1 Co 68/2015-246

Rubrum

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Zavrtálka a soudců JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Ladislava Bognára v právní věci žalobkyně Ing. Jany Pxxxxxxxxx, bytem xxxxxxxxxxxxxx, zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze, Politických vězňů 21, proti žalované Středomoravské nemocniční a.s., se sídlem v Prostějově, Mathonova 291/1, IČ 27797660, zastoupené JUDr. Jiřím Černoškem, advokátem se sídlem v Prostějově, Komenského 23, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České pojišťovny, a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy, k odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2014 č.j. 24 C 89/2011-192, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2015 č.j. 24C 89/2011-236, t a k t o :

Výrok

I. Rozsudek krajského soudu se p o t v r z u j e .

Odůvodnění

O d ů v o d n ě n í : Krajský soud uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy částku 1.000.000 Kč (odstavec I. výroku), žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 47.191 Kč (odstavec II. výroku), žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované uložil zaplatit České republice Krajskému soudu v Brně 100% státem vynaložených nákladů řízení, jejichž výše bude specifikována (odstavec III. výroku) a žalované a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 10.000 Kč (odstavec IV. výroku). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2015 č.j. 24C 89/2011-236 byla stanovena výše nákladů řízení, k jejichž náhradě jsou dle výroku III. povinni žalovaná a vedlejší účastník částkou 47.852 Kč. Rozsudek krajského soudu napadla žalovaná včasným odvoláním, v němž namítala, že krajský soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Znalecký posudek popisuje průběh porodní a poporodní péče ve vztahu k žalobkyni, který byl v souladu s požadavky lege artis. Znalecký ústav se rovněž vyjádřil k následné péči o nezletilého a konstatoval, že resuscitace a postresuscitační péče u novorozence s těžkou poruchou poporodní adaptace byla vedena velmi erudovaně a lege artis. Ošetřující personál včas rozpoznal závažnost stavu, reagoval adekvátně a zajistil rychlý transport na specializované pracoviště. Péče u novorozence byla vedena lege artis. Slyšený znalec uvedl, že nelze prokázat ani vyvrátit příčinnou souvislost a nelze s určitostí ani na 50% pravděpodobnosti vyjádřit, zda je či není dána příčinná souvislost mezi postupem žalované a zdravotním stavem syna žalobkyně. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. K údajně nesprávně vedené zdravotnické dokumentaci žalobkyně žalovaná uvedla, že pokud by nevedla zdravotnickou dokumentaci řádně, byla by za to sankcionována Krajským úřadem Olomouckého kraje, orgánem příslušným hodnotit, zda je zdravotnická dokumentace vedena řádně či nikoli, což se nestalo. Ke kvalitě kardiotokografického (dále jen KTG) záznamu a jeho hodnocení žalovaná uvedla, že česká gynekologicko-porodní společnost doporučuje kontinuální monitorování plodu, což nelze chápat jako kontinuální KTG monitor trvající po celou dobu porodu. Kontinuální KTG záznam je ideálním stavem, který však není vždy možný. Pořízení hodnotitelného KTG záznamu ve druhé době porodní často znesnadňuje, až znemožňuje, konstituce pacientky a aktivní tlačení. Pokud krajský soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že žalobkyni byla odebrána rovnost zbraní, neboť zdravotnické zařízení má vždy převahu, pak žalovaná tvrdila, že v řízení nebylo přistupováno k oběma stranám řízení stejně, když např. žalované nebyly připuštěny dotazy na vyslýchaného znalce. Na základě uvedených skutečností žalovaná navrhovala změnu napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že dle ustanovení § 3030 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále NOZ) se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I. NOZ, tedy včetně zásady vyjádřené v ustanovení § 6 odst. 2 NOZ, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Uvedená zásada se uplatňovala v judikatuře i dříve, kdy například Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí s. zn. 25 Cdo 1062/2002 uvedl, že nedostatky ve vedení lékařské dokumentace nemohou jít k tíži pacienta. Žalobkyně považuje uvedený argument za naprosto stěžejní pro posouzení dané věci, neboť se již nejedná o pouhý právní názor plynoucí z právní teorie či z judikatorní praxe, ale o jednu z hlavních zásad soukromého práva zákonodárcem od 1. ledna 2014 explicitně kodifikovanou. Je přitom nepochybné, že žalovaná byla dle ustanovení § 67b odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu účinného do 31. března 2012 povinna vést zdravotnickou dokumentaci, a to dle ustanovení § 67b odst. 4 průkazně a čitelně a uchovávat ji dle ustanovení § 6 odst. 2 a 4 a přílohy číslo 3. položky 5 vyhlášky č. 385/2006 Sb. o zdravotnické dokumentaci, rovněž účinné do 31. března 2012, v případě ústavní péče po dobu 40 let od poslední hospitalizace pacienta ve zdravotnickém zařízení poskytujícím ústavní péči. Stejně tak žalovaná byla i dle ustanovení § 54 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách účinného od 1. dubna 2012 doposud povinna vést zdravotnickou dokumentaci průkazně a čitelně a uchovávat ji dle ustanovení § 5 odst. 2 a 4 a § 7 odst. 1 přílohy číslo 3. položky 5 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci rovněž účinné od 1. dubna 2012 doposud po dobu 40 let od hospitalizace pacienta. Přesto žalovaná KTG záznam z porodu žalobkyně průkazně a čitelně nevedla a vyvolala protiprávní stav, z nějž s ohledem na ustanovení § 3030 a § 6 odst. 2 NOZ nemůže těžit. Nadto byla žalovaná rovněž povinna dle ustanovení § 11 zákona č. 20/1966 Sb. poskytovat žalobkyni a jejímu synovi zdravotní péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Přestože šlo v případě porodu žalobkyně o porod patologický, po němž musel být syn žalobkyně dokonce resuscitován, žalovaná po porodu neprovedla u syna žalobkyně vyšetření ASTRUP. Rovněž neprovedením vyšetření ASTRUP bezprostředně po porodu jednala žalovaná protiprávně, porušila svou právní povinnost vyplývající z ustanovení § 11 zákona č. 20/1966 Sb. a rovněž z tohoto svého protiprávního činu, respektive z absence výsledků vyšetření ASTRUP nemůže s ohledem na ustanovení § 3030 a § 6 odst. 2 NOZ těžit. Z absence průkazně a čitelně vedeného KTG záznamu žalovanou, stejně z absence výsledků vyšetření ASTRUP bezprostředně po porodu syna žalobkyně žalovaná v žádném případě nemůže těžit. Při absenci průkazně a čitelně vedeného KTG záznamu nutno vycházet právě z varianty, že lhůta k provedení operačního porodu rozhodně začala běžet již před 9.20 hod., přesto žalovaná ukončila porod za pomoci porodnických kleští až v 9.50 hod. Navíc zástupce znaleckého ústavu vypověděl, že v 9.05 hod. se na KTG záznamu objevila patologie a pokud by hypoteticky byla celá doba od 9.05 hod. do 9.50 hod. byla patologická, takové dítě by nevyvázlo bez trvalých následků. Při nejistotě způsobené absencí výsledku vyšetření ASTRUP v důsledku nesprávného postupu žalované je nutno vycházet z varianty příznivější pro žalobce, tedy že nedostatek kyslíku byl u něj dlouhodobý a byl příčinou poškození zdraví. Ve světle uvedených argumentů je nutno odmítnout argument žalované, že průběh porodní a poporodní péče ve vztahu k žalobkyni byl lege artis, neboť ze závěrů znaleckého ústavu jednoznačně vyplývá, že úroveň porodní péče v důsledku špatné čitelnosti KTG záznamu nelze hodnotit a bezprostředně po porodu nebylo synovi žalobkyně zcela jistě provedeno indikované vyšetření ASTRUP. Argumentuje-li žalovaná, že příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, popírá jednu z hlavních zásad soukromého práva vyjádřenou v ustanovení § 6 odst. 2 NOZ, podle nějž nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal. Vzhledem k uvedenému navrhla žalobkyně potvrzení rozhodnutí krajského soudu jako věcně správného. Odvolací soud po zjištění, že podané odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. a je odůvodněno relevantním odvolacím důvodem dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal postupem podle ustanovení § 206, § 212, § 212a o.s.ř. napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Projednávanou věc je třeba v souladu s §§ 3028 a § 3079 zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku i v současné době posuzovat – vzhledem k tvrzenému porušení osobnostních práv postupem non lege artis dne 11. srpna 2008 podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, hlavy II., oddílu 1., § 11 až § 13 ve znění po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen obč. zák.). Podle článku 8.

1. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Podle § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. o zdraví lidu ve znění platném do 31.12.2008 zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákony. Podle § 67b odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. o zdraví lidu ve znění platném do 31.12.2008 zdravotnická zařízení jsou povinna vést zdravotnickou dokumentaci. Podle odst. 2 zdravotnická dokumentace obsahuje a) osobní údaje pacienta v rozsahu nezbytném pro identifikaci pacienta a zjištění anamnézy, b) informace o onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče. Podle odst. 4 zápis ve zdravotnické dokumentaci musí být veden průkazně, pravdivě a čitelně; je průběžně doplňován a musí být opatřen datem zápisu, identifikací a podpisem osoby, která zápis provedla. Opravy ve zdravotnické dokumentaci se provádí novým zápisem s uvedením dne opravy, identifikací a podpisem osoby, která opravu provedla. Původní záznam musí zůstat čitelný. Podle ustanovení § 11 obč. zák. fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle ustanovení § 13 odst. 1 obč. zák. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle odst. 2 pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle odst. 3 výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Zákonným předpokladem vzniku práva na použití sankcí k ochraně osobnostní sféry fyzické osoby za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti je : 1) zásah do osobnostních práv fyzické osoby, který vyvolal nebo byl objektivně způsobilý vyvolat újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnostních práv fyzické osoby, 2) protiprávní (neoprávněný) charakter tohoto zásahu, 3) příčinná souvislost mezi neoprávněným zásahem a zmíněnou újmou. Zákonným předpokladem vzniku práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák. je: 1) protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby, 2) snížení důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti ve značné míře a 3)příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem do osobnostní sféry a snížením důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti. Předmětem ochrany podle ustanovení § 11 obč. zák. jsou taková ryze osobní práva občana, jež ovlivňují rozvoj jeho osobnosti a jsou s ní úzce spjata. Všestranný rozvoj a uplatnění osobnosti občana je hlavním smyslem a cílem této občanskoprávní ochrany, a toto hledisko je určující při posuzování otázky, zda a která práva jsou ustanovením § 11 obč. zák. chráněna. Z uvedené zákonné úpravy je zřejmé, že ochrana je poskytována i právu občana na zdraví, lidskou důstojnost a soukromí. I když „soukromý život“ je širokým pojmem, s přihlédnutím ke zmíněné zásadě ochrany všestranného rozvoje občana z něj nepochybně vyplývá, že musí do určité míry zahrnovat i právo na seberealizaci, na vytváření a rozvíjení vztahů s dalšími lidmi i příbuznými. Součástí soukromého života je tedy i rodinný život, zahrnující jak citové, morální a sociální vztahy mezi příbuznými, tak i vztahy materiální povahy, mezi něž mimo jiné patří i vzájemná vyživovací povinnost, apod. Tento názor již ostatně vyslovil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 1.3.2000, sp.zn. II. ÚS 517/99. Protiprávní narušení takových vztahů ze strany jiného subjektu představuje neoprávněný zásah do práva na zdraví, důstojnost, soukromí a rodinný život. Z dikce ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák. zřetelně vyplývá, že výčet chráněných osobnostních práv fyzické osoby je zde toliko demonstrativní (citované ustanovení používá pojem „zejména“), proto snížení důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti ve značné míře není jediným případem, kdy postižené fyzické osobě vznikne právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podmínky pro vznik tohoto práva proto mohou být splněny i v jiných případech protiprávních zásahů do osobnostní sféry fyzické osoby, kde není zadostiučinění podle § 13 odst.1 obč. zák. postačující; zejména tomu může být též v případech závažných zásahů do práva na osobní soukromí zásahem do života a zdraví, zejména pak smrtí osoby blízké, kterou způsobil jiný subjekt. Pro posouzení, zda fyzické osobě vzniká právo na přiměřené zadostiučinění ve formě náhrady nemajetkové újmy v penězích, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Z kritérií uvedených v ustanovení § 13 odst. 3 obč. zák. však vyplývá, že při stanovení výše náhrady je třeba přihlédnout k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo a závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, který při zkoumání „značné míry“ zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby přihlíží v prvé řadě k charakteru zásahu do osobnostních práv fyzické osoby, k jeho formě a následkům, k postavení postižené osoby ve společnosti i v soukromí, k době a situaci, v níž došlo k protiprávnímu zásahu, v neposlední řadě také k důsledkům, které protiprávní zásah vyvolal v osobnostní sféře fyzické osoby s přihlédnutím k tomu, která z dílčích složek osobnostních práv byla ohrožena či poškozena, způsobu prezentování na veřejnosti, době trvání zásahu, případně k dalším okolnostem případu, které jsou pro hodnocení závažnosti zásahu významné. Vzhledem k tomu, že náhrada nemajetkové újmy v penězích má funkci reparační vůči postižené osobě, ale nikoli likvidační vůči původci zásahu, lze též přihlédnout k poměrům původce zásahu a k jeho možnostem a schopnostem náhradu nemajetkové újmy ve stanovené výši platit. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že původně se žalobci, nezl. syn žalobkyně xxxxxxxx a žalobkyně, domáhali náhrady nemajetkové újmy v penězích v celkové částce 10.000.000 Kč. Tvrdili, že žalovaná při porodu nezletilého žalobce dne xxxxxxxxxx v zařízení žalované ve Šternberku desítky minut adekvátně nereagovala na KTG záznamy tísně plodu a porod neukončila císařským řezem. Přitom na KTG záznamu byly již nejpozději v 9:05, tedy 45 minut před porodem, zaznamenány pozdní decelerace, tj. jednoznačně patologický záznam, který byl indikací k předčasnému ukončení porodu císařským řezem. Nezletilý žalobce se tak narodil těžce hypoxický, hypotonický, cyanostický, nedýchající, s tepovou frekvencí 60/min., po porodu musel být resuscitován. V dalším vývoji trpěl a stále trpí opožděním psychomotorického vývoje se smíšenou hybnou poruchou vyžadující intenzivní rehabilitaci, včetně Vojtovy metody. V neposkytnutí odpovídající léčebné péče žalobci spatřovali neoprávněný zásah žalované do práva na zdraví nezletilého žalobce a práva na soukromí žalobkyně jako matky. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že porod byl veden standardně, lege artis a lékaři, ani další personál neporušili žádnou ze svých povinností. Usnesením krajského soudu ze dne 12. prosince 2014, č.j. 24 C 89/2011- 178 byla žaloba nezletilého žalobce vyloučena k samostatnému řízení a předmětem řízení zůstala pouze žaloba žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 1.000.000 Kč. Krajský soud z obsahu zdravotnické dokumentace a znaleckého posudku vypracovaného Univerzitou Karlovou v Praze, 3. lékařskou fakultou, včetně doplnění tohoto posudku a z výslechu doc. MUDr. Eduarda Kučery, zjistil, že dne xxxxxxxxxx došlo v zařízení žalované ve Šternberku v 9:50 hodin k porodu syna žalobkyně pomocí východových kleští. Novorozenec se narodil se závažnou poruchou poporodní adaptace. Agar skóre bylo v první minutě pouze 1, v páté minutě 3 a desáté minutě 4, dominovala absence dechové aktivity, nízká srdeční frekvence, hypotonie a porucha prokrvení a okamžitě musel být resuscitován. V 10.50 byl přeložen na jednotku intenzivní péče FN Olomouc. Čtvrtý den života byl poprvé vyšetřen dětským neurologem a jeho stav byl hodnocen jako hypoxicko- ischemická encefalopatie 1. stupně v důsledku těžké porodní asfyxie. Jeho současný stav je takový, že se u něj pravděpodobně rozvinula těžká forma dětské mozkové obrny, nelze vyloučit ani kombinaci s jinou poruchou. Dle doplnění posudku je nezletilý těžce opožděn pohybově (není schopen chůze, přesouvá se koulením, sedí s ortopedickými pomůckami) i smyslově, především v oblasti řeči. Psychické postižení ve smyslu sociálního vnímání, zraku, sluchu a především chápání není tak těžké a je schopen pomoci technologických pomůcek komunikovat s okolím. Krajský soud označil absenci originálu KTG záznamů ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně vedené žalovanou za zásadní, což potvrdil i znalec doc. MUDr. Eduard Kučera, CSc., dle něhož jde o zásadní dokument pro účely odborného hodnocení a je pravidlem, že originál KTG záznamu je k dispozici v kvalitě způsobilé k odbornému posouzení. V daném případě KTG záznamy byly žalovanou při porodu syna žalobkyně provedeny, neboť žalovaná žalobcům návazně pořídila i jejich fotokopie. Tyto dle závěrů znaleckého posudku nejsou v takové kvalitě, aby byly odborně zhodnoceny a z přiložené dokumentace se proto nelze vyjádřit o postupu lege artis či non lege artis při vedení porodu. Žalovaná přes výzvu krajského soudu k důkazu žádné KTG záznamy ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně nepředložila. Krajský soud proto konstatoval, že žalovaná zmařila možnost provedení klíčového důkazu, což mělo stěžejní význam pro celý proces zjišťování skutkového stavu a pro možnost posouzení příčinné souvislosti mezi vedením porodu nezletilého a jeho poporodním zdravotním postižením. Doc. MUDr. Eduard Kučera, CSc. zhodnotil předložené fotokopie KTG záznamu jako dosti neprůkazné, přesto z nich vyplývá, že v 9:05 a v 9:20 se na KTG záznamu objevila patologie. V období od 9:05 do 9:14 se na fotokopii záznamu vyskytují tři decelerace, pravděpodobně II. typu (tzv. pozdní decelerace, které jsou stejně jako III. typ rizikové, s typem I. naopak nebývají zásadní problémy). V období od 9:14 je bradykardie a od 9:27 nelze z fotokopií KTG záznamu vývoj určit. Zde mohl lékař patologie ze záznamu číst. Za této situace měl být porod ukončen za optimálních podmínek v 9:35 hodin. Pokud došlo ke klešťovému porodu až v 9:50 hodin, lze hovořit o nesplnění lhůty 15 až 20 minut k ukončení porodu. Protože další průkazné záznamy KTG chybí, lze se hypoteticky vyjádřit, že pokud by se v 9:30 patologie odstranila, lhůta by padla. Pokud by ale patologie pokračovala, tak bylo postupem souladným s náležitou odbornou úrovní, aby byl porod ve lhůtě 15 až 20 minut ukončen a ukončení až v 9:50 hodin bylo v rozporu s postupem dle náležité odborné úrovně. K příčinné souvislosti mezi vedením porodu a zdravotním stavem nezletilého znalecký posudek uvedl, že ji nelze na základě dostupných informací jednoznačně z více než 50% pravděpodobností prokázat, neboť nebyla provedena další vyšetření k vyloučení jiných příčin stavu nezletilého. Podle současných znalostí nejsou vzácné situace, kdy určitá genetická porucha vede ke zvýšení citlivosti či zranitelnosti plodu v období porodu. V doplnění posudku znalecký ústav konstatoval, že způsob porodu mohl negativně ovlivnit současný zdravotní stav nezletilého, avšak na základě dostupných informací nelze konstatovat, zda pouze těžká porodní asfyxie měla současný stav za následek. Stejně tak se nelze jasně vyjádřit, zda při ukončení porodu do 15 až 20 minut od 9:05 hodin by k uvedeným následkům nedošlo. Doc. Kučera zdůraznil, že příčinnou souvislost nelze prokázat ani vyvrátit, neboť žalovanou nebylo bezprostředně po porodu provedeno vyšetření acidobazické rovnováhy (tzv. ASTRUP). ASTRUP ukazuje pH krve, koncentraci plynů a kyseliny mléčné a umožňuje vyhodnotit, zda nedostatek kyslíku byl pouze krátkodobý nebo dlouhodobý. Průměrný rozumný odborník by ASTRUP po patologickém porodu měl nechat provést. Pokud byl ASTRUP proveden až později v Olomouci a nikoliv bezprostředně žalovanou, jeho výsledky byly zásadně odlišné, neboť faktor času má v tomto směru zásadní význam. Lze shrnout, že v období od 9:05 se v průběhu porodu vyskytly patologie zachycené a zjistitelné v KTG záznamu. Vývoj od 9:27 již nelze pro neprůkaznost zdravotnické dokumentace určit, neboť originál KTG záznamu žalovaná k důkazu nepředložila a z žalobkyní předložené fotokopie nelze pro nedostatečnou kvalitu dovodit ničeho. Na základě těchto neúplných podkladů nemohl znalec učinit jednoznačný závěr, zda byl postup žalované lege artis či nikoliv. Pokud by patologie pokračovala, tak bylo postupem souladným s náležitou odbornou úrovní, aby byl porod ve lhůtě 15 - 20 minut ukončen a ukončení až v 9:50 hodin by bylo v rozporu s postupem dle náležité odborné úrovně. V dokumentaci chybí zásadní údaj o tom, kdy byl klešťový porod žalovanou indikován, v rozporu s postupy průměrně rozumného odborníka nebylo žalovanou bezprostředně po porodu provedeno vyšetření acidobazické rovnováhy (ASTRUP) nezletilého. Pokud by byla hypoteticky celá doba od 9:05 do 9:50 patologická, dítě by dle znalce nevyvázlo bez trvalých následků. Krajský soud dospěl k závěru, že za situace, kdy a) dle znaleckého vyjádření se v průběhu porodu počínaje 9:05 do 9:27 hod. objevily prokazatelné a rozpoznatelné patologie b) vývoj od 9:27 hod. nemohl být zjištěn, neboť žalovaná zmařila možnost provedení klíčového důkazu originálem KTG záznamu, kterým přitom dříve prokazatelně disponovala a který byla povinna uchovat a soudu předložit a nelze proto na základě dokumentace určit, zda v období od 9:27 do 9:50 patologie odpadly či nikoliv a zda byl postup žalované ohledně ukončení porodu lege Artis či nikoliv c) v 9:50 hod. se per forcipem narodilo dítě stižené hypoxicko- ischemickou encefalopatií prvního stupně v důsledku těžké porodní asfyxie d) žalovaná nezachytila ve zdravotnické dokumentaci dobu indikace ukončení porodu pomocí východových kleští e) žalovaná neprovedla indikované poporodní vyšetření dítěte ASTRUP, v důsledku čehož nemohla být hodnocena ani otázka příčinné souvislosti, je nutno v zájmu zachování rovnosti zbraní účastníků vzniklý informační deficit ohledně neoprávněnosti zásahu žalované a příčinné souvislosti mezi neoprávněným zásahem žalované a újmou na zdraví syna žalobkyně, dále sekundární újmou na soukromí a rodinném životě žalobkyně jako jeho matky, vyřešit kompenzací informačního deficitu bez zavinění žalobkyně k tíži žalované. Krajský soud konstatoval, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by patologie, které prokazatelně v průběhu porodu počínaje 9:05 hod. vyvstaly, jakkoliv odpadly. Ukončení porodu až v 9:50 hodin za této situace nebylo v souladu s postupem dle náležité odborné úrovně. Žalovaná neprokázala opak, tj. skutečnosti, že její postup byl lege artis a že kauzalita dána není. Případné genetické poruchy vedoucí ke zvýšení citlivosti či zranitelnosti plodu nebyly zjištěny. K absenci originálu KTG záznamu ve zdravotnické dokumentaci krajský soud správně vycházel ze závěrů rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2013, č.j. 1 Co 271/2010-321, jež byly závazně v této věci vyjádřeny v rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3631/2011, že rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí ten který účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, to znamená právní předpis, který je na sporný vztah aplikován. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat, a jehož při nesplnění této povinnosti stíhá nepříznivý následek v podobě neúspěchu ve sporu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí.“ Krajský soud zcela správně konstatoval, že právní povinností žalované bylo vést zdravotnickou dokumentaci průkazně, pravdivě a čitelně tak, jak tato povinnost vyplývá pro období do 31. března 2012 z § 67b odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů a pro období od 1. dubna 2012 z § 54 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů. Pokud žalovaná zmařila možnost provedení klíčového důkazu KTG záznamu, kterým přitom dříve prokazatelně disponovala, který byla povinna uchovat a soudu předložit, a nezachytila-li ve zdravotnické dokumentaci všechny relevantní informace (dobu indikace ukončení porodu pomocí východových kleští) a neprovedla-li indikované vyšetření ASTRUP, bylo by neprovedení kompenzace informačního deficitu vyvolaného bez zavinění žalobkyně ohledně neoprávněnosti zásahu žalované a příčinné souvislosti v rozporu s požadavkem rovnosti zbraní a tedy i v rozporu s požadavkem na spravedlivý proces. Závěr krajského soudu nebyl pro žalovanou nepředvídatelný a rozhodnutí není překvapivé, neboť v souvislosti s problémy se zdravotnickou dokumentací na přípravném jednání i na jednání ve věci samé od počátku krajský soud opakovaně avizoval, že k obdobnému procesnímu řešení dojde. Po právní stránce krajský soud učinil závěr, že v příčinné souvislosti s porušením povinnosti poskytovat zdravotní péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy uložené v té době § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů došlo k fatálnímu poškození zdraví syna žalobkyně a tedy i k neoprávněnému zásahu žalované do osobnostních práv žalobkyně chráněných § 11 a násl. obč.zák., a to zásahem do jejího práva na soukromí a na rodinný život. Z bohaté judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manžela, rodičů dítěte nebo jiné osoby blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Krajský soud konstatoval, že nemajetková újma vzniklá žalobkyni fatálním poškozením zdraví syna je objektivně a evidentně mimořádně závažná a byla prokázána zdravotnickou dokumentací, znaleckým posudkem včetně jeho doplnění a účastnickou výpovědí žalobkyně i svědeckou výpovědí jejího manžela Petra Pxxxxxxx. Syn žalobkyně se narodil se závažnou poruchou poporodní adaptace, dominovala absence dechové aktivity, nízká srdeční frekvence, hypotonie a porucha prokrvení, okamžitě musel být resuscitován, jeho stav byl hodnocen jako hypoxicko-ischemická encefalopatie prvého stupně v důsledku těžké porodní asfyxie. Jeho současný stav je takový, že se u něj pravděpodobně rozvinula těžká forma dětské mozkové obrny, nelze vyloučit ani kombinaci s jinou poruchou. Dle doplnění znaleckého posudku je syn žalobkyně těžce opožděn pohybově, není schopen chůze, přesouvá se koulením, sedí s ortopedickými pomůckami i smyslově především v oblasti řeči. Psychické postižení ve smyslu vnímání zraku, sluchu a především chápání není tak těžké a je schopen pomocí technologických pomůcek komunikovat s okolím. V důsledku toho došlo ke zcela zásadnímu narušení rodinného života žalobkyně, která sama vypověděla, že zejména začátek byl pro ni hodně špatný, jen ležela, brečela a pak se rozhodla, že bude bojovat a snažit se zajistit synovi kvalitní život, vše odsunula a věnovala se jen péči o něj. Další dvě děti musely jít stranou, totéž manžel. Rodina se ocitla „vzhůru nohama“, žalobkyně neměla čas na nic jiného, než na péči o syna. Přes pokus nastoupit z finančních důvodů do práce s tím, že o syna by se starala tchýně, se to nedalo zvládat, vývoj syna se zastavil. Manžel žalobkyně dříve pracoval jako řidič v mezinárodní přepravě a odjížděl tak skoro na celý týden. Dal však výpověď a začal pracovat jako montážní dělník, aby mohl více pomáhat v péči o syna, která je stále náročnější i fyzicky s přibývající váhou syna, stejně aby se mohl věnovat dcerám, když toto žalobkyně sama nezvládala. Tyto skutečnosti potvrdil i manžel žalobkyně Petr Pxxxxxx. Volnou úvahou krajský soud dospěl při zvážení všech kritérií dle § 13 odst. 2 a 3 obč. zák., že žalobou nárokovaná částka 1.000.000 Kč je přiměřená a koresponduje s relací vytvořenou pro mimořádně závažné případy zásahu do práva na soukromí a rodinný život, kdy krajský soud opětovně poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 Co 271/2010-321. Odvolací soud konstatuje, že krajský soud zjistil skutkový stav dostatečně a učiněná skutková zjištění jsou správná. Při provádění dokazování neporušil žádné z procesních ustanovení pro provádění důkazů dle ustanovení § 122 a násl. o.s.ř. a rovněž tak hodnocení provedených důkazů krajským soudem je v souladu s ustanovením § 132 a násl. o.s.ř. Na základě řádně zjištěného skutkového stavu učinil krajský soud přiléhavé právní závěry, které v písemném odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil. Žalovaná při odvolacím jednání tvrdila, že jí byla uložena povinnost hradit žalobkyni nemajetkovou újmu, protože nepředložila KTG záznamy z porodu žalobkyně. Žalovaná zcela přehlíží zjištěný skutkový stav, kdy se v prvé řadě žalobkyni při porodu vedeném žalovanou narodilo dítě stižené hypoxickoischemickou encefalopatií prvního stupně v důsledku těžké porodní asfyxie. V řízení bylo prokázáno, že v průběhu porodu se počínaje 9.05 hod. objevily prokazatelné patologie, na což žalovaná adekvátně nereagovala s náležitou odbornou úrovní tak, aby byl porod ukončen ve lhůtě 15 až 20 minut. Ze zdravotnické dokumentace žalobkyně nevyplývá, co vedlo žalovanou k indikaci a ukončení porodu pomocí východových kleští až v 9.50 hod. a kdy takové rozhodnutí učinila. Dle znalce při rozpoznatelné patologii porodu v 9.05 hod. měl být porod ukončen optimálně v 9.35 hod. Pokud bez zlepšení průběhu porodu došlo ke klešťovému porodu v 9.50 hod., byl takový postup žalované v rozporu s postupem dle náležité odborné úrovně. Pokud se žalovaná procesně bránila, že poporodní stav nezletilého nebyl v příčinné souvislosti s vedením porodu, byla k tomuto tvrzení povinna označit důkazy a to v souladu s citovaným rozhodnutím NS ČR sp. zn. 30Cdo 3631/2011. Odvolací soud nepřihlédl k tvrzení žalované, že je dávno překonán názor o přenosu důkazního břemene na žalovanou v případě absence KTG záznamů, k čemuž doložila protokol o jednání před odvolacím Krajským soudem v Brně ve věci 44 Co 392/2013 ze dne 1. dubna 2015, rozsudek Okresního soudu v Prostějově č.j. 6 C 689/2009 – 231, rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 44 Co 392/2013 – 258, Okresního soudu v Prostějově č.j. 5 C 175/2011 – 279, neboť je povinen v rozhodovací praxi vycházet ze stanovisek Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí. Tomuto požadavku legitimního očekávání zakotvenému v ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb. NOZ dostatečně vyhověl i krajský soud, který žalovanou opakovaně poučil jak při přípravném jednání, tak v průběhu dalších jednáních, o zamýšleném přenosu důkazního břemene k posouzení příčinné souvislosti mezi vedením porodu žalovanou a těžkou porodní asfyxií syna žalobkyně. Krajský soud zcela správně vyložil důvody tohoto postupu, které jsou v souladu s veřejně dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v těchto věcech. Pokud žalovaná v odvolacím řízení požadovala doplňující výslech Doc. MUDr. Eduarda Kučery, CSc., odvolací soud přečetl výpověď tohoto znalce učiněnou před krajským soudem z protokolu o jednání před krajským soudem ze dne 12. prosince 2014. Výpověď znalce považuje odvolací soud k posuzované problematice za zcela vyčerpávající, a jak již odvolací soud uvedl, krajský soud učinil ze znaleckého posudku a doplňujícího výslechu Doc. MUDr. Eduarda Kučery, CSc. správné skutkové závěry. Při výslechu tohoto znalce krajským soudem odvolací soud neshledal žádné procesní pochybení, neboť žalovaná mohla na tohoto znalce vznášet dotazy, a pokud krajský soud nepřipustil opakované dotazy ke kauzalitě, kterou považoval za dostatečně objasněnou, byl tento postup zcela v souladu s ustanovením § 126 odst. 3 o.s.ř. a neznamenal krácení procesních práv žalované. Rozhodující pro odborné posouzení vedení porodu žalovanou měla být zdravotnická dokumentace žalobkyně, kterou žalovaná předložila nekompletní, neboť v ní chybí klíčový KTG záznam. Žalovaná je povinna vést zdravotnickou dokumentaci průkazně, pravdivě a čitelně tak, jak tato povinnost vyplývala pro dané období z § 67b odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. po dobu 40 let dle ustanovení § 6 odst. 2 a 4 a přílohy číslo 3. položky 5 vyhlášky č. 385/2006 Sb. o zdravotnické dokumentaci. Pokud absenci klíčového důkazu žalovaná odůvodnila špatnou kvalitou termopapíru, na který byl KTG záznam pořizován, porušila tím povinnost dle § 67b odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., neboť zdravotní dokumentace musí být vedena po stanovenou dobu v čitelné podobě. Ani špatná čitelnost není dostatečným důvodem, proč KTG záznamy ze zdravotnické dokumentace žalobkyně zcela zmizely. Žalovaná netvrdila jinou příčinu těžké porodní asfyxie syna žalobkyně. Po porodu navíc žalovaná ani neprovedla vyšetření acidobazické rovnováhy ASTRUP, které by objasnilo, zda nedostatek kyslíku novorozence byl krátkodobý či dlouhodobý, ačkoliv při patologickém porodu by tak měl učinit každý průměrný odborník. Krajský soud proto učinil správný závěr o příčinné souvislosti mezi postupem žalované a poporodním stavem nezletilého, neboť jiná příčina těžké porodní asfyxie novorozence, než způsob vedení porodu žalovanou, nebyla v řízení tvrzena a ani prokázána. Zcela správný je pak závěr krajského soudu, že způsob vedení porodu žalovanou byl v posuzované věci v rozporu s postupem dle náležité odborné úrovně, k němuž byla žalovaná povinna dle § 11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., proto byl protiprávním jednáním a neoprávněným zásahem žalované, v jehož důsledku došlo k mimořádně závažnému zásahu do osobnostního práva žalobkyně na soukromí a rodinný život. V důsledku neoprávněného zásahu žalované do osobnostních práv žalobkyně, jejího soukromí a rodinného života, ve značné míře je nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v penězích dán. Její výši krajský soud správně posoudil, když zejména zohlednil, že žalobkyně o syna pečuje 24 hodin denně a tato péče zcela ovlivňuje její soukromý život. Žalobkyni se nedostává času na péči o dvě starší dcery, sebe a manžela, když její život se redukuje na péči o nezletilého syna, a to na jeho základní životní potřeby a tato situace nedojde výrazného zlepšení. Rovněž tak výše přiznané nemajetkové újmy byla krajským soudem dostatečně odůvodněna a odpovídá zákonným kritériím a rozhodovací praxi soudů v obdobných případech. Z těchto důvodů byl rozsudek krajského soudu, který vadami netrpí ani v části týkající se náhrady nákladů řízení účastníků, náhrady nákladů řízení státu a přenosu poplatkové povinnosti na žalovanou, potvrzen ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. Podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení za 2 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu po 3.100 Kč dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve výši 6.200 Kč, dále 2× paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč, dále náhradu za promeškaný čas za 14 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 1.400 Kč, dále náhradu hotových výdajů cestovného osobním automobilem Renault Megane na trase Vranov-Olomouc-Vranov celkem 500 km při průměrné spotřebě 5,73l motorové nafty/100km a ceně 36,10 Kč/litr dle vyhlášky č. 328/2014 Sb. při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 3,70 Kč v celkové výši 2.885 Kč, vše navýšeno o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2.328 Kč. Celkem na náhradě nákladů odvolacího řízení byla žalobkyni přiznána částka 13.413 Kč.

Poučení

O d ů v o d n ě n í : P o u č e n í :