1 To 17/2016-10489

Rubrum

Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalované Naděždy Txxxxx zamítá.

Výrok

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016, č.j. 30 T 5/2009-10301, byli obžalovaní Luboš Marek, Karel Türscherl a Jaromír Fxxxxx uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a obžalovaná Naděžda Txxxxx trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zák., ve znění před novelou zákonem č. 122/2008 Sb., účinnou od 1. 7. 2008. Ohledně obžalovaného Karla Türscherla nabyl tento rozsudek právní moci dne 11. 2. 2016 a ohledně obžalovaného Luboše Marka dne 22. 7. 2016. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně měli obžalovaní dopustit tím, že: 1) obž. Luboš Marek v období od 28. 2. 2006 do 4. 4. 2006, v Ostravě, Brně a jinde, jako jednatel a jediný společník obchodní společnosti RUDY – ECOL, s.r.o., IČ: 268 75 314, se sídlem Zašová 34, 756 51 Zašová, obž. Karel Türscherl v období od 2. 4. 2006 do 21. 7. 2006, jako jednatel a jediný společník společnosti KT ECO CAPITAL, s.r.o., IČ: 268 12 649, se sídlem Zubří 262, 756 54 Zubří, která vystupovala vůči společnosti RUDY – ECOL, s.r.o., v pozici mandatáře na základě mandátní smlouvy, uzavřené mezi jmenovanými dne 2. 4. 2006 a zmocněnce podle udělené generální plné moci z nezjištěného dne a obž. Jaromír Fxxxxx společně se samostatně stíhaným Miroslavem Pxxxxx, jakožto osoby dohlížející na plynulou činnost obou shora uvedených obchodních firem po celé vymezené období, spočívající zejména v zajišťování řádné realizace plateb do Rakouska, výběru hotovostí z příslušných bankovních účtů a oběhu účetních a průvodních dokladů pro dopravu vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně, ačkoliv si byli vědomi povinností vyplývajících pro společnost RUDY – ECOL ze zvláštního „Povolení k opakovanému přijímání vybraných výrobků z jiných členských zemí v režimu podmíněného osvobození od daně č.j. 9657/05-1301-23“, vydaného dne 17. 1. 2006 Celním ředitelstvím v Olomouci a se záměrem vyhnout se přiznání a odvedení daně a dosáhnout takto zkrácení daně ke škodě českého státu, celkem v 597 případech dovezli na daňové území České republiky v režimu podmíněného osvobození od daně z Rakouské republiky od společnosti Manfred Mayer MMM Mineraöl Vertriebsgesellschaft G.m.B.H., se sídlem Schreinergasse 1, 7201 Neudörfl an der Leitha, Burgenland, Rakousko, na základě smlouvy o prodeji pohonné hmoty benzín Natural a motorovou naftu, a to konkrétně v následujícím rozsahu: motorová nafta: I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I zdaňovací I dodávky I množství I sazba daně I spotřební daň I I období I I (v 1.000 litrech) I I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I I I I I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I březen I 129 dodávek I 3.904,59 I 9.950 I 38.850.671 Kč I I 2006 I 28.2.-31.3.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I duben I 50 dodávek I 1.518,02 I 9.950 I 15.104.299 Kč I I 2006 I 31.3.-5.4.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I květen I 24 dodávek I 747,82 I 9.950 I 7.440.809 Kč I I 2006 I 23.5.-31.5.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I červen I 202 dodávek I 6.220,07 I 9.950 I 61.889.697 Kč I I 2006 I 30.5.-30.6.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I červenec I 95 dodávek I 2.919,54 I 9.950 I 29.049.423 Kč I I 2006 I 29.6.-21.7.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I I I I I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I Celkem I 500 dodávek I 15.310,04 I 9.950 I 152.334.899 Kč I I I I 15.309.940 litrů I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I tedy v celkovém množství 15.309.940 litrů, benzín Natural: I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I zdaňovací I dodávky I množství I sazba daně I spotřební daň I I období I I (v 1.000 litrech) I I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I I I I I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I březen I 33 dodávek I 1.132,51 I 11.840 I 13.408.919 Kč I I 2006 I 7.3.-31.3.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I duben I 14 dodávek I 472,11 I 11.840 I 5.589.783 Kč I I 2006 I 7.4.-10.4.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I květen I 3 dodávky I 101,12 I 11.840 I 1.197.261 Kč I I 2006 I 23.5.-30.5.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I červen I 31 dodávek I 1.050,54 I 11.840 I 12.438.394 Kč I I 2006 I 1.6.-30.6.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I červenec I 16 dodávek I 537,80 I 11.840 I 6.367.552 Kč I I 2006 I 30.6.-13.7.2006 I I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I I I I I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I I Celkem I 97 dodávek I 3.294,08 I 11.840 I 39.001.909 Kč I I I I 3.294.077 litrů I Kč/1.000 l I I I-----------I-----------------I-------------------I------------I----------------I tedy v celkovém množství 3.294.077 litrů, přičemž v 596 případech dopravu těchto vybraných výrobků ukončili v rozporu s příslušnými ustanoveními § 25 a § 26 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v tehdy platném znění, tyto nedopravili oprávněnému příjemci s vědomím, že průvodní doklady jsou opatřeny otiskem padělaného razítka Celního úřadu ve Valašském Meziříčí a smyšlenými evidenčními čísly, čímž vytvořili pro odesílatele zboží zdání řádně ukončené dopravy pod kontrolou správce daně, kdy pouze v jednom případě, a to v souvislosti s dodávkou 29.168 litrů motorové nafty, započatou dne 13. 6. 2006 a přijatou dne 15. 6. 2006, požadované části průvodního dokladu AAD 2006329 předložili k řádnému zaevidování a spotřební daně ve výši 290.222 Kč celnímu úřadu uhradili, avšak v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 citovaného zákona nepodali ve shodě se svým záměrem ve stanovených lhůtách ani později přiznání ke spotřební dani za daňový subjekt společnost RUDY-ECOL správci daně, Celnímu úřadu ve Valašském Meziříčí, za příslušná měsíční zdaňovací období březen až červenec 2006 a takto dovezené pohonné hmoty prodali do volného oběhu dalším odběratelům v České republice, čímž způsobili škodu na spotřební dani výši 190.046.632 Kč a rovněž nepodali v souvislosti s těmito dovozy a zdanitelnými plněními, které jsou předmětem daně podle § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění, za uvedený daňový subjekt, registrovaný jako plátce daně z přidané hodnoty (DPH), příslušná daňová přiznání za daňová období I. až

III. čtvrtletí roku 2006 správci daně, Finančnímu úřadu ve Valašském Meziříčí, čímž způsobili škodu na DPH ve výši nejméně 80.040.235 Kč, takže zkrácením daňových povinností způsobili českému státu celkovou škodu ve výši nejméně 270.086.867 Kč. 2) obž. Naděžda Txxxxx nejpozději od počátku měsíce dubna 2006 do dne 17. 10. 2006, v xxxxx, v rodinném domku č.p. xxxxx ve svém trvalém bydlišti xxxxx, ukryla finanční prostředky v hotovosti ve výši 839.000 Kč a dále na sebe převedla osobní motorové vozidlo tovární značky xxxxx, reg. zn. xxxxx, VIN: xxxxx v hodnotě 422.206 Kč, které zakoupil její syn obž. Karel Txxxxx, nar. xxxxx, ve Spolkové republice Německo tím, že dne 3. 7. 2006 vozidlo zaregistrovala na své jméno na Městském úřadě v Rožnově pod Radhoštěm, přičemž si byla vědoma skutečnosti, že předmětné finanční prostředky ve výši 839.000 Kč a také finanční prostředky, za něž bylo koupeno motorové vozidlo, pocházejí z výnosů z nelegálních dovozů pohonných hmot na území České republiky, realizovaných v roce 2006 a souvisejícího krácení daní, na kterých se podílel její syn obž. Karel Txxxxx a tuto skutečnost akceptovala i přes pravděpodobnost jeho odhalení a zahájení trestního stíhání. Za to byli odsouzeni následovně. Obžalovanému Luboši Markovi byl za tento zločin a sbíhající se pokus zločinu podvodu podle § 21 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku, spáchaných formou organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 2012, sp.zn. 5 T 81/2012, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské a jiné výdělečné činnosti spojené s obchody s pohonnými hmotami, a to na dobu tří let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 8. 2012, sp.zn. 5 T 81/2012, který nabyl právní moci dne 13. 9. 2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obžalovanému Karlu Türscherlovi byl za tento zločin a sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., účinného do 31. 12. 2009, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 10. 2010, sp.zn. 2 T 116/2008, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské a jiné výdělečné činnosti spojené s obchody s pohonnými hmotami, a to na dobu tří let. Podle § 70 odst. 1 písm. a), písm. c) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věcí, a to notebooku zn. DELL, v.č. DP/N000932/C-12800-94T-0833 s příslušenstvím, mobilního telefonu zn. NOKIA, model 6060, typ RH 73, IMEI č. 8942001054238063268-LB, SIM-karta T-Mobile, finanční částky ve výši 871.000 Kč zajištěné v rámci domovní prohlídky a složené orgány činnými v trestním řízení na účet č. 6015-5504881/0710, vedeném u ČNB, a.s., a osobního motorového vozidla zn. ALFA ROMEO 156, černé barvy, RZ 2Z2 2728, VIN: ZAR 93200001228895. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 10. 2010, sp.zn. 2 T 116/2008, který nabyl právní moci dne 21. 10. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obžalovanému Jaromíru Fxxxxx byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře 3.000.000 Kč, což představuje 600 celých denních sazeb po 5.000 Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obžalovanému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Obžalované Naděždě Txxxxx byl podle § 251 odst. 2 tr.zák., účinného do 30. 6. 2008, uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, přičemž výkon trestu jí byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr.zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce jednoho roku. Podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku bylo uloženo zabrání věcí, a to osobního motorového vozidla zn. xxxxx, tmavě červené barvy, RZ xxxxx, VIN: xxxxx, mobilního telefonu zn. NOKIA, IMEI č. xxxxx, SIM-karta T-Mobile, a mobilního telefonu zn. SAMSUNG, IMEI č. xxxxx, SIM karta T-Mobile. Podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo dále uloženo zabrání věci, a to celé výše aktuálního zůstatku finančních prostředků na účtu č. 356859330237/0100 vedeném u KB, a.s., na majitele KT ECO CAPITAL, s.r.o. v likvidaci, jež byly zajištěny rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení ze dne 12. 4. 2006. Takto citovaný rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu podali odvolání jak obžalovaní Jaromír Fxxxxx, Luboš Marek a Naděžda Txxxxx prostřednictvím svých obhájců, tak státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Ostravě, v neprospěch obžalovaného Jaromíra Fxxxxx. Ještě před nařízením veřejného zasedání vzal však svým písemným prohlášením zaslaným vrchnímu soudu dne 22. 7. 2016 podané odvolání obžalovaný Luboš Marek v souladu s § 250 odst. 2 tr.ř. výslovně zpět. Usnesením ze dne 25. 7. 2016, č.j. 1 To 17/2016-10428, pak vzal předseda senátu odvolacího soudu zpětvzetí odvolání tohoto obžalovaného na vědomí. Ohledně obžalovaného Jaromíra Fxxxxx, když tento se ze zdravotních důvodů nemohl k veřejnému zasedání dostavit a žádal o jeho odročení, v zájmu urychlení řízení, rozhodl Vrchní soud v Olomouci tak, že trestní věc obžalovaného Jaromíra Fxxxxx podle § 23 odst. 1 tr.ř. vyloučil ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí. V rámci veřejného zasedání konaného dne 27. 10. 2016 tak odvolací soud projednal toliko odvolání obžalované Naděždy Txxxxx. Obžalovaná Naděžda Txxxxx odvoláním napadla výše citovaný rozsudek ve výroku o vině i trestu. Uvedla, že nemohla naplnit objektivní stránku dané skutkové podstaty tím, že by na sebe nebo jiného převedla nebo užívala věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Došlo pouze k registraci na její jméno, aniž by jí bylo prokázáno užívání předmětného automobilu. Ostatně krajský soud v souladu s právním názorem odvolacího soudu považoval za vlastníka automobilu jejího syna Karla Txxxxx, nikoliv obžalovanou. Co se týče údajně ukrytých finančních prostředků ve výši 839.000 Kč, k tomu opakovaně uvedla, že tyto byly její a jejího manžela. Při domovní prohlídce dne 17. 10. 2006 zajistila Policie ČR v obývacím pokoji částku 794.000 Kč a v ložnici mezi jejím prádlem částku 45.000 Kč. Obě tyto místnosti užívá se svým manželem, její syn tyto místnosti neužíval. Jiné peněžní prostředky v domě nalezeny nebyly. Veškeré finance Policie ČR zadržela, aniž by brala na vědomí její námitky, že se jedná o její úspory a částečně o prostředky z prodeje bytu ve Valašském Meziříčí a o půjčku od jejího druhého syna Reného. Dále uvedla, že celý produktivní život byla zaměstnána na Městském úřadě v Rožnově pod Radhoštěm, kde pobírala příjem nad hranicí průměrné mzdy, a vedle toho pobírala částečný invalidní důchod. Jak před započetím domovní prohlídky do protokolu uvedla, žádné věci důležité pro trestní řízení uvedené v příkaze k provedení domovní prohlídky nemá a neví, že by se v rodinném domě nacházely. Tyto věci by pro účely trestního řízení dobrovolně vydala. Její obhajobu potvrzují její synové Karel a René a také její manžel Karel Kxxxxx. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a obžalovaná byla obžaloby podle § 226 písm. a) tr.