10 A 102/2012 - 124

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. v právní věci žalobce Ing. J.B., bytem X, proti žalovanému Městskému úřadu v Humpolci, Horní náměstí 300, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, za účasti M.B., bytem X, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku v částce 1.000 Kč.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 20. 8. 2012 Krajskému soudu v Brně, postoupenou dne 17. 10. 2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání souhlasu Stavebního úřadu v Humpolci s ohlášením stavby rodinného domu o jedné bytové jednotce včetně přípojky vody, kanalizace, elektro a vsakovací jímce M.B. situované na parcelách č. 133/1 a 133/2 v kat. úz. Senožaty. V žalobě se poukazuje na nemorální jednání stavebníka, který v minulosti opakovaně porušoval stavební a jiné právní předpisy. Žalobce neuspěl se svými žádostmi o zrušení souhlasu s ohlášenou stavbou, souhlas zrušen nebyl, čímž bylo zasaženo do práv žalobce. Souhlas stavebního úřadu je nepřezkoumatelný, nebyl proveden znalecký posudek a nelze usoudit, jaký vliv budou mít přívalové srážky zaústěné do vsakovací jímky. Žalobce neměl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce dodatečně zjistil, že stavba je umístěna v jiných vzdálenostech, než jak se uvádí v projektové dokumentaci. Z písemností zaslaných stavebníkem nebylo zjevné, že se má jednat o stavbu domu se vsakovací jímkou. Nebyl zjištěn skutečný stav věci, přesto byl souhlas s ohlášením stavby vydán. Věc byla vadně posouzena. Žalobce vyjadřuje názor, že dům bude sloužit k ubytování dělníků pro rozrůstající se strojírenskou nelegální výrobu stavebníka. Nejsou dodrženy odstupové vzdálenosti, žalobce bude obtěžován imisemi a bude se tak dít nad míru přiměřenou poměrům. Podáním doručeným dne 10. 10. 2014 žalobce doplnil, že pozemek stavebníka nachází se podle územního plánu v ploše funkčně určené jako soukromá zeleň a zahradnictví, případně plochu pro technické a dopravní vybavení. Nejedná se o plochu pro bydlení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Stavba rodinného domu byla řádně povolena souhlasem s ohlášením stavby. Vzdálenost novostavby rodinného domu od hranice pozemků žalobce činí 18,20 m od hranice parcely č. 112, 27 m od hranice pozemku č. 199 a 85 m od rodinného domu č. 91 na parcele č. 111 v kat. úz. Senožaty. Neoprávněná stavba stavební úpravy zemědělské usedlosti, přístřešek a zpevněná příjezdová komunikace jsou řešeny v jiném řízení. Žalobce byl seznámen se záměrem stavebníka doporučeným dopisem, který obsahoval zastavovací situaci stavby a základní výkresy stavby, dne 12. 5. 2012. Jinak by žalobce nemohl následně ve třech podáních reagovat konkrétně na uvedenou stavbu. Žalobce jako vlastník sousední nemovitosti nevyužil možnost podat ve lhůtě 15 dnů k zamýšlenému záměru stavebníka námitky. Vzdálenost studny na pozemku žalobce činí 65 m. Odstupová vzdálenost stavby činí minimálně 18,20 m, což bylo přeměřeno při místním šetření, nikoliv 7 m, jak uvádí žalobce. To odpovídá § 25 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb. Vsakovací jímka odpovídá požadavkům § 21 odst. 3 vyhl. č. 501/2006 Sb. Spádovost terénu staveniště je směrem k pozemku č. 134/2, nikoli k pozemkům žalobce. Dešťové vody jsou zaústěny do dešťové kanalizace zakončené vsakovištěm. Pozemek splnil podmínky pro vsakování dešťových vod podle § 20 odst. 5 písm. c) a § 21 odst. 3 vyhl. č. 501/2006 Sb. Zahrada č. 133/1 plně zabezpečí vsakování dešťových vod. Zastavěná plocha pozemku činí pouhých 20 % celkové výměry pozemku. Povinností stavebního úřadu není zajišťovat znalce z oboru ochrany životního prostředí. Jedná se o stavbu podle § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, kdy parametry stavby nejsou podle požadavků vyhl. č. 501/2006 Sb. ani maximálně hraniční. Žalobce nevyužil možnosti vyjádřit se ke stavbě do 15 dnů od oznámení záměru stavebníka. V následně vedeném řízení o odstranění provedené změny stavby rodinného domu bylo měřením zjištěno, že umístění novostavby odpovídá předložené a odsouhlasené zastavovací situaci. Stavebník prokázal, že informoval dotčené vlastníky sousedních pozemků a staveb. Vydání souhlasu odpovídá navržené lokalitě podle územního plánu. Podnikatelské aktivity nejsou povoleny. Nelze předjímat, že stavba bude užívána k jinému účelu. Stavbou rodinného domu nebude dotčeno právo užívat sousední zahradu č. 199 a dům na parcele č. 133/1. Umístění stavby odpovídá svým začleněním územnímu plánu, kdy jedná se o plochu smíšenou, obytné bydlení venkovské. Vliv podnikatelských aktivit ve smyslu podmíněného využití ve vazbě na bydlení nesmí překračovat hranice pozemku. Pozemky žalobce jsou zařazeny ve stejných plochách jako pozemek stavebníka dle schváleného územního plánu. V době vydání souhlasu byla účinná nová územně plánovací dokumentace a té stavební záměr odpovídal. Jako osoba na řízení zúčastněná se přihlásil M.B., bytem Senožaty 201. Ze spisu Stavebního úřadu v Humpolci vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Stavebník M.B. ohlásil dne 15. 6. 2012 stavbu rodinného domu o jedné bytové jednotce s přípojkou vody, kanalizace, elektro a vsakovací jímkou na parcelách č. 133/1 a 133/2 v kat. úz. Senožaty. Ohlášení obsahuje souhlasná prohlášení vlastníků sousedních nemovitostí se stavebním záměrem, dále vyjádření Obce Senožaty, O2 Czech republik a E.ON Distribuce. Ve spise je založena doručenka dokládající, že M.B. doporučeně na dodejku zaslal žalobci písemnosti, které ten převzal dne 21. 5. 2012. K žádosti byla připojena projektová dokumentace a zákres v situačním výkresu 1 :

500. Souhlas s ohlášením stavby vydal stavební úřad dne 19. 6. 2012. Žalobci byla tato písemnost doručena dne 25. 6. 2012. Žalobce doručil stavebnímu úřadu dne 3. 7. 2012 žádost o vydání zákazu protiprávně ohlášené stavby, kdy namítal, že obdržel od stavebníka nic neříkající obrázky a nedostal informace o tom, že hodlá provést ohlášení stavby a zřídit vsakovací jímku vedle žalobcových pozemků. Na to reagoval stavební úřad dne 9. 7. 2012 tak, že sdělil, že vsakovací jímka je umístěna na parcele č. 133/1 v těsné blízkosti navržené novostavby. Požadavky § 21 odst. 3 vyhl. č. 501/2006 jsou splněny. Splaškové vody jsou vedeny samostatnou kanalizační přípojkou do stávající šachty na parcele č. 133/2. V podání datovaném dne 19. 7. 2012 požadoval žalobce po stavebním úřadu a Krajském úřadu Vysočina zrušit protiprávně vydané ohlášení stavby, kdy poukázal na to, že stavba bude sloužit jako ubytovna, vsakovací jímka bude porušovat statiku staveb žalobce, stavebník v minulosti opakovaně porušoval předpisy stavebního práva, na hranici pozemků se žalobcem umístil v blízkosti žalobcova tarasu palivové dříví. Toto podání vyřídil Stavební úřad v Humpolci dne 1. 8. 2012 a uvedl, že umístění stavby odpovídá územnímu plánu obce, projektová dokumentace odpovídá požadavkům vyhl. č. 499/2009 Sb., požárně nebezpečný prostor stavby nezasahuje na cizí pozemky, odstupová vzdálenost vsakovací jímky činí 20,5 m, osově 20 m, jsou doložena vyjádření správců inženýrských sítí, kladně se vyjádřil dotčený orgán státní správy působící v oboru životního prostředí, žalobce byl informován o stavbě, pozemek je vlastnictvím stavebníka. Stavba byla povolena jako rodinný dům s jednou bytovou jednotkou, stavba vsakovací jímky nebude narušovat statiku tarasu a zdi žalobce, které slouží jako hraniční oplocení parcely č. 112 a č. 133/1, odstupová vzdálenost jímky dle zastavovací studie je osově vzdálena 20 m od nejbližší hranice pozemků žalobce. Při přívalových srážkách umístění domu a vsakovací jímky dopomůže tomu, že dešťové vody budou mít menší průtokovou intenzitu směrem k žalobcovým pozemkům, vsakovací jímka částečně zadrží vodu ze střechy nové stavby a spádem terénu bude odvedena směrem k parcele č. 134/2. Splaškové vody budou napojeny do stávající šachty, na přípojce zaústěné do obecní veřejné kanalizace ukončené na čističce odpadních vod. Není důvod k vydání usnesení o zrušení souhlasu. Dne 15. 8. 2012 stavební úřad převzal žalobcovu výzvu k zastavení stavebních prací a zrušení souhlasu s ohlášením dané stavby, poněvadž ta není umístěna ve vzdálenosti 20 m od pozemků žalobce, ale 7 m. Stavba domu není umístěna 6 m od cesty, ale 10 m. Stavebník neprovádí stavbu v souladu s projektovou dokumentací. Dne 30. 8. 2012 byla provedena kontrolní prohlídka staveniště a bylo shledáno, že stavba je umístěna podle projektové dokumentace, odstupová vzdálenost od hranic parcely č. 112 činí 18,05 m, odstupová vzdálenost od rodinného domu č. 201 11,5 m, odstupová vzdálenost od hranice komunikace činí 6 m. Rozměr půdorysu stavby činí 9,50 x 13 m. Zjištěné hodnoty jsou zakresleny v protokolu o kontrolní prohlídce. Protože žalobce se místního šetření nezúčastnil, byla mu o výsledku kontrolní prohlídky podána dne 4. 9. 2012 písemná zpráva. Další kontrolní prohlídka se uskutečnila dne 6. 9. 2012, kdy bylo zjištěno, že byla provedena hrubá stavba po nadezdění přízemí a byly provedeny změny oproti udělenému souhlasu, které jsou v protokolu vyjádřeny. Právě pro odchylky stavby od schválené projektové dokumentace vydal stavební úřad dne 10. 9. 2012 výzvu k bezodkladnému zastavení prací. Současně bylo vydáno oznámení o zahájení řízení o odstranění změny stavby. Dne 26. 9. 2012 se uskutečnilo ústní jednání spojené s místním šetřením a na základě výsledků místního šetření podal stavebník žádost o dodatečné povolení změny stavby rodinného domu na parcele č. 133/1 v Senožatech. Dne 3. 4. 2014 vydal Stavební úřad v Humpolci rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením, námitky uplatněné žalobcem byly zamítnuty. Toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení rozhodnutím ze dne 23. 6. 2014 změněno, přičemž změna spočívala v upřesnění textu povolované změny nedokončené stavby rodinného domu o jedné bytové jednotce včetně přípojky vody, kanalizace, elektro a vsakovací jímky. V ostatních částech výroku bylo prvostupňové rozhodnutí povoleno. Usnesením ze dne 29. 7. 2014 bylo zastaveno řízení o odstranění provedené změny konkrétní stavby. Spis obsahuje výtisk příslušné části územního plánu a fotodokumentaci hraniční zdi na pozemku žalobce. Krajský soud se žalobou zabýval podle dílu třetího, hlavy druhé soudního řádu správního a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Povahou souhlasů vydávaných podle stavebního zákona se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu a v usnesení ze dne 18. 9. 2012 vyložil, že souhlasy vydávané podle stavebního zákona jsou jinými úkony podle čtvrté části správního řádu. Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 soudního řádu správního. Soudní ochrana práv třetích osob je zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. soudního řádu správního. Současně bylo vyjádřeno, že žadatel o vydání souhlasu může mít postavení osoby na řízení zúčastněné v takovém řízení. Soud proto žalobu podřadil žalobnímu typu umožňujícímu domáhat se ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Žaloba byla uplatněna včas ve smyslu § 84 odst. 1 s.ř.s., jestliže žalobce se o uděleném souhlasu dozvěděl dne 25. 6. 2012 a žaloba byla u soudu uplatněna dne 20. 8. 2012. Žalobní legitimace je formulována v ustanovení § 82 s.ř.s. tak, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku, bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Souhlas se stavebníkem ohlášenou stavbou byl vydán podle § 106 stavebního zákona. V označeném usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu byl učiněn závěr, že souhlas není správním rozhodnutím a náleží do kategorie jiných úkonů podle části IV. správního řádu. Na základě souhlasu s ohlášenou stavbou stavebníkovi vzniká právo stavbu realizovat a takový souhlas se dotýká práv a povinností ostatních subjektů, v souzené věci též práv žalobce, který je povinen stavbu na sousedním pozemku strpět. Vydání souhlasu se stavbou se neděje ve správním řízení. Jako jediný možný způsob ochrany proti udělenému souhlasu stavebního úřadu lze podle názoru Nejvyššího správního soudu využít žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že žalobci svědčí aktivní legitimace pro uplatnění žaloby na ochranu před nezákonným zásahem ve formě souhlasu se stavbou vydaným ve smyslu § 106 stavebního zákona, žalobci takto uděleným souhlasem vznikla povinnost strpět na sousedním pozemku realizaci navržené stavby, tento souhlas není správním rozhodnutím a v důsledku uděleného souhlasu může být přímo zasaženo do žalobcových práv. Zbývá posoudit, zda udělený souhlas je nezákonný. Poznamenává se, že podmínky pro vyslovení nezákonnosti souhlasu jsou ustanovením § 82 s.ř.s. stanoveny kumulativně, což znamená, že musejí být splněny všechny ve svém souhrnu. Doplňuje se, že uplatněná žaloba odpovídá požadavkům kladeným na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Stavební úřad vydal souhlas s ohlášením stavby rodinného domu o jedné bytové jednotce s přípojkou vody, kanalizace a elektro a vsakovací jímkou. Tento souhlas nevydává se ve správním řízení, děje se tak ve smyslu § 158 části čtvrté správního řádu. Stavební úřad projednával ohlášení konkrétní stavby a pouze souhlasem k této stavbě se může zabývat soud při úsudku o tom, byl-li souhlas vydán v souladu se zákonem. Počínání stavebníka v jiných řízeních nemohou být při vydávání souhlasu zohledněna, protože s tím právní předpisy neuvažují. Poznamenává se, že soudu je z jiných řízení známo, že před stavebním úřadem probíhají další řízení, jejichž předmětem jsou stavby realizované M.B. Předmětem uděleného souhlasu není stavba pro podnikání, ale rozhodováno bylo o stavbě rodinného domu, který je svou povahou určen k bydlení, tedy ke stejnému účelu k jakému nemovitost užívá žalobce. Nelze proto argumentovat tím, že stavba, k jejíž realizaci byl souhlas udělen, brání žalobci užívat nemovitost k bydlení a odpočinku. Souhlas ke stavbě rodinného domu není v rozporu s ústavními právy, kterých se žalobce dovolává. Soud nesdílí názor, že žalobce nebyl řádně seznámen se záměrem stavebníka ve smyslu § 104 odst. 1 stavebního zákona. Žalobci se dostalo projektové dokumentace, ze které je seznatelné, jaká stavba byla ohlášena, v situačním výkresu jsou pak mimo rodinného domu zakresleny dešťová kanalizace s přepadem do vsakoviště, i to je v situaci vyznačeno, zakreslena je stávající splašková kanalizace se šachtou. V situaci jsou vyznačeny kóty, v nichž jsou vzdálenosti značeny. Nelze proto přisvědčit žalobci, že stavebníkem zaslaná dokumentace o ničem nevypovídá. Dokumentace dané stavby, která se ohlašuje v souladu s § 104 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, odpovídá požadavkům § 105 odst. 1, 2 a 3 stavebního zákona účinného v době podání ohlášení. Na základě předložené dokumentace bylo možno o souhlasu se stavbou rozhodnout, a to včetně vsakovací jímky, je-li způsob likvidace dešťových vod v projektové dokumentaci zakreslen. Možnost uplatnit námitky proti navržené stavbě upravuje § 104 odst. 1 stavebního zákona, kdy tyto námitky lze podat ve lhůtě 15 dnů. To žalobce neučinil, jestliže obdržel písemnosti související s ohlašovanou stavbou dne 21. 5. 2012 a o souhlasu bylo rozhodnuto dne 19. 6. 2012. Ustanovení § 107 stavebního zákona neumožňuje zrušit již vydaný souhlas s danou stavbou. Tento předpis upravuje situaci, kdy bylo podáno ohlášení stavby, u které nelze souhlas vydat. Děje se tak za podmínek upravených § 107 odst. 1 stavebního zákona a shledá- li stavební úřad, že ke stavbě souhlas vydat nelze, vydá stavební úřad rozhodnutí, jímž provedení ohlášené stavby zakáže. Takové rozhodnutí je pak prvním úkonem stavebního řízení. Na základě podání žalobce označených v žalobě nemohl proto stavební úřad postupovat podle § 107 stavebního zákona a již udělený souhlas zrušit. Jinými slovy řečeno, ohlášení lze vyřídit tak, že jsou-li předpoklady pro vyhovění žádosti, k ohlášené stavbě lze udělit souhlas ve smyslu § 106 zákona, nelze-li tak učinit pro nesplnění zákonných podmínek, provedení stavby se zakáže podle § 107 zákona. Nápravu případně vadně uděleného souhlasu lze napravit pouze postupem podle části čtvrté správního řádu. Námitky související s kvalitou vody ve studni žalobce, případně narušení statiky tarasu a zdi měly místo ve lhůtě předpokládané ustanovením § 104 odst. 1 stavebního zákona. Jestliže žalobce této zákonné možnosti nevyužil, nelze toto opomenutí vzít k tíži stavebního úřadu. Právními předpisy není omezován počet rodinných domů ve vlastnictví jednoho občana. Okolnost, že stavebník již jeden dům vlastní, neznamená, že nesmí pořizovat další rodinný dům. Tento dům bude stavebník moci užívat výlučně k účelu, ke kterému bude kolaudován. Nelze předjímat, že takový dům bude sloužit jiným účelům než k bydlení. Skutečnost, že stavebník již jeden rodinný dům vlastní, není důvodem pro zrušení souhlasu se stavbou rodinného domu. Že dům bude užíván podle úsudku žalobce k jiným účelům než k bydlení, nelze dovozovat z údajů stavebníka o účelu jiných staveb, které byly předmětem jiných řízení. Důvodem, pro který by měl být udělený souhlas nahlížen jako nezákonný, není ani skutečnost, že stavebník vyrovnal těsně k žalobcově tarasu palivové dříví. Nutno podotknout, že stavební stav tohoto tarasu, zdi původního objektu dnes nezastřešeného, je ve spise stavebního úřadu doložen. Souhlas se stavbou není správním rozhodnutím a nevydává se ve správním řízení. Podkladem pro vydání souhlasu byla projektová dokumentace, ve které je vsakovací jímka zakreslena a její vzdálenost lze podle této dokumentace ověřit. Nutno poznamenat, že při opakovaných místních šetřeních byla vzdálenost vsakovací jímky od hranic pozemku měřena a v tomto ohledu nebyl shledán rozpor mezi skutečností a souhlasem se stavbou. Nelze proto usoudit, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Likvidace srážkových vod je na stavebním úřadu a není pro ten účel zapotřebí žádný znalecký posudek. Stavební úřad je odborným orgánem pro výstavbu a je povinen řídit se vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Tento předpis ve svém ustanovení § 25 odst. 2 řeší vzdálenost mezi rodinnými domy a vzdálenosti od společných hranic pozemků a stavební úřad je povinen zabývat se i likvidací srážkových vod na pozemku stavebníka. Jak již bylo uvedeno, vzdálenosti vsakovací jímky od nemovitostí žalobce byly ověřeny při opakovaných místních šetření. Podle § 20 odst. 5 písm. c) uvedené vyhlášky se předpokládá při vsakování a odvádění srážkových vod zastavěných a zpevněných ploch, jejich vsakování na stavebním pozemku. Pro vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení upravuje § 21 odst. 3 písm. a) vyhlášky poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku tak, že u samostatně stojícího domu činí 0,4. Dodržení tohoto požadavku lze jednoduše spočítat porovnáním výměry pozemku a zastavěné plochy. Právě to se také v souzené věci stalo. Není zapotřebí žádného znalce, aby poměr zastavěné a nezastavěné části pozemku spočítal. Tento výpočet lze na podkladě spisu ověřit. Nelze proto dovodit, že souhlas byl vydán na základě neúplných podkladů. K argumentaci žalobce ustanovením § 3 správního řádu soud opakuje, že o ohlášení se nerozhoduje ve správním řízení, což je zřejmé z ustanovení § 105, § 106 a § 107 stavebního zákona. Podklady předepsané ustanovením § 105 odst. 2 stavebního zákona měl stavební úřad k dispozici. Odstupové vzdálenosti mezi navrženou stavbou a hranicemi sousedních pozemků a staveb byly ověřeny při místních šetřeních a v tomto ohledu stavební úřad neshledal rozpor mezi realizovanou stavbou a předloženou projektovou dokumentací. To je doloženo protokoly o kontrolní prohlídce a ústním jednání spojeném s místním šetřením. Soud opakovaně uvádí, že ohlášení stavby není projednáváno ve správním řízení. Proto nelze argumentovat ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu. Porušení správního řádu žalobce spatřuje v nedodržení ustanovení § 4 odst.

3. K tomu je zapotřebí především uvést, že rozhodování o ohlášení stavby děje se speciálním postupem upraveným v § 104 a násl. stavebního zákona, které správním řízením není. Stavební úřad proto ve vztahu k žalobci neměl žádnou povinnost žalobce informovat o tom, jak hodlá o ohlášení rozhodnout. Postup stavebního úřadu odpovídá požadavkům § 104, § 105 a § 106 stavebního zákona a nedošlo k porušení procesního postupu upravujícího rozhodování o ohlášení stavby. Možnost uplatnit námitky jako speciální obranu účastníka řízení podle § 104 odst. 1 stavebního zákona žalobce nevyužil. Jiné povinnosti vůči žalobci stavební úřad projednávající ohlášení stavby neměl. Jak již bylo prve uvedeno, podle rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu přichází v úvahu obrana žalobce žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a právě takovým způsobem soud žalobu žalobce vyhodnotil a takovým způsobem jí projednává. Žalobní tvrzení o vzdálenosti zahájené stavby od hranice pozemků nemá oporu ve výsledcích zjištěných při kontrolní prohlídce. Z protokolu ze dne 30. 8. 2012 vyplývá, že vzdálenost stavby od parcely č. 112 ve vlastnictví žalobce činí 18,2 m, od místní komunikace je vzdálena 6 m. Vzdálenost mezi rozestavěnou stavbou a hranicí žalobcova pozemku č. 112 tudíž nečiní 7 m, jak uvádí se v žalobě. K posunu stavby ve vztahu k žalobcovým pozemkům tudíž nedošlo. Stavební stav tarasu a zdi žalobce byl žalovaným zhodnocen a zadokumentován fotodokumentací. Uvádí se, že jedná se o zdi stavby, ze které byla odstraněna střecha, při usuzování o možnosti podmáčení tarasu a zdi žalobce je zapotřebí vyjít s ustanovení § 21 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 501/2006 Sb., podle které musí být poměr zastavěných ploch k výměře pozemku 0,4. Tento požadavek je splněn, činí-li tento poměr 0,2. Žalobcovy stavby proto nemohou být již z toho důvodu ohroženy. Poznamenává se, že stavební úřad se zabýval spádovostí stavebního pozemku a umístěním vsakovací jímky, o níž ve svém sdělení ze 4. 9. 2012 uvedl, že tato jímka nemá být situována ve směru žalobcova pozemku, ale na jih od stavby. V tomto ohledu rozpor s projektovou dokumentací shledán nebyl. Poznamenává se, že stavebník se od schválené projektové dokumentace v několika ohledech odchýlil a stavbu oproti udělenému souhlasu změnil. Tato změna stavby byla pak předmětem dodatečného povolení změny nedokončené stavby. Toto rozhodnutí předmětem daného řízení není. Jak již bylo uvedeno, stavební úřad je odborným orgánem pro výstavbu a při místních šetřeních se opakovaně zabýval vzdálenostmi stavby od žalobcových pozemků, což je zadokumentováno příslušnými protokoly ve spisu. Není proto zapotřebí řízení doplňovat znaleckým posudkem, jehož předmětem by bylo právě zjištění vzdáleností stavby od nemovitostí žalobce. Porušení předpisů spočívající v nedodržení schválené projektové dokumentace pro stavebníka znamenalo podat žádost o dodatečné povolení změny stavby, což ten také učinil a o této žádosti bylo rozhodováno. Skutečnost, že žalobce byl stavebníkem informován o stavebním záměru, je doložen doručenkou, kterou žalobce převzal písemnosti zaslané mu M.B.. Nic neříkající obrázky jak uvádí se v žalobě, představovaly projektovou dokumentaci, o tom, že stavební záměr byl žalobci znám, svědčí korespondence žalobce následující bezprostředně po doručení souhlasu stavebního úřadu se stavbou rodinného domku. Je tu rozdíl mezi požadavkem § 104 odst. 1 stavebního zákona na seznámení vlastníka sousedních pozemků a staveb se stavebním záměrem a rozsahem podkladů podle § 105 stavebního zákona, které je stavebník povinen předložit stavebnímu úřadu k projednání ohlášení. Povinností stavebníka není předkládat vlastníku sousedních nemovitostí veškeré podklady, jaké musí předložit stavebnímu úřadu, ale jeho povinností je informovat vlastníka sousedních nemovitostí o stavebním záměru. Pro ten účel byla žalobci zaslána projektová dokumentace zahrnující situaci v měřítku 1:

500. Například nebylo zapotřebí vlastníkům sousedních staveb předkládat údaje o pozemku, stanovisko dotčených orgánů státní správy. Ze spisové dokumentace vyplývá, že všechny předepsané písemnosti byly stavebnímu úřadu předloženy, jsou ve spise obsaženy, a proto nebyl důvod dané ohlášení stavby odložit. Stavebnímu úřadu bylo doloženo, že žalobce byl se stavebním záměrem obeznámen, o čemž ostatně svědčí okamžitě žalobcem zahájená korespondence se stavebním úřadem poté, co byl souhlas ke stavbě udělen. Doložením převzetí písemností od stavebníka (ostatní sousedé vyjádřili souhlas se stavbou na předepsaném formuláři) byly splněny předpoklady, proto aby učiněné ohlášení stavby mohlo být projednáno. Ohlášení stavby děje se mimo stavební řízení a byla-li doložena doručenka o tom, že žalobce písemnosti od stavebníka převzal, neměl stavební úřad další povinnost zjišťovat, zda žalobce pochopil obsah zaslaných písemností. Okolnost, že se tak stalo a žalobce písemnostem porozuměl, svědčí již jeho první podání datované 3. 7. 2012, přičemž rozměry stavby jsou z projektové dokumentace zřejmé a umístění vsakovací jímky jižně od domu je také patrné stejně jako okolnost, že vsakovací jímka není situována vedle pozemků žalobce. Stav věci v rozsahu předepsaném stavebním zákonem pro projednání ohlášení stavby byl doložen v souladu se stavebním zákonem. Udělený souhlas je proto na podkladu správního spisu přezkoumatelný. Právě proto, že souhlas se stavbou uděluje se mimo správní řízení, nebyla povinnost stavebního úřadu nařizovat pro účel projednání ohlášení jednání. Žalobce obdržel informaci od stavebníka o záměru zřídit danou stavbu, přičemž žalobce měl 15-ti denní lhůtu k uplatnění námitek a tuto lhůtu nevyužil. Nemůže proto následně po uplynutí takové lhůty argumentovat tím, že skutkový stav věci nebyl řádně zjištěn. Postup stavebního úřadu není v rozporu s ustanovením § 104 odst. 1, § 105, § 106 a § 107 stavebního zákona, ani neodporuje základním zásadám upraveným správním řádem a § 156 odst. 2 správního řádu, protože vydaný souhlas nezákonný není. Jak již bylo uvedeno, souhlas byl udělen ke stavbě rodinného domu. Po realizaci stavby bude právě k takovému užívání udělen souhlas. Jako stavbu určená k bydlení lze takovou stavbu užívat. Jiný způsob užití by vyžadoval rozhodnutí o změně v užívání stavby. Nezákonnost souhlasu ke stavbě nelze dovozovat z domněnek žalobce o odlišném způsobu užívání domu. Pokud by se tak stalo, jsou tu jiné prostředky stavebního práva pro zjednání nápravy. Okolnost, že stavební řízení vztahující se k dalším stavbám stavebníka nejsou skončena, nemá vliv na to, je-li napadený souhlas zákonný či nikoli. Případným imisím, které by provozem rodinného domu vznikly, se lze bránit rovněž jinými právními prostředky. Stavba původně realizovaná na základě souhlasu stavebního úřadu následně podle rozhodnutí o dodatečném povolení změny nedokončené stavby, je rodinným domem, z dokumentace nevyplývá, že provoz rodinného domu přinese imise uvedené v žalobě. Nezbývá než zopakovat, že žalobce měl k dispozici projektovou dokumentaci (kopie 3 výkresů připojil k žalobě). Proto bylo na něm případné námitky ve smyslu uvedeném v článku X. žaloby uplatnil ve stanovené lhůtě u stavebního úřadu. Jestliže tak včas neučinil, nelze v zájmu obrany užít správní žaloby. Pro věc je podstatné, že stavební úřad měl k dispozici předepsané podklady, o čemž svědčí předložená spisová dokumentace. Z té nevyplývá, jaké jsou vztahy mezi žalobcem a stavebníkem. Ustanovení § 25 vyhl. č. 501/2006 Sb. upravuje vzájemné odstupy staveb. Upraveny jsou odstupové vzdálenosti mezi rodinnými domy, stavbami pro rekreaci, garážemi a dalšími stavbami souvisejícími a podmiňujícími bydlení. U posledně uvedených staveb činí tato vzdálenost 2 m, vzdálenosti mezi rodinnými domy mají být 7 m, z této vzdálenosti jsou stanoveny výjimky. Je-li stavba hranice parcely č. 112 umístěna ve vzdálenosti 18,20 m, pak daný předpis je dodržen a nelze argumentovat zhoršením práva užívat žalobcovu zahradu, případně taras a opěrnou zeď. Při dodržení této vzdálenosti rodinného domu od nemovitostí žalobce nelze argumentovat narušením pohody bydlení. Odstupová vzdálenost rodinného domu stavebníka od žalobcova pozemku č. 112 činí 18,20 m, a tudíž je odstupová vzdálenost dodržena, jde-li o odstup stavby rodinného domu od tarasu a opěrné zdi, situované na žalobcově pozemku. Žalobce včas námitky proti stavebnímu záměru neuplatnil, stavba sama je situována v souladu s projektovou dokumentací, případné imise by měly odpovídat tomu, že jedná se o rodinný dům stejně jako je tomu v případě žalobcova rodinného domu. Pro věc není rozhodné, zda žalobcův či stavebníkův pozemek byl dříve evidován jako pozemek stavební. K argumentaci žalobce o tom, že okna domu na pozemku č. 112 jsou velmi blízko k oknům stavby domu stavebníka, poukazuje soud na úpravu obsaženou v § 25 odst. 4 a 7 vyhl. č. 501/2006 Sb. Dle tohoto předpisu, jsou-li v některé z protilehlých stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn s výjimkou vzájemných odstupů rodinných domů podle § 25 odst.

2. Činí-li vzdálenost stavby od žalobcova pozemku 18,20 m, k porušení daného ustanovení o umístění oken nedošlo. I námitky ve vztahu k situování oken mohl žalobce uplatnit včas poté, co se mu dostalo informace o stavebním záměru. Udělený souhlas je na podkladě předložené dokumentace přezkoumatelný a tyto podklady v podstatě odpovídají zjištěním učiněným při následné kontrolní prohlídce a místním šetřením kromě zjištění o změně ohlášené stavby. Pro důvody tvrzené v X. bodu žaloby není udělený souhlas nezákonný. K článku XI. soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012 čj. 2As 86/2010-76, že souhlas s ohlášenou stavbou není správním rozhodnutím, ale obranu účastníka řízení lze zajistit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Právě takovým způsobem soud žalobu projednal. Spisové podklady považuje soud za zcela postačující pro projednání žaloby a za situace, kdy nebylo třeba řízení doplňovat novými důkazy a žalobce sám navrhl, aby soud rozhodl bez nařízení jednání, nebylo zapotřebí ústní jednání nařizovat. Z toho co bylo uvedeno, vyplývá, že stavební úřad posoudil dané ohlášení na základě úplných podkladů, tak jak je vyžadují prve uvedené předpisy stavebního zákona a souhlas je na podkladě spisové dokumentace přezkoumatelný. Z důvodů uvedených v žalobě není proto souhlas s ohlášením stavby nezákonný. Podáním doručeným dne 10. 10. 2014 žalobce doplnil žalobu o územní plán obce a současně dovodil, že stavba M.B. je umístěna v rozporu s územním plánem. Tento žalobní bod nemá opodstatnění. Souhlas s danou stavbou byl vydán dne 19. 6. 2012. Územní plán obce Senožaty byl schválen zastupitelstvem obce dne 23. 5. 2012 a účinnosti nabyl 8. 6. 2012. Podle tohoto územního plánu jsou pozemky stavebníka (i pozemky žalobce) zahrnuty v ploše označené jako plocha smíšená, obytná-bydlení venkovské, podle podmínek pro využití takových ploch je přípustné hlavní využití pro stavby bydlení, převládající bydlení v rodinných domech, přípustné funkční využití pro stavby dopravní a technické infrastruktury a stavby doplňkové související s hlavním využitím plochy; plochy a zařízení technické a dopravní infrastruktury. Dále se v územním plánu uvádí podmíněné přípustné funkční využití a jako nepřípustné funkční využití se označuje veškeré funkční využití, které není slučitelné a nesouvisí s hlavním přípustným a podmíněným přípustným funkčním využitím. Lze-li plochy, ve které jsou situovány stavební pozemky stavebníka určené pro stavby pro bydlení v rodinných domech, pak souhlas k dané stavbě byl udělen v souladu s územním plánem obce Senožaty. Poznamenává se, že rozhodný je skutkový stav k datu vydání souhlasu a v té době byl účinný nový územní plán a nelze vycházet z územního plánu, jehož některé kopie žalobce soudu předložil a který byl prokazatelně nahrazen územním plánem novým. Ani pro důvod uplatněný v podání ze dne 10. 10. 2014 není udělený souhlas nezákonný. Uvádí-li žalobce ve své replice, že byl zkrácen na právech tím, že nebylo postupováno podle správního řádu, soud opakuje to, co bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku o tom, že ohlášení jednoduché stavby není projednáváno ve správním řízení, ale děje se tak speciálním procesním postupem, který upravuje v § 104 a násl. stavební zákon. Platí-li tu speciální právní úprava, pak ta vylučuje postup podle obecného procesního předpisu. Právě postupem podle stavebního zákona bylo ohlášení stavby projednáno a na žalobci bylo uplatnit obranu předpokládanou v § 104 odst. 1 stavebního zákona. Jestliže žalobce ve stanovené lhůtě námitky proti zamýšlenému stavebnímu záměru neuplatnil, nelze tak činit dodatečně. V té souvislosti poukazuje soud na to, že účelem právní úpravy projednání ohlášení stavby je sledováno zjednodušení projednání mimo jiné i provádění staveb. Jak již bylo uvedeno napadený souhlas má oporu ve spise a nelze proto žalobci přisvědčit, že jedná se o nepřezkoumatelný akt orgánu státní správy. Z vydaného souhlasu je zjevné, o jaké právní předpisy se opírá a jde-li o postup upravený zvláštním zákonem odlišným od správního řádu. Je zcela správné, že souhlas obsahuje odkaz právě na ustanovení § 106 odst. 1 stavebního zákona, jímž se při rozhodování stavební úřad řídil. Nebylo proto zapotřebí uvádět, že jedná se o úkon podřaditelný části IV. správního řádu. Argumentace uvedená v části III. repliky byla soudem projednána v předchozí pasáži rozsudku. Porušení předpisů správního řádu uvedených v této části repliky nebylo soudem shledáno tak, jak bylo prve vyloženo. Skutkový stav věci byl zjištěn v souladu s požadavky stavebního zákona o projednání ohlášení jednoduché stavby a v tomto řízení nelze argumentovat jinými řízeními, která se týkají dalších staveb M. B. Jestliže je tu speciální právní úprava v projednání ohlášení stavby, nemá stavební úřad jinou možnost než těmito předpisy se řídit. Prostor pro aplikaci obecných předpisů podle správního řádu tu nebyl. Při rozhodování o souhlasu se stavbou rodinného domu nelze argumentovat řízením, které se vztahuje k jinému provozu. Není rozhodný názor návštěvníků žalobce na jinou stavbu provozovanou stavebníkem. Je-li žalobce omezován stavebníkem jinou stavbou, která je předmětem přezkoumání soudem v jiném řízení, bude právě žalobcovo tvrzení o tom, že je na právech omezován právě způsobem vyjádřeným v této žalobě projednáno v řízení vedeném pod sp. zn. 10A 103/2014. Z obsahu předloženého spisu žalovaného je patrné, že stavebník se od uděleného souhlasu při realizaci stavby rodinného domu odchýlil, a proto bylo provedeno řízení o dodatečném povolení změny stavby. Tato skutečnost však neznamená, že je tu důvod nahlížet původně udělený souhlas se stavbou rodinného domu jako nezákonný. Rozhodné je, zda v době vydání souhlasu byly předpisy stavebního práva dodrženy a v tomto ohledu soud neshledal, že by tomu tak nebylo. Soud proto uzavřel, že souhlas s ohlášenou stavbou není nezákonný, v důsledku čehož nejsou dodrženy podmínky předpokládané § 82 s.ř.s. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 87 odst. 3 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho úřední činnosti. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné M.B. rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu nákladů řízení tehdy, jestliže jí soud uložil splnit nějakou povinnost. Protože se tak v tomto řízení nestalo, nemá osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu nákladů řízení. O vrácení přeplatku na soudním poplatku rozhodl soud postupem podle § 10 odst. 1 věta 2 zákona o soudních poplatcích. Podle tohoto předpisu, bylo-li na poplatku zaplaceno více než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek. Uplatněná žaloba je žalobou na ochranu pře nezákonným zásahem správního orgánu, která je podřaditelná položce 18 bod 2 písm. d) přílohy k zákonu, podle které soudní poplatek činí 2.000 Kč. Zaplatil-li žalobce na soudním poplatku 3.000 Kč, vznikl přeplatek ve výši 1.000 Kč a tento přeplatek se žalobci vrací. K projednání žaloby nebylo třeba podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.