50 A 72/2018 - 67

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: J. B. bytem zastoupen Mgr. J. B. ml. obecným zmocněncem, bytem X proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích sídlem Lidická 11, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2018, č. j. ZKI CB-O-15/325/2018-4, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti usnesení Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec ze dne 3. 5. 2018, č. j. OR-199/2017-303/13 a toto usnesení (prvostupňové správní rozhodnutí) potvrdil. Tímto usnesením katastrální úřad rozhodl, že žalobce není účastníkem řízení o opravě chyby č. j. OR 199/2017-303, ve kterém byl z moci úřední opraven zákres severovýchodní hranice obvodu budovy č. p. x stojící na pozemku p. č. x v katastrálním území x, ve vlastnictví M. D. (všechny uváděné pozemky se nachází v katastrálním území x). Žalobce je vlastníkem přímo sousedícího pozemku p. č. x, přičemž dle závěru katastrálního úřadu předmětem řízení o opravě chyby nebylo a nemůže být geometrické a polohové určení vlastnických hranic pozemku p. č. x, neboť předmětem řízení je vyobrazení obvodu budovy č. p. x, jako dalšího prvku polohopisu v parcele č. x ve smyslu § 5 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů.

2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 27. 9. 2018 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Krajský soud úvodem pro přehlednost konstatuje, že žalobce je vlastníkem domu č. p. x na pozemku p. č. x v x. Na přímo sousedícím pozemku p. č. x se nachází dům č. p. x ve vlastnictví M. D., na dalším sousedním pozemku p. č. x dům č. p. x ve vlastnictví P. H.. V katastru nemovitostí je nyní evidována proluka mezi uvedenými domy, přičemž tato proluka se dle nyní evidovaného stavu nachází na uvedených sousedních pozemcích. Žalobce je dlouhodobě nespokojen s evidovanou šíří této proluky, která je podle jeho názoru nesprávná, což spojuje i s jím tvrzenou nepovolenou stavební činností M. D. o v této proluce. Žalobce byl účasten řízení o opravě chyby v katastrálním operátu od samého počátku, a to až do okamžiku, kdy katastrální úřad vydal nyní řešené usnesení, ve kterém vyslovil, že žalobce účastníkem tohoto řízení není. Toto stanovisko zaujal katastrální úřad v návaznosti na právní hodnocení vyslovené žalovaným v rozhodnutí ze dne 29. 3. 2018, č. j. ZKI CB-O-3/83/2018-4, které bylo vydáno na základě odvolání M. D., jehož nesouhlasu s opravou předmětné chyby katastrální úřad nevyhověl.

4. Krajský soud se již v minulosti zabýval žalobou, jíž žalobce brojil proti provedení opravy v údajích katastru nemovitostí o průběhu hranice mezi uvedenými pozemky p. č. x, x a x. Rozsudkem ze dne 16. 3. 2015, č. j. 10 A 10/2014 – 63, bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2013, č. j. ZKI-O-40/200/2013 a jemu předcházející rozhodnutí I. stupně, neboť skutkový stav zjištěný správními orgány neměl oporu ve správním spise. V rámci uvedeného řízení byla řešena i samotná proluka mezi domem žalobce a domem M. D., neboť právě ta z „jedné strany vede“ hranici daných pozemků. S ohledem na spornost hranice uvedených pozemků nebyly v dané věci shledány důvody postupu spočívajícího v opravě chyb.

5. Hlavní argumentace žalobce obsažená v podané žalobě a v jejím doplnění doručeném krajskému soudu dne 2. 10. 2018, je nesouhlas žalobce se závěry správních orgánů o jeho účastenství v rámci řízení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí. Žalobce své účastenství opírá o dle jeho názoru zcela zjevný zásah do jeho soukromých a veřejných subjektivních práv. Žalobce k tomuto uvádí: „fakt, že byla vyšetřena proluka v šíři 1,1 m a nyní se fabuluje o šíři proluky okolo 0,55 m“ je významným zásahem do jeho práv. Zúžení této proluky vnímá žalobce jako narušení možnosti výkonu vlastnického práva ke svému domu, neboť tímto zúžením dle jeho názoru dochází k faktické legalizaci nepovolené stavby M. D.. Katastrální úřad by ze své libovůle „určil vnitřní obvod budovy tzn. od stolu, zlegalizoval by tak část černé stavby černého českého stavebníka, kdy stavební úřady vycházejí při svém rozhodování z veřejných registrů, tedy z evidovaného stavu katastru nemovitostí, který je v dané kauze zavádějící a mylný.“ Tato nepovolená stavba přitom žalobci znemožňuje provádět nezbytné udržovací práce na jeho domu a zasahuje tak do jeho vlastnického práva. „Vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky požární ochrany (min. 2 m), bezpečnosti, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování pohody bydlení, životního prostředí, hygienické, veterinární, urbanistické, architektonické, atp.“ Z uvedených důvodů je žalobce přesvědčen, že mu svědčí postavení účastníka daného řízení, když v rámci tohoto řízení jsou řešeny otázky mající přímý vliv na řádný výkon vlastnického práva k jeho nemovitostem, k čemuž poukázal i na to, že z nepovolené stavby M. D. v dané proluce zatéká do jeho domu.

6. Žalobce namítá rovněž porušení § 28 odst. 1 správního řádu katastrálním úřadem při doručování napadeného rozhodnutí, neboť vedle žalobce bylo toto rozhodnutí doručeno i jiným osobám, kterým mělo být pouze oznámeno. Dále žalobce namítá, že v žalobou napadeném rozhodnutí je jako účastník uveden i P. H., ačkoli tento se proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí neodvolal.

7. Žalobce dále uvedl celou řadu skutečností a námitek, které se týkají historického vývoje kolem této proluky mezi domy, popisuje postupy různých správních orgánů a jejich pochybení. Rovněž se široce věnuje otázkám spjatým s evidencí hranice dotčených pozemků. Podstatná část žaloby obsahuje věcnou polemiku a námitky vůči rozhodování katastrálního úřadu v jiných řízeních, stejně jako vůči samotnému meritu řízení o opravě chyby v katastrálním operátu a proti rozhodnutí o odvolání M. D. – rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2018, č. j. ZKI CB-O- 3/83/2018-4. V tomto směru jsou popisovány nedostatky při zjišťování skutkového stavu katastrálním úřadem, neprovedení jím navrhovaných důkazů a řada dílčích procesních pochybení. Žalobce rovněž poukázal na dle jeho názoru správný postup při zakreslování staveb do katastrální evidence, jejich vytyčování atd., což v daném případě ze strany M. D. za tichého souhlasu katastrálního úřadu neproběhlo. Na podporu svých tvrzení pak žalobce předložil kopie listin, které obdržel od katastrálního úřadu, kopii e-mailové komunikace s katastrálním úřadem, listiny obsahující jeho komunikaci se stavebním úřadem, rovněž navrhl provést dokazování audio záznamem svého telefonického hovoru pořízeného žalovaným dne 16. 6. 2018. Žalobce rovněž poukázal na dle jeho názoru dlouhodobě tendenční rozhodování katastrálního úřadu a žalovaného v jeho neprospěch.

8. V doplnění žaloby ze dne 1. 10. 2018, krajskému soudu doručeno osobně žalobcem dne 2. 10. 2018, žalobce kromě rozmělnění již uplatněných žalobních bodů namítl, že žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 13. 4. 2018, č. j. ZKI CB-O-3/83/2018-4, v rozporu se zásadou dvojinstančnosti správního řízení sdělil katastrálnímu úřadu, že žalobce neměl být účastníkem řízení; žalobce byl z projednávání věci „vyloučen“ a žalovaný napadeným rozhodnutím tento postup schválil.

9. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout.

10. Zdůraznil evidenční funkci katastru nemovitostí, která je založena na základě jemu dostupných listin. Katastrální úřady rozhodují pouze o stavu evidenčním, nikoli faktickém a právním stavu. V rámci řízení o opravě chyby může být dle žalovaného dotčen pouze způsob evidování určitých práv. Katastrální úřady nemají pravomoc řešit otázky černých staveb, dodržování požárních rozestupů staveb, udržovacích prací apod. Vedené správní řízení se týká opravy chyby u vyznačení slučky v parcele číslo x, která není ve vlastnictví žalobce. Hranice mezi předmětným pozemkem a pozemkem ve vlastnictví žalobce je nezpochybnitelná a nemůže být měněna. Proluky (zahaty, soudky) jsou zcela běžným jevem a je obvyklé i jejich neevidování v katastru nemovitostí s ohledem na historicky malé měřítko map, ve kterém by jejich zákresy nebyly viditelné.

11. Žalobce dle názoru žalovaného neuvádí žádné právo, které by mohlo být postupem katastrálního úřadu dotčeno, uváděné skutečnosti týkající se stavební činnosti M. D. nelze s řízením před katastrálním úřadem směšovat.

12. Ve vztahu k žalobci není předmětem řízení o opravě řešeno ani dotčeno geometrické a polohové určení parcel – pozemků v jeho vlastnictví, není ani řešen žádný zápis týkající se údajů o jeho pozemcích.

13. Žalovaný neshledává ani žalobcem namítané porušení § 28 odst. 1 správního řádu při doručování prvostupňového správního rozhodnutí, které bylo doručeno žalobci a dalšímu účastníkovi řízení P. H..

14. Žalovaný se dále vyjádřil i k dalším žalobcem uváděným skutečnostem, které však s předmětným řízením a účastenstvím žalobce přímo nesouvisí, k čemuž ostatně sám uvádí, že část žalobcem předkládané argumentace by měla být směřována stavebnímu úřadu či civilnímu soudu.

15. Žalovaný se rovněž vymezil vůči tvrzením žalobce evokujícím zaujatost úřadů katastrální správy vůči žalobci, k čemuž žalovaný poukázal na údajnou podobu výroků žalobce vůči vlastníkům sousedních pozemků.

16. Dne 27. 11. 2018 krajský soud obdržel repliku žalobce k vyjádření žalovaného, v jejímž rámci byla přednesena rozsáhlá polemika se skutečnostmi uváděnými žalovaným. Zůstává zřejmé, že žalobce je primárně nespokojen s faktickou podobou předmětné proluky a údajnou stavební činností M. D. a se způsobem vedení katastru nemovitostí, neboť je přesvědčen, že katastrální úřad přijímá změny provedené vlastníky sousedních nemovitostí bez jakéhokoli přezkoumání a umožňuje tak legalizovat jimi protiprávně vytvořený stav.

17. Nynější určení šíře předmětné proluky bude mít dle názoru žalobce přímý vliv na řízení o odstranění zde nacházejících se nepovolených staveb, tudíž i přímý vliv na možnosti žalobce udržovat svoje nemovitosti, „tedy i na snížení hodnoty nemovitého majetku (viz spekulace žalovaného o šíři proluky 55 cm či 110 cm, ale skutečnost je více jak 200 cm), tedy zlegalizování části černé nepovolené stavby v proluce mezi domy.“ 18. Žalobce se rovněž rozhořčil nad vyjádřením žalovaného o jeho údajných vyjádřeních na stranu vlastníků ostatních pozemků; vyjádření žalovaného považuje za lživé a hrubě urážející. Postup správních orgánů v této věci žalobce chápe jako národností zášť, neboť je občanem Spolkové republiky Německo. V tomto směru žalobce poukazuje i na dle jeho názoru nevhodné chování oprávněných úředních osob a žádá, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost se omluvit. V podání doručeném krajskému soudu dne 7. 2. 2019 žalobce v reakci na vyjádření žalovaného navrhl výslech žalovaného – ředitele správního úřadu, a to za účelem osvětlení a doložení údajných pejorativních tvrzení obsažených ve vyjádření žalovaného.

19. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Oznámením ze dne 27. 6. 2017 oznámil katastrální úřad provedení opravy chyby v údajích katastru nemovitostí M. D.. Uvádí se, že v souvislosti s opravou zákresu hranice budovy na pozemku p. č. x na základě rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Suchdol na Lužnicí ze dne 25. 2. 2009, č. j. MěÚSu:1200/09/1562/08K-24/2009M, zjistil katastrální úřad chybné vedení hranice budovy č. p. x na pozemku p. č. x. V obnoveném katastrálním operátu nebyla severovýchodní hranice budovy s ohledem na měřítko katastrální mapy evidována. V roce 2005 proběhla v daném katastrálním území obnova katastrálního operátu katastru nemovitostí a hranice této budovy byla zaměřena ve stavu, v jakém se v té době v terénu nacházela, tedy s přístavbami v proluce, což nekoresponduje s vyšetřeným stavem při THM (pozn. soudu – technicko – hospodářské mapování) v roce 1965. Změna obvodu této budovy není ve sbírce listin doložena, proto katastrální úřad dospěl k závěru, že tento zákres vznikl zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu v roce 2005 a byl způsoben skutečností, že v letech 1975 – 2005 nebyla severovýchodní hranice budovy na pozemku p. č. x zobrazena; budovy č. p. xax byly zobrazeny jako budovy na sebe navazující. Katastrální úřad tedy opravil severovýchodní hranici budovy č. p. x na pozemku p. č. x v souladu s výsledky šetření při THM v roce 1965 a zobrazil proluku mezi budovami č. p. x na uvedeném pozemku (pozn. soudu - pozemek a budova M. D.) a budovou č. p. x na pozemku p. č. x (pozn. soudu - budova a pozemek žalobce).

20. Dopisem ze dne 11. 7. 2017 vyjádřil M. D. nesouhlas s provedenou opravou. Přípisem ze dne 17. 7. 2017 oznámil katastrální úřad zahájení řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), M. D., P. H. a žalobci jakožto účastníkům tohoto řízení; oznámením ze dne 31. 7. 2017 byli tito poučeni podle § 36 správního řádu. Dopisem ze dne 24. 7. 2017 P. H. oznámil katastrálnímu úřadu, že s vedeným řízením nesouhlasí, a že předmětná proluka je neprůchozí a nachází se v ní společná kamenná zeď mezi domy M. D. a žalobce.

21. Rozhodnutím ze dne 21. 12. 2017, č. j. OR - 1- 199/2017-303/10, katastrální úřad podle § 36 odst. 4 katastrálního zákona nevyhověl nesouhlasu M. D. s provedenou opravou v údajích katastru nemovitostí a rozhodl, že severovýchodní hranice budovy č. p. x stojící na pozemku p. č. x, jehož vlastníkem je M. D., zůstane evidována jako spojnice bodů 852-1 a 685-12, k čemuž jsou uvedeny příslušné souřadnice S-JTSK. V rámci odůvodnění katastrální úřad rozsáhle popsal obsah listin založených ve správním spise a historický vývoj vlastnických vztahů v místě, včetně popisu vývoje katastrální evidence v daném místě. Evidovaný stav vychází z místního šetření provedeného v roce 1965 a z geometrického plánu ze dne 7. 10. 1970. Při obnově katastrálního operátu v roce 2005 byl evidovaný stav změněn, proluka byla vyznačena jako zastavěná. Jedná se o změnu, která nebyla podložena žádnými listinami, a tudíž jde o zjevnou chybu, která byla nyní napravena.

22. Proti tomuto rozhodnutí se M. D. dne 16. 1. 2018 odvolal. Žalobce se dne 22. 1. 2018 k podanému odvolání vyjádřil a navrhl jeho zamítnutí.

23. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 3. 2018, č. j. ZKI CB-O-3/83/2018-4, uvedené rozhodnutí katastrálního úřadu podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu zrušil a věc vrátil k novému projednání, neboť katastrální úřad měl v první řadě vyšetřit, zda evidované údaje v katastru nemovitostí ohledně vlastnické hranice nejsou chybné, a zda nedošlo ke zřejmému omylu při vedení a obnově katastru nemovitostí. Vedle toho se katastrální úřad zcela nedostatečným způsobem vypořádal s šíří proluky v jednotlivých jejích částech mezi budovami na pozemcích p. č. xaxav přímé návaznosti na proluku mezi domy na pozemcích p. č. x a x, k čemuž je ale konstatováno, že to bylo ovlivněno i jednáním a přístupem stavebního úřadu. Vedle toho žalovaný uvedl, že podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu lze mít za to, že jediným účastníkem řízení může být M. D..

24. Dne 3. 5. 2018 vydal katastrální úřad prvostupňové správní rozhodnutí, kterým rozhodl, že žalobce a P. H. nejsou účastníky řízení, neboť provedená oprava se nedotýká pozemků v jejich vlastnictví.

25. Žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl žalovaný tak, jak je uvedeno shora. Žalovaný shrnul dosavadní průběh řízení, jeho charakter a vyložil relevantní právní úpravu týkající se účastenství dle správního řádu a vypořádal žalobcem vznesené námitky. Své rozhodnutí žalovaný postavil ve své podstatě na tom, že žalobcem tvrzené skutečnosti jdou nad rámec řízení o opravě chyby katastrálního operátu, při kterém je vycházeno z katastrálnímu úřadu dostupných listin, které nebyly řádným způsobem promítnuty do katastrální evidence. Žalobcem tvrzené skutečnosti se týkají faktických a právních otázek, které nebylo možné v tomto řízení řešit, s čímž souvisí i hodnocení účastenství žalobce.

26. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl při jednání dne 22. 5. 2019. V rámci tohoto ústního jednání žalobce setrval na svých námitkách obsažených v písemném vyhotovení žaloby, jakož i v jejích doplněních. V rámci navrhovaného doplnění dokazování žalobce setrval na důkazních návrzích obsažených v písemném znění žaloby doručeném soudu dne 27. 9. 2018 jakož i na důkazním návrhu výslechem Ing. T., ředitele Zeměměřického a katastrálního inspektorátu České Budějovice (podání doručené soudu dne 7. 2. 2019). Žalobce rovněž navrhl, aby si soud jako důkaz vyžádal informace o způsobu, jakým je dům č. p. x ve vlastnictví žalobce udržován. Soudu byla z jeho strany krátkou cestou během jednání předložena rovněž řada listin, které se předmětu řízení netýkají, o čemž byl žalobce soudem poučen a opakovaně instruován, aby se v rámci žalobního přednesu i závěrečné řeči držel předmětu projednávané věci, tedy otázky jeho účastenství v řízení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí – zákres severovýchodní hranice obvodu budovy č. p. x stojící na pozemku p. č. x v k. ú. x. Takto předložené listiny byly soudem zažurnalizovány do soudního spisu na č.l. 65 jako součást protokolu o ústním jednání před soudem, neboť žalující strana trvala na tom, aby se dotčené dokumenty staly součástí soudního spisu. Závěrečná řeč obecného zmocněnce žalobce, kterou tento v rozsahu šestnácti stran přečetl, byla soudu rovněž krátkou cestou předložena v písemné podobě a jako taková byla do spisu zanesena na č.l.

66. Strana žalovaná setrvala na svých závěrech o nedůvodnosti žaloby, v podrobnostech bylo odkázáno na písemné vyjádření k žalobě. Zdůrazněn byl evidenční charakter činnosti žalovaného. Předmětem projednávané věci je průběh vnitřní kresby sousední budovy č. p. x. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení nejsou vlastnická ani jiná práva žalobce nijak dotčena, nemůže být žalobce účastníkem daného řízení. Drtivá většina žalobních námitek se předmětného řízení netýká, jejich podstata se vztahuje k řízení stavebnímu.

27. Žaloba není důvodná.

28. Předmětem současného soudního přezkumu je výhradně posouzení zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí o tom, že žalobce není účastníkem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona. Krajský soud je nyní oprávněn pouze k posouzení toho, zda žalobce měl být účastníkem tohoto řízení či nikoli. Jakékoli věcné hodnocení není v tomto přezkumném řízení soudním možné. I přesto je však nutné uvést několik skutečností k charakteru řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.

29. Zeměměřické a katastrální orgány jsou podle zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o katastrálních orgánech“) pouze evidenčními orgány. Katastrálnímu úřadu ani žalovanému nepřísluší v případě opravy chyb v katastrálním operátu rozhodovat o tom, zda konkrétní osobě svědčí právo či nikoli, či zda nějaké právo je či není. Tyto závěry ostatně plynou i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu shrnuté např. v rozsudku ze dne 20. 7. 2017, č. j. 2 As 317/2016 – 39 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná z www.nssoud.cz), ve kterém se uvádí, že „řízením o opravě chyb v katastrálním operátu má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Oprava chyby nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Provedením opravy zápisu se tak skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 – 134…“) Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastrálního operátu činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012 – 65, publ. pod č. 2969/2014 Sb. NSS, či ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 As 161/2016 - 52).

30. Katastrální úřad v souladu s § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona bez návrhu opravil chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem (k pojmu „omyl“ viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007–103) při vedení a obnově katastru. V souladu s odst. 5 téhož ustanovení může vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu sdělit, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí. V takovém případě vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci. Ustanovení § 36 katastrálního zákona je dále konkretizováno v § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky. K charakteru řízení o opravě chyby katastrálního operátu se v minulosti opakovaně vyjadřoval i Nejvyšší správní soud. V právní větě k rozsudku tohoto soudu ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012 – 32, 2902/2013 Sb. NSS se podává, že „řízení o opravě chyb v katastrálním operátu (§ 8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky) slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu, přitom nehraje roli. Plynutím času může dojít ke změně obsahu vlastnických práv, například vydržením. Není ani vyloučeno, aby došlo ke změně hranic mezi pozemky (§ 52 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb., resp. § 46 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb.), aniž by o tom měl katastrální úřad k dispozici příslušný podklad, ať již zaviněním vlastníků pozemků nebo zaviněním svým. Tehdy je třeba vlastníky sousedních pozemků odkázat k soukromoprávním institutům, především k určovací žalobě, případně k institutu náhrady škody, byla-li jim škoda činností katastrálního úřadu způsobena.“ (pozn. zvýrazněno soudem). Byť se tyto závěry vztahují k předchozí právní úpravě, jsou plně aplikovatelné i dnes.

31. Žalobce ve své žalobě a jejím doplnění uplatnil rozsáhlou věcnou argumentaci, která se týkala skutkových otázek o podobě dané proluky, z čehož podpůrně dovozoval dotčení svých práv v nynějším řízení. Tyto skutečnosti se však míjí s řízením o opravě chyby katastrálního operátu týkající se určení hranice budovy nacházející se na sousedním pozemku.

32. Dle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou účastníky řízení z moci úřední osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají, tzv. hlavní účastníci. V pozici tzv. vedlejších účastníků v souladu s § 7 odst. 2 téhož zákona rovněž další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny na svých právech nebo povinnostech. Výklad tohoto ustanovení poskytl v minulosti opakovaně Nejvyšší správní soud, který například ve svém rozsudku ze dne 3. 4. 2014, č. j. 9 As 120/2013 – 19, shrnul, že „postačuje potence dotčení práva. K dotčení práva osoby, která se domáhá účastenství v řízení podle uvedeného ustanovení, tedy nemusí dojít reálným zásahem jejích práv. Postačí možnost, že k takovému dotčení může rozhodnutím vydaným v předmětném správním řízení dojít. V souladu s uvedeným je třeba zdůraznit, že správní orgán posuzující účastenství v řízení hodnotí výhradně potenci dotčení, tj. zda osoba domáhající se účastenství v řízení ve svých právech nebo povinnostech dotčena být může či nikoliv. Hodnocení reálného dotčení práv probíhá až při meritorním posouzení věci, nikoliv v rámci posuzování otázky účastenství.“ 33. Z tohoto důvodu se krajský soud nemohl zabývat tvrzeními žalobce, která se posouzení jeho účastenství v řízení o opravě chyby katastrálního operátu v rozsahu určení hranice budovy nacházející se na sousedním pozemku přímo netýkají (byť žalobce je opačného názoru), tj. argumentací mířící vůči faktické podobě předmětných pozemků, skutečnou šíří proluky mezi domy na těchto pozemcích, stavební činností žalobcových sousedů, podobou mapových podkladů katastrálního úřadu, poškozování žalobcova majetku či otázkami týkajícími se ochrany osobnosti žalobce. K těmto tvrzením lze přihlédnout pouze potud, mohou-li se dotýkat práv žalobce ve vztahu k proběhnuvšímu řízení – k vyznačení proluky v katastrální mapě. Krajský soud však nepřehlédl, že otázka této proluky byla již v minulosti předmětem soudního přezkumu pod sp. zn. 10 A 10/2014. V této věci se jednalo o opravu průběhu hranice vlastnického práva mezi pozemky p. č. x, x a x.

34. Učiněná oprava chyby při vedení katastrálního operátu spočívala v zákresu severovýchodní hranice domu č. p. x na pozemku p. č. x, který je ve vlastnictví M. D.. Na hranici tohoto pozemku se nachází dům žalobce č. p. x (hranice pozemku se kryje s hranicí domu), který leží na pozemku p. č. x. Výsledkem opravy bylo to, že souběžně s hranicí mezi uvedenými pozemky byla zakreslena hranice domu č. p. x, čímž v mapě vznikla proluka mezi domem č. p. x a domem č. p. x. Tato proluka byla zakreslena na pozemek p. č. x. Katastrální úřad zakreslil tuto proluku dle jemu dostupných materiálů na pozemek M. D., nikoli na žalobcův pozemek. Žalobcova vlastnická práva nebyla provedenou změnou jakkoli dotčena.

35. Co se týče průběhu vlastnické hranice v návaznosti na žalobcem předložený záznam podrobného měření změn č. 00834 ze dne 7. 12. 2015, založen jako příloha č. 16 ve správním spisu, ze kterého se podává rozdílný průběh hranice jeho pozemku p. č. x a hranice jeho domu č. p. x, skutečnosti zobrazené v tomto záznamu nejsou předmětem tohoto řízení a katastrální úřad z tohoto záznamu nevychází. Nynější oprava se žádným způsobem nedotýká evidovaného průběhu hranice žalobcova pozemku, ani průběhu hranice jeho domu. Pouze pro úplnost krajský soud poukazuje na § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého platí, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala. Má-li žalobce za to, že hranice pozemků, jejichž je vlastníkem, je v katastru nemovitostí evidována v rozporu se skutečným stavem, nechť se v souladu s uvedeným ustanovením domáhá nápravy zákonem stanoveným způsobem.

36. Jádro žalobcovy argumentace týkající se jeho potencionálního dotčení práv krajský soud shledává v tom, že „fakt, že byla vyšetřena proluka v šíři 1,1 m a nyní se fabuluje o šíři proluky kolem 0,55 m, je významným zásahem do práv účastníka (…) zúžení proluky by fakticky znamenalo zlegalizování části černé nepovolené stavby p. Dubského v proluce mezi domy bez právního důvodu správním orgánem! (…) Určení šíře proluky mezi domy bude mít vliv na správní řízení o odstranění stavby, tedy přímý vliv na možnost či nemožnost udržovacích prací v proluce mezi domy, tedy i na snížení hodnoty nemovitého majetku, tedy na zlegalizování části černé nepovolené stavby v proluce mezi domy“.

37. Předestřená argumentace žalobce se dotýká stavební činnosti M. D., vlastníka domu č.p. x v dané proluce, nikoli provedené opravy jako takové. Žalobce setrvale zaměňuje podobu evidovaných skutečností s otázkami, k jejichž řešení jsou příslušné jiné orgány státní správy než katastrální úřad. Katastrální úřad v této věci plní pouze evidenční funkci a nerozhoduje o právech a povinnostech jednotlivých osob. Evidovaná šířka proluky nemá žádný vliv na právní režim stavby, jak se žalobce mylně domnívá. Provedenou opravou nemůže z povahy věci dojít k legalizaci případné stavby postavené v rozporu se stavebními předpisy. Stavební úřad v rámci příslušného řízení posoudí eventuální stavební činnost M. D. a rozhodne případně o odstranění této stavby. Při posouzení „zákonnosti“ této stavby není rozhodné, jak je tato stavba zakreslena v katastru nemovitostí, jak se žalobce mylně domnívá. Je však nutno volit takové prostředky ochrany práva, které jsou pro jednotlivé případy zákonem určeny.

38. Žalobce zásah do svých práv shledává i v omezení možnosti faktické údržby své vlastní nemovitosti. Na č. l. 37 správního spisu jsou založeny fotografie žalobce, na kterých má být zobrazena přístavba domu č. p. x v dané proluce. Z popisu fotografií a žaloby samotné by plynulo, že se zde prakticky žádná proluka nenachází. Tyto skutečnosti však nelze zohlednit žalobcem předpokládaným způsobem, neboť se zcela míjí předmětem tohoto řízení. Proto nejsou tyto skutečnosti relevantní ani pro posouzení účastenství žalobce. Je-li žalobci z důvodu existence stavby v místě proluky znemožněna péče o jeho nemovitost či dochází-li k poškozování jeho nemovitosti, nejedná se o skutečnost, kterou by byl katastrální úřad při posouzení jeho účastenství oprávněn či dokonce povinen řešit. Tyto skutečnosti musí žalobce tvrdit v příslušném řízení před stavebním úřadem, případně před soudem civilním v rámci žaloby, kterou se bude domáhat ochrany vlastnického práva ke svému domu.

39. Na základě uvedených skutečností krajský soud uzavírá, že žalobci postavení vedlejšího účastníka v proběhnuvším řízení nesvědčilo. Žalobcem uváděné skutečnosti nejsou schopny naplnit předpoklady § 27 odst. 2 správního řádu, neboť učiněným zákresem na pozemku třetí osoby nemohlo být do práv žalobce zasaženo. V této věci je nutno důsledně odlišovat účel řízení o opravě chyby, kterým je odstranění nesouladu evidovaného stavu se stavem plynoucím ze sbírky listin katastru nemovitostí. Předmět řízení o opravě chyby v katastrálním operátu se tak omezuje na pouhé zjištění existence nesouladu evidence s obsahem příslušných listin. Krajský soud při svém nynějším posouzení nemohl přistoupit ke zkoumání toho, zda závěry katastrálního úřadu o samotné chybě jsou správné či nikoli a nemohl se ani zabývat rozsáhlou věcnou argumentací žalobce. Jediné, co mohl krajský soud zkoumat, bylo to, zda prováděná oprava byla schopna do práv žalobce zasáhnout či nikoli. Při tomto posouzení dospěl k závěru, že nikoli.

40. Žalobce dále namítl procesní pochybení žalovaného, který v rámci svého rozhodnutí o odvolání žalobce identifikoval jako účastníka odvolacího řízení i P. H., kterému rovněž toto rozhodnutí doručoval. Žalovaný tak měl postupovat v rozporu s § 28 odst. 1 správního řádu, dle kterého se usnesení o tom, že osoba není účastníkem, oznamuje pouze této osobě. Z podstaty těchto námitek však plyne, že žalobce rovněž brojí proti postupu katastrálního úřadu, který v rámci jednoho usnesení rozhodl jak o jeho účastenství, tak o účastenství P. H..

41. Skutečnost, že katastrální úřad rozhodl o účastenství žalobce a P. H. jedním usnesením nelze považovat za vadu, a to ani ve vztahu k oznamování tohoto usnesení, tím spíše, že v případě žalobce i P. H. se jednalo o zcela totožné důvody, pro které bylo vysloveno, že oba nejsou účastníky řízení. Ostatně ani sám žalobce přesně neuvedl, v čem shledává zásah do svých veřejných subjektivních práv, přitom je třeba připomenout, že žalobce není nadán právem brojit proti napadenému rozhodnutí za osobu P. H..

42. K otázce účastenství P. H. soud nad rámec konstatuje, že žalovaný pochybil, vedl-li P. H. jako účastníka řízení o odvolání žalobce. Žalobce podaným odvoláním brojil vůči samostatně oddělitelné části výroku, která se týkala jeho osoby, nikoli P. H.. Tato vada však neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. O vadu mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí se nejedná, pokud lze dovodit, že výrok rozhodnutí by byl stejný i za situace, kdyby k vadě řízení vůbec nedošlo (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2005, č. j. 6 Ads 57/2004–59). Vedle toho nelze odhlédnout, že žalobce zůstal při popisu dopadu tohoto pochybení pouze v rovině zcela hypotetických skutečností, které ani nenastaly.

43. V doplnění žaloby ze dne 1. 10. 2018, krajskému soudu doručeno osobně žalobcem dne 2. 10. 2018, žalobce mj. uplatnil zcela nový žalobní bod vztahující se k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. V souladu s § 71 odst. 2 a 72 odst. 1 s. ř. s. je možné žalobu rozšířit o další žalobní body pouze ve lhůtě pro podání žaloby, tj. ve lhůtě 2 měsíců. Žalobou napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobci ve středu dne 1. 8. 2018, žalobce tento žalobní bod vznesl až v úterý dne 2. 10. 2018, tudíž opožděně. Z tohoto důvodu se krajský soud tímto žalobním bodem nemohl věcně zabývat.

44. Krajský soud se rovněž nezabýval tvrzeními žalobce týkajícími se ochrany jeho osobnostních práv. Cítí-li se žalobce jednáním žalovaného znevážen, nechť zvolí postup dle § 175 správního řádu či ochranu poskytovanou civilním soudnictvím (žaloba na ochranu osobnosti).

45. Žalobce krajskému soudu na podporu svých tvrzeních předložil celou řadu listin, z nichž část koresponduje se samotným správním spisem, stejně jako navrhl obstarání dalších listin z jiných spisů (např. listinu obsahující informace o tom, jakým způsobem udržuje budovu č. p. x ve svém vlastnictví). Zároveň žalobce navrhl výslech žalovaného – ředitele správního úřadu, a to za účelem osvětlení a doložení údajných nařčení vůči žalobci. Vzhledem ke shora uvedenému se krajský soud těmito důkazními návrhy nezabýval, neboť tyto důkazní návrhy se týkaly tvrzení žalobce, která překračují rozsah současného soudního přezkumu a nemohou tedy do věci samé přinést žádná relevantní zjištění.

46. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem, z jeho strany navíc ani náhrada nákladů řízení požadována nebyla. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení