1 C 103/2024 - 65

Rubrum

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parcelní číslo [hodnota], parcelní číslo [hodnota] a parcelní číslo [hodnota] zapsaných na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa] u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa].

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 684 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude určeno, že je vlastnicí pozemků parcelní číslo [hodnota], parcelní číslo [hodnota] a parcelní číslo [hodnota] zapsaných na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa] u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „předmětné pozemky“). Svůj návrh odůvodnila tím, že od roku 1976 nerušeně užívá pozemky vymezené žalobou a navázala tak užívání svých rodičů, kteří bez jakýchkoli výhrad jiných osob, tedy nerušeně, pozemky užívali nejméně řadu let před rokem 1976. V současnosti je jako vlastník označených pozemků v katastru nemovitostí uvedena [Jméno žalované]. Žalobkyně je však přesvědčena, že žalovaný není vlastníkem předmětných pozemků, ačkoliv je takto zapsán v katastru nemovitostí, neboť vlastnické právo k těmto nemovitostem nabyla žalobkyně vydržením, a to vydržením mimořádným ve smyslu ustanovení § 1095 občanského zákoníku. Toto určení je nezbytné k tomu, aby katastrální úřad vyznačil žalobkyni jako výlučného vlastníka předmětných nemovitostí na místo žalovaného.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Poukázala na to, že ke dni [datum] byli v katastru nemovitosti jako vlastníci evidováni [jméno FO] a [jméno FO], [adresa], přičemž otázka vlastnického práva mohla být vyřešena v dědickém řízení po těchto osobách, popř. žalobou na určení vlastnictví podanou proti těmto osobám. Žalovaná zdůraznila, že byla zapsána do katastru nemovitostí dle ust. § 65 katastrálního zákona, který řeší postup při odstraňování zápisů o nedostatečně identifikovaných subjektech v evidenci katastru nemovitostí v kontextu s úpravou opuštění nemovité věci v občanském zákoníku. Dovozuje, že v důsledku aplikace ust. § 65 katastrálního zákona ve vztahu k předmětným pozemkům nemůže být žaloba úspěšná. Dále se v rámci vyjádření k žalobě zabývá postupem při uplatnění práv nedostatečně identifikovanými vlastníky a konstatuje, že žalobkyně takovým nedostatečně identifikovaným vlastníkem není. Pokud jde o věcné posouzení uplatněného nároku, namítl, že má za to, že v rámci rodiny žalobkyně muselo být známo, že sporné parcely nebyly nikdy rodiči žalobkyně zakoupeny či jim nebyly státem jako příděl přiděleny, a tak neměli žádný právní titul k ujmutí se držby. Rodiče žalobkyně dle žalovaného věděli, že pozemky v jejich vlastnictví nejsou, neboť jim nebyly přiděleny do vlastnictví a nesvědčil jim ani jiný právní titul, např. kupní smlouva, ale začali je užívat. Nabyli jen nemovitosti uvedené v kupních smlouvách či rozhodnutích, nikoliv již předmětné pozemky. Užívání předmětných pozemků tak lze charakterizovat podle dnešních předpisů snad jako výprosu. Žalovaná též poukázala na výměru předmětných pozemků a na skutečnost, že st.p.č. [hodnota], p.p.č [hodnota] a p.p.č. [hodnota], které jsou sousedními pozemky jsou a byly ve vlastnictví žalobkyně či jejích rodičů při ujmutí se držby sporných pozemků. Již při nabytí st.p.č. [hodnota], p.p.č [hodnota] a p.p.č. [hodnota] rodiče žalobkyně si museli být vědomi, a to i při vzájemném umístění všech parcel, zjevného nepoměru při výměře jejich pozemků a předmětných pozemků, které jsou značně větší. Z uvedeného dle závěrů žalované vyplývá, že rodiče žalobkyně nemohli nikdy vlastnictví k předmětným pozemkům vydržet, neboť nemohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim věc patří. Žalobkyně se nadto nemohla výlučně ujmout držby předmětných pozemků už v roce 1976, kdy se přistěhovala do domu rodičů, kteří, jak sama uvádí žalobkyně, vykonávali držbu předmětných pozemků. Pokud žalobkyně tvrdí v žalobě, že řádně platí daň z předmětných nemovitostí, jde o neprokázané tvrzení. Jestliže se žalobkyně sama výlučně ujala držby předmětného pozemku, pak jí muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyla děděním, když výměra předmětných pozemků dosahuje výrazně více než 50 % výměry pozemků zděděných a sporné pozemky zjevně nebyly předmětem dědění. Dovozuje, že žalobkyně se nedomáhala projednání předmětných nemovitostí v dědictví po rodičích zřejmě právě proto, že jí byl právní osud předmětných nemovitostí dobře znám. V neprojednání nemovitostí v dědickém řízení spatřuje zjevnou hrubou nedbalost a má za to, že již při uchopení se držby předmětných nemovitostí byla žalobkyně držitelkou v nepoctivém úmyslu. Proto nemohlo v tomto případě dle žalované ani k vydržení vlastnického práva žalobkyní dojít a i z tohoto důvodu nemůže být dle žalovaného žaloba úspěšná.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, svědeckou výpovědí [jméno FO], svědeckou výpovědí svědkyně [právnická osoba] a svědeckou výpovědí svědka [jméno FO], spisy Okresního soudu v Lounech sp. zn. [sp.zn.], [sp.zn.] a [sp.zn.].

4. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], vyplynulo, že jde o dceru žalobkyně, která v domě čp. [hodnota] bydlela od r. 1976-1977 do roku 1995. Pozemky, o které se jedná, užívali již prarodiče svědkyně k pěstování zemědělských plodin a zeleniny. Jde o pozemky navazující na dvorek u domu čp. [hodnota], které jsou ohraničeny polní cestou pro zemědělce. Zelenina, rybíz a podobně se pěstují v oplocené části přiléhající ke dvorku a další pozemky slouží k pěstování plodin jako obilí nebo řepa. Stejným způsobem a ve stejném rozsahu jsou pozemky obhospodařovány až doposud. Svědkyně už v domě čp. [hodnota] v [adresa] nebydlí, ale na obhospodařování pozemků se podílí i v současnosti. Poukázala na to, že její prarodiče měli na obdělávání pozemků i různé zemědělské stroje. Svědkyně uvedla, že v rodině nevznikaly žádné pochybnosti o vlastnictví pozemků i proto, že měli za to, že je vlastnili prarodiče svědkyně a žádná osoba se na ně nikdy neobrátila s tím, že by uplatňovala nárok na tyto pozemky. Před časem společnost [právnická osoba] jeden z obhospodařovaných pozemků žalobkyni nabídla k prodeji což vedlo k tomu, že žalobkyně vyvolala soudní řízení, němž bylo rozhodnuto, že vlastníkem pozemku je žalobkyně. Žádné [jméno FO] svědkyně nezná a nikdy se nestalo, že by někdo toho jména uplatňoval na pozemky nárok.

5. Z výpovědi svědkyně [právnická osoba] soud zjistil, že bydlí v sousedství žalobkyně. Pokud jde o pozemky, které měla žalobkyně obdělávat, uvedla, že je jí známo, že na dům a dvorek němu náležející navazuje zahrada a pole, které žalobkyně obdělávala. Svědkyně obhospodařovala pozemek vedlejší, oddělený polní cestou, a to do roku 2010 nebo 2015. Popsala, že pozemky za domem žalobkyně obhospodařovala, mívali tam brambory, řepu, vojtěšku, zeleninu, popř. nějaké obilí. Svědkyně se nikdy nesetkala ani s náznakem pochybností o vlastnictví pozemků žalobkyně. Pokud jde o jméno [jméno FO], lidé tohoto jména v obci žili, ale nikdo z nich tam už není.

6. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] vyplynulo, že jde o souseda žalobkyně. Uvedl, že žalobkyně obhospodařuje zahradu a pole odjakživa. Dříve užívali pozemky její rodiče a ti na zahrádce pěstovali zeleninu, rajčata, mrkev apod. a na poli mívali brambory a řepu pro dobytek. Později, když už nemohli nebo zemřeli, žalobkyně v tomto užívání dále pokračovala a pokračuje do současnosti. Svědek neví o tom, že by vznikaly nějaké pochybnosti o právu žalobkyně pozemky obhospodařovat. Svědek uvedl, že nějací [jméno FO] ve vesnici žili, ale neví o tom, že by měli s pozemky něco společného.

7. Z výpovědi žalobkyně založené ve spise Okresního soudu v Lounech sp. zn. [sp.zn.] vyplynulo zjištění, že její rodiče a rovněž žalobkyně užívali předmětné pozemky, pěstovali tam brambory, řepu, okurky, zeleninu. Pozemky se nacházejí za domem, je to v podstatě zahrada. V domě se narodila, a to už rodiče pozemky užívali. V domě žila nepřetržitě asi do roku 1973, kdy se asi na čtyři roky s manželem a dětmi odstěhovali do [adresa]. Rodiče tam bydleli až do své smrti. Žalobkyně se asi v roce 1977 vrátila i s dětmi do domu, protože dům v [adresa] patřil manželovi a on si našel jinou ženu. Od té doby tam žije neustále. V roce 1970 se jí narodil syn a v roce 1973 se narodila dcera. Dcera v domě žila až do roku 1990, pak se odstěhovala do [adresa], poté si koupila dům v [adresa]. Platí daň z nemovitostí každý rok, cca 900 Kč, neví přesně, co všechno ta daň zahrnuje, jestli jsou v tom i sporné pozemky. Nikdo se neozval, že by pozemky užívali neoprávněně.

8. Dle výpisu z katastru nemovitostí LV [hodnota] vedeného u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště [adresa] pro obec a k.ú. [adresa] ke dni 2. 4. 2024 (a shodně dle výpisu z tohoto LV ke dni 21. 5. 2024), je jako vlastník předmětných pozemků zapsána žalovaná, a to na základě prohlášení o přísl. hospodařit s majetkem státu (§10 z.č. 219/2000 Sb.) o nabytí vlastnického práva státu k nemovitostem podle § 65 odst. 9 [sp.zn.] dne [datum] s právními účinky zápisu ze dne [datum] k okamžiku [datum] v [Anonymizováno] hod. Z grafického znázornění pozemků v kopii katastrální mapy je patrno, že pozemky [hodnota] a [hodnota] bezprostředně navazují na stavební parcelu st. [hodnota]. Pozemek parc. č. [hodnota] navazuje na pozemek [hodnota] a stejně jako pozemek [hodnota] je ohraničen pozemkem parcela č. [hodnota].

9. Z výpisu z katastru nemovitosti LV č. [hodnota] vedeného u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště [adresa] pro obec a k.ú. [adresa] (a shodně dle výpisu z tohoto LV ke dni 1. 1. 2024) vyplynulo, že ke dni [datum] byli jako vlastníci pozemků [hodnota] [hodnota] a [hodnota] zapsáni [jméno FO] a [jméno FO] [adresa] každý jednou polovinou ve vztahu k celku a to dle přídělové listiny [hodnota] ONV v [adresa] ze dne [datum] a upřesnění přídělu [hodnota] ONV v [adresa] ze dne [datum]. Z přídělové listiny ze dne [datum] vyplývá, že zemědělský příděl označený v gr. př. pl. poř. číslem „[hodnota]“, tj. pozemky ve výměře [hodnota] m2 byly přiděleny [jméno FO], [adresa]. Dle upřesnění přídělu ze dne [datum] šlo o příděl pozemků část [hodnota] – role, část [hodnota] – role a část [hodnota] role o celkové výměře [hodnota] ha.

10. Dle výpisu z katastru nemovitostí LV [hodnota] vedeného u [právnická osoba] pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště [adresa] pro obec a k.ú. [adresa] je žalobkyně vlastnicí pozemku st. [hodnota], jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, pozemků č. parc. [hodnota] a [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa], a to na základě usnesení o dědictví [sp.zn.] ze dne [datum] a na základě usnesení o schválení dědické dohody [sp.zn.] ze dne [datum]. Ze srovnávacího sestavení parcel z [datum] a vložek PK č. [hodnota], [hodnota] a [hodnota] vyplývá, že pozemek parcela [hodnota] sestává z dílů pozemku PK [hodnota], PK [hodnota], PK [hodnota]; pozemek parcela [hodnota] sestává z dílu parcely PK [hodnota] a dílu PK [hodnota] a pozemek parcela [hodnota] sestává z dílů PK parcela [hodnota] a [hodnota].

11. Kupní smlouvou a dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku sepsanou formou notářského zápisu [sp.zn.] ze dne [datum] nabyli manželé [jméno FO] a [jméno FO] od MNV v [adresa] dům čp. [hodnota] v [adresa] se stavební parcelou [hodnota] všemi stavbami náležejícími k této nemovitosti s právem nemovitosti užívat v těch mezích a hranicích jak strana prodávající nebo její právní předchůdcové uvedené nemovitosti užívali nebo k tomu byli oprávněni za sjednanou kupní cenu. Současně bylo zřízeno právo užívat předmětnou stavební plochu.

12. Ze spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. [sp.zn.] vyplynulo, že jde o dědický spis, kdy předmětem bylo projednání dědictví po [jméno FO], posledně bytem [adresa] zemřelém dne [datum]. Dle schválené dohody o vypořádání dědictví nabyla žalobkyně mimo jiné polovinu domu čp. [hodnota] v [adresa] se stp. č. [hodnota] a stp. č. [hodnota], stavební plochu stp.č. [hodnota] a též zemědělské pozemky zapsané ve zjednodušené evidenci LV č. [hodnota] pro obec a k.p. [adresa] a to část č. parc. [hodnota] díl 1, část č. parc. [hodnota] díl 2, č. parc. [hodnota], [hodnota] [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota].

13. Z usnesení Okresního soudu v Lounech č.j. [sp.zn.] ze dne [datum] soud zjistil, že ve věci projednání dědictví po [jméno FO], zemřelé dne [datum] byla schválena dohoda dědiců, na jejímž základě pozůstalá dcera [Jméno žalobkyně] nabyla z majetku zůstavitelky, mimo jiné, jednu polovinu nemovitostí zaps. v LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa], tj. pozemků parcela st. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří v [adresa], st. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří tamže a rodinného domu čp. [hodnota] v [adresa] na parcele st. [hodnota] tamže.

14. Takto prokázané dílčí skutečnosti shrnul soud v celkovém skutkovém stavu věci, který posoudil podle práva.

15. Dle ustanovení § 991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

16. Dle ustanovení § 992 odst. 1 občanského zákoníku kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

17. Dle ustanovení § 993 občanského zákoníku neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

18. Dle ustanovení § 994 občanského zákoníku se má za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

19. Dle ustanovení § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

20. Dle ustanovení § 1096 odst. 2 občanského zákoníku při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

21. Dle ustanovení § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

22. Dle ustanovení § 3066 občanského zákoníku do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

23. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. dán právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva. Dospěl k závěru, že tento právní zájem je dán, neboť pokud by se žalobkyně stala vlastníkem předmětných pozemků vydržením, bez výroku soud by nedosáhla zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, když žalovaná její vlastnické právo popírá.

24. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně nejméně od roku 2001, kdy zemřela její matka [jméno FO], obhospodařuje pozemky parcelní číslo [hodnota], parcelní číslo [hodnota] a parcelní číslo [hodnota] v k.ú. [adresa], které jsou součástí bloku zemědělských pozemků bezprostředně navazujících na pozemek parcela st.[hodnota], kdy tento blok pozemků je ohraničen veřejně přístupnou komunikací (parcela č. [hodnota]). Pozemky slouží v části přiléhající k parcele st. [hodnota] k pěstování zeleniny a drobného ovoce jako oplocená zahrádka a ve zbývající, neoplocené části jako pole k pěstování zemědělských plodin. Žalobkyně tyto pozemky užívá ve stejném rozsahu a stejným způsobem jako činili její právní předchůdci – rodiče [jméno FO] a [jméno FO]. Pokud jde o počátek užívání těchto pozemků, má soud za to, že užívání trvá nejméně od r. 1976. Tento skutkový závěr soud učinil na základě svědeckých výpovědí [Jméno žalobkyně], sv. [jméno FO] a sv. [jméno FO] a výpovědi žalobkyně v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [sp.zn.]. Rodiče žalobkyně užívali předmětné pozemky až do své smrti a dále žalobkyně až do výzvy společnosti [právnická osoba]. vztahující se k pozemku č. parc. [hodnota] a [hodnota] s přesvědčením, že jim pozemky patří. Výpověď svědkyně [jméno FO] soud hodnotil jako výpověď věrohodnou, neboť způsob výpovědi ani její obsah nejeví žádný náznak snahy o zkreslování skutečnosti a samotná okolnost, že svědek má k účastníkovi řízení vztah, nemůže mít za následek hodnocení jeho výpovědi jako nevěrohodné. Tato výpověď nadto koresponduje s obsahem výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří k žalobkyni žádný vztah nemají. Drobné rozdíly v datech, popř. údajích o pěstovaných plodinách, se jeví soudu jako nevýznamné, když je třeba brát v úvahu velký odstup času. Soud má proto za to, že tvrzení o dlouhodobé držbě předmětných pozemků bylo v řízení prokázáno. Dále bylo prokázáno účastnickou výpovědí žalobkyně a výpisem z katastru nemovitostí, že dům čp. [hodnota] a okolní pozemky nabyla žalobkyně děděním po svých rodičích. Žalobkyně držela předmětné pozemky po zákonem stanovenou dobu 20 let (§ 1091 a § 1095 občanského zákoníku), zároveň pak uplynula doba pěti let od účinnosti nového občanského zákoníku (§ 3066 občanského zákoníku). Podmínky pro mimořádné vydržení tak splnila žalobkyně, která pozemky držela a obhospodařovala nejméně od roku 2001, kdy zemřela její matka [jméno FO]. Žalobkyně byla poprvé vyrozuměna o tom, že přinejmenším některé z užívaných pozemků nejsou jejím vlastnictvím až v roce 2021. Žalovaná v průběhu řízení zákonem stanovené domněnky uvedené v ustanovení § 994 občanského zákoníku o charakteru držby nevyvrátila. Dle judikatury vyšších soudů dlouhodobá držba nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2520/2011).

25. Žalovaná v řízení namítala, že žalobkyně i její rodiče se držby pozemků ujali v nepoctivém úmyslu a poukazovala na to, že nikdo z nich neměl žádný právní titul, který by je opravňoval pozemky užívat a s absencí právního titulu spojovala závěr o nepoctivém úmyslu žalobkyně. Dle ustanovení § 994 občanského zákoníku se má za to, že držba je řádná, poctivá a pravá. Jedná se o vyvratitelnou právní domněnku. Speciální ustanovení § 1095 občanského zákoníku pak pro účely mimořádného vydržení vylučuje požadavek na řádnou držbu, tedy založenou na právním důvodu. V posuzovaném případě byly předmětné pozemky v držení rodičů žalobkyně a žalobkyně nerušeně více jak 50 let a právě na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník mimořádné vydržení s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ 1095). Soud má za to, že z popsaných důvodů z neexistence právního titulu, který by opravňoval žalobkyni, popř. její právní předchůdce, ujmout se držby předmětných pozemků, takový nepoctivý úmysl dovozovat nelze. Žalovaný, na němž leží důkazní břemeno, ani po poučení dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. netvrdil a neprokázal žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že strana žalující jednala v nepoctivém úmyslu, tj. že šlo o případ, kdy se žalobkyně vetřela v držbu svémocně nebo že se v ni vloudila potajmu nebo lstí, anebo že usiluje proměnit v trvalé právo to, co jí bylo povoleno jen výprosou. Soud má proto za to, že šlo o pravou držbu. Kromě dlouhodobosti nerušené držby nelze přehlédnout rozložení pozemků, kdy předmětné pozemky navazují na pozemky ve vlastnictví žalobkyně, tvoří s nimi logickou linii kopírující sousední pozemky až k veřejně přístupné komunikaci. I toto rozložení pozemků mohlo přispět k přesvědčení rodiny žalobkyně o oprávněnosti držby předmětných pozemků. Na základě shora uvedených skutkových zjištění a právních úvah soud dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný, když byly splněny podmínky mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o.z., neboť dle tohoto ustanovení může dojít k mimořádnému vydržení i když se neprokáže žádný právní důvod držby, jako tomu bylo v tomto případě jak u žalobkyně tak i u rodičů žalobkyně [jméno FO] a [jméno FO], kteří předmětné nemovité věci drželi, aniž by byli schopni prokázat svůj vlastnický titul. V daném případě držba nemusí být poctivá ve smyslu § 1089 o.z., ale postačí absence nepoctivého úmyslu. Tedy postačí držba v přesvědčení, že se tím nepůsobí nikomu újma. Za těchto podmínek lze tedy mimořádně vydržet i právo zapisované do veřejného seznamu, které zapsáno nebylo. Nepoctivý úmysl musí prokázat ten, kdo mimořádné vydržení popírá, a to důkazem okolností, z nichž by rozumná osoba v postavení jednajícího dospěla k závěru, že působí bezpráví. V daném případě soud poučil a vyzval žalovanou stranu ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, že u žalující strany byl dán nepoctivý úmysl držby předmětných nemovitostí, s tím, že v případě nesplnění této povinnosti hrozí žalované ve věci věcně nepříznivé rozhodnutí. K tomu zástupce žalované strany odkázal na skutečnosti již uvedené ve vyjádření žalované, tedy, že rodiče žalobkyně museli vědět, že jim pozemky nebyly přiděleny přídělovou listinou a ani je nenabyli kupní smlouvou, a že tato skutečnost musela být rodině známa a pokud tedy kterýkoli další držitel z rodiny předmětné nemovitosti držel a užíval, byl v nepoctivém úmyslu, a byl si vědom toho, že užívá nemovitost, která mu nepatří, neboť ani v rámci projednání dědictví po předcích žalobkyně nebyly tyto nemovitosti projednávány, kdy soud má za to, že v těchto okolnostech nelze shledávat důkaz o nepoctivém úmyslu žalobkyně nebo jejích právních předchůdců. Soud se rovněž neztotožnil s námitkami žalované spočívajícími v nemožnosti vyvrátit domněnku vlastnického práva žalované zapsané do katastru nemovitostí dle ust. § 65 odst. 9 katastrálního zákona, když má za to, že postupem vyplývajícím z tohoto právního předpisu není vyloučeno uplatnění práv k věci (určení vlastnictví) třetími osobami, odlišnými od nedostatečně identifikovaných vlastníků. Účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 360/06). Za situace, kdy žalobkyně je způsobilá k nabývání vlastnického práva, soud určil, že je vlastnicí předmětných nemovitostí.

26. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a požadovala náhradu nákladů řízení, soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 29 684 Kč, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, náklady za právní zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) za 6 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání dne [datum], důkazní návrh žalobkyně z 1. 10. 2024, vyjádření ze dne 30. 10. 2024 k doplňujícím tvrzením žalované, účast při jednání dne [datum]), 6 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 4284 Kč. V řízení nebyla prokázána obvyklá cena předmětných pozemků, a bylo by v rozporu se zásadou procesní ekonomie zjišťovat jejich cenu např. znaleckým posudkem jen pro účely náhrady nákladů řízení. Soud proto postupoval při určení tarifní hodnoty z částky 50 000 Kč. Soud v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. uložil žalované povinnost zaplatit náklady řízení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, když nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. se náklady platí k rukám zástupce žalobkyně. Dle judikatury soudů absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. není zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný ani po doručení žaloby dluh ve lhůtě dle § 142a o. s. ř. nesplní nebo jinak nezajistí. Žalovaná nárok žalobkyně v této lhůtě neuznala a i v posledním podání navrhovala žalobu zamítnout.

Poučení