51 A 38/2017 - 66

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: Ing. J. B. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. B. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2017, č. j. KUJI 9496/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2017, č. j. KUJI 9496/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Humpolec ze dne 26. 10. 2016, č. j. MUHU/17235/2014/Za, jímž tento úřad v postavení stavebního úřadu rozhodl o dodatečném povolení změny stavby „KOLNA“ (dále také jako „stavba“ či „kolna“) na pozemku p. č. x v k. ú. S., stavebníka M. B. (osoba zúčastněná na řízení; dále také jako „stavebník“) před jejím dokončením. Stavba byla povolena v rozsahu „půdorysné rozšíření stavby na rozměr 8,4 m x 4,5 m směrem do pozemku parc. č. x v k. ú. S.“ a „provedení pultové střechy na kótě +2,400 m a +3,050 m od podlahy (±0,00), spád střechy směrem k pozemku parc. č. x v k. ú. S., vč. opláštění stavby a svedení dešťové vody ze střechy do vsakoviště“. Spolu s tím byly stanoveny podmínky provedení stavby a její provedení do 150 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

2. Ke genezi věci žalobce uvádí, že stavebník ve své nemovitosti nepovoleně podniká v kovoobráběčství. Provozem těžkých nástrojů bez řádného stavebního zázemí vznikají otřesy a vibrace, které poškozují nemovitost žalobce a snižují jeho pohodu bydlení. Žalobce a jeho rodina mají být rovněž obtěžováni imisemi z podnikatelské činnosti stavebníka. Za účelem provozování nepovoleného podnikání stavebník podle názoru žalobce postavil několik černých staveb a provedl nedovolené stavební úpravy – vyboural jižní stranu usedlosti a osadil ji řadou oken; postavil komín; přístřešek pro stroje; příjezdovou komunikaci.

3. První skupinou žalobních námitek žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a pro jeho nesrozumitelnost.

4. Žalobce je přesvědčen, že jeho námitky vznesené v rámci řízení před správními orgány nebyly dostatečně vypořádány a správní orgány se obecně nedostatečným způsobem vypořádaly s důkazy v jeho podáních, k čemuž uvádí následující.

5. Žalobce je přesvědčen o vadách předmětu samotného řízení před správními orgány, neboť dle oznámení stavebního úřadu ze dne 7. 7. 2011 byl předmět řízení vymezen ve vztahu ke stavbě o rozměrech 8,4 m x 4,5 m x 2,4 m – 3,5 m. Později bylo však jednáno již pouze o její dílčí části o rozměrech 5 m – 5,3 m x 3m x 2,8 m, tj. rozdíl mezi stavbou skutečnou a stavbou povolenou na základě povolení Obecního úřadu v S. ze dne 29. 6. 2005. Důvod změny předmětu řízení není žalobci znám.

6. Dále z rozhodnutí správních orgánů neplyne pro tento důvod změny předmětu řízení žádný důvod, stejně jako důvod změny označení stavby z „kůlna“ na „kolna“.

7. Dále žalobce namítá, že ve správním spise není žádný listinný důkaz, který by doložil tvrzení žalovaného, že původní kolna byla zbourána, přičemž i stavební úřad uvádí, že stavba nebyla zbourána. Vzhledem ke zjištěným rozměrům stavby je zřejmé, že žádná její část zbourána nebyla.

8. Žalobce rovněž namítá, že správní orgány měly jednat o stavbě jako celku, nikoli jen o změně stavby. V přímé souvislosti s tímto žalobce rovněž namítá, že o povolení Obecního úřadu v S. ze dne 29. 6. 2005, vztahujícího se k předešlé kolně stavebníka o jiném rozměru, se dozvěděl až s mnohaletým zpožděním, žalobce se ve své podstatě považuje za opomenutého účastníka v tehdejším řízení.

9. Žalobce rovněž namítá, že projektová dokumentace není zpracována v souladu s územně plánovací dokumentací a s podmínkami územního rozhodnutí a souhlasu, není úplná a přehledná.

10. Žalovaný podle názoru žalobce užil nesprávné znění zákona, když při hodnocení projektové dokumentace vycházel z právního stavu ke dni 29. 3. 2013, nikoli ke dni 3. 8. 2007, tj. podle právního stavu v době, ve kterém dal žalobce stavebnímu úřadu podnět k odstranění předmětné stavby. Projektová dokumentace podle žalobce nesplňovala k datu zahájení řízení, ani po výzvě, náležitosti dle zákona.

11. Žalobce uvádí, že projektová dokumentace byla zpracována v rozporu se stavebním zákonem, vyhláškou č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, v rozhodném znění (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“). Není tak zřejmé, zda se jedná o projektovou dokumentaci skutečného provedení stavby dle § 4 této vyhlášky nebo o projektovou dokumentaci pro provádění stavby podle § 3 téže vyhlášky či § 2 téže vyhlášky. Žalobce setrvává na svém názoru, že v projektové dokumentaci není jasně uvedeno, co je provedeno a co se má ještě provést.

12. Žalobce v této souvislosti dodává, že není zřejmé, proč je o stavbě hovořeno jako o „stavbě před dokončením“, když tato stavba je již dávno dokončena.

13. Projektová dokumentace měla dle žalobce obsahovat oddíl C, výkres širších vztahů obsahující zakreslení v měřítku 1 : 5000. Rovněž tak měla obsahovat označení hlukových pásem, když účelem stavby je kovoobráběčská činnost, což je mj. v rozporu s žádostí a projektovou dokumentací stavby. Projektová dokumentace rovněž neobsahuje informace o vazbách užití stavby s ostatními stavbami – přístřešek pro stroje, komín, příjezdová komunikace (které jsou dle žalobce nepovolenými stavbami). Ve vadách projektové dokumentace žalobce shledává nesplnění podmínek § 111 odst. 1 písm. a) a b) stavebního zákona a žalovaný se s těmito vadami nevypořádal.

14. Žalobce je přesvědčen, že stavebník svojí činností narušuje pohodu jeho bydlení, přičemž územní plán obce nedovoluje obtěžování imisemi pocházejícími z vedlejších pozemků, k čemuž odkazuje na podání ze dne 3. 2. 2016 obsahující vyjádření JUDr. Stanislava Křečka, zástupce veřejné ochránkyně práv a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. 8 As 27/2012 – 113 a ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 – 116. Žalovaný a stavební úřad měli posoudit vliv činnosti stavebníka na pohodu bydlení v daném místě, což podle žalobce neodůvodněně neučinili.

15. Žalobce rovněž napadá způsob vedení spisu žalovaným a má za to, že v souladu s § 17 správního řádu má mít každé rozhodnutí unikátní číslo jednací. Žalovaný tuto námitku dle názoru žalobce nevypořádal uspokojivě a logicky.

16. Dalším okruhem žalobních námitek cílí žalobce na nedostatečně zjištěný skutkový stav, neboť má za to, že žalovaný v rozporu s § 3 správního řádu nezjistil skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nutný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 téhož zákona. Spolu s tím má žalobce za to, že žalovaný účelně ignoroval důkazy prokazující jeho tvrzení o nezákonné podnikatelské činnosti stavebníka ve vztahu k předmětné kůlně.

17. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný se nevypořádal se shromážděnými důkazy, a to jak s důkazy předloženými žalobcem, tak s důkazy shromážděnými správními orgány. Shromážděné důkazy byly dle názoru žalobce tendenčně hodnoceny.

18. Žalovaný podle názoru žalobce v souladu s § 67 a § 68 správního řádu nezdůvodnil, proč neuznal následující důkazy: fotografie strojů na CD, které stavebník podle názoru v kolně užívá; inzeráty dokládající podnikatelskou činnost stavebníka v kůlně; rozhovor žalobce se stavebníkem na CD, fotografie beden s železnými šponami prokazující kovoobráběčskou činnost stavebníka; znalecký posudek Ing. V. F., DrSc. o negativním působení podnikatelské činnosti stavebníka na majetek žalobce; svědeckou výpověď Mgr. L. a p. B. o užívání kolny stavebníkem, důkazy o podnikatelské činnosti shromážděné samotným správním orgánem (protokol o místním šetření).

19. Žalobce rovněž namítá nedostatečné a laické vypořádání jím předloženého důkazu, znaleckého posudku Ing. V. F., DrSc., žalobce má za to, že s tímto znaleckým posudkem se měly správní orgány zabývat podrobněji a v případě, že s ním nesouhlasí, měly nechat zpracovat revizní posudek. Namísto toho správní orgány, resp. žalovaný, prezentoval vůči tomuto posudku pouze svůj laický názor, a to i přesto, že znalecký posudek má vyšší právní sílu než pohled laika. Na podporu svých tvrzení žalovaný nepředložil žádné důkazy, a proto mělo dojít k odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. a) stavebního zákona.

20. Žalobce má za to, že stavební úřad jednal v rozporu s § 111 odst. 2 stavebního zákona, neboť špatně ověřil budoucí užívání stavby, a to i ve spojení s § 127 již neplatného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v posledním platném a účinném znění (dále jen „starý občanský zákoník“). Je zcela zřejmé, že stavebník stavbu užívá ke své podnikatelské činnosti, což i sám stavební úřad konstatoval, když dne 29. 9. 2010 vyzval stavebníka k ukončení nepovoleného užívání této stavby. Žalobce předložil správním orgánům řadu fotografií svědčících o podnikatelské činnosti stavebníka.

21. Žalobce namítá, že stavební úřad měl detailně zaznamenat rozměry a podobu strojů v kolně.

22. Žalobce je přesvědčen, že z podkladů napadeného rozhodnutí plyne, že stavebník v předmětné stavbě provozuje nelegálně podnikatelskou činnost. Tato stavba neslouží k uskladnění zahradní techniky, ale k provozování podnikatelské činnosti stavebníka. Ve vztahu k předloženým důkazům je žalobce přesvědčen, že žalovaný se neodůvodněně nezabýval webovými stránkami a inzercí stavebníka k prodeji strojů.

23. Stavba samotná má podle žalobce dnes konstrukci narušenou korozí. Žalobce v rámci řízení namítal, že mělo být vypracováno odborné vyhodnocení stavu konstrukcí, což žalovaný odmítl pouze laickým posouzením, že stáří stavby nemá vliv na její stabilitu. Takovéto posouzení považuje žalobce za nepřezkoumatelné, neboť stavba je již morálně zastaralá, v rámci odpisových pravidel by již byla odepsaná. Při zjištění stavu konstrukce mělo být postupováno podle § 56 správního řádu.

24. Další skupinou žalobních námitek brojí žalobce proti procesním pochybením správních orgánů, neboť je toho názoru, že správní orgány porušily zásadu rychlosti a hospodárnosti správního řízení, stejně jako zásadu rovnosti stran.

25. Žalobce uvádí, že podal žádost o odstranění černých staveb stavebníka dne 3. 7. 2007 a následně rovněž i v roce 2008, přičemž má za to, že v souladu s § 44 správního řádu bylo řízení o této žádosti zahájeno téhož dne. S ohledem na to, že správní orgány se začaly věcí zabývat až v roce 2010, má žalobce za to, že byl porušen § 71 odst. 3 správního řádu, neboť stavební řízení nebylo ukončeno do 30 dnů, ale až po 11 letech a 7 měsících.

26. Žalobce v tomto kontextu namítá, že stavební úřad stavebníka opakovaně vyzýval k podání žádosti o dodatečné stavební povolení (poprvé výzvou ze dne 23. 11. 2010), na tyto výzvy stavebník dlouhou dobu nereagoval. Žalobce je přesvědčen, že stavebník měl ihned po první výzvě řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správného řádu zastavit, což má plynout i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2007, č. j. 6 As 67/2006 – 79. Stavebník byl v průběhu řízení rovněž opakovaně vyzýván k doplnění žádosti, a to i přesto, že stavební úřad měl v takovém případě zastavit řízení podle § 66 odst. 1 písm. b) a c) správního řádu a nařídit odstranění stavby podle § 129 odst. 1 stavebního zákona. Opakované vyzývání stavebníka k učinění podání, později k doplňování projektové dokumentace, považuje žalobce za nezákonný procesní postup stavebního úřadu porušující rovnost účastníků řízení.

27. Zvýhodnění stavebníka žalobce shledává i v tom, že stavební úřad v rozporu s § 178 až § 183 stavebního zákona neukládal stavebníkovi sankce za postavení stavby bez stavebního povolení, ani za užívání stavby bez kolaudace, stejně jako za užívání stavby k jiným účelům.

28. Porušení zásady rovnosti stran žalobce shledává i v zásahu do jeho práv na pokojné užívání svých nemovitostí tak, jak je vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 11. 2012, č. j. 8 As 27/2012 – 113, a ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 – 116.

29. V kontextu podané žaloby namítá žalobce rovněž podjatost správních orgánů, k čemuž uvádí, že správní orgány postupovaly proti jeho zájmům. Uvádí se, že na žalovaného „byla podána řada námitek podjatosti, tudíž značně neobjektivního a evidentně stranícího B. rodině“. Takovýto závěr činí žalobce v souvislosti se způsobem, jakým se žalovaný vypořádal se znaleckým posudkem Ing. V. F., DrSc.

30. Žalobce dále shledává nezákonnost napadeného rozhodnutí i ve vztahu k výpočtu vsakovacích poměrů, neboť výpočet v průvodní zprávě (1580/1890=0,84) je chybný, neboť 1890 je výměra pozemku včetně jeho zastavěných částí. Zastavěné části nelze podle žalobce do výpočtu zahrnout. Rovněž tak velká část předmětného pozemku má odtokové poměry na jinou stranu. Žalobci není ani zřejmé, co znamená číslo 1580. Již v této chvíli se u nemovitostí žalobce má hromadit voda a podmáčet je, což žalobce propojuje s tím, že při ohledání místa tyto skutečnosti nebyly stavebním úřadem zaneseny do protokolů.

31. Žalobce je dále přesvědčen o neplatnosti obstaraných stanovisek dotčených orgánů, neboť jsou starší dvou let a v souladu s § 100 a násl. starého občanského zákoníku, jsou promlčena.

32. K žalobě předložil žalobce celou řadu listin, kterými navrhl provést dokazování. Tyto listiny jsou z drtivé většiny korespondencí mezi žalobcem, žalovaným a stavebním úřadem v rámci jednotlivých správních řízení, ve kterých vystupuje osoba stavebníka již od roku 2007. Rovněž je předloženo několik podání (stížností) adresovaných tajemníkovi Městského úřadu Humpolec. Nadto se zde nachází žádost stavebníka ze dne 19. 3. 2013 k odstranění bývalé zdi stodoly; projektová dokumentace ke stavbě. Součástí samotné žaloby byly i nedatované snímky z blíže neurčené webové prezentace kovoobráběčství stavebníka, nekvalitní fotografie strojního zařízení a výsledek vyhledávání jména stavebníka na portálu google.cz.

33. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K většině námitek žalovaný odkázal na napadené rozhodnutí.

34. Žalovaný se vyjádřil k předcházejícím řízením a k nedostatečnosti projektové dokumentace. Vzhledem k tomu, že stavebník nedostál své povinnosti, bylo dne 29. 10. 2010 zahájeno řízení o odstranění stavby, kdy v rámci jednoho řízení byla řešená kolna stavebníka, v rámci druhého řízení byly řešeny jiné stavebníkovy stavby. Řízení o odstranění stavby kolny bylo zastaveno dne 14. 3. 2017.

35. Ohledně označení stavby jako takové žalovaný s odkazem na jazykový význam slov uvádí, že pojem kolna a kůlna byl užíván jako označení téže stavby. Změna v rámci podoby tohoto slova nezpůsobuje dle jeho názoru nezákonnost rozhodnutí.

36. Co se týče vyjádření spoluvlastníka pozemku J. B., k tomuto je odkázáno na stranu 4. rozhodnutí a předloženou smlouvu o právu provést stavbu ze dne 12. 3. 2015.

37. Ve vztahu k námitce poškozování majetku žalobce a vypořádání se s předloženým znaleckým posudkem odkázal žalovaný na str. 10 a 5 napadeného rozhodnutí s tím, že o stavbě rozhoduje stavební úřad v rámci své pravomoci.

38. K ověření účelu užívání stavby je odkázáno na stranu 5 napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno, že při kontrole stavby nebyla zjištěna podnikatelská činnost. Při kontrolní prohlídce ze dne 16. 10. 2016, které se účastnil i zástupce obce, nebyla podnikatelská činnost stavebníka rovněž zjištěna. Podobu současného užívání stavby považuje žalovaný za otázku spadající do působnosti stavebního úřadu v rámci posouzení eventuálního nedovoleného užívání stavby.

39. Ohledně souhlasu se stavbou ze dne 29. 6. 2005 žalovaný konstatuje, že právě pro rozpor skutečné podoby stavby a souhlasu bylo vedeno řízení o odstranění stavby.

40. Žalovaný přiznává nepřesnosti v projektové dokumentaci týkající se zbourání původní kolny, jak uvedl i na straně 4 napadeného rozhodnutí, tato nesrovnalost však nemá za následek nezákonnost rozhodnutí.

41. Ohledně podoby, rozsahu a druhu projektové dokumentace žalovaný konstatuje, že tato splňuje podmínky příslušné vyhlášky, jak je popsáno na straně 4 a 7 napadeného rozhodnutí.

42. Žalovaný má za to, že dodatečně povolovaná stavba nemůže při plnění povoleného účelu žádným způsobem ovlivnit urbanistické a architektonické hodnoty původních staveb.

43. Ve vztahu k důkazním návrhům žalobce uvedl žalovaný, že předložené důkazy neznamenají, že stavebník v předmětné stavbě podniká. Žalovaný rovněž opětovně popsal své závěry ve vztahu k žalobcem odkazované judikatuře.

44. Ohledně výpočtu odtokových poměrů žalovaný vysvětlil, že hodnota 1 580 m2 určuje výměru pozemku schopného vsakování a je rozdílem celkové (1 890 m2) a zastavěné plochy.

45. Aplikaci ustanovení o zániku práva na vyjádření dotčených správních orgánů shledává žalovaný nesprávnou, neboť žalobce odkazuje na již neúčinný předpis.

46. Ohledně vypořádání se s důkazními návrhy žalobce má žalovaný za to, že tyto byly v kontextu celého řízení dostatečným způsobem vypořádány.

47. Žalovaný souhrnně k žalobním důvodům vztahujícím se k obtěžování žalobce stavbou kolny a dalšími stavbami uvádí, že toto není předmětem vedeného řízení.

48. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalovaný dne 25. 8. 2010 vyzval stavební úřad k provedení opatření ve věci podnětu žalobce na odstranění nepovolených staveb stavebníka na pozemcích x a x v k. ú. S., mj. kolny stavebníka, vůči jejímuž povolení žalobce podanou žalobou brojí. Stavební úřad proto zahájil řízení o odstranění stavby a následně i řízení o dodatečném povolení stavby. Stavba kolny byla několika rozhodnutími dodatečně povolena, avšak tato rozhodnutí byla žalovaným zrušena, zejména pro nezákonnost a pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. Poté, co stavebník nevyhověl výzvě stavebního úřadu k předložení úplné projektové dokumentace, stavební úřad usnesením ze dne 19. 11. 2013 zastavil řízení o dodatečném povolení stavby. Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2014 stavební úřad následně nařídil odstranění „změny stavby KOLNA“, proti čemuž brojil stavebník odvoláním s tím, že projektová dokumentace byla řádně předložena, bylo požádáno o prodloužení doby k doplnění potřebných údajů v projektové dokumentaci. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání i žalobce s tím, že vlastníkem pozemku, na kterém se kolna nachází, je i manželka stavebníka, s čímž se stavební úřad nevypořádal a dále pro údajnou existenci rozporů v označení předmětné stavby.

49. Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 6. 2014 bylo rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 5. 3. 2014 o odstranění stavby kolny zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Dne 11. 9. 2014 proběhlo místní šetření. Stavební úřad přeměřil rozměry kolny a pořídil fotografie tehdejšího stavu. Na snímcích jsou zachyceny stroje stojící pod střechou. Rovněž je připojen výkres stavby.

50. Dne 22. 9. 2014 stavební úřad obdržel žádost o dodatečné povolení stavby, v jehož rámci bylo vydané žalobou napadené rozhodnutí.

51. Výzvou ze dne 25. 9. 2014 byl stavebník vyzván k předložení projektové dokumentace a dalších podkladů. Výzvou ze dne 30. 1. 2015 byl stavebník opakovaně vyzván k předložení projektové dokumentace a dalších podkladů. Oznámením ze dne 16. 6. 2015 bylo účastníkům řízení oznámeno zahájení o dodatečném povolení změny stavby před dokončením.

52. Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2015 bylo rozhodnuto o dodatečném povolení změny stavby před jejím dokončením. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, o kterém žalovaný rozhodl dne 1. 12. 2015 tak, že napadené rozhodnutí se zrušuje a věc se vrací k novému projednání. Žalovaný dospěl k závěru, že stavební úřad nesplnil svoji povinnost podle § 129 odst. 2 věty osmé stavebního zákona a neprovedl místní šetření.

53. Usnesením ze dne 21. 1. 2016 bylo rozhodnuto o námitce podjatosti, kterou žalobce vznesl vůči oprávněné úřední osobě V. Z. tak, že není z rozhodování ve věci vyloučen. Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 3. 2016 bylo toto usnesení potvrzeno.

54. Usnesením ze dne 18. 5. 2016 byl stavebník opakovaně vyzván k doplnění podané žádosti. Proti tomuto usnesení brojil žalobce odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto žalovaným rozhodnutím ze dne 11. 8. 2016 tak, že odvolání se zamítá a napadené usnesení se potvrzuje.

55. V rámci oznámení o pokračování v řízení o dodatečném povolení stavby před jejím dokončením ze dne 20. 9. 2016, stavební úřad konstatoval doplnění potřebných podkladů pro řízení a oznámil provedení místního šetření v místě stavby. Při místním šetření – ohledání stavby dne 6. 10. 2016 byl zjištěn stav stavby, který se od roku 2014 výrazněji nezměnil. Bylo konstatováno, že předložená projektová dokumentace odpovídá skutečnému stavu stavby. Zároveň bylo pořízeno několik fotografií předmětné stavby. Na těchto fotografiích jsou zachyceny stroje uskladněné pod přístřeškem. Je připojeno nesouhlasné vyjádření žalobce ze dne 4. 10. 2016, plná moc stavebníka udělená B. B. a část výkresu projektu stavby.

56. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 26. 10. 2016 byla dodatečně povolena stavba v rozsahu „půdorysného rozšíření stavby na rozměr 8,4 m x 4,5 m směrem do pozemku parc. č. x v k. ú. S.; provedení pultové střechy na kótě +2,400 m a +3,050 m od podlahy (± 0,00), spád střechy směrem k pozemku parc. č. x v k. ú. S., vč. opláštění stavby a svedení dešťové vody ze střechy do vsakoviště“. Zároveň byly stanoveny podmínky provedení stavby. V rámci odůvodnění rozhodnutí byl shrnut dosavadní průběh řízení a posouzen soulad stavby s územně plánovací dokumentací. Jako účel stavby je uvedeno pouze uskladnění zahradního nářadí s tím, že po dokončení stavby musí stavebník získat souhlas s jejím užíváním. Je konstatováno dodržení vsakování dešťových vod, neboť zastavěnost předmětného pozemku činí pouze 13%, vsakování vod je dle projektu řešeno vsakovací drenážní hadicí o délce 15 m ve vzdálenosti 7,5 m od hranice s pozemkem č. xaxvk. ú. S. Dále se uvádí, že se jedná o doplňkovou stavbu v rámci zahrady, bez připojených inženýrských sítí, ze které by neměly unikat žádné škodlivé látky ani hluk, stavba není určena k podnikatelské činnosti.

57. Stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí přistoupil k vypořádání námitek žalobce. Ohledně nedostatků projektové dokumentace je konstatována její úplnost. K námitce žalobce o tom, že původní stavba nebyla zbourána, jak se uvádí v Průvodní zprávě z 3/2016, stavební úřad uvedl, že původní stavba byla částečně ubourána tak, aby mohla být provedena úprava rozměrů stavby. Z pohledu stavebního úřadu se tak jedná o rozšíření stavby. Další námitky ohledně Průvodní zprávy jsou shledány jako nedůvodné. Námitky vůči souhrnné technické zprávě (část B) a jejímu rozporu s právními předpisy neshledal stavební úřad s ohledem na povahu stavby důvodnými, k čemuž je dodáváno, že „pokud se týká výrobního technologického zařízení, umístěného v současné době na podlaze objektu, jeho provoz nebude povolen. Stavba je určena pouze ke stanovenému účelu užívání, tzn. skladování zahradního nářadí.“ Předložení situace v měřítku 1 : 2 000 považoval stavební úřad s ohledem na charakter stavby za dostačující. K otázce stavu konstrukce je konstatována přítomnost statického posudku zpracovaného autorizovaným inženýrem včetně závěru, že stáří stavby nemá vliv na její stabilitu. Projekt obsahuje i popis nedokončených částí stavby, které jsou popsány v průvodní zprávě pod bodem A.4, písm. j). Užitá stanoviska dotčených orgánů – odboru životního prostředí a památkové péče MěU Humpolec ze dne 19. 6. 2015 byla shledána platnými a byla zahrnuta do dodatečného stavebního povolení. Nebylo zjištěno narušení urbanistické a architektonické hodnoty původních staveb, a to s ohledem na charakter změny dosavadní stavby. Stavební úřad rovněž posoudil vsakovací poměry v kontextu vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o obecných požadavcích na využívání území“), spolu s technickou normou vodního hospodářství TNV 759011 s tím, že bude ještě provedena kontrola ve vztahu ke skutečným poměrům v místě před samotnou realizací odvodnění. S ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl stavební úřad k závěru, že k podmáčení pozemku žalobce by nemělo dojít. Provedení znaleckého posudku ohledně obtěžování pachem, prachem a kouřem stavební úřad odmítl s odůvodněním, že s ohledem na předmět řízení není k tomuto oprávněn; bylo konstatováno, že znalecký posudek si může žalobce pořídit sám v rámci civilního řízení na ochranu jeho vlastnického práva. Stavební úřad rovněž uvedl, že je řádně stanovena osoba vykonávající odborný dozor, a to autorizovaný technik J. P., jak je v souladu s § 153 stavebního zákona popsáno v souhrnné technické zprávě. Ohledně obsahu a rozsahu projektové dokumentace se uvádí, že tato byla vypracována v souladu s přílohou č. 1 vyhlášky o dokumentaci staveb; dokumentace skutečného provedení stavby se v tomto případě nevypracovává; k porušení § 111 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nedošlo. Rovněž nebyl porušen § 111 odst. 2 písm. a) a b) stavebního zákona, neboť účel stavby uvedený v projektové dokumentaci je rovněž uveden i v tomto rozhodnutí stejně jako bude uveden v případném souhlasu s užíváním této stavby. Užívání stavby k jinému účelu by bylo následně řešeno jako přestupek. K řešení otázky faktického užívání stavby se stavební úřad v danou chvíli necítil být příslušný, neboť provozovna stavebníka byla v průběhu řízení přemístěna a podnikatelská činnost stavebníka následně zastavena. Otázka obtěžování žalobce prachem, pilinami, hlukem apod. by měla být dle názoru stavebního úřadu řešena jakožto soukromá záležitost civilním soudem či komisí k řešení přestupků. Při místních šetřeních dne 11. 9. 2014 a 6. 10. 2016 nebyla podnikatelská činnost stavebním úřadem zjištěna; stavebník byl zaměstnán v Pelhřimově. Obdobně stavební úřad konstatoval i ve vztahu k dalším činnostem stavebníka, které žalobce napadl. Stavební úřad dále odmítl žalobcův odkaz na § 4 stavebního zákona, k němuž žalobce uváděl, že jednotlivé nepovolené stavby či změny stavebníka měly být posuzovány v režimu stavby hlavní. Ani námitku opomenutých účastníků – vlastníků pozemků p. č. x v k. ú. S. neposoudil stavební úřad jako důvodnou, neboť tyto osoby nejsou předmětnou stavbou dotčeny, nadto měly svoji účast v řízení výslovně odmítnout. Stavební úřad odmítl, že by mělo být v řízení postupováno podle zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, v posledním platném a účinném znění, neboť řízení bylo zahájeno za účinnosti současného stavebního zákona. Jelikož stavebník v průběhu řízení zrušil provozovnu své kovoobráběčské činnosti na předmětném pozemku, byl postup stavebního úřadu podle § 129 odst. 3 stavebního zákona v pořádku. Ani námitka rozporu stavby s vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu nebyla shledána důvodnou, neboť se jednalo o v té době již neúčinnou vyhlášku. K námitce nevyslechnutí svědkyně Mgr. L. stavební úřad uvedl, že žalobce neudal kontaktní údaje na tuto svědkyni, nicméně s ohledem na předmět řízení nebylo podstatné tuto svědkyni vyslechnout, neboť dosavadní užívání stavby nebylo předmětem řízení.

58. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním ze dne 13. 11. 2016 s obdobnými námitkami jako doposud či v podané žalobě. Hlavní námitky žalobce byly směřovány vůči podobě faktického užívání stavby.

59. O podaném odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím a přezkoumal námitky žalobce s následujícími závěry. Žalovaný neshledal pochybení stavebního úřadu při vedení spisu, listiny jsou vedeny sice pod stejným číslem jednacím, nicméně jsou odlišeny datem vyhotovení. Žalovaný neshledal pochybení ve vztahu k neúčasti J. B. na místním šetření dne 6. 10. 2016, tato osoba, spoluvlastnice předmětného pozemku s kolnou, nebyla povinna se jednání zúčastnit. S námitkami směřujícími vůči údajnému korupčního jednání oprávněné úřední osoby stavebního úřadu V. Z. se žalovaný vypořádal odkázáním žalobce na orgány činné v trestním řízení či na zaměstnavatele tohoto úředníka. K námitce, že stavba i dnes slouží k podnikatelské činnosti stavebníka, žalovaný uvedl, že stavba byla povolena k určitému účelu a jejím užívání k jinému účelu se stavebník dopustí přestupku. V rámci místních šetření bylo zjištěno umístění několika strojů, které nebyly připojeny ke zdroji elektrické energie, jedná se o pozůstatek podnikatelské činnosti stavebníka. Pro stavební úřad jsou směrodatná zjištění na místě samém, nikoli existence webových stránek stavebníka. Námitky směřující k souhlasu s tehdejší stavbou kolny z roku 2005 posoudil žalovaný jako míjející se předmětem řízení a s ohledem na značný časový odstup nelze zákonnost tohoto souhlasu posoudit. Ke skutečnosti, že nebyla stavba zbourána, jak se uvádí v průvodní zprávě, žalovaný uvedl, že s ohledem na změnu půdorysu stavby bylo z nutné část tehdy stávající ubourat. Námitku zkreslení rozměrů stavby „7,95 (8,5) m“ v průvodní zprávě shledal žalovaný nedůvodnou, neboť stavba je lichoběžníkového charakteru. Neuvedení maximální výšky stavby nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, neboť tato zakreslena ve výkresu č.

2. Žalovaný posoudil i členění projektové dokumentace se závěrem, že žalobce své námitky vztahuje k vyhlášce o dokumentaci staveb ve znění ke dni 28. 3. 2013. Žádost o dodatečné povolení stavby byla podána dne 22. 9. 2014, a proto i projektová dokumentace musela být předložena v příslušném znění vyhlášky. Žalovaný dále uvedl důvody, pro které předložená projektová dokumentace odpovídala požadavkům vyhlášky. Co se týče situace širších vztahů, tato vyhláška vyžaduje předložení výkresu v měřítku 1 : 1 000 až 1 : 50 000. Stavebník předložil v souladu s uvedeným výkres v měřítku 1 : 2 000, což považuje žalovaný s ohledem na účel stavby za zcela dostatečné, jelikož předmět řízení by se ve výkresech většího měřítka nemohl vůbec promítnout. K námitce absence projektové dokumentace skutečného provedení a uvedení odkazu na příslušnou vyhlášku, podle jejíhož ustanovení byla projektová dokumentace vypracována, žalovaný uvedl, že není povinností projektanta odkazovat na konkrétní ustanovení, podle kterého byla projektová dokumentace vyhotovena. Dokumentace skutečného provedení stavby není podle § 4 vyhlášky o dokumentaci staveb ve spojení s § 125 stavebního zákona vyžadována; zpracovaná projektová dokumentace byla řádně vypracována v souladu s § 1a této vyhlášky, který odkazuje na přílohu č. 1 vyhlášky. Projektová dokumentace byla řádně upravena s ohledem na to, že změny stavby byly již provedeny. Ve vztahu k údajnému narušení urbanistické a architektonické hodnoty původních staveb a rozporu s územním plánem, nedodržení odstupových vzdáleností a zachování požadavku na kvalitu bydlení žalovaný uvedl, že stavba se nachází v ploše „Plochy smíšené obytné – Venkovské bydlení“ a rozšíření kolny plnící doplňkovou funkci ke stavbě rodinného domu (hlavní stavba) tak nemůže být v rozporu s územním plánem, bude-li sloužit k povolenému účelu. Ohledně absence územního povolení se uvádí, že v případě dodatečně povolovaných staveb se územní povolení nevydává. Ve vztahu k odstupovým vzdálenostem je odkazováno na § 25 o obecných požadavcích na využívání území s tím, že oproti stanoveným 2 m odstupu od pozemku žalobce činí dle dokumentace skutečný odstup 12 m, což s ohledem na povolený účel stavby je shledáváno dostačujícím, a to jak ve vztahu k pohodě bydlení žalobce, tak ve vztahu k možnému porušení kvality prostředí. Ohledně nevyhovujícího stavu budovy je poukázáno na statický posudek, podle kterého stáří budovy nemá vliv na její stabilitu, přičemž zjistil-li by stavební úřad při závěrečné kontrolní prohlídce, že stavba odporuje § 119 odst. 9 stavebního zákona, její užívání by zakázal. Stavební úřad je odborným orgánem, jenž je schopen stav stavby, její užívání, soulad s dodatečným stavebním povolením, posoudit, a to i přesto, že jeho hodnocení považuje žalobce za laické. Ohledně popisu stavby, co má být ještě provedeno, se uvádí, že popis nedokončených částí je obsažen v části A projektové dokumentace, Průvodní zpráva, bod A 4 j), kde se hovoří o likvidaci dešťové vody, zbudování vsakovací rýhy, jak plyne z textové části dokumentace dle bodů B. 3 a) a bodu A. 3 c). K výpočtu vsakovacích poměrů je odkazováno na § 21 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, podle kterého za správnost výpočtu zodpovídá projektant. Plocha 1 580 m2 pro vypočtení vsakovacích poměr byla dána projektantem, který odpovídá za její správnost. Dokumentace stavby, výpočet vsakovacích poměrů byl posouzen vodoprávním úřadem, který neměl ve svém stanovisku ze dne 19. 6. 2015 žádné připomínky. Ohledně podmáčení pozemků žalobce je odkázáno na odůvodnění stavebního úřadu, který jeho posouzení shledal správným, přičemž v případě propočtu dle žalobcem navrhovaného způsobu se žalovaný shoduje s názorem stavebního úřadu a uvádí, že „i v případě, že by byla započítána jen severní část pozemku p. č. x (nad pozemky st. p. č. x a p. č. x, jak odvolatel navrhuje), kde 13 % z této severní plochy není schopné vsakování, (byl) by požadavek vyhlášky (max. zastavěnost 60 %) splněn.“ Žalovaný konstatoval odbornost projektanta k navržení řádného způsobu odvodu dešťové vody ze stavby, kdy stavební úřad přezkoumává soulad projektové dokumentace s právními předpisy. „Rozšíření stavby nezpůsobí, že by zbývající poměr části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku, vzhledem k menší ploše zastavené změnou stavby v rozsahu jen 36,78 m2, nebyl v souladu s § 21 odst. 3 písm. a) vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, nejméně 40%.“ Ke stáří stanovisek dotčených orgánů žalovaný uvedl, že jejich platnost nebyla časově omezena. Žalovaný rovněž přezkoumal námitku žalobce, že stavební úřad se nezabýval všemi jeho námitkami v rámci jím uvedených podání a dospěl k závěru, že námitky vznesené do dne 2. 9. 2014 se nevztahovaly k tomuto řízení. Námitky s datem 9. 10. 2014 a 17. 2. 2015 jsou námitkami k usnesením o přerušení řízení; námitky ze dne 22. 11. 2014 jsou odvolacími námitkami proti opravnému usnesení v rámci řízení o odstranění stavby; námitky ze dne 26. 6. 2015 jsou námitky k zahájenému řízení o dodatečném povolení stavby. Žalovaný zde shrnul i povahu žalobcem uplatněných námitek, které hodnotil jako obsahově opakující se námitky, kterými se stavební úřad v rámci svého rozhodnutí zabýval. K délce řízení žalovaný konstatoval její delší dobu, která byla dána prodlevami při úkonech stavebního úřadu, ale i nečinností stavebníka, stejně jako obsáhlými podáními žalobce. Tyto skutečnosti však nezpůsobují dle názoru žalovaného nezákonnost rozhodnutí. Ve vztahu ke znaleckému posudku znalce Ing. F., DrSc. ze dne 16. 12.2013 žalovaný konstatoval, že posudek se vztahoval ke kovoobráběčské činnosti stavebníka. Pravomoc posuzovat soulad stavby je však dána výhradně stavebnímu úřadu. Důkazní návrhy účastníků jsou prováděny, je-li to zapotřebí. Pokud správní orgán sám disponuje odbornými znalostmi, není nutné se obracet na znalce. Žalovaný zdůraznil, že předmětem řízení byla změna stavby kolny před dokončením, která má sloužit jako sklad zahradního nářadí. Stavební úřad není oprávněn předjímat budoucí užívání stavby v rozporu s jejím účelem. Závěrem je doplněno, že předmětná stavba nesouvisí s další nepovolenou stavbou stavebníka (stavební úpravy zemědělské usedlosti, úprava okna ve štítu stavby, provedení komínového tělesa a jednoramenného schodiště na půdu, přístřešek pro uskladnění zahradního nářadí a zpevněnou příjezdovou komunikaci na pozemku st. p. č. x a na pozemkové parcele č. x v k. ú. S.), která je předmětem samostatného řízení. Judikaturu Nejvyššího správního soudu shledal žalovaný nepřiléhavou.

60. Ve správním spise žalovaného je založena kopie znaleckého posudku č. 1196-0/2013 o posouzení stavebně technického stavu vysoké zdi, postavené na pozemku parc. č. x v katastrálním území S., a příčin vzniku poruchy této zdi. Objednatelem posudku byl žalobce, posudek byl dne 16. 12. 2013 vypracován Ing. V. F., DrSc. Předmětná zeď je situována na hranici pozemku žalobce a stavebníka, jsou konstatovány trhliny a opadaná omítka, jak se ostatně podává i z fotografií v posudku. Dle podkladů poskytnutých žalobcem znalec uvedl, že poškození zdi vzniká činností stavebníka. Podle příslušné normy strojní zařízení způsobují seismické účinky dle jejich velikosti apod. Závěrem je konstatováno porušení zdi vlivem činnosti stavebníka. Znalecký posudek je opatřen znaleckou doložkou. Dále je založena fotografie stavby, přístřešku se strojním zařízením, detail strojů ve stavbě, detail strojního výrobku, zmiňovaná zeď (11. 9. 2014). Fotografie jsou nedatované či datované ke dni 11. 3. 2013. Založeno je rovněž sdělení k ohlášení stavby kolny ze dne 29. 6. 2005; stavba měla sloužit jako kolna na nářadí; rozměry: 530 (500) x 300.

61. Předložená projektová dokumentace obsahuje průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, technickou zprávu, požárně bezpečnostní opatření, plán kontrolních prohlídek, situaci v širších vztazích v měřítku 1 : 2 000, situaci v měřítku 1 : 500, výkres – řez, půdorys, boční pohled, čelní pohled, statický posudek. Dále je založena smlouva o právu provést stavbu uzavřená mezi stavebníkem a J. B. dne 12. 3. 2015 a několik souhlasů soukromých společností. Dále je založeno „kladné“ vyjádření Městského úřadu Humpolec, odbor životního prostředí a památkové péče ve vztahu k odpadovému hospodářství, ochrany ZPF, vodního hospodářství, lesního hospodářství a památkové péče ze dne 19. 6. 2015, platnost tohoto vyjádření není omezena.

62. V průvodní zprávě se ve vymezení předmětu projektové dokumentace uvádí, že rozestavěná kolna je postavena na místě zbourané menší kolny. V bodě A.3 písm. c) jsou provedeny výpočty k odtokovým poměrům; v bodě A.4 písm. j) jsou uvedeny práce, které je potřeba dokončit.

63. Krajský soud usnesením ze dne 12. 2. 2018, č. j. 51 A 38/2017 – 54, v návaznosti na žalobcem zmiňovaná CD k jednotlivým podáním, která se ve správním spise nenacházela, vyzval žalovaného k předložení těchto CD, která krajský soud od žalovaného obdržel dne 28. 2. 2018.

64. CD z podání ze dne 28. 1. 2011 vzniklo v rámci řízení o odstranění dalších staveb stavebníka.

65. CD z podání ze dne 1. 3. 2012 je součástí spisu OUP 164/2012 v jehož rámci žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 6. 2012 ve věci předcházejícího řízení o povolení stavby předmětné kolny zrušil rozhodnutí stavebního úřadu a věc vrátil k novému projednání. Na CD se nachází fotografie zrezlé části stroje, předmětné kolny, stromů a kouře z komína.

66. CD ze dne 10. 3. 2013 bylo spolu se spisem zasláno Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

67. Dne 17. 5. 2017 se krajskému soudu přihlásil stavebník jako osoba zúčastněná na řízení. Ve svém vyjádření k žalobě popsal sousedské spory s žalobcem. Ke stavbě samotné uvedl, že již více let neslouží k podnikání, stavebník sám je již 3 roky zaměstnán u společnosti Agrostroj Pelhřimov, neboť žalobce jej měl připravit o podnikání. S ostatními sousedy má mít stavebník dobré vztahy.

68. Dne 27. 6. 2017 obdržel krajský soud doplnění žaloby, ve kterém žalobce navrhuje provést důkaz listinou ze dne 15. 5. 2017, kterou přiložil. Jedná se o vyjádření stavebníka k podané žalobě. Tato listina má dle žalobce dokládat užívání stavby v rozporu s jejím účelem, uvádí-li stavebník, že je užívána ke kutilským účelům. Zároveň stavebník dle názoru žalobce jím označené důkazy nerozporuje, z čehož pro žalobce plyne souhlas stavebníka.

69. Žalobce navrhl, aby krajský soud provedl jako důkaz zprávu vyžádanou od provozovatele internetového bazaru www.bazos.cz, na kterém mají být umístěny inzeráty na výrobky stavebníka vyrobené v předmětné kolně. V návaznosti na to žalobce uvádí své podezření, že stavebník a jeho rodina krátí stát na daních.

70. Dále žalobce navrhl provést dokazování podáními vůči tajemníkovi města Humpolec – stížnosti ze dne 13. 3. 2017 a 7. 7. 2017, které nebyly tímto správním orgánem vyřízeny. Tato podání mají dokazovat nezákonný postup stavebního úřadu.

71. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

72. Krajský soud rozhodl při jednání dne 16. 5. 2018, na které se dostavil žalobce a stavebník. Žalovaný se z jednání omluvil. V rámci jednání žalobce setrval na podané žalobě a navrhl provést dokazování výslechem svědků V. T. a Mgr. N. L., a to za účelem zjištění skutkového stavu věci ve vztahu ke strojním zařízením nalézajícím se v kolně (slovy žalobce „prokázání nezjištění skutkového stavu věci“). Dále žalobce navrhl provést dokazování čtením jeho posudkem o invaliditě, kterým chtěl doložit svůj zdravotní stav a důsledky negativního působení hluku pocházejícího z tvrzené podnikatelské činnosti stavebníka. Provedení tohoto důkazu žalobce požadoval bez přítomnosti stavebníka, a to za účelem ochrany citlivých osobních údajů. Žalobce rovněž setrval na svém požadavku provést jako důkaz stížnosti vůči tajemníkovi Městského úřadu Humpolec, jak uvedl již ve svém doplