9 Cmo 31/2024

Plný text

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Ing. Radky Zahradníkové, Ph.D., a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci zaniklého spolku: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa, adresa za účasti likvidátora: právnická osoba., IČO IČO sídlem adresa o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora o odvolání likvidátora proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2023, č. j. 49 Cm 413/2012-45 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2023, č. j. 49 Cm 413/2012-45, se v napadeném výroku I mění tak, že se likvidátorovi přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 3 765,58 Kč, a potvrzuje ohledně přiznané výše odměny likvidátora 10 000 Kč.

1. Usnesením ze dne 2. 11. 2022, č.j. 49 Cm 413/2022-8, které nabylo právní moci dne 1. 12. 2022, Krajský soud v Hradci Králové zrušil spolek právnická osoba“ (dále jen „spolek“), nařídil jeho likvidaci a povolal likvidátorem právnická osoba., vybraného ze seznamu insolvenčních správců. Usnesením ze dne 25. 3. 2023, č.j. 49 Cm 413/2022-14, schválil soud prvního stupně konečnou zprávu likvidátora o průběhu likvidace.

2. Soud prvního stupně napadeným usnesením likvidátorovi přiznal odměnu ve výši 10 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 2 759,58 Kč (z toho 2 178 Kč za oznámení v obchodním věstníku, 360,58 Kč za dotaz na právnická osoba a 221 Kč cestovného – výrok I). Výrokem II zamítl návrh na přiznání další odměny ve výši 10 000 Kč. V odůvodnění ohledně výše odměny likvidátora odkázal na § 7 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“) a ustálenou soudní praxi. Cestovné vypočetl z provozovny likvidátora nejbližší sídlu spolku, která se nachází ve adresa.

3. Proti tomuto usnesení, a to pouze proti jeho výroku I o výši odměny likvidátora, podal odvolání likvidátor. Uvedl, že pobočku ve adresa zřídil až od 1. 4. 2023. Do té doby měl pobočku ve adresa. Cestu do sídla spolku vykonal dne 10. 1. 2023 dopoledne za účelem pokusu spolek kontaktovat. Zároveň měl za to, že k odměně likvidátora měla být připočtena náhrada za daň z přidané hodnoty. Likvidátor navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku II změnil a přiznal mu odměnu ve výši 10 000 Kč zvýšenou o 21% DPH ve výši 2 100 Kč a aby mu přiznal cestovné ve vyúčtované výši 1 280 Kč.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

5. Řízení o zrušení a likvidaci obchodní korporace je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a má charakter řízení nesporného.

6. Podle § 195 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

7. Podle § 7 nařízení č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“), skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1 000 Kč; podle okolností případu lze odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše 20 000 Kč (odstavec 1). Hradí-li stát odměnu likvidátora, uhradí ji v rozsahu, ve kterém ji nelze hradit z likvidačního zůstatku (odstavec 2).

8. Podle § 9 odst. 1 nařízení likvidátorovi náleží cestovní náhrady v rozsahu a za podmínek stanovených pro zaměstnance v pracovním poměru v zákoníku práce s tím, že za pravidelné pracoviště likvidátora se považuje jeho sídlo, případně bydliště.

9. Právní názor soudu prvního stupně, podle kterého se likvidátorovi z odměny nepřiznává náhrada za daň z přidané hodnoty, odpovídá ustálené rozhodovací praxi. Vrchní soud v Praze již v usnesení ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 7 Cmo 520/2004, uveřejněné v Soudních rozhledech č. 1/2006, vysvětlil, že likvidátorovi nelze náhradu za daň z přidané hodnoty přiznat, neboť její přiznání (na rozdíl např. od advokátů, insolvenčních správců apod.) zákon neumožňuje. V usnesení ze dne 19. 12 2017, sp. zn. 7 Cmo 175/2017, uveřejněném v Právních rozhledech č. 6/2018, potom Vrchní soud vysvětlil, že také likvidátor jmenovaný soudem je voleným orgánem právnické osoby ve smyslu § 152 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a že činnost likvidátora je podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, příjmem za závislé činnosti. Likvidátor tedy není osobou, která ve smyslu § 5 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, uskutečňuje samostatně ekonomickou činnost, neboť jeho úkony v rámci likvidace jsou úkony voleného orgánu právnické osoby. Likvidátor tedy není (ohledně odměny za likvidaci) osobou povinnou k dani z přidané hodnoty. Stejný názor zastává i Vrchní soud v Olomouci (srov. jeho usnesení ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 8 Cmo 65/2021) a ztotožňuje se s ním i odvolací soud v projednávané věci.

10. Ohledně náhrady cestovného likvidátor doložil, že pobočku ve adresa zřídil až od 1. 4. 2023 a že v době, kdy cestoval do sídla spolku, měl zřízenu pobočku ve adresa. Za uskutečněnou cestu mu tedy náleží náhrada cestovného za 2 x 74 km (www.mapy.cz) osobním automobilem Subaru Forester s kombinovanou spotřebou 7,5 l benzínu Natural 95/100 km (vyhláška č. 467/2022 Sb.), v částce 1 227 Kč.

11. Odvolací soud proto napadené usnesení v části o určení odměny likvidátora částkou 10 000 Kč prvního stupně potvrdil, neboť je věcně správné (§ 219 o. s. ř.), zatímco v části o náhradě hotových výdajů je podle § 220 odst. 1 per analogiam (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod R 17/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) změnil tak, že likvidátorovi přiznal náhradu v celkové výši 3 765,58 Kč. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).