Věc C-261/09
Citované zákony (0)
Žádné explicitní citace zákonů v textu.
Rubrum
Gaetano Mantello
Výrok
rozsudku Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: Pro účely vystavení a výkonu evropského zatýkacího rozkazu je pojem „stejný čin“ uvedený v čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy autonomním pojmem práva Unie. Za takových okolností, jaké jsou dány ve věci v původním řízení, kdy vystavující justiční orgán v odpovědi na žádost o informace ve smyslu čl. 15 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí, kterou formuloval vykonávající justiční orgán, na základě svého vnitrostátního práva a při dodržení požadavků vyplývajících z pojmu „stejný čin“, jak je zakotven v tomtéž čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí, výslovně konstatoval, že předcházející rozsudek vydaný v jeho právním řádu není konečným rozhodnutím vztahujícím se na činy uvedené v jeho zatýkacím rozkazu, a tudíž není překážkou pro trestní stíhání, v jejichž rámci byl uvedený zatýkací rozkaz vydán, nemá vykonávající justiční orgán žádný důvod ve spojitosti s takovým rozsudkem uplatnit důvod pro povinné odmítnutí výkonu upravený v uvedeném čl. 3 odst. 2.
Odůvodnění
Z odůvodnění rozsudku „35) Úvodem je třeba připomenout, jak zejména vyplývá z čl. 1 odst. 1 a 2 rámcového rozhodnutí, jakož i z jeho pátého a sedmého bodu odůvodnění, 5) že cílem tohoto rozhodnutí je nahradit mnohostranný systém vydávání mezi členskými státy systémem předávání odsouzených nebo podezřelých osob mezi justičními orgány za účelem trestního řízení nebo výkonu soudních rozhodnutí, který je založen na zásadě vzájemného uznávání - 6) 36) Zásada vzájemného uznávání, na které stojí struktura rámcového rozhodnutí, znamená na základě čl. 1 odst. 2 tohoto rozhodnutí to, že členské státy jsou v podstatě povinny evropskému zatýkacímu rozkazu vyhovět - 7) 37) Členské státy totiž mohou odmítnout vykonat takový rozkaz pouze v případech povinného odmítnutí výkonu stanovených v článku 3 rámcového rozhodnutí, jakož i v případech vyjmenovaných v jeho článku 4 - 8) 38) V tomto ohledu platí, že výklad pojmu ‚stejný čin` uvedený v čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí nelze ponechat na justičních orgánech jednotlivých členských států na základě jejich vnitrostátního práva. Z požadavku jednotného použití práva Unie totiž vyplývá, že jelikož toto ustanovení neodkazuje na právo členských států, pokud jde o tento pojem, musí být tento pojem vykládán autonomním a jednotným způsobem v celé Unii - 9) Jedná se tedy o autonomní pojem práva Unie, který jako takový může být předmětem žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jakéhokoli soudu, kterému byl předložen spor týkající se takového pojmu, za podmínek definovaných v hlavě VII protokolu č. 36 Smlouvy o FEU o přechodných ustanoveních. 10) 39) Je třeba uvést, že pojem ‚tentýž čin` je rovněž uveden v článku 54 ÚPSD. V tomto rámci byl uvedený pojem vykládán tak, že se týká pouze skutkové stránky činů a zahrnuje všechny konkrétní okolnosti, které jsou vzájemně neoddělitelně spojeny, nezávisle na právní kvalifikaci těchto činů nebo chráněném právním zájmu - 11) 40) Vzhledem ke společnému cíli článku 54 ÚPSD a čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí, který spočívá v zabránění tomu, aby byla osoba znovu trestně stíhána nebo odsouzena za tentýž čin, je třeba uznat, že výklad tohoto pojmu v rámci ÚPSD je platný i v kontextu rámcového rozhodnutí. 41) Pokud je vykonávající justiční orgán uvědomen o tom, že existuje v některém členském státě konečné rozhodnutí o stejném činu, na který je vystaven evropský zatýkací rozkaz, který mu byl předložen, musí uvedený orgán v souladu s čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí odmítnout výkon uvedeného zatýkacího rozkazu, a to za předpokladu, že v případě odsouzení byl trest vykonán, právě je vykonáván nebo podle práva členského státu, ve kterém byl vynesen odsuzující rozsudek, jej již nelze vykonat. - 45) - je třeba konstatovat, že trestní stíhání proti vyžádané osobě za stejný čin skončilo konečným rozhodnutím ve smyslu čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí, pokud je na základě trestního řízení stíhání s konečnou platností zastaveno - 12) nebo pokud justiční orgány členského státu přijaly rozhodnutí, podle kterého je obžalovaný pravomocně zproštěn obžaloby za činy, které jsou mu přičítány - 13) 46) ‚Konečná` povaha rozhodnutí, o které hovoří čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí, se posuzuje na základě práva členského státu, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno. 47) Rozhodnutí, kterým bylo podle práva členského státu zahájeno trestní stíhání osoby a jímž nebylo s konečnou platností ukončeno trestní řízení na vnitrostátní úrovni týkající se určitých činů, tak v zásadě nemůže být procesní překážkou tomu, aby bylo v jednom z členských států Unie případně zahájeno trestní stíhání této osoby pro tentýž čin nebo aby v něm bylo pokračováno - 14) 48) Podobně jako v rámci spolupráce upraveného v článku 57 ÚPSD umožňuje v tomto ohledu čl. 15 odst. 2 rámcového rozhodnutí vykonávajícímu justičnímu orgánu požadovat od justičního orgánu členského státu, na jehož území bylo rozhodnutí vydáno, právní informace týkající se přesné povahy tohoto rozhodnutí za účelem určení toho, zda má uvedené rozhodnutí podle vnitrostátního práva uvedeného státu takovou povahu, aby mohlo být považováno za rozhodnutí, kterým bylo na vnitrostátní úrovni s konečnou platností ukončeno trestní řízení - 49) Ve věci v původním řízení přitom předkládající soud využil rámce spolupráce upraveného v čl. 15 odst. 2 rámcového rozhodnutí. Ve své odpovědi mu vystavující justiční orgán výslovně sdělil, že podle italského práva skončilo trestní stíhání proti obviněnému za izolované činy nedovoleného držení drog konečným rozhodnutím, ale že trestní stíhání, v jejichž rámci byl vystaven jeho zatýkací rozkaz, se opírají o odlišné činy, týkající se organizovaného trestného činu, jakož i dalších trestných činů nedovoleného držení drog za účelem jejich dalšího prodeje, na které se jeho rozsudek ze dne 30. listopadu 2005 nevztahuje. I když vyšetřovací orgány měly určité faktické informace týkající se těchto trestných činů, z odpovědi vystavujícího justičního orgánu vyplývá, že první rozsudek Tribunale di Catania nelze považovat za rozhodnutí, kterým bylo na vnitrostátní úrovni s konečnou platností ukončeno trestní řízení, co se týče činů uvedených v jeho zatýkacím rozkazu. 50) Za takových okolností, jaké jsou dány ve věci v původním řízení, kdy vystavující justiční orgán v odpovědi na žádost o informace ve smyslu čl. 15 odst. 2 rámcového rozhodnutí, kterou formuloval vykonávající justiční orgán, s příslušným vysvětlením výslovně konstatoval, že se jeho předcházející rozsudek nevztahuje na činy uvedené v jeho zatýkacím rozkazu, a tudíž není překážkou pro trestní stíhání, v jejichž rámci byl uvedený zatýkací rozkaz vydán, měl tedy tento vykonávající justiční orgán vyvodit všechny důsledky z posouzení provedeného vystavujícím justičním orgánem v jeho odpovědi. 51) S ohledem na veškeré výše uvedené úvahy je třeba odpovědět překládajícímu soudu tak, že pro účely vystavení a vydání evropského zatýkacího rozkazu je pojem ‚stejný čin` uvedený v čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí autonomním pojmem práva Unie. Za takových okolností, jaké jsou dány ve věci v původním řízení, kdy vystavující justiční orgán v odpovědi na žádost o informace ve smyslu čl. 15 odst. 2 tohoto rámcového rozhodnutí, kterou formuloval vykonávající justiční orgán, na základě svého vnitrostátního práva a při dodržení požadavků vyplývajících z pojmu ‚stejný čin`, jak je zakotven v tomtéž čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí, výslovně konstatoval, že předcházející rozsudek vydaný v jeho právním řádu není konečným rozhodnutím vztahujícím se na činy uvedené v jeho zatýkacím rozkazu, a tudíž není překážkou pro trestní stíhání, v jejichž rámci byl uvedený zatýkací rozkaz vydán, nemá vykonávající justiční orgán žádný důvod ve spojitosti s takovým rozsudkem uplatnit důvod pro povinné odmítnutí výkonu upravený v uvedeném čl. 3 odst. 2.“
Poučení
Skutkové a právní okolnosti Otázky vnitrostátního soudu Výrok rozsudku Citace interpretovaných ustanovení: Článek 1 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV Článek 3 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV Článek 4 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV Článek 15 rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV Článek 54 ÚPSD Článek 57 ÚPSD
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.