9 Cmo 30/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatelky: Datum narození navrhovatelky A bytem Adresa navrhovatelky A za účasti: Jméno navrhovatelky B., IČO IČO navrhovatelky B sídlem Adresa navrhovatelky B zastoupena opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátem sídlem adresa Jméno advokáta o jmenování hmotněprávního opatrovníka, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2025, č. j. 77 Cm 63/2025-28,

I. Usnesení Městského soudu Praze ze dne 1. prosince 2025, č. j. 77 Cm 63/2025-28 se 1. se výrocích I. - III. potvrzuje, 2. ve výroku IV. mění tak, že navrhovatelka není povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na nákladech řízení částku, která bude určena v samostatném usnesení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Opatrovníkovi účastnice Jméno opatrovníka, advokátovi se sídlem Jméno advokáta se za zastupování v odvolacím řízení přiznává odměna a náhrada hotových výdajů opatrovníka ve výši, o níž bude rozhodnuto soudem prvního stupně samostatným usnesením.

1. Navrhovatelka se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 5. 5. 2025 domáhala, aby soud jmenoval společnosti Jméno navrhovatelky B. coby účastnici (dále též jen „společnost“ či „účastnice“), hmotněprávního opatrovníka s odkazem na ustanovení § 165 odst. 1 a § 486 odst. 1 zákona o. z. Svůj návrh odůvodnila tím, že je pozůstalou manželkou Anonymizováno, narozeného dne Anonymizováno, zemřelého dne Anonymizováno (dále jen „Anonymizováno“ nebo „Anonymizováno či „manžel“), který byl jediným společníkem a jednatelem společnosti. V rámci řízení o pozůstalosti byla navrhovatelka vyzvána soudní komisařkou, aby v rámci správy pozůstalosti splnila svou zákonnou povinnost a zveřejnila ve sbírce listin chybějící účetní závěrky společnosti. Navrhovatelka nemá žádné povědomí o společnosti, nedisponuje ani žádnými listinami a není objektivně schopna za společnost jednat nebo zvolit jednatele. Společnost tak není schopna spravovat své záležitosti nebo hájit svá práva. Hmotněprávního opatrovníka navrhovatelka navrhla ustanovit za účelem obnovení činnosti statutárního orgánu a zajištění doplnění účetních závěrek a dalších zákonných povinností.

2. Městský soud Praze (dále též jen „soud prvního stupně“ či „soud“) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že „Návrh ze dne 5. května 2025, kterým se navrhovatelka domáhá jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti Anonymizováno., IČO IČO navrhovatelky B, sídlem Adresa navrhovatelky B, se zamítá.“ (výrok I.), „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok II.), „Opatrovníku účastníka Jméno opatrovníka, advokátovi se sídlem adresa Jméno advokáta se přiznává odměna 12 140 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze po právní moci usnesení.“ (výrok III.), „Navrhovatelka je povinna zaplatit České republice na účet Městského soudu v Praze na nákladech řízení státu částku, která bude určena v samostatnému usnesení po nabytí právní moci výroku III, kterou představují náklady řízení, které stát vynaložil na ustanoveného opatrovníka dle § 149 odst. 2 o. s. ř.“ (výrok IV.).

3. V odůvodnění soud uvedl, že je mu z vlastní činnosti známo, že společnost nemá žádného člena statutárního orgánu a že v rámci řízení o pozůstalosti po Anonymizováno byl usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 4. 2025, č. j. 15 D 39/2025-219, Anonymizováno, jmenován advokát Jméno opatrovníka správcem části pozůstalosti (dále jen „správce pozůstalosti“), kterou mimo jiné tvoří 100 % podíl na společnosti. Správce pozůstalosti je oprávněn činit po dobu řízení o pozůstalosti všechny běžné úkony, ke kterým dochází při správě daného majetku. Správce části pozůstalosti může učinit úkon přesahující rozsah prosté správy, souhlasí-li s tím všichni dědicové. Vzhledem k tomu, že zde není osoba, která by mohla společnost zastupovat v řízení před soudem, rozhodl soud usnesením ze dne 9. 7. 2025, č. j. 77 Cm 63/2025-7, o ustanovení procesního opatrovníka postupem podle § 29 odst. 2 o. s. ř. a ustanovil jím Jméno opatrovníka, advokáta. Dále soud uvedl, že ve věci rozhodl v souladu s § 89 z. ř. s. bez nařízení jednání, neboť jde o řízení ve věcech opatrovnictví právnických osob dle § 85 písm. e) z. ř. s. a soud neprováděl dokazování, když k rozhodnutí předložené věci postačovaly skutečnosti známé soudu z jeho vlastní činnosti, zejména z úplných výpisů společnosti z obchodního rejstříku, jejž soud vede (§ 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 121 o. s. ř.) a tvrzení navrhovatelky. Po citaci zákonných ustanovení, konkrétně § 165 odst. 1, § 486 odst. 1, § 487 odst. 1 o. z. a § 42 odst. 2 věta druhá z. o. k. poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti s ručením omezeným je opatřením dočasné povahy a (jakožto zásah veřejné moci do vnitřních poměrů obchodní společnosti) je i krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit pouze tehdy, nemůže-li se s nastalou situací vypořádat společnost sama (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, či ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 14 Cmo 178/2019). V posuzované věci dle soudu nic nebrání správci pozůstalosti rozhodnutím jediného společníka jmenovat společnosti nového jednatele. V případě, že by byl správce pozůstalosti jmenován hmotněprávním opatrovníkem, jeho povinností by bylo mimo jiné usilovat o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu. Toho nicméně může správce pozůstalosti dosáhnout i v rámci své role správce. Pokud se správci pozůstalosti nedaří najít vhodnou osobu, která by vykonávala roli statutárního orgánu společnosti, lze předpokládat, že jeho jmenováním do role hmotněprávního opatrovníka by obnovení statutárního orgánu taktéž nedošlo. Jmenování hmotněprávního opatrovníka by pak nebylo dočasným opatřením, nýbrž v rozporu se zákonem opatřením trvalým. S nastalou situací se společnost může sama vypořádat (resp. prostřednictvím správce pozůstalosti). S ohledem na uvedené soud návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka zamítl.

4. Stran náhradově nákladového výroku soud prvního stupně uvedl, že řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka je možné zahájit i bez návrhu s tím, že navrhovatelka iniciovala řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka z uvedených důvodů zbytečně, jednalo by se o okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení dle § 23 věta druhá z. ř. s. Dále soud uvedl, že „O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto usnesení podle § 23 z. ř. s. tak, že na ni nemá žádný z účastníků právo, neboť účastníkům žádné náklady nevznikly.“ Výrok III. odůvodnil specifikací úkonů právní služby opatrovníka. A výrok IV. odůvodnil toliko tím, že navrhovatelka zbytečně iniciovala řízení, proto je povinna dle § 23 věty druhé z. ř. s. zaplatit společnosti náhradu nákladů řízení. Náklady na straně společnosti představují toliko hotové výdaje opatrovníka a jeho odměnu za zastupování. Dle § 149 odst. 2 o. s. ř. je navrhovatelka povinna zaplatit tyto náklady státu, neboť je to stát, který je opatrovníkovi dle § 140 odst. 2 o. s. ř. platí, uzavřel soud prvního stupně.

5. Proti usnesení soudu prvního stupně - ohledně všech jeho výroků, podala navrhovatelka včasné odvolání. V odvolání opakovala argumentaci, kterou odůvodnila svůj návrh. Dále poukázala na to, že soudní komisař v usnesení, jímž jmenoval správce části pozůstalosti po Anonymizováno., výslovně uvedl jmenování opatrovníka právnickým osobám jako možný prostředek ke splnění zákonných povinností. Namítla, že ke dni podání doplnění odvolání (tj. ke dni 21. 1. 2026) jmenovaný správce pozůstalosti v souvislosti s předmětnými společnostmi (kromě účastnice se jedná ještě o další 2 společnosti, ohledně nichž byla navrhovatelka vyzvána k plnění svých zákonných povinností) neprovedl žádné úkony, přičemž společnosti stále nemají jednatele, a to i přesto, že správce pozůstalosti zastává funkci déle než 7 měsíců. Namítla, že soud nezkoumal, proč nebyl společnostem jmenován jednatel, přičemž jen konstatoval, že jednatele má společnostem jmenovat správce pozůstalosti. Ten však neprovádí žádné úkony a společnosti nejsou schopny spravovat své záležitosti a hájit svá práva, a proto je nezbytné ustanovit jim hmotněprávního opatrovníka za účelem obnovení činnosti statutárního orgánu a zajištění doplnění účetních „uzávěrek“ a dalších zákonných povinností. Řádným nevyhodnocením skutkového stavu soud jen prodloužil paralýzu společnosti a znemožnil splnění jejich zákonných povinností. Další odvolací námitka směřovala proti rozdílnému a zmatečnému postupu soudu prvního stupně, který návrh navrhovatelky na jmenování opatrovníka společnosti zamítnul, přičemž společnosti právnická osoba rozhodnutím ze dne 14. 1. 2026 č. j. 69 Cm 63/2025-14 jmenoval hmotněprávním opatrovníkem navrhovatelku, a to i přesto, že nemá o společnosti žádné povědomí. Rozhodnutím ze dne 14. ledna 2026 č. j. 752 Cm 35/2025-25 soud zamítnul návrh na jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti právnická osoba Daný postup soudu prvního stupně je dle odvolatelky ve zjevném rozporu se zásadou předvídatelnosti, neboť ten v obdobných případech rozhoduje zcela odlišně. Dále brojila i proti tvrzení soudu prvního stupně, že navrhovatelka zbytečně iniciovala předmětná řízení, na základě čehož jí byla uložena povinnost zaplatit společnosti náhradu nákladů řízení. Odvolatelka totiž iniciovala řízení v dobré víře dostát všem svým zákonným povinnostem.

6. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a celou věc mu vrátil k novému projednání.

7. K odvolání se vyjádřil podáním ze dne 9. 2. 2026 procesní opatrovník účastnice. Ve vyjádření uvedl, že „Opatrovník jako správce pozůstalosti podal soudu obdobný podnět jako navrhovatelka. Jednalo se o podnět, aby společnosti Jméno navrhovatelky B.,…, společnosti právnická osoba, …, společnosti právnická osoba,…, byl ustanoven opatrovník, když neexistuje žádná jiná vhodná osoba, která by vykonávala funkci jednatele společnosti.“ Dále uvedl, že ze strany soudu bylo správci pozůstalosti doručeno sdělení Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2025, že z důvodu duplicitního řízení, které již bylo zahájeno, nebude další řízení zahajováno a podnět považoval za vyřízený. Podnět ze strany správce pozůstalosti byl podán po dohodě se soudní komisařkou, který tento postup doporučila jako nejvhodnější. Z tohoto důvodu správce pozůstalosti jako opatrovník očekával ustanovení vhodné osoby do pozice hmotněprávního opatrovníka. Opatrovník tedy souhlasil s kroky, které byly učiněny ze strany navrhovatelky. Naopak nesouhlasil s tím, že náklady na opatrovníka byly nedůvodně a neodůvodněně přeneseny na navrhovatelku a namítl, že pro to nebyl splněny zákonné předpoklady, když navrhovatelka jednala v dobré víře na doporučení soudní komisařky. Účastnice zastoupená opatrovníkem se připojila k návrhu navrhovatelky a navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné - do výroků I. až III. usnesení soudu prvního stupně, do výroku IV. důvodné je.

9. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně věc zhodnotil správně jak po stránce skutkové zjistil všechny relevantní skutečnosti a učinil z nich správné skutkové závěry, tak věc správně posoudil i po stránce právní. Výjimkou je výrok IV. usnesení soudu prvního stupně, k čemuž viz níže.

10. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, správně argumentovaným i judikaturou Nejvyššího soudu (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, či ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 14 Cmo 178/2019). Jmenování hmotněprávního opatrovníka právnické osobě podle § 165 odst. 1 o. z., tedy i v situaci, kdy zemřel jediný jednatel společnosti s ručením omezeným a tato společnost nemá obsazenu funkci jednatele, je až poslední možností - možností tzv. ultima ratio. Lze ji využít až tehdy, neexistuje-li jiná možnost, jak dosíci jmenování resp. povolání jednatele společnosti s ručením omezeným (coby statutárního orgánu resp. jeho jediného člena). V posuzované věci takováto situace nenastala. Jak vyplývá z logiky věci, ze zákona (§ 157 odst. 1 písm. c) z. ř. s.) a především z rozhodnutí Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodnuvšího soudní komisařkou notářkou adresa coby pověřeným soudním komisařem usnesením sp. zn. 15D 39/2025-219 Anonymizováno ohledně řízení o pozůstalosti po Anonymizováno nar. 15. 2. 1967 zemřelém 4. 1. 2025, soud jmenoval advokáta Jméno opatrovníka správcem části pozůstalosti zůstavitele. Do této části zahrnul i „obchodní podíl 100% na společnosti Jméno navrhovatelky B., IČ IČO se sídlem adresa“, tedy předmětné společnosti s ručením omezeným, jíž měl být ustanoven hmotněprávní opatrovník. V samotném výroku tohoto usnesení soudní komisařka uvedla, že …“správce je povinen jmenovat společnostem jednatele“…. Toto usnesení je ze dne 25. 4. 2025, pročež dosud nebyl tento jednatel správcem jmenován, resp. nic takového není zapsáno v obchodním rejstříku (viz. zápis předmětné společnosti v obchodním rejstříku). Bylo a je tedy plně na správci dědictví coby osobě pověřené též i ke správně předmětného 100% obchodního podílu v předmětné společnosti s ručením omezeným, aby vyhledal vhodnou osobu na funkci jednatele a tuto osobu do této funkce jmenoval. Takovéto rozhodnutí je v jeho plné působnosti resp. je k němu zcela a jedině oprávněn. Nepodařilo-li by se mu to, jak ostatně sám konstatoval, je nutné na takovouto situaci pohlížet obdobně, jak kdyby skončila funkce jedinému jednateli za situace, že by existoval 100% jediný společník. Bylo by pak plně na něm, aby tohoto jednatele jmenoval, pročež toliko jen „neschopnost“ si jej obstarat nemůže být důvodem ustanovení opatrovníka dle § 165 odst. 1 o. z. Společnost s ručením omezeným je ryze soukromoprávní právnickou osobou, podnikatelem přímo ze zákona, pročež je ryze jen na jejích orgánech, včetně orgánu nejvyššího - valná hromada resp. jediný společníků v její působnosti, aby zabezpečil obsazení obligatorních orgánů společnosti, a to v rámci své působnosti. Zákon v této souvislosti, tedy za situace, že společnost s ručením omezeným nemá obsazenu pozici jednatele, obsahuje k § 165 odst. 1 o. z. (obecnému ustanovení zákona) ustanovení speciální - § 198 z. o. k. Podle § 198 odst. 1 a 3 z. o. k. platí, že „V případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem, bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele. Nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.“ Jak vidno, u společnosti s ručením omezeným je pro doobsazení funkce jednatele stanovena měsíční lhůta, pročež v dané věci nebylo tvrzeno ani doloženo nic, co by nemožnost splnění této lhůty správce dědictví, po jeho jmenování do funkce, bránilo. Nicméně, i kdyby tomu tak bylo, měla navrhovatelka možnost využít řečenou speciální možnost a navrhnout soudu, aby společnosti jmenoval tzv. prozatímního jednatele podle § 198 odst. 3 z. o. k. S takovým návrhem by ovšem mohla být úspěšná jen za podmínky, že by v řízení bylo prokázán objektivní důvod, proč nebyl jednatel osobou k tomu oprávněnou - správcem dědictví, jmenován.

11. Odvolací soud shrnuje. V daném případě nebyla využita primární možnost, aby osob vykonávající postavení jediného společníka, resp. práva spojená s jeho 100% obchodním podílem, jmenovala jednatele, ačkoli tato možnost byla výslovně aprobována dědickým komisařem. Správce dědictví jednatele nejmenoval, přičemž nebyl doložen žádný k tomu opodstatňující důvod. Už jen to znamená správnost rozhodnutí osudu prvního stupně. V daném případě však nebyla využita ani další možnost daná speciální právní úpravou pro společnost s ručením omezeným, a to podání návrhu (osobou mající na tom právní zájem) na jmenování tzv. prozatímního jednatele. Odvolací soud dále připomíná, že nebyl-li v měsíční lhůtě jmenován jednatel (správcem dědictví), může soud i bez návrhu takovou společnost podle § 198 odst. 3 z. o. k. zrušit s likvidací. Dále odvolací soud připomíná a zdůrazňuje soukromoprávní charakter předmětné společnosti jakož i soukromoprávní charakter práv na pozůstalost, pročež je především a až na výjimky explicitně dané zákonem i jedině na dotčených osobách, aby ve svém vlastním zájmu činily úkony, směřující k zajištění si svých práv případně existence předmětné společnosti včetně obsazení obligatorních funkcí v jejích orgánech.

12. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. potvrdil jako věcně správné.

13. Akcesorický náhradově nákladový výrok II. („Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“) soudu prvního stupně je věcně správný, neboť předmětné řízení je řízením dle § 23 věta první z. ř. s. a odvolací soud neshledal žádné důvody pro uplatnění výjimek stanovených v § 23 věta druhá z. ř. s. či v § 24 z. ř. s.

14. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil jako věcně správné.

15. Výrok III. soudu prvního stupně o odměně opatrovníka je též věcně správný, neboť procesní opatrovník učinil v předmětném řízení před soudem prvního stupně pouze 2 úkony právní služby, za něž mu náleží soudem prvního stupně správně vyčíslená odměna a náhrada hotových výdajů. Ostatně odvolatelka v odvolání žádné konkrétní důvody, proč by nebyl tento výrok správný neuvedla.

16. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně i ve výroku III. potvrdil jako věcně správné.

17. Stran odvoláním napadeného výroku IV. byl odvolací soud opačného názoru, než soud prvního stupně. Dle § 23 z. ř. s. „Bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a …., nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat navrhovateli, který je obětí domácího násilí podle občanského zákoníku, proti účastníkovi, který se domácího násilí dopustil, nebo, odůvodňují-li to okolnosti případu.“ Dle § 24 z. ř. s. „Soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva.“ 18. Protože předmětné řízení o jmenování hmotněprávního opatrovníka je řízením o některých otázkách týkajících se právnických osob dle § 2 písm. e) z. ř. s., konkrétně řízením ve věcech opatrovnictví právnických osob dle § 85 písm. e) z. ř. s. a jedná se tedy o tzv. nesporné řízení v režimu zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, uplatní se ohledně náhrady nákladů řízení pravidla zakotvená v § 23 z. ř. s. a násl. Zákon z obecného pravidla stanoveného v § 23, větě první z. ř. s., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku, stanoví dvě výjimky. První výjimkou jsou „okolnosti případu“, které odůvodňují, aby některému z účastníků bylo (zcela nebo zčásti) přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které platil - viz věta druhá § 23 z. ř. s. Druhou výjimkou je to, že řízení bylo zahájeno na návrh, který byl svévolný a zjevně bezúspěšný - viz § 24 z. ř. s. Shrnuto - v nesporných řízeních, která lze zahájit i bez návrhu v režimu zákona o zvláštních řízeních soudních nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení, ledaže přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňují okolnosti případu či se jednalo o podání svévolného a zjevně bezúspěšného návrhu. Pouze v takovém případě se ukládá účastníku povinnost hradit jinému náhradu nákladů řízení, kterými mohou být i náklady, jež platí (je povinen platit) stát účastníku ustanovenému advokátovi za zastupování na odměně a náhradě hotových výdajů.

19. V posuzovaném případě odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly uložit povinnost navrhovatelce (byť „neúspěšné“) hradit náhradu nákladů řízení, tedy ani náklady, které vzniknou státu v souvislosti s jím účastnici ustanoveným advokátem coby procesním opatrovníkem účastnice, které musí stát procesnímu opatrovníkovi zaplatit na jeho odměně a hotových výdajích (viz § 149 odst. 2 o. s. ř.). Neshledal ani důvod pro uplatnění výjimky stanovené v § 24 z. ř. s., tedy že by se jednalo ze strany navrhovatelky o svévolné či zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Dle názoru odvolacího soudu totiž nelze klást navrhovatelce k tíži - v době probíhajícího dědického řízení, iniciaci předmětného řízení podáním návrhu na jmenování hmotněprávního opatrovníka společnosti, v níž byl její manžel jediným společníkem a jednatelem společnosti, a za to situace neobsazeného statutárního orgánu společnosti, a za situace, kdy byl této společnosti již Okresním soudem ve Vsetíně - pobočkou ve Valašském Meziříčí jmenován správce části pozůstalosti. Tomu bylo uloženo jmenovat společnosti jednatele, avšak do podání návrhu se tak nestalo a současně kdy ji vyzývala notářka coby soudní komisařka pověřená Okresním soudem ve Vsetíně - pobočkou ve Valašském Meziříčí ke zveřejnění účetních závěrek ve sbírce listin příslušného rejstříkového soudu. V daném případě tedy nebyly naplněny zákonné předpoklady stanovené v § 23, věta druhá z. ř. s. či v § 24 z. ř. s., aby byla navrhovatelce uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Jinak řečeno po navrhovatelce nelze v tomto nesporném řízení spravedlivě požadovat, aby za popsané situace byla zavázána k hrazení předmětných nákladů řízení za procesního opatrovníka, kterého ustanovil účastnici soud.

20. Z vyloženého důvodu odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku IV. změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 3 z. ř. s.

22. Jelikož opatrovník účastnice Jméno opatrovníka, zastupoval účastnici i v odvolacím řízení, ctě zásadu dvojinstančnosti řízení, rozhodl odvolací soud výrokem III. tak, že o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů opatrovníka za zastupování účastnice v odvolacím řízení rozhodne soud prvního stupně samostatným usnesením. Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné jen za podmínek § 237 o. s. ř.; lze je podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.