955/2016

Plný text

KSPH 36 INS 10428/2011 4 VSPH 955/2016-B-109 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužnice E. S. , bytem T. n. S., o odvolání přihlášeného věřitele č. 2 P. H. , bytem P., zast. Mgr. Janem Válkem, advokátem, sídlem Praha 1, Havlíčkova 1680/13, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 2016, č.j. KSPH 60 INS 10428/2011-B-95, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. března 2016, č.j. KSPH 60 INS 10428/2011-B-95, se p o t v r z u j e ve znění, že se návrh věřitele P. H. ze dne 24.11.2015 (B-81) na zrušení oddlužení dlužnice E. S. zamítá. O d ů v o d n ě n í : Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze vyslovil, že se neruší oddlužení dlužnice E. S. (dále jen dlužnice) povolené usnesením ze dne 19.3.2012 (A-30) a schválené usnesením ze dne 23.5.2013 (B-37). V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23.5.2013 (B-37) schválil oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty, že dne 24.11.2015 navrhl přihlášený věřitel č. 2 P. H. (dále jen odvolatel) zrušení oddlužení z důvodu, že „podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit“, že na jednání konaném dne 19.1.2016 insolvenční správce Mgr. Milan Edelmann (dále jen správce) uvedl, že výtěžek zpeněžení určený na pohledávky nezajištěných věřitelů činí cca 2.200.000,- Kč, že celková výše těchto pohledávek činí cca 10.300.000,- Kč, a to včetně pohledávky odvolatele ve výši 6.328.450,70 Kč pravomocně určené rozsudkem č.j. 34 ICm 2421/2012-80, že nebude splněna podmínka uspokojení těchto pohledávek do výše 30% jejich hodnoty (uspokojení bude činit jen cca 20%), a že dlužnice v průběhu insolvenčního řízení plnila své povinnosti „jako takové“. Soud I. stupně citoval § 418 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle něhož věc posuzoval. Vyšel ze zjištění, že o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty rozhodli věřitelé na své schůzi konané dne 23.5.2013, a že dle vyjádření správce dlužnice své povinnosti řádně plní a ani v průběhu insolvenčního řízení nebyly vůči jednání dlužnice žádné výhrady. Z toho dovodil, že nebyly splněny podmínky pro zrušení oddlužení ve smyslu § 418 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) IZ. K tomu dodal, že odvolatelem zmiňovaný důvod pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ se vztahuje jen na oddlužení plněním splátkového kalendáře, a nikoliv na oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Proto návrhu odvolatele na zrušení oddlužení nevyhověl. Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal (B-96) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Připomněl, že o schválení oddlužení bylo rozhodnuto podmínečně v době, kdy dosud nebyla zjištěna jeho popřená pohledávka v celkové výši 6.328.450,70 Kč s tím, že oddlužení bude zrušeno v případě jejího určení. Dovolával se rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 4.1.2013, č.j. 1 VSPH 1629/2012-B-25, v němž bylo mj. uvedeno, že k účinkům popření se při schvalování oddlužení přihlíží, pokud toto popření může být úspěšné a k popřené pohledávce se proto při výpočtu poměrné částky určené k uspokojení věřitelů nabízené dlužníkem nepřihlíží (přičemž její případné zjištění v budoucnu se může stát důvodem pro zrušení oddlužení). Na základě rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24.1.2014, č.j. 34 ICm 2421/2012-80 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18.3.2015, č.j. 103 VSPH 232/2014-124 došlo k dodatečnému určení jeho pohledávky, a proto podal návrh na zrušení oddlužení dlužnice, neboť dlužnice nikdy nesplnila zákonné podmínky pro jeho povolení ve smyslu § 395 odst. 1 písm. b) IZ, když uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů bude činit jen 20% jejich hodnoty. Vyjádřil názor, že napadené usnesení jde proti základním zásadám IZ a dochází jím k nespravedlivému a fatálnímu poškození odvolatele, který nenávratně přichází o svoji pohledávku v rozsahu cca 80%, tj. o částku ve výši 5.062.760,- Kč. Nebýt účelového popření jeho pohledávky, byl by na majetek dlužnice prohlášen konkurs. Napadeným usnesení je dlužnice nespravedlivě a v rozporu se zákonem zvýhodněna na úkor odvolatele. Neztotožnil se s restriktivním výkladem § 418 odst. 1 IZ a s tím, že soud I. stupně vyšel toliko ze sdělení správce o tom, že dlužnice plní své povinnosti, aniž by bylo uvedeno, o jaké povinnosti se vlastně mělo jednat. Dle jeho mínění dlužnice neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když nezajištění věřitelé obdrží méně než 30% hodnoty svých zjištěných pohledávek, a jde o zjevné porušení § 395 odst. 1 písm. b) IZ a § 5 IZ, neboť tímto postupem dojde k zániku všech pohledávek nezajištěných věřitelů neuspokojených v tomto řízení. Nejvíce poškozeným je odvolatel, neboť jeho pohledávka dvojnásobně převyšuje všechny ostatní zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno. Podle § 418 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 4). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 4 (odst. 5). Z § 418 odst. 1 a 3 IZ jsou zřejmé všechny možné důvody, pro něž insolvenční soud schválené oddlužení zruší a na majetek dlužníka prohlásí konkurs. Pokud jde o to, že po schválení oddlužení vyjde najevo, že nebude dosaženo ani minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, je to experessis verbis důvodem pro zrušení oddlužení schváleného jen ve formě plnění splátkového kalendáře podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ; bylo-li však oddlužení schváleno jen ve formě zpeněžení majetkové podstaty, nelze je zrušit analogicky postupem podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ. Je tomu tak především proto, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 408 IZ) je realizována majetková podstata dlužníka (§ 406 odst. 2 písm. b/ IZ) za obdobných podmínek jako při konkursu, neboť zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu (§ 398 odst. 2 IZ). Z toho nutně plyne, že zrušení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty s následným prohlášením konkursu na majetek dlužníka postrádá jakéhokoliv racionálního významu. Ostatně k volbě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dochází obzvláště tam, kde nedostatečné příjmy dlužníka neumožňují jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře. Třeba si uvědomit, že zrušením schváleného oddlužení je dlužník ve své podstatě trestán za nedovolená jednání skutkově taxativně vymezená v § 418 odst. 1 písm. a), b), c) nebo odst. 3 IZ. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty realizuje vlastní zpeněžování insolvenční správce (§ 283 a násl. IZ) a výsledek zpeněžení je především odvislý od jeho činnosti, na níž nemá dlužník zásadně žádného vlivu, pomineme-li příp. obstrukce ze strany dlužníka, jež by však bylo lze podřadit pod skutkovou podstatu nepoctivého záměru, což by bylo důvodem ke zrušení schváleného oddlužení podle § 418 odst. 3 IZ. Proto nedostatečná výše výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jež nesplnila předpoklad, s nímž bylo oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dříve schváleno, nemůže být důvodem pro zrušení oddlužení. Jinou věcí je, zda i při nižší míře uspokojení nezajištěných věřitelů, než kolik se očekávalo, dlužník bude či nebude osvobozen od placení pohledávek podle § 414 nebo § 415 IZ. Lze tedy shrnout, že vyjde-li po schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty najevo, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasili (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), není to důvodem pro zrušení oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ . Zbývá vyložit, zda se shora uvedený závěr prosadí i tam, kde oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bylo schváleno jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek. Nejvyšší soud ČR již ve svém usnesení ze dne 31.7.2012, sen. zn. 29 NSČR 22/2012 osvětlil, že splňuje-li dlužník předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, je insolvenční soud povinen pro účely rozhodnutí o tom, zda schvaluje oddlužení, předběžně posoudit význam popření pohledávky. Jestliže insolvenční soud (v procesní situaci vymezené stavem popřené pohledávky a obsahem popěrného úkonu) nevyloučí při předběžném posouzení úspěch uplatněného popření, pak oddlužení schválí. Vyjde-li posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné, a že s přihlédnutím k výši pohledávky není splněn předpoklad obsažený v ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, je to důvodem k postupu podle ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) IZ. Z citovaného judikátu je zjevné, že je bez dalšího zcela aplikovatelný pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, jež by se pravidelně rušilo podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ; pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by však dle názoru odvolacího soudu aplikovatelný dále již nebyl, neboť jakákoliv konverze oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka do konkursu prohlášeného na (stejný) majetek dlužníka je bezpředmětná, a to ze stejných shora vyložených důvodů. Proto ani v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jež bylo schváleno jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, ohledně které vyšlo posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné, a že s přihlédnutím k výši pohledávky nebyl splněn předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, nelze postupovat podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ. Na druhou stranu však nelze z toho, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bylo schváleno na základě nesprávného předpokladu, nevyvodit žádné – pro dlužníka negativní – následky. Pokud totiž v případě schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře přichází dlužník pravidelně o možnost osvobození od placení pohledávek, neboť jeho úpadek je řešen (definitivně) konkursem, v němž žádné osvobození možné není, je odvolací soud přesvědčen o tom, že v obdobné situaci, jakou je schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, na tom nemůže být dlužník v konečném důsledku lépe, jen kvůli jiné formě oddlužení, o níž rozhodují jeho věřitelé, event. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 nebo 5 IZ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněné pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Jinak řečeno následek, že dlužník nebude osvobozen od placení pohledávek v oddlužení, jež bylo schváleno (s určitou nadsázkou podmínečně) jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, jež posléze úspěšné nebylo, v důsledku čehož nebyl (od počátku) splněn předpoklad obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, se musí shodně prosadit bez ohledu na vybraný způsob oddlužení. Lze tedy shrnout, že v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jež bylo schváleno jen s přihlédnutím k možným účinkům popření některé z přihlášených pohledávek, ohledně které vyšlo posléze najevo, že popření pohledávky nebylo úspěšné a že s přihlédnutím k výši pohledávky nebyl splněn předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, nelze dlužníka zásadně osvobodit od placení pohledávek podle § 415 IZ. V posuzované věci soud I. stupně napadeným usnesením nevyhověl návrhu odvolatele na zrušení oddlužení dlužnice schváleného formou zpeněžení majetkové podstaty se závěrem, že neshledal žádné důvody, jež by naplňovaly některou ze skutkových podstat uvedených v § 418 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) IZ. Odvolací soud z insolvenčního spisu zjistil tyto rozhodné skutečnosti: - dne 15.6.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu České spořitelny, a.s. (A-1); - návrhem na povolení oddlužení spojeným s insolvenčním návrhem ze dne 21.7.2011, v němž navrhovala své oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, přistoupila dlužnice k řízení (A-11); - usnesením ze dne 19.3.2012 (A-30) byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno jeho řešení oddlužením; - usnesením ze dne 12.9.2012 (B-12) soud I. stupně neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs; toto usnesení bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4.1.2013, č.j. 1 VSPH 1629/2012-B-25 zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba posoudit opětovně charakter závazků dlužnice, zvážit možnost úspěchu popření pohledávek insolvenčním správcem a dlužnicí a posoudit ostatní podmínky pro schválení oddlužení dle § 395 IZ; - usnesením ze dne 23.5.2013 (B-37) schválil soud I. stupně oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty na základě předpokladu, že pokud by nebyla zjištěna pohledávka odvolatele popřená správcem, byla by splněna podmínka 30% uspokojení nezajištěných věřitelů; - usnesením ze dne 23.7.2013 (B-40) vyslovil soud I. stupně souhlas se zpeněžením nemovitostí dlužnice mimo dražbu za podmínky prodeje nejvyšší nabídce a zaplacení kupní ceny nejpozději při podpisu kupní smlouvy; - rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24.1.2014, č.j. 34 ICm 2421/2012-80 ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18.3.2015, č.j. 103 VSPH 232/2014-124 došlo k dodatečnému určení pravosti pohledávky odvolatele ve výši 6 328 450,70 Kč; - dle konečné zprávy (B-100) činí celkové příjmy 5 946 379,20 Kč, celkové výdaje činily 780 935,86 Kč, zajištěným věřitelům bylo již vyplaceno 3 300 651,29 Kč a výtěžek určený rozdělení při rozvrhu činí 1 834 792,05 Kč, což umožní uspokojení nezajištěných pohledávek v celkové výši 10 245 035,99 Kč (včetně zjištěné pohledávky odvolatele ve výši 6 328 450,70 Kč) jen poměrně do výše 17,9% jejich hodnoty. Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu je patrné, že oddlužení dlužnice bylo schváleno formou zpeněžení majetkové podstaty, že majetková podstata již byla celá zpeněžena, a že správce soudu předložil konečnou zprávu s vyúčtováním své odměny a výdajů. Pokud jde o návrh odvolatele ze dne 24.11.2015 (B-81), o němž soud I. stupně rozhodoval po jednání konaném dne 19.1.2016 (B-93), byl odůvodněn toliko tím, že odvolateli byla v rámci incidenčního sporu pravomocně zjištěna jeho pohledávka ve výši 6.328.450,70 Kč, z čehož usuzoval, že je nutno schválené oddlužení zrušit podle § 418 odst. 1 písm. b) IZ, neboť je zřejmé, že „podstatnou část splátkového kalendáře“ nebude možné splnit, když oddlužení bylo „povoleno de facto dočasně a podmínečně“ právě do doby vyřešení incidenčního sporu. Jak vyloženo shora, schválené oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nelze zrušit z důvodu, že míra uspokojení nezajištěných věřitelů klesla pod zákonné minimum (30%) stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ nebo že takové oddlužení bylo schváleno jen s přihlédnutím k možným účinkům popření pohledávky odvolatele, které – jak posléze vyšlo najevo – úspěšné nebylo, a s přihlédnutím k výši pohledávky tak nebyl splněn předpoklad pro schválení oddlužení obsažený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ. Pokud jde o rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 4.1.2013, č.j. 1 VSPH 1629/2012-B-25, na něž odvolatel poukazoval a z něhož citoval jen vybranou část, třeba připomenout, že v něm uvedený závěr o tom, že případné zjištění popřené pohledávky v budoucnu se může stát důvodem pro zrušení oddlužení, byl učiněn ve vazbě na shora zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2012, sen. zn. 29 NSČR 22/2012 a vztahoval se výlučně k oddlužení plněním splátkového kalendáře, jak vyloženo shora, a nikoliv k oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Odvolací soud nesdílí názor odvolatele, že napadené usnesení jde proti základním zásadám IZ, a že dochází jím k nespravedlivému a fatálnímu poškození odvolatele, neboť odvolatel o svoji pohledávku, jejíž část zůstane neuspokojena po rozvrhu výtěžku, nijak nepřichází. Odvolací soud nemohl přitakat ani ničím nedoloženému tvrzení odvolatele o tom, že by dlužnice neplnila podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení za situace, kdy se takové skutečnosti z obsahu insolvenčního spisu nijak nepodávají a odvolatel je nijak nekonkretizuje, a správným neshledal ani jeho názor, že by postupem soudu I. stupně došlo k zániku všech pohledávek nezajištěných věřitelů neuspokojených v tomto řízení. Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora tak dospěl odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně k závěru, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, jež by opodstatňovaly zrušení oddlužení dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek podle § 418 odst. 1 nebo 3 IZ. Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil ve znění lépe vystihujícím to, že bylo rozhodováno o návrhu odvolatele. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.). V Praze dne 5. září 2016 JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková