982/2010

Plný text

KSUL 46 INS 10249/2010 1 VSPH 982/2010-A-28 U S N E S E N Í Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka STZ, a.s., sídlem Ústí nad Labem, Žukovova 100, IČ 27294099, zahájeném k návrhu věřitelů a) E.ON Energie, a.s., sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, IČ 26078201, b) ZEMKA Praha, s.r.o., sídlem Praha 6, Kladenská 53/138, IČ 25631691, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, sídlem Praha 1, Dlouhá 16, o odvolání Mgr. Ing. Miroslava Kořenáře, sídlem České Budějovice, Fr. Škroupa 13, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. října 2010, č.j. KSUL 46 INS 10249/2010-A-16, t a k t o : Odvolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4.10.2010, č.j. KSUL 46 INS 10249/2010-A-16, odmítl návrh dlužníka STZ, a.s. (dále jen dlužník) na vyhlášení moratoria. V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že 8.9.2010 byl podán návrh věřitele E.ON Energie, a.s. na zahájení insolvenčního řízení, k němuž přistoupil dne 20.9.2010 věřitel ZEMKA Praha, s.r.o. Před rozhodnutím o úpadku podal dlužník dne 29.9.2010 návrh na vyhlášení moratoria. Soud I. stupně zjistil, že soudní exekutor JUDr. Milan Usnul z Exekutorského úřadu pro Prahu 9 rozhodl exekučním příkazem ze dne 18.5.2010, č. 098 EX 03832/10-006, o prodeji podniku dlužníka jako povinného a dlužníkovi ustanovil správce podniku Mgr. Ing. Miroslava Kořenáře. Z § 338k odst. 6 o.s.ř. soud I. stupně dovodil, že i v insolvenčním řízení je ustanovený správce dlužníkova podniku oprávněn dlužníka výlučně zastupovat a že jakýkoliv úkon dlužníka jím musí být spolupodepsán (§ 338k odst. 2 o.s.ř.). Protože návrh na vyhlášení moratoria za dlužníka podepsal jen předseda jeho představenstva bez souhlasu správce dlužníkova podniku, uzavřel soud I. stupně na tom, že návrh trpí vadou, kterou nelze odstranit postupem podle § 43 o.s.ř. (§ 117 insolvenčního zákona; dále jen IZ), a proto ho odmítl podle § 115 a § 116 IZ. Proti tomuto usnesení se Mgr. Ing. Miroslav Kořenář odvolal a požadoval, aby ho odvolací soud změnil tak, že vyhlásí moratorium. Vyjádřil názor, že jako správce dlužníkova podniku není osobou oprávněnou dlužníka zastupovat v insolvenčním řízení ani podat toto odvolání, což dovozoval z § 109 odst. 1 písm. c) IZ. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2008, sp. zn. 29 Cdo 699/2008, indukoval, že k podání návrhu na vyhlášení moratoria byl oprávněn sám dlužník. Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda uvedené rozhodnutí může napadnout odvoláním správce dlužníkova podniku jako zástupce dlužníka v insolvenčním řízení, a dospěl k závěru, že nikoliv. Vyšel přitom z právních závěrů Nejvyššího soudu ČR vyjádřených v usnesení ze dne 22.5.2008, sp. zn. 29 Cdo 699/2008, dle nichž v konkursním řízení vedeném na majetek dlužníka podle zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007, není správce podniku dlužníka (povinného) oprávněn zastupovat dlužníka na základě ustanovení § 338k odst. 6 o.s.ř.; to platí i pro tu část konkursního řízení, která začíná podáním návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka a končí rozhodnutím konkursního soudu o tomto návrhu. Návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka podle ustanovení § 4b zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 podává správce podniku dlužníka (povinného) svým jménem a nikoliv jménem dlužníka; jde o „navrhovatele konkursu“, který nedokládá svou pohledávku za dlužníkem ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 uvedeného zákona. Shora uvedené právní závěry Nejvyššího soudu ČR přijaté pro potřebu konkursního řízení vedeného podle (dnes již zrušeného) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, se dle názoru odvolacího soudu – při absenci odlišné právní úpravy – nutně prosadí též v poměrech insolvenčního řízení vedeného podle insolvenčního zákona. Odvolací soud proto zastává názor, že správce podniku dlužníka (povinného) není oprávněn zastupovat dlužníka na základě ustanovení § 338k odst. 6 o.s.ř. v insolvenčním řízení; to platí i pro tu část insolvenčního řízení, která začíná podáním insolvenčního návrhu a končí rozhodnutím insolvenčního soudu o tomto návrhu. Odvolací soud dále dovozuje, že správce podniku dlužníka (povinného) není osobou oprávněnou podat návrh na vyhlášení moratoria (oprávněným k tomu byl dle § 115 IZ dlužník sám) ani osobou oprávněnou se odvolat proti rozhodnutí, kterým se návrh na moratorium odmítá (oprávněným k tomu je dle § 118 odst. 2 IZ opět výlučně dlužník). Shora uvedené závěry lze především opřít o § 109 odst. 1 písm. c) IZ, dle něhož má zahájení insolvenčního řízení ty účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést. Zákonná úprava § 338k odst. 6 o.s.ř. nepřiznává správci podniku postavení zástupce povinného v žádné fázi insolvenčního řízení, přičemž v té jeho fázi, která předchází rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, se tento závěr podává již z toho, že v takovém případě nejde o řízení, které by se týkalo pouze podniku povinného, který správce podniku spravuje a ze kterého jedině své postavení zástupce povinného odvozuje. Jinými slovy řečeno, celé insolvenční řízení, jež začíná podáním insolvenčního návrhu, se týká jakéhokoliv dalšího majetku dlužníka (povinného), včetně jiného podniku dlužníka (povinného) předjímaného v § 98 odst. 1 IZ. Uvedené potvrzují právě ustanovení § 98 odst. 1 a 2 IZ, která – na rozdíl od dřívější právní úpravy podle § 4b ZKV – již nezakládají aktivní věcnou legitimaci správce podniku povinného k podání insolvenčního návrhu na majetek povinného při zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce prodejem podniku za předpokladu, že důvodem zastavení takového výkonu rozhodnutí nebo exekuce bylo předlužení podniku povinného a že povinný zároveň nemá jiný podnik; takovou povinnost má jen dlužník, nikoliv však správce podniku povinného. Ostatně zastavením výkonu rozhodnutí nebo exekuce prodejem podniku by zanikla i působnost ustanovení § 338k o.s.ř. a je zjevné, že v takovém případě by správce podniku ani nemohl jednat jménem povinného (dlužníka). Pro úplnost lze dodat, že činnost prováděná správcem podniku při nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku povinného ve smyslu ustanovení § 338f a násl. o.s.ř. nebo (jako v posuzované věci) při vydání exekučního příkazu prodejem podniku povinného (§ 59 odst. 1 písm. d), § 70, § 71 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti) je prováděním výkonu rozhodnutí nebo exekuce, což platí i pro zastupování povinného ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a které se týkají podniku (§ 338k odst. 6 o.s.ř.). Od zahájení insolvenčního řízení, jehož účinky logicky postihují i tu část majetku povinného, kterou je podnik, takovou činnost správce podniku výslovně zakazuje výše citované ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Správce podniku povinného, který by po zahájení insolvenčního řízení týkajícího se dlužníka jako povinného v různých řízeních, v nichž je povinný účastníkem a která se týkají podniku povinného náležejícího do majetkové podstaty, i nadále vystupoval jako zástupce povinného podle § 338k odst. 6 o.s.ř., porušoval by tím zákon, konkrétně § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Uvedené je logickým vyústěním i toho, že ve smyslu § 229 odst. 3 písm. a) IZ je v době do rozhodnutí o úpadku ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními dlužník. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že ačkoliv byl návrh na vyhlášení moratoria podán dlužníkem jako osobou k tomu oprávněnou, odvolání proti rozhodnutí, kterým byl návrh na moratorium odmítnut, podané Mgr. Ing. Miroslavem Kořenářem jako správcem podniku dlužníka (povinného), bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou. Dlužníkovi bylo usnesení o odmítnutí moratoria rovněž doručeno, ten je však odvoláním nenapadl. Proto odvolání podané správcem podniku dlužníka (povinného) odvolací soud podle § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 8. listopadu 2010 JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová