9 Cmo 247/2025

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D., JUDr. Františka Švantnera ve věci žalobci: a) Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A b) Jméno advokáta B, narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C c) Jméno advokáta D, narozený Datum narození advokáta D bytem Adresa advokáta D proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta E sídlem Adresa advokáta E o přezkoumání přiměřenosti protiplnění a přiznání práva na dorovnání, o odvolání žalobců a), b) a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2025, č. j. 72 Cm 103/2020-214, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 8. září 2025, č. j. 72 Cm 103/2020-227 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2025, č. j. 72 Cm 103/2020-214 a usnesení téhož soudu ze dne 8. září 2025, č. j. 72 Cm 103/2020-227, se v plném rozsahu ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 9. 7. 2020 domáhal se žalobce a), aby soud uznal žalovaného povinným zaplatit mu částku 78 177 Kč jako dorovnání ve výši 23 Kč za jednu akcii právnická osoba. (dále jen „společnost“), znějící na jméno, v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě 60 Kč (dále jen „akcie“) za celkem 3 399 akcí, které náležely právnímu předchůdci žalobce a) Jméno advokáta D ke dni přechodu vlastnického práva ke všem účastnickým cenným papírům společnosti na žalovaného. Valná hromada společnosti rozhodla dne 20. 12. 2019 o přechodu vlastnického práva ke všem účastnickým cenným papírům vydaným společností na žalovaného, a to za protiplnění ve výši 94 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 60 Kč. Akcionáři uplatnili u žalovaného právo na dorovnání. Pohledávku z práva na dorovnání, včetně úroku a úroku z prodlení, postoupil Jméno advokáta D na žalobce a) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2020. Žalobce a) je přesvědčen, že přiměřené protiplnění mělo činit 117 Kč za akcii, přísluší mu tedy doplatek 23 Kč za akcii, tj. 78 177 Kč za 3 399 akcií jeho právního předchůdce.

2. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 22. 7. 2021 domáhal se žalobce b), aby soud přezkoumal výši protiplnění za jednu akcii společnosti a žalovanému uložil zaplatit žalobci b) a. částku ve výši rozdílu soudem stanovené a valnou hromadou společnosti schválené výše protiplnění vynásobené počtem 824 ks akcií vlastněných žalobcem, b. zákonný úrok z prodlení od dne 28. 3. 2020, kdy bylo uplatněno právo na dorovnání, do zaplacení c. a obvyklý úrok podle § 388 z. o. k. od 8. 2. 2020, kdy vlastnické právo k akciím přešlo na žalovaného, do zaplacení.

3. Žalobce b) uvedl, že schválenou výši protiplnění doložil hlavní akcionář posudkem znalce tituly před jménem ze dne 29. 10. 2019 (dále jen „posudek tituly před jménem“), který žalobce b) považuje za vadný, neboť je nepřezkoumatelný, neodůvodněný, neúplný; na základě údajů v něm uvedených nelze postup ocenění zopakovat. Žalobce b) připomněl, že uvedený posudek ocenil celou společnost (její jmění) výnosově na 29 mil. Kč., jen o několik měsíců později v květnu 2020 ocenil stejný znalec pouhou část téže společnosti pro účely odštěpení na 40 mil. Kč. Tímto posudkem byla oceněna práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů společnosti se 71 řidiči a 2 dispečery, jejichž hodnotu tituly před jménem v posudku pro vytěsnění vůbec nezohlednil. Posudku tituly před jménem žalobce b) dále vytýká nesprávné použití přirážek za sníženou prodejnost a za podnikatelské riziko, a rovněž chybějící oprávnění pro podání posudku, neboť tituly před jménem nemá oprávnění pro oceňování cenných papírů.

4. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu žalobce a) (výrok I.), uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci b) 38 728 Kč s 3,37% úrokem ročně od 8. 2. 2020 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně od 28. 3. 2020 do zaplacení (výrok II.), žalovanému uložil složit do soudní úschovy dorovnání vůči všem dosavadním vlastníkům účastnických cenných papírů (výrok III.), žalobci a) uložil zaplatit žalovanému náklady řízení (výrok IV.), žalovanému uložil zaplatit žalobci b) náklady řízení (výrok V), a žalobci a) a žalovanému uložil zaplatit státu náklady řízení, jejichž výše měla být určena samostatným usnesením (výroky VI. a VII.). Doplňujícím usnesením ze dne 8. 9. 2025, č. j. 72 Cm 103/2020-277, určil výši nákladů řízení, kterou mají žalobce a) a žalovaný zaplatit státu.

5. Soud prvního stupně zjistil, že valná hromada společnosti rozhodla dne 20. 12. 2019 o přechodu vlastnického práva všech akcií společnosti na hlavního akcionáře za protiplnění 94 Kč za 1 zaknihovanou akcii o jmenovité hodnotě 60 Kč, že ke dni 20. 11. 2019 byli akcionáři společnosti Jméno advokáta D s 3 399 akciemi a žalobce b) s 824 akciemi, že žalobce b) uplatnil u žalovaného právo na dorovnání dopisem doručeným mu 27. 3. 2020, že Jméno advokáta D smlouvou z 22. 4. 2020 postoupil pohledávku na dorovnání za žalovaným žalobci a) a téhož dne postoupení oznámil žalovanému a že výši protiplnění určila valná hromada společnosti na základě posudku tituly před jménem. Ke zveřejnění zápisu usnesení valné hromady o přechodu akcií na žalovaného v obchodním rejstříku došlo 7. 1. 2020. Vlastnické právo přešlo na žalovaného uplynutím 1 měsíce od zveřejnění, tj. 8. 2. 2020.

6. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že účelem ustanovení § 390 z. o. k. je ochrana menšinových akcionářů, kteří jsou realizací práva hlavního akcionáře zbaveni vlastnictví účastnických cenných papírů, ačkoli by jinak ve společnosti setrvali. Protiplnění poskytnuté menšinovým akcionářům má poskytovat ochranu těm, kteří menšinovými akcionáři cílové společnosti skutečně byli. Právo na dorovnání není samostatně převoditelné, smlouva o postoupení pohledávky Jméno advokáta D na žalobce a) je neplatná a žalobce a) není ve věci aktivně legitimován.

7. Naproti tomu žalobce b) ve věci aktivně legitimován je, neboť byl ke dni přechodu vlastnického práva k akciím společnosti na žalovaného vlastníkem 824 akcií společnosti a včas uplatnil právo na dorovnání. Za účelem zjištění hodnoty podniku společnosti ke dni přechodu vlastnického práva k akciím společnosti na žalovaného (8. 2. 2020) soud opatřil znalecký posudek Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 2022 (dále jen „posudek VŠTE“), podle kterého činila hodnota jedné akcie společnosti k 8. 2. 2020 141 Kč a k 29. 10. 2019 116 Kč. Soud prvního stupně vyslechl zpracovatele posudku tituly před jménem, který podle soudu prvního stupně přesvědčivě a vnitřně nerozporně vyvrátil výhrady účastníků. Vysvětlil, proč k ocenění podniku společnosti použil celkem 4 metody (kapitalizovaných čistých výnosů, diskontovaných peněžních toků, „book value“ a likvidační metodu), a že hodnotu závodu společnosti určil jako aritmetický průměr těchto hodnot „z důvodu určení spravedlivé hodnoty a z důvodu zvýšení hlediska objektivizovaného přístupu k ocenění“. Obě skupiny metod (majetková a výnosová) dávají podle znalce diametrálně odlišné výsledky. Komparace byla provedena pro zajištění integrity s mezinárodními standardy. Ukončení spolupráce společnosti s Libereckým krajem v prosinci 2021 je ve znaleckém posudku zohledněno, a to právě použitím aritmetického průměru. Soud prvního stupně proto vyšel ze znalcem určeného přiměřeného protiplnění ve výši 141 Kč za akcii, z čehož vyplývá dorovnání ve výši 47 Kč za akcii. Návrhu vyhověl i ohledně obvyklých úroků a úroků z prodlení, přičemž obvyklý úrok určil na základě průměrné výše úvěrů poskytovaných bankami nefinančním podnikům (kromě kontokorentů, revolvingových úvěrů a kreditních karet) k 8. 2. 2020, zveřejněné na webových stránkách České národní banky (databáze ARAD).

8. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalobci a) a b) i žalovaný.

9. Žalobce a) se odvolal proti všem výrokům napadeného rozsudku. Posudek VŠTE považoval za nesprávný a možná i nepravdivý. Upozornil, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 80 Cm 102/2020, v němž se přezkoumává protiplnění za akcie vydané žalovaným (dále jen „řízení o vytěsnění z žalovaného“) byl znaleckou kanceláří právnická osoba. vypracován znalecký posudek, který závod žalovaného oceňoval rovněž k 8. 2. 2020 a v němž byl rovněž oceněn závod společnosti (dále jen „posudek Anonymizováno“), a to částkou 109 655 000 Kč, což v přepočtu znamená přiměřené protiplnění ve výši 330,48 Kč za akcii. Rozpory obou posudků bylo podle žalobce a) třeba odstranit výslechem znalců, jejich konfrontací, případně zadáním revizního znaleckého posudku. Žalobce a) navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalobce b) se odvolal proti výrokům II., III. a V. napadeného rozsudku s tím, že přiznané dorovnání nepovažuje za spravedlivé. Žalobce předně upozornil na to, že znalecký ústav VŠTE ve svém posudku přecenil veškerý majetek společnosti a dospěl k hodnotě čistého obchodního majetku (po odečtení závazků) ve výši 58 268 942,88 Kč. Postupoval tedy substanční metodou, jejíž výsledek je možné interpretovat jako částku, kterou by musel investor zaplatit, aby založil a vybudoval identickou společnost. V tomto ocenění však není zohledněna hodnota nehmotného majetku neevidovaného v rozvaze, zejména zaměstnanců, pověsti, know-how, zákaznické základny (tzv. goodwill). Žalobce b) upozorňuje, že dne 29. 6. 2020 schválil žalovaný hlavní akcionář rozdělení odštěpením sloučením, kterým byla na žalovaného převedena část jmění společnosti spočívající v právech a povinnostech vůči 73 zaměstnancům, přičemž hodnota této části jmění byla určena částkou 40 500 000 Kč. Žalobce b) je toho názoru, že tato částka by měla být přičtena k hodnotě majetku společnosti uvedeného v rozvaze. Žalobce b) v odvolání dále vytkl soudu prvního stupně, že se v napadeném rozsudku nevypořádal s jeho výše uvedenou argumentací. Dále rovněž poukázal na rozpor posudku VŠTE s posudkem Grant Thornton, o kterém v průběhu řízení před soudem prvního stupně nevěděl. Žalobce b) navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaný se odvolal proti výrokům II., III., V. a VII. napadeného rozsudku. Posudek VŠTE podle žalovaného neobsahuje žádné konkrétní vysvětlení, proč byla použita kombinace všech metod formou aritmetického průměru, ani vysvětlení vhodnosti volby oceňovacích metod za situace, kdy mělo dojít k redukci provozu podniku o cca 80 %. Vysvětlení přitom podle žalovaného nepřinesl ani výslech znalce, který se odpovědím na tyto otázky vyhýbal nebo odpovídal pouze vágně. Soud prvního stupně učinil podle žalovaného nesprávný závěr, že v posudku VŠTE bylo zohledněno očekávané ukončení spolupráce s Libereckým krajem, neboť znalec při výslechu přiznal opak. Soud prvního stupně převzal závěry znaleckého posudku zcela nekriticky. Přehlédl, že nejpozději v prosinci 2021 mělo dojít k ukončení smluvní spolupráce společnosti s Libereckým krajem, který měl nadále zajišťovat dopravní obslužnost v společností obsluhované oblasti vlastním komunálním podnikem. Přitom cca 80 % příjmů společnosti pocházelo z autobusové dopravy pro tento kraj. Tuto skutečnost měl znalec zohlednit při použití metody DCF, která vychází z odhadu budoucího vývoje hospodaření společnosti, případně při posouzení vhodnosti použití této metody, která předpokládá pokračování činnosti podniku (princip „going concern“). Posudek VŠTE počítá s kontinuálním růstem tržeb společnosti i po roce 2021. Tržby za tyto roky jsou podle žalovaného zásadně nadhodnocené. Totéž pak platí pro metodu kapitalizovaných čistých výnosů, které rovněž předpokládá pokračování provozu podniku bez výrazného omezení jeho činnosti. Podle žalovaného měl být závod společnosti oceněn primárně majetkovými metodami s přihlédnutím k tomu, že podstatná část aktiv by se po ukončení smluv s Libereckým krajem stala nadbytečnými a musela by být zlikvidována. Pokud by byl použit vážený průměr obou majetkových metod použitých v posudku VŠTE, bylo by vyplacené protiplnění přiměřené. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že zamítne i žalobu žalobce b) a uloží mu, aby zaplatil náklady řízení.

12. K odvolání žalovaného se vyjádřil žalobce b). Upozornil, že posudek VŠTE oceňoval společnost k 8. 2. 2020. K tomuto datu bylo známo, že společnost má uzavřenu smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s Libereckým krajem na dobu určitou do 11. 12. 2021, a že zastupitelstvo Libereckého kraje schválilo dne 22. 10. 2019 záměr zajistit dopravní obslužnost na Českolipsku prostřednictvím vlastního provozovatele autobusové dopravy. Nebylo však postaveno najisto, že v roce 2021 dojde bez jakékoli náhrady k ukončení smlouvy s Libereckým krajem, natož k propadu tržeb o 85 %. V roce 2020 se konaly komunální volby, pročež nebylo vyloučeno, že Liberecký kraj své stanovisko změní. Předeslaná nejistota je v oblasti autobusové dopravy běžná, neboť, jak trefně poznamenal znalec, na zajištění dopravní obslužnosti se vypisují výběrová řízení, novou smlouvu může vysoutěžit nová společnost a společnosti na to musí reagovat. Znalecký ústav VŠTE tuto nejistotu zohlednil aritmetickým průměrem různých metod. Pokud by toto riziko promítl ještě do výsledku metody DCF, bylo by nepřípustně zohledněno dvakrát. Jak posudek tituly před jménem, tak i posudek VŠTE vycházeli z předpokladu going concern, tj. dalšího fungování společnosti. Žalobce b) souhlasí s žalovaným v tom, že vhodnější pro danou situaci by byla metoda substanční hodnoty, která vychází z přecenění veškerého majetku společnosti a odečtení závazků. Znalec VŠTE tuto hodnotu určil částkou 58 268 942,88 Kč, což by odpovídalo hodnotě jedné akcie ve výši 185,60 Kč. V této částce však není zahrnuta hodnota pracovněprávních vztahů k zaměstnancům společnosti (řidičům a dispečerům), kterou si sám žalovaný cenil na 40 500 000 Kč. Pokud bychom vyšli ze součtu obou hodnot, došli bychom k závěru podobnému závěru posudku Anonymizováno, který závod společnosti ocenil na 109 655 000 Kč. Žalobce b) je proto toho názoru, že hodnota závodu společnosti činila k rozhodnému dni cca 100 mil. Kč, čemuž odpovídá protiplnění ve výši 318 Kč za akcii. Závěrem žalobce b) upozornil, že na náhradu nákladů řízení je třeba uplatnit § 390 odst. 3 z. o. k.

13. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 12. 5. 2026, tj. až v průběhu odvolacího řízení, domáhal se žalobce c), aby soud určil hodnotu přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti, která přešla na žalovaného na základě rozhodnutí valné hromady společnosti dne 18. 12. 2019, a to ve výši určené znaleckým posudkem, a aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku odpovídající stanovené výši protiplnění za jednu akcii vynásobené počtem 3 399 ks akcií, společně s obvyklými úroky a úroky z prodlení z uvedené částky od 10. 2. 2020 do zaplacení. Podáním ze dne 19. 5. 2026 vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět.

14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná. Věc projednal v nepřítomnosti žalobce a), který se z účasti u odvolacího jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, a v nepřítomnosti žalobce c), který vzal žalobu zpět. S ohledem na výsledek odvolacího řízení rozhodne o zpětvzetí žaloby soud prvního stupně.

15. Vzhledem k tomu, že valná hromada společnosti rozhodla o vytěsnění menšinových akcionářů dne 20. 19. 2019 a vlastnické právo k jejich akciím přešlo na žalovaného dne 8. 2. 2020, je pro projednávanou věc rozhodné znění zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, před 1. 1. 2021 (dále jen „z. o. k.“).

16. Podle § 375 z. o. k. akcionář je oprávněn požadovat, aby představenstvo svolalo valnou hromadu a předložilo jí k rozhodnutí návrh na přechod všech ostatních účastnických cenných papírů na tohoto akcionáře, jestliže vlastní ve společnosti akcie, (a) jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, na nějž byly vydány akcie s hlasovacími právy, a (b) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti (dále jen „hlavní akcionář“).

17. Podle § 376 odst. 1 z. o. k. vlastníci účastnických cenných papírů mají právo na přiměřené protiplnění v penězích, jehož výši určí valná hromada. Hlavní akcionář doloží přiměřenost protiplnění znaleckým posudkem nebo jej odůvodní podle § 391 odst.

1. Posudek nesmí být ke dni doručení žádosti podle § 375 starší než 3 měsíce.

18. Podle § 384 odst. 1 z. o. k. představenstvo podá bez zbytečného odkladu po přijetí usnesení valné hromady návrh na jeho zápis do obchodního rejstříku. Současně usnesení valné hromady a závěry znaleckého posudku, je-li vyžadován, uveřejní způsobem určeným tímto zákonem a stanovami pro svolání valné hromady společnosti a uloží veřejnou listinu v sídle společnosti k nahlédnutí; upozornění na toto uložení se v uveřejněném oznámení rovněž uvede.

19. Podle § 385 odst. 1 z. o. k. uplynutím 1 měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle § 384 přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům společnosti na hlavního akcionáře.

20. Podle § 388 odst. 1 z. o. k. dosavadním vlastníkům zaknihovaných účastnických cenných papírů vzniká právo na zaplacení protiplnění a úroků obvyklých v době přechodu vlastnického práva účastnických cenných papírů zápisem vlastnického práva na majetkovém účtu v příslušné evidenci zaknihovaných cenných papírů a vlastníkům ostatních účastnických cenných papírů jejich předáním společnosti podle § 387, a to ode dne, kdy došlo k přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům akcionářů společnosti na hlavního akcionáře.

21. Podle § 390 z. o. k. vlastníci účastnických cenných papírů se mohou od splatnosti protiplnění domáhat po hlavním akcionáři práva na dorovnání, není-li poskytnuté protiplnění přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů ke dni přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře; toto právo zaniká, není-li žádným vlastníkem účastnických cenných papírů uplatněno u hlavního akcionáře do 3 měsíců ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 384 v obchodním rejstříku (odstavec 1). Hlavní akcionář oznámí bez zbytečného odkladu den uplatnění práva podle odstavce 1 způsobem stanoveným pro svolání valné hromady. Promlčecí doba běží ode dne, kdy hlavní akcionář splní oznamovací povinnost (odstavec 2). Soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů. Vlastníci účastnických cenných papírů, kteří se dovolali práva na dorovnání, mají právo na náhradu v řízení účelně vynaložených výdajů; není-li povinen tuto náhradu poskytnout hlavní akcionář, poskytne se z prostředků uložených v úschově podle odstavce 4 (odstavec 3). Hlavní akcionář ve lhůtě určené soudem splní dorovnání vůči všem vlastníkům účastnických cenných papírů do soudní úschovy a soud společně s rozhodnutím podle odstavce 2 věty první vyvěsí na své úřední desce také výzvu vlastníkům účastnických cenných papírů, aby se u něj o dorovnání přihlásili. Společnost současně toto rozhodnutí a výzvu na přihlášení se o dorovnání uveřejní způsobem stanoveným tímto zákonem a stanovami pro svolání valné hromady. Účelně vynaložené náklady spojené s plněním do soudní úschovy se hradí z prostředků složených v úschově (odstavec 4).

22. Odvolací soud předně konstatuje, že soud prvního stupně postupoval v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2169/2022, uveřejněným pod R 15/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 řízení o dorovnání přiměřeného protiplnění řízením sporným, pasivně legitimován je hlavní akcionář a „smysl a účel právní úpravy vyžaduje, aby o všech žalobách podaných jednotlivými vytěsněnými vlastníky (o všech věcech) probíhalo (ze zákona) jediné společné řízení ústící v jedno konečné rozhodnutí o věci samé.“ 23. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce b) je k podání žaloby jako vytěsněný akcionář aktivně legitimován a že včas u žalovaného uplatnil právo na dorovnání. Ztotožňuje se i se způsobem, jakým soud prvního stupně určil obvyklý úrok. Nesouhlasí však se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobce a) není ve věci aktivně legitimován, neboť právo na dorovnání není samostatně převoditelné.

24. Samostatně převoditelná práva upravuje zákon o obchodních korporacích v § 281: Převodem akcie se převádějí všechna práva s ní spojená, ledaže zákon určí jinak (odst. 1). Právo na vyplacení podílu na zisku, přednostní právo na upisování akcií a vyměnitelných a prioritních dluhopisů, právo na podíl na likvidačním zůstatku a jiná obdobná majetková práva určená stanovami jsou samostatně převoditelnými (odst. 2).

25. Samostatně převoditelná práva jsou výjimkou ze zásady nedělitelnosti akcie a umožňují akcionáři samostatně převést vymezenou a zpravidla podmíněnou akcionářskou pohledávku třetí osobě, zatímco akcionáři zůstávají ostatní akcionářská práva zachována (srov. např. Štenglová, Dědič a kol. Akciové společnosti. Praha: C. H. Beck 2023, s. 75). Předpokladem vzniku samostatně převoditelného práva tedy je akcionářovo vlastnictví akcie, od níž má být samostatně převoditelné právo odděleno. Právo na dorovnání však vzniká podle § 390 z. o. k. až přechodem akcií vytěsněných akcionářů na akcionáře hlavního. Právo na dorovnání tedy skutečně není samostatně převoditelným právem, avšak pouze proto, že nevzniká oddělením od akcie z vůle akcionáře. Skutečnost, že právo na dorovnání není samostatně převoditelným právem ve smyslu § 281 z. o. k., tedy není argumentem pro závěr, že právo na dorovnání nelze postoupením převést na jiného.

26. Odvolacím soudu jsou známa rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 8 Cmo 239/2023, nebo Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. 7 Cmo 229/2022, která postupitelnost nároku na dorovnání popírají. Prvé z nich odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4444/2017, v němž Nejvyšší soud řešil případ navrhovatele, který nabyl jedinou akcii cílové společnosti, a to až v době, kdy byl zápis usnesení valné hromady o vytěsnění menšinových akcionářů zveřejněn, a navrhovatel tedy musel znát určenou výši protiplnění. Nejvyšší soud v uvedené věci konstatoval, že „účelem řízení vedeného o návrhu podle § 183k obch. zák. je především ochrana menšinových akcionářů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů (zpravidla akcií), ačkoliv by jinak (nebýt postupu podle § 183i a násl. obch. zák.) ve společnosti setrvali. Právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění soudem má zabezpečit, aby protiplnění poskytované hlavním akcionářem vskutku odpovídalo hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude, tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. Ačkoliv dovolatel je v projednávané věci formálně aktivně věcně legitimován k podání návrhu podle § 183k obch. zák., nelze pominout, že se akcionářem společnosti stal až poté, kdy valná hromada společnosti rozhodla o vytěsnění menšinových akcionářů (podle tvrzení hlavního akcionáře dokonce až poté, kdy byl zveřejněn zápis usnesení valné hromady o vytěsnění do obchodního rejstříku) a kdy věděl, že vlastnictví k jím nabývané akcii obratem přejde na hlavního akcionáře i za jak vysoké protiplnění se tak stane. Navíc takto pořídil toliko jedinou akcii společnosti. Není tudíž osobou, k jejíž ochraně je právo domáhat se přezkoumání přiměřenosti protiplnění určeno.“ 27. Tytéž závěry Nejvyšší soud zopakoval (ve sporu stejných účastníků) v usnesení ze dne 3. 5. 2022, sp. zn. 27 Cdo 3348/2021. Ústavní stížnost proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. III. ÚS 2065/22, s odůvodněním, že uvedené závěry nepředstavují zásah do základních práv navrhovatele. Nejvyšší soud (ani Ústavní soud) v citovaných rozhodnutích nedovodili, že by právo na dorovnání nebylo převoditelné. Dovodili pouze, že převod tohoto práva může být v rozporu s dobrými mravy, resp. (v poměrech právní úpravy rozhodné v projednávané věci) může představovat zneužití práva podle § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), které nepožívá právní ochrany. Závěr, že i uplatnění práva na dorovnání může mít charakter zneužití práva, zopakoval Nejvyšší soud také v usnesení ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3185/2020.

28. Podle § 1881 o. z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje (odstavec 1). Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil (odstavec 2). Odborná literatura i judikatura se shodují na tom, že pohledávky jsou zásadně postupitelné, ledaže to vylučuje dohoda stran nebo zákon (např. Kramařík in: Švestka, Dvořák a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, 2021, k § 1881, nebo Myšáková in: Petrov, Výtisk, Beran a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck 2019, k § 1881 marg. č. 1). Postupitelné jsou i pohledávky budoucí, sporné nebo podmíněné (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2529/2007). Právo na dorovnání smrtí nezaniká ani se jeho obsah změnou věřitele nemění. Výše dorovnání je závislá pouze na spravedlivé hodnotě akcí, které vytěsněný akcionář pozbyl.

29. Je-li účelem právní úpravy práva na dorovnání ochrana vytěsněných akcionářů spočívající v tom, aby za akcie, jichž byli proti své vůli zbaveni, obdrželi přiměřené protiplnění, může právě postupitelnost pohledávek na dorovnání přispět naplnění tohoto účelu. Odvolacímu soudu jsou z jeho činnosti známy mnohé případy, kdy soudní řízení o dorovnání trvají déle než 10 let. Právní názor soudu prvního stupně (a některých senátů Vrchního soudu v Olomouci i v Praze) by měl za následek, že by vytěsnění akcionáři museli čekat často dlouhé roky na výsledek řízení o žalobě o dorovnání. Totéž by se týkalo i věřitelů vytěsněných akcionářů, neboť pohledávku by (např. v insolvenčním řízení) nebylo možné zpeněžit. Postoupení pohledávky naproti tomu umožňuje vytěsněnému akcionáři realizovat hodnotu nároku na dorovnání podstatně dříve, byť úplata za postoupenou pohledávku bude snížena o diskont odpovídající riziku, že nárok přiznán nebude, nebo bude přiznán v jiné výši, a očekávané délce trvání soudního řízení.

30. Odvolací soud tedy uzavírá, že ani účel práva na dorovnání není zásadně v rozporu s postoupením pohledávky z něj vzniklé na třetí osobu.

31. Odvolací soud přitom připomíná, že i právo převést akcie dotčené vytěsněním, resp. převést pohledávku z práva na dorovnání, jakož i samotné uplatnění práva na dorovnání, a to i ze strany vytěsněného akcionáře, který akcie před vytěsněním vlastnil dlouhé roky, může mít za určitých okolností charakter zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. Podle ustálené judikatury „zákaz zneužití práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, uveřejněný pod R 101/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nelze pominout, že právní úprava práva na dorovnání je vůči zneužití práva náchylná mj. proto, že náklady řízení hradí podle § 390 odst. 3 z. o. k. hlavní akcionář a náklady na znalecké posudky, kterých je pro přezkoumání spravedlivé výše protiplnění zapotřebí, dosahují běžně statisíců Kč. Závěr o zneužití práva na dorovnání však musí být přesvědčivě doložen okolnostmi jednotlivého případu (srov. i již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 3185/2020).

32. V projednávané věci odvolací soud doplnil dokazování o oznámení Jméno advokáta D žalovanému z 22. 4. 2020 o postoupení pohledávky žalobci a) a o smlouvu o postoupení pohledávky mezi Jméno advokáta D a žalobcem z téhož dne. Z uvedených listin vyplynulo, že Jméno advokáta D vlastnil před vytěsněním 3 399 akcií žalovaného a pohledávku na dorovnání postoupil včetně příslušenství za úplatu ve výši 78 177 Kč, uhrazenou při podpisu smlouvy. Tyto okolnosti jsou podstatně odlišné od skutkového stavu, na nichž je založen závěr Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 27 Cdo 4444/2017 (navrhovatel vlastnil jedinou akcii cílové společnosti, kterou nabyl až v době, kdy mu již byla výše protiplnění známa). V projednávané věci proto nelze zatím dospět k závěru, že by žalobce a) tím, že na sebe převedl pohledávku Jméno advokáta D na dorovnání a tuto pohledávku uplatnil u soudu, zneužil právo. Bude-li žalovaný trvat na námitce zneužití práva, je třeba jej podle § 118a o. s. ř. poučit, aby k ní doplnil skutková tvrzení a navrhl důkazy.

33. Odvolací soud nesouhlasí ani se způsobem, jakým soud prvního stupně hodnotil znalecký posudek VŠTE.

34. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2221/2022, a judikaturu tam citovanou, „se k výši přiměřeného protiplnění podává, že: a. Základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti; její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. b. Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti. c. Má-li být protiplnění přiměřené (§ 183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu). d. Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obch. zák. je nutné mít na paměti, že menšinoví akcionáři nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v § 183i obch. zák. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, bod 52 odůvodnění), tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. e. Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnoty) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit.“ 35. Svou judikaturu k hodnocení důkazů znaleckými posudky shrnul Nejvyšší soud v témže usnesení následovně: a. Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. b. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.“ 36. V usnesení ze dne 31. 3. 2026, sp. zn. 27 Cdo 1972/2025, Nejvyšší soud doplnil, že „zvolení jedné nebo více metod ocenění (popřípadě jejich kombinace) je součástí odborného posouzení znalce; věcnou správnost odborných závěrů znalce přitom soud nepřezkoumává, resp. nemůže přezkoumávat […] řečené samozřejmě neznamená, že soud bez dalšího převezme závěry znalce, aniž znalecký posudek hodnotí (jako ostatní důkazy) v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. Znalec je totiž povinen volbu jedné (či více) z metod ocenění řádně odůvodnit a toto odůvodnění podléhá posouzení soudu co do jeho úplnosti a vnitřní logiky.“ 37. Předně ze shora citované judikatury plyne, že soud prvního stupně neměl znalci zadávat určení hodnoty jedné akcie společnosti ke dni přechodu akcií společnosti na žalovaného, nýbrž pouze stanovení hodnoty závodu společnosti k uvedenému datu. Určení hodnoty akcie je totiž otázkou právní, při které soud nepřihlíží jen k určení hodnoty závodu společnosti znalcem, nýbrž i k případným dalším rozhodným skutečnostem. Znalecký posudek VŠTE se nicméně vyjadřuje i k hodnotě závodu společnosti ke dni přechodu akcií na žalovaného, a proto uvedená vada zadání znaleckého posudku nemá za následek jeho nepoužitelnost.

38. Dále z ustálené judikatury plyne, že je na znalci, aby s ohledem na specifika ocenění závodu cílové společnosti zvolil metodu či metody ocenění, tuto metodu v souladu se závěry ekonomické vědy v oboru oceňování a s přihlédnutím ke zvláštnostem závodu aplikoval a následně se případně vypořádal s rozdílnými výsledky jednotlivých metod. Znalec ovšem musí logicky a s ohledem na zjištěné skutečnosti odůvodnit jak volbu metody či metod (tj. vysvětlit, proč se daná metoda na ocenění daného závodu hodí, či nikoli), tak postup výpočtu (včetně volby jednotlivých koeficientů, případně postupu při určení hospodářského plánu při aplikaci metody DCF), a pokud jednotlivé metody dávají odlišné výsledky, musí se vypořádat i s tím, jak kterou z metod zohlední při konečném určení ceny. Nelze přitom pominout, že ocenění závodu společnosti je vždy odborným odhadem spojeným se značnou mírou nejistoty, a proto i při odborně korektním použití stejných vstupních dat a metod nemusí různí znalci dospět ke shodným závěrům.

39. Ocenění závodu společnosti je specifické vinou odvětví, ve kterém společnost podle nesporných tvrzení účastníků působí, a to provozování linkové autobusové dopravy v rámci dopravní obslužnosti krajů. Je obecně známou skutečností, že odvětví funguje tak, že kraje zadávají ve výběrových řízeních veřejné zakázky na zajištění dopravní obslužnosti na určitých linkách nebo souborech linek. V uzavřených smlouvách se dopravce, tedy mj. společnost, zavazuje zajišťovat pro veřejnost dopravu určeným typem vozidel (s ujednanou kapacitou, vybavením apod.) po určených linkách s ujednaným jízdním řádem a obvykle i za ujednané jízdné, přičemž kraj jako objednatel za tuto službu hradí odměnu, obvykle ve formě rozdílu mezi očekávaným vybraným jízdným a skutečnými náklady, včetně přiměřeného zisku. Dopravci jsou proto závislí na smlouvách s objednateli dopravy (v meziměstské dopravě kraje, v městské dopravě městy). V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že podstatnou část tržeb společnosti generovalo zajišťování veřejné dopravy na linkách na Českolipsku podle smlouvy s Libereckým krajem, která byla uzavřena na dobu určitou do prosince 2021 a společnost neměla jistotu, že uvedená smlouva bude pokračovat. Bylo tedy na znalcích, aby se s touto skutečností ve svém posudku vypořádali.

40. V posudku VŠTE znalecký ústav odůvodňuje, že na základě finanční a strategické analýzy společnost vykazuje výnosový potenciál, splňuje princip going concern, pročež znalec použije výnosových metod kapitalizovaných čistých výnosů a diskontovaných peněžních toků. Pro komparaci potom použil i majetkovou metodu book value a likvidační metodu. V závěru posudku jsou potom shrnuty výsledky jednotlivých metod tak, že (řádově) metodou kapitalizovaných čistých výnosů dospěl znalecký ústav k hodnotě závodu 31,7 mil. Kč, metodou diskontovaných peněžních toků k 86,6 mil. Kč, majetkovou metodou book value k 38,0 mil. Kč a majetkovou metodou likvidační k 20,0 mil. Kč. Dále pouze uvedl, že „s ohledem na vysokou rozkolísanost získaných výsledků“ pro stanovení hodnoty závodu využil aritmetický průměr.

41. U výslechu byl zástupce znaleckého ústavu VŠTE opakovaně účastníky dotazován jak na výběr metod, na důvody použití aritmetického průměru výsledků i na otázku, jak zohlednil očekávané ukončení smlouvy s Libereckým krajem. K posledně uvedenému zástupce znaleckého ústavu uvedl, že ukončení smlouvy s Libereckým krajem je právní otázkou, kterou mu nepřísluší hodnotit, a že ani z výroční zprávy se nepodávalo, že by s touto skutečností společnost spojovala nějaké potíže, a tato skutečnost nebyla zohledněna ani v posudku tituly před jménem. Ocenění výnosovými metodami tedy tuto skutečnost nezohlednilo. Použitím průměru chtěl znalecký ústav zohlednit riziko, že společnost nebude moci pokračovat. Pokud by šlo o posudek zadaný subjektem mimo justici, použili by takové metody, které by zohlednily, že smlouva s Libereckým krajem končí. Z výslechu zástupce znaleckého ústavu rovněž vyplynulo, že znalecký ústav závod společnosti rovněž ocenil neúplnou substanční metodou, která zohledňuje náklady, které by investor musel vynaložit na vybudování podobného závodu, ovšem nezohledňuje nehmotné složky jako je pověst, know-how, pracovní kolektiv. Výsledkem je hodnota závodu cca 58,2 mil. Kč. Tuto metodu však znalec použil jen jako mezikrok při ocenění likvidační metodou. K metodě kapitalizovaných čistých výnosů zástupce znaleckého ústavu uvedl, že se v současné době považuje za překonanou, protože nezohledňuje změny, které nastanou v budoucnosti. To zohledňuje metoda DCF, kde se stanoví hospodářský plán na následující období.

42. V projednávané věci je především třeba odmítnout přístup znalce VŠTE odmítajícího zohlednit skutečnost, že společnost měla ke konci roku 2021 skončit smlouva s Libereckým krajem, která jí zajišťovala podstatnou většinu tržeb. Úkolem znalce sice není činit namísto soudu právní závěry ani činit skutkové závěry z navzájem rozporných důkazů; takový úkol však po znalci požadován nebyl. Očekávané skončení smlouvy s Libereckým krajem bylo mezi účastníky nesporné jak po stránce skutkové, tak právní, a zároveň se bezpochyby jedná o cenotvorný faktor, který by při úvaze o koupi akcií společnosti zvažoval každý rozumný investor, jak ostatně zástupce znaleckého ústavu potvrdil u výslechu. Určení spravedlivé hodnoty závodu pro účely vytěsnění je specifické pouze v tom, že se podle ustálené judikatury nezohledňuje diskont za nízkou likviditu nebo za minoritní podíl; jinak se však závod společnosti pro účely vytěsnění oceňuje stejně, jako pro kterýkoli jiný účel.

43. Přístup znalce VŠTE, který k ukončení smlouvy s Libereckým krajem nepřihlédl při volbě a aplikaci výnosových metod, je nekonzistentní s jeho závěrem, že právě za účelem přihlédnutí k této skutečnosti ocenil společnost ještě dvěma majetkovými metodami a z výsledku všech těchto metod vypočetl aritmetický průměr. Takový přístup nedává podle odvolacího soudu žádnou rozumnou logiku; u výslechu byl ostatně odůvodněn pouze vágními formulacemi. Buď ukončení smlouvy s Libereckým krajem představuje překážku použití výnosových metod, protože není naplněn princip going concern, nebo takovou překážku nepředstavuje (např. protože výnosový potenciál závodu může být využit pro jiného objednatele); pak je ovšem při použití výnosových metod nezbytné zohlednit riziko, že výnosů nebude dosaženo, protože společnosti se nepodaří najít za smlouvu s Libereckým krajem odpovídající náhradu. Bylo na znalci, aby na základě jím provedené analýzy stavu společnosti a trhu zvolil jednu z uvedených variant a tuto volbu odůvodnil, případně odůvodnil jinou vlastní variantu.

44. Podobně volba majetkových metod vycházejících z účetnictví, a nezohledňujících proto skutečnosti v účetnictví neuváděné, nedává již na první pohled logiku za situace, kdy pro společnost zajišťující autobusovou dopravu je vedle vozového parku a zajištění jeho údržby nezbytná práce řidičů a je obecně známo, že v rozhodném období byl řidičů autobusů na trhu práce značný nedostatek, který se jednotliví dopravci snažili řešit přetahováním řidičů od konkurenčních subjektů nebo výcvikem řidičů nových. V projednávané věci je podle tvrzení žalobců dokonce k dispozici znalecký posudek, který pracovněprávní vztahy řidičů a dispečerů společnosti pro účely přeměny v období blízkém datu rozhodnému pro ocenění ohodnotil částkou 40 mil. Kč. Znalec nevysvětlil, proč při ocenění majetkovými metodami k této skutečnosti nepřihlédl; u výslechu na to ostatně nebyl ani dotazován.

45. Logiku nedává ani určení hodnoty závodu aritmetickým průměrem za situace, kdy jednotlivé metody vedly znalce k řádově odlišným výsledkům. Je opět obecně známo, že aritmetický průměr je vhodným nástrojem k určení střední hodnoty ze souboru podobných hodnot, v případě diametrálně odlišných hodnot však nemá vypovídací hodnotu. Absurditu takového výpočtu lze demonstrovat na známé skeči Felixe Holzmanna, podle kterého sní-li jeden konzument celé kuře a druhý nic, nemůže mít ten druhý hlad, protože v průměru snědli každý půl kuřete. Jestliže tedy podle jedné z metod má závod společnosti hodnotu 20 mil. Kč a podle jiné 86 mil. Kč, může takový rozptyl výsledků znamenat buď, že některá z metod se na ocenění závodu společnosti nehodí, nebo tato metoda nebyla použita správně, ale průměr takových výsledků nemůže vést k přijatelnému určení hodnoty závodu.

46. Z posudku není také zřejmé, proč znalec do průměru zahrnul výsledek ocenění likvidační metodou, jestliže tato metoda bývá ve znalecké praxi používána v případech společností, u nichž není splněn předpoklad going concern, tj. u nichž se z jakéhokoli důvodu očekává ukončení činnosti. Používá se také v případech, kdy závod vydělává tak málo, že má znalec za to, že vyššího příjmu by bylo dosaženo ukončením jeho činnosti, likvidací a rozdělením likvidačního zůstatku. V projednávané věci však znalec nepovažoval žádný z těchto předpokladů za splněný, a i z analýzy společnosti vyplynulo, že minimálně po dobu dalších dvou let (do konce roku 2021) není k ukončení činnosti společnosti důvod.

47. Odvolací soud proto považuje posudek VŠTE v současné podobě, a to i po výslechu znalce soudem prvního stupně, pro určení přiměřeného protiplnění za akcie společnosti za nepoužitelný, resp. vyžadující důkladné doplnění a přepracování.

48. Odvolací soud navíc doplnil dokazování o posudek Grant Thornton, který zadal Městský soud v Praze ve věci sp. zn. 80 Cm 102/2020 za účelem stanovení hodnoty závodu žalovaného ke dni přechodu vlastnického práva k všem jeho akciím na hlavního akcionáře Československou eskontní společnost, a.s., tedy k 8. 2. 2020. Přílohou C tohoto znaleckého posudku je ocenění 94,91% podílu žalovaného ve společnosti. Posudek rovněž - po podrobné analýze trhu i finanční situace společnosti - považuje princip going concern za naplněný, vysvětluje, proč pro ocenění zvolil metodu DCF Entity, odděluje neprovozní majetek a závazky, podrobně vysvětluje tvorbu finančního plánu jakož i určení diskontní míry, včetně volby jednotlivých koeficientů, a dospívá k hodnotě závodu 109 655 tis. Kč. Uvedený důkaz odvolací soud provedl přes koncentraci řízení jako důkaz, jímž má být zpochybněna věrohodnost posudku VŠTE, na němž spočívá napadený rozsudek (§ 205a písm. c/ o. s. ř.). Posudek Grant Thornton není zjevně nepoužitelný, dospívá k závěrům podstatně odlišným od posudku VŠTE, a proto bude rozpor mezi posudky třeba řešit alespoň výslechem zástupce znaleckého ústavu Grant Thornton.

49. Z uvedené argumentace plyne, že k určení přiměřeného protiplnění za akcie společnosti je třeba provést další dokazování, které přesahuje rozsah proveditelný před odvolacím soudem. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zrušení napadeného rozsudku ve věci samé má za následek i zrušení na něm závislého usnesení o vyčíslení nákladů řízení státu.

50. Soud prvního stupně v dalším řízení (poté, co se vypořádá se zpětvzatou žalobou žalobce c/) vyslechne zástupce zpracovatele posudku Anonymizováno, na základě jeho výslechu posudek řádně vyhodnotí v tom směru, zda z něj lze pro účely určení hodnoty závodu společnosti vycházet. Při rozhodování o nákladech řízení soud prvního stupně nepřehlédne § 390 odst. 3 větu poslední z. o. k.

51. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.