu, že existuje právním předpisem stanovená horní hranice pro přiměřené zvýšení odměny likvidátora ve výši 20 000 Kč a je zjevně nespravedlivé, aby likvidátor nemajetné společnosti za jednoduchou likvidaci spočívající v jednoduchých administrativních úkonech měl mít odměnu ve výši 10 000 Kč, tedy ve výši 1/2 odměny, kterou by bylo možné maximálně přiznat likvidátorovi u náročné nebo velmi náročné likvidace, pokud by likvidační zůstatek nestačil na úhradu odměny likvidátora. Soudu prvního stupně je z vlastní činnosti, kdy se velmi detailně zabýval činností likvidátorů při likvidaci nemajetných společností, známo, že naprostá většina úkonů likvidátora při likvidaci nemajetných a nečinných právnických osob, které jsou bez zaměstnanců, spočívá v běžné typizované administrativní činnosti, která nevyžaduje žádnou zvláštní odbornost a že tato činnost fakticky nepřesahuje 15 h. práce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že při likvidaci nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců, kdy činnost likvidátora nijak nevybočí z obvyklé činnosti likvidátora při likvidaci nemajetné právnické osoby, a kdy jediným důvodem pro zvýšení odměny je skutečnost, že likvidátorem byla soudem jmenovaná osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců, tedy i s přihlédnutím k míře kvalifikace likvidátora a míře jeho odpovědnosti, lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit nejvýše na 7 000 Kč, tedy do výše cca 1/3 maximálního možného zvýšení odměny. V daném případě činnost likvidátora nijak nevybočila z rámce obvyklé činnosti likvidátora při likvidaci nemajetné právnické osoby. Vzhledem k tomu, že v daném případě jedinou okolností pro zvýšení odměny je skutečnost, že byla likvidátorem jmenovaná osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců, kdy zde nebyla žádná jiná okolnost pro zvýšení odměny, kdy činnost navrhovatele při likvidaci právnické osoby nijak nevybočovala z běžné činnosti při likvidaci nemajetné a nečinné právnické osoby bez zaměstnanců, stanovil soud odměnu navrhovatele za výkon funkce likvidátora právnické osoby ve výši 7 000 Kč.

7. Daň z přidané hodnoty nebyla k odměně v souladu s příslušnou judikaturou a pokyny ministerstva financí přiznána. Podle ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu nelze likvidátorovi nad rámec přiznané odměny přiznat ještě náhradu za daň z přidané hodnoty v příslušné sazbě (viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 14 Cmo 208/2017, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 7 Cmo 305/2018). Je tomu tak z důvodu absence právní úpravy, která by takový postup umožňovala. Náhrada za daň z přidané hodnoty totiž může být přiznána jedině na základě výslovné právní úpravy (srov. např. § 38 odst. 1 větu třetí zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, § 17 odst. 5 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, či § 137 odst. 3 o. s. ř./. Takovou normu, která by stanovila, že likvidátorovi náleží vedle přiznané odměny ještě náhrada za daň z přidané hodnoty, neobsahuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ani zmíněné nařízení (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 14 Cmo 220/2017). Další důvod spočívá v tom, že navrhovatel jako likvidátor nevykonává ekonomickou činnost samostatně. Nejedná vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, ale je orgánem společnosti. Odměna likvidátora je příjmem ze závislé činnosti, a je proto předmětem daně z příjmu fyzických osob, jak výslovně vyplývá z § 3 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Nejde o zdanitelné plnění v rámci daně z přidané hodnoty, jak vyplývá z § 5 odst. 3 in fine zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. O zdanitelné plnění se nejedná ani v případě, že je likvidátorem právnická osoba. Zvýšení odměny likvidátora o částku odpovídající dani z přidané hodnoty tak nemá oporu v platné právní úpravě ani v rozhodovací praxi vyšších instancí, a soud proto daň z přidané hodnoty nepřiznal.

8. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor v zákonné lhůtě odvolání, a to do výroku I. a dále do výroku II. stran odměny likvidátora. Upřesnil odvolání tak, že odvolání činí jen v rozsahu, jímž soud prvního stupně likvidátorovi krátil - nepřiznal odměnu v požadované výši. Uvedl, že navrhl hodinovou odměnu ve výši 2 000 Kč (s „časovou dotací 9 hodin“), která je dnes v Praze na advokátním trhu odměnou spíše nižší, než je průměr. Poukázal na to, že likvidátorem může být jmenován soudem jen ten, kdo má licenci na výkon činnosti insolvenčního správce (§ 191 odst. 4 o. z.) s tím, že stát využívá pro odstranění nefunkčních subjektů ze segmentu právnických osob insolvenční správce, jejich odbornost, personální a materiální vybavení jejich kanceláře a v neposlední řadě i jejich odpovědnost za vykonanou práci, přičemž honoruje výkon takto kvalifikované osoby částkou 400 Kč na hodinu, přičemž udržování kanceláře insolvenčního správce s sebou nese nezanedbatelné náklady a taková činnost je za takových podmínek (částka 7 000 Kč za provedenou likvidaci neuhradí ani poměrnou část nákladů správce, nemluvě o přiměřeném zisku) ztrátová, co naráží na ústavněprávní limity. Dále argumentoval odměnou insolvenčního správce, kterou má garantovanou vyhláškou ve výši 45 000 Kč + DPH s tím, že rozsah činnosti spojené s agendou tzv. nulového konkurzu je přitom srovnatelný s předmětnou likvidací. Měl za to, že pokud požaduje odměnu 18 000 Kč + DPH, tak je to pod polovinou výše odměny insolvenčního správce, kterou by obdržel za rozsahem obdobnou činnost v rámci konkurzního řízení. Dále argumentoval ročními náklady na pojistku profesní odpovědnosti likvidátora s tím, že roční náklady činí 24 300 Kč a od roku 2012, kdy tuto pojistku uzavřel a eviduje 41 likvidací, kde byl ustanoven do výkonu funkce, připadá na jednu likvidaci částka 7 705 Kč. Přiznaná odměna ve výši 7 000 Kč by mu tak neuhradila ani náklady na profesní pojištění.

9. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ohledně odměny likvidátora tak, že mu přizná i zbývající - soudem prvního stupně nepřiznanou část požadované odměny s DPH a rozhodne o schválení i konečné zprávy likvidátora.

10. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně jen v rozsahu odvoláním napadené nepřiznané odměny (celkem bylo požadováno 18 000 Kč, přiznáno bylo 7 000 Kč) a k ní se vážící náhrady daně z přidané hodnoty, a zamítnutého návrhu na schválení konečné zprávy a účetní závěrky. Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen ohledně odvolatelem napadené části odměny, a to jen v části kvantifikované na zvýšení již přiznané odměny o 3 000 Kč. Ve zbývající části výroku II., a dále ve výroku I. napadeného usnesení - neschválení závěrečné zprávy likvidátora, důvodné není.

11. Vzhledem k tomu, že odvolatel byl pravomocně jmenován likvidátorem společnosti v roce 2025 (usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. ledna 2025 č. j. 38 Cm 92/2018-43, jež nabylo právní moci dne 19. 2. 2025 dle soudem prvního stupně vyznačené doložky právní moci), je třeba vycházet z právní úpravy platné a účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce.

12. Podle § 195 o. z. „Odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.“ Podle § 7 odst. 1 nařízení „Skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč.“13. Se stěžejní argumentací soudu prvního stupně, že (jednoduše řečeno) nemajetná a nečinná společnost bez zaměstnanců žádnou vysokou míru zvláštní odbornosti likvidátora nevyžaduje a že skutečná míra odpovědnosti likvidátora je u takové likvidace fakticky nulová, pročež lze takovou odměnu zvýšit jen do nejvýše 7 000 Kč, odvolací soud nesouhlasí. V prvé řadě je nutné upřesnit pojmy nečinná a neaktivní obchodní společnost.

14. Tím, že obchodní společnost je zakládána a potažmo tak existuje za účelem podnikání, správy vlastního majetku, či i za jiným účelem vymezeným v zakladatelském dokumentu (společenská smlouvy, zakladatelská listina, stanovy), v případě společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti (viz § 2 odst. 1 z. o. k.) resp. za účelem vzájemné podpory svých členů případně účelem podnikání u družstva (viz 552 odst. 1 z. o. k.) resp. dalších účelů u speciálních typů družstev (viz bytové družstvo, sociální družstvo), je nutné pojem činnosti resp. nečinnosti vztahovat k naplňování činností jsoucích v rámci předmětu podnikání či jiné činnosti příslušné obchodní společnosti nebo družstva. Činností, jež jsou uvedeny v zakladatelském dokumentu a potažmo i zapsané v obchodním rejstříku. Za nečinnou je tak nutné považovat obchodní společnost či družstvo, jež neprovádí zcela žádnou činnost uvedenou coby předmět podnikání nebo činnosti v zakladatelském dokumentu (zapsaném v obchodním rejstříku). Za obsahově nikoli totožný pojem lze považovat pojem „neaktivní“ společnosti, V širším smyslu lze za takovou společnost považovat tu, jež nejenom, že je nečinná ve výše uvedeném smyslu, leč zároveň neplní své povinnosti, resp. nevykazuje žádnou aktivitu ani k moci veřejné (viz. níže), jakož i je neaktivní v ekonomickém smyslu, tedy neprovádí platby třetím osobám ani platby nepřijímá apod. V užším smyslu je tzv. neaktivní obchodní společností či družstvem taková, jež ve smyslu plnění zákonných povinností k moci veřejné - ať již ve vztahu ke správci daně (např. nepodávající daňová přiznání či příslušná hlášení finanční správě), ve vztahu k subjektům vedoucím veřejné rejstříky a veřejné evidence (např. ve vztahu ke sbírce listin obchodního rejstříku, tj. nezakládající účetní závěrky do sbírky listin obchodního rejstříku, nebo ve vztahu k rejstříkovému soudu - nepodávající návrhy na zápisy změn do obchodního rejstříku, ačkoliv jí taková povinnost v důsledku změny rozhodných skutečností vznikla, či k dalším subjektům moci veřejné (například nekomunikuje příslušným způsobem s dotačním orgánem ohledně plnění podmínek jí poskytnuté dotace).

15. To, že je obchodní společnost či družstvo nečinné nelze predikovat bez dalšího. Na nečinnost nelze totiž usuzovat jen z její neaktivnosti v užším smyslu, tedy jen z toho, že nečiní potřebné úkony ve vztahu k moci veřejné. Neaktivita společnosti v užším smyslu ještě nemusí nutně znamenat, že společnost je zcela nečinná i z hlediska naplňování svého předmětu podnikání (činnosti), tím spíše pak, že je nemajetná. Nelze proto nikdy apriori vyloučit, že obchodní společnost či družstvo neaktivní v užším smyslu, či dokonce i nečinná, a tedy neaktivní v širším smyslu, vlastní přesto majetkové hodnoty (věci či práva, a to dokonce i značné hodnoty). Odvolacímu soudu je z vlastní rozhodovací činnosti známo, že se v praxi takové případy vyskytují. Jinak řečeno skutečnost, že obchodní společnost je neaktivní v širším smyslu totiž ještě sama o sobě neznamená, že se současně jedná i o nemajetnou či zcela nemajetnou společnost. Odvolacímu soudu je sice na jedné straně z vlastní rozhodovací činnosti dobře známo, že neaktivní obchodní společnosti v užším smyslu často bývají též i nečinné - nenaplňují žádnou činnosti svého předmětu podnikání, činnosti či nespravují svůj majetek) že začasto tedy ani nemají žádný relevantní majetek. Není to však pravidlem, a jak bylo již řečeno, i neaktivní obchodní společnosti, družstva v širším smyslu mohou mít relevantní, tedy likvidaci podléhající majetek. Mohou být též i zapojeny v dalších právních vztazích se třetími osobami, například věřiteli z obchodněprávních vztahů, bývalými zaměstnanci, bývalými členy vnitřních orgánů atd. Dále pak, vzhledem ke své neaktivitě v užším smyslu mívají nedořešené vztahy, resp. z jejich strany nesplněné zákonné povinnosti ve vztahu k moci veřejné.

16. Nutno tedy zdůraznit, že likvidace neaktivní obchodní společnosti, družstva, tím spíše pak nečinné obchodní společnosti, družstva není bezpracná, a tudíž že lze v takovém případě přiznat maximálně odměnu ve výši 7 000 Kč. Učinění závěru likvidátora o nečinnosti či dokonce o neaktivnosti obchodní společnosti, družstva v širším smyslu musí totiž předcházet rozsáhlá a odpovědná zjišťovací a objasňovací činnost likvidátora. Likvidátor by měl obhlédnout administrativní či faktické sídlo obchodní společnosti, družstva, je-li mu takové známo a učinit nezbytná šetření ohledně toho, zda se v něm nalézají osoby či majetek, resp. další zjištění nutné v uvedeném ohledu. Likvidátor by se měl dále pokusit kontaktovat poslední známé členy statutárního orgánu a vyžádat od nich, či i od jiných osobě je majících (například společníci, akcionáři) všechny pro obchodní společnost, družstvo, resp. pro jeho likvidaci nezbytné doklady. V případě nedostatečných zjištění ohledně volených orgánů obchodní společnosti, družstva především statutárního orgánu, kontaktovat členy obchodní společnosti, družstva a i od nich zjišťovat všechny nutné skutečnosti. Pátrat po majetku likvidované obchodní společnosti, družstva (přinejmenším činit dotazy na veřejné rejstříky a evidence, banky a další veřejné zdroje informací). Likvidátor musí získat přístup do datové schránky. Musí zrevidovat či začasto spíše rekonstruovat účetnictví, komunikovat s příslušnými orgány veřejné moci (zejména finanční úřad, celní správa, živnostenský úřad atd.). Ke dni vstupu do likvidace sestaví likvidátor zahajovací rozvahu a soupis jmění příslušné obchodní společnosti, družstva. Vyhotovuje konečnou zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku. Sestavuje „konečnou“ účetní závěrku. Likvidátor je povinen po skončení likvidace podat návrh na výmaz obchodní společnosti, družstva z obchodního rejstříku. V případě naplnění podmínek ust. § 82 z. v. r. podává návrh dle tohoto ustanovení. Likvidátor odpovídá za to, že své povinnosti plní s péčí řádného hospodáře a hrozí mu potud i postih z titulu možné náhrady újmy (včetně škody). Na tom nemění nic ani skutečnost, že část těchto úkonů může mít (v případě velkého množství likvidací řešených týmž likvidátorem) do jisté míry „mechanický“ charakter a úkony lze tak standardizovat a tím zjednodušit („zracionalizovat“, zefektivnit). Z hlediska výše přiznávané odměny v obdobných případech je třeba si uvědomit, že se přiznává odměna za celý soubor popsaných úkonů, které je třeba při stanovení výše odměny zohlednit.

17. Na straně druhé je ovšem třeba odmítnout odvolatelem nabízené a do určité míry nepřiléhavé srovnání odměny likvidátora, jejíž výše se řídí příslušným výše citovaným právním předpisem, jenž umožňuje soudu v rámci stanovení odměny se pohybovat jen v určitém přesně ohraničeném rozmezí 1 000 Kč až 20 000 Kč, s hodinovou odměnou advokáta ve výši 2 000 Kč na hodinu na „advokátním trhu“. Smluvní odměna advokáta se totiž řídí zcela jinými pravidly - tržními mechanismy - mírou nabídky a poptávky. Oproti tomu při stanovení výše odměny likvidátora je soud striktně vázán ustanovením právního předpisu, který soudu stanoví mantinely, v níž se musí pohybovat. Při stanovení konkrétní odměny musí soud zohlednit nejen skutečnosti výše i níže podrobněji rozvedené, ale i to, že při stanovování výše odměny u složitějších a časově náročnějších likvidací je horní hranicí částka 20 000 Kč. Bylo by pak v rozporu s principem spravedlnosti, pokud by likvidátor provádějící „jednoduchou“ likvidaci - tak jako v posuzovaném případě, obdržel odměnu ve výši 18 000 Kč, tedy při její horní hranici jak požadoval odvolatel, a v případě složité likvidace s mnoha věřiteli, větším majetkem likvidované společnosti, družstva, i mnoha jejími závazky, kdy po vypořádání majetku nezůstane na odměnu likvidátora ničeho z majetku likvidované společnosti, družstva, by likvidátorovi byla přiznán odměnu jen o 2 000 Kč vyšší.

18. Jako vodítko pro stanovení přiměřené výše odměny je nutné odmítnout „průměrnou hodinovou mzdu administrativního pracovníka dle ČSÚ“ s hodinovou sazbou 400 Kč, jak kalkuloval soud prvního stupně v rámci svého odůvodnění. Potažmo odmítnout i jeho závěr o celkové odměně ve výši 6 000 Kč, k níž dospěl na základě této hodinové sazby. Při stanovení výše odměny je třeba brát ohled nejenom na rozsah a složitost prováděné likvidace, leč též zohlednit míru odborné kvalifikace likvidátora, jakož i míru jeho odpovědnosti. Míra kvalifikace likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců je vysoká, když je dána velmi sofistikovanými podmínkami, za nichž může být osoba do seznamu insolvenčních správců zapsána (viz speciální zkoušky insolvenčních správců z řady oborů). Též míra odpovědnosti likvidátora je značná. Jeho odpovědnost z výkonu funkce likvidátora absolutně nelze poměřovat s odpovědností běžného administrativního pracovníka, jehož odpovědnost je dána pracovněprávními předpisy, a tedy zcela odlišná, neporovnatelná. Zaměstnanec odpovídá do maximálně čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu - viz § 257 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. To samozřejmě za předpokladu, že škodu nezpůsobil úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Oproti tomu odpovědnost likvidátora omezena nijak není. Je třeba i vidět, že tato odpovědnost není odpovědností insolvenčního správce (jenž je ze zákona povinen se z činnosti insolvenčního správce do jisté míry pojistit), leč odpovědností voleného orgánu právnické osoby - obchodní korporace, tedy zcela jinou odpovědností.

19. Podle odvolacího soudu je ze všech výše uvedených důvodů a hledisek v daném případě přiměřená výše odměny likvidátora jmenovaného ze seznamu insolvenčních správců v částce minimálně 10 000 Kč. Od těchto závěrů, na nichž se ustálila rozhodovací praxe odvolacího soudu stran odměny likvidátora jmenovaného z řad insolvenčních správců (za mnohá rozhodnutí srov. např. usnesení ze dne 27. března 2017, sp. zn. 7 Cmo 74/2016, ze dne 26. dubna 2017, sp. zn. 7 Cmo 4/2016, ze dne 1. března 2018, sp. zn. 14 Cmo 396/2017, ze dne 6. září 2018, sp. zn. 14 Cmo 267/2018, ze dne 16. září 2021, sp. zn. 14 Cmo 211/2021, ze dne 30. srpna 2021, sp. zn. 7 Cmo 222/2021, ze dne 25. dubna 2022, sp. zn. 14 Cmo 78/2022, ze dne 1. února 2023, sp. zn. 14 Cmo 244/2022, ze dne 25. ledna 2024, sp. zn. 7 Cmo 245/2023, či z posledních rozhodnutí usnesení ze dne 27. června 2024, sp. zn. 7 Cmo 179/2024, či ze dne 23. července 2024, sp. zn. 7 Cmo 194/2024) nemá odvolací soud důvodu se odchýlit ani v nyní posuzované věci. Ostatně jak vyplývá z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, tato ustálená rozhodovací praxe odvolacího soudu je mu dobře známa, když sám cituje příslušná rozhodnutí odvolacího soudu.

20. Podle odvolatele se odměna jím požadovaná má navýšit o odpovídající daň z přidané hodnoty, odvolatel tedy požadoval, aby mu soud přiznal i náhradu této daně, aniž však uvedl, na základě kterého zákonného ustanovení tento požadavek dovozuje. Odvolací soud se proto dále zabýval důvodností přiznání, resp. nepřiznání náhrady daně z přidané hodnoty k odměně likvidátora a dospěl k závěru, že požadavek likvidátora nemá oporu v právní úpravě.

21. Dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů „Předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou příjmy ze závislé činnosti (§ 6)“ Dle § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb. „Příjmy ze závislé činnosti jsou odměny likvidátora“.

22. Dle § 5 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty „Osoba povinná k dani je osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, nebo skupina. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti.“ (odst. 1), „Osobou povinnou k dani není a) člen skupiny, b) zaměstnanec nebo jiná osoba při uskutečňování ekonomické činnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu, služebního poměru nebo jiného obdobného vztahu.“ (odst. 2), „Ekonomickou činností se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných obdobných povolání podle jiných právních předpisů, za účelem získávání pravidelného příjmu. Za ekonomickou činnost se považuje zejména činnost spočívající ve využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získávání pravidelného příjmu. Samostatně uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti.“ (odst. 3).

23. Odměna likvidátora coby člena tzv. voleného orgánu právnické osoby ve smyslu § 152 odst. 2 o. z., což platí i pro likvidátora, resp. člena voleného orgánu jmenovaného soudem, je příjmem ze závislé činnosti. Proto je předmětem daně z příjmu fyzických osob dle zákona č. 586/1992 Sb. Osobou povinnou k dani z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty proto není ve smyslu výše citovaných ustanovení osoba - v daném případě osoba likvidátora, která má příjmy zdaňované podle zákona č. 586/1992 Sb. coby příjmy ze závislé činnosti. Není-li tedy likvidátor ex lege plátcem této daně, je zřejmé, že mu v tomto směru nemá být co nahrazováno - nenáleží mu ani náhrada této daně.

24. Náhrada daně z přidané hodnoty může být přiznána jedině na základě výslovné právní úpravy srov. odlišně např. postavení insolvenčních správců jsoucích plátcem daně z přidané hodnoty - § 38 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dle něhož „Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. …. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu“ či srov. ustanovení § 31 odst. 6 zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, dle něhož „Odměna určená nebo sjednaná podle odstavců 1 až 5 se zvyšuje o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je znalec, plátce daně z přidané hodnoty, povinen uplatnit podle zákona o dani z přidané hodnoty.“ či ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. , dle něhož „Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem: a) advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu, b) advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu, a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu je tato právnická osoba, c) patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy, který je společníkem, akcionářem, zaměstnancem nebo členem statutárního nebo dozorčího orgánu společnosti patentových zástupců, a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu je tato právnická osoba, d) advokát, který je zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické osoby zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu, a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu je tento zaměstnavatel advokáta.“ Podle odvolacího soudu další důvod, pro který nelze likvidátorovi vyhovět a nad rámec přiznané odměny mu přiznat ještě náhradu daně z přidané hodnoty, spatřuje odvolací soud kromě výše uvedené logiky věci a zákona, podle nějž členové volených orgánů právnických osob nejsou plátci daně z přidané hodnoty ze svých příjmů z volené funkce, i v absenci speciální právní úpravy, která by takový postup umožňovala. Právní normu, která by výslovně stanovila, že likvidátorovi náleží vedle přiznané odměny ještě náhrada za daň z přidané hodnoty, neobsahuje ani občanský zákoník, ani soudem prvního stupně aplikované nařízení vlády, ani výše citovaný zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty či jiný právní předpis.

25. Nutno zdůraznit, že okolnost, že otázku náhrady za odvedenou daň řeší zákonodárce u různých subjektů různě, není důvodem pro jakoukoli analogii s právní úpravou insolvenčních správců, znalců, advokátů. Naopak zákonem výslovně daná možnost náhrady daně z přidané hodnoty u některých osob (insolvenční správci, znalci, advokáti) vylučuje právo na tuto náhradu u jiných osob, včetně likvidátorů. Přiznání částky odpovídající dani z přidané hodnoty tak nemá oporu v platné právní úpravě. Tento právní závěr je ostatně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí odvolacího soudu. K tomuto závěru ostatně dospěl odvolací soud např. v usnesení ze dne 1. listopadu 2021 sp. zn. 6 Cmo 69/2021, v usnesení ze dne 21. listopadu 2017 sp. zn. 14 Cmo 220/2017 či v usnesení ze dne 18. září 2024 sp. zn. 7 Cmo 261/2024.

26. Odvolací soud tedy shrnuje, že odvolateli k odměně za výkon funkce likvidátora náhrada daně z přidané hodnoty nenáleží.

27. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně stran odměny likvidátora změnil toliko jen tak, že likvidátorovi přiznal na odměně dalších 3 000 Kč s tím, že k odměně nenáleží náhrada daně z přidané hodnoty, tedy mu přiznal tuto odměnu „bez náhrady daně z přiznané hodnoty“.

28. Stran odvoláním napadeného výroku o zamítnutí návrhu na schválení konečné zprávy a účetní závěrky se odvolací soud plně ztotožňuje.

29. Podle § 207 o. z. „Likvidace končí použitím likvidačního zůstatku, převzetím likvidační podstaty věřiteli, nebo jejím odmítnutím. Likvidátor podá do třiceti dnů od skončení likvidace návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku.“ Podle § 94 odst. 1 z. o. k. „Konečnou zprávu o průběhu likvidace, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku předloží likvidátor také nejvyššímu orgánu obchodní korporace.“ Podle § 205 odst. 1 o. z. „Jakmile likvidátor dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 nebo oznámení podle § 204, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níž uvede alespoň, jak bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. K témuž dni likvidátor sestaví účetní závěrku. Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam.“ Podle § 205 odst. 2 o. z. „Konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku předloží likvidátor ke schválení tomu, kdo jej povolal do funkce. Ten, kdo se stal likvidátorem podle § 189 odst. 1, předloží konečnou zprávu, návrh na použití likvidačního zůstatku a účetní závěrku tomu orgánu právnické osoby, který má působnost ho z funkce odvolat, popřípadě působnost ho kontrolovat. Není-li takový orgán, předloží likvidátor tyto doklady a návrhy ke schválení soudu.“ Dle § 1 odst. 3 z. ř. s. „Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.“ Dle § 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. je pro usnesení rozhodující stav v době jeho vyhlášení (vydání).

30. Likvidátor vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, jakmile dokončí vše, co předchází naložení s likvidačním zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 o. z., nebo oznámení podle § 204 o. z., a jejímž obsahem je alespoň, jak bylo s likvidační podstatou naloženo, a popřípadě též návrh na použití likvidačního zůstatku. Poté podle § 205 odst. 2 o. z., ji předloží ke schválení tomu, kdo jej povolal do funkce.

31. Ten, kdo likvidátora do funkce povolal (lhostejno zda příslušný orgán právnické osoby či soud jako v daném případě) předložený návrh schválí nebo případně neschválí, toliko však v době, než je likvidace skončena. Byla-li již společnost z obchodního rejstříku vymazána - tudíž zanikla její právní osobnost (viz § 185 o. z.), tak soud prvního stupně správně uzavřel, že ke dni vydání usnesení se návrh likvidátora na schválení konečné zprávy o průběhu likvidace a účetní závěrky stal bezpředmětným, což je důvodem pro jeho zamítnutí. Z tohoto důvodu již nelze obsah zprávy o průběhu likvidace posuzovat ani věcně.

32. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. potvrdil jako věcně správné.

33. Jelikož je likvidátor jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.