ř. zproštěna. K podanému odvolání obžalované se písemně vyjádřil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, tak, že se jedná o konstantní obhajobu obžalované, která byla provedenými důkazy vyvrácena. Neobstojí dle jeho názoru námitka, že pokud na obžalovanou fakticky nepřešlo vlastnictví k předmětnému osobnímu vozidlu, nemohla se objektivně dopustit trestného činu podílnictví. Podle výsledku dokazování, mimo jiné též z vlastní výpovědi obžalované, bylo totiž dostatečně prokázáno, že osobní automobil zn. Alfa Romeo, dovezený z Německa, byl určen k užívání samotnou obžalovanou, která přepisem vozidla na svou osobu a jeho držením, tak fakticky nad touto věcí získala dispoziční moc k využívání užitné hodnoty této věci. K závěrům soudu o ukrytí peněžních prostředků v bydlišti obžalované s vědomím, že tyto pocházejí z trestné činnosti, na které se podílel její syn Karel Txxxxx, pak poukazují zejména provedené odposlechy v kontextu dalších provedených důkazů. Soud provedené důkazy hodnotil plně v souladu s § 2 odst. 6 tr.ř., konkrétně na stranách 50 a 51 odůvodnění rozsudku. Takové hodnocení považuje státní zástupce za správné. Proto označil odvolání obžalované Naděždy Txxxxx za nedůvodné a navrhl, aby bylo odvolacím soudem podle § 256 tr.ř. zamítnuto. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu ve smyslu ustanovení § 252 tr.ř. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou dle § 246 odst. 1 písm. b) tr.ř. a v zákonné lhůtě dle § 248 odst. 1 tr.ř., přičemž splňovalo podstatné náležitosti ustanovení § 249 odst. 1, odst. 2 tr.ř. Z podnětu podaného odvolání proto vrchní soud podle § 254 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které nebyly vytýkány, odvolací soud mohl přihlížet, jen pokud by měly vliv na správnost napadených výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. Na úvod je třeba uvést, že v případě napadeného rozhodnutí krajského soudu týkajícího se obžalované jde o v pořadí již druhé jeho rozhodnutí. Předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2013, č.j. 30 T 5/2009-9934, bylo rozhodnuto o vině obžalovaných Luboše Marka, Karla Türscherla, Jaromíra Fxxxxx, Miroslava Pxxxxx a obžalované Naděždy Txxxxx tak, že obžalované Luboše Marka a Karla Türscherla uznal vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaným formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obžalované Jaromíra Fxxxxx a Miroslava Pxxxxx organizátorstvím zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a obžalovanou Naděždu Txxxxx trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr.zák., ve znění před novelou zákonem č. 122/2008 Sb., účinnou od 1. 7. 2008. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 2. 2014, č.j. 1 To 89/2013-10076, pak byl z podnětu odvolání všech obžalovaných a státního zástupce tento rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), písm. e) tr.ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr.ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně, aby učinil rozhodnutí nové. Je třeba konstatovat, že řízení, které vydání napadeného rozsudku předcházelo, netrpělo žádnými závažnými vadami předpokládanými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., jež by měly za následek nedostatečné objasnění věci či porušení práva obžalované na obhajobu. Je třeba zdůraznit, že základem obligatorního postupu odvolacího soudu při jeho přezkumné činnosti je zjištění, zda v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, byly dodrženy předpisy práva procesního a nedošlo v tomto řízení k vadám, jež mohly mít vliv na kvalitu skutkových zjištění a následně na aplikaci procesu práva hmotného. Je také významné, že ne všechny zjištěné vady mohou činit opravný prostředek důvodným, nýbrž jde jen o taková eventuální porušení ustanovení o řízení, která mohla způsobit, že výrok je nesprávný, nebo chybí. Z hlediska soudní teorie i praxe je proto nutno vždy zvažovat, jestli zjištěná vada řízení je podstatná a zároveň, jestli by mohla ovlivnit správnost a zákonnost přezkoumávané části rozsudku, a zohlednit rozumný pohled na dodržování zákonem stanovených pravidel spravedlivého procesu jako podmínky pro spravedlivé rozhodnutí. Z tohoto zřetele nedošlo dle názoru odvolacího soudu v průběhu přípravného řízení, ani v řízení před soudem prvního stupně k žádným takovým závažným podstatným porušením procesních předpisů, jež by mohly mít za následek nesprávnost výroku o vině obžalované. Dále je třeba zdůraznit, že dokazování bylo provedeno při plném respektování zásad ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy svědci byli před soudem osobně slyšeni a ostatní důkazy, jež byly opatřeny, ať již ve stadiu přípravného řízení či v řízení před soudem, byly provedeny v souladu s požadavky zákona. Dodržena byla také všechna další ustanovení trestního řádu, která se práv obžalované na obhajobu týkala, zejména ve vztahu k zahájení trestního stíhání, seznámení se spisem, doručení obžaloby a rozsudku, dodržení zákonných lhůt k přípravě hlavního líčení, jakož i další jednotlivá práva, jež procesním způsobem zajišťují konkrétní realizaci obhajovacích práv v průběhu trestního řízení. To se týká i zabezpečení práva obžalované na obhajobu, když po celou dobu trestního stíhání byla zastoupena jím zvoleným obhájcem JUDr. Janem Vočkou (č.l. 5705), který měl možnost účastnit se jednotlivých úkonů celého důkazního řízení. Nelze tedy z ničeho dovodit, že by obžalovaná byla na své obhajobě jakkoliv zkrácena. Rozsudek po formální stránce splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr.ř. z hlediska jeho struktury a taktéž obsahuje náležitosti stanovené v § 125 tr.ř. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku v souladu s citovaným ustanovením § 125 tr.ř. vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. V samotném důkazním řízení provedeném před soudem prvního stupně nebylo shledáno žádných formálních ani faktických nesprávností. Nalézací soud jednotlivé výpovědi svědků i listinné důkazy, o něž bylo rozhodnutí o vině obžalované opřeno, ve svém rozhodnutí a odůvodnění napadeného rozsudku řádně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr.ř., podrobně se vypořádal se všemi skutečnostmi vyplývajícími z obsahu těchto důkazů a postupoval v dokazování v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. Z hlediska ustálení skutkového stavu je patrné, že soud prvního stupně provedl veškeré důkazy potřebné k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho meritorní rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr.ř.). Soudu prvního stupně nelze vytknout, že by neprovedl některý z podstatných důkazů, které byly shromážděny v přípravném řízení, nebo byly opatřeny v průběhu řízení před soudem, a že by jeho hodnocení důkazů a to, jak se vypořádal s námitkami obhajoby obžalované, neodpovídalo pravidlům formální logiky. Naopak je zcela zřejmé, že v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. byly všechny podstatné důkazy řádným způsobem hodnoceny, a že se soud ve svém rozhodnutí pečlivě, výstižně a logicky vypořádal se všemi argumenty obhajoby obžalované a vyhodnotil všechny jednotlivé důkazy jak samostatně, tak v jejich souhrnu. Z nich bylo možno učinit spolehlivý a zcela správný závěr o prokázání skutkových zjištění, o něž se opírá závěr o vině obžalované v tom rozsahu, jak jsou uvedeny ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeny v jeho odůvodnění. Povinnost orgánů činných v trestním řízení při hodnocení provedených důkazů založená na zásadě volného hodnocení důkazů tak, jak je zahrnuta v ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., spočívá v hodnocení důkazů orgány činnými v trestním řízení, aniž by tyto byly vázány zákonnými rigidními pravidly vycházejícími z volného, tedy zákonem nevymezeného, uvážení. Tato zásada je vybudována na vnitřním přesvědčení orgánů činných v trestním řízení, jež není projevem libovůle nebo svobody takového orgánu, ale je vytvářena na přísně logickém základě opírajícím se o právní vědomí, všestranné, hluboké a logické zhodnocení důkazů v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Odvolací soud poukazuje na pečlivé hodnocení všech provedených důkazů. Ve vztahu k jednotlivým důvodům, o něž se opírají námitky opravného prostředku, je třeba zdůraznit, že vzneseny byly již při obhajobě v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Do hodnocení důkazů soudem prvního stupně může odvolací soud zasahovat pouze tehdy, pokud je takovéto hodnocení v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo pokud se některými důkazy soud prvního stupně vůbec nezabýval. Nic takového však Vrchní soud v Olomouci v daném případě neshledal. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí a logicky a zcela přesvědčivě odůvodnil, proč postupoval způsobem, který zvolil. V odůvodnění napadeného rozsudku se s námitkami obžalované vypořádal argumentací rozvedenou v odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž odvolací soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje. Odvolací soud proto považuje za dostačující na jednotlivé pasáže odůvodnění napadeného rozsudku vztahující se k důkazní situaci a hodnocení jednotlivých skutkových i hmotněprávních závěrů týkajících se obžalované odkázat. V tomto směru poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp.zn.

II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně, jak ostatně argumentuje i Evropský soud pro lidská práva (např. věc García proti Španělsku). Odvolací soud nemá pochybnosti, že se skutek tak, jak je uveden ve výroku napadeného rozsudku, jímž byla obžalovaná Naděžda Txxxxx uznána vinnou, stal. Provedené důkazy jednoznačně svědčí pro závěr, že obžalovaná věděla, že se jedná o peníze pocházející z trestné činnosti. Tato skutečnost vyplývá zejména z povedených odposlechů telefonních hovorů mezi obžalovanou a jejím synem Karlem Txxxxx, stejně jako i to, že peníze pocházející z trestné činnosti syna schraňovala a částečně pak s jeho souhlasem užívala. Z obsahu jednotlivých telefonních hovorů je dále zřejmé i to, že spoluobžalovaný Karel Txxxxx si za peníze získané trestnou činností koupil osobní motorové vozidlo zn. Alfa Romeo a požádal svou matku, obžalovanou Naděždu Txxxxx, aby vozidlo nechala registrovat na sebe, s čímž tato souhlasila. Z výpisu centrálního registru vozidel pak prokazatelně vyplývá, že obžalovaná je vedena jako majitelka předmětného automobilu. Podle odvolacího soudu nepochybil soud prvního stupně ani v otázce právního posouzení jednání obžalované, když na základě zjištěných skutkových závěrů jej kvalifikoval jako trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr.zák., ve znění před novelou zákonem č. 122/2008 Sb., účinnou od 1. 7. 2008, když tato uschovávala u sebe doma finanční prostředky získané trestnou činností jejího syna Karla Txxxxx s vědomím, že tyto peněžní prostředky pocházejí z nelegální trestné činnosti a taktéž, že za ně bylo zakoupeno osobní motorové vozidlo zn. Alfa Romeo, jež na žádost svého syna nechala převézt na svou osobu. Kvalifikační znak podle § 251 odst. 2 tr.zák., ve znění před novelou zákonem č. 122/2008 Sb., účinnou od 1. 7. 2008, je dán skutečností, že celková výše zajištěných peněžních prostředků společně s hodnotou zajištěného osobního motorového vozidla přesáhla částku 500.000 Kč, která představuje hranici značného prospěchu ve smyslu § 89 odst. 11 tr.zák. Správně nalézací soud aplikoval ustanovení původního trestního zákona podle doby spáchání trestné činnosti, když pozdější zákon není pro obžalovanou příznivější. Je rovněž nepochybné, že obžalovaná se svého jednání dopustila v úmyslu přímém ve smyslu § 4 písm. a) tr.zák., neboť chtěla způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. V důsledku použité právní kvalifikace byl obžalované ukládán trest v rámci zákonné trestní sazby od jednoho roku do pěti let (§ 251 odst. 2 tr.zák., ve znění před novelou zákonem č. 122/2008 Sb., účinnou od 1. 7. 2008). Žádné přitěžující ani polehčující okolnosti u ní shledány nebyly. Trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, tj. uložený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, pak považuje odvolací soud za zcela adekvátní, neboť odpovídá jak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, tak jejím poměrům a možnostem nápravy. S ohledem na to, že nalézací soud rozhodl ve výrocích o vině i trestu zákonným způsobem a jednotlivé důvody odvolání obžalované nebyly shledány opodstatněnými, odvolací soud podle § 256 tr.ř. podané odvolání jako nedůvodné zamítl.

Odůvodnění

Usnesení takto: Poučení: