Konf 13/2017
č. j. Konf 13/2017-57
V PLATNOSTINejvyšší správní soud zamítl návrh na řešení kompetenčního sporu mezi Obvodním soudem pro Prahu 7 a Policií České republiky, protože k jeho řešení nebyla splněna podmínka trvání sporu ke dni rozhodnutí. Soud uvedl, že původní rozhodnutí Obvodního soudu bylo zrušeno odvolacím soudem, což zrušilo základ pro existenci sporu. Zvláštní senát se proto rozhodl, že není příslušný k rozhodnutí o kompetenci, protože mezi účastníky už žádný spor neexistuje. Rozhodnutí bylo založeno na § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 4 zákona č. 131/2002 Sb.
Rubrum
USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu V. S., zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem v Písku, třída Přátelství 1960, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi Obvodním soudem pro Prahu 7 a Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, jehož dalšími účastníky jsou účastníci řízení, které se vedlo u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 100/2015, o žalobě na přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu: žalobce V. S., zastoupený Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem v Písku, třída Přátelství 1960, a žalovaná Česká republika – Ministerstvo vnitra, se sídlem Praze 7, Nad Štolou 3, takto:
Výrok
Návrh s e o d m í t á .
Odůvodnění
Návrhem doručeným dne 17. 2. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), se V. S. (dále jen „navrhovatel“ nebo „žalobce“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi Obvodním soudem pro Prahu 7 a Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, ve věci žaloby na přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Z předloženého návrhu a jeho příloh vyplynulo, že navrhovatel podáním ze dne 28. 1. 2015 uplatnil u Ministerstva vnitra nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonně nařizované služby přesčas a nesprávného úředního postupu v řízení o doplacení služebního příjmu za nařizovanou službu přesčas, v řízení o odchodném a v řízení o doplacení výsluhového příspěvku. Ministerstvo vnitra sdělením ze dne 6. 2. 2015 navrhovatele vyrozumělo, že o jeho žádosti by měl rozhodnout příslušný služební funkcionář a postoupilo věc řediteli Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Uvedený služební funkcionář však žádost navrhovatele nevyřídil a vrátil ji zpět Ministerstvu vnitra. Ministerstvo vnitra opětovně postoupilo žádost navrhovatele příslušnému funkcionáři Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje a tento žádost znovu vrátil k vyřízení Ministerstvu vnitra. O tomto postupu byl navrhovatel vyrozuměn sděleními Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 13. 3. 2015 a 27. 4. 2015. Po předběžném uplatnění nároku navrhovatel podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 7, věcně a místně příslušnému soudu žalované České republiky – Ministerstva vnitra. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 18. 1. 2017, čj. 52 C 100/2015-13, řízení zastavil (výrok I) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje (výrok II). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vztahy služební jsou vztahy zaměstnanecké s určitými modifikacemi, nejedná se tedy o odpovědnostní vztah veřejnoprávní povahy, na který by bylo možné vztáhnout působnost zákona č. 82/1998 Sb. Řízení ve věcech služebního poměru upravuje zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, který svěřuje pravomoc rozhodovat ve věcech služebního poměru ministru vnitra a příslušným služebním funkcionářům. Obvodní soud pro Prahu 7 ve věci zaujal názor, že pravomoc k projednání a rozhodnutí dané věci, která souvisí s ukončením služebního poměru žalobce k Policii České republiky, není svěřena soudu v rámci občanského řízení sporného, a proto řízení pro nedostatek pravomoci zastavil a věc postoupil k dalšímu řízení domněle příslušnému orgánu, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje. Navrhovatel toto usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 napadl odvoláním a současně podal návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. V rámci občanskoprávního řízení taktéž navrhl, aby bylo odvolací řízení přerušeno do doby rozhodnutí zvláštního senátu. Ve svém návrhu na řešení kompetenčního sporu zvláštním senátem navrhovatel uvedl, že v jeho věci vznikl negativní kompetenční spor, když jeho nárok odmítá projednat jak správní orgán, ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, tak i Obvodní soud pro Prahu 7. Navrhovatel podotýká, že jemu vzniklá újma nesouvisí s jeho služebním poměrem k Policii České republiky, ale s vydáním nezákonných rozhodnutí a nesprávným úředním postupem správního orgánu. Je proto přesvědčen, že na jím uplatněný nárok dopadá zákon č. 82/1998 Sb., a navrhuje, aby zvláštní senát vyslovil, že k projednání a rozhodnutí v této věci je dána pravomoc Obvodního soudu pro Prahu 7 jako obecného soudu žalované. Zvláštní senát si od Obvodního soudu pro Prahu 7 vyžádal spis, vedený u něj pod sp. zn. 52 C 100/2015. Z jeho obsahu zjistil, že Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 4. 2017, čj. 14 Co 131/2017-26, již rozhodl o odvolání navrhovatele proti napadenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7, a to tak, že usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze své rozhodnutí odůvodnil tak, že ze žaloby není zřejmé, čeho se žalobce konkrétně domáhá v jednotlivých případech tvrzeného porušení povinností a zásahu do jeho práv Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje. Žaloba je neurčitá, nelze z ní zjistit, z čeho sestává žalobcem uplatněný nárok na zaplacení požadované částky v situaci, kdy jeho vylíčení skutkového stavu vede k závěru o několika uplatněných nárocích na základě rozdílných skutkových základů. Podle odvolacího soudu měl soud prvního stupně žalobce vyzvat k doplnění a opravě žaloby tak, aby bylo zřejmé, jaká jednotlivá porušení Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, respektive jednotlivé zásahy do práv žalobce, vedla ke konkrétní újmě (škodě) na straně žalobce a v jaké výši. Dále by měl žalobce podle odvolacího soudu doplnit tvrzení k příčinné souvislosti mezi porušením povinností (nezákonným rozhodnutím, nesprávným úředním postupem) a vzniklou újmou (škodou). Ze spisu se dále podává, že po vrácení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 tento učinil příslušnou výzvu vůči žalobci a žalobce na ni reagoval podáním, kterým svou žalobu doplnil. Zvláštní senát se nejprve zabýval podmínkami, za nichž může věc projednat a rozhodnout o ní. Stranami kompetenčního sporu jsou dle § 1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. buď soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví. Vznikne-li kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou příslušnost k vydání rozhodnutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené v návrhu na zahájení řízení. Kladným kompetenčním sporem je podle § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Záporný kompetenční spor dle téhož ustanovení nastává tehdy, jestliže v totožné věci individuálně určených účastníků strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí. Podle § 3 odst. 2 citovaného zákona návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu je oprávněna podat některá z jeho stran nebo účastník řízení ve věci, v níž se otázka pravomoci vydat rozhodnutí stala spornou. Žalobce ve svém návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu usuzuje na existenci záporného kompetenčního sporu. Existence záporného kompetenčního sporu či kladného kompetenčního sporu je podmínkou pro to, aby zvláštní senát mohl rozhodnout o tom, kdo je příslušný vydat rozhodnutí uvedené v návrhu na zahájení řízení. Protože zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu existujícího ke dni, kdy o věci rozhoduje (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003-18, publikované pod č. 485/2005 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), je podstatné nejen to, že kompetenční spor vznikl, ale také to, že trvá ke dni rozhodnutí o něm zvláštním senátem. Účastník řízení (v daném případě žalobce) se tedy může úspěšně domáhat rozhodnutí zvláštního senátu o kompetenčním sporu jen tehdy, pokud takovýto spor mezi jeho stranami vznikl a ke dni rozhodování zvláštního senátu trvá. Podmínka trvání kompetenčního sporu však v daném případě splněna není. Ačkoli Obvodní soud pro Prahu 7 původně popřel svou pravomoc rozhodovat ve věci, jeho rozhodnutí bylo po podání návrhu na zahájení kompetenčního sporu k odvolání žalobce Městským soudem v Praze zrušeno. V době rozhodování zvláštního senátu již zde tedy není druhá strana kompetenčního sporu, která by popírala svou pravomoc ve věci rozhodnout, a není tak dána ani existence kompetenčního sporu, k jehož řešení by byl povolán zvláštní senát (srov. také usnesení zvláštního senátu ze dne 3. 11. 2005, čj. Konf 29/2005-23). S ohledem na uvedené zvláštní senát odmítl návrh pro nesplnění podmínek řízení o kompetenčním sporu, a to za přiměřeného použití § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 4 zákona č. 131/2002 Sb. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 19. prosince 2017 JUDr. Pavel Simon předseda zvláštního senátu (řádná dovolená) v zast. JUDr. Michal Mazanec člen senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.