9 Cmo 99/2026

Plný text

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Dušana Hrabánka a soudců JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a JUDr. Františka Švantnera ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B, narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C 3. Jméno advokáta D, narozená Datum narození advokáta D bytem Adresa advokáta D zastoupená advokátem Jméno advokáta E sídlem Adresa advokáta E 4. Jméno advokáta F, narozená Datum narození advokáta F bytem Adresa advokáta F zastoupená advokátem Jméno advokáta G sídlem Adresa advokáta G 5. Jméno advokáta H, narozená Datum narození advokáta H bytem Adresa advokáta H zastoupená advokátem Jméno advokáta I sídlem Adresa advokáta I 6. Jméno advokáta J., IČO IČO advokáta J sídlem Adresa advokáta J zastoupena advokátem Jméno advokáta K sídlem Adresa advokáta K 7. Jméno advokáta L, IČO IČO advokáta L sídlem Adresa advokáta L zastoupená advokátem Jméno advokáta M sídlem Adresa advokáta M o žalobě na určení, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2026, č. j. 68 Cm 133/2022-560, Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. března 2026, č. j. 68 Cm 133/2022-560, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

1. Žalobou podanou u soudu prvního stupně původně dne 7. 10. 2022 a opravenou naposledy podáními žalobkyně ze 14. 10. 2024 a 10. 2. 2026 se žalobkyně domáhá vůči žalovaným celkem 9 různých určení, mj. i určení, že je akcionářem žalované 6).

2. Návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 27. 2. 2026 domáhá se žalobkyně nařízení předběžného opatření, kterým by soud a. žalovaným 1) a 6) zakázal činit úkony směřující k dokončení zápisu výmazu společnosti právnická osoba (dále jen „právnická osoba“) z obchodního rejstříku, a to do pravomocného skončení řízení v projednávané věci, b. žalovaným 1) a 6) uložil povinnost zdržet se skartace, archivace, zničení či jiného znehodnocení originálů dohod o půjčce z 16. 12. 2004, z 11. 8. 2005 a ze dne 6. 10. 2006, dohody o způsobu úhrady půjčky poskytnuté firmou právnická osoba. panu tituly před jménem, ze dne 14. 1. 2003 a dodatku č. 1 k uvedené dohodě ze dne 31. 12. 2005 (dále jen „originály“), c. likvidátorovi právnická osoba, právnická osoba (dále jen „likvidátor“), zakázal činit úkony směřující k dokončení zápisu výmazu právnická osoba z obchodního rejstříku, a to do pravomocného skončení řízení v projednávané věci, d. právnická osoba a likvidátorovi uložil povinnost zdržet se skartace, archivace, zničení či jiného znehodnocení originálů.

3. Soud prvního stupně napadeným usnesením návrh na nařízení předběžného opatření odmítl (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), žalobkyni vrátil složenou jistotu ve výši 10 000 Kč (výrok III.) a žalobkyni uložil, aby soudu sdělila číslo účtu, na který má být jistota vrácena (výrok IV.). Dospěl k závěru, že v projednávané věci nejde o vztah mezi podnikateli vyplývající z jejich podnikatelské činnosti, čemuž odpovídá složená jistota ve výši 10 000 Kč. Měl však za to, že předběžné opatření je opatřením mimořádným a že pro účely určení, zda má být s návrhem na nařízení předběžného opatření složena jediná jistota, je rozhodné, zda se jedná o návrh založený na jediném skutkovém základu. V projednávané věci žalobkyně uplatnila co do skutkového základu samostatné nároky, a proto měla složit jistotu za každý takový nárok zvlášť. Žalobkyně se totiž domáhá uložení dvou různých povinností čtyřem odlišným subjektům. Protože v projednávané věci není dán žádný z důvodů uvedených v § 75b odst. 3 o. s. ř., za kterých navrhovatel předběžného opatření není povinen jistotu složit, odmítl soud prvního stupně návrh s tím, že žalobkyně složila jistotu v nedostatečné výši. Učinil tak přesto, že si byl vědom opačných závěrů Vrchního soudu v Praze popsaných v usnesení ze dne 15. 6. 2023, sp. zn. 6 Cmo 122/2023.

4. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, ve kterém považuje přístup soudu prvního stupně za nepřiměřeně formalistický. Soud prvního stupně měl podle ní vyjít ze shora citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze, podle kterého k projednání návrhu na nařízení předběžného opatření postačuje složení jediné jistoty. Navíc její návrh vychází z jediného skutkového základu, a to rizika ztráty nebo zničení originálů jako listin významných pro soudní řízení. Soudu prvního stupně vytkla také neoznačení právnická osoba a likvidátora jako účastníků řízení. Originály jsou potřebné pro znalecké zkoumání podpisu zůstavitele tituly před jménem Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se neodmítá a návrhu vyhověl, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Podle § 75b o. s. ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, anebo že jde o opětovný návrh na nařízení předběžného opatření, který ve věci týchž účastníků požaduje z obdobných důvodů stejnou nebo obdobnou zatímní úpravu poměrů, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a nerozdílně.

7. Komentářová literatura se shoduje v tom, že (s výjimkou dělení na věci vztahů mezi podnikateli týkající se jejich podnikatelské činnosti a věci ostatní) není výše jistoty, kterou má navrhovatel složit, závislá na předmětu sporu ani jeho hodnotě. Stejně tak více navrhovatelů je povinno složit jednu jistotu bez ohledu na to, zda je vztah mezi nimi společenstvím nerozlučným či samostatným (§ 91 o. s. ř. - srov. Levý in: Svoboda, Smolík a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck 2021, k § 75b marg. č. 1,2, nebo Bureš, Drápal a kol. Občanský soudní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck 2009, k § 75b marg. č. 1).

8. Ústavní soud usnesením ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 3242/13, shledal ústavně konformními závěry Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, podle kterých domáhali-li se navrhovatelé jedním návrhem na vydání předběžného opatření tří různých plnění (zdržet se zásahů do svých pozemků, uvést je do původního stavu a snášet jejich užívání), odpovídala každému z těchto návrhů povinnost složit jistotu v zákonné výši. Kumulací návrhů by jinak docházelo k obcházení smyslu úpravy jistoty, kterým je zajištění nároku na náhradu škody, která může ostatním účastníkům odlišným od navrhovatele vzniknout, a také zabránění nadužívání institutu předběžných opatření. Naproti tomu ovšem Ústavní soud usnesením ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1361/21, odmítl ústavní stížnost stěžovatelky, jíž bylo předběžným opatřením uloženo ukládat úplatu za užívání nemovitostí do soudní úschovy a zdržet se jakéhokoli použití prostředků získaných za užívání stejných nemovitosti od třetí osoby. Skutečnost, že návrhu na nařízení takového předběžného opatření soudy vyhověly po složení jediné jistiny, neshledal Ústavní soud rozpornou s ústavním pořádkem.

9. Z judikatury Ústavního soudu tak lze jedině dovodit, že v rozporu s ústavním pořádkem není ani výklad, podle kterého se v případě kumulace více návrhů v jednom návrhu na vydání předběžného opatření skládá jen jedna jistota, ani výklad, podle kterého je třeba složit za každý samostatný návrh jednu jistotu. Precedenčně závazné podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou ostatně jen nálezy Ústavního soudu, nikoli jeho usnesení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05).

10. Odvolací soud považuje za správný ten výklad, podle kterého se za jeden návrh na nařízení předběžného opatření skládá jen jedna jistota, bez ohledu na to, zda se v návrhu navrhuje uložení většího počtu povinností. K tomu odvolací soud vedou následující důvody. I podle odvolacího soudu je účel jistoty dvojí - jednak má zjednodušit ostatním účastníkům řízení domoci se náhrady škody, která jim může vzniknout v souvislosti s tím, že soud o návrhu na nařízení předběžného opatření rozhoduje pouze na základě osvědčení rozhodujících skutečností a zásadně bez slyšení ostatních stran sporu, jednak má omezit zneužívání institutu předběžného opatření k účelům, k nimž není určen. Zároveň však nelze pominout účel samotného institutu předběžného opatření, tj. zatímní úpravu poměrů účastníků, případně zajištění výkonu očekávaného rozhodnutí ve věci samé v případech, kdy hrozí, že by rozhodnutí ve věci samé po řádném řízení přišlo pozdě. Právní úprava předběžných opatření je proto podřízena požadavku bezodkladnosti rozhodnutí. Proto se navrhovatel nevyzývá k opravě návrhu (§ 75a o. s. ř.), rozhoduje se bez slyšení účastníků a na základě pouhého osvědčení rozhodujících skutečností (§ 75c odst. 1 až 3 o. s. ř.), a proto také musí navrhovatel složit jistotu ve stejný den, kdy u soudu podal návrh. Má-li být tedy ochrana ve formě předběžného opatření účinná, musí mít navrhovatel přiměřenou jistotu, že jeho návrh bude soudem přijat a bude o něm rozhodnuto. Tuto jistotu bude mít tehdy, jestliže k věcnému projednání jeho návrhu bude stačit, že složí jednu jistotu. Úvahy o tom, kolik samostatných návrhů navrhovatel v jednom podání učinil, by vedly pouze k nejistotě navrhovatelů, jak vysokou částku mají u soudu složit.

11. Tomuto výkladu ostatně nasvědčuje i poslední věta § 75b odst. 1 o. s. ř. Jestliže více navrhovatelů, a to i samostatných společníků, skládá jen jednu jistotu, přestože by návrh (jsou-li samostatnými společníky) mohli podat každý samostatně, pak nedává logiku, aby jeden navrhovatel za více společně uplatněných návrhů skládal jistot více. Má-li soud za to, že složená jistota neodpovídá výši hrozící škody, nebo že jde o opakovaný obstrukční návrh, má postupovat podle § 75b odst. 1 věty druhé o. s. ř. a vyzvat navrhovatele k doplacení jistoty ve výši, která bude přiměřená jak povaze sporu, tak i rozsahu povinností, které mají být předběžným opatřením uloženy. Tento zákonný postup tak zajistí naplnění obou účelů jistoty, tj. ochrany ostatních účastníků před hrozící škodou i omezení zneužití návrhů na předběžné opatření, navíc postupem pro účastníky srozumitelným.

12. Předeslané závěry Vrchní soud v Praze formuloval již v usnesení ze dne 15. 6. 2023, č. j. 6 Cmo 122/2023, které bylo po schválení občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu uveřejněno pod R 5/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Odvolací soud na uvedených závěrech trvá, přičemž k argumentům uvedeným v napadeném usnesení se již vyjádřil v R 5/2026.

13. Návrh na vydání předběžného opatření proto neměl být odmítnut podle 75b odst. 2 o. s. ř. pro nesložení jistoty.

14. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně se totiž zatím nezabýval otázkou, zda návrh navrhovatelky obsahuje náležitosti stanovené § 75 odst. 2 ve spojení s § 102 odst. 3 o. s. ř., zejména zda označení dohod o půjčce z 16. 12. 2004, z 11. 8. 2005 a ze dne 6. 10. 2006 je dostatečné k tomu, aby soud i osoby, jímž má být předběžným opatřením uložena povinnost, věděly, které listiny mají vydat.

15. Pro úplnost odvolací soud dodává, že zamítá-li se návrh na nařízení předběžného opatření podaný v průběhu řízení ve věci samé (§ 102 odst. 1 o. s. ř.), nejde o usnesení, kterým by se řízení končilo, a proto soud v takovém rozhodnutí nerozhoduje o nákladech řízení (§ 151 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Pouze za situace, kdy by se řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření účastnily i osoby, které nejsou účastníky řízení ve věci samé, rozhodne soud o jejich nákladech řízení.

16. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí ve věci (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.