18 Co 234/2025 - 97

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Novákové a soudců JUDr. Jana Zavřela a JUDr. Petry Flídrové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] s evidovaným trvalým pobytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o žalobě na ochranu rušené držby, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 8. 2025, č. j. 8 C 208/2025-48, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 9. 2025, č. j. 8 C 208/2025-52, takto:

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna vydat žalobci klíč od vstupních dveří k domu nacházejícímu se na západním konci pozemku parcelní číslo [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], a zdržet se výměny zámku u těchto dveří bez vydání žalobci funkčního klíče od něj.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Shora označeným („napadeným“) usnesením Okresní soud v [adresa] („soud prvního stupně“) zamítl žalobu o uložení žalované povinnosti obnovit předchozí stav a umožnit žalobci nerušený přístup a užívání domu nacházejícího se na pozemku parcelní číslo (dále jen „p. č.“) [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa] a povinnosti vydat žalobci klíč od vstupních dveří (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] Kč k rukám její zástupkyně do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II). Opravným usnesením soud prvního stupně opravil jméno a příjmení věc rozhodující soudkyně v záhlaví a závěru usnesení.

2. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě na základě předložených listin žalobcem a žalovanou bez jednání (§ 177 odst. 1 věta třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“) a dovodil, že žalobce neprokázal poslední pokojnou držbu k datu [datum] ani svémocné rušení držby žalovanou. Žaloba byla nadto podána pozdě. Ze správního řízení vyplývá, že výslechem svědků bylo zjištěno, že žalobce se v domě nezdržoval již před [datum]. Nebylo prokázáno, že ho žalovaná z držby vypudila až k datu [datum], neboť pokojný stav držby byl narušen nejméně podáním žaloby na vyklizení před [Anonymizováno] lety. Žalobce se nechoval jako vlastník a žaloba tak byla podána po uplynutí šesti týdenní prekluzivní lhůty. Užívání domu žalobcem poté, co mu žalovaná dala najevo nesouhlas s užíváním stavby, není dlouhodobě pokojné, žalobce ji užíval vědomě v rozporu s vůlí vlastníka. Kromě toho v případě vyhovění žalobě by neměl žalobce zajištěn do objektu přístup, neboť věcné břemeno cesty a stezky přes pozemky p. č. St. [Anonymizováno] a St. [Anonymizováno] bylo zřízeno ve prospěch pozemku p. č. [Anonymizováno], který vlastní žalovaná, nikoli ve prospěch stavby na pozemku.

3. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání a navrhl ho změnit a jeho žalobě vyhovět. Závěr soudu prvního stupně o neprokázání poslední pokojné držby k datu [datum] a jejím svémocném rušení žalovanou není správný. Již z žaloby na vyklizení ve věci sp. zn. [Anonymizováno] plyne, že žalobce dům dlouhodobě užíval. Existenci faktické držby nemohou výpovědi svědků ve správním řízení o zrušení trvalého pobytu zpochybnit, neboť faktická držba nemusí znamenat nepřetržitou fyzickou přítomnost. Žalobce uvedl, že stavbu po rozchodu obývá a dokončuje sám, což je nesporná skutečnost. V domě má své věci, využívá jej a přespává v něm, což uvedl i na policii. Na tom nic nezmění, že se současně zdržuje i v rozestavěném domě v [Anonymizováno]. Vystěhování jeho věcí a výměnu zámku u vstupních dveří žalovanou, které jsou svémocným rušením jeho držby, neboť mu znemožnily vstup do objektu a jeho faktické užívání, zjistil [datum], a šlo o jednání svévolné, bez soudního rozhodnutí či jiného zákonného oprávnění a bez jeho vědomí a souhlasu. Žaloba byla podána [datum], tedy včas. Pro běh prekluzivní lhůty je rozhodující datum konkrétního svémocného rušivého činu a nikoli dřívější právní spory či obecný nesouhlas s užíváním. Soudní řízení sama o sobě nepředstavovala fyzický zásah do držby žalobce, když i nadále dům fakticky užíval a měl k němu přístup svými klíči až do [datum]. Soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky jako je řádnost, poctivost nebo pravost držby, nýbrž chránit poslední pokojný stav držby bez ohledu na to, jak dlouho trvala. Otázka přístupu k pozemku (věcného břemene, které bylo zřízeno ve prospěch pozemku, nikoli stavby) není v daném řízení relevantní. Soud nesprávně přiznal žalované náhradu soudního poplatku [částka] Kč, který platil žalobce, nikoli žalovaná.

4. Žalovaná navrhla napadené usnesení potvrdit. Dokazováním bylo prokázáno, že od roku [Anonymizováno] odvolala souhlas s pobytem žalobce v domě a od té doby ho žalobce užívá bez právního důvodu. Držba vykonávaná proti výslovně projevené vůli vlastníka nemůže požívat právní ochrany. Ve správním řízení o zrušení trvalého pobytu bylo potvrzeno, že se žalobce v domě nezdržoval již před [datum]. Žaloba byla tedy podána po uplynutí lhůty šesti týdnů. Přístup ke stavbě je možný jen přes pozemky jiných vlastníků p. č. St. [Anonymizováno] a St. [Anonymizováno]. Jejich souhlas byl žalobci odvolán již v roce [Anonymizováno] a bez něj by objekt nemohl řádně užívat. Jako nový důkaz předkládá rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze [datum] o zrušení trvalého pobytu žalobci na adrese [adresa], které potvrdil Krajský úřad Jihomoravského kraje [datum] a toto rozhodnutí nabylo právní moci až po vydání napadeného usnesení. Nebyla tedy prokázána pokojná držba, její svémocné rušení, a žaloba byla podána opožděně.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), je odůvodněno odvolacími důvody podřaditelnými pod § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., projednal věc při jednání (když na rozdíl od soudu prvního stupně zákon odvolacímu soudu neumožňuje věc projednat bez jednání), provedl dokazování všemi důkazy navrženými účastníky před soudem prvního stupně, které měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí k dispozici, a novým důkazem (v odvolacím řízení přípustným, neboť vznikl až po rozhodnutí věci soudem prvního stupně) předloženým žalovanou (rozhodnutím [Anonymizováno] z [datum]) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

6. Předně je nutno uvést, že odvolací soud napravil pochybení soudu prvního stupně, jenž přehlédl neurčitost žaloby požadující uložit žalované (z hlediska vykonatelnosti neurčitou) povinnost žalobci „umožnit nerušený přístup a užívání domu na pozemku p. č. [Anonymizováno]“. Žalobce následně „upřesnil“ žalobu tak, že obnovením předchozího stavu mínil uložení povinnosti žalované žalobci umožnit nerušený přístup a užívání domu na pozemku p. č. [Anonymizováno], na němž se nachází jen předmětný dům bez čp/če (a to na západním konci pozemku), dále pergola a dvojgaráž (tedy žádný jiný objekt, který lze označit za dům), a to konkrétně „umožněním (obnovením přístupu k domu přes pozemky parc. č. St. [Anonymizováno] a St [Anonymizováno] a stavby na nich se nacházející), kterých je žalovaná spoluvlastnicí a přes které vede přístup od dotčeného domu k veřejné komunikaci“, což je nejpřirozenější přístup k ní. Navrhl tak uložit žalované povinnost obnovit předchozí stav a umožnit žalobci nerušený přístup a užívání domu nacházejícího se na pozemku p. č. [Anonymizováno], v obci a k. ú. [adresa], tedy konkrétně „vyklidit (tzn. umožnit průchod a průjezd) přístupovou cestu z veřejné komunikace (konkrétně z pozemku parc. č. [Anonymizováno]) k domu nacházejícímu se na západním konci pozemku parc. č. [Anonymizováno], v obci a k. ú. [adresa] vedoucí přes pozemky parc. č. [Anonymizováno], parc. č. St. [Anonymizováno] a parc. č. St. [Anonymizováno], všechny v obci a k. ú. [adresa]“ a strpět její využívání žalobcem a vydat žalobci „klíč od vstupních dveří k domu nacházejícímu se na západním konci pozemku parc. č. [Anonymizováno], v obci a k. ú. [adresa] a současně klíč od vstupních dveří (vrat) nacházejících se na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], v obci a k. ú. [adresa], které oddělují přístupovou cestu k domu nacházejícímu se na západním konci pozemku parc. č. [Anonymizováno], v obci a k. ú. [adresa] a veřejnou komunikaci na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa]“ a (jak dále upřesnil u odvolacího jednání) „zdržet se výměny zámků u uvedených dveří, aniž by alespoň jeden funkční klíč od každých dveří poskytla žalobci“.

7. Jelikož v žalobě (a v celém řízení u soudu prvního stupně) žalobce neučinil tvrzení o tom, že by žalovaná narušila držbu domu na pozemku p. č. [Anonymizováno] vykonávanou žalobcem jinak než výměnou zámku od vstupních dveří do tohoto domu (tedy ani jakýmkoli umístěním věcí na přilehlé pozemky tvořící přístupovou cestu k tomuto domu, faktickým bráněním žalobci ve využívání těchto pozemků k přístupu do domu, např. výměnou zámků od vstupních dveří či vrat nacházejících se na jiném pozemku než p. č. [Anonymizováno] či umožňujících průchod přes nemovitosti na jiném pozemku), bylo podání žalobce vyhodnoceno odvolacím soudem (současně) jako změna žaloby, která nemohla být v odvolacím řízení (ovládaném zásadou neúplné apelace – k tomu srov. např. nález Ústavního soudu z 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 2463/21, dostupný na webových stránkách tohoto soudu www.usoud.cz, stejně jako jeho další uváděná rozhodnutí) připuštěna (srov. § 216 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce jí totiž uplatnil jiný nárok (žalobní petit vycházející z jiných skutkových tvrzení, než která v žalobě a před soudem prvního stupně učinil a navrhl k nim důkazy, a která nadto s ohledem na zásadu neúplné apelace nejsou v odvolacím řízení přípustná). Skutečnost, že žalovaná postavila (mimo jiné) svou obranu na tvrzení, že žalobce nemá ke stavbě na pozemku p. č. [Anonymizováno] přístup proto, že vlastníci přilehlých pozemků mu zrušili souhlas s jejich užíváním (tvrzení o faktickém bránění v jejich užívání však neučinila ani žalovaná) na tom nic nemění. Odvolací soud proto změnu žaloby (která je nadto opět neurčitá v užití z pohledu vykonatelnosti bezobsažného pojmu „umožnit“) nepřipustil usnesením vyhlášeným při odvolacím jednání za přítomnosti účastníků (které tak nebyl povinen vyhotovit a účastníkům doručit, neboť proti němu není odvolání ani dovolání přípustné, není to třeba pro vedení řízení, ani nejde o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost, srov. § 176 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

8. Předmětem řízení tak zůstala původní žaloba na „umožnění“ žalobci žalovanou nerušeného přístupu a užívání domu na pozemku parc. č. [Anonymizováno], a to konkrétně vydáním klíčů od vstupních dveří, upřesněná v odvolacím řízení tak, že se jedná o zámek od vstupních dveří na domu nacházejícím se na západním konci tohoto pozemku a (v povinnosti „umožnění v užívání domu) tak, že se má žalovaná zdržet výměny zámku od týchž vstupních dveří bez vydání funkčního klíče žalobci.

9. Z důkazů předložených (a navržených žalobcem) odvolací soud zjistil, že se dne [datum] obrátil na policii, kde uvedl, že má spor s bývalou přítelkyní o vlastnictví domu č. p. [Anonymizováno] [adresa], kde má trvalý pobyt. Dům postavil z vlastních i společných financí. Dne [datum] zjistil, že jsou na domě v [Anonymizováno] vyměněné zámky, nemá tak přístup do obytné části domu; v minulosti mu již odpojili elektřinu a vodu, proto zde jen přespával a jinak bydlí v [Anonymizováno] v rozestavěném domě. V domě má ještě svoje věci, ale nemá k nim přístup. Žalovaná na něj v roce [Anonymizováno] podala žalobu na vyklizení (zjištěno z úředního záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství Jihomoravského kraje, Územního odboru [adresa], z [datum]).

10. V čestném prohlášení z [datum] uvedl [jméno FO], že [datum] byl svědkem, jak se pokusil žalobce klíči odemknout vchodové dveře na adrese [adresa]. Nešlo to, klíč do zámku nepasoval. V minulosti byl několikrát svědkem obdobného úkonu, kdy klíč do zámku bez problému zapadl. Z toho usoudil, že došlo k výměně zámku (jištěno z čestného prohlášení).

11. Z žaloby z [datum] odvolací soud zjistil, že žalovaná proti žalobci u Okresního soudu v [adresa] zahájila [datum] řízení vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] na vyklizení pozemku p. č. [Anonymizováno] a stavby lisovny a garáží na tomto pozemku, na základě tvrzení, že je výlučnou vlastnicí pozemku p. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa], na němž se nachází stavba lisovny s pobytovými místnostmi a garáží, náležející jí. Žalobce stavby užívá bez právního důvodu. Původně byli partneři, vztah skončil před mnoha lety. Žalovaný odmítá respektovat její vlastnictví, nehradí nic za užívané nemovité věci a nepodílí se na nákladech s užíváním spojených. Žalobkyně dlouhodobě usiluje o to, aby nemovitou věc opustil.

12. Z žaloby z [datum] podané k Okresnímu soudu [adresa] a vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] odvolací soud zjistil, že žalobce proti žalované podal žalobu o určení spoluvlastnického práva staveb na pozemku p. č. [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa] v rozsahu id. na základě tvrzení, že lisovnu s pobytovými místnostmi a garáže vystavěli v letech [Anonymizováno]-[Anonymizováno] pro účely společného bydlení. V současnosti stavbu obývá a dokončuje jen žalobce, žalovaná se po rozchodu odstěhovala. Následně nabyla pozemek p. č. [Anonymizováno] darovací smlouvou z [datum] a [datum] podala proti němu žalobu na jeho vyklizení. Z vyjádření žalované z [datum] k této žalobě pak zjistil, že žalovaná ji navrhla zamítnout proto, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť otázka vlastnictví se řeší jako předběžná v řízení o vyklizení. Její rodiče umožnili účastníkům na svém pozemku provést přestavbu letního domku na trvalé bydlení, na čemž se žalobce fyzicky i finančně podílel. Stavba není dosud zkolaudovaná a zapsaná v katastru nemovitostí. Partnerský vztah účastníků skončil v roce [Anonymizováno] a od té doby žalobce pozemek i na něm stojící stavby bez právního důvodu užívá. Vlastnictví začal žalobce tvrdit až poté, co začala činit kroky k jeho vyklizení. Žalovaná stavbu a její příslušenství neužívá, opustila je z důvodu agresivního jednání žalobce vůči ní a jejím rodičům, a pod sp. zn. [Anonymizováno] vede řízení o její vyklizení.

13. Z důkazů navržených a předložených žalovanou odvolací soud zjistil, že do protokolu o jednání u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] (o vyklizení nemovitosti) žalovaná (v řízení vystupující jako žalobkyně), mimo jiné, uvedla, že ve stavbě bydlí žalobce (v tamním řízení žalovaný) a za užívání nic neplatí. Dohoda byla taková, že bude v nemovitosti 10 let bydlet a tím si své investice odbydlí. Partnersky se rozešli v roce [Anonymizováno] a řešilo se vypořádání investic žalovaného, proto nechala vypracovat znalecký posudek na jejich ocenění. Žalovaný do protokolu uvedl, že v současné době staví svoji nemovitost a po jejím dokončení je ochotný se z předmětné nemovitosti vystěhovat. Ve stavbě už 3 roky nefunguje elektřina, vodu čerpá ze studny (zjištěno z uvedeného protokolu).

14. V katastru nemovitostí je zapsáno spoluvlastnické právo k ideální rodinného domu číslo popisné [Anonymizováno] na pozemku p. č. St. [Anonymizováno] a ke stavbě bez čp/če – jiná st. na pozemku p. č. St. [Anonymizováno] ve prospěch společného jmění [jméno FO] a [jméno FO] a k ideální ve prospěch žalované (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa] z [datum]) a k pozemkům p. č. St. [Anonymizováno], zast. pl. a nádvoří a St. [Anonymizováno], zast. plocha a nádvoří, k ideální ve prospěch [jméno FO] a k ideální ve prospěch žalované, kdy na obou pozemcích je zapsána povinnost věcného břemene cesty a stezky pro parcelu č. [Anonymizováno] dle smlouvy z [datum] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, LV [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa] z téhož dne). Ze snímku katastrální mapy odvolací soud zjistil, že na pozemku p. č. [Anonymizováno] je zakreslena stavba, stavby jsou také na pozemcích p. č. St. [Anonymizováno] a St. [Anonymizováno] pozemky na sebe navazují. Z leteckého snímku jsou patrné střechy staveb.

15. Obecní úřad [adresa] rozhodl o zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce na adrese [adresa], a to k návrhu žalované podanému [datum] na základě tvrzení, že žalovaný na adrese nebydlí a nezdržuje se, což potvrdili svědkové [jméno FO] a [jméno FO], a výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno vlastnictví [jméno FO], [jméno FO] a [Jméno žalované] (zjištěno z rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze [datum], č. j. [Anonymizováno]). Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje z [datum] č. j. JMK [č. účtu] bylo rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] potvrzeno, když uvedení svědkové potvrdili, že žalobce v nemovitosti [adresa] nebydlí ani se zde nikdy nezdržoval, přihlášen trvalý pobyt zde měl na základě souhlasu [jméno FO], bylo prokázáno, že tento objekt či jeho vymezenou část neužívá a nikdy v minulosti nedocházelo a nedochází k tomu, že by uvedený objekt bydlení využíval k uspokojování potřeby bydlení, resp. vedení domácnosti. Sám totiž uvedl, že užíval nezkolaudovanou stavbu na pozemku p. č. [Anonymizováno], ale ne přímo dům č. p. [Anonymizováno]. Jelikož stavba na pozemku p. č. [Anonymizováno] není dosud zkolaudovaná, nelze určit, zda tvoří s domem č. [Anonymizováno] funkční celek (zjištěno z citovaného rozhodnutí).

16. Předžalobní výzvou [tituly před jménem] [jméno FO] v zastoupení [jméno FO] a [jméno FO] z [datum] byl žalovaný upozorněn na podání žaloby na vyklizení stavby bez čp/če - jiné stavby na pozemku p. č. St. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (zjištěno z citované výzvy), tedy jiné stavby, než je předmětem tohoto řízení.

17. Z fotografií předložených žalobcem odvolací soud zjistil toliko to, že zachycují nějaký dům a věci (např. kolo, lednici, zavařovací sklenice a další) naskladněné v jedné blíže neurčitelné místnosti.

18. Podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

19. Podle § 1007 o. z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil (odst. 1). Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání (odst. 2).

20. Podle § 1008 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé (odst. 1). K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1 (odst. 2).

21. Podle § 1009 o. z. držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li z ní držitel vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou (odst. 1). Nevykonává-li držitel držbu, držba tím nezaniká. Ani smrt držitele nebo jeho zánik nepůsobí zánik držby (odst. 2).

22. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

23. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

24. Podle § 992 kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (odst. 1). Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával (odst. 2). Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému (odst. 3).

25. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

26. Podle § 176 o. s. ř. ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Žalobce žalobu označí jako žalobu z rušené držby. Ustanovení § 41 odst. 2 tím není dotčeno.

27. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

28. Podle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

29. Podstatou držební (posesorní) ochrany se zabýval ve své judikatuře i Ústavní soud. Dovodil, že řízení podle § 176 a násl. o. s. ř. má svůj hmotněprávní základ v § 1003, resp. v § 1007 občanského zákoníku. S ohledem na provizorní a prozatímní charakter ochrany držby nedochází v tomto řízení ani k posuzování právních otázek týkajících se např. oprávněnosti, řádnosti či poctivosti držby (žalovaný může toliko namítat, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil - srov. § 1007 odst. 1 občanského zákoníku), ale soud se omezuje pouze na zjišťování faktického skutkového stavu. Navíc lhůty stanovené pro rozhodování soudů (viz § 177 o. s. ř.) v těchto řízeních neumožňují rozsáhlé a podrobné zkoumání. Vyhovění žalobě nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k eventuální pozdější petitorní žalobě. Žalovanému, kterému bylo pravomocným rozhodnutím uloženo zdržet se zásahů do držby, resp. umožnit znovu nerušenou držbu, zůstává zachována možnost podat proti žalobci žalobu na ochranu svého vlastnického práva a v následném petitorním řízení prokazovat, že žalovaný (v řízení o ochranu z rušené držby žalobce) neoprávněně zasahuje do jeho vlastnického práva (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze 7. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 3018/18).

30. V nálezu z 9. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3474/21, Ústavní soud uvedl, že „[P]ro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně (libovolně) ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. Znovu je třeba zdůraznit, že v řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 občanského zákoníku), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 občanského zákoníku ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní. …Výprosník je sice pravým držitelem práva, které mu bylo povoleno z ochoty vykonávat, ale jen do doby, než bylo svolení odňato; vykonává-li je nadále, stává se držitelem nepravým [Spáčil, J., a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, str. 105-107]. O výprosu může jít jen za předpokladu, že si strany neomezí dobu užívání věci, přičemž takovéto omezení může vyplývat i z ujednaného účelu užívání [viz Hulmák M., a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), Komentář. 1. vydání, 2014, str. 188-194].“ 31. V nálezu z 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 2463/21, Ústavní soud uvedl (s odkazem na odbornou literaturu), že podstatu držební (posesorní) ochrany lze vysvětlit tak, že nikdo není oprávněn bez právního důvodu zasahovat do držby jiného. Pokud tak učiní (a nemá oprávnění do držby zasáhnout), „vzniká (bez ohledu na to, zda držbu samotnou považujeme za právo, či nikoliv) mezi držitelem a rušitelem právní vztah, jehož obsahem je zejména povinnost rušitele upustit od zásahů a uvést vše do předchozího stavu“ (SPÁČIL, J. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád. Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, s. 878). Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, nýbrž ochrana pokojného stavu; proto obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Kdo tvrdí, že držitelova držba není pravá, musí to prokázat, tj. musí prokázat některou ze skutečností § 993 o. z. Domněnku pravé držby stanoví též § 994.

32. Vypuzením z držby je v podstatě svémocné a fyzické odnětí detence věci nebo svémocné překažení výkonu drženého práva (nejde-li o pouhé rušení držby). Není třeba, aby vypuditel sám nabyl držbu, ze které jiného vypudil. O vypuzení z držby jde i v případě, že z detence (faktického ovládání) je vypuzen ten, kdo má věc se souhlasem držitele (například nájemník, oprávněný z práva užívacího apod.). K tomu srov. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, 2021, s. 129 - 131: J. Spáčil. Není vypuzením, když někdo nabyl držbu nebo detenci s vůlí dosavadního držitele, a odmítá věc - byť i protiprávně - vrátit; výjimku tu tvoří výprosa [srov. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 1. vydání, 2013, s. 124 - 126: J. Spáčil].

33. Podle nálezu Ústavního soudu z 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18, „Obecný soud v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod odepře stěžovateli zákonem garantovanou soudní ochranu, jestliže jeho žalobu z rušené držby zamítne na základě jiných než zákonem předvídaných skutečností (nesplnění podmínek posledního faktického stavu držby, jejího svémocného rušení a včasné podání žaloby z rušené držby). Zodpovědět spornou otázku, kterého z domů jsou sklepní prostory součástí (a z toho plynoucí posouzení, kdo je jejich oprávněný držitel a vlastník), je úkolem soudu až v případném řízení o petitorní žalobě, nikoli v řízení o žalobě z rušené držby. U řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet z předpokladu, že právní stav věci ustupuje fakticitě.“ 34. Z výše uvedeného je patrno, že v řízení musí žalobce prokázat svou poslední držbu sporné stavby a její svémocné rušení žalovanou. Soud nezjišťuje (a žalobce neprokazuje), zda se jedná o držbu řádnou (§ 991 obč. zák.), poctivou (§ 992 obč. zák.) nebo pravou (§ 993 obč. zák.), námitky žalované v tomto směru tudíž nemohou být důvodné. Tyto zásadní předběžné otázky (§ 135 odst. 2) soud řeší až v případném následném petitorním řízení vyvolaném žalovanou.

35. Žalovaná se pak v řízení může bránit tím, že bude namítat opožděnost žaloby, že žalobce získal proti ní nepravou držbu (tedy že se vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou) nebo že ji z držby vypudil (srov. § 1007 odst. 1 o. z.).

36. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud z provedeného dokazování k závěru, že žalobce prokázal svou poslední držbu sporné stavby a její svémocné rušení žalovanou.

37. Žalobce prokázal svou poslední držbu sporné stavby oznámením na policii [datum], čestným prohlášením [jméno FO] z [datum], žalobou žalované na vyklizení stavby z [datum], svou žalobou na určení spoluvlastnického práva ke stavbě z [datum] a vyjádřením žalované k této žalobě z [datum]. Ačkoli v oznámení na policii i uvedeném čestném prohlášení se hovoří o domě č. p. [Anonymizováno], z jejich dalšího obsahu, kontextu i z dalších uvedených důkazů je zřejmé, že se v nich jedná o dům uváděný žalobcem v žalobě, jenž (podle svých tvrzení) žalobce stavěl spolu s žalovanou (a nikoli o dům č. p. [Anonymizováno] spoluvlastněný žalovanou a jejími rodiči – viz posléze uvedené). Sama žalovaná tato zjištění podpořila svými důkazy, zejména protokolem o jednání u Okresního soudu v [adresa] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] o vyklizení nemovitosti z [datum]. Ze všech uvedených listinných důkazů se podává, že to byl žalovaný, kdo naposledy stavbu na pozemku p. č. [Anonymizováno] držel a užíval, a to nejprve na základě partnerského vztahu spolu s žalovanou (ať již společně stavěli nebo jen rekonstruovali již existující stavbu za účelem společného bydlení) a následně po rozchodu účastníků na základě jejich dohody, že si žalovaný užíváním stavby své investice do stavby „odbydlí“ (jak uvedla žalovaná prostřednictvím své zástupkyně do výše uvedeného protokolu o jednání). Jelikož takové užívání již vykazuje znaky úplatnosti (má žalobci kompenzovat vložené investice) a tudíž i stanovení lhůty dané uvedeným účelem, nelze v něm spatřovat výprosu ve shora uvedeném smyslu. Pokud pak žalovaná uvedla, že po rozchodu účastníků byla ze stavby vypuzena žalobcem (jeho chováním vůči ní a jejím rodičů „vykazujícím znaky domácího násilí“), pak k zachování své (spolu)držby mohla (měla) podat sama žalobu na ochranu držby proti žalobci. Pokud tak neučinila, pak její (spolu)držba zanikla (§ 1009 věta druhá o. z.). Nejde však o případ, který má na mysli § 1007 odst. 1 věty druhé o. z. Odhlédnuto od toho, že žalovaná by byla vypuzena ze spoludržby (nikoli ze své výlučné držby), poté následovala (jak sama do výše uvedeného protokolu uvedla) dohoda uzavřená v rámci vypořádání finančních nároků žalobce z investic do stavby o jejím užívání žalobcem za účelem odbydlení si investic (tedy o užívání svou podstatou úplatném a časově omezeném), která zapadá do kontextu tvrzení učiněných žalobcem. Poslední faktický stav byl tedy takový, že předmětnou stavbu na pozemku p. č. [Anonymizováno] fakticky držel žalobce, a to i v případě, že ji dočasně neužíval, avšak odmítal ji vyklidit (i kdyby již takto dohodnutá doba uplynula).

38. Žalobce prokázal i svémocné rušení jeho držby žalovanou, k níž došlo nikoli podáním žaloby žalovanou na vyklizení, nebo odvoláním jejího souhlasu či souhlasu jejích rodičů s jejím užíváním (jak usoudil soud prvního stupně), nýbrž výměnou zámku u vstupních dveří do stavby (čestným prohlášením [jméno FO] o výměně zámku a oznámením na policii). Ostatně žalovaná v řízení výměnu zámku ani dobu, k ní mělo dojít, nijak nezpochybnila a svou obranu o rušení žalobce již dříve (ve vztahu k námitce opožděnosti žaloby) založila na výše uvedených skutečnostech v daném řízení právně nevýznamných (o podání žaloby na vyklizení a o odvolání souhlasu s užíváním).

39. Jinak řečeno, nedostatek včasnosti žaloby žalovaná v průběhu řízení řádně nezpochybnila, pokud ho nespojila s rušením držby výměnou zámků a vystěhováním věcí žalobce, nýbrž s žalobou na vyklizení a dřívějším odvoláním souhlasu s užíváním stavby žalobcem a s tím, že žalobce objekt neužíval již od [datum], což opřela o výpovědi svědků ve správním řízení o zrušení trvalého pobytu žalobce v domě č. p. [Anonymizováno] a o užívání tohoto domu (nikoli sporné nezkolaudované a v katastru nezapsané stavby na pozemku p. č. [Anonymizováno] bez čísla popisného a evidenčního).

40. Namítá-li žalovaná, že žalobce získal nepravou držbu, pak dle § 993 by se musel v držbu vetřít svémocně, vloudit potajmu nebo lstí, nebo usilovat o proměnu v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, což nebylo prokázáno ani tvrzeno. K výprose se odvolací soud vyjádřil již výše. Otázku vlastnictví (či spoluvlastnictví) a další právní vztahy pak v tomto řízení posuzovat nelze, stejně jako to, zda držba žalobce byla řádná a poctivá.

41. Z výše uvedeného je zřejmé, že není správná ani úvaha soudu prvního stupně o opožděnosti žaloby proto, že od doby podání žaloby na vyklizení stavby v roce [Anonymizováno], kdy žalovaná dala žalobci najevo svůj nesouhlas s užíváním stavby, netrval pokojný stav držby, neboť ji žalobce nadále užíval vědomě ve zjevném rozporu s vůlí vlastníka stavby, a užívání tak není dlouhodobě pokojné.

42. Jelikož v řízení nezkoumá soud právní vztahy, nýbrž faktický stav, nemůže obstát ani závěr soudu prvního stupně (vycházející z námitky žalované) o tom, že žalobci nelze poskytnout ochranu držby, nemá-li ke stavbě zřízen přístup, neboť věcné břemeno cesty a stezky, zatěžující pozemky p. č. St. [Anonymizováno] a St. [Anonymizováno], přes něž podle soudu prvního stupně lze ke stavbě jedině přicházet (podle žalobce však toliko „nejpřirozeněji“), bylo zřízeno ve prospěch pozemku p. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalované.

43. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že žalobě v jejím upřesněném znění vyhověl (§ 220 o. s. ř.), když lhůta 3 dnů k plnění (§ 261a odst. 2 o. s. ř.) počíná běžet doručením usnesení (§ 171 odst. 1 o. s. ř.).

44. Výrok II je odůvodněn § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a plnou úspěšností žalobce v řízení. Náleží mu tak náhrada zaplaceného soudního poplatku [částka] Kč a nákladů zastoupení advokátem za dva úkony právní služby před soudem prvního stupně (převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby) a dva úkony právní služby v odvolacím řízení (sepis odvolání a účast zástupce u odvolacího jednání), když podání odstraňující vady žaloby nepovažuje odvolací soud za úkon účelný, neboť žaloba měla být určitá od počátku a nadto v převážném rozsahu toto podání obsahovalo odvolacím soudem nepřipuštěnou změnu žaloby. Žalobci tak náleží náhrada odměny advokáta podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) celkem za čtyři úkony podle § 9/1 a § 7 bodu 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty [částka], to je po [částka] Kč, celkem [částka] Kč, a čtyř paušálních částek náhrady hotových výdajů po [částka] Kč, to je [částka] Kč, celkem tedy [částka] Kč. Na náhradě za ztrátu času advokáta za čtyři půlhodiny po [částka] Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) náleží žalobci částka [částka] Kč a na cestovném zástupce k jednání odvolacího soudu [datum] náhrada za spotřebované pohonné hmoty [částka] Kč (spotřeba podle velkého technického průkazů vozidla [Anonymizováno] [Anonymizováno] 4,5 l/100 km, při ujetých [anonymizováno] km z [adresa] a zpět tedy celkem 4,46 l při ceně motorové nafty podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. 34,10 Kč za litr) a paušální náhrada [částka] Kč (5,9 Kč za každý ujetý kilometr podle téže vyhlášky při ujetých [Anonymizováno] km). Celkem tak na nákladech zastoupení náleží žalobci náhrada [částka] Kč zvýšených o částku [částka] Kč z odměny a náhrad odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty, jíž je advokát zastupující žalobce plátcem [§ 137 odst. 1, odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Na náhradě nákladů řízení tak spolu se soudním poplatkem náleží žalobci celkem jím požadovaná částka [částka] Kč splatná k rukám advokáta v řízení zastupujícího žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).