C-753/23

Plný text

ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (desátého senátu)

27. února 2025 ( *1 ) „Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Dočasná ochrana v případě hromadného přílivu vysídlených osob – Směrnice 2001/55/ES – Články 8 a 11 – Prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/382 – Žádosti o povolení k pobytu podané postupně v několika členských státech za účelem poskytnutí dočasné ochrany – Posouzení následně podané žádosti – Právo na účinnou právní ochranu“ Ve věci C‑753/23 [Krasiliva] ( i ), jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (Česká republika) ze dne 30. listopadu 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 7. prosince 2023, v řízení A. N. proti Ministerstvu vnitra, SOUDNÍ DVŮR (desátý senát), ve složení: D. Gratsias, předseda senátu, I. Jarukaitis, předseda čtvrtého senátu, a Z. Csehi (zpravodaj), soudce, generální advokát: M. Szpunar, za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí, s přihlédnutím k písemné části řízení, s ohledem na vyjádření, která předložili: – za českou vládu: M. Smolek, A. Edelmannová a J. Vláčil, jako zmocněnci, – za řeckou vládu: G. Karipsiadis a T. Papadopoulou, jako zmocněnci, – za Evropskou komisi: A. Azéma, A. Katsimerou a M. Salyková, jako zmocněnkyně, s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska, vydává tento Rozsudek 1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 8 odst. 1 a článku 11 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (Úř. věst. 2001, L 212, s. 12; Zvl. vyd. 19/04, s. 162), jakož i článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). 2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi A. N., která je ukrajinskou státní příslušnicí, a Ministerstvem vnitra (Česká republika) ohledně vydání povolení k pobytu v rámci dočasné ochrany upravené směrnicí 2001/55. Právní rámec Unijní právo Směrnice 2001/55 3 Článek 1 směrnice 2001/55 stanoví: „Účelem této směrnice je stanovit minimální normy pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, a přispět k rovnováze mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími.“ 4 Článek 5 odst. 1 až 3 této směrnice stanoví: „1.   Rada [Evropské unie] kvalifikovanou většinou rozhodne, zda se jedná o případ hromadného přílivu vysídlených osob, na návrh [Evropské] [k]omise, která rovněž posoudí jakoukoli žádost členského státu na předložení návrhu Radě.

2. Návrh Komise obsahuje alespoň tyto údaje: a) popis specifických skupin osob, na něž se dočasná ochrana vztahuje; b) datum začátku poskytování dočasné ochrany; c) odhadovaný rozsah pohybu vysídlených osob.

3. Rozhodnutí Rady zavádí v souladu s touto směrnicí dočasnou ochranu vysídlených osob, na něž se rozhodnutí vztahuje, ve všech členských státech. Rozhodnutí obsahuje alespoň tyto údaje: a) popis specifických skupin osob, na něž se dočasná ochrana vztahuje; b) datum vstupu v platnost dočasné ochrany; c) informace získané od členských států o kapacitách pro přijetí osob; d) informace získané od Komise, [úřadu vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR)] a dalších příslušných mezinárodních organizací.“ 5 Článek 8 této směrnice stanoví: „1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tímto účelem budou vydány potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady.

2. Bez ohledu na dobu platnosti povolení k pobytu uvedených v odstavci 1 nesmějí členské státy osobám požívajícím dočasné ochrany přiznávat méně výhodné podmínky než ty, jež jsou stanoveny v článcích 9 až 16.

3. V případě potřeby členské státy poskytnou osobám, které mají být přijaty na jejich území z důvodu dočasné ochrany, veškeré potřebné prostředky k získání nezbytných víz, včetně víz průjezdních. Vzhledem k naléhavosti situace je třeba úřední postupy omezit na minimum. Víza by měla být udělena zdarma či za minimální poplatek.“ 6 Článek 11 této směrnice stanoví: „Členský stát převezme zpět osobu požívající na jeho území dočasné ochrany, pokud se tato osoba v průběhu doby stanovené rozhodnutím Rady podle článku 5 bez povolení zdržuje na území jiného členského státu nebo se bez povolení snaží na toto území vstoupit. Na základě dvoustranné dohody členské státy mohou rozhodnout, že tento článek nebudou používat.“ 7 Článek 28 této směrnice stanoví případy, ve kterých mohou členské státy vyloučit osobu, na kterou se vztahuje tato směrnice, z poskytnutí dočasné ochrany ve smyslu této směrnice. 8 Článek 29 této směrnice stanoví: „Osoby vyloučené členským státem z poskytnutí dočasné ochrany nebo zajištění sloučení rodiny jsou oprávněny podat v daném členském státě opravný prostředek.“ Prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/382 9 V bodech 15 a 16 odůvodnění prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (Úř. věst. 2022, L 71, s. 1), je uvedeno: „(15) Je třeba poznamenat, že členské státy se v prohlášení dohodly, že nebudou uplatňovat článek 11 směrnice [2001/55]. (16) Dočasná ochrana je v současné situaci nejvhodnějším nástrojem. Vzhledem k mimořádné a výjimečné povaze situace, včetně vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu a rozsahu hromadného přílivu vysídlených osob, by jim dočasná ochrana měla umožnit požívat v celé [Evropské] [u]nii harmonizovaných práv, která poskytují přiměřenou úroveň ochrany. Očekává se, že zavedení dočasné ochrany bude prospěšné i pro členské státy, protože práva spojená s dočasnou ochranou omezí potřebu vysídlených osob okamžitě žádat o mezinárodní ochranu, a tím pádem i riziko přetížení jejich azylových systémů, protože se díky tomu formality z důvodu naléhavosti situace sníží na minimum. Kromě toho mají ukrajinští státní příslušníci jakožto cestující bez vízové povinnosti právo volně se pohybovat v rámci Unie poté, co jim byl na její území umožněn vstup na dobu 90 dnů. Na tomto základě si mohou vybrat členský stát, v němž chtějí požívat práv spojených s dočasnou ochranou, a připojit se ke své rodině a přátelům v rámci sítí početných diaspor, které v současnosti existují v celé Unii. To v praxi usnadní, aby bylo úsilí členských států rovnoměrně rozloženo, čímž se sníží tlak na vnitrostátní přijímací systémy. Jakmile členský stát vydá v souladu se směrnicí [2001/55] povolení k pobytu, má osoba požívající dočasné ochrany sice právo pohybovat se po dobu 90 dnů během období 180 dnů v rámci celé Unie, ale využití práv vyplývajících z dočasné ochrany by pro ni mělo být možné pouze v členském státě, který povolení k pobytu vydal. Tím by neměla být dotčena možnost členského státu kdykoli se rozhodnout vydat povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany podle tohoto rozhodnutí.“ 10 Článek 1 tohoto prováděcího rozhodnutí stanoví: „Stanoví se, že na území Unie nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob, které musely opustit Ukrajinu v důsledku ozbrojeného konfliktu.“ 11 Článek 2 odst. 1 písm. a) uvedeného prováděcího rozhodnutí stanoví: „Toto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala: a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022“. České právo Zákon č. 221/2003 o dočasné ochraně cizinců 12 Směrnice 2001/55 byla do českého práva provedena zákonem č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců. 13 Ustanovení § 1 tohoto zákona, nadepsané „Předmět úpravy“, stanoví: „(1)   Tento zákon upravuje a) podmínky vstupu a pobytu cizince na území České republiky (dále jen ‚území‘) za účelem poskytnutí dočasné ochrany a jeho vycestování z území, b) řízení o udělení a odnětí oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území (dále jen ‚oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany‘), [...]“ Lex Ukrajina 14 Zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „lex Ukrajina“), v § 2 stanoví, že „dočasnou ochranou se rozumí oprávnění k pobytu na území České republiky podle zákona o dočasné ochraně cizinců […]“. 15 Ustanovení § 4 lex Ukrajina, nadepsané „Řízení ve věcech dočasné ochrany“, v odstavci 3 stanoví: „Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na udělování dočasné ochrany podle tohoto zákona zákon [č. 221/2003] o dočasné ochraně cizinců.“ 16 Podle § 5 odst. 1 a 2 lex Ukrajina platí: „(1)   Žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže a) není podána osobně, b) je podána cizincem, který není uveden v § 3, c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, nebo e) je podána cizincem, který je občanem Evropské unie, státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, z níž mu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru [ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3; Zvl. vyd. 11/52, s. 3)]. (2)   Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti; soudní přezkum je vyloučen.“ Spor v původním řízení a předběžné otázky 17 A. N., která je státní příslušnicí Ukrajiny, vstoupila na území Unie dne 15. července 2022. Dne 19. července 2022 požádala o udělení dočasné ochrany v Německu. O dva měsíce později, dne 20. září 2022, podala podobnou žádost v České republice. Tuto posledně uvedenou žádost jí ministerstvo vnitra vrátilo jako nepřijatelnou mj. z důvodu, že požádala o udělení dočasné ochrany v jiném členském státě nebo ji v jiném členském státě získala. 18 Proti tomuto odmítavému rozhodnutí podala A. N. žalobu k Městskému soudu v Praze (Česká republika). Ten v první řadě rozhodl, že je oprávněn o uvedené žalobě rozhodnout bez ohledu na skutečnost, že příslušná vnitrostátní právní úprava vylučuje možnost soudního přezkumu rozhodnutí o vrácení žádosti o dočasnou ochranu pro nepřijatelnost. Měl za to, že právo na takový opravný prostředek vyplývá z článku 29 směrnice 2001/55 ve spojení s článkem 47 Listiny. 19 Ve druhé řadě uvedený soud konstatoval, že A. N. sice požádala o dočasnou ochranu v Německu, ale ta jí dosud nebyla udělena, a že směrnice 2001/55 neupravuje možnost členského státu nepřijmout žádost o dočasnou ochranu z důvodu, že byla dříve podána v jiném členském státě. Důvody pro vyloučení určité osoby z poskytnutí dočasné ochrany totiž upravuje taxativně článek 28 směrnice 2001/55, z čehož plyne, že vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení je v rozporu s unijním právem. Z těchto důvodů Městský soud v Praze žalobě A. N. vyhověl, rozhodnutí ministerstva vnitra zrušil a věc mu vrátil. 20 Ministerstvo vnitra podalo proti uvedenému rozsudku kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (Česká republika), který je předkládajícím soudem. Toto ministerstvo uvedlo, že pokud určitá osoba požádala o poskytnutí dočasné ochrany v některém členském státě, je ponecháno na tomto členském státě, aby o této žádosti rozhodl. Této ochrany nelze totiž požívat ve více členských státech. Podle tvrzení ministerstva vnitra nespadá situace dotčená v původním řízení do působnosti článku 28 směrnice 2001/55. Ustanovení vnitrostátního práva, které upravuje nepřijatelnost takové žádosti, jako je žádost A. N., se podle něj vztahuje na situace, které nejsou touto směrnicí řešené. 21 Za těchto podmínek se Nejvyšší správní soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky: „1) Brání čl. 8 odst. 1 směrnice [2001/55], a to i s ohledem na dohodu členských států, že nebudou uplatňovat článek 11 této směrnice, takové vnitrostátní právní úpravě, podle které je nepřijatelná žádost o povolení k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany, jestliže cizinec požádal o povolení k pobytu v jiném členském státě nebo jestliže mu bylo povolení v jiném členském státě již uděleno? 2) Má osoba požívající dočasné ochrany podle směrnice [2001/55] právo na účinný prostředek nápravy před soudem podle článku 47 [Listiny] proti neudělení povolení k pobytu členským státem ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice [2001/55]?“ K předběžným otázkám K první otázce 22 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se povolení k pobytu uvedené v tomto ustanovení neudělí osobě požívající dočasné ochrany uvedené v prováděcím rozhodnutí 2022/382, pokud již tato osoba požádala o takové povolení k pobytu v jiném členském státě. V této souvislosti se předkládající soud táže i na význam dohody členských států, že nebudou uplatňovat článek 11 směrnice 2001/55, kterou uzavřely v rámci přijetí prováděcího rozhodnutí 2022/382. 23 Podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Toto ustanovení dále stanoví, že za tímto účelem budou vydány potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. 24 Jak je uvedeno v článku 1 směrnice 2001/55, jejím účelem je stanovit minimální normy pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob ze třetích zemí, které se nemohou vrátit do země původu, a přispět k rovnováze mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (rozsudek ze dne 19. prosince 2024, Kaduna, C‑244/24 a C‑290/24, EU:C:2024:1038, bod 81). 25 O tom, zda se jedná o případ hromadného přílivu vysídlených osob, rozhodne podle článku 5 směrnice 2001/55 Rada kvalifikovanou většinou na návrh Komise. Toto rozhodnutí se zakládá zejména na průzkumu situace a rozsahu pohybu vysídlených osob, jakož i na posouzení vhodnosti zavedení dočasné ochrany s ohledem na možnost poskytnutí naléhavé pomoci a na opatření, která je třeba učinit na místě, nebo s ohledem na nedostatečnost takových opatření. Uvedené rozhodnutí zavádí dočasnou ochranu ve všech členských státech, pokud jde o konkrétní skupiny osob popsané v témže rozhodnutí, a to od data stanoveného tímto rozhodnutím (rozsudek ze dne 19. prosince 2024, Kaduna, C‑244/24 a C‑290/24, EU:C:2024:1038, bod 83). 26 Dne 4. března 2022 přijala Rada na základě článku 5 směrnice 2001/55 prováděcí rozhodnutí 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny. Vstupem tohoto prováděcího rozhodnutí v platnost, k němuž došlo téhož dne, byla tedy od uvedeného dne zavedena povinná dočasná ochrana pro kategorie osob uvedené v článku 2 uvedeného prováděcího rozhodnutí, a zejména pro ukrajinské státní příslušníky pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2024, Kaduna, C‑244/24 a C‑290/24, EU:C:2024:1038, bod 84). 27 Kromě toho z bodu 16 odůvodnění prováděcího rozhodnutí 2022/382 vyplývá, že ukrajinští státní příslušníci mají jakožto cestující bez vízové povinnosti právo volně se pohybovat v rámci Unie po dobu 90 dnů poté, co jim byl na její území umožněn vstup, a mohou si vybrat členský stát, v němž chtějí požívat práv spojených s dočasnou ochranou. 28 S ohledem na výše uvedené úvahy je nutno konstatovat, že osoby spadající do kategorií uvedených v článku 2 prováděcího rozhodnutí 2022/382 mají právo obrátit se na orgány členského státu, který si zvolí, za účelem získání povolení k pobytu uvedeného v čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55. 29 Z toho vyplývá, že pokud osoba požívající dočasné ochrany požádala o povolení k pobytu na základě čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 v prvním členském státě, ale dosud jej nezískala, a následně odcestuje do druhého členského státu, v němž podá podobnou žádost, nemůže druhý členský stát tuto žádost odmítnout jako nepřijatelnou pouze z toho důvodu, že žádost již byla podána v prvním členském státě. Druhý členský stát proto musí zkoumat důvodnost žádosti, která mu byla předložena. 30 Orgány členského státu jsou však oprávněny v rámci zkoumání této žádosti ověřit, zda osoby žádající o povolení k pobytu uvedené v čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 spadají do kategorií osob uvedených v článku 2 prováděcího rozhodnutí 2022/382 a požívají dočasné ochrany a zda již nezískaly povolení k pobytu v jiném členském státě. 31 Vzhledem k tomu, že se předkládající soud rovněž táže, jaký význam má pro odpověď na první otázku prohlášení členských států připomenuté v bodě 15 odůvodnění prováděcího rozhodnutí 2022/382, že nebudou uplatňovat článek 11 směrnice 2001/55, je třeba uvést, že podle tohoto článku platí, že členský stát převezme zpět osobu požívající na jeho území dočasné ochrany, pokud se tato osoba v průběhu doby dočasné ochrany bez povolení zdržuje na území jiného členského státu nebo se bez povolení snaží na toto území vstoupit. 32 Jak přitom vyplývá z prohlášení členských států uvedeného v předchozím bodě, zmíněný článek se na osoby požívající dočasné ochrany, které spadají do působnosti prováděcího rozhodnutí 2022/382, nepoužije. Kromě toho z bodu 16 odůvodnění prováděcího rozhodnutí 2022/382 vyplývá, že ukrajinští státní příslušníci jakožto cestující bez vízové povinnosti mají právo se volně pohybovat v rámci Unie po dobu 90 dnů poté, co jim byl na její území umožněn vstup, a to především za tím účelem, aby si vybrali členský stát, v němž chtějí požívat práv spojených s dočasnou ochranou. Uvedený článek není tedy pro účely odpovědi na první otázku relevantní. 33 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se osobě požívající dočasné ochrany uvedené v prováděcím rozhodnutí 2022/382 neudělí povolení k pobytu, pokud již tato osoba požádala o takové povolení v jiném členském státě, ale dosud jej nezískala. K druhé otázce 34 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 ve spojení s článkem 47 Listiny vykládán v tom smyslu, že osoba požívající dočasné ochrany podle této směrnice má právo na účinný prostředek nápravy před soudem proti rozhodnutí, kterým se žádost o udělení povolení k pobytu ve smyslu tohoto článku 8 odmítá jako nepřijatelná. 35 Podle ustálené judikatury platí, že uznání práva na účinnou právní ochranu podle článku 47 Listiny v daném případě předpokládá, že se osoba, která je uplatňuje, dovolává práv nebo svobod zaručených unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2024, protectus, C‑185/23, EU:C:2024:657, bod 71). 36 Jak v podstatě vyplývá z bodů 23 až 26 tohoto rozsudku, rozhodnutí Rady přijaté na základě článku 5 směrnice 2001/55 zavádí dočasnou ochranu ve všech členských státech pro konkrétní skupiny osob popsané v uvedeném rozhodnutí. Podle čl. 8 odst. 1 této směrnice musí členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu těmto osobám na celé období trvání této ochrany a vydat jim za tímto účelem potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. Právo uvedených osob na získání povolení k pobytu a příslušných dokladů je tedy právem zaručeným unijním právním řádem. 37 Článek 47 Listiny proto vyžaduje, aby proti rozhodnutí, jímž se žádost o povolení k pobytu podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 podaná osobou požívající dočasné ochrany ve smyslu této směrnice odmítá jako nepřijatelná, bylo možné podat účinný prostředek nápravy před soudem. 38 V této souvislosti je nutno připomenout, že článek 47 Listiny je potvrzením zásady účinné soudní ochrany. Tento článek je přitom sám o sobě dostačující a nemusí být upřesněn ustanoveními unijního nebo vnitrostátního práva k tomu, aby bylo jednotlivcům přiznáno právo uplatnitelné jako takové. Nemůže tomu tedy být jinak v případě čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky, C‑406/22, EU:C:2024:841, bod 86, jakož i citovaná judikatura). 39 Tento výklad není zpochybněn skutečností, že článek 29 směrnice 2001/55 výslovně stanoví, že oprávnění podat v daném členském státě opravný prostředek mají pouze osoby vyloučené členským státem z poskytnutí dočasné ochrany nebo zajištění sloučení rodiny. Jak totiž vyplývá z úvah v bodech 35 až 38 tohoto rozsudku, nelze z uvedeného článku vyvodit a contrario, že by oprávnění podat takový opravný prostředek měly mít pouze tyto osoby. 40 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55 ve spojení s článkem 47 Listiny musí být vykládán v tom smyslu, že osoba požívající dočasné ochrany podle této směrnice má právo na účinný prostředek nápravy před soudem proti rozhodnutí, kterým se žádost o udělení povolení k pobytu ve smyslu tohoto článku 8 odmítá jako nepřijatelná. K nákladům řízení 41 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují. Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto: 1) Článek 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle níž se osobě požívající dočasné ochrany uvedené v prováděcím rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, neudělí povolení k pobytu, pokud již tato osoba požádala o takové povolení v jiném členském státě, ale dosud jej nezískala. 2) Článek 8 odst. 1 směrnice 2001/55 ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládán v tom smyslu, že osoba požívající dočasné ochrany podle této směrnice má právo na účinný prostředek nápravy před soudem proti rozhodnutí, kterým se žádost o udělení povolení k pobytu ve smyslu tohoto článku 8 odmítá jako nepřijatelná. Gratsias Jarukaitis Csehi Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 27. února 2025. Vedoucí soudní kanceláře A. Calot Escobar Předseda K. Lenaerts ( *1 ) – Jednací jazyk: čeština. ( i ) – Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádné ze zúčastněných stran.