9 Cmo 60/2022

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a JUDr. Františka Švantnera ve věci navrhovatele: Anonymizováno, IČO IČO sídlem adresa za účasti: 1) Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A sídlem Adresa navrhovatele A 2) Jméno navrhovatele B, nar. Datum narození navrhovatele B bytem Adresa navrhovatele B 3) Jméno navrhovatele C, nar. Datum narození navrhovatele C bytem Adresa navrhovatele C všichni účastníci 1)-3) zastoupení advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 4) Jméno advokáta B., IČO IČO advokáta B sídlem Adresa advokáta B o odvolání likvidátorů a jmenování nového likvidátora právnické osobě, k odvolání účastníků 1)-3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2022 č. j. 80 Cm 247/2021-21, Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2022 č. j. 80 Cm 247/2021-21, se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Návrhem ze dne 3. 12. 2021 se navrhovatel domáhal, aby soud pro neplnění povinností odvolal oba likvidátory (druhého a třetího účastníka) právnická osoba coby prvního účastníka a jmenoval nového likvidátora. Návrh odůvodnil tím, že z nepodávání daňových přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018, 2019 a 2020 (povinnost podávání daňových přiznání trvá, dojde-li ke zrušení právnické osoby s likvidací – viz § 240c odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), ačkoliv k tomu byl první účastník vyzván, dovozuje naplnění zákonných podmínek pro jejich odvolání z funkce.

2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně (dále též jen „soud“) rozhodl tak, že: „Jméno navrhovatele B, nar. Datum narození navrhovatele B, nar. Datum narození navrhovatele C, bytem Adresa navrhovatele C, se dle ust. § 3043 odst. 2 obč. zák. ve spojení ust. § 71 odst. 4 obch. zák. z důvodu nečinnosti odvolávají z funkce likvidátora družstva Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A, sídlem adresa.“ (výrok I.), „Likvidátorem družstva Jméno navrhovatele A, IČO IČO navrhovatele A, sídlem Adresa navrhovatele A, se jmenuje dle ust. § 3043 odst. 2 obč. zák. ve spojení ust. § 71 odst. 7 obch. zák. společnost Jméno advokáta B., IČO IČO advokáta B, sídlem adresa, ze seznamu insolvenčních správců.“ (výrok II.), „Odvolaní likvidátoři Jméno navrhovatele B, nar. Datum narození navrhovatele B, nar. Datum narození navrhovatele C, bytem Adresa navrhovatele C, jsou povinni dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet zdejšího soudu č. 37032928021/0710, v.s. 8022024721, soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci.! (výrok III.) a dále, že „ Žádný z účastníků nemá dle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb. z. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok IV.). Své rozhodnutí soud prvního stupně neodůvodnil s odkazem na § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 169 odst. 2 věta první o.s.ř. s tím, že „návrhu nikdo neodporoval“ 3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali všichni 3 účastníci (tj. ad 1/ až 3/) včasná odvolání shodného obsahu prostřednictvím zástupce – advokáta.

4. V odvolání uvedli, že likvidace družstva Jméno navrhovatele A, proběhla v období let 1991 a 1992, kdy byla k 17. 6. 1991 zahájena na základě rozhodnutí členské schůze o vstupu do likvidace a jmenování likvidátorů a byla fakticky provedena a ukončena k 27. 2. 1992. V průběhu roku 1991 došlo k vypořádání veškerých závazků a majetku družstva, přičemž následně k 27. 2. 1992 byla vyhotovena účetní závěrka a byl vypořádán likvidační zůstatek mezi členy družstva. Jméno navrhovatele A ukončilo k 27. 2. 1992 fakticky svou činnost a od této doby neučinilo jakoukoliv obchodní nebo jinou operaci, nemá jakýkoliv obchodní majetek, pohledávky nebo závazky vůči členům nebo třetím osobám. Jméno navrhovatele A požádalo Finanční úřad o vydání souhlasu s výmazem z obchodního rejstříku dne 14. 7. 2003, přičemž Finanční úřad pro Prahu 5 vydal dne 25. 8. 2003 rozhodnutí sp. zn. 309965/03/005903/6084, kterým udělil souhlas s ukončením činností zapsaných v obchodním rejstříku a výmazem právnická osoba z obchodního rejstříku. Dle rozdělovníku bylo předmětné rozhodnutí doručeno i Městskému soudu v Praze. Likvidátoři družstva měli za to, že rozhodnutím Finančního úřadu a jeho doručením Městskému soudu v Praze dojde k výmazu družstva z obchodního rejstříku bez dalšího. Dle uvedeného se jeví jako zcela neúčelné, aby došlo ke změně likvidátorů právnická osoba, když jediným úkonem, který zbývá provést je výmaz právnická osoba z obchodního rejstříku. Jméno navrhovatele A již nemá vedeny nebo archivovány z důvodu uplynutí veškerých zákonných lhůt jakékoliv listiny týkající činnosti družstva a jeho likvidace, vyjma podání, které bylo předloženo Finančnímu úřadu k udělení souhlasu s výmazem z obchodního rejstříku, není tedy fakticky možné novému likvidátorovi jakékoliv podklady doložit a předat. Jméno navrhovatele A, jak je již výše uvedeno, nemá jakýkoliv majetek, ze kterého by mohlo hradit případné náklady novému likvidátorovi na činnosti spojené s výkonem činnosti a nelze důvodně požadovat po členech družstva, aby se na těchto nákladech podíleli formou příplatku nebo vkladu do družstva, které fakticky ukončilo činnost v roce 1992 (nadto lze uvést, že někteří z původních členů družstva již zemřeli). Likvidátoři právnická osoba v likvidaci podávají návrh na výmaz právnická osoba v likvidaci z obchodního rejstříku bezodkladně po podání předmětného odvolání. Zejména s ohledem na procesní ekonomii, nemožnost provedení rekonstrukce likvidace družstva, neúčelnost vynaložení dalších nákladů na proces likvidace a absenci jakýchkoliv zdrojů, ze kterých by bylo možné další úkony financovat, navrhli, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a ponechal ve funkci likvidátorů Jméno navrhovatele B a Jméno navrhovatele C, a to až do provedení výmazu družstva z obchodního rejstříku. Jako důkazy označili následující listiny: 1) Rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. RČ, 2)Žádost Finančnímu úřadu ze dne 14. 7. 2003, 3) Kopie rozvahy a výsledovky právnická osoba ke dni 27. 2. 1992, 4) Daňové přiznání právnická osoba za rok 2002, 5) Finanční výkazy právnická osoba sestavené ke dni 31. 12. 2002.

5. K odvolání se vyjádřil navrhovatel podáním ze dne 13. 4. 2022 namítl, že nepodání návrhu na výmaz předmětného družstva z obchodního rejstříku lze považovat za neřádné plnění povinností ve smyslu § 192 o. z. s tím, že likvidace probíhá bezmála 31 let a podání návrhu na výmaz družstva z obchodního rejstříku trvá 18,5 let. Navrhovatel „se ztotožňuje se závěry uvedenými v usnesení č. j. 80 Cm 247/2021-21 ze dne 17. 1. 2022 Městského soudu v Praze.“ 6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné, byť z důvodů odvolateli nenamítaných.

7. Dle § 169 odst. 2 o. s. ř. „Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.“ 8. Předně odvolací soud namítá nesplnění zákonných předpokladů pro to, aby předmětné rozhodnutí nemuselo být odůvodněno dle § 169 odst. 2 o. s. ř., neboť se v daném případě nejedná ani o jednu ze situací předvídanou tímto ustanovením znamenající oprávnění soudu takové rozhodnutí neodůvodnit. Především citované ustanovení dopadá ne procesní, tedy nemeritorní usnesení soudu s jedinou výjimkou, a to usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu a nikdo mu neodporoval. Nevyjádřil-li se však vůbec první účastník k výzvě soudu ze dne 9. 12. 2021č.j. 80 Cm 247/202112, ačkoliv mu byla výzva řádně doručena 1. 1. 2022, jak vyplývá z potvrzení o doručení do datové schránky družstva, tak z logiky věci nelze vůbec učinit závěr o tom, že návrhu nikdo neodporoval, a tedy že by rozhodnutí, jímž soud návrhu zcela vyhověl a rozhodl meritorně, nemusel řádně odůvodnit. To znamená, že zákonné předpoklady pro neodůvodnění usnesení nebyly splněny. Již toto činí rozhodnutí nepřezkoumatelné, což je důvod sám o sobě pro zrušení odvoláním napadeného usnesení.

9. Řízení o odvolání a jmenování likvidátora je řízením ve statusových věcech právnických osob (viz § 85 písm. a/ z. ř. s.), řízením tzv. nesporným.

10. Dle § 19 z. ř. s. „K projednání věci samé soud nařídí jednání, ledaže tento zákon stanoví, že jednání není třeba nařizovat.“ Dle § 89 z. ř. s. „Neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba jednání nařizovat.“ 11. Z předloženého soudního spisu a i z odvoláním napadeného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně v řízení nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování.

12. V dané věci se jedná o meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož důsledkem v případě vyhovění návrhu je odvolání stávajících likvidátorů a jmenování likvidátora nového. Mezi navrhovatelem a dalšími účastníky přitom nejsou jejich tvrzení nesporná, neboť dle odvolatelů „již likvidace proběhla, byla fakticky provedena a skončila k 27. 2. 1992“, zatímco dle navrhovatele likvidátoři neplní své povinnosti, když nepodali návrh na výmaz družstva z obchodního rejstříku a z vyjádření navrhovatele vyplývá požadavek na potvrzení odvoláním napadeného usnesení. Z povahy věci je proto zřejmé, že v tomto případě se jedná o věc, kdy je na soudu, aby řádně zjistil skutkový stav, učinil o něm skutkový závěr, jež následně právně zhodnotí. Vycházel-li proto soud prvního stupně při svém rozhodnutí ze zjištění, která učinil pouze z listin založených v soudním spisu, nebyla jeho slovy nevyjádřená, ale realizovaná úvaha, že lze v tomto řízení rozhodnout bez nařízení jednání, správná. Listiny založené do soudního spisu jsou pouze důkazními prostředky ve smyslu ust. § 125 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., jimiž lze zjistit stav věci, a to tak, že je soud provede k důkazu způsobem určeným v § 129 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., přičemž dokazování provádí soud zásadně při jednání dle ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. a účastníci mají právo se ke všem provedeným důkazům vyjádřit (§ 123 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).

13. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně svým nesprávným postupem, kdy ve věci nenařídil jednání, při kterém by provedl dokazování, zatížil řízení vadou, jež je sama o sobě důvodem pro zrušení odvoláním napadeného usnesení (viz § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Z uvedeného důvodu odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení.

14. Pro úplnost odvolací soud ještě poukazuje na to, že soud prvního stupně se dále bude zabývat i tím, která právní úprava na posuzovanou věc dopadá a svůj závěr též náležitě odůvodní. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.