9 To 152/97

Plný text

Nevyužije-li krajský soud jako soud prvního stupně možnost podle § 23 odst. 2 tr. ř. postoupit vyloučenou věc okresnímu soudu, pak rozhoduje v senátě složeném ze soudce a dvou přísedících i ohledně trestného činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. Vrchní soud v Praze zrušil k odvolání obžalovaného rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 1997 sp. zn. 45 T 19/97 a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Z odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 1997 sp. zn. 45 T 19/97 byl obžalovaný Z. Z. uznán vinným návodem k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 10 odst. 1 písm. b), § 176 odst. 1 tr. zák. a za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem a dále mu byl podle § 57 tr. zák. uložen trest vyhoštění. Podle zjištění městského soudu spáchal obžalovaný návod k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny tím, že přesně nezjištěného dne před 22. 11. 1995 poskytl neztotožněné osobě svoji fotografii k zanýtování do formuláře cestovního pasu ČLR č. 382 502, vystaveného na osobu J. X., požádal o vyhotovení cestovního pasu na toto jméno se svou fotografií a tímto cestovním pasem disponoval v den svého zajištění Policií ČR dne 22. 11. 1995, přičemž jiný osobní průkaz u sebe neměl. Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný Z. Z. včas prostřednictvím svého obhájce odvolání, kterým napadl pouze výrok o trestu. Podle jeho názoru uložený trest odnětí svobody je příliš přísný a trest vyhoštění je uložen v rozporu se zákonem. Odvolací soud by proto měl uložit toliko výrazně mírnější trest odnětí svobody, a to v dolní polovině trestní sazby. Z podnětu tohoto odvolání přezkoumal odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, dospěl k těmto závěrům: Obžalobou ze dne 15. 10. 1997 podanou u Městského soudu v Praze jako soudu věcně i místně příslušného stíhá městský státní zástupce v Praze obžalovaného Z. Z. pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1tr. zák. a pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Městský soud o podané obžalobě rozhodl tak, že řízení o trestném činu podle § 176 odst. 1 tr. zák. vyloučil podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení a nařídil hlavní líčení, které skončilo vyhlášením odsuzujícího rozsudku, který je napaden odvoláním obžalovaného. Ohledně skutku uvedeného v obžalobě pod bodem I. (trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák.) rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. Pro úplnost je třeba uvést, že šlo o podání nové obžaloby po předcházejícím zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 1997 sp. zn. 45 T 19/96 a vrácení věci státnímu zástupci k došetření ( § 260 tr. ř.). Po přezkoumání spisu odvolací soud zjistil, že již v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, došlo k zásadním a podstatným vadám, které v konečném důsledku mohly mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí a pro které nezbylo, než napadený rozsudek zrušit a dále postupovat podle § 259 odst. 1 tr. ř. První podstatnou vadou je, že ve věci rozhodl samosoudce, ačkoli šlo o věc, ve které byl příslušný k rozhodování senát. Městský soud, který na území hl. m. Prahy vykonává působnost krajského soudu, byl totiž v postavení soudu prvního stupně – jeho věcná a místní příslušnost byla určena podáním obžaloby pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. ( § 17, § 18 tr. ř.) a tato příslušnost, tj. věcná příslušnost městského soudu jako soudu prvního stupně (o místní příslušnosti nemůže být žádného sporu, neboť šlo o trestné činy, které měly být spáchány na území hl. m. Prahy, a městský soud tuto příslušnost nikdy ani nezpochybnil) se nezměnila ani vyloučením druhého zažalovaného trestného činu ze společného řízení. Městský soud při vyloučení věci nevyužil možnosti, na kterou pamatuje trestní řád v ustanovení § 23 odst. 2, věty za středníkem, tr. ř. Za této situace měl však v hlavním líčení rozhodovat senát, a nikoli samosoudce. Platí zásada, že nezmění-li se podle již citovaného ustanovení § 23 odst. 2 tr. ř. příslušnost soudu, nelze měnit ani zásady pro obsazení soudu směrodatné pro původní (společné) řízení. V podrobnostech k této problematice je třeba poznamenat následující: Podle § 12 odst. 2 zákona o soudech a soudcích (dále jen ZSS) krajský soud rozhoduje v senátech. Samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy. Takovými zákony je zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších zákonů, (trestní řád) a zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších zákonů (občanský soudní řád). Zatímco naposledy uvedený zákon v ustanovení § 36a odst. 3 výslovně stanoví, že v řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně jedná a rozhoduje s výjimkou případů uvedených v § 36b odst. 1 samosoudce (v odvolacím řízení jedná a rozhoduje senát), trestní řád žádné takové ustanovení, tj. ustanovení o tom, že v řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně jedná a rozhoduje samosoudce, nemá. To jinými slovy znamená, že v trestním řízení rozhoduje samosoudce pouze u okresního soudu ( § 314a odst. 1 tr. ř., § 9 odst. 2 ZSS). V naposled citovaném ustanovení je výslovně uvedeno, že okresní soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem. Řízení, které rozsudku předcházelo, je zatíženo i další podstatnou vadou. Tou je skutečnost, že soud prvního stupně měl znovu provést hlavní líčení, přičemž při svém rozhodnutí směl přihlížet jen k těm skutečnostem, které byly v tomto novém hlavním líčení probrány, a opírat se o důkazy, které byly v tomto hlavním líčení vykonány ( § 220 odst. 2 tr. ř., § 2 odst. 5 tr. ř.). Tyto zásady soud nerespektoval. Samosoudce s odkazem na ustanovení § 219 odst. 2 tr. ř. pokračoval v hlavním líčení a dokazování omezil na zprávu o dosavadním průběhu trestního řízení a stavu věci a po souhlasu obžalovaného a státního zástupce přečetl protokoly o výpovědích nově vyslechnutých svědků (§ 211 odst. 1 tr. ř.), výslech obžalovaného proveden nebyl a provedeny nebyly ani další důkazy opatřené již v přípravném řízení. Už výše bylo uvedeno, že šlo o případ, kdy byla podána nová obžaloba po předcházejícím zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem a vrácení věci státnímu zástupci k došetření ( § 260 tr. ř.). v takovém případě je však třeba provést hlavní líčení znovu a postup podle § 219 odst. 2, věta první, tr. ř. nepřichází v úvahu. Novým provedením hlavního líčení se mimo jiné rozumí postup, při němž je opětovně přednesena obžaloba a dále jsou provedeny způsobem předepsaným trestním řádem všechny důkazy, mající vztah k projednávané věci. Znovu je třeba vyslechnout obžalovaného a všechny další pro rozhodnutí významné důkazy vykonat způsobem pro jejich vykonání v trestním řádu předepsaným. Za tohoto stavu, kdy řízení, které rozsudku předcházelo, je zatíženo uvedenými podstatnými vadami, byly samozřejmě předčasné i veškeré učiněné závěry skutkové a právní. Po zrušení napadeného rozsudku z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. vrátil Vrchní soud v Praze věc soudu prvního stupně, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. Na Městském soudu v Praze bude, aby v novém řízení odstranil podstatné procesní vady, tj. aby, nepostoupí-li věc příslušnému obvodnímu soudu, konal celé hlavní líčení znovu, a to v senátě složeném z předsedy a dvou přísedících, aby provedené důkazy řádně zhodnotil v souladu s hledisky § 2 odst. 6 tr. ř. a řádně se zabýval i otázkou druhu a výměry trestu. Vzhledem k tomu, že v nedávné době jiný senát podepsaného soudu zrušil usnesení Městského soudu v Praze o vrácení věci (skutek pod bodem I. obžaloby) podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. státnímu zástupci k došetření a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, je spíše pravděpodobné, že soud prvního stupně rozhodne o spojení věcí a ohledně obou zažalovaných trestných činů, o kterých se původně konalo společné řízení, nařídí hlavní líčení. Z opatrnosti se dodává, že bude-li konáno společné řízení, bude “zákaz reformace in peius” podle § 264 odst. 2 tr. ř. platit jen tehdy, nebude-li se odsuzující rozsudek týkat i nejtěžšího trestného činu, kterým je trestný čin vraždy. Toto rozhodnutí ve věci mohl odvolací soud učinit v neveřejném zasedání, neboť pro takový postup byly splněny zákonné podmínky uvedené v § 263 odst. 1 písm. b) tr. ř., když z obsahu spisu bylo patrno, že zjištěné vady nebude možno odstranit ve veřejném zasedání. Přihlásit k odběru Přihlášením k newsletteru souhlasíte se zpracovaním osobních údajů. Tisk RSS ©2026 Nejvyšší soud Na našich webových stránkách používáme soubory cookie, abychom vám poskytli co nejrelevantnější zážitek tím, že si zapamatujeme vaše preference pro opakované návštěvy. Kliknutím na „Přijmout vše“ souhlasíte s používáním všech souborů cookie. Můžete však navštívit „Nastavení souborů cookie“ a poskytnout kontrolovaný souhlas. Nastavení cookies Akceptovat vše Správa souhladů Zavřít Přehled ochrany osobních údajů Tento web používá soubory cookie ke zlepšení vašeho zážitku při procházení webem. Z nich se ve vašem prohlížeči ukládají soubory cookie, které jsou kategorizovány podle potřeby, protože jsou nezbytné pro fungování základních funkcí webu. Používáme také soubory cookie třetích stran, které nám pomáhají analyzovat a porozumět tomu, jak tento web používáte. Tyto soubory cookie budou ve vašem prohlížeči uloženy pouze s vaším souhlasem. Máte také možnost odhlásit se z těchto souborů cookie. Ale odhlášení některých z těchto souborů cookie může ovlivnit váš zážitek z prohlížení. Nezbytné Nezbytné Vždy povoleno Nezbytné soubory cookie jsou naprosto nezbytné pro správné fungování webu. Tyto soubory cookie anonymně zajišťují základní funkce a bezpečnostní prvky webu. Cookie Délka Popis cookielawinfo-checkbox-analytics 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Analytics". cookielawinfo-checkbox-functional 11 months The cookie is set by GDPR cookie consent to record the user consent for the cookies in the category "Functional". cookielawinfo-checkbox-necessary 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookies is used to store the user consent for the cookies in the category "Necessary". cookielawinfo-checkbox-others 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Other. cookielawinfo-checkbox-performance 11 months This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Performance". viewed_cookie_policy 11 months The cookie is set by the GDPR Cookie Consent plugin and is used to store whether or not user has consented to the use of cookies. It does not store any personal data. Výkonnostní Výkonnostní Výkonnostní cookies se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních indexů webových stránek, což pomáhá při poskytování lepší uživatelské zkušenosti pro návštěvníky. Analytické Analytické Analytické soubory cookie se používají k pochopení toho, jak návštěvníci interagují s webem. Tyto soubory cookie pomáhají poskytovat informace o metrikách počtu návštěvníků, míře okamžitého opuštění, zdroji návštěvnosti atd. Ostatní Ostatní Další nekategorizované soubory cookie jsou ty, které jsou analyzovány a dosud nebyly zařazeny do žádné kategorie. ULOŽIT A PŘIJMOUT Tyto stránky využívají Cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s používáním Cookies. Zjistit více OK, rozumím