966/2010

Plný text

KSPH 36 INS 8287/2010 2 VSPH 966/2010-P6-7 U s n e s e n í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a Mgr. Tomáše Brauna ve věci dlužnice Ludmily Rožňové, bytem Pražská 21, Jílové u Prahy - Radlík, o odvolání CETELEM ČR, a.s., sídlem K. Engliše 5/3208, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 8287/2010-P6-2 ze dne 7.října 2010 t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 8287/2010-P6-2 ze dne 7.října 2010 se mění tak, že se přihláška pohledávky věřitele CETELEM ČR, a.s. neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení nekončí. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením odmítl přihlášku pohledávky CETELEM ČR, a.s. (dále jen odvolatel) do insolvenčního řízení týkajícího se Ludmily Rožňové (dále jen dlužnice) a rozhodl o tom, že účast odvolatele v insolvenčním řízení končí právní mocí tohoto usnesení. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 1.9.2010 rozhodl o úpadku dlužnice a současně vyzval její věřitele, kteří dosud nepřihlásili pohledávky do insolvenčního řízení, aby tak učinili do 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Protože odvolatel doručil přihlášku pohledávky ve výši 55.242,- Kč prostřednictvím datové schránky opožděně až dne 5.10.2010, když zákonem stanovená lhůta pro podávání přihlášek uplynula dne 2.10.2010, soud s ohledem na ust. § 173 odst. 1 insolvenčního zákona (dále též jen IZ) postupoval podle ust. § 185 téhož zákona a rozhodl, jak uvedeno výše. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání sice potvrdil, že přihláška pohledávky byla do datové schránky Krajského soudu v Praze „doručena“ dne 5.10.2010, avšak pro posouzení dodržení stanovené lhůty měl za rozhodující, že přihláška byla do datové schránky soudu „dodána“ již v pondělí 4.10.2010. Se zřetelem k tomu, že poslední den třicetidenní lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku připadl na sobotu 2.10.2010, nelze dle jeho názoru považovat přihlášku za opožděnou. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům : Podle ust. § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Rozhodnutí o úpadku musí podle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ obsahovat výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučení o následcích jejího zmeškání podle ust. § 173 odst. 1 téhož zákona. Lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být podle ust. § 136 odst. 3 IZ kratší 30 dnů a delší 2 měsíců; je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta dle ust. § 136 odst. 4 téhož zákona 30 dnů. Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud podle ust. § 185 IZ odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně usnesením č.j. KSPH 36 INS 8287/2010-A-10 ze dne 1.9.2010 rozhodl o úpadku dlužnice, povolil její oddlužení a věřitele dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzval k podání přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Protože insolvenční zákon neupravuje běh lhůt k provedení procesních úkonů, je i v insolvenčním řízení třeba aplikovat ust. § 57 občanského soudního řádu (dále též jen OSŘ). Jelikož ke zveřejnění usnesení došlo dne 2.9.2010 (ve 14 hod. 49 min.), počala třicetidenní lhůta k podání přihlášek plynout následujícím dnem, tj. 3.9.2010, a konec lhůty tak připadl na sobotu 2.10.2010. V tom případě byl ovšem podle ust. § 57 odst. 2 věty druhé OSŘ posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí 4.10.2010, a nikoli sobota 2.10.2010, jak usuzoval soud prvního stupně. Pro výsledek odvolacího řízení je tudíž podstatné, zda obstojí argumentace odvolatele postavená na tom, že pro posouzení zachování lhůty k podání přihlášky pohledávky doručované prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky je určující den, v němž byla přihláška dodána (a nikoli doručena) do datové schránky insolvenčního soudu. Při řešení této problematiky je nutno aplikovat zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, jehož předmětem je kromě jiného i úprava doručování (dodávání) dokumentů mezi orgány veřejné moci (mezi něž náleží i soudy) a fyzickými osobami, podnikajícími fyzickými osobami a právnickými osobami (dále jen fyzické a právnické osoby) prostřednictvím datových schránek. Úprava doručování dokumentů orgánů veřejné moci fyzickým a právnickým osobám je obsažena v ust. § 17 zákona o elektronických úkonech. Z třetího odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Provádění úkonů prostřednictvím datové schránky opačným směrem, tj. od fyzických a právnických osob k orgánům veřejné moci, je upraveno v ust. § 18 zákona o elektronických úkonech. Toto ustanovení však (na rozdíl od ust. § 17 odst. 3, kdy je odesílatelem orgán veřejné moci) úpravu, jež by určila okamžik doručení dokumentu odesílaného fyzickou či právnickou osobou (podatelem) do datové schránky orgánu veřejné moci (soudu), postrádá. Vzhledem ke skutečnosti, že lhůta k podávání přihlášek stanovená dle ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ v rozhodnutí o úpadku je lhůtou procesně právní, je dle ust. § 57 odst. 3 OSŘ zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Úkon je učiněn u soudu především tehdy, bylo-li podání odevzdáno u příslušného soudu (zpravidla v jeho podatelně). Orgánem, který má povinnost doručit podání, se rozumí držitel poštovní licence, věznice pro osoby ve výkonu trestu nebo ve vazbě, zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy pro osoby v nich umístěné apod. Je přitom zřejmé, že podání učiněné formou elektronického úkonu prostřednictvím datové schránky (jež je pouze elektronickým úložištěm sloužícím k přenosu datové zprávy) nelze charakterizovat jako úkon učiněný prostřednictvím držitele poštovní licence ani odevzdáním orgánu, který má povinnost je doručit. K zachování lhůty stanovené v ust. § 57 odst. 3 OSŘ je proto třeba, aby podání učiněné prostřednictvím datové schránky bylo v poslední den lhůty předáno soudu (k obdobné problematice týkající se telefaxového podání srovnej závěr obsažený v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2378/99 ze dne 18.12.2000, z něhož plyne, že učiní-li účastník řízení podání telefaxem, je pro posouzení včasnosti takového podání rozhodné, kdy došlo soudu). Odvolací soud je přitom ve shodě s odvolatelem přesvědčen o tom, že podání učiněné prostřednictvím datové schránky je soudu odevzdáno (doručeno) již okamžikem, kdy bylo dodáno do datové schránky soudu (okamžikem, jímž se podání dostalo do sféry dispozice soudu, resp. okamžikem, kdy soud nabyl objektivní možnost se s ním seznámit) a nikoli až okamžikem, kdy se soud s obsahem podání skutečně seznámil (kdy se do datové schránky soudu přihlásila osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu). Je tomu tak proto, že by bylo v rozporu se základními principy civilního procesu akceptovat stav, kdy by se okamžik doručení podání vázal na libovůli soudu. Jinými slovy, je nepřípustné, aby to byl soud (jako orgán veřejné moci) a nikoli podatel (jako soukromá osoba), kdo svým postupem určí okamžik, odkdy se bude podání považovat za doručené. K zachování lhůty stanovené v ust. § 57 odst. 3 OSŘ proto postačuje, je-li podání poslední den lhůty dodáno do datové schránky soudu. Kdy se soud prostřednictvím k tomu oprávněné osoby do datové schránky přihlásí a s obsahem podání seznámí, není při posuzování včasnosti takového podání právně významné. Shora uvedené závěry se při absenci speciální úpravy v insolvenčním zákoně logicky prosadí i při posuzování lhůty pro podání přihlášek do insolvenčního řízení stanovené v ust. § 136 odst. 2 písm. d) IZ. To platí tím spíše, že její zmeškání má pro věřitele fatální důsledky (srovnej ust. § 173 odst. 1 IZ). V posuzovaném případě z detailu zprávy z datové schránky (č.l. P6-1) vyplývá, že přihláška pohledávky odvolatele byla do datové schránky soudu prvního stupně skutečně dodána dne 4.10.2010 (ve 20:01:27 hodin), tj. poslední den zákonné přihlašovací lhůty. Odvolatel ji tedy podal včas a soud prvního stupně pochybil, když o jeho přihlášce a o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení rozhodl podle ust. § 185 IZ. Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání odvolatele důvodným a napadené usnesení proto podle ust. § 220 odst. 3 OSŘ změnil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 1.listopadu 2010 JUDr. Jiří Kareta, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová