1 C 104/2023 - 259

Rubrum

Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Vošvrdovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o vypořádání spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. st. č. [Anonymizováno] jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], a k pozemku parc. č. [hodnota]; obojí v obci [adresa], v katastrálním území [adresa], se zrušuje; uvedené nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované vypořádací podíl v částce 500 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhá zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a k pozemku parc. č. [hodnota], obojí v katastrálním území [adresa] (dále i jen jako „nemovitosti“, „pozemky“ či „chata“) s tím, že oba pozemky mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalobce, který bude povinen jakožto náhradu za spoluvlastnický podíl zaplatit částku 500 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že ani žalovaná se vypořádání spoluvlastnictví nebrání, účastníci však mají rozdílná stanoviska pokud jde o způsobu vypořádání. Návrh na přikázání pozemků do svého výlučného vlastnictví žalobce odůvodnil výší svého spoluvlastnického podílu (3/4) s tím, že žalované by vyplatil částku 500 000 Kč (sám totiž nabyl svůj podíl ve výši na základě kupní smlouvy ze dne 15. 8. 2022 za kupní cenu ve výši 1 500 000 Kč, která podle jeho názoru odpovídá tržní ceně), a to v podstatě bezodkladně. Na náhradě nákladů řízení požadoval přiznání alespoň poměrné části zaplaceného soudního poplatku, a to podle velikosti podílů.

2. Žalovaná souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví účastníků, nikoliv však se způsobem vypořádání, který navrhl žalobce, když navrhla, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Své stanovisko odůvodnila tím, že nemovitost vlastní a užívá její rodina již desítky let, přičemž žalovaná podíl na nemovitosti obdržela darem od svého otce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dne 10. 10. 2022. Nemovitost koupili rodiče žalované spolu s jejich tehdejšími přáteli v roce 1977 na inzerát a během dalších let ji svépomocí dostavovali. Sama žalovaná tak užívá nemovitost od dětství. Oproti tomu žalobce prakticky navštívil nemovitost jen párkrát, a to tzv. na otočku. Matka žalované jezdí pravidelně od jara do podzimu na sousední pozemek parc. č. [Anonymizováno], kde pobývá v karavanu, kde ji navštěvují i děti žalované, v létě jezdí na místo stanovat. Žalovaná má dále za to, že z důvodu faktických a právních vad, které nemovitost postihují, by byla ve výlučném vlastnictví žalobce téměř neuživatelná. Jedná se o nedostatky v podobě přístupu k užitkové či pitné vodě (studánka, ke které se lze dostat pouze přes sousední pozemky, postupně vysychá a voda z potoka přivedená do stavby je závadná a tedy nevhodná ke konzumaci i běžnému užívání, v zimě navíc musí neustále protékat na pozemek parc. č. [Anonymizováno]), přístupové nebo příjezdové cestě, jímce (v situaci, kdy se za účelem odčerpání jímky nemůže dostat v dostatečné blízkosti motorové vozidlo jinak než užitím pozemku parc. č. [Anonymizováno]), vývodu odpadních vod (zčásti do jímky, která leží z poloviny nebo celá na pozemku parc. č. [Anonymizováno] a zčásti vyvedením trativodu na pozemek par. č. [Anonymizováno]), možnosti provést opravy. Ty je však možné okamžitě zhojit v případě, kdyby nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví žalované, neboť v současné době jsou tyto potřeby zajištěny symbioticky s přilehlým pozemkem parc. č. [Anonymizováno] který je ze ve vlastnictví matky žalované a ve ve vlastnictví žalované. Tento pozemek je užíván jako příjezdová cesta, je na něm studna a je na něj odváděna i odpadní voda, kterou z kapacitních důvodů není možné vyvést do jímky. Samotná jímka leží minimálně z poloviny na pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Zbylá část jímky je předmětem žaloby na určení průběhu sporných hranic. S užitím tohoto pozemku žalobcem však žalovaná ani její matka nesouhlasí. Podle žalované by soud neměl přihlížet pouze k současným velikostem spoluvlastnických podílů, nýbrž i ke všem ostatním kritériím, a to zejména k účelnému využití věci do budoucna a dlouhé rodinné historii s užíváním a udržováním nemovitosti. Stejně tak by soud měl přihlédnout ke zvláštním okolnostem, za kterých se žalobce rozhodl návrh na vypořádání podat (pro žalovanou bylo překvapením, že po roce, kdy žalovaný nemovitost téměř neužíval a s žalovanou nekomunikoval, přišel rovnou návrh na vypořádání od jeho advokáta; nemovitost přitom zakoupil s vědomím podílu ve výši a všech jejích vad). Žalovaná zmínila, že v celé věci již jednou proběhl soudní spor o vypořádání spoluvlastnictví, a to pod sp. zn. [spisová značka]. Ačkoliv šlo o jiného spoluvlastníka, vztah k sousednímu pozemku par. č. [Anonymizováno] zůstává stejný. Ačkoliv odvolací soud dospěl ve věci k jinému závěru než soud prvoinstanční, nedošlo ke zpochybnění skutečností dokázaných u prvoinstančního soudu (odvolací soud ani neprováděl znovu dokazování). Všichni předešlí spoluvlastníci přitom měli k nemovitosti osobní, léta trvající vztah, nemovitost navštěvovali a opravovali. Žalovaný nemůže bez použití pozemku parc. č. [Anonymizováno] ani vstoupit do sklepa. A ačkoliv v minulosti spoluvlastníci argumentovali možnostmi, kterými lze zamýšlených účinků dosáhnout i bez použití pozemku par. č. [Anonymizováno], tak do dnešního dne zůstává stav nemovitosti stejný. Dále žalovaná uvedla, že svému otci při darování podílu na nemovitosti dala slib, že může nemovitost doživotně užívat tak, jak byl zvyklý doposud. Minimálně z morálního hlediska je tedy návrh žalobce pro žalovanou nepřijatelný. Vzhledem ke spoluvlastnickému režimu několika rodin byla v nemovitosti po celou dobu užívání umístěna kniha oprav a kniha užívání. Ještě v roce 2020 provedl otec žalované s pomocí místního řemeslníka na své náklady mj. nátěr celé výchovní poloviny střechy, ač v té době vlastnil již jen podíl. Záznamy v knize užívání jsou nyní o poznání chudší. Žalovaná dostala od otce klíče od nemovitosti až v lednu 2023, v letech 2015 až 2022 je neměla k dispozici poté, co byl vyměněn po rozhodnutí odvolacího soudu zámek. Protože nemovitost nebyla dlouhodobě užívána (od posledního pobytu otce žalované v září 2022 se v ní nikdo nezdržoval), zajistila žalovaná každodenní větrání od července do poloviny srpna 2023 z důvodu výrazného zápachu zatuchlinou. Kromě běžné údržby byla žalovanou provedena nutná oprava komína. V červenci 2023 pak žalovaná zajistila i pojištění celé nemovitosti. Plánovaná byla i kontrola a čištění spalinových cest na srpen 2023, avšak žalobce nechal odhlasovat rozhodnutí spoluvlastníků, v jehož důsledku připadl srpen k užívání žalobci, který přístup žalované neumožnil s odkazem na to, že revizi již zajišťuje sám. To však neučil, a tak ji v září 2023 zajistila žalovaná sama. Žalovaná si je vědoma relativně stabilní judikatury soudů, která v obecně běžných situacích přisuzuje rozhodující vliv velikosti spoluvlastnického podílu, věří však, že soud vyhodnotí nevšední chování žalobce (které je podle ní zjevně vypočítavé) a poskytne žalované, i jako minoritnímu spoluvlastníkovi, spravedlivou soudní ochranu. Pokud by došlo k přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobce, odstartovalo by se tím množství žalob, které nemohou mít nikdy uspokojivé řešení. Účelné využití nemovitosti žalobcem je tedy do budoucna téměř nemožné. Zatímco v případě přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované budou všechny právní i faktické vady ihned vyřešeny.

3. Žalobce v reakci na stanovisko žalované uvedl, že pro věc není příliš relevantní to, kdo všechno byl či nebyl spoluvlastníkem nemovitostí v minulosti, s výjimkou skutečností, které se týkaly zrušení a vypořádání spoluvlastnictví právních předchůdců účastníků. Podle žalobce by historická rodinná vazba na nemovitosti mohla být podstatná snad pouze v případě, že by podíly obou účastníků na společné věci byly totožné, případně rozdíly mezi nimi byly bagatelní. V daném případě tomu tak však není, neboť žalobce vlastní trojnásobně více, než žalovaná. Co se týče využitelnosti společné věci, tak je třeba konstatovat, že oba účastníci využívají nemovitosti za účelem rekreace, přičemž k tomuto účelu je ostatně společná věc určena. Zájmem žalobce je užívání společné věci za účelem rekreace i do budoucna, a to jak pro něj, tak pro jeho rodinu (žalobce má 3 syna a 6 vnoučat). Otázka komfortu užívání není podle žalobce relevantní vůbec. Žalobce se domáhá přikázání společné věci ve svůj prospěch mj. proto, že jeho záměrem je užívat ji k rekreaci pro sebe a svou rodinu v těchto přírodních podmínkách, ve kterých se nachází. Jeho zájmem není dopřávat si luxus a pohodlí. Pakliže společná věc není (a nebude) užívána k uspokojování bytových potřeb, je otázka přívodu vody či odpadu bez jakékoliv relevance, neboť k užívání společné věci není nic z toho nezbytné. Žalobce má za to, že zejména pro jeho vnoučata bude čas strávený ve společné věci nezapomenutelný mj. právě s ohledem na způsob jejího užívání – včetně vynaložení určitého úsilí se k chatě vůbec dostat a celkově čase stráveném v horském národním parku, kde „lišky dávají dobrou noc“. To má přesně to kouzlo, které žalobce koupí podílu na společné věci sledoval. Pokud žalovaná poukazuje na předchozí řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], sama tím ve své podstatě poukazuje na to, že společná věc by měla být přikázána žalobci. V řízení bylo zjištěno, že reálné rozdělení věci nepřichází v úvahu; sám otec žalované (jako její právní předchůdce) navrhoval, aby mu byl přikázán podíl toliko o velikosti a zbytek, aby byl přikázán právní předchůdkyni žalobce ([jméno FO]); rodiče žalované nebyli a nejsou ve shodě; žalovaná vlastní pouze ideální sousedního pozemku parc. č. [Anonymizováno] a nemá tak dostatečnou váhu hlasů k rozhodování o nakládání se společnou věcí a opomíjí to, že v totožných poměrech minoritnímu spoluvlastníkovi k přikázání společné věci nepomohlo ani výlučné vlastnictví tohoto sousedního pozemku, přičemž touto věcí se již zabývaly soudy všech v úvahu připadající instancí; podle rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 5. 2015, č. j. [spisová značka], je patrné, že nedostatky uváděné žalovanou (přístup do sklepa, převis střešní konstrukce, umístění jímky odpadních vod) nejsou natolik významné, aby převážily nad otázkou velikosti spoluvlastnického podílu. Pokud žalovaná slíbila svému otci, že může společnou věc užívat tak, jak byl doposud zvyklý, slíbila něco, co s ohledem na výši svého spoluvlastnického podílu nemůže splnit a bylo by absurdní, aby žalovaná mohla z takového jednání jakkoliv těžit. Co se týče přístupu do společné věci, ten má žalobce zajištěn jednak skrz pozemek parc. č. [Anonymizováno] na základě nájemní smlouvy ze dne 30. 11. 2023 (pokud by žalobce požadoval, mohl by se [Anonymizováno] uzavřít i smlouvu o věcném břemeni na právo chůze, cesty či přístupu, podmínkou uzavření takové smlouvy by bylo de facto jen zajištění geometrického plánu) a jednak skrz pozemek parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví manželů [jméno FO] (pokud se stane výlučným vlastníkem, bude možné v jeho prospěch sjednat věcné břemeno). Co se týče užívání společné věci, resp. jejích oprav či investic do ní, není podle žalobce s podivem, že nemá chuť do věci vynakládat jakékoliv finanční prostředky nad rámec těch nejvíce nezbytných a společnou věc jakkoliv zhodnocovat, a to právě s ohledem na vidinu vypořádání spoluvlastnictví. Bude-li mu přikázána věc do jeho výlučného vlastnictví, četnost jeho užívání zásadně stoupne. Pakliže se žalovaná domáhá soudní ochrany, předpokládá žalobce, že ta jí bude poskytnuta uložením povinnosti žalobci zaplatit žalované na vypořádacím podílu odpovídající částku.

4. Žalovaná v reakci mj. uvedla, že otázka odvodu odpadních vod není otázkou komfortu, ale užíváním stavby bez řádného zajištění likvidace odpadních vod dochází ke kolizi se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách. Ač se s bývalým spoluvlastníkům povedlo tuto záležitost formálně odstranit, faktický stav je aktuálně takový, že odpad z koupelny a ze sklepa odtéká trativodem na pozemek parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalované a její matky. Žalovaný přitom několikrát v průběhu řízení měnil místo, kam chce novou jímku umístit. Otázka převisu střešní konstrukce je otázkou imisí na sousední pozemek žalované, stejně tak jako otázka přístupové cesty může souviset s narušováním vlastnického práva žalované. Stejně tak jako nemožnost dostat se do sklepa, aniž by bylo užito pozemku žalované, není otázkou komfortu žalobce. Jde o výčet problémů, které mohou do budoucna způsobit další soudní spory (imise na cizí pozemek, spor o přesah střechy apod.), a proto je žalovaná považuje za zcela relevantní. Žalovaná poukázala na to, že žalobce stejně jako jeho právní předchůdkyně (která svůj projekt z roku 2013 nikdy nerealizovala a svůj podíl na nemovitosti raději prodala v roce 2022 žalobci) nebude nucen realizovat tvrzená opatření, a to protože řešení těchto problémů je prakticky nemožné či neefektivní, čehož si žalobce jako podnikatel ve stavebnictví musí být vědom. Uzavření nájemní smlouvy, kterou lze kdykoliv vypovědět, pak nepovažuje za zajištění právního přístupu k nemovitosti. Pokud by soud přiřkl výlučné vlastnictví žalobci, otevřel by se prostor pro překupníky podílů, kteří by se pod falešnou záminkou mohli jen z titulu většího podílu domáhat výlučného vlastnictví. Přikázáním věcí do vlastnictví žalobce by také došlo k rozdělení jednotného funkčního celku žalované, a tím k znehodnocení všech nemovitostí (včetně parc. č. [Anonymizováno], na němž je studna a vybudované trativody, ale i odpadní jímka). V okamžiku rozdělení tohoto funkčního celku klesá tržní hodnota jednotlivých částí o 380 000 Kč a věcná hodnota dokonce o 1 257 000 Kč. Na vypořádání je ochotna zaplatit i částku navrhovanou žalobcem, tj. 1 500 000 Kč, a to z důvodu vyšší obliby.

5. Žalobce ještě odmítl označení za spekulanta či překupníka. Připomněl, že ideální zakoupil za 1 500 000 Kč a alikvotně k tomu nabízel žalované za odkup jejího podílu ve výši částku 500 000 Kč, tedy o 25 % více něž žalovaná nabízí jemu (když podle žalované činí hodnota celé věci 1 500 000 Kč). V podstatě se tedy snaží koupit za hodně a neprodat vůbec (když překupníkem je ten, kdo se snaží koupit za málo a prodat za hodně). Dále poukázal na to, že ani žalovaná se nemůže chlubit tím, že by v nemovitosti byla jakkoliv častěji než on. Domáhat se zrušení spoluvlastnictví je právem každého spoluvlastníka a žádný důvod není třeba tvrdit ani prokazovat. Ačkoliv se žalobce neztotožňuje se znaleckým posudkem, který předložila žalovaná, má za to, že z pohledu procesní ekonomie by byl revizní posudek nadbytečný, neboť nadále je připraven zaplatit žalované na vypořádacím podílu o 25 % více, než by tomuto posudku odpovídalo. K umístění nového septiku pak ještě žalobce doplnil, že podle sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], autorizovaného inženýra a znalce v oboru stavebnictví, by bylo případně možné zajistit přeložku elektrického vedení. Projektovat [jméno FO] (autor projektové dokumentace z roku 2013) pak uvedl, že jím navržený projekt s vedením kabelu a ochranným pásmem již počítal. [právnická osoba], autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, pak navrhl ještě jinou variantu, a to umístění odpadní jímky za roh chyty směrem k přípojkové skříni, aby se mohl využít sklípek v chatě, do kterého by se umístilo čerpadlo. Jedná se o úspornější řešení, všechna ochranná pásma přitom zůstanou zachována.

6. Žalovaná nadále trvala na tom, že zbudování nové jímky není možné, neboť je plánováno žalobcem prakticky „ve skále“. Dále namítala, že žalobci chybí k vybudování jímky souhlas vlastníka sousedního pozemku (jímka má být umístěna méně než 2 m o hranice sousedního pozemku), žalobce nedoložil jakým způsobem lze jímku vyvážet bez možnosti příjezdu k ní (z jakého místa, jak dlouhou hadicí, s jakým počítá převýšením), velikost jímky na odpadní vody (4 m3) není adekvátní s ohledem na možnou využitelnost nemovitosti až 14 osobami, součástí projektu není inženýrsko-geologický průzkum (skála, v níž má být vybudována, přitom drží celý svah nad ní), nejsou dodrženy minimální vzdálenosti možného zdroje znečištění od stávající studny (podle žalované by byla v případě havárie studna ohrožena), chybí hydrogeologický posudek (ke zhodnocení propustnosti půdy – pro půdy nepropustné je totiž minimální vzdálenost od případného zdroje znečištění 30 m), chybí souhlasy příslušných institucí ([Anonymizováno], odboru životního prostředí [právnická osoba] [adresa], [právnická osoba]) a dále že jímka je umístěna v rozporu s vyjádřením [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 24. 4. 2024.

7. Na posledně uvedené námitky žalobce ještě reagoval tvrzením, že souhlas vlastníka sousedního pozemku ke zbudování nové jímky by nebyl zapotřebí, neboť taková jímka by nebyla ve vzdálenosti menší než 2 m od hranice sousedního pozemku. Nebyl by zapotřebí ani souhlas od [právnická osoba], neboť by byly mimo ochranné pásmo podzemního vedení. Obecně platí, že jímku vyvážet lze, není-li prokázán opak. Tvrzení žalované o hygienických standardech pak podle žalobce nemá pro věc žádnou relevanci (žalobce nemá povinnost ubytovávat 14 osob, hygienické standardy jsou navíc nižší a jedná se o vodu odebíranou, nikoliv odpadní). Nutnost zpracování geologického výzkumu žalovaná nijak nedokládá – ostatně podle hydrogeologického posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze spisu sp. zn. [spisová značka] lze na pozemku zbudovat i studnu, zcela jistě by tam tedy mohla být umístěna i jímka. Umístění přečerpávající jímky pak nemá na věc žádnou relevanci, nejedná se o stavbu, ale o technický certifikovaný výrobek, jak je například ohřívač vody. Absolutní nepropustnost propojovacího potrubí i jímky garantuje výrobce. I v současnosti není potrubí ve vzdálenosti delší než 12 m od studny a přesto byla výstavba studny povolena. Současná legislativa pak umožňuje zbudování bezodtokové jímky v těch případech, kdy odpadní vody nelze likvidovat jinak. S následným stečením dešťové vody z pozemku na pozemek níže položený žalobce opravdu nic neudělá. Žalobce uvádí, že na jeho názoru, že předmět spoluvlastnictví může užívat v tom stavu, v jakém se nachází, aniž by mu svědčilo vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno], se nic nemění. Pouze na žádost soudu z opatrnosti přichází s variantami řešení problémů, které žalovaná uměla vytváří. Ostatně, že člověk nemusí být vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] k tomu, aby mohl být vlastníkem chaty, musí být zřejmé už z toho, jak tomu bylo v období 1977-2003, resp. v období 2015-2023. Ostatně postavit chatu tak, aby takovou stavbou měl být obtěžován vlastník sousedního pozemku a následně převzít jeho vlastnické právo a stěžovat si na vybudovanou stavbu, že je postavená tak, jak jsem ji postavil, nemůže požívat jakékoliv právní ochrany bez dalšího, stejně jako z takového jednání není možné získávat jakýkoliv prospěch.

8. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 27. 8. 1999 (č. l. 40-41) soud zjistil že k tomu datu spoluvlastnili pozemky parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [hodnota] a parc. č. st. [Anonymizováno] se stavbou č. p. [Anonymizováno] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], výše spoluvlastnického podílu každého z nich byla . Nabývacím titulem byla kupní smlouva ze dne 16. 11. 1977, resp. následující dohody o vypořádáním bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

9. Z kupní smlouvy mezi tehdejšími spoluvlastníky a [právnická osoba]. ze dne 8. 12. 2005 (č. l. 45-46) soud zjistil, že tehdejší spoluvlastníci koupili pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], a to proto, že na něm stála část chaty (zjištěno z komunikace z roku 2003 mezi [jméno FO] a lesní správou na č. l. 43-44).

10. Z komunikace mezi [jméno FO] a [právnická osoba]. ze dne 3. 9. 2009 (č. l. 51 p. v.) soud zjistil, že vedoucí střediska laboratoří [Anonymizováno] vodovodů a kanalizací nedoporučuje v zájmu vlastního zdraví používat vodu z [Anonymizováno] potoka v [adresa] na pití, vaření ani mytí nádobí.

11. Z dopisu [jméno FO] ostatním tehdejším spoluvlastníkům ([jméno FO], [jméno FO]) ze dne 9. 8. 2010 (č. l. 56-57) soud zjistil, že otec žalované se považoval za jakéhosi nepsaného správce chaty.

12. Z obsahu přílohové spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že zdejší soud rozsudkem ze dne 8. 9. 2014, č. j. [spisová značka], zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v obci [adresa], části obce [adresa] a v katastrálním území [adresa], a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (tj. [tituly před jménem] [jméno FO]). Dále uložil žalobkyni, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatila na vypořádání zrušeného spoluvlastnictví žalované 1), tj. [tituly před jménem] [jméno FO], částku 385 000 Kč a žalovanému 2), tj. [tituly před jménem] [jméno FO], částku 192 000 Kč. Zdejší soud přitom vycházel mj. ze zjištění, že žalobkyně asi v roce 2003 koupila pozemek parc. č. [Anonymizováno] (přiléhající k části pozemku účastníků parc. č. [hodnota] a k části zastavěné plochy parc. č. st. [Anonymizováno]), měla o něj zájem již dříve kvůli zajištění přístupu do sklepa po vlastním pozemku a kvůli vyloučení nutnosti přístupu k chatě přes pozemek souseda [jméno FO]. Po roce 2007 jezdila žalobkyně na chatu omezeně, neboť nechtěla používat jako užitkovou vodu do chaty zavedenou vodu ze [Anonymizováno] potoka. [právnická osoba] od počátku brávali všichni uživatelé chaty ze studánky. V roce 2009 se rozhodla k vybudování studny. Od spoluvlastníků neobdržela souhlas ani k zavedení pitné vody ze studny do chaty, mimo zimní období proto čerpá vodu ke svým účelům hadicí nataženou k chatě a kbelíky. Do sklepa chaty lze vstupovat jen po pozemku žalobkyně parc. č. [Anonymizováno]. Spoluvlastníci mají k chatě přístup nezávislý na pozemku žalobkyně, a to jednak odbočením z [Anonymizováno] cesty po pozemku parc. č. [Anonymizováno] (pěší), jednak automobilem po [Anonymizováno] cestě (která je veřejnou komunikaci, udržuje se a v zimě i upravuje rolbou), v zimě za použití řetězů, odbočením na cestu parc. č. [Anonymizováno] (tzv. lesní) a zanecháním automobilu na hranici této cesty a pozemku par. č. [Anonymizováno]/2, odkud přicházejí k chatě po pozemku souseda [jméno FO] - s jeho souhlasem, v místě pod jeho chatou. Od stavebních firem je žalovaná informována, že by vchod do sklepa mělo být možné umístit z druhé strany, z pozemku spoluvlastníků parc. č. [hodnota], kde by rovněž mělo být možné zbudovat novou jímku. První žalovaná k úmyslu a faktické možnosti vybudovat na pozemku ve spoluvlastnictví (parc. č. [hodnota]) novou odpadní jímku předložila písemné prohlášení společnosti [právnická osoba] ze dne 3. 6. 2013, že společnost může odpadní jímku na pozemku parc. č. [hodnota] vybudovat. Dne 20. 6. 2013 pak vystavila firma [jméno FO] pro 1. žalovanou prohlášení, že odpadní jímku na pozemku [Anonymizováno] u chaty č.p. [Anonymizováno] v [adresa] lze vyvážet. Pro záměr zbudování nové bezodtokové vyvážecí jímky na pozemku spoluvlastníků parc. č. [hodnota] za účelem přečerpání odpadních vod z předmětné chaty předložila žalovaná také projekt pro ohlášení stavby, zpracovaný projektantkou [jméno FO], a pro záměr přemístění vstupu do sklepa chaty ze západní strany na stranu východní (tj. s přístupem z pozemku spoluvlastníků) předložila rovněž dokumentaci pro ohlášení stavby, vypracovanou v srpnu [adresa], autorizovaným stavitelem pro pozemní stavby. Veškeré odpadní vody by byly odvedeny samospádem do přečerpací šachty umístěné cca 1,5m od objektu chaty, odkud by bylo přečerpání odpadů provedeno do bezodtokové vyvážecí jímky. Podle sdělení [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu č.j. [Anonymizováno] je záměr „stavební úpravy chaty č.p. [Anonymizováno] p.č. [Anonymizováno] [adresa]“ podle projektové dokumentace k ohlášení stavby zpracované [jméno FO] v souladu s platným územním plánem [adresa] s tím, že záměr lze realizovat na základě příslušeného opatření stavebního úřadu podle stavebního zákona (územní souhlas plus ohlášení). K problematice možnosti odčerpávání stávající jímky bez nutnosti zajíždění fekálního vozu na pozemek žalobkyně ([Anonymizováno]), předložil důkaz 2. žalovaný, šlo o písemné prohlášení ze dne 15. 7. 2014, které vystavil [tituly před jménem] [jméno FO] za společnost [právnická osoba]. se sídlem v [adresa], kdy s odkazem na prohlídku na místě dne 14. 7. 2014 vyjádřil názor, že odčerpání fekální jímky rekreační chaty č. p. [Anonymizováno] na parc. č. st. [Anonymizováno] je jejich firmou technicky proveditelné z veřejné cesty vedoucí od [Anonymizováno] cesty a dále podél pozemku [Anonymizováno]. Krajský soud v [adresa] jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 5. 5. 2015, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. st. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba, a k pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] zrušuje, pozemky přikazují do spoluvlastnictví žalovaných, a to tak, že podíl žalované 1) činí tři ideální čtvrtiny celku a podíl žalovaného 2) činí jednu ideální čtvrtinu celku. Žalované 1) uložil, aby nahradila žalobkyni vypořádací podíl 192 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud otázku obslužnosti chaty přecenil a naopak nepřiznal odpovídající význam velikosti spoluvlastnických podílů účastníků na předmětu jejich spoluvlastnictví. Měl za nesporné, že žalobkyně má jako vlastnice pozemku parc. č. [Anonymizováno] snazší přístup k chatě, neboť může až k ní přijet autem. Má též zajištěn vlastní zdroj pitné vody, který se na tomto pozemku nachází. Tyto skutečnosti, včetně všech ostatních, které okresní soud ve prospěch žalobkyně uvedl (přístup do sklepa, umístění jímky odpadních vod atd.), však neznamenají, že by žalovaní byli při užívání chaty nějak významně omezeni, případně přímo z užívání chaty vyloučeni. Příjezd k chatě autem není podmínkou jejího užívání. Tímto způsobem lze ostatně k chatě přijíždět jen v létě, ačkoliv chata je využívána celoročně. V zimě se na chatu autem dostat nedá. Podmínkou užívání chaty není ani vlastní zdroj pitné vody. Žalovaní si pitnou vodu přinášejí ze studánky na jiném pozemku. I když existence zdroje pitné vody na vlastním pozemku je samozřejmě výhodou, není na druhé straně podmínkou spokojeného užívání chaty. Účastníci chatu užívají jako spoluvlastníci již mnoho desetiletí, a neexistence vlastního pramene vody jim v tom nikdy nepřekážela. Podle odvolacího soudu nelze přeceňovat otázku možnosti příjezdu k chatě autem, stejně tak jako existenci zdroje pitné vody na pozemku žalobkyně. Byl si přitom vědom i praktických nedostatků, které se mohou projevit např. sporem o přístup do sklepa, převisu střešní konstrukce chaty nad pozemek žalobkyně, umístění jímky odpadních vod apod. Tyto okolnosti však neshledal natolik podstatnými. Dovolání žalobkyně pak bylo Nejvyšším soudem usnesením ze dne 17. 3. 2016, č. j. [spisová značka] odmítnuto pro nepřípustnost. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 9. 2016, č. j. [spisová značka], pak byla zamítnuta žaloba žalobkyně na obnovu řízení mj. s tím, že veškeré praktické výhody, které žalobkyně zdůrazňovala při užívání nemovitostí její osobou, a související s výlučným vlastnictvím pozemku parc. č. [Anonymizováno] uváděla již v původním řízení, přičemž se touto argumentací soudy v původním řízení již zabývaly (jde o zdroj pitné vody ve vlastnictví žalobkyně, „přístupový“ pozemek parc. č. [Anonymizováno] ve výlučném vlastnictví žalobkyně, umístění stávající žumpy a odpadu v převážné části na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobkyně, přepad ze zásadní části střechy na pozemek ve výlučném vlastnictví žalobkyně atd.). Toto usnesení pak bylo ve svém zamítavém výroku potvrzeno usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 21. 2. 2017, č. j. [spisová značka], s tím, že odvolacímu soudu bylo známo, že spoluvlastníkům bude ztížen přístup do sklepa a spory mohou být také ohledně převisu střešní konstrukce chaty nad pozemek žalobkyně a o umístění jímky odpadních vod. Soudy věděly i o tom, že žalobkyně nechala zbudovat studnu na svém sousedním pozemku. Převážila však 2 hlediska, a sice personální a vlastnická většina na straně žalovaných a požadavek lepšího účelného využití věci. Dovolání proti tomuto usnesení Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 22. 8. 2017, č. j. [spisová značka]. Ústavní stížnost pak Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. [Anonymizováno]. Další žaloba žalobkyně na obnovu řízení pak byla zamítnuta usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 9. 2018, č. j. [spisová značka], které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 5. 2. 2019, č. j. [spisová značka]. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, č. j. [spisová značka], ve znění opravného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, č. j. [spisová značka], pak bylo odmítnuto dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu.

13. Z rozhodnutí vydaného Odborem životního prostřední [právnická osoba] [adresa] dne 9. 3. 2011 (č. l. 48-50) soud zjistil, že [jméno FO] bylo i přes námitky [jméno FO] a [jméno FO] povoleno odebírat vodu ze studny na pozemku parc. č. [Anonymizováno] za účelem zásobování objektu č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno].

14. Z kolaudačního souhlasu vydaného Odborem životního prostřední [právnická osoba] [adresa] dne 26. 9. 2011 (č. l. 47) soud zjistil, že [jméno FO] vybudovala na pozemku parc. č. [Anonymizováno] vrtanou studnu.

15. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí ze dne 19. 4. 2013 (č. l. 28) a smlouvy s geometrickým plánem (č. l. 28 p. v. – 31) soud zjistil, že k tíži pozemku parc. č. [Anonymizováno] bylo smlouvou ze dne 27. 3. 2023 zřízené věcné břemeno práva přístupu a příjezdu ve prospěch pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Smlouva byla uzavřena mezi [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO] Rozsah věcného břemene je vymezen geometrickým plánem.

16. Z ručně psaných zápisů datovaných od 8. 5. 2016 do 11. 8. 2020 (č. l. 57 p. v. – 58) soud zjistil, že dřívější spoluvlastníci vedli záznamy o opravách a údržbě nemovitosti.

17. Z výzvy Stavebního úřadu [právnická osoba] [adresa] ze dne 7. 5. 2019 (č. l. 113) soud zjistil, že tehdejší spoluvlastníky [jméno FO] a [jméno FO] stavební úřad do doby zajištění řádné likvidace odpadních vod informoval o tom, že objekt není způsobilý k užívání. Stavební úřad přitom vycházel z toho, že spoluvlastníci nemají přístup k jímce náležející k objektu, ačkoliv stavba musí být zabezpečena a užívána tak, aby neohrožovala život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost, životní prostředí atd. Užíváním stavby bez řádného zajištění likvidace odpadních vod tak dochází ke kolizi se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, jehož účelem je mj. chránit povrchové a podzemní vody.

18. Ze sdělení Odboru životního prostřední [právnická osoba] [adresa] ze dne 19. 6. 2019 (č. l. 112) soud zjistil, že Odbor neshledal k podnětu matky žalované k prošetření vývodu odpadních vod z chaty č. p. [Anonymizováno] důvod k zahájení řízení z moci úřední, neboť vlastníci objektu opakovaně prohlásili, že objekt do vyřešení likvidace odpadních vod užívat nebudou a za takové situace není vrtaná studna matky žalované v ohrožení.

19. Z náhledu do katastru nemovitostí ke dni 22. 7. 2023 (č. l. 6) i ke dni 9. 1. 2024 (č. l. 89) soud zjistil, že žalobce vlastní podíl ve výši a žalovaná ve výši na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa].

20. Z náhledu do katastru nemovitostí ke dni 9. 1. 2024 (č. l. 88) soud zjistil, že žalobce vlastní podíl ve výši a žalovaná ve výši na pozemku parc. č. 3094/4 v katastrálním území [adresa]

21. Z náhledu do katastru nemovitostí ke dni 9. 1. 2024 (č. l.90) soud zjistil, že vlastníky sousedního pozemku parc. č. [Anonymizováno] jsou [Anonymizováno] a [jméno FO].

22. Z kupní smlouvy ze dne 15. 8. 2022 (č. l. 10-11) soud zjistil, že žalobce koupil spoluvlastnický podíl ve výši na pozemcích parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] od prodávající [tituly před jménem] [jméno FO] za kupní cenu ve výši 1 500 000 Kč. Prodávající mj. prohlásila, že v minulosti proběhla řada sporů (blíže specifikovaných) s bývalou spoluvlastnicí nemovitosti a zároveň vlastnicí sousedního pozemku č. [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO] a že odpadní jímka ke stavbě č. p. [Anonymizováno] je umístěna zčásti na prodávaném pozemku č. [hodnota] a z části na pozemku č. [Anonymizováno] ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO].

23. Z písemného slibu žalované ze dne 27. 9. 2022 (č. l. 55) soud zjistil, že žalovaná svému otci [jméno FO], že ho nechá doživotně bezplatně užívat chatu č. p. [Anonymizováno], resp. podíl, který jí daroval. Současně s chatou má také právo užívat veškeré vybavení a příslušenství nemovitosti. Žalovaná prohlásila, že si je vědoma právních následků při nedodržení slibu a možnosti požadovat vrácení daru pro nevděk.

24. Z nabídky odkupu spoluvlastnického podílu ze dne 24. 7. 2023 (č. l. 7) s podacím lístkem (č. l. 8 p. v.) soud zjistil, že žalobce avizoval žalované, že nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví a navrhl, že by jí za její podíl vyplatil 500 000 Kč. Součástí nabídky bylo upozornění na případnou žalobu na vypořádání spoluvlastnictví soudem. Dále žalobce navrhl v rámci správy nemovitostí upravit jejich užívání tak, že bude oprávněn každoročně užívat nemovitosti v měsících únor, březen, duben, červen, červenec, srpen, říjen, listopad a prosince, zatímco žalovaná v měsících leden, květen a září.

25. Z odpovědi žalované na nabídku odkupu ze dne 1. 8. 2023 (č. l. 9) a detailu odeslané zprávy (č. l. 33) soud zjistil, že žalovaná nabídku žalovaného odmítla a naopak navrhla, že ona odkoupí spoluvlastnický podíl žalobce. Pokud jde o změnu užívání nemovitosti, navrhla žalovaná střídání v užívání v řádech týdnů.

26. Z přípisu zástupce žalobce žalované ze dne 7. 8. 2023 (č. l. 62) soud zjistil, že žalobce informoval žalovanou o rozhodnutí o užívání nemovitosti v jednotlivých měsících (s tím, že na žalovanou připadá leden, květen a září). Uvádí, že počítá s tím, že v době, kdy bude mít nemovitost k dispozici k užívání on, budou vyměněny zámky.

27. Z přípisu žalobkyně zástupci žalobce ze dne 14. 8. 2023 (č. l. 63) soud zjistil, že žalovaná vzala na vědomí výsledek hlasování spoluvlastníků. Žalobce informovala o odsunutí kominíka, který byl objednán na revizi spalinových cest.

28. Z přípisu zástupce žalobce žalované ze dne 15. 8. 2023) a detailu odeslané zprávy (č. l. 64) soud zjistil, že žalobce informoval žalovanou, že revizi spalovacích cest zajištuje.

29. Z emailu zástupce žalobce žalované ze dne 22. 9. 2023 (č. l. 61) a předchozímu emailu žalované zástupci žalobce ze dne 19. 9. 2023 (č. l. 61 p. v.) a přiložených dokladů (č. l. 65 p. v. – 69) soud zjistil, že žalobce vyjádřil vůli proplatit žalované částku odpovídající výši jeho podílu za práce na komíně. Pro příště však vyžaduje předchozí odsouhlasení. Naopak se odmítá podílet na úhradě pojištění s tím, že z něj nijak neprofituje.

30. Ze záznamů v knize užívání (č. l. 70) soud zjistil, že podle posledních záznamů užívala nemovitost od 20. 9. do 30. 9. 2023 matka žalované, předtím 16. 9. 2023 žalovaná, 9. 4. 2023 pak žalobce.

31. Z nájemní smlouvy č. [Anonymizováno] ze dne 30. 11. 2023 (č. l. 91-92), uzavřené mezi [Anonymizováno] jako pronajímatel a žalobcem jako nájemcem soud zjistil, že žalobce má v užívání pozemek parc. č. [Anonymizováno], a to do 31. 12. 2023 za roční nájemné ve výši 1 380 Kč.

32. Z přípisu zástupce žalobce žalované ze dne 12. 12. 2023 (č. l. 109) soud zjistil, že žalobce informoval žalovanou o zajištění čištění a kontroly spalinové cesty (s výzvou k částečné úhradě) s tím, že v důsledku zjištěných nedostatků navrhuje spalinové cesty zaslepit a chatu vytápět výlučně prostřednictvím elektrických přímotopů.

33. Z odpovědi žalované ze dne 4. 1. 2024 (č. l. 110) soud zjistil, že podle žalované není opakovaná kontrola účelným výdajem (ale slibuje úhradu). Žalobci vytýká i pozdní oznámení výsledků kontroly, v jejímž důsledku je jí znemožněno lednové užívání nemovitosti. Návrh na vytápění přímotopy je podle žalované z hlediska bezpečnosti větším rizikem než nedostatečná výška komína nad střechou. Navrhuje proto odstranit závady.

34. Z emailové komunikace mezi referentem správy majetku [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobcem z 27. a 29. 1. 2024 (č. l. 93) soud zjistil, že majitel nemovitosti má možnost uzavřít se [Anonymizováno] smlouvu o věcném břemeni na právo chůze, cesty či přístupu. Podmínkou uzavření smlouvy je geometrický plán pro zřízení věcného břemene a souhlas oddělení ochrany přírody [Anonymizováno] (tento byl udělen již při uzavření nájemní smlouvy).

35. Z potvrzení manželů [Anonymizováno] a [jméno FO] ze dne 1. 2. 2024 (č. l. 99) soud zjistil, že vlastníci sousedního pozemku parc. č. [Anonymizováno] nemají námitek, aby žalobce používal přístup do budovy č. p. [Anonymizováno] realizoval přes jejich pozemek. Souhlasí s tím, že v případě, že se stane žalobce výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], bylo by možné v jeho prospěch (resp. ve prospěch jeho pozemku) sjednat věcné břemeno v rozsahu nezbytném pro přístup k jeho pozemku.

36. Ze znaleckého posudku [právnická osoba], znalce v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, ze dne 15. 10. 2023 (č. l. 135-156) soud zjistil, že obvyklá (tržní) cena nemovitých věcí, tj. pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] činí podle znalce 1 500 000 Kč, a to podle stavu ke dni 21. 9. 2023, kdy byla provedena prohlídka nemovitostí za přítomnosti [jméno FO]. Silnou stránkou nemovitostí je podle znalce klidná poloha k rekreaci v čistém životním prostředí, slabou stránkou mj. právně nezajištěný přístup a příjezd, nemožnost parkování v blízkosti objektu, absence zdroje pitné vody, odkanalizování do jímky na pozemku jiného vlastníka bez zřízení věcného břemene, přístup do sklepa z pozemku jiného vlastníka bez zřízení věcného břemene a vedení přípojky elektrické energie z pozemku jiného vlastníka bez zřízení věcného břemene.

37. Z dodatku ke znaleckému posudku [právnická osoba], znalce v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, ze dne 23. 5. 2024 (č. l. 223-226) soud zjistil, že obvyklá cena pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota] spolu s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí 2 350 000 Kč (v rámci tohoto celku pak hodnota pozemku parc. č. [Anonymizováno] činí 1 577 000 Kč). Obvyklá cena samotného pozemku parc. č. [Anonymizováno] pak 470 000 Kč.

38. Z výsledků lustrace v základních registrech soud zjistil, že žalobce je vdovec. Má 3 dospělé syny.

39. Z fotografií předložených žalovanou (č. l. 114-131) soud zjistil, že rodinní příslušníci žalované stanovali na sousedním pozemku, kde byl umístěn i karavan.

40. Z protokolu o ohledání na místě samém ze dne 22. 4. 2024 (č. l. 174-176) soud zjistil, že přístup žalobce k chatě přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] (na základě nájemní smlouvy s [Anonymizováno] ze dne 30. 11. 2023) je zajištěn přes kamenné a železné schody. Studánka s pitnou vodou je na dohled od chaty. Jedná se o souvislý pramínek, který vytéká z trubky o průměru zahradní hadice. Pod ní je plastový kbelík, který je zaplněn vodou, která přetéká. Do jímky (jejíž umístění je předmětem jiného sporu mezi účastníky) je sveden odpad z kuchyně, umyvadla a WC v koupelně. Sprcha vede do trativodu, voda ze sklepa pak do druhého trativodu. Je sporné, kde trativody ústí – v terénu nic patrné není. Uvnitř chaty byla cítit výrazná zatuchlina.

41. Z vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, ze dne 24. 4. 2024 (č. l. 177-178) soud zjistil, že dříve vypracovaný projekt zhotovený pro [tituly před jménem] [jméno FO] v srpnu [adresa] (resp. [jméno FO] v září 2013 pokud jde o zdravotní techniku, č. l. 179-180, 182-190, 197-203) je podle něj realizovatelný i v současnosti, s výjimkou nutnosti posunutí nové jímky minimálně 2 bm směrem od studně. V případě bezodtokové plastové jímky s certifikací CE, která by byla umístěna v prostoru před vstupní částí chaty mohou být zákonné požadavky na její umístění splněny a takto koncipovaná jímka nebude způsobilá jakkoliv ovlivnit kvalitu vody ve studni. Podle názoru [tituly před jménem] [jméno FO] nic nebrání tomu, aby do nové kanalizační jímky byla svedena veškerá odpadní vody z chaty č. p. [Anonymizováno], a to jedním odpadním potrubím. Zajištění svodu dešťové vody na pozemek žalované a její matky je možné prostřednictvím instalace střešních žlabů, kde voda bude končit na místě určeném jejich sklonem. [tituly před jménem] [jméno FO] není známo, že by mělo cokoliv bránit instalaci detenční nádrže na zachycení dešťové vody, případně ve zbudování trativodu na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Dále mu není známa překážka, která by měla bránit přesunu hromosvodu na jakkoliv stranu středy chaty č. p. [Anonymizováno].

42. Z náhledu spořícího účtu žalované (č. l. 191) soud zjistil, že má k dispozici přes 1 500 000 Kč.

43. Z výpisu z účtu žalobce (č. l. 192) soud zjistil, že žalobce má na podnikatelském účtu k dispozici přes 500 000 Kč.

44. Z výpisu z účtu žalobce (č. l. 193) soud zjistil, že žalobce má přes 500 000 Kč k dispozici i na osobním účtu.

45. Ze nedatovaného informativního situačního výkresu společnosti [právnická osoba]. (č. l. 195) soud zjistil, že přes pozemek parc. č. [hodnota] vede elektrické vedení.

46. Z výkresu koordinační situace [tituly před jménem] [jméno FO] z května 2024 (č. l. 208) soud zjistil, že záměrem žalobce je umístit novou odpadní jímku mezi stávající přípojkou skříň elektro a severozápadní roh chaty.

47. Z nedatovaného zaměření skutečné polohy septiku u č. p. [Anonymizováno] zpracovaného [tituly před jménem] [adresa] (č. l. 213) vyplývá, že současný septik leží na základě výsledků měření geodeta na pozemku parc. č. [Anonymizováno].

48. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění.

49. Soud neprováděl ohledání knihy oprav a knihy návštěv, jak navrhovala žalovaná, neboť relevantní pasáže z těchto knih byly prováděny jako listinný důkaz. Jejich ohledání (jímž by bylo možné zjistit snad jen jejich vzhled, případně odhadnout jejich stáří – tedy nikoliv jejich obsah) je tedy nadbytečné.

50. Dále soud neustanovoval na návrh žalované znalce z oboru stavebnictví, který měl podle žalované zhodnotit technicko-stavební proveditelnost a náročnost zbudování nové odpadní jímky, ale i přepokládaný finanční rozpočet všech stavebních prací a dále otázku imisí na cizí pozemek (zda lze zabránit padajícímu sněhu ze střechy na cizí pozemek, jak vyřešit stavební otvory na hranici pozemku jiného vlastníka a přesahy stavby na cizí pozemek). Proveditelnost nové jímky odpadních vod (pokud bude potřeba) má totiž soud za prokázanou stejně jako to, že by ji bylo možné vyvážet. Otázka ekonomičnosti takových úprav „s ohledem na odhadnou tržní cenu nemovitosti“ je pak pro posouzení toho, který z účastníků bude moci chatu využít z tohoto hlediska účelněji, nevýznamná (už nyní je totiž zřejmé, že pokud by bylo potřeba novou jímku zbudovat, hovoří toto hledisko ve prospěch žalované). K možným imisím na sousední pozemek (pokud jde o okna, přesahy či padající sníh) pak není třeba odborných závěrů znalce.

51. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

52. Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

53. Podle § 1141 odst. 2 o. z. spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.

54. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

55. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

56. Shora uvedená skutková zjištění soud na základě citovaných ustanovení posoudil následovně: Protože ani jeden ze spoluvlastníků nechce ve spoluvlastnictví setrvat, je na místě spoluvlastnictví účastníků zrušit. Účastníci jsou ve shodě i v tom, že předmět spoluvlastnictví nelze rozdělit.

57. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že spoluvlastníkovi lze přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je spoluvlastník solventní, to znamená, že je schopen vyplatit ostatním spoluvlastníkům přiměřenou náhradu za odnětí jejich vlastnického práva [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka]. Přichází-li do úvahy přikázání věci vícero spoluvlastníkům, musí soud rozhodnout o tom, komu společnou věc přikáže.

58. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy v zákoně uvedená hlediska, nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií, respektujících základní principy soukromého práva (§ 3 a násl. o. z.). Soud se v rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci, jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií.

59. Ustálená rozhodovací praxe již v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vycházela z toho, že k výši spoluvlastnického podílu musí soud při rozhodování přihlížet (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. [spisová značka]). V poměrech konkrétních případů se pak rozhodovací praxe snaží o jisté zobecnění významu hlediska velikosti podílů, a to závěrem, že hledisko velikosti podílu představuje kritérium poměrně významné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. [spisová značka]). A i když nejde o hledisko samo o sobě rozhodující, v případě, že jednomu ze spoluvlastníků patří výrazně vyšší podíl na společné věci, musí být pro případné přikázání věci menšinovému spoluvlastníku závažné důvody [srovnej např. výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. [Anonymizováno], anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. [Anonymizováno].

60. Z výše citované ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se tedy podává, že měla-li by být v tomto konkrétním případě v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví věc přikázána do výlučného vlastnictví žalované jakožto menšinové spoluvlastnice, musely by být pro takové řešení dány závažné a velmi přesvědčivé důvody. Pokud jde o argumentaci žalované historickou rodinnou a citovou vazbou, tak je třeba uvést, že rozhodovací praxe je ustálena v názoru, že tato kritéria jsou v porovnání s jinými kritérii (zejména právě kritériem velikosti podílu, solventnosti, nebo kritériem účelného využití věci) spíše okrajová a použitelná zejména v těch případech, ve kterých ostatní (významnější) kritéria vyznívají pro účastníky rovnocenně a nelze pouze na jejich základě jednoznačně rozhodnout, kterému ze spoluvlastníků má být věc přikázána. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se pak konkrétně podává, že právě hledisko historické vazby představuje kritérium pouze doplňkové (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. [spisová značka]), přičemž toto kritérium může být rozhodující zejména v případech, kdy jsou podíly spoluvlastníků stejné, oba spoluvlastníci disponují prostředky k vyplacení přiměřené náhrady a ostatní kritéria pro účelné využití společné věci vyznívají rovnocenně [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka] (publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, [právnická osoba]. Beck, pod pořadovým č. C 10 057)]. Také citová vazba k předmětu spoluvlastnictví má význam tehdy, pokud ostatní kritéria vyznívají rovnocenně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka]). Dovolací soud ve své rozhodovací praxi dále sice uvedl, že kritérium historické či citové vazby se použije především tam, kde jeden ze spoluvlastníků např. dům postavil, zdědil, prožil v něm významnou část života apod., zatím co druhý jej nedávno nabyl např. v dražbě či koupí, aniž by v něm dříve bydlel (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. [spisová značka]), avšak shodně jako ve výše citovaných rozhodnutích také zde současně konstatoval, že i za těchto předpokladů lze k „historickým a citovým vazbám“ k nemovitosti v zásadě přihlédnout jen tehdy, když ostatní kritéria vyznívají rovnocenně.

61. V situaci, kdy oba spoluvlastníci jsou solventní, je tak pro rozhodnutí, komu z nich přikázat věc do výlučného vlastnictví, určující porovnání kritéria výše spoluvlastnických podílů (které je výrazně ve prospěch žalobce) s kritériem účelného využití věci (které hovoří ve prospěch žalované, jak bude uvedeno dále), a to s vědomím toho, že v případě, že jednomu ze spoluvlastníků patří výrazně vyšší podíl na společné věci, musí být pro případné přikázání věci menšinovému spoluvlastníku závažné důvody. Při porovnání těchto hledisek dospěl soud k závěru, že účelnější využití věci ze strany žalované není natolik závažným důvodem, aby vedlo k přikázání nemovitostí žalované jako výrazně menšinovému spoluvlastníku.

62. Pokud jde o námitku žalované, že pozemky jsou propojeny se sousedním pozemkem parc. č. [Anonymizováno], tak je třeba uvést, že žalovaná je pouze menšinovým spoluvlastníkem sousedního pozemku a že její matka jej vlastní teprve od roku 2003. Až do té doby (a poté opět od doby, kdy matka žalované přestala být spoluvlastnicí chaty do doby, kdy se spoluvlastníkem stala žalovaná, tj. od roku 2015 do roku 2023) byla využívána bez něj. Již z toho je zřejmé, že k možnosti chatu užívat není třeba vlastnit (tím méně menšinově spoluvlastnit) sousední pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Nelze tak hovořit ani o tom, že by v případě chaty a sousedního pozemku parc. č. [Anonymizováno] šlo o jakýsi funkční celek, který by vlastnicky nebylo možné oddělit. Skutečnost, že přikázáním chaty žalobci klesne obvyklá cena pozemku parc. č. [Anonymizováno], je tak pro posouzení předmětu řízení bezpředmětná. Ostatně i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že sousedící pozemek bude jistě přijatým řešením „znehodnocen“ (bez chaty bude jeho užívání komplikované), ale s tím musela žalobkyně (tj. matka žalované v tomto řízení) počítat, když jako menšinová spoluvlastnice jej pro sebe kupovala.

63. Pokud jde o přístup k nemovitosti, žalobce doložil, že má přístup k nemovitosti zajištěn na základě nájemní smlouvy (a možnost zřídit i věcněprávní titul) a dále i přes pozemek manželů [jméno FO]. Žalovaná má přístup zajištěn na základě věcného břemene a dále po pozemku, jehož je menšinovým spoluvlastníkem, a to na rozdíl od žalobce i automobilem. Oba účastníci tak z tohoto pohledu mohou nemovitosti účelně užívat k rekreaci, byť žalovaná o něco pohodlněji.

64. Pokud jde o přístup k pitné vodě či užitkové vodě, má ho opět pohodlnější žalovaná (na jejímž pozemku je studna), nicméně ani to, že žalobce si musí pitnou vodu nosit (ať už balenou nebo z nedaleké studánky) nečiní chatu pro něj neuživatelnou. To, že ani vlastní zdroj pitné vody není podmínkou užívání vody ostatně konstatoval již Krajský soud v [adresa] v rozsudku ze dne 5. 5. 2015, č. j. [spisová značka]. Odvolacímu soudu přitom byly při jeho posuzování známy i ostatní okolnosti tvrzené nyní žalovanou (převis střešní konstrukce na sousední pozemek, možné imise, přístup do sklepa, umístění jímky odpadních vod…) a závažné důvody pro přikázání věci menšinovému spoluvlastníku v nich nespatřoval a ne jinak je nyní posuzuje zdejší soud. To přitom neznamená, že by si soud nebyl vědom toho, že tyto skutečnosti nemohou žalobce při užívání chaty omezovat (a třeba i poměrně významně) a že se mohou projevit i dalšími spory (odvolací soud už zmiňoval možné spory o přístup do sklepa, převis střešní konstrukce chaty nad pozemek žalované, umístění jímky odpadních vod – ten už nyní ostatně probíhá). Tyto okolnosti však (stejně jako Krajský soud v [adresa] v rozsudku ze dne 5. 5. 2015, č. j. [spisová značka]) nepovažuje za natolik podstatné.

65. Pokud jde o jímku odpadní vody, o její umístění se aktuálně vede mezi účastníky již dříve předvídaný spor. Co však nyní nelze předvídat, je jeho výsledek. Nepochybně jím může být i zřízení věcného břemene žalobce k této jímce, pokud by bylo nezbytné k výkonu vlastnického práva k chatě (§ 135c obč. zák.). Jednalo by se o řešení pro případ, že by se žalobci nepodařilo jímku vybudovat jinde. Realizovatelnost odpadní jímky na jiném místě na pozemku však byla prokázána již v řízení pod sp. zn. [spisová značka] (písemným prohlášením společnosti [právnická osoba] ze dne 3. 6. 2013 a dále projektem pro ohlášení stavby zpracovaným projektantkou [jméno FO] včetně sdělení [právnická osoba] [adresa], stavebního úřadu č.j. [Anonymizováno], možnost ji vyvážet pak prohlášením firmy [jméno FO] autodoprava ze dne 20. 6. 2013 a písemným prohlášením [tituly před jménem] [jméno FO] ze společnost [právnická osoba]. ze dne 15. 7. 2014). Vyjádřením autorizovaného inženýra [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 24. 4. 2024 pak žalobce doložil, že již v minulosti vypracovaný projekt je realizovatelný i v současnosti (s posunutím jímky o 2 metry) a že nic nebrání tomu, aby do nové kanalizační jímky byla svedena veškerá odpadní voda z chaty, toť k případné námitce žalované, že vývody odpadních končí na vedlejším pozemku jejím a její matky. Další alternativou je pak umístění podle výkresu [tituly před jménem] [jméno FO] z května 2024. Lze tedy shrnout, že i pokud by se ukázalo, že současná odpadní jímka není na pozemku parc. č. [hodnota] (resp. pod jeho povrchem) a žádná z variant jejího nového umístění na pozemku není realizovatelná, mohl by se žalobce domoci jejího užívání prostřednictvím věcného břemene.

66. S ohledem na shora uvedené proto soud podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil a nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobce (výrok I). Vypořádací podíl pak s ohledem na to, že žalobce svůj podíl ve výši nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 15. 8. 2022 za kupní cenu ve výši 1 500 000 Kč a i žalovaná se vyjádřila tak, že právě tuto částku by byla ochotná na vypořádání zaplatit, činí 500 000 Kč (tj. 1 500 000 Kč/3). Žalobci přitom bylo uloženo zaplatit jej žalované v obecné lhůtě splatnosti (výrok II).

67. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když podle současné rozhodovací praxe Ústavního soudu v případě iudicia duplex (tj. řízení, které může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků a přes formální označení, jež odpovídá znění zákona, jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků. Žádné zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků, soud neshledal (oba účastníci chtěli spoluvlastnictví zrušit, shodli se na vypořádání přikázáním předmětu spoluvlastnictví jednomu z nich i na výši vypořádacího podílu – spor panoval jen ohledně toho, komu z nich bude chata přikázána).

Poučení