10 A 10/2014 - 63

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J. B., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Drvotou, advokátem, AK Misarová – Drvota, České Budějovice, Karla IV. 93/3, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspekorátu v Českých Budějovicích, Lidická 11, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 27. 11. 2013 čj. ZKI-O-40/200/2013, za účasti Michala Dubského, bytem České Budějovice, K. Lavičky 61, takto:

Výrok

Rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 2013 čj. ZKI-O-40/200/2013 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Třeboň ze dne 10. 9. 2013 čj. OR- 28/2013-333-29 se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povi n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.800 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou, doručenou dne 28. 1. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2013, čj. ZKI-O- 40/200/2013, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Katastrální úřadu Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Třeboň ze dne 10. 9. 2013 čj. OR-282013-333-29 ve věci nesouhlasu žalobce s provedením opravy v údajích katastru nemovitostí, katastrální území Tušť a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě tvrdil, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a současně poukázal na podstatné vady řízení, které jeho vydání předcházelo. Vnímá jej jako protiprávní a hrubý zásah do svých občanských a majetkových práv a pokojného stavu. Žalobce vysvětlil, že v předmětné věci spatřuje uměle vytvořený spor o hranici pozemku v důsledku správního zásahu bez právního základu na úkor vlastnických práv žalobce. (3) Rozhodnutí bylo totiž vydáno na základě podnětu soukromého geodeta Ing. V. k opravě průběhu hranice mezi stavebními parcelami č. 420/1, 418/2 a 418/3 s odůvodněním, že hranice mezi uvedenými parcelami v platné digitální mapě neodpovídá podkladům z technickohospodářského mapování, konkrétně náčrtu z místního šetření č. 29 a souhlasu s vyšetřenými hranicemi svých pozemků, který měli vyjádřit vlastníci (i žalobce) v protokolu o místním šetření ze dne 9. 9. 1965. O provedené opravě byl vyhotoven záznam podrobného měření změn č. 755/09 a nově byla vyznačena hranice mezi parcelami č. 420/1, 420/3 a 462/15 ve vlastnictví žalobce na straně jedné a parcelami č. 418/3 a 418/2 na straně druhé. (4) Žalobce důrazně nesouhlasil s tím, že se mělo jednat o zřejmý omyl podle § 8 písm. a) katastrálního zákona, naopak jedná se o hrubý zásah do jeho vlastnických práv. Výsledkem je tak zcizení části obvodové zdi na jižní straně rodinného domu žalobce. Žalobce upozornil na údaje uváděné Ing. V., které odmítl. Upozornil na to, že nemovitosti kupoval v roce 1964 a 1965. Odkaz žalovaného na rok 1923 nemá opodstatnění. Žalobce zdůraznil, že pro provedení opravy chybného geometrického a polohového určení nemovitostí je nezbytné písemné prohlášení vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná a nebyla zpochybněna a nelze akceptovat podnět soukromého geodeta, na jehož základě žalovaný provedl opravu dotčených parcel bez splnění podmínky stanovené v zákoně. Žalobce souhlasné stanovisko neudělil. Takové stanovisko není založeno ve spise. Žalobce konstatoval, že se jedná o spor o hranici pozemku důsledkem zásahu katastrálního úřadu bez právního podkladu na úkor vlastnických práv žalobce. (5) V další části žaloby žalobce popsal, jak vnímá postup správních orgánů v oblasti katastru nemovitostí, kdy ve věcech skutkově totožných je rozhodováno zcela rozdílně. Poukázal na postup žalovaného, který se nevypořádal s písemnými požadavky žalobce, nedoložil zákonem předepsané listiny a tvrzení uvedená v rozhodnutí nejsou v souladu. Žalovaný nerespektoval právní normy, jak v době technickohospodářského mapování v letech 1965 – 1975 ani zákony od roku 2003 do současnosti. (6) Žalobce rozporoval měřický náčrt č. 29, u něhož žalovaný nedoložil, že byl součástí leteckého snímku a neobsahoval datum vyhotovení, čísla sousedních náčrtů, podpis vyhotovitele. Při jeho pořízení bylo postupováno v rozporu se směrnicí pro technickohospodářské mapování. Žalobce zpochybnil uskutečnění místního šetření dne 9. 9. 1965, které dle jeho názoru v terénu neproběhlo. K tomu nebyly předloženy žádné písemnosti, že by takové místní šetření bylo svoláno a nelze akceptovat vysvětlení, že se takové doklady nedochovaly. (7) Žalobce zpochybnil i závěry znaleckých posudků o údajném zastavění proluky mezi domy. Z žalobcem předkládaných listin vyplývá, že proluka zastavěná nebyla, viz situace ze dne 28. 1. 1982 – proluka nezastavěna – potvrzeno dokonce podpisy manželů D. a H. Jednalo se o černou stavbu v proluce v délce 10,10 m část již byla odstraněna. Existence nezastavěné proluky vyplývá z výřezu katastrálních map České úřadu geodetického a kartografického 33-11-19 vyšlo v roce 1981, a proto kategoricky nesouhlasil s tvrzením žalovaného, které uvedl v žalobou napadeném rozhodnutí. Zároveň nesouhlasil s tvrzením, že vyšetřené a následně zaměřené hranice při technickohospodářském mapování byly totožné s hranicí zaměřenou v roce 1923. Zároveň odmítl, že by někdy tvrdil (jak je uvedeno v rozhodnutí při místním šetření dne 9. 9. 1965), že nevlastní část své obvodové zdi u jihovýchodní strany štítů. Žalobce řádně zakoupil kupní smlouvou, která byla registrována rodinný dům č. 82 p. č. 889/1 o výměře 192 m2 zahradu p. č. 890/3 o výměře 1000 m2 . (8) Žalovaný se nevypořádal s leteckým snímkem Ing. B. a poukázal na jím doložené výřezy katastrálních map, které jasně potvrzují volnou průchozí proluku mezi domy a rozporují závěry znalců. Současně odkázal i na doklad z ONV Jindřichův Hradec zn. výst. 970/331-75 z 20. 5. 1975, kdy bylo učiněno na základě výzvy manželů H. ocenění č.p. 52 v Tušti, kde jsou uvedeny míry domů, o žádné stavbě v proluce není zmínka. V době nákupu nemovitostí manželi H. a D. byl zcela zřejmý písemný souhlas s vyšetřenými hranicemi, neboť nemovitosti kupovali dle geometrického plánu ze dne 7. 10. 1970. Žalobce poukázal na fakt, že ve výkazech změn z 1970, 1971, 1976 atd. nebyl uveden podpis žalobce. Náčrt z místního šetření č. 29 nelze považovat za platný titul s ohledem na jeho neurčitost, nepřesnost zobrazení hranic pozemku a obvodů budov, které bylo provedeno jen přibližně a pro časovou rozporuplnost. (9) Žalobce poukázal i na další rozpory, které jsou v žalobou napadeném rozhodnutí ze strany žalovaného uváděny. Současně poukázal i na to, že ve spise je několik nových materiálů, které v minulosti nebyly předloženy. Jde o náčrt č. 29, kde jsou doplněné údaje fialově a vznikly dle předložených listin ze dne 16. 12. 1966. Z toho žalobce dovozuje, že jedná se o důkaz, kdy bez vědomí majitele pozemku byly měněny údaje a byly dopisovány do listin. Proto žalobce požadoval od Katastrálního pracoviště Třeboň předložení výkazů změn podepsaných žalobcem, které dosud předloženy nebyly. To se vztahuje právě k závěru uvedenému v žalovaném rozhodnutí, že M. D. ani současný vlastník ani vlastníci předchozí neprovedli žádnou výstavbu černé stavby. S tímto stanoviskem žalobce nesouhlasí z toho důvodu, že došlo k nezákonnému zastavění proluky mezi domy v roce 1982 v délce více jak 10,60 m. Přitom manželé H. a D. koupili dům o čtyřech obvodových zdech, nikde nemají uvedeno, že zakoupili část obvodové zdi rodinného domu č.p. 82 nebo pozemku pod ním, který je ve vlastnictví žalobce. (10) Z toho důvodu žalobce zastává názor, že ke změně vlastnických hranic v neprospěch žalobce došlo až v roce 2009, kdy se žalobce domnívá, že cílem by snad mohla být snaha zlegalizovat černou stavbu v proluce a žalobci znemožnit opravy na jeho rodinném domě. Žalobce vyslovil přesvědčení, že došlo k porušení zásady nestrannosti a zákonnosti ve správním řízení. Žalobce poukázal i na další vady provedeného technickohospodářského měření, kupříkladu pozemková parcela č. 426 k. ú. Tušť byla vedena jako hřbitov – urnový háj v záplavovém území a žalovaný nedoložil jako evidenční orgán rozhodnutí dotčených úřadů ohledně vyjmutí pozemku ze zemědělského půdního fondu. (11) V případě rozparcelování zahrady č. 890/3 Katastrální pracoviště Třeboň nedoložilo právní listiny, které jej vedly k rozdělení tohoto pozemku na několik parcel. Žalobce rozparcelování a změnu kultur nežádal. Ke změně hranic pozemku p. č. 890/3 došlo polním náčrtem č. 2 bez vědomí a souhlasu žalobce. (12) Žalovaný v minulosti nedodržel lhůty ve správním řízení, nerespektoval zásadu hospodárnosti řízení, zodpovězením otázek byl žalobce uveden v omyl a mnohé jeho otázky zůstaly nezodpovězeny. Současná právní úprava vylučuje, aby vlastnické právo k pozemkům svědčilo více osobám, které nejsou spoluvlastníky. Proto navrhl, aby soud vydaná rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (13) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Souhlasil s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. (14) Žalovaný odmítl názor žalobce, že rozhodnutí je nezákonné, podle názoru žalovaného netrpí žádnými vadami. Správní orgán se nesnažil zasahovat do majetkových a osobních práv žalobce, natož do pokojného stavu. Žalovaný poukázal na to, že žalobce uvádí stále stejné důvody, které opakuje jak v korespondenci s katastrálním pracovištěm, tak v podaném odvolání a stejné důvody se objevují i v žalobě jako žalobní body. Správní orgány se snažily vypořádat žalobcovy připomínky a námitky. Nelze ovšem s odkazem na úkony učiněné před více jak půl stoletím prokazovat a dokládat žalobci jím vymyšlené listiny. (15) Žalovaný vyslovil názor, že žalobce měl několik desítek let od roku 1965 na to, aby požádal o případnou opravu chyby. Podle žalovaného je to žalobce, kdo narušuje pokojný stav, neboť oba sousedi mají snahu, chuť a zájem používat vlastní objekty k účelům, pro které je nabyli a hodlají do nich investovat finanční prostředky. Proto také chtějí mít spor vyřešen. Ve stejné záležitosti bylo vedeno řízení již v roce 2003, které bylo pravomocně ukončeno. Rozdíl je pouze v tom, že v řízení vyvolaném Ing. V. v roce 2009 nebyla řešena celá proluka, jako tomu bylo v roce 2003, ale byl opraven jihovýchodní bod parcely č. 420/1. (16) Žalovaný správní orgán se dále vyjadřoval k jednotlivým námitkám žalobce. Obecně uvedl, že odmítá námitku, kterou žalobce napadá správní orgán, že se v roce 1965 vyšetřování hranic vůbec neúčastnil a podpis je zfalšovaný. S odstupem 50 let nelze trvat na zjištěných nedostatcích, které není možné napravit. Pokud se jedná o dokumenty z této doby, na provádění místního šetření participovaly i národní výbory, které rozesílaly pozvánky a informovaly o šetření. Nelze vinu proto svalovat pouze na orgány geodézie. Geometrické plány, kterých se žalobce v žalobě dovolává, nejsou dle žalovaného určující pro polohové a geometrické zaměření hranice, která byla předmětem řízení o opravě. Ani vytyčovací protokol ze dne 20. 2. 2007 nebyl určen pro zápis skutečností do katastru, ale sloužil pro potřeby stavebního úřadu. (17) Žalovaný odmítl, že jedná se o uměle vytvořený spor o hranici. Řízení je vedeno z podnětu úředně oprávněného zeměměřického inženýra, je proto povinností, aby se podnětem správní orgán zabýval. Žalobce nemá snahu se ve věci dohodnout. Žalovaný má za to, že se nejedná o zásah do soukromého vlastnictví osob a nejsou dotčena jejich vlastnická práva. Žalovaný si je vědom, že právní předpis takový postup neumožňuje a správní orgán majetek žalobce nezcizil. Žalovaný zkoumá kontinuitu jednotlivých měření, vazbu na vyhotovované geometrické plány a návaznosti na změnu vlastnictví k předmětným nemovitostem. Žalovaný potvrdil, že řízení bylo zahájeno z popudu geodeta Ing. V., do té doby byla věc skončena. Žalobce i sousedi byli vyzváni, zda-li jsou ochotni se dohodnout na hranici a písemně ji potvrdit. Žalobce tuto možnost striktně odmítl. (18) Snahou žalovaného bylo věc dořešit pokojnou cestou. Při svém rozhodování plně respektoval příslušné nabývací tituly. Pokud žalobce tvrdí, že se žalovaný nevypořádal s jeho opakovanými požadavky, pak jedná se o jeho subjektivní dojem. Prokazovat a dokazovat, jaké dokumenty byly předmětem místního šetření v roce 1965, není v možnostech správního orgánu. Navíc místní šetření tehdy organizoval příslušný místní národní výbor. Správní orgán využil veškeré jemu dostupné listiny a archiválie. K dokumentaci týkající se požáru v roce 1949 žalovaný uvedl, že žalobce nabyl nemovitosti až v roce 1965. Na žádosti ve vztahu k souhlasu s provedenými stavebními úpravami v roce 1965 nelze dle žalovaného stavět. Ke stavbám z osmdesátých let žalovaný uvedl, že úřední listiny a korespondence své doby nejsou pro zápis do evidence katastru využitelné. Dokumenty zaslané stavebním úřadem v Suchdole byly do rozhodnutí promítnuty. (19) Žalovaný dále vysvětlil, že THM předcházelo kolem roku 1965 místní šetření, jehož úkolem bylo zajistit shodu THM se skutečným stavem terénu. Zjišťovala se příslušnost úzkých uliček mezi budovami, jako podklady pro náčrty z místního šetření a pro měřické náčrty byly využity zvětšeniny leteckých snímků z předběžného snímkování oblasti. Využití leteckých snímků umožňovaly platné předpisy. Ke každému náčrtu z místního šetření byl vyhotoven soupis nemovitostí. Právě správnost vyšetřených hranic st. 889/1 v terénu potvrdil žalobce svým podpisem. U st. 889/2 souhlas vyjádřil zástupce MNV Tušť. V souladu s náčrtem místního šetření byl vyhotoven měřický náčrt č.

29. V rámci THM bylo provedeno přečíslování parcel a st. 420 byla ještě před vyhlášením platnosti obnoveného operátu polním náčrtem č. 159/1975 pol. č. 48 (neměřický náčrt) rozdělena podle stavu pozemkového katastru na st. 420/1 a st. 420/2. Přepracování katastrální mapy nepředcházelo nové šetření a měření v terénu. Žalovaný popsal další postup katastrálního úřadu a uzavřel, že se v řízení vypořádal se všemi předloženými důkazy. (20) Žalovaný zdůraznil, že Zeměměřické a katastrální orgány jsou pouze orgány evidenční. Rozhodují pouze na základě dostupných, případně účastníky předložených listin schopných zápisu v katastru nemovitostí. Rozhodnutí považuje za zákonné, neboť bylo vydáno příslušným správním orgánem, v rámci jeho zákonné pravomoci je věcně správné a přezkoumatelné, netrpí formálními vadami a nebyly porušeny zásady procesního řízení. Žalovaný poukázal na to, že žalobce se několikrát obrátil na orgány činné v trestním řízení a ve všech žalovanému známých případech byl podnět zamítnut, odložen a nebylo mu dáno za pravdu. V srpnu roku 2009 se žalobce obrátil na veřejného ochránce práv, který k jeho podnětu sdělil, že neshledal chyby v postupu správních úřadů. III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení (21) K výzvě soudu se jako osoba na řízení zúčastněná přihlásil M. D. Zaslal soudu vyjádření k žalobě žalobce. Uvedl, že odmítá tvrzení ohledně nepředložení fotografie v originálu, která je v jeho vlastnictví. Tento originál nebyl v minulosti nikdy oficielně požadován. Originál fotografie má dobrou kvalitu, nemá měřítko ani úhel a vzdálenost fotografovaného objektu, chybí průkazný datum pořízení. Z toho důvodu vyslovil domněnku, že fotografie nemá jako důkaz potřebnou vypovídací schopnost. Současně uvedl, že trvá jeho zájem na tom, aby byl případ ukončen a došlo k bezespornému určení hranice mezi nemovitostí zúčastněné osoby a nemovitostí žalobce. Důvodem tohoto požadavku je skutečnost, že je po řadu let veden spor a nejsou definitivně určeny hranice mezi nemovitostmi žalobce a nemovitostmi zúčastněné osoby. Z toho důvodu nemůže být dokončena ani oprava střechy zúčastněné osoby v těchto místech, v důsledku čehož zatéká do nemovitosti při deštích nebo tání sněhu. Zeď i omítka se bortí a tvoří se plísně a vlhkost v kuchyni. Z toho důvodu vyslovila zúčastněná osoba přání, aby toto vysilující jednání skončilo a bylo lze nerušeně nemovitost užívat. IV. Replika žalobce k vyjádření žalovaného správního orgánu a k vyjádření osoby na řízení zúčastněné (22) V prvé řadě žalobce uvedl, že vznáší námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. V. B. Tato námitka byla v samostatné příloze odůvodněna a postoupena k rozhodnutí o této námitce Nejvyššímu správnímu soudu. (23) Žalobce vyjádřil protest proti vyjádření žalovaného. Nikdy nebyl účasten místního šetření z 9. 9. 1965 a podpis k tomuto místnímu šetření nikdy nepřipojil. Nemohl se proto seznámit s výsledky jak se žalovaný snaží prokázat na podkladě nicotného náčrtu č. 29, na kterém jsou stavby prokazatelně z pozdější doby. Žalovaný uvádí účelové polopravdy. Žalobce poukázal na to, že opakovaně vyzýval Stavební úřad v Suchdole nad Lužnicí, aby se sousedé zdrželi poškozování jeho majetku. K tomu přiložil přípis adresovaný Městskému úřadu v Suchdole nad Lužnicí ze dne 14. 8. 2006. Upozornil na fakt, že sousedé se o svůj majetek v zimních měsících nezajímají, což má za následek promáčení zdi žalobce v důsledku sněhu ze sousedovy střechy. K tomu byl předložen důkazní materiál, avšak nahlédnutím do spisu žalobce zjistil, že spis žalovaného neobsahuje veškeré tyto listiny. Rovněž vyslovil požadavek, aby pan D. doložil listinu, na základě které by bylo prokázáno, že zakoupil část obvodové zdi žalobcova rodinného domu či pozemku pod touto zdí. Obvodová zeď domu, který je ve vlastnictví žalobce není ve vlastnictví pana D. Dále žalobce poukázal na to, že upozornil Stavební úřad v Suchdole na provádění černé stavby v proluce v osmdesátých letech a naposledy nezákonné úpravy střechy v roce 2006. Stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby. V důsledku této kauzy se žalobce nemůže starat a pečovat o svůj majetek. (24) Žalobce dále upozornil na fakt, že žalovaným předložený materiál označený „pro THM soupis parcel“, kde pod číslem 23 figuruje jméno F. S. a J. B., je zaměňován s údajným místním šetřením ze dne 9. 9. 1965. Současně bylo poukázáno na zákonné povinnosti žalovaného v létech 1965 a následující, které nedodržoval. Jednalo se o povinnost archivní a předarchivní péče, kdy bylo postupováno v rozporu s platnými zákony, směrnicemi a předpisy. (25) V další části repliky se žalobce vyjadřoval k argumentaci žalovaného, se kterou polemizoval a setrval na svých původních tvrzeních, které podrobně popsal v žalobě. V závěru repliky žalobce shrnul, že žalovaný neprokázal, že výsledky místního šetření č. 29 z 9. 9. 1965 se promítly do výsledků šetření v polním náčrtu č. 165 z 1. 10. 1970 a v geometrickém plánu ze dne 7. 10. 1970, jakožto nedílné součásti notářsky ověřené kupní smlouvy ze dne 9. 6. 1975 č. RI 514/74 TRII 329/74. Z toho žalobce dovodil, že měřický náčrt č. 29 nemohl existovat před vznikem polního náčrtu 165. Důkazem toho jsou stavby vzniklé v pozdější době na ručně vyhotoveném měřickém náčrtu bez vědomí a informovaného souhlasu žalobce. Z dokumentace vyplývá, že údaje byly dodatečně dopisovány v následných létech do protokolu z místního šetření ze dne 9. 9. 1965 s ohledem na později vzniklé výkazy změn. Tyto listiny postrádají žalobcům podpis a souhlasné stanovisko. Žalobce tudíž tímto způsobem prokázal, že se místní šetření za jeho účasti dne 9. 9. 1965 nekonalo. Žalovaný je povinen převzít a evidovat údaje, které jsou pravdivé a odpovídají vyšetřenému stavu v terénu za souhlasu dotčených vlastníků, tedy v souladu se skutečným stavem věci. Opačný případ nelze akceptovat a uváděl by úřady i občany v omyl. Žalobce setrval na svém návrhu, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o vznesené námitce podjatosti (26) Krajský soud postoupil žalobcem uplatněnou námitku podjatosti soudkyně JUDr. V. B. Nejvyššímu správnímu soudu. O této námitce bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 20. 3. 2014 pod čj. Nao 112/2014-53 tak, že soudkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. V. B. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10A 10/2014. Důvodem byla skutečnost, že žalobcem tvrzené skutečnosti, z nichž dovozoval podjatost, nelze považovat za takové, které by svědčily existenci zvláštního poměru soudkyně k žalobci, žalovanému nebo k věci samé, pro něž by mohly existovat pochybnosti o její nepodjatosti. VI. Obsah správních spisů (27) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti. (28) Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Třeboň obdrželo dne 15. 7. 2009 podnět Ing. R. V., soukromého geodeta, k opravě průběhu hranice mezi stavebními (dále jen „st.“) parcelami číslo 420/1, 418/2 a 418/3 v katastrálním území (dále jen „KÚ“ Tušť s odůvodněním, že hranice mezi těmito parcelami v platné digitální mapě (dále jen „DKM“) neodpovídá podkladům založeným na katastrálním pracovišti, tj. náčrtu z místního šetření při technickohospodářském mapování (dále jen „THM“). Katastrální pracoviště považovalo podnět za důvodný a provedlo v katastru nemovitostí opravu. O této opravě informovalo vlastníky dotčených parcel dopisem ze dne 12. 8. 2009 čj. OR-157/2009- 333. V souvislosti s touto opravou došlo i k opravě výměr dotčených parcel. Dne 7. 9. 2009 vyjádřil žalobce nesouhlas s oznámením katastrálního úřadu ze dne 12. 8. 2009. Požádal o opravu vlastnické hranice na stav podle digitální katastrální mapy a odvolal se na to, že vlastníci sousedních pozemků s tímto stavem souhlasili. Vznesl námitku podjatosti Ing. L. B., ředitele katastrálního pracoviště. O této námitce podjatosti rozhodl v rámci zahájeného správního řízení nadřízený Ing. L. B. dne 16. 9. 2009 tak, že není vyloučen z projednání a rozhodování ve věci sp. zn. OR-157/2009-333. Ing. B. nebyl určen jako úředně oprávněná osoba za katastrální pracoviště, touto osobou byla určena od 21. 9. 2009 JUDr. L. P. a Ing. F. D. O odvolání žalobce proti tomuto usnesení o podjatosti bylo rozhodnuto dne 13. 10. 2009 tak, že usnesení bylo potvrzeno. (29) Dne 22. 9. 2009 byli účastníci řízení vyrozuměni o zahájení správního řízení, kdy účastníkům řízení (dotčeným vlastníkům) byla dána možnost společně uznat skutečný průběh hranice v terénu mezi st. 420/1 na straně jedné a st. 418/3 a 418/2 na straně druhé, a to za účasti zástupce katastrálního pracoviště. V případě shody vlastníků předmětných pozemků by následně došlo k sepsání protokolu o uznání průběhu hranice v terénu a tento by byl spolu se záznamem podrobného měření změn dokumentujícím zaměření takto uznaného průběhu hranice podkladem k provedení opravy průběhu hranice v katastru nemovitostí (§ 52 odst. 3 písm. b) vyhl. č. 26/2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů). K souhlasnému uznání v průběhu hranice nedošlo a bylo vysloveno, že není vůlí účastníků řízení dohodnout se na šetřené vlastnické hranici. Proto vydalo katastrální pracoviště dne 9. 11. 2009 rozhodnutí ve věci pod čj. OR-157/2009-333-21, kterým nebylo nesouhlasu žalobce s provedením opravy vyhověno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo uvedeno, že v k. ú. Tušť probíhala v létech 1965 – 1975 obnova operátu evidence nemovitostí při technicko-hospodářském mapování. Stav vyšetřených hranic byl zadokumentován v náčrtu místního šetření č.

29. Souhlas s vyšetřenými hranicemi svých pozemků vyjádřili svým podpisem v protokolu o místním šetření J. B. a zástupce národního výboru. Byl popsán další postup, a to jak přečíslování parcel, tak vyhlášení platnosti obnoveného operátu, který byl převzat do evidence nemovitostí. Bylo uvedeno, že evidence průběhu hranice byla již předmětem řízení o opravě chyby, kdy nebylo vyhověno nesouhlasu žalobce s neprovedením navrhované opravy v průběhu hranice. V roce 2005 byla vyhlášena platnost obnoveného katastrálního operátu po přepracování katastrální mapy do digitální podoby. Tehdy došlo k tomu, že v případě předmětné hranice nebylo do nové digitální katastrální mapy převzato její platné geometrické a polohové určení dokumentované náčrtem místního šetření THM č. 29 a polním náčrtem THM č.

29. Tímto nepřevzetím došlo k chybě, která vznikla zřejmým omylem při vedení nebo obnově, a proto bylo katastrální pracoviště oprávněno ji opravit. (30) Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Zdůraznil, že tímto postupem došlo k protiprávnímu zásahu do jeho vlastnických práv, kdy protiprávně došlo ke změně vlastnických hranic nejen u jeho rodinného domu, ale zároveň přišel i o obvodovou zeď jeho nemovitosti. Protiprávně došlo i ke změně jeho zahrady. Měřický náčrt č. 29 byl žalobcem zpochybněn. Žalobce zdůraznil, že podle geometrického plánu z roku 1970 nebyla proluka mezi domy zastavěná. Proluka byla zastavěna nezákonným způsobem až v létech 1981 a 1982. O odvolání bylo rozhodnuto dne 8. 2. 2010 tak, že rozhodnutí prvoinstančního orgánu bylo potvrzeno a odvolání podané žalobcem jako nedůvodné zamítnuto. O žalobě, která byla proti tomuto pravomocnému rozhodnutí podána Krajskému soudu v Českých Budějovicích bylo rozhodnuto rozsudkem krajského soudu ze dne 2. 6. 2010 čj. 10A 21/2010-45 tak, že žaloba byla zamítnuta a rozhodnutí ZKI ze dne 8. 2. 2010 bylo potvrzeno. Tento rozsudek byl Nejvyšším správním soudem dne 10. 3. 2011 pod čj. 9As 70/2010-97 zrušen a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Bylo uvedeno, že v rámci řízení nebyla zkoumána otázka, kdy o sporné hranici bylo již rozhodnuto a soud měl vyjasnit, zda o evidenci předmětné hranice bylo již skutečně rozhodováno v roce 2003. Krajský soud v Českých Budějovicích vydal nový rozsudek dne 21. 9. 2011 pod čj. 10A 21/2010-160, kterým žalobu žalobce znovu zamítl. K další kasační stížnosti žalobce byl tento rozsudek Nejvyšším správním soudem v Brně zrušen dne 29. 11. 2012 pod čj. 9As 126/2011-204. V rozsudku Nejvyššího správního soudu byl vysloven závazný právní názor. „Předmětem sporu je posouzení, zda správní orgány postupovaly v souladu s právními předpisy, když provedly opravu geometrického a polohového určení hranice mezi předmětnými pozemky, a zda tomu odpovídaly podklady ve spise…., aby mohla být oprava chybného geometrického a polohového určení v katastrálním operátu provedena musí pro to být kumulativně splněny podmínky stanovené jak v § 8 katastrálního zákona, tak § 52 odst. 3 katastrální vyhlášky viz kupříkladu rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2012 čj. 7As 148/2011-95…. . Krajský soud ve svém rozsudku za významné považoval, že protokol o místním šetření ze dne 9. 9. 1965 zachycuje souhlas tehdejších vlastníků s vyšetřením vlastnické hranice, jejíž evidence byla v dané věci předmětem opravy v katastru nemovitostí. NSS konstatuje, že krajský soud neobjasnil, proč z pohledu právní úpravy opravy chyb v katastrálním operátu považoval tento souhlas za podstatný a jak jeho existenci posuzoval ve vztahu ke splnění podmínek pro provedení opravy v katastrálním operátu. Jestliže jej krajský soud považoval např. za písemné prohlášení vlastníků ve smyslu § 52 odst. 3 katastrální vyhlášky, bylo by třeba zhodnotit, zda z takového souhlasu skutečně vyplývá prohlášení vlastníků, že hranice jimi nebyla měněna, není sporná, ani nebyla zpochybněna, a jeho časovou relevanci k opravě údajů v katastru v roce 2009. Zdejší soud pak ještě dodává, že ani samotný závěr krajského soudu a žalovaného, že v roce 1965 stěžovatel vyjádřil souhlas s vyšetřením hranice pozemků, jíž se oprava údajů v katastru v nynějším případě týká, nemá oporu ve spise, tak jak byl předložen. Ve spise je sice založen protokol o místním šetření ze dne 9. 9. 1965 společně se soupisem nemovitostí, kam stěžovatel připojil svůj podpis v kolonce „potvrzení správnosti vyšetření hranic vlastnoručním podpisem“, avšak tento stěžovatelův podpis se vztahoval k pozemkům parc. č. 890/3 (zahrada) a parc. č. 890/7 (role). Stěžovatelovu pozemku parc. č. 420/1, jehož hranice byla předmětem opravy v katastrálním operátu před přečíslováním ovšem odpovídalo parc. č. 889/1 a šlo o zastavěný pozemek, takže nejenže neodpovídá parcelní číslo pozemku, ale i kultura zahrada či role u pozemků parc. č. 890/3 a 890/7, což vypovídá o jisté nesrovnalosti. Lze shrnout, že stěžovatelův souhlas s vyšetřením hranice pozemku parc. č. 889/1 není z uvedeného soupisu patrný, jelikož stěžovatel připojil svůj podpis k pozemkům parc. č. 890/3 a 890/7…. . Krajský soud byl zavázán zhodnotit námitky týkající se souhlasu s vyšetřením hranic a zároveň posoudit žalobní námitku, zda měřický náčrt č. 29 znázorňoval stavby zbudované v osmdesátých létech dvacátého století. (31) Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl na základě závazného právního názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem znovu o žalobě žalobce rozsudkem ze dne 17. 1. 2013 čj. 10A 21/2010-223 tak, že rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2010 čj. ZKI-O-52/251/2009 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Třeboň ze dne 9. 11. 2009 čj. OR-157/2009-333-21 zrušil pro vady řízení a věc se vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud vyslovil pro žalovaného závazný právní názor pro další řízení, ve kterém měl zhodnotit důkaz ve formě protokolu o místním šetření z 9. 9. 1965 a jeho dopady do evidování dané hranice mezi pozemkovými parcelami a upozornil jej na nezbytnost respektování názoru Nejvyššího správního soudu o tom, že souhlas žalobce s vyšetřením konkrétní hranice není dosavadním obsahem spisu prokázán. Dále krajský soud uvedl, že je zapotřebí zabývat se tím, jaké stavby a jejich části zobrazuje měřický náčrt č. 29, což má význam pro časové zařazení tohoto měřického náčrtu a jeho dopad se zřetelem ke smyslu § 52 odst. 3 katastrální vyhlášky. Soud nemohl na základě obsahu spisu učinit spolehlivý závěr o době vzniku náčrtu místního šetření č.

29. Žalovaný byl zavázán opatřit si u stavebního úřadu dokumenty týkající se staveb, které byly povoleny v roce 1982 a zjistit, zda nedošlo v předchozích létech k povolení dalších stavebních úprav. Teprve poté bude možné věc uzavřít a zhodnotit především se zřetelem k ustanovení § 52 odst. 3 katastrální vyhlášky. (32) Katastrální pracoviště dne 27. 2. 2013 dopisem čj. OR-28/2013-333 znovu vyrozumělo účastníky řízení o zahájení řízení ve věci nesouhlasu žalobce s provedením opravy v údajích katastru nemovitostí oznámené dopisem ze dne 12. 8. 2009 čj. OR- 157/2009. Dále byl vyzván Městský úřad Suchdol nad Lužnicí – stavební odbor k součinnosti ve správním řízení, a to k předložení listin dokládající stavební úpravy týkající se předmětných nemovitostí v létech 1960 – 1995. Rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 3. 5. 2013. Nesouhlasu žalobce vyhověno nebylo. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Na základě odvolání bylo rozhodnutí odvolacím orgánem dne 17. 7. 2013 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. V odůvodnění bylo uvedeno, že byly zjištěny nedostatky, kdy katastrální pracoviště nedostatečně popsalo hranici a byly zjištěny i přepisy u některých stavebních parcel a lomových bodů. Katastrální pracoviště vydalo nové rozhodnutí dne 10. 9. 2013 pod čj. OR-28/2013-333-29, kterým nesouhlasu žalobce ze dne 7. 9. 2009 nevyhovělo. V odůvodnění rozhodnutí je popsán předcházející způsob řízení, jsou vyjmenovány podklady, které byly vyžádány od stavebního úřadu Suchdol nad Lužnicí. K podkladům pro rozhodnutí se měli možnost účastníci řízení vyjádřit. Prvostupňový orgán přezkoumal veškeré jemu dostupné podklady a uvedl, že stav vyšetřených hranic dokumentuje náčrt místního šetření č.

29. Uvedl, že ke dni 2. 5. 2005 byla na dotčené části katastrálního území Tušť vyhlášena platnost obnoveného katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací podle ustanovení § 13 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Při tomto způsobu obnovy se za využití platné katastrální mapy S-JTCK, polních náčrtů a zápisu z THM z roku 1966, fotogrammetrických náčrtů, ZPMZ, geometrických plánů a vytyčovacích náčrtů převedla katastrální mapa v analogové podobě na katastrální mapu digitální. V rámci obnovy byl zpracován ZPMZ 488, kterým byly určeny lomové body, jejichž spojnicemi se zobrazují hranice pozemků parc. č. 420/1, 420/3, 462/15, 418/3 a 418/2. Při zpracování ZPMZ 488 bohužel došlo k tomu, že v případě předmětné vlastnické hranice nebylo do nové digitální mapy převzato její platné geometrické a polohové určení dokumentované náčrtem místního šetření THM č. 29 detail 6, ale bylo nesprávně převzato určení vyhodnocené fotogrammetrickou metodou, čímž došlo k porušení § 5 odst. 7 katastrálního zákona. Nedodržení této zásady vedlo k chybě v údajích katastru, která vznikla zřejmým omylem při jeho vedení nebo obnově a jako takovou byl katastrální úřad oprávněn ji opravit. Proto katastrální úřad vytvořil neměřický záznam č. 755, kterým určil body, které správní orgán popsal. V případě hranice označené jako prvek polohopisu proluka mezi domy, bylo její určení ponecháno dle ZPMZ 488, neboť v náčrtu místního šetření č. 29 nebylo stanoveno její přesné určení. Katastrální úřad vycházel v tomto případě z měřického náčrtu pro tvorbu DKM, neboť ve sbírce listin není založen podklad, z kterého by mohl katastrální úřad určit geometrické a polohové určení. Opravou zobrazení vlastnické hranice mezi parcelou č. 420/1 a 418/3 došlo i k opravě zobrazení proluky. Prvostupňový správní orgán popsal i podklady, které měl k dispozici a uvedl svá zjištění. Vyjádřil se i k námitkám žalobce, které vznesl v rámci nového projednání věci. Vysvětlil, že k požadavku žalobce na dodržení § 49 správního řádu ústní jednání nenařídil, neboť to je nařizováno v případech, kdy tak stanoví zákon, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práva účastníků nezbytné. Katastrální úřad provedl opravu údajů zobrazení hranice mezi parcelami č. 420/1 a 418/2 a 418/3 s nimiž byla spojena oprava hranic parcely č. 420/3 a parcely č. 462/15. Postupoval podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, kdy zřejmý omyl shledal při tvorbě digitální mapy v katastrálním území Tušť. Tvrzení žalobce, že zpracovaný geodetický podklad pro tvorbu THM je mylný, je pro katastrální úřad bezpředmětné, neboť dokud nebude prokázána neplatnost, musí katastrální úřad vycházet z předpokladu, že údaje jsou platné. (33) Oproti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 27. 11. 2013 čj. ZKI-O-40/200/2013 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Třeboň ze dne 10. 9. 2013 čj. OR-28/2013-333-29 bylo potvrzeno. Odvolací orgán popsal svá zjištění, uvedl, že námitku žalobce, že se v dané věci nejednalo o opravu chyby, ale o faktické protiprávní posunutí hranice pozemků shledal jako neopodstatněnou. Hranice byla v létech 1965 – 1968 v terénu řádně vyšetřena za přítomnosti samotného žalobce, kdy při technickohospodářském mapování se hranice v terénu nevytyčovaly. Bylo vždy na vlastnících, aby pečovali o trvalé označení hranic svých nemovitostí. Při THM měl každý vlastník možnost uvést své výhrady či nesouhlas. V příslušném soupisu nemovitostí je u příslušných parcel uveden podpis žalobce bez jakýchkoli poznámek. K pozdějšímu vzniku náčrtu z místního šetření č. 29 THM odvolací orgán uvedl, že protokol o místním šetření byl vyhotoven k datu tiskového výstupu soupisu nemovitostí. Konečná kontrola soupisu byla provedena dne 14. 12. 1970. Od data vyhlášení platnosti THM nebyla evidovaná hranice vlastníky měněna a tvrzení žalobce, že stavby na leteckém snímku z roku 1965 vznikly mnohem později, je neopodstatněné. V současné době nemůže odvolací orgán z dostupných podkladů zjistit datum, kdy bylo v terénu šetřeno rozhraní mezi parcelami č. 889/1 a 889/2. To však není důvod pro zpochybnění výsledku místního šetření zadokumentovaného v náčrtu a soupisu nemovitostí pod č. 29 THM. Závěrem žalovaný správní orgán shrnul, že v konkrétním řízení nemohl prvostupňový ani odvolací orgán rozhodovat o změně práv k nemovitostem. Pozitivní výrok o opravě chyb v katastrálním operátu neřeší tu otázku, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti, ale otázku, kdo bude jako vlastník v katastru nemovitostí evidován. To znamená, že rozhodnutí nemá hmotněprávní, ale pouze evidenční účinky. Pokud budou v popsaném zjištění přetrvávat pochybnosti žalobce o správnosti údajů evidovaných v katastru nemovitostí, lze je změnit řízením o opravě chyby podle § 8 katastrálního zákona, ale pochybení musí být doloženo předepsaným a zákonným způsobem. Chybné geometrické a polohové určení může katastrální pracoviště opravit jedině na základě výsledků zeměměřické činnosti a zároveň na základě písemného prohlášení všech sousedících vlastníků, že hranice jimi nebyla měněna, není sporná a nebyla v terénu zpochybněna. Pokud ke shodě vlastníků nedojde, musí být problém řešen v občanskoprávním řízení. VII. Právní názor soudu (34) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (35) Předmětem sporu bylo v dané záležitosti posouzení, zda správní orgány postupovaly v souladu s právními předpisy, pokud provedly opravu geometrické a polohového určení hranice mezi parcelami st. p.č. 420/1, 418/2 a 418/3 a zda tomuto postupu odpovídaly podklady založené ve správním spise. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Třeboň, kterým nebylo vyhověno nesouhlasu žalobce ze dne 7. 9. 2009, který byl doručen katastrálnímu úřadu dne 9. 9. 2009 s provedením opravy v údajích katastru nemovitostí oznámené dopisem čj. OR-157/2009-333 a bylo potvrzeno, že v souboru geodetických informací Katastrálního operátu pro k. ú. Tušť bude i nadále vedená hranice mezi parcelami č. 420/1 a parcelami 420/3 na straně jedné a parcelami 418/3 a parcelám 418/2 a parcelou 462/15 na straně druhé jako spojnice podrobných bodů č. 26011, 488-5, č. 755-2, č. 755-3, č. 755-1, č. 422-13 a č. 422-5 daných souřadnicemi v S-JTSK. V souboru popisných informací katastrálního operátoru pro k. ú. Tušť bude dle rozhodnutí prvostupňového orgánu evidována výměra u pozemku parc. č. 420/1 výměra 183 m2, u parc. č.420/3 o výměře 37 m2, u parc. č. 418/3 o výměře 128 m2, u parc. č. 418/2 výměra 47 m2 a u parc. č. 462/5 výměra 32 m2. Oprava chyby byla provedená na základě podnětu geodeta Ing. R. V., který v rámci objednávky manželů H. na vytýčení hranice mezi parcelami č. 418/3 a parcelami č. 420/1 v k. ú. Tušť zjistil nesprávné zobrazení vlastnické hranice mezi těmito nemovitostmi v digitální katastrální mapě po obnově operátu přepracováním, neboť nebyl jako podkladem vzat náčrt místního šetření zpracovaný při obnově operátu v rámci technicko- hospodářského mapování. (36) Věc byla opakovaně posuzována správními orgány, krajským soudem i Nejvyšším správním soudem. Naposledy bylo rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2010 čj. ZKI-O-52/251/2009 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Třeboň ze dne 9. 11. 2009 čj. OR-157/2009-333-21 zrušeno pro vady řízení a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích vyslovil závazný právní názor, který vycházel ze závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu v Brně, kterým bylo předchozí rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušeno, a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Tímto závazným právním názorem byl po zrušení rozhodnutí správní orgán v dalším řízení vázán, což vyplývá z ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. Tímto závazným právním názorem je vázán jak žalovaný, tak i správní orgán I. stupně. Pokud je rozhodnutí správního orgánu krajským soudem zrušeno, je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, dokonce i za situace, pokud je ve věci podána kasační stížnost. To vyplývá kupříkladu z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Ans 3/2006 ze dne 24. 4. 2007. (37) V dané záležitosti, jak je výše uvedeno, došlo ke zrušení obou rozhodnutí správních orgánů a z toho důvodu bylo povinností správního orgánu v řízení, které bylo ve věci nesouhlasu žalobce vedeno a u něhož došlo ke zrušení rozhodnutí pokračovat. Soud v dané záležitosti zjistil z obsahu písemností založených ve spise i odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí ze dne 10. 9. 2013, že katastrální úřad nepokračoval v řízení, u něhož došlo ke zrušení tohoto rozhodnutí, ale znovu zahájil řízení ve věci nesouhlasu žalobce s provedením opravy v údajích katastru nemovitostí oznámené dopisem ze dne 12. 8. 2009 čj. OR-157/2009-333, a to novým vyrozuměním o zahájení řízení ze dne 27. 2. 2013. Tento postup není procesně správný, neboť v případě zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně se správní řízení u orgánu I. stupně už znovu nezahajuje, neboť už jednou zahájeno bylo a jde stále o stejné řízení, ve kterém dosud nebylo o jeho předmětu pravomocně rozhodnuto, protože prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno. Tuto informaci účastníci řízení získali tím, že jim byla doručena rozhodnutí, respektive rozsudky soudů, z nichž bylo jednoznačné, jaká rozhodnutí byla zrušena. Z toho dále vyplývá, že při novém projednání věci orgánem I. stupně, není nutné opakovat znovu všechny procesní úkony z původního řízení a lze vycházet z podkladů, které byly shromážděny za situace, že se nejedná o podklady, které byly dne názoru orgánu, který rozhodnutí zrušil opatřeny v rozporu s právními předpisy. V intencích závazného právního názoru je třeba v řízení pokračovat a postupem podle správního řádu umožnit účastníkům řízení se k podkladům pro rozhodnutí vyjádřit. Soud zjistil, že v tomto směru došlo ze strany prvostupňového orgánu k pochybení, neboť v řízení, které bylo ukončeno vydáním rozhodnutí, která byla zrušena, nebylo pokračováno, ale účastníci byli vyrozuměni o novém zahájení řízení dne 27. 2. 2013, tedy nadbytečně za situace, kdy předchozí správní řízení poté, kdy došlo ke zrušení rozhodnutí prvostupňového orgánu, nebylo nikterak ukončeno. Tento postup není správný a představuje procesní pochybení. Z hlediska vlivu tohoto procesního pochybení soud však neshledal, že mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí ve věci samé. (38) K jinému závěru dospěl soud při posuzování zásadní otázky, zda hranice mezi parcelami č. 420/1 a 420/3 na straně jedné a parcelami č. 418/3, 418/2 a 462/15 na straně druhé byla správně zobrazena v katastru nemovitostí, včetně výměr dotčených parcel, zda byl průběh hranice mezi vlastníky sousedících pozemků sporný a zda za této nastalé situace byl správní orgán oprávněn opravit chybu v katastru nemovitostí postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a v této souvislosti, zda nevyhovění nesouhlasu žalobce s touto opravou chyby odpovídalo platné právní úpravě. (39) K tomu je třeba znovu poukázat na právní úpravu opravy chyby v katastrálním operátu, která je obsažena především v zákoně č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění v rozhodné době (dále jen „Katastrální zákon“), a ve vyhlášce č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 8 odst. 1 katastrálního zákona stanoví, že na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle § 52 odst. 3 katastrální vyhlášky, ve znění vyhlášky č. 64/2009 Sb., chybné geometrické a polohové určení opraví katastrální úřad na základě a) výsledků zeměměřických činností, které jsou využívány pro účely katastru, podle potřeby součinností s osobou odborně způsobilou k výkonu zeměměřických činností (dále jen „způsobilá osoba“) a b) písemného prohlášení vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna; prohlášení není třeba, pokud z původního výsledku zeměměřické činnosti je chyba zřejmá, nebo pokud se jedná o opravu na podkladě opravy listiny ……….“. (40) Z citované platné právní úpravy vyplývá, že v řízení o opravě chyby lze řešit pouze chyby zřejmé a nesporné. Mezi vlastníky předmětných pozemků nesmí existovat spor o geometrické a polohové určení hranice mezi pozemky, jinak řečeno nesporné v tom smyslu, že mezi vlastníky sousedních nemovitostí není spor o průběh hranice v terénu nebo spor o zobrazení hranice v katastrální mapě. Není totiž v pravomoci žádného z orgánů zeměměřictví a katastru nemovitostí rozhodnout o tom, kdo je vlastníkem takového sporného pozemku nebo kdo má být jako vlastník sporného pozemku evidován v katastru nemovitostí, to je v pravomoci pouze soudů. Nutno zdůraznit, že řízení o opravě chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce. Mění se jím evidované údaje, aniž by se tak mohlo založit, či pozbýt vlastnické právo k nemovitosti. To vyplývá i z § 5 odst. 7 katastrálního zákona. Opravou má být pouze dosaženo v souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, a to bez ohledu na to, zda původní zápis byl podložen rozhodnutím o vkladu, či se jednalo o záznam údajů o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných orgánů nebo z listin právních vztahy osvědčujících. (41) Tyto závěry vyplývají i z judikatury Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudku 7As 131/2012 ze dne 24. 4. 2013 či sp. zn. 7As 148/2011 ze dne 26. 1. 2012. V posledně citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud vycházel z ustanovení § 52 odst. 3 písm. b) katastrální vyhlášky a zdůraznil, že opravu chyby lze provést pouze v případě zjevného pochybení lidského činitele, které je jednoznačně seznatelné porovnáním zákresů. Pokud by došlo ke zjevnému omylu při vyhotovování výsledků původní zeměměřické činnosti při obnově katastru, mohl by katastrální úřad přistoupit k provedení opravy pouze za předpokladu, že by vlastníci dotčených nemovitostí písemně prohlásili, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná, ani nebyla zpochybněna. Toto prohlášení není nadbytečný podklad pro rozhodnutí katastrálního úřadu jeho smysl spočívá ve skutečnosti, že pokud některý z vlastníků odepře učinit toto prohlášení, je mezi navrhovatelem a tímto vlastníkem zjevný spor o geometrické a polohové určení nemovitosti. Tento spor vylučuje, aby bylo možné tvrzenou chybu v katastrálním operátu možné považovat za vzniklou zjevným omyle m a jednoduše napravitelnou postupem katastrálního úřadu podle ustanovení § 8 písm. a) katastrálního zákona (viz rozsudek NSS ze dne 5. 6. 208 čj. 1As 46/2008-135). (42) V souzené záležitosti je z rozhodnutí správního orgánu I. stupně zřejmé, že již v minulosti bylo ze strany žalobce požadováno opravit hranici mezi parcelami 420/1, 418/2 a 418/3, kdy katastrální úřad k podnětu žalobce nevyhověl rozhodnutím ze dne 16. 5. 2003 a uzavřel, že zákres v analogové katastrální mapě byl proveden dle vyšetřeného stavu v rámci THM. To potvrdil i zeměměřický a katastrální inspektorát rozhodnutím ze dne 21. 7. 2003. Dále bylo vedeno k nemovitostem ve vlastnictví žalobce řízení ve věci námitky proti obnovenému operátu, kdy rozhodnutím ze dne 10. 4. 2005 nebylo námitce vyhověno a rozhodnutí potvrdil i Zeměměřického a katastrálního inspektorátu dne 25. 7. 2005. Po vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu při zpracování ZPMZ 488 došlo k tomu, že v případě předmětné vlastnické hranice bylo do nové DKM převzato její platné geometrické a polohové určení dokumentované náčrtem místního šetření THM č. 29 detail C, ale bylo nesprávně převzato určení vyhodnocené fotogrammetrickou metodou. V případě hranice označené jako prvek polohopisu (proluka mezi domy) bylo její určení ponecháno podle ZPMZ 488, neboť v náčrtu místního šetření 29 nebylo stanoveno její přesné určení šířka, délka a katastrální úřad vycházel z měřického náčrtu pro tvorbu DKM, neboť ve sbírce listin není založen podklad, ze kterého by mohl katastrální úřad určit geometrické a polohové určení. Opravou zobrazení vlastnické hranice mezi parcelami 420/1 a 418/3 došlo k opravě zobrazení proluky. Odvolací orgán odmítl tvrzení žalobce, že ve skutečnosti se nejednalo o opravu chyby, ale faktické protiprávní posunutí hranice pozemků. K tomu odkázal na skutečnost, že v létech 1965 až 1968 byla hranice v terénu řádně vyšetřena, kdy při THM se hranice v terénu nevytyčovaly. Žalovaný setrval na tom, že z náčrtu místního šetření č. 29 THM byla potvrzena správnost vyšetřených hranic podpisem žalobce, čímž žalovaný správní orgán odmítl tvrzení žalobce, že šetření hranic proběhlo bez jeho vědomí. (43) Z rozhodnutí žalovaného však není zřejmé, jakým způsobem se vypořádal právě se závěry Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým byla předchozí rozhodnutí zrušena a žalovaný byl zavázán pochybnosti ohledně těchto závěrů vyvrátit a řízení v tomto směru doplnit. Jednalo se o to, že již Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 9As 126/2011-204 až 208 uvedl, že závěr soudu i žalovaného, že v roce 1965 žalobce vyjádřil souhlas s vyšetřením hranice pozemků, jíž se oprava údajů v katastru v nynějším případě týká, nemá oporu ve spise tak, jak byl předložen, kde je sice založen protokol o místním šetření ze dne 9. 9. 1965, kam žalobce připojil svůj podpis, avšak žalobcův podpis se vztahoval k pozemkům č. 890/3 zahrada a 890/7 role. O pozemku č. 420/1, jehož hranice byla předmětem opravy v katastrálním operátu (před přečíslováním odpovídala parcele č. 889/1), se v citovaném protokolu o místním šetření vůbec nejednalo a z toho důvodu byl správní orgán v prvé řadě zavázán zhodnotit námitky týkající se souhlasu s vyšetřením hranic pozemku při technicko-hospodářském mapování a současně podrobit hodnocení tvrzení žalobce o stavbách z osmdesátých let, které dle názoru žalobce měřický náčrt č. 29 obsahoval. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku zavázal žalovaného, aby respektoval názor Nejvyššího správního soudu i zdejšího soudu v tom smyslu, že souhlas žalobce s vyšetřením konkrétní hranice nebyl obsahem spisu prokázán. Soud nemohl učinit spolehlivý závěr o době vzniku náčrtu místního šetření č. 29 a současně zavázal žalovaného, aby opatřil u stavebního úřadu dokumentaci, na základě které by posoudil, zda byly v předchozích létech provedeny další stavební úpravy. Tímto způsobem se žalované rozhodnutí s takto vysloveným závazným právním názorem nevypořádalo. V dané věci sice žalovaný správní orgán doplnil řízení o vyžádání písemností od stavebního úřadu a uvedl, že i když probíhaly v létech 1982 a 1984 stavební úpravy nebyla vlastníky nemovitostí předložená dokumentace, která by svědčila o změně evidované hranice mezi parcelou č. 889/2 (nyní parcelou č. 418/2 a parcelou č. 418/3) a stavební parcelou 889/1 (nyní parcelou 420/1) dokumentovanými v náčrtu a soupisu nemovitostí č. 29 THM s platností od 2. 9. 1975. Soud obecně odkázal na závěry posudku, které byly k dispozici a uzavřel, že tímto šetřením hranice mezi parcelou č. 420/1 z jedné a parcelou 481/2 (správně mělo být uvedeno 418/2) a parcelou 418/3 z druhé strany, která je evidovaná v katastru po provedené opravě čj. OR 184/2009- 333, odpovídá hranici dokumentované v náčrtu a soupisu nemovitostí č. 29 THM. Žalovaný se však nevypořádal s tím, k čemu byl zavázán, čímž je právě zpochybnění souhlasu s vyšetřením hranice, tak jak je zachycen na měřickém náčrtu č. 29 žalobcem. (44) Z tohoto postupu lze shrnout, že katastrální úřad zamítl nesouhlas žalobce s provedenou opravou chyby, kdy za situace, že z podnětu soukromého geodeta V. provedl opravu chyby, neodstranil vadu předchozího řízení, k jejímuž odstranění byl zavázán a zároveň byl v rozsudcích soudů poučen o tom, že oprava chybných údajů katastru je možná za konkludentního splnění podmínek stanovených v § 8 odst. 1 písm. a) a novelizovaného znění § 52 odst. 3 katastrální vyhlášky. V dané věci však nebylo prokázáno, že z původního výsledku zeměměřické činnosti byla chyba zřejmá, ani se nejednalo o opravu na podkladě opravy listiny. Naopak rozhodnutí žalovaného vyplývá, že když katastrální pracoviště zahájilo řízení o opravě chyby, informovalo dne 22. 9. 2009 účastníky řízení o zahájení tohoto řízení a vyzvalo je k tomu, aby uznaly skutečný průběh hranice v terénu mezi parcelami 420/1 na straně jedná a st. 418/3 a st. 418/2 na straně druhé. Za této situace by jak je uvedeno v žalobou napadeném rozhodnutí v případě uznání došlo k sepsání protokolu o uznání průběhu hranice v terénu a tento protokol by byl podkladem k provedení opravy v průběhu hranice v katastru nemovitostí ve smyslu § 52 odst. 3 písm. b) katastrální vyhlášky. Žalobce a ani další účastníci řízení (vlastníci dalších pozemků) se na šetřené vlastnické hranici nedohodli. Z toho důvodu přistoupilo katastrální pracoviště k prvnímu rozhodnutí ve věci. Rozhodnou otázkou tedy je, zda nesoulad mezi zobrazením vlastnické hranice, mezi výše označenými parcelami v digitální katastrální mapě operátu, kdy nebyl jako podklad vzat náčrt z místního šetření zpracovaný při obnově operátu, na který upozornil svým podnětem geodet R. V. v rámci zpracování objednávky jednoho z vlastníků sporných nemovitostí lze považovat za chybu vzniklou zřejmým omylem při vedení a obnově katastru a zároveň za chybu zřejmou z původního výsledku zeměměřické činnosti, když měřický náčrt č. 29 byl zpochybněn. Navíc sami účastníci správního řízení konkrétně P. H., uvedl, že vytýčení hranic v terénu, z něhož vznikl konkrétní problém, byl motivován dlouhodobě vedeným sporem o hranice mezi konkrétními pozemky. Totéž potvrdil M. D. i svým vyjádřením osoby zúčastněné na řízení k žalobě žalobce. (45) K tomu, aby mohlo být postaveno najisto, zda lze opravovanou chybu považovat za omyl, lze odkázat opakovaně na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která se řešením této otázky zabývala. Konkrétně v rozsudku sp. zn. 8As 12/2009 ze dne 26. 4. 2010 Nejvyšší správní soud uvedl, že „zřejmý omyl je způsoben činností pracovníka katastru a jedním z případů, kdy se jedná o zřejmý právní omyl, je zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky splněné katastrálním zákonem“. V rozsudku sp. zn. 7As 131/2012 ze dne 24. 4. 2013 Nejvyšší správní soud uvedl, že „pro omyl způsobený při činnosti katastrálního úřadu je do jisté míry charakteristická podobně jako u omylu způsobeného při kterékoliv jiné lidské činnosti jeho obtížná vysledovatelnost a identifikace. Seznatelný je totiž vždy teprve výsledek takového omylu v podobě údajů katastru neodpovídajících příslušným podkladům nebo skutečné situaci. Jak již bylo uvedeno, řízení o opravě chyb v katastrálním operátu slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo v souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici, a za stav katastru a v něm uvedené údaje odpovídá. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli. Je možné, že plynutím času dojde ke změně obsahu vlastnických práv, například s vydržením, zvláště jsou-li podklady datovány desítky let nazpět. Není ani vyloučeno, aby došlo ke změně hranic mezi pozemky, aniž by o tom měl katastrální úřad k dispozici příslušný podklad, ať již zaviněním vlastníků pozemků a nebo zaviněním svým. Tehdy je třeba vlastníky sousedních pozemků odkázat k soukromoprávním institutům, především k určovací žalobě, případně k institutu náhrady škody, byla-li jim škoda činností katastrálního úřadu způsobena“. (46) V souzeném případě žalobce v průběhu řízení opakovaně tvrdil, že hranice je sporná a tento názor zastávají i další účastníci řízení o opravě chyby. Právě pro skutečnost, že hranice byla sporná, si objednali vytýčení hranic v terénu, při kterém geodet signalizoval podnět katastrálnímu úřadu, který na základě tohoto podnětu zahájil řízení o opravě chyby, v rámci kterého vyzýval vlastníky k tomu, aby se na průběhu hranice, která je mezi nimi sporná dohodli. Z toho je zřejmé, že hranice mezi předmětnými pozemky je sporná, a tudíž nelze postupovat institutem opravy chyb ve smyslu § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Katastrální orgány neučinily spolehlivý závěr o době vzniku náčrtu místního šetření č. 29 tak, jak byly zavázány v rozsudku krajského soudu, ani neodstranily pochybnosti, které vznikly na základě nesouhlasu žalobce s vyšetřením konkrétní hranice, naopak je zřejmé, že takový souhlas získán nebyl. Spor trval i v době rozhodování obou správních orgánů a trvá i nadále. Jestliže žalobce i osoba zúčastněná na řízení v průběhu správního i soudního řízení potvrdily, že hranice je předmětem sporu, jedná se o situaci, kdy je trvale zpochybňován průběh hranice a jestliže nedošlo k dohodě mezi hraničními sousedy, je vyloučen postup podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a přichází v úvahu jiné prostředky obrany, například řízení před civilním soudem. K tomu lze odkázat na judikát Nejvyššího správního soudu čj. 7As 71/2008- 48 ze dne 11. 6. 2009, v němž je uvedeno „…..že pokud dojde k vytýčení hranice v souladu s nezpochybnitelnými a správnými údaji v katastru a takto v terénu vytyčená hranice neodpovídá skutečně reálně v průběhu desítek let užívané hranici pozemku mezi vlastníky, nelze tuto situaci řešit opravou katastrálního operátu. V dané věci není přesně určeno, jakým způsobem měla hranice mezi pozemky probíhat, respektive ve shodě s jakou listinou a soud má za to, že právě tento spor o hranici vyvolal objednávku k vytýčení hranice geodetem, který při tomto úkonu zjistil odlišné údaje a vyvolal celý spor o opravu chyby. Právě opravou chyby došlo ke změně hranice za použití § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, což je postup, který nelze v případě tohoto sporu o hranici využít“. (47) Soud proto ve vztahu k této zásadní námitce uzavřel, že řízení o opravě chyb slouží k tomu, aby byly odstraněny chyby vzniklé v důsledku lidského selhání, kupříkladu muselo by se jednat o chyby ve výpočtech, nedodržení přípustných odchylek, či převzetí údajů z nesprávných evidencí. Pokud je však namítána chyba, která je nejasná nebo sporná, nelze tímto způsobem postupovat a je nutné řešit spor cestou civilních soudů, kupříkladu použitím žaloby na určení existence tvrzeného práva. Písemnosti, které jsou v dané věci k dispozici i celý průběh věci svědčí o dlouhodobém sporu o hranici mezi vlastníky. Pokud je za této situace požadováno provedení úpravy chybného údaje je zřejmé, že opravu postupem podle § 8 katastrálního zákona provést nelze. Ostatně sám katastrální úřad v žalobou napadeném rozhodnutí v závěrečném shrnutí připomněl, k čemu slouží ustanovení § 8 odst. 1 katastrálního zákona a upozornil na to, že nemůže rozhodovat o změně práv k nemovitostem. (48) Přisvědčit však nelze konstatování žalovaného správního orgánu, který uvedl ve svém závěrečném shrnutí v žalobou napadeném rozhodnutí, že pozitivní výrok o opravě chyby neřeší otázku, kdo je skutečným vlastníkem určité nemovitosti, ale pouze otázku, kdo bude jako vlastník určitých nemovitostí v katastru evidován. Uvedl sice, že rozhodnutí katastrálního pracoviště, ani odvolacího orgánu nemá hmotně právní, ale jen evidenční účinky a nezasahuje do soukromoprávních vztahů sousedících vlastníků, nicméně postupem, kterým dojde ke změně vlastnického práva, respektive zásahu do vlastnického právě postupem podle § 8 katastrálního zákona dochází i k oněm popíraným hmotněprávním účinkům, neboť při ověřování vlastnického práva se z údajů, které jsou evidovány v katastru nemovitostí, nepochybně vychází. Právě z toho důvodu nelze tímto postupem přistoupit k takové opravě chyby, která by měla za následek změnu vlastnického práva. Tímto způsobem také žalobce ve své žalobě argumentoval, neboť jako základní žalobní námitku uplatnil právě hrubý zásah do pokojného vztahu a vlastnických práv, kdy v opravě chyby spatřuje uměle vytvořený spor o hranici pozemku v důsledku správního zásahu bez právního základu na jeho úkor. Uvedl, že opravou chyby došlo fakticky ke zcizení části obvodové zdi rodinného domu žalobce. Navíc žalobce poukazoval na to, že Ing. V. ve svých zápisech a v náčrtu porovnání s vyšetřením hranic při THM a jeho zaměřením uvedl, že při THM byla měřená tato strana žalobcova domu, avšak v rozhodnutí zeměměřického katastrálního inspektorátu z roku 2003 je uvedeno, že předmětná strana žalobcova domu měřena při THM nebyla. (49) V prvostupňovém rozhodnutí ani žalovaném rozhodnutí není vysvětleno jaká konkrétní zjištění Ing. V. či správní orgány učinily, pokud došly k závěru, že je v evidenci nemovitostí chyba, kterou je nutné postupem podle § 8 katastrálního zákona opravit. Katastrální úřad zopakoval svou argumentaci tak jako v předcházejících rozhodnutích, která byla zrušena a setrval na tom, že stav vyšetřených hranic dokumentuje náčrt místního šetření č.

29. Nevypořádal se s výtkou Nejvyššího správního soudu, že v protokole o místním šetření ze dne 9. 9. 1965 kam žalobce připojil svůj podpis v kolonce potvrzení správnosti vyšetření hranic vlastnoručním podpisem, se tento podpis vztahoval k pozemkům parc. č. 890/3 (zahrada) a 890/7 (role). Nevypořádal se ani se závěrem Nejvyššího správního soudu, že žalobcův souhlas s vyšetřením hranice pozemků parc. č. 889/1 není z uvedeného soupisu patrný, jelikož stěžovatel připojil svůj podpis právě k výše uvedeným pozemkům. Z rozhodnutí není zřejmé jakým způsobem správní orgán souhlas žalobce s vyšetřením hranice pozemku parc. č. 889/1 ve vztahu k výše označenému protokolu o místním šetření, který žalobce podepsal dovodil. Z toho důvodu nebylo postaveno najisto to, co bylo správním orgánům uloženo zhodnotit tak, aby bylo možné jednoznačně posoudit kumulativní splnění podmínek stanovených v katastrálním zákoně a v katastrální vyhlášce pro opravu chyby. Byť se žalované rozhodnutí vypořádávalo s požadavky žalobce, nebylo postaveno najisto právě splnění základních podmínek pro provedení opravy chyby v katastru nemovitostí postupem podle § 8 katastrálního zákona, o což je veden celý spor. (50) Vysvětlení žalovaného, že konečná kontrola úplnosti soupisu byla provedená dne 14. 12. 1970 (podpis nečitelný), z čehož vyplývá, že s protokolem ze dne 9. 9. 1965 mohl být žalobce seznámen v průběhu let 1965 až 1970, nepostačuje. Katastrální úřad provedl opravu údajů zobrazení hranice mezi parcelami č. 420/1 a parcelou 418/2, parcelou 418/3, s níž byla spojena i oprava hranic parcely 420/3 a parcely 462/15 podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, neboť shledal zřejmý omyl při tvorbě digitální mapy v katastrálním území Tušť, neboť v rámci jejího zpracování nebylo převzato geometrické a polohové určení z měřického náčrtu č. 29 detail C pro tvorbu THM. Nevypořádal se s tím, že nebylo vyšetřeno to, co bylo správním orgánům uloženo zhodnotit, a to souhlas s vyšetřením hranic pozemku při technickohospodářském mapování, navíc za situace, kdy již žalobce v roce 2003 vyvolal svým podnětem řízení o opravě chyby a jeho podnětu vyhověno nebylo. Přitom je nutné trvat na tom, že katastrální úřad opraví chybu, je-li nepochybně zjištěno a protokolárně doloženo, že se geometrické a polohové určení hranice neshoduje se stavem v terénu. Současně je dána podmínka, že současný průběh hranice pozemku v terénu není dotyčnými vlastníky zpochybňován, ani jimi nebyl měněn a zástupce katastrálního úřadu je povinen sepsat protokol s dotčenými vlastníky o splnění této podmínky, který podepíší. Tato podmínka splněna nebyla. Soud proto uzavřel, že se jedná o spor mezi vlastníky mezi sousedními nemovitostmi o průběh hranice, který nelze řešit správní cestou, ale určovací žalobou pořadem práva u obecného soudu. (51) Současně soud poukazuje na to, že postup pro řízení o opravě chyby je uveden v článku 33 až 37 jednacího řádu katastrálního úřadu ze dne 19. prosince 2005 čj. ČÚZK 6900/2005-22, kdy je uvedeno, že návrh na opravu chybného geometrického polohového určení, který není důsledkem nepřesnosti při podrobném měření nebo chybného vyznačení změny geometrického a polohového určení v souboru geodetických informací musí být doložen příslušným výsledkem měřičských činností a dále listinou, ve které vlastníci sousedních vlastníků dotčených opravou prohlašují, že průběh hranice v terénu není jimi zpochybňován a ani nebyl jimi měněn a souhlasí s evidováním hranice v katastru nemovitostí podle výsledku zeměměřické činnosti. V případě, kdy žádost o opravu chyby se týká hranic nebo výměr parcel vedených dosud ve zjednodušené evidenci je podmínkou zjištění skutečného stavu věci předchozí doplnění těchto parcel do souboru geodetických informací katastru. Při řízení o opravě chyby katastrální úřad prověřuje všechny důvody, které vedou k opravě chyby v katastru a je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad opravy chyby s požadavky § 2 správního řádu. Vyžaduje-li to povaha věci a složitost věci, katastrální úřad nařídí ústní jednání před vydáním rozhodnutí, neboť lze očekávat, že přítomnost předvolaných účastníků přispěje k potřebnému objasnění věci. V dané záležitosti je zřejmé, že se jedná o dlouhodobý spor mezi vlastníky nemovitostí a soud z podkladů, které jsou založeny ve spise, nezjistil, že bylo správními orgány postupováno tak, jak jim ukládá jednací řád katastrálního úřadu. Soud totiž nezjistil, že bylo ve věci poté, kdy došlo ke zrušení rozhodnutí soudem, nařízeno ústní jednání před vydáním rozhodnutí. Byť se nejedná o obligatorní podmínku, je takový postup žádoucí, a to z toho důvodu, že v dané věci se jedná o složitý případ, kdy je zapotřebí všem účastníkům řízení objasnit postup katastrálních orgánů. Tomuto požadavku nebylo dosud tak, jak soud z obsahu správního spisu zjistil, učiněno za dost. (52) Právě ve vztahu k námitkám žalobce, že v létech 1965 až 1968 probíhala bez vědomí žalobce a jeho informovaného souhlasu šetření a docházelo k dodatečnému dopisování údajů, by mohlo být vše potřebné vysvětleno a objasněno při nařízeném ústním jednání. (53) Současně soud uvádí, že v dané věci se jednalo o posouzení důvodnosti nesouhlasu žalobce s provedenou opravou chyby v údajích katastru nemovitostí. Rozhodnutí žalovaného má být zřetelně a srozumitelně odůvodněno ve vztahu k předmětu řízení. Pokud je po správních orgánech požadováno odpovědět na jiné otázky, které přímo s předmětem řízení nesouvisí, pak je vhodné odpověď na takové otázky nezahrnovat do odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, neboť tím je odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k předmětu řízení nepřehledné a nedává jasnou odpověď na postup správního orgánu a k výhradám žalobce týkajících se právě tohoto konkrétního předmětu řízení. (54) Pokud žalovaný správní orgán argumentoval k odůvodnění svého postupu znaleckými posudky, pak k tomu lze konkrétně poukázat na znalecký posudek č. 394/2009 Ing. V. K., který uvedl k zastřešení zastavěné proluky, že způsob provedení a funkčnost byly od samého počátku předmětem sousedských sporů, kdy majitel domu č.p. 82 (žalobce) poukazoval na skutečnost, že trámky jsou zazděny do jeho zdi a že mu do jeho zdi zatéká. Styk střech byl v posledních létech několikrát opravován. Konstrukci zastřešení znalec hodnotil jako problematickou, kdy jako příčinu sousedských sporů označil skutečnost, že původně společné vlastnictví nemovitostí bylo rozděleno mezi více majitelů, aniž by byly důsledně řešeny některé konstrukční návaznosti, především na styku obou domů, kdy dům č.p. 149 a č.p. 52 neměl v tomto místě v části vlastní obvodovou zeď. Problém s odvodem vody ze střechy a se zatékáním do zdi domu č.p. 82 musel být dlouhodobější, a to již před rokem 1975. Ke stavebnímu povolení a úpravám domu č.p. 149 a č.p. 52 je v posudku uváděno, že v roce 1982 bylo vydáno stavební povolení na úpravu původního objektu na objekt určený pro rekreaci, kdy předložená projektová dokumentace byla velmi jednoduchá, neřešila návaznost na dům č.p. 82 a některé kódy neodpovídaly skutečnosti. Obvodová zeď v místě zastavění proluky je zakreslena, jako by byla součástí domu, ale přitom tato patří k sousednímu domu č.p.

82. Znalec hodnotil projektovou dokumentaci jako nedostatečnou, částečně i matoucí a zamlžující skutečný stav. Podle názoru znalce měl stavební úřad řešit toto sporné místo na styku domů a provést důsledné rozdělení obou domů. Měl nařídit uvolnění zastavěné proluky s tím, že u domu č.p. 149 a 152 se vybuduje vlastní obvodová zeď. Tímto opatřením se mohlo řešit i problematické zastřešení proluky, kde dochází k občasnému promáčení domu č.p.

82. K době vzniku zástavby proluky znalec uvedl, že lze usuzovat, že proluka byla zastavěná v délce cca 5,5 m již před rokem 1975, kdy dům 149 zakoupili současní majitelé. Tehdy se jednalo o kůlnu, která sousedila s hospodářskou částí domu č.p.

82. Ohledně tvrzení majitele domu č. 82, že v době koupě v roce 1975 byla proluka celá průchozí, je uvedeno, že je málo pravděpodobné. Dále bylo uvedeno, že stavební povolení na úpravu domu byla v roce 1982 vydána na základě nedostatečné, částečně i matoucí projektové dokumentace, která zamlžovala skutečný stav. Celá problematika sousedských vztahů, bydlení, měla být dle doporučení znalce dodatečně řešena a námitky majitele domu č.p. 82 je možné považovat za oprávněné. Domy je nutné řádně rozdělit s tím, že proluka mezi domy zůstane nezastavěná a majitelé domů č. 149 a č. 52 si vybudují vlastní obvodovou zeď na hranici proluky. Posudek byl vypracován na základě objednávky Města Suchdol nad Lužnicí ze dne 18. 12. 2008 a datum posudku je 25. 1. 2009. (55) S ohledem na tyto citované závěry z posudku, který je ve spise založen a který měl žalovaný správní orgán k dispozici nelze dospět k závěru, který je vysloven v žalobou napadeném rozhodnutí, že právě tyto písemnosti svědčí o tom, že nedošlo ke změně evidované hranice mezi parcelami 889/2 a 889/1 dokumentované v náčrtu a soupisu nemovitostí č. 29 THM platné od 9. 9. 1975. Naopak je zřejmé, že hranice mezi pozemky problematická byla. Navíc znalec nehovořil o celém zastavění proluky, ale pouze o části této proluky. Navíc se žalovaný správní orgán nevypořádal s absencí podpisu žalobce na protokolu o místním šetření ze dne 9. 9. 1965 ve vztahu k vyšetření hranice pozemku parc. č. 889/1, jak byl Nejvyšším správním soudem i Krajským soudem v Českých Budějovicích zavázán. Z toho důvodu nelze souhlasit se závěrem, že hranice pozemků nebyla od data vyhlášení platnosti THM změněna, neboť není postaveno najisto, jakým způsobem byla tato hranice v náčrtu místního šetření č. 29 THM původně odsouhlasená. Tomu nasvědčují, jak předchozí spory mezi vlastníky pozemků, tak i návrhy na opravy chyb v katastru nemovitostí i neochota vlastníků pozemků písemně prohlásit, že hranice není zpochybněna nebo není sporná. Právě tato skutečnost brání tomu, aby mohlo dojít k požadované opravě chyby. (56) Upozornění žalovaného správního orgánu, že rozhraní parcel č. 420/1 a 418/2 a 418/3 bylo již předmětem řízení v roce 2003, nemá vliv na skutečnost, že nejsou odstraněny pochybnosti o průběhu hranice, který by měl vyplývat z měřického náčrtu č. 29, ale v tomto řízení bylo pouze zamítnuto provést opravu chyby z podnětu žalobce. Právě tato skutečnost, že žalobce žádal o opravu chyby, svědčí o tom, že ze strany vlastníků je průběh hranice dlouhodobě zpochybňován. Pochybnosti nelze vyvrátit bez dalšího konstatováním žalovaného, že žalobce byl v době uskutečnění místního šetření v létech 1965 až 1968 vlastníkem nemovitosti, což dokládá soupis nemovitostí č.p. 29 THM a co skutečně ukázal při zjišťování hranic pro THM již nelze nikterak prokázat, neboť právě na tomto soupisu nemovitostí č. 29, ani v náčrtu z místního šetření č. 29 není podpis žalobce připojen. Jak bylo výše uvedeno, podpis se týkal jiných pozemkových parcel. (57) Soud proto uzavřel, že nelze přisvědčit závěru žalovaného se jednalo o zřejmý omyl, a proto bylo důvodný postup, kterým došlo k opravě chyby na základě podnětu soukromého geodeta Ing. V. Pro úplnost soud poukazuje na znění současně platného občanského zákona č. 89/2012 Sb. týkající se rozhrad, kdy v § 1028 je uvedeno, že jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby, nezjistí-li ji soud, určí soud hranici podle slušného uvážení. V dané věci je zřejmé, že takový problém a spor o hranici pozemku je mezi vlastníky po řadu let a takový spor nelze řešit postupem podle § 8 katastrálního zákona. VIII. Závěr, náklady řízení (58) Soud proto v dané věci uzavřel, že porovnáním obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí s obsahem správního spisu zjistil, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ svého rozhodnutí je v rozporu se správním spisem a nemá v něm oporu. Zároveň soud zjistil, při rozhodování správního orgánu došlo k pochybení, kdy nebyl naplněn závazný právní názor vyslovený v předchozím zrušujícím rozsudku krajského soudu. Uvedenými vadami trpí jak prvostupňové, tak druhostupňové správní rozhodnutí, a soud proto považuje za nutné, aby došlo k objasnění skutkového stavu věci ve dvoustupňovém správním řízení. Připomíná, že povinností správního orgánu je zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nutný pro rozhodnutí a za tím účelem si opatřil i podklady. Soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. b) a c) s.ř.s. a napadené rozhodnutí bez jednání zrušil pro vady řízení. Ze stejných důvodů zrušil i rozhodnutí prvostupňového orgánu Katastrálního úřadu Jihočeského kraje, katastrálního pracoviště Třeboň. (59) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který v řízení úspěch neměl. V dané záležitosti byl žalobce úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 9.800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč, 2 x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč, celkem 9.800 Kč.

Poučení