1 C 36/2026 - 89

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [rodné přijmení] [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [rodné přijmení] [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [rodné přijmení] [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o žalobě z rušené držby takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zdržet se vstupu, odstraňování opěrných zdí nebo oplocení a stavění oplocení a pasení hospodářských zvířat na části pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] vyznačené v plánu jako část zahrady užívaná manžely [jméno FO] o výměře cca 260 m2, když plán je nedílnou součástí usnesení, a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení.

II. Žalovaná je povinna uvést část pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] vyznačené v plánu, který je přílohou tohoto usnesení, jako část zahrady užívaná manžely [jméno FO] o výměře cca 260 m2, do předešlého stavu, a to do tří dnů od doručení tohoto usnesení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náklady řízení v částce 25 151,33 Kč, a to k rukám zástupce [Jméno advokáta A] do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 25. 2. 2026 se žalobci domáhají ochrany držby jižní části pozemku p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], vyznačené v plánku, který je nedílnou součástí usnesení, a popsané ve výroku (dále jen „Zahrada“). Žalobci tvrdí, že jsou od roku 2017 vlastníky pozemku [Anonymizováno], jehož součástí je dům [Anonymizováno] (dále jen „Dům“) a pozemku p.č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa], od okamžiku, kdy nabyli vlastnické právo k Domu, užívají Zahradu, pečují o ni jako o vlastní. [adresa] byla po celou dobu jejich užívání oddělena zdmi a ploty od okolních pozemků a je přístupná pouze skrze stodolu, která je součástí pozemku [Anonymizováno], jenž vlastní žalobci. Žalobci převzali držbu [adresa] od předchozích vlastníků Domu a souvisejících nemovitostí, manželů Skořepových. Pokojný stav užívání [adresa] trvá nejméně desítky let. Žalobci dále tvrdí, že pokojný stav užívání a držby [adresa] byl narušen 5. 2. 2026, kdy žalovaná nechala zbořit část zdi na jižní straně [adresa], porušila oplocení [adresa], nechala odvézt zeminu ze [adresa], přehradila Zahradu pletivovým plotem tak, že žalobci mají zamezen vstup na většinu [adresa]. Od zásahů provedených dne 5. 2. 2026 a 6. 2. 2026 se na větší části [adresa] pohybují slepice žalované. Žalobci vyzvali žalovanou, aby obnovila předchozí pokojný stav [adresa]. Žalobci nad rámec žalobních tvrzení uvedli, že k Zahradě vydrželi vlastnické právo dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2. Žalovaná uvedla, že žaloba je opožděná, a to minimálně ve vztahu k provedení úpravy oplocení na pozemku p.č. [hodnota] v k. ú. [adresa], neboť k té došlo již dne 5. 1. 2026, kdy pozemek byl oplocen v rozsahu, jak je obsažen v návrhu výkresu geometrického plánu, a to na hranici mezi zamýšlenou p. č. [hodnota] a 1212/3. Návrh geometrického plánu byl zpracován po dohodě účastníků, kteří jednali o odkupu budoucího pozemku p.č. 12 [adresa]. Žalovaná uvedla, že žaloba je opožděná i ve zbytku, neboť k odbourání části zdi oddělující pozemek p.č. [hodnota] od veřejné komunikace došlo na části pozemku, kterou žalobci nemohli užívat z důvodu posunutí oplocení pletiva již od 5. 1. 2026. Pokud by se mělo jednat o vypuzení z držby, pak by šlo o práce na části parcely, ze které žalovaná vypudila žalobce již dne 5. 1. 2026. Žalovaná uvedla, že v té době nešlo o svémocné vypuzení, nýbrž o posun oplocení po dohodě v rámci jednání o odkupu pozemků, nově označeného jako [Anonymizováno]. Žalovaná provedla práce proto, aby se mohla z veřejné komunikace jinak než přes svůj dům dostat na svůj pozemek [hodnota] v k. ú. obci [adresa]. Žalovaná dále uvedla, že vlastnické právo k dotčenému pozemku nabyla v rámci rozhodnutí pozemkového úřadu o realizaci komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území [adresa], a to od [právnická osoba] [adresa] výměnou za jiné pozemky. Žalobci nemohli nikdy na úkor žalované vydržet vlastnické právo k části pozemku p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa], neboť se nikdy nejednalo o kvalifikovanou držbu práva způsobilého k vydržení, nikdy nebyly v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci pozemku, jehož se spor týká. Žalovaná uvedla, že vše nasvědčuje tomu, že se v případě žalobců a jejich právních předchůdců jedná a jednalo o užívání pozemku, nyní vlastněného žalovanou, na základě výprosy založené mlčky, kdy vlastníci pozemků v příslušné části tolerovali užívání předmětného pozemku ze strany žalobců či jejich právních předchůdců. V případě žalobců se proto nejedná o pravou držbu, neboť se žalobci snaží proměnit v trvalé právo, co jim bylo povoleno jen výprosou, s tím že nepravá držba nepožívá ochrany posesorní žalobou. Žalovaná deklarovala, že je ochotna a připravena zachovat na místě stávající pokojný stav a tento dále nerušit, a nerušit stav všech oplocení a zdí kolem pozemků, jak se tento nachází na místě samém v současnosti. Navrhla žalobu zamítnout.

3. Podáním ze dne 10. 3. 2026 žalobci doplnili, že zásahy do držby Zahrady ze strany žalované proběhly téměř výhradně dne 5. 2. 2026 a 6. 2. 2026, pouze jeden zásah zjistili dříve, a to dne 27. 1. 2026. Předtím byli žalobci přítomni na zahradě naposledy dne 25. 1. 2026, kdy trval pokojný stav užívání zahrady bez jakéhokoliv narušení žalovanou. Žalobci odmítli argumentaci žalované, že případné jedno narušení držby Zahrady nejméně destruktivním způsobem ze strany žalované by mělo po právu umožňovat žalované později narušovat držbu Zahrady mnohem závažnějším způsobem v neomezeném rozsahu. Žalobci zdůraznili, že se o veškerých zásazích do své držby [adresa] žalovanou dozvěděli v období méně než 6 týdnů před podáním žaloby po 14. 1. 2026. Poukázali na to že geometrický plán, podle něhož měl být rozdělen pozemek p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] dle představ žalované, byl vypracován 13. 1. 2026 a žalobcům zaslán 25. 1. 2026, k posunu oplocení podle tohoto geometrického plánu mohlo tedy dojít až po jeho vzniku a v souladu s vyjádřením žalované poté, co ztroskotala údajná jednání o prodeji části pozemku zahájená dne 25. 1. 2026 zasláním geometrického plánu. Žalobci odmítli, že by uzavřeli s žalovanou dohodu o posunu oplocení na Zahradě. Žalobci uvedli, že námitka nepravé držby žalobců je účelová a nepodložená, neboť oni ani jejich právní předchůdci nikdy neuzavřeli dohodu o výprose týkající se zahrady, námitka je nekonkrétní, žalovaná výprosu žalobců neprokazuje, žalobci a jejich právní předchůdci se k zahradě dlouhodobě chovali jako její vlastníci a nikoli jako dočasní uživatelé, žádný evidovaný vlastník Zahrady nikdy stav zahrady nekontroloval ani jinak nejednal jako půjčitel, ani žalobce ani jejich právní předchůdce nevyzval k vrácení zahrady, výprosa je institut umožňující dočasné užívání věci, avšak žalobci a jejich právní předchůdci drží Zahradu minimálně od roku 1980, a to vše za situace, kdy faktický stav Zahrady a její užívání bylo vždy všem včetně žalované znám desítky let. [právnická osoba] duplice ze dne 11. 3. 2026 žalovaná uvedla, že vyjádření žalované z místního šetření jsou žalobci desinterpretována, neboť byla rozrušená a situace ji stresuje. Plot byl posunut již 5. 1. 2026 a na základě toho došlo k vypracování geometrického plánu. Namítla nepravou držbu žalobců, s tím, že buď se jednalo z jejich strany o výprosu, či bez právního titulu.

5. V souladu s § 177 odst. 1 o. s. ř. soud nenařizoval ve věci jednání. Soud provedl místní šetření na místě samém. Při místní šetření soud zjistil aktuální stav pozemku p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] a oplocení, zejména v části shora uvedené jako [adresa]. Mezi účastníky nebylo sporné, že původní plot stál na hranici mezi pozemky p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], a že jej žalovaná odstranila. V části od pozemku p. č. [hodnota] byla dále zbourána část kamenné zdi oddělující pozemek p.č. [hodnota] od veřejné komunikace. Ve směru pohledu od pozemku p. č. [hodnota] je zřejmé, že v pásu o šíři cca 2 m byla odstraněna svrchní část zeminy a za tímto pásem je natažený starší drátěný plot. Druhý drátěný plot je vztyčen za bazénem a dřevníkem ve směru pohledu od p.č. st. 72/2 v k.ú. [adresa]. Na takto vzniklé oplocené části pozemku p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] se pohybovaly slepice žalované. Tyto skutečnosti vyplývají také z fotografií, které předložili žalobci. Plánek, který tvoří nedílnou součást tohoto usnesení, zakresluje část pozemku p. č. [hodnota], která je od zbylé části p. č. [hodnota] oddělena drátěným plotem na sloupcích, a kterou do vztyčení dvou shora uvedených provizorních plotů užívali žalobci. Z předložených fotografií je zřejmé, že v minulosti nebyla [adresa] rozdělena ploty, nýbrž od stodoly stojící na pozemku p. č. 72/2 bylo možné volně procházet. Z fotografií je dále zřejmé, že kamenná zeď oddělující pozemek p. č. [hodnota] od veřejné komunikace byla celistvá, byť velmi zchátralá, a to zejména u hranic s pozemkem p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Ze screenshotů obrazovky telefonu z 5. 2. 2026 v 17:54 hodin a ze dne 6. 2. 2024 v 8:04 hodin soud zjistil, že traktorbagr boural v uvedené časy zeď oddělující veřejnou komunikaci a pozemek p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] a nabíral zeminu. Skutečnost, že Zahradu užívali žalobci, není mezi účastníky sporná, a je potvrzována dále čestnými prohlášeními [jméno FO] a [jméno FO]. Z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 10. 3. 2026 vyplývá, že dne 15. 1. 2026 bylo oplocení [adresa] v původním stavu, z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne 10. 3. 2026 pak soud zjistil, že prohlašuje, že oplocení [adresa] nebylo ke dni 25. 1. 2026 narušeno. Z mobilní komunikace žalobce, [jméno FO] vyplývá, že o oplocení stojícím za bazénem informovali třetí osoby dne 27. 1. 2026.

6. Žalovaná k tvrzení, že oplocení bylo postaveno v rozsahu dle návrhu výkresu geometrického plánu na hranici zamýšlenou mezi pozemky p. č. [hodnota] a 1213 dne 5. 1. 2026, předložila fakturu společnosti [právnická osoba]. a návrh výkresu geometrického plánu. Žalovaná při místním šetření uvedla, že oplocení bylo provedeno poté, co byl geometrický plán vyhotoven, a to týž den, co byla zbourána zeď. Oplocení bylo prováděno svépomocí, zeď byla odstraněna bagrem, fakturou bylo vyúčtováno odstranění původního oplocení, odstranění pařezu a zdi a odvoz zeminy. Daňovým dokladem č. [hodnota] vystaveným dne 5. 1. 2026 bylo žalované vyúčtováno provedení oplocení na parcele p.č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] vyhotoveného [adresa] vyplynulo, že byl vyhotoven 13. 1. 2026 a schválen úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem 15. 1. 2026.

7. Soud má za prokázané, že žalobci užívali do vztyčení drátěného plotu část pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] vymezené shora jako [adresa]. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná odstranila (nechala odstranit) původní plot na hranici s pozemkem p. č. [hodnota], postavila (nechala postavit) dva drátěné ploty z použitého pletiva na Zahradě tak, jak bylo uvedeno shora, a odstranila (nechala odstranit) část zdi oddělující veřejnou komunikaci a pozemky p.č. [hodnota] a p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa].

8. Podle § 1003 o. z. nikdo není oprávněn svémocně rušit držbu. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

9. Řízení o žalobě z rušené držby je upravené § 176 a následující o. s. ř. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o své mocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

10. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

11. Smyslem žaloby na ochranu držby je ochrana nebo obnovení posledního pokojného stavu držby. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. IV ÚS 4306/18 soud v řízení o žalobě z rušené držby nezkoumá předběžné hmotněprávní otázky, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (shodně také například usnesení sp. zn. IV ÚS 3074/17 ze dne 20. 12. 2017). Pro úspěšnost žaloby z rušené držby postačí, aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§1008 odst. 1 občanského zákoníku), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 občanského zákoníku ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jejich držby vypudil.

12. Podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnu ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Žalovaná tvrdila, že prekluzivní lhůta 6 týdnů počala běžet od prvního zásahu do oplocení ze strany žalované na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], ke kterému došlo již dne 5. 1. 2026 přehrazením pozemku v rozsahu, jak je uveden v návrhu výkresu geometrického plánu na hranici zamýšlenou mezi pozemky p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. V důsledku tohoto přehrazení zahrady tak došlo k tomu, že žalobkyně vypudila žalované dne 5. 1. 2026, a proto nemohli již užívat zbytek Zahrady, včetně části, odkud byla odbourána zeď. Žalovaná k datu posunu plotu navrhla vyslechnout svědka [jméno FO] a [jméno FO], dále provést důkaz fakturou společnosti [právnická osoba]., návrhem výkresu geometrického plánu a komunikací účastníků od 1. 1. 2026 do 5. 1. 2026. Z důkazů, které má soud k dispozici, však dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas. Z fotografií popsaných shora, z komunikace žalobce ze dne 28. 1. 2026 a [jméno FO] ze dne 28. 1. 2026 (včetně fotografií v komunikaci obsažených) a z čestných prohlášení zejména [jméno FO] a [jméno FO] vyplynulo, že ještě dne 25. 1. 2026 byla Zahrada směrem k pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] průchozí. Žalovaná strana se v jednotlivých podáních a vyjádřeních rozchází v tvrzení, zda byl geometrický plán vyhotoven před postavením plotů nebo až poté. Již s ohledem na tento rozpor, kdy původní tvrzení žalované strany, že plot byl postaven právě podle geometrického plánu a vyjádření žalované při místním šetření: „Ten plot se dělal po tom, co byl geometrák. Jinak bych to neměla podle čeho to postavit.“, je logický závěr, že plot byl postaven právě podle uvedeného geometrického plánu, který byl schválen oprávněným zeměměřičským inženýrem dne 15. 1. 2026. Z toho vyplývá, že plot nemohl být před tímto datem postaven. Toto koresponduje se shora popsanými fotografiemi a čestnými prohlášeními. Vyjádření žalované v duplice, že geometrický plán byl vyhotoven podle oplocení, je s původními tvrzeními a se shora uvedenými důkazy v rozporu. Pokud se jedná o daňový doklad předložený žalovanou, vztahující se k oplocení pozemků p.č. [hodnota], k tomu žalovaná uvedla, že jím bylo fakturováno odstranění původního oplocení, odstranění pařezů, zbourání části zdi a odvoz zeminy. Z fotografií, které jsou opatřeny datem pořízení, je zřejmé, že práce na odstranění zdi a zeminy probíhaly ve dnech 5. 2. a 6. 2. 2026. Oplocení, která přehrazují na dvou místech Zahradu, jsou z použitého pletiva, byla postavena svépomocí a dle sdělení žalobkyně nebyla zahrnuta do faktury. Za této situace nelze proto dospět k závěru, že by uvedený daňový doklad měl jakoukoliv vypovídající hodnotu o tom, kdy byly práce prováděny. Z komunikace mezi účastníky z 1. 1. 2026 až 5. 1. 2026 předložené žalovanou nelze dovodit, kdy byla Zahrada přehrazena. Soud z výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že k postavení oplocení a zbourání části zdi nemohlo dojít dříve než 15. 1. 2026, kdy byl ověřen geometrický plán, a proto hodnotí čestná prohlášení uvedená shora jako věrohodná. Proto má soud za to, že ke dni 25. 1. 2026 byla zahrada původním stavu, jak vyplývá z čestného prohlášení [jméno FO]. Návrhy na výslechy svědků soud vzhledem k výše uvedenému a s přihlédnutím k lhůtě k rozhodnutí považuje za nadbytečná. Žaloba tedy byla podána včas (a včasná by byla i za situace, kdyby k přeplacení zahrady došlo ihned po ověření geometrického plánu).

13. Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 4. 2022 sp.zn. IV. ÚS 3474/21 dospěl k závěru, že 1. „Porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není, rozhoduje-li obecný soud jako v řízení o vypuzení z držby podle § 1007 občanského zákoníku o zákonem vymezeném předmětu řízení (posesorní ochrana držby, ochrana jiného práva podle § 989 odst. 2 občanského zákoníku) postupem stanoveným podle § 176 a násl. občanského soudního řádu a nerozhoduje o jiné pro vlastníka významné věci (možnost uplatňování vlastnického práva, právní titul užívání jeho věci), která předmětem probíhajícího řízení není a s ohledem na jeho předmět ani být nemůže, neboť žaloba z rušené držby poskytuje prozatímní ochranu poslednímu faktickému stavu, nikoli stavu právnímu (tvrzenému subjektivnímu právu), což je předmětem tzv. petitorní žaloby.

2. Vypuzení z držby, která je předmětem posesorní ochrany, je v právním státě (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) nežádoucím a pokojný stav narušujícím svémocným jednáním, které nelze ospravedlnit křivdami, kterých se vůči vlastníkovi věci dopustil komunistický režim v době nesvobody. Předmětem řízení o vypuzení z držby je „jen“ to, jaký byl poslední faktický stav, zda nastal „pokojný stav“, zda nebyl svémocným jednáním narušen nebo zda se tak naopak stalo v souladu s právem.“ 14. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno výprosou, jde o pravou držbu. Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 2463/21, uvedl, že podstatu posesorní ochrany je, že nikdo není oprávněn bez právního důvodu zasahovat do držby jiného. Jinak „vzniká (bez ohledu na to, zda držbu samotnou považujeme za právo, či nikoliv) mezi držitelem a rušitelem právní vztah, jehož obsahem je zejména povinnost rušitele upustit od zásahů a uvést vše do předchozího stavu“ (SPÁČIL, J. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 878). Smyslem žaloby z rušené držby tedy není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu. Z tohoto důvodu obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Kdo tvrdí, že držitelova držba není pravá, musí to prokázat, tj. musí prokázat některou ze skutečností § 993 o. z. Domněnku pravé držby stanoví též § 994.“ 15. V řízení musí žalobci prokázat svou poslední držbu a její svémocné rušení žalovanou. Soud nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Tyto předběžné otázky soud řeší až v případném následném petitorním řízení vyvolaném žalovanou (k tomu viz např. usnesení krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2026 sp. zn. 18 Co 234/2025).

16. Žalovaná namítá, že žalobci užívají Zahradu na základě výprosy, nebo bez právního důvodu. Mezi účastníky není sporné, že žalobci Zahradu užívají od roku 2017, kdy zakoupili pozemek [Anonymizováno], jehož součástí je dům [Anonymizováno] a pozemek [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] od manželů [Anonymizováno] v rozsahu, jak ji užívali manželé [Anonymizováno]. Vlastnické právo k pozemku [hodnota] v k.ú. [adresa], tedy i k Zahradě, jak bylo v minulosti nabýváno jednotlivými vlastníky není pro rozhodnutí v této věci zásadní. Z prohlášení [právnická osoba] [adresa] o tom, že neexistoval žádný kvalifikovaný právní titul pro užívání pozemku p.č. [hodnota] v k.ú [adresa], nelze jednoznačně dovodit, že by žalobci užívali Zahradu na základě výprosy a že žalobci usilují to, co jim bylo povoleno jen výprosou, proměnit v trvalé právo. Proměnění v trvalé právo by vyžadovalo zápis do katastru nemovitostí z rozhodnutí soudu či na základě dohody účastníků, nelze tak učinit jednostranným jednáním žalobců, kterému by se žalovaná bránila přeplocením Zahrady. K výprose soud uvádí, že jde o dvoustrannou reálnou smlouvu, jejíž uzavření předpokládá přenechání věci k užití, a to bezplatně, a bez určení doby, po kterou se má věc užívat. Žalobci existenci výprosy popřeli, své užívání Zahrady odvozovali od svých právních předchůdců a z uspořádání nemovitostí, když Zahrada byla přístupná výlučně přes pozemek p.č. st. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa]. Z obsahu spisu proto nelze dovodit, že by žalobci usilovali proměnit tuto neexistující výprosu v trvalé právo.

17. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že byla prokázána držba Zahrady žalobců od roku 2017 do zásahu žalované, spočívající v přeplocení Zahrady, odstranění části kamenné zdi a odvezení zeminy z části Zahrady, k němuž došlo ne dříve než 15. 1. 2026. Žalobci podali žalobu v propadné lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy se dozvěděli o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší. Žalobci se nevetřeli v držbu svémocně ani se v ni nevloudili potajmu nebo lstí, když začali užívat Zahradu tak, jak ji užívali jejich právní předchůdci manželé Skořepovi, a nebylo prokázáno, že by usilovali konkrétními kroky proměnit v trvalé právo to, co získali výprosou. Proto soud žalobě usnesením ve lhůtě 15 dnů bez nařízení jednání vyhověl, protože má prokázáno, že došlo ke svémocnému rušení poslední pokojné držby nemovitých věcí žalobkyně ze strany žalovaného. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 171 odst. 1 o.s.ř.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci byli ve věci plně úspěšní. Náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení: odměna za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u místního šetření a vyjádření z 10. 3. 2026) po 2 300 Kč z tarifní hodnoty 30 000 Kč podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, advokátního tarifu, 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 2 250 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada cestovních nákladů k místnímu šetření ve výši 2 061,73 Kč (cestovné na trase [adresa] a zpět, celkem obě cesty 264 km, při amortizaci 5,90 Kč za 1 km, spotřebě 5,6 l nafty na 100 km a ceně nafty 34,10 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a náhrada za ztrátu času stráveného na cestě za osm započatých půlhodin 8 x 150 Kč dle §14 advokátního tarifu, vše navýšené o 21% DPH v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení jsou dále tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 25 151,33 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (§149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení