93/2016

Plný text

42 ICm 3171/2015 103 VSPH 93/2016- (KSCB 27 INS 27621/2014) U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Kubína a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Věry Modlitbové v právní věci žalobkyně: REDASH, a.s., IČO: 44012080, se sídlem v Praze 4, Branická 187/1881, zastoupené Mgr. Petrem Vacířem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 1153/13, proti žalované: TD invest, a.s., IČO: 28665457, se sídlem v Praze – Kyjích, Pelušková 1407, zastoupené JUDr. Jiřím Kadeřábkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 4, o určení neexistence práva na uspokojení pohledávky ze zajištění majetkem dlužnice MONT TD a.s., IČO: 26019795, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 42 ICm 3171/2015-77 ze dne 8. října 2015, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 42 ICm 3171/2015-77 ze dne 8. října 2015, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se v postavení popírající věřitelky proti žalované jako věřitelce s přihláškou pohledávky č. 12 (P12) domáhá určení neexistence do insolvenčního řízení vedeného dlužnicí MONT TD a.s., IČO: 26019795 (dlužnice), přihlášené pohledávky obsažené v P12 poté, co popřela jen její pořadí (právo na uspokojení pohledávky ze zajištění majetkem dlužnice) podáním podle § 200 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (InsZ), a insolvenční soud toto podání neodmítl. Zpochybňujíc platnost zřízení zástavního práva k nemovitostem dlužnice zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví 2381 pro k.ú. České Budějovice (zajištěné nemovitosti), specifikovaným ve smlouvě ze dne 11.3.2013 (Smlouva), argumentuje nedodržením podmínek obsažených v ust. § 67a, § 187 a § 193 z.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (ObchZ), a dovozuje, že zajištěné nemovitosti tvoří podnik dlužnice a představují hodnotu více než 1,5 násobku základního kapitálu dlužnice. Vzhledem k tomu, že dlužnici se nedostalo žádného protiplnění ze strany IPB REAL INVESTMENT a.s. jako osobního dlužníka žalované, považuje Smlouvu za zkracující úkon dle § 240 InsZ. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby odkazujíc na platnost a účinnost Smlouvy. Argumentujíc judikaturou a právní úpravou shledává popěrný úkon žalobkyně neoprávněným. Zajištěné nemovitosti nebyly zcizeny, ani netvoří podnik dlužnice; jako předmět zajištění úvěru ve výši 10.000.000,- Kč nepředstavují jednu třetinu vlastního kapitálu dlužnice. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že pohledávka obsažená v P12 je po právu (bod I. výroku) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 17.729,- Kč (bod II. výroku). Z hlediska skutkového soud prvního stupně při rozhodování vyšel z toho, že: - dle insolvenčního spisu zn. KSCB 27 INS 27621/2014 byl dne 15.12.2014 zjištěn úpadek dlužnice a prohlášen konkurs na její majetek. Při přezkumném jednání konaném dne 16.3.2015 byla zjištěna žalobkyní přihlášená pohledávka, žalovanou přihlášená pohledávka obsažená v P12 nebyla popřena dlužnicí ani insolvenčním správcem, - dle tiskopisu přihlášky P12 žalovaná přihlásila pohledávku na uspokojení z majetku dlužnice poskytnutého k zajištění závazku IPB REAL INVESTMENT a.s. ze smlouvy o úvěru ze dne 16.9.2009 (úvěrová smlouva) ve výši 10.000.000,- Kč (jistina) a 3.083.838,- Kč (příslušenství). Vysvětlila, že dle úvěrové smlouvy poskytla IPB REAL INVESTMENT a.s. úvěr ve výši 10.000.000,- Kč splatný nejpozději k 26.3.2014 s dohodnutými úroky z úvěru v roční výši 8% a úroky z prodlení v roční výši 0,05%. Po nevrácení poskytnutých prostředků ze strany IPB REAL INVESTMENT a.s. uzavřela s dlužnicí Smlouvu k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy; předmětem Smlouvy jsou zajištěné nemovitosti, - dle žaloby (podání žalobkyně ze dne 9.3.2015 na formuláři pro popření pohledávky přihlášeným věřitelem) žalobkyně popřela pravost a pořadí pohledávky žalované, jež jako směřující vůči IPB REAL INVESTMENT a.s. nemůže být uspokojena v insolvenčním řízení dlužnice. Dovolávajíc se neúčinnosti Smlouvy coby úkonu bez protiplnění napadla platnost Smlouvy pro rozpor s ust. § 193 odst. 2 ObchZ (zajištěné nemovitosti představují hodnotu vyšší než 1,5 násobek základního kapitálu dlužnice a chybí souhlas dozorčí rady dlužnice), s ust. § 67a ObchZ (zajištěné nemovitosti tvoří podstatnou část podniku dlužnice a chybí schválení valné hromady dlužnice) a s dobrými mravy (dlužnice se vyvedením majetku zbavila možnosti uspokojit věřitele), - dle úvěrové smlouvy a výpisu z bankovního účtu poskytla žalobkyně IPB REAL INVESTMENT a.s. úvěr ve výši 10.000.000,- Kč se splatností k 16.3.2014 se sjednanými úroky a úroky z prodlení, - dle Smlouvy k zajištění závazku z úvěrové smlouvy poskytla dlužnice zástavní právo k zajištěným nemovitostem, - dle výroční zprávy za rok 2012 obsahující účetní závěrku dlužnice ověřenou auditorem dosahoval vlastní kapitál dlužnice za účetní období roku 2012 výše 43.688.000,- Kč. Označuje neprovedené či nehodnocené důkazy jako bez významu pro rozhodnutí, cituje ust. § 235 InsZ a ust. § 193 odst. 2, § 67a a § 487 ObchZ a odkazuje současně na závěry Nejvyššího soudu soud prvního stupně na základě skutkových zjištění posoudil nárok žalované jako oprávněný. Shledal splatnou pohledávku žalované vůči IPB REAL INVESTMENT a.s. a oprávnění žalované přihlásit pohledávku (právo na uspokojení pohledávky ze zajištění) vůči dlužnici s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2014, sen.zn. 29 NSČR 40/2014. Popisuje podrobnosti námitek vůči pohledávce obsažené v P12 odmítá jak možnost předběžně posoudit důvody neúčinnosti Smlouvy, tak oprávnění žalobkyně dovolat se neúčinnosti úkonu dlužnice v insolvenčním řízení. Uzavírá, že jedinou osobou oprávněnou podat odpůrčí žalobu je insolvenční správce. Vyvrací názor o zcizení zajištěných nemovitostí Smlouvou s poukazem na výši vlastního kapitálu dlužnice v rozhodném období. Jako nesprávné označuje přesvědčení žalobkyně o tom, že zajištěné nemovitosti tvoří podnik dlužnice (či jeho část), odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 870/2005 a 29 Odo 1060/2006. Dle mínění soudu prvního stupně nebyla Smlouva uzavřena ani v rozporu s dobrými mravy, neboť nejde o úkon, který by dlužnici zákon zakazoval. Soukromoprávní úprava stojí na zásadě autonomie smluvní vůle účastníků vztahů. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 163 InsZ ve spojení s ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). a dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. určil výši náhrady nákladů právní pomoci. Tento rozsudek napadla žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvoláním a navrhla, aby ho odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví a určí, že žalovaná nemá právo na uspokojení pohledávky ze zajištěných nemovitostí. Odvolací důvod spatřuje v nesprávném právním posouzení věci. Náhled soudu prvního stupně jak na zajištěné nemovitosti jako části majetku dlužnice netvořící podnik, tak na Smlouvu jako úkon v souladu s dobrými mravy považuje za neodůvodněný. Soudu prvního stupně vytýká nesprávnou argumentaci zásadou smluvní volnosti poukazujíc na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2009, sp.zn. 23 Cdo 2184/2007. Odmítla hodnocení Smlouvy jako platného úkonu učiněného v souladu se zákonem a setrvala na svých výhradách vůči pohledávce obsažené v P12. Žalované bylo známo, že dlužnice jako developerská společnost podnikala výhradně se zajištěnými nemovitostmi, které tak tvoří její podnik. Žalovaná znala i ekonomickou situaci dlužnice díky úvěrovému vztahu s IPB REAL INVESTMENT a.s., jež obchodovala s pohledávkami vůči dlužnici. Výhrady žalobkyně jsou způsobilé zpochybnit platnost a účinnost Smlouvy bez ohledu na to, že mohou tvořit zároveň podklad pro odpůrčí žalobu, k níž je povolán insolvenční správce. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (o.s.ř.), a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro potvrzení nebo změnu napadeného rozsudku. Podle § 166 InsZ zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění. Podle § 192 odst. 1 InsZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět. Podle § 195 InsZ o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena. Podle § 196 InsZ popření výše pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky (odst. 1). Popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky (odst. 2). Podle § 200 InsZ je věřitel oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis (odst. 1). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odst. 5). V projednávané věci soud prvního stupně rozhodoval o žalobě věřitelky popírající pořadí pohledávky spočívající v právu na uspokojení pohledávky žalované vůči IPB REAL INVESTMENT a.s., jež není insolvenčním dlužníkem, ze zajištění majetkem, jehož vlastníkem je dlužnice v postavení insolvenčního a zástavního dlužníka. Dlužnice je pouze osobou, která svým majetkem zajišťuje pohledávku žalované vůči jinému (osobnímu) dlužníku (IPB REAL INVESTMENT a.s.). Jakkoli soud prvního stupně nehodnotil věcnou legitimaci žalobkyně, ačkoli žalovaná právo žalobkyně popřít pořadí pohledávky zpochybnila a soud prvního stupně postoj žalované nevyvracel, je namístě řešit otázku legitimace věřitele, jehož právo na uspokojení ze zajištění pohledávky majetkem dlužníka je (jako přihlášená pohledávka) popíráno co do pořadí toliko jiným věřitelem. Tím není dotčena problematika legitimace k podání odpůrčí žaloby dle § 235 a násl. InsZ. K otázce legitimace ve sporu o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28.2.2013, sen.zn. 29 ICdo 11/2012, uveřejněném pod č. 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 66/2013). Na dané téma uzavřel, že je-li popřeno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ustanovením § 196 odst. 2 InsZ, pak bez ohledu na důvody popření, podává žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění věřitel pohledávky. Žalobu na popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podanou insolvenčním správcem, jenž s účinky podle ustanovení § 196 odst. 2 InsZ popřel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, soud jako podanou neoprávněnou osobou odmítne. Skutečnost, že taková žaloba byla insolvenčním správcem podána dříve, než podal žalobu na určení práva na uspokojení ze zajištění věřitel, není překážkou, která by bránila tomu, aby následně podanou žalobu soud projednal a rozhodl o ní. Uvedené závěry nedopadají na situaci, kdy právo na uspokojení pohledávky ze zajištění dle § 196 odst. 2 InsZ popírá přihlášený věřitel. Režim legitimace v incidenčních (odporových) sporech v případě popření pohledávky věřitele jiným věřitelem vyplývá z ust. § 200 odst. 5 InsZ, jež obsahuje zvláštní úpravu k poměrům předpokládaným ust. § 198, § 199 a § 410 InsZ. Domněnka vyjádřená v ust. § 200 odst. 5 InsZ má dle zásady lex specialis derogat generali přednost před pravidly zahajování sporů z popření (vykonatelných a nevykonatelných) pohledávek insolvenčním správcem a dlužníkem, včetně pravidla pro spory o výhodnější (přednostní) pořadí uspokojení pohledávky. Vycházeje ze závěrů Nejvyššího soudu obsažených v R 66/2013 odvolací soud dospívá k tomu, že popírá-li právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ustanovením § 196 odst. 2 InsZ přihlášený věřitel, pak se, bez ohledu na důvody popření [tj. bez ohledu na to, zda je popřena (jen) pravost (existence) pohledávky vůči osobnímu dlužníku (odlišnému od zástavního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení), nebo zda je popřeno (jen) právo na uspokojení ze zajištění (aniž by byla zpochybněna existence pohledávky vůči osobnímu dlužníku), popř. zda je popřena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištění], při splnění podmínek předpokládaných ustanovením § 200 odst. 5 InsZ považuje podání, jímž věřitel popřel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, za žalobu na popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění. V uvedeném případě tak neplatí, že žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podává věřitel pohledávky. Jinými slovy, proto žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podanou věřitelem, jehož právo na uspokojení pohledávky ze zajištění s účinky podle ustanovení § 196 odst. 2 InsZ popřel pouze přihlášený věřitel, soud jako podanou neoprávněnou osobou odmítne. V poměrech projednávané věci tedy postupoval soud prvního stupně správně, považoval-li podání žalobkyně, jímž popřela pořadí pohledávky obsažené v P12, za žalobu na popření práva žalované na uspokojení pohledávky vůči IPB REAL INVESTMENT a.s. ze zajištění majetku dlužnice (zajištěných nemovitostí) , přestože věcné důvody popření pořadí odmítá jako nepřípustné. Dospívá-li tak soud prvního stupně k závěru o bezdůvodnosti žaloby (podání, jímž žalobkyně popřela pohledávku obsaženou v P12), pak by správným vyjádřením výroku v bodu I. napadeného rozsudku bylo zamítnutí žaloby (o určení, že žalovaná nemá právo na uspokojení pohledávky ze zajištění). Správný však nebyl ani postup, jímž soud prvního stupně odmítl zkoumat důvody popření (tvrzené okolnosti o neúčinnosti Smlouvy) v důsledku argumentace legitimací k podání odpůrčí žaloby v insolvenčním řízení. Nesprávnost napadeného rozsudku tkví především v nedostatečném zdůvodnění hodnocení skutkových závěrů soudu prvního stupně, jenž nezjistil správně (úplně) skutkový stav. Soudu prvního stupně je předně namístě vytknout závěr o tom, že žalobkyně podáním ze dne 9.3.2015 popírá nejen právo na uspokojení pohledávky žalované (vůči IPB REAL INVESTMENT a.s.) ze zajištění poskytnutého dlužnicí, ale též pravost samotné zajištěné pohledávky. Uvedený závěr nelze učinit ani z formulářové podoby popření (byť žalobkyně vyplnila v polích 07 a 09 tiskopisu jako důvod popření pravost i pořadí), ani z okolností vedoucích žalobkyni ke zpochybnění pohledávky obsažené v P12. Ze skutkových tvrzení žalobkyně je patrno, že tato dovolávajíc se (jen) neexistence zajištění (námitkou neplatného vzniku zástavního práva) nezpochybňuje existenci zajištěné pohledávky (žalované vůči IPB REAL INVESTMENT a.s.). Účinky plynoucí z ust. § 196 odst. 2 InsZ zakládající fikci popření pravosti přezkoumávané pohledávky jsou podkladem pro rozhodnutí o pohledávce (právu na uspokojení ze zajištění). Soud prvního stupně přitom pominul podrobit zkoumání zásadní otázky spojené s uplatněním práva na uspokojení ze zajištění, totiž, že zajištěné nemovitosti tvoří jako majetek ve vlastnictví dlužnice majetkovou podstatu a že jsou předmětem zástavního práva, jež platně vzniklo (vkladem do katastru nemovitostí). Napadený rozsudek postrádá dále dostatek důvodů vedoucích k závěru o vztahu zajištěných nemovitostí k podniku dlužnice. Jakkoli soud prvního stupně odkázal na případnou judikaturu Nejvyššího soudu, opomněl v konkrétních podmínkách projednávané věci učinit skutková zjištění a tomu odpovídající právní závěry. Z výroční zprávy dlužnice za rok 2012 (provedené k důkazu) je patrný předmět podnikání dlužnice (pronájem nemovitostí, bytu a nebytových prostor s poskytováním jen základních služeb spojených s pronájmem), realizovaný na adrese České Budějovice 6, jež se shoduje s označením katastrálního území, v němž se nacházejí zajištěné nemovitosti. Obsah a rozsah podniku dlužnice v rozhodném období, stejně jako výsledky jejího hospodaření, jsou seznatelné i z dalších údajů obsažených v listinách provedených k důkazu, jež nehodnotil, jakož i z dokumentů, jež však k důkazu neprovedl. Chybějící skutková zjištění pak nemohl hodnotit. Jeho povinností bylo zjistit a vysvětlit, zda zajištěné nemovitosti tvoří či netvoří podnik dlužnice a proč. V tomto ohledu je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o nemožnosti předběžného posouzení neúčinnosti Smlouvy jako právního úkonu dlužnice v rámci projednávané věci (§ 235 odst. 2 InsZ), přičemž jedinou osobou oprávněnou podat odpůrčí žalobu je insolvenční správce (§ 239 odst. 1 InsZ). Uvedené však nezbavuje soud prvního stupně povinnosti posoudit (v rovině skutkové a právní) okolnosti, jimiž žalobkyně zdůvodňuje námitky vůči právu žalované na uspokojení pohledávky ze zajištění, s odkazem na totožnost s důvody, o něž lze opřít napadení účinků platného právního úkonu. Vycházeje ze skutkového zjištění o poskytnutí zajištěných nemovitostí dlužnicí k zajištění pohledávky žalované vůči IPB REAL INVESTMENT a.s. pominul, že žalobkyně o postup dlužnice při sjednávání podmínek Smlouvy opírá pochybnosti o vzniku zástavního práva v souladu se zákonem (a dobrými mravy). Soud prvního stupně v napadeném rozsudku dovozoval nepřípustnost námitek žalobkyně, které zhodnotil jako bez významu pro projednávanou věc, odkazuje na nepřípustnost výhrad proti účinnosti Smlouvy, přestože bylo namístě se vypořádat s tím, zda jsou tyto námitky způsobilé změnit náhled na uzavření (platnost a účinnost) Smlouvy a vznik zástavního práva k zajištěným nemovitostem a v důsledku i na existenci práva žalované na uspokojení v insolvenčním řízení dlužnice. Žalovanou, která setrvala na argumentaci o nepřípustnosti námitek žalobkyně, nepoučil o nesprávnosti jejího právního názoru, nýbrž se s ním ztotožnil. V důsledku toho pro jiný právní názor odvolacího soudu (§ 213b odst. 2 o.s.ř.) zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedená vada nemůže být napravena v odvolacím řízení, neboť napadený rozsudek postrádá věcné posouzení důvodů popření pohledávky obsažené v P12. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil přípustnost námitek tvořících popěrný úkon žalobkyně, v důsledku čehož pak opominul podrobit je právnímu posouzení. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž vázán právním názorem odvolacího soudu poučí žalovanou ve smyslu § 118a o.s.ř. o jejím břemenu (obrana proti důvodům popření práva na uspokojení ze zajištění a navržení důkazů k prokázání tvrzení) a znovu posoudí existenci práva na uspokojení pohledávky žalované ze zajištění (pohledávky obsažené v P12). Neopomine se přitom zabývat otázkou vlastnického a zástavního práva k zajištěným nemovitostem, jež je povinen s ohledem na materiální vykonatelnost rozsudku ve výroku nezaměnitelně označit. V novém rozhodnutí zároveň rozhodne o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Pro úplnost závěrem odvolací soud upozorňuje, že žalobkyně dosud neuhradila soudní poplatek za žalobu na popření práva na uspokojení ze zajištění. Nové rozhodnutí ve věci neopomine soud prvního stupně doručit i insolvenčnímu správci. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 29. září 2016 JUDr. Michal Kubín, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: