9 Cmo 4/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Švantnera a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. ve věci navrhovatelů: a) Jméno navrhovatele A., IČO IČO navrhovatele A sídlem Adresa navrhovatele A b) Jméno navrhovatele B, narozená Datum narození navrhovatele B bytem Adresa navrhovatele B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A/ adresa za účasti: Jméno advokátky B., IČO IČO advokátky B sídlem Adresa advokátky B zastoupen advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C o vyslovení neplatnosti rozhodnutí společníků přijatého dne 15. 7. 2024 mimo valnou hromadu, o odvolání účastníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. října 2025, č. j. 55 Cm 148/2024-92

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. října 2025, č. j. 55 Cm 148/2024-92 se potvrzuje.

II. Účastník řízení je povinen zaplatit navrhovateli a) a navrhovateli b) náklady odvolacího řízení v celkové částce za oba navrhovatele 32 028 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně navrhovatelů.

1. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích jako soud I. stupně napadeným usnesením vyslovil neplatnost sporného usnesení přijatého dne 15. 7. 2024 mimo valnou hromadu (výrok I.) a navrhovatelům přiznal právo na náhradu nákladů řízení (výroky II. a III.).

2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se navrhovatelé návrhem, doručeným soudu dne 17. 7. 2024 domáhali za účasti společnosti Jméno advokátky B. vyslovení neplatnosti shora uvedeného rozhodnutí společníků přijatého mimo valnou hromadu mj. Tvrdili a prokazovali, že navrhovatel a) je jedním ze společníků společnosti, druhým společníkem je adresa. Společnost má dvě jednatelky, které zastupují společnost samostatně, jednou z jednatelek je navrhovatelka b) tituly před jménem a druhou jednatelkou Anonymizováno.

3. Dále soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že společnost zastoupená jednatelkou Anonymizováno rozeslala společníkům dne 15. 7. 2024 návrh na rozhodnutí společníků mimo valnou hromadu podle § 175 ZOK, v němž se navrhovalo přijetí rozhodnutí společníků mimo valnou hromadu ve znění: Společníci společnosti Jméno advokátky B. rozhodnutím mimo valnou hromadu rozhodují o odvolání Jméno navrhovatele B, nar. Datum narození navrhovatele B, bytem adresa, z funkce jednatele, a to pro porušení povinností při výkonu funkce jednatele společnosti. Návrh na rozhodnutí byl odůvodněn tím, že Jméno navrhovatele B měla porušit zákaz konkurence dle článku VII. odst. 7 písm. b) společenské smlouvy, dle ust. § 199 ZOK a mělo spočívat vtom, že navrhovatelka Jméno navrhovatele B je od 14. 7. 2023 členkou statutárního orgánu společnosti právnická osoba, která má v obchodním rejstříku totožný předmět podnikání jako společnost Jméno advokátky B. V návrhu na rozhodnutí adresovaném i navrhovateli a) společnosti Jméno navrhovatele A. mělo být dále uvedeno, že společnost Jméno navrhovatele A. dle § 173 odst. 1 písm. c) ZOK ve spojení s ust. § 78 odst. 2 písm. a) ZOK nevykonává hlasovací právo, neboť se rozhoduje o tom, zda bude odvolána z funkce jednatelky navrhovatelka b) Jméno navrhovatele B, která má jednat ve shodě s navrhovatelem a) společností Jméno navrhovatele A.

4. Soud I. stupně rovněž vyšel ze skutečnosti, že podle návrhu na zahájení řízení téhož dne, kdy společnost Jméno navrhovatele A. obdržela návrh rozhodnutí, tedy dne 15. 7. 2024, byl navrhovateli a) společnosti Jméno navrhovatele A. s odstupem cca tří hodin doručen dopis 15. 7. 2024, v němž byl navrhovatel a) společnost Jméno navrhovatele A. účastníkem vyrozuměn, že rozhodnutí o odvolání Jméno navrhovatele B z funkce jednatele bylo přijato, když s rozhodnutím vyslovil souhlas společník adresa, který byl údajně jediným společníkem, který mohl v této věci vykonávat hlasovací právo. Navrhovatelé proto měli za to, že rozhodnutí společníků mimo valnou hromadu z 15. 7. 2024, kterým byla Jméno navrhovatele B odvolána z funkce pro údajné porušení povinností, je neplatné pro rozpor s právními předpisy, společenskou smlouvou a dobrými mravy, když zejména hlasovací právo navrhovatele a) společnosti Jméno navrhovatele A., ve smyslu zákona i rozhodovací praxe nemohlo být sistováno a k jeho hlasům, respektive absenci hlasů navrhovatele a) Jméno navrhovatele A., bylo potřeba přihlédnout při posouzeni nutného minima hlasů pro přijetí navrhovaného rozhodnutí, a to vše vzhledem k článku VII. odst. 4 společenské smlouvy ze dne 31. 3. 2023.

5. Soud I. stupně aplikoval zejména § 173 a násl. ZOK a uzavřel, že k sistaci hlasovacího práva společníka dle § 173 odst. 1 písm. c) ZOK, dochází výhradně tehdy, je-li tento společník zároveň odvolávaným jednatelem společnosti. Jestliže při hlasování společníku mimo valnou hromadu o odvolání Jméno navrhovatele B pro porušení povinnosti při výkonu funkce jednatele bylo sistováno hlasovací právo druhého společníka společnosti Jméno navrhovatele A., byť jednajícího ve shodě s jednatelkou Jméno navrhovatele B, došlo k porušení práva tohoto společníka a tedy k zakázané sistaci jeho hlasovacích práv.

6. Proti tomuto usnesení se odvolal účastník (odvolatel) a domáhal se jeho změny a zamítnutí návrhu případně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Podle odvolatele má jeho opravný prostředek oporu v § 205 odst. 2 o. s. ř, když soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

8. Podle názoru odvolatele soud I. stupně přistoupil k aplikaci § 173 odst. 1 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (ZOK) čistě formálně na základě jazykového výkladu a nezabýval se ani tvrzenými důvody porušování povinností jednatele prokazovanými účastníkem řízení, k čemu ani nevedl dokazování. Podle účastníka řízení je tento ryze formální přístup v rozporu se smyslem a účelem § 173 odst. 1 písm. c) ZOK, jehož smyslem a účelem je zabránit tomu, aby o odvolání z funkce statutárního orgánu rozhodovala ta osoba, která fakticky závažným způsobem porušuje povinnosti statutárního orgánu a o jejímž odvolání z funkce statutárního orgánu je hlasováno.

9. Odvolatel dále zdůraznil, že navrhovatel a) je akciovou společností, za kterou vždy jednají, rozhodují a její vůli vždy tvoří konkrétní fyzické osoby. V daném případě je jako předsedkyně představenstva oprávněna samostatně jednat ve všech záležitostech navrhovatele a) právě navrhovatelka b), jež tvoří jeho vůli.

10. Odvolatel rovněž poukázal na skutečnost, že původně bylo mezi společníky navrhovatele a) ujednáno, že každý z nich bude mít ve společnosti „svého jednatele“ - tj. společník Jméno navrhovatele A., v jehož představenstvu v rozhodné době působila navrhovatelka b), měl „svého jednatele“ tituly před jménem - navrhovatelku b) a společník adresa měl „svého jednatele“ - sám sebe.

11. Za dané situace byl účastník řízení přesvědčen, že nedává žádný racionální smysl, aby v jednom případě hlasovací práva společníka sistována ze zákona musela být, tj. v případě, že by statutárním orgánem společnosti Jméno advokátky B. byla přímo společnost Jméno navrhovatele A., kterou by však ve všech jednáních zastupovala tituly před jménem - navrhovatelka b) a v jiném případě, tj. v případě, kdy jednatelkou je přímo navrhovatelka b), byť je zcela evidentní, že v rámci společnosti Jméno advokátky B. prosazuje vůli společníka Jméno navrhovatele A., jakožto předsedkyně jeho představenstva, by sistace hlasovacích práv dána nebyla.

12. Ustanovení § 173 ZOK pro sistaci hlasovacího práva na valné hromadě podle odvolatele přepokládá jednání dvou nezávislých osob ve shodě. V tomto případě však navrhovatelka b) na valné hromadě účastníka řízení, společnosti Jméno advokátky B., jehož je jednatelkou, fakticky podle odvolatele reprezentuje společníka Jméno navrhovatele A., tedy navrhovatelka b) na valné hromadě není samostatným subjektem vůle a je pouze nástrojem projevu vůle společníka, resp. jeho „prodlouženou rukou“. Pokud je tedy smyslem ustanovení § 173 odst. 1 písm. c) z ZOK zabránit tomu, aby společník společnosti ovlivňoval rozhodnutí, které se týkají jeho osoby, potom je nutné zákaz hlasování vztáhnout i na osoby, které jeho vůli přímo realizují.

13. Podle názoru odvolatele účelem ustanovení § 173 odst. 1 písm. c) ZOK je zajistit nezávislost rozhodnutí valné hromady, vyloučit střet zájmů a zabránit tomu, aby si společník odhlasoval vlastní prospěch nebo ochranu. Pro naplnění účelu tohoto ustanovení tak nemůže být relevantní, zda společník hlasuje osobně, nebo za něj hlasuje osoba, která je jeho absolutním nástrojem, v tomto případě by za společníka Jméno navrhovatele A. hlasovala tituly před jménem, jako předsedkyně představenstva, o otázce odvolání své osoby z funkce jednatele účastníka řízení, společnosti Jméno advokátky B.

14. Účastník řízení je přesvědčen, že je nepřípustné, aby formální uspořádání poměrů bylo využito k tomu, aby bylo obcházeno pravidlo, jehož účelem je ochrana společnosti a ostatních společníků, proto nelze připustit výklad, podle něhož by společník nesměl hlasovat o svém odvolání z funkce jednatele, avšak mohl by totéž rozhodnutí ovlivnit prostřednictvím osoby, která je jeho orgánem a zcela pod jeho kontrolou. Takový výklad je podle odvolatele zjevně formalistický a odporuje účelu ustanovení § 173 odst. 1 písm. c) ZOK.

15. Dále účastník soudu I. stupně vytkl, že se nezabývat otázkou, zda podaný návrh na zahájení řízení nepředstavuje zjevné zneužití práva, jež podle § 8 zákona č. 89/2012 Sb. - nového občanského zákoníku (NOZ), nemůže požívat právní ochrany, k čemu by ovšem muselo být vedeno dokazování o důvodech, které vedly k odvolání navrhovatelky b) z výkonu funkce jednatelky účastníka řízení. To však soud I. stupně v důsledku nesprávného postupu podle odvolatele neučinil, a to ani v otázce odvolatelem tvrzeného nevýhodného uzavírání smluv navrhovatelkou b), z nichž podle odvolatele benefituje navrhovatel a) a osoby s ním propojené. K této otázce by proto mělo být podle odvolatele provedeno navržené dokazování, což však soud I. stupně neučinil.

16. Odvolatel v rámci svého opravného prostředku pokládal z nezbytné řešit otázku, z jakého důvodu se navrhovatelé domáhají vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o odvolání tituly před jménem z výkonu funkce jednatele, když společníci se nejsou schopni na dalším směřování společnosti shodnout, zároveň každý z jednatelů může jednat ve společnosti samostatně a navrhovatelka b) podle důkazu zejména navrženou e-mailovou komunikací a dopisem ze dne 21. 8. 2024 je z titulu výkonu funkce jednatele oprávněna společnost fakticky obchodně ovládat a činit stěžejní ekonomická rozhodnutí, třeba i ve prospěch výhradně navrhovatele a) nebo osob, které s ním jsou propojeny.

17. Z uvedených důvodů odvolatel pokládá výklad § 173 odst. 1 písm. c) ZOK za nesprávný, odporující smyslu a účelu citované právní normy a toto ustanovení by mělo být podle odvolatele vykládáno též za pomoci výkladu teleologického a gramatického.

18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Odvolací soud odvolání účastníka zastoupeného jeho advokátem projednal v jeho nepřítomnosti, když účast jednatelky účastníka při jednání odvolacího soudu nebyla nutná, účastník byl zastoupen advokátem a v odvolacím řízení projednávané odvolací důvody byly představovány opakovanou argumentací účastníka, přičemž rozhodnutí o podaném odvolání bylo závislé toliko na právním posouzení otázky sistace práv společníka, k čemu profesionálně argumentoval účastníkův advokát, byť se názor odvolacího soudu na konec k jeho výkladu zákona nepřiklonil. Za takové situace by odročování jednání odvolacího soudu představovalo zbytečné průtahy v postupu soudu.

20. Řízení o přezkoumání usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je řízením ve statusové věci právnické osoby podle § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a má charakter řízení nesporného.

21. Pro projednávanou věc je rozhodné znění zákona o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb., účinné od 1. 1. 2021 tj. ve znění novely č. 33/2020 Sb. (dále jen ZOK).

22. Ve vztahu k otázce právního zájmu navrhovatelů na určení neplatnosti rozhodnutí společníků přijatého mimo valnou hromadu odvolací sud vychází z § 191 odst. 1 věty první a druhé ZOK z něhož je zřejmé, že každý společník, jednatel, člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Bylo-li rozhodnuto mimo valnou hromadu nebo bylo-li rozhodnutí valné hromady přijato dodatečně, právo podat návrh zanikne uplynutím 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o přijetí rozhodnutí podle § 174 odst. 3 nebo § 177, nejdéle však uplynutím 1 roku od přijetí tohoto rozhodnutí.

23. Podle právního názoru odvolacího soudu i bývalý (odvolaný) jednatel společnosti s ručením omezeným, v projednávané věci navrhovatelka b), má zásadně právní zájem na vyslovení neplatnosti kteréhokoli usnesení valné hromady společnosti, jímž byl ze své funkce odvolán. Shledá-li totiž soud v řízení podle § 191 ZOK, že usnesení valné hromady o odvolání jednatele je v rozporu s právními předpisy či společenskou smlouvou, a vysloví-li z tohoto důvodu neplatnost takového usnesení, platí, že dotčenému jednateli nezanikla (v důsledku odvolání napadeným usnesením) funkce jednatele. Jinými slovy, vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady se přímo dotýká práv a povinností odvolaného jednatele. Právní zájem jednatele přitom není dán pouze právem na odměnu za výkon funkce. Je tomu tak proto, že i v případě, že by jednatel vykonával funkci bezplatně, může mít (a v projednávané věci zřejmě má) zájem na dalším výkonu funkce jednatele, v rámci níž může zásadně ovlivňovat hospodaření společnosti.

24. Na základě uvedeného učinil odvolací soud dílčí závěr shodný se soudem I. stupně, podle něhož oba navrhovatelé jsou aktivně legitimováni k podání předmětného návrhu.

25. V dalším odvolací soud posuzoval otázku důvodnosti navrhovateli namítané sistace hlasovacího práva navrhovatele a) a rovněž i ohledně této otázky řešené soudem I. stupně odvolací soud konstatoval, že soudu I. stupně nelze ničeho vytknout.

26. Sistaci hlasovacího práva ve společnosti s ručením omezeným upravuje § 173 ZOK, z jehož odst. 1 je zřejmé, že společník nevykonává hlasovací právo, jestliže (a) valná hromada rozhoduje o jeho nepeněžitém vkladu, (b) valná hromada rozhoduje o jeho vyloučení nebo o podání návrhu na jeho vyloučení soudem, (c) valná hromada rozhoduje o tom, zda jemu nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má být prominuto splnění povinnosti, anebo zda má být odvolán z funkce člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce, (d) je v prodlení s plněním vkladové povinnosti nebo se splněním příplatkové povinnosti, a to v rozsahu prodlení nebo (e) tak určí společenská smlouva z jiného důležitého důvodu (odstavec 1). Omezení výkonu hlasovacího práva podle odstavce 1 písm. a) až c) se vztahuje i na společníky, kteří jednají se společníkem, který nemůže vykonávat hlasovací právo, ve shodě (odstavec 2).

27. Jak je zřejmé z podaného odvolání, odvolatel aplikoval sistaci práv společníka s poukazem na případ upravený v § 173 odst. 1 písm. c) ZOK, kdy zákon upravuje případ, kdy společník má být odvolán z funkce člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce a navrhovatel v projednávaném případě používá analogii jako v situaci, kdy valná hromada rozhoduje o tom, zda jemu nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má být prominuto splnění povinnosti.

28. Otázku, kdy je namístě použití analogie, řešila judikatura mnohokrát. Poukázat lze např. na nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. III. ÚS 2264/13, podle něhož, pokud zákon výslovně stanoví, že dopadá na skutkové podstaty A, B, C, má soudce a priori dvě možnosti, jak nastolenou otázku posoudit ve vztahu ke skutkovým podstatám D, E, F (a dalším). Obecně může postupovat podle doslovného výkladu vykládaného ustanovení, např. za použití argumentu a contrario, a zákon na skutečnosti výslovně neuvedené (D, E, F a další) nepoužít. Podle uvedeného rozhodnutí je obecně akceptovatelná i jiná cesta, neboť soudce by si měl položit otázku, zda případný interpretační závěr, získaný argumentem a contrario, nezakládá bezdůvodnou diferenciaci, což by podle Ústavního soudu bylo v rozporu s principem bezrozpornosti právního řádu a principem rovnosti. Tyto principy jsou legitimačním důvodem pro dotváření práva cestou analogie legis za pomoci argumentu a simili či a fortiori. Hranicí mezi tvorbou práva a dotvářením práva tvoří podle Ústavního soudu kritérium, zda bezdůvodná diferenciace mezi komparovanými skutkovými podstatami je vědomým rozhodnutím zákonodárce, či nikoli. Soudce podle Ústavního soudu zásadně není oprávněn vyplnit vědomou mezeru v zákoně. Pokud je hodnotově nekoherentní úprava zákonodárcem skutečně chtěná a zákonodárce si je vědom rozporu s teleologickým pozadím právního řádu, a přesto takovou úpravu přijme, je tím posílen demokratický princip a princip dělby moci, když tvorba práva přísluší primárně demokraticky zvolenému zákonodárci, nikoli soudci. To, zda šlo o vědomé či nevědomé rozhodnutí zákonodárce (mezeru vědomou či nevědomou), lze podle Ústavního soudu zjistit především jasně průkazným úmyslem zákonodárce; jde o skutečnou vůli zákonodárce (subjektivní historický výklad), nikoli o vůli, která se bude jen předpokládat neboť platí presumpce opačná předpokládající racionálního zákonodárce. Tímto způsobem lze podle Ústavního soudu zodpovědět i související otázku, a to, kdy lze aplikované ustanovení právního předpisu dotvořit.

29. V návaznosti na judikaturu Ústavního soudu Nejvyšší soud v rozsudku z 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 155/2018, uveřejněném pod R 62/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek doplnil, že o soudcovské dotváření práva jde tehdy, když soudní rozhodnutí dospívá k řešení, které nemá oporu ani v nejširším možném jazykovém významu textu právního předpisu. Jinak řečeno podle Nejvyššího soudu, právní předpis obsahuje mezeru, která může být buď pravá, nebo nepravá (teleologická). Teleologická (nepravá) mezera v zákoně je dána neúplností explicitní zákonné úpravy, která se podává z rozporu mezi smyslem a účelem zákonné úpravy na straně jedné a jeho doslovného významu na straně druhé. Podle § 2 odst. 1 věty druhé a odst. 2 části věty za středníkem NOZ je rozhodující smysl příslušného ustanovení, nikoliv jeho jazykové vyjádření. Nepravá otevřená teleologická mezera pak je taková, kdy zákonný text vyjadřuje méně, než odpovídalo smyslu jeho regulace. Právní norma dopadá pouze na určitou skutkovou podstatu, a nikoliv na skutkovou podstatu jinou, a neexistuje přitom rozumný důvod, proč by se na tuto obdobnou skutkovou podstatu neměla použít. Jde o argumentaci podobností, přičemž platí, že kde je stejný smysl a účel, má být stejná úprava.

30. Podle právního názoru odvolacího soudu je v projednávaném případě správně poukazováno na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3387/2013, podle něhož při výkladu právní úpravy sistace hlasovacího práva nelze přehlížet, že jde o významný zásah do jednoho ze základních práv společníka, resp. výjimku z pravidla, podle něhož společník má právo se prostřednictvím výkonu hlasovacího práva podílet na řízení společnosti a kontrole její činnosti. Z povahy výjimky pak plyne, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována.

31. V projednávaném případě novela NOZ č. 33/2020 Sb. doplnila nové případy sistace hlasovacího práva, a to v odstavci 1 písm. e) a druhý odstavec. Důvodová zpráva přitom výslovně cituje shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu, v reakci na něž byl doplněn do § 173 ZOK druhý odstavec, kdy důvodová zpráva uvádí, že se navrhuje výslovně připustit, že společenská smlouva může určit jiný důležitý důvod, pro který společník nemůže vykonávat hlasovací právo. V praxi se přitom podle důvodové zprávy objevuje především požadavek na omezení hlasovacího práva společníka, jenž se nachází ve střetu zájmů, přičemž střet zájmů je podle důvodové zprávy bezesporu jiným důležitým důvodem.

32. Případ, kdy je odvolaný jednatel ovládán společníkem, může podle právního názoru odvolacího soudu být pokládáno za případ střetu zájmů. Zákonodárce však v § 173 odst. 1 písm. e) ZOK výslovně ponechal na společnících, zda sistaci hlasovacího práva v případě takového střetu zájmů zakotví ve společenské smlouvě. Předeslaný případ tak představuje vědomou (zákonodárcem chtěnou) mezeru v zákoně, respektive jde o situaci, kterou zákonodárce řešil jinak, než zákonem nařízenou sistací.

33. Z uvedených důvodů společností prosazovaný analogický výklad proto ani podle odvolacího soudu není namístě a soud I. stupně proto správně dospěl k závěru, že navrhovatel a) neměl zakázáno vykonávat své hlasovací právo. Při hlasování o sporném rozhodnutí tedy nebylo dosaženo potřebné nadpoloviční většiny hlasů a sporné rozhodnutí je proto neplatné.

34. Konečně, soud I. stupně postupoval správně rovněž s ohledem na posuzování napadeného usnesení valné hromady též z hlediska jeho případné nicotnosti, když ani odvolací soud takové nicotnostní důvody neshledal a vedle toho nedostatek usnášeníschopnosti či nedostatečný počet hlasů pro napadené rozhodnutí představuje důvod neplatnosti usnesení valné hromady, nikoli důvod nicotnosti usnesení valné hromady a totéž platí i v případě rozhodování per rollam, kdy by výsledky byly vyhlášeny předtím, než skončila lhůta k hlasování, nebo než hlasovali všichni oprávnění společníci (§ 177 odst. 2 ZOK).

35. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je věcně správné.

36. Před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele poukazujícího na zneužití práva navrhovateli, a to s ohledem na shora uváděný existující právní zájem navrhovatelů na předmětném návrhu dále posílený společníky sjednanou existencí dvou jednatelů majících zajišťovat kontrolu obou společníků nad činností společnosti, přičemž právo podat návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí společnosti odvolávající jednoho z jednatelů nemůže ani podle odvolacího soudu představovat zneužití práva.

37. Stejně tak před odvolacím soudem neobstála argumentace odvolatele poukazujícího na neprovádění dokazování soudem I. stupně ohledně tvrzeného nesprávného postupu odvolané jednatelky v rámci jejího působení ve společnosti, když shora uvedené zjištění zásadního pochybení v otázce nepřípustnosti sistace hlasovacích práv a s tím související správné vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijaté per rollam nemohlo zvrátit ani jakékoli případné zjištění učiněné z účastníkem uváděných důkazů. Proto takovéto další dokazování i podle odvolacího soudu bylo nadbytečné.

38. O nákladech řízení odvolací soud rozhodl podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu v celkové výši za oba navrhovatele 32 028 Kč přiznal plně úspěšným navrhovatelům.

39. Náklady navrhovatelů sestávají z odměny za zastupování advokátem spočívajícím ve vztahu ke každému z navrhovatelů zvlášť ve 2 úkonech právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) ze základu 113 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), vypočtené podle § 7 advokátního tarifu, každý ve výši 5 620 Kč, přičemž u druhého ze zastupovaných se odměna za uvedené dva úkony snižuje o 20 %. Dále náklady zahrnují 2x 2 režijní paušály podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve výši 4x 450 Kč. Advokátka navrhovatelů má též právo na náhradu jízdného z Brna do Prahy a zpět v částce 3 250 Kč při ujetých 2x 203 km vozidlem dle založeného technického průkazu. Dále má advokátka navrhovatelů právo na náhradu za ztrátu času za 10 půlhodin po 150 Kč a má právo též na náhradu za 21 % DPH ve výši 5 246 Kč. Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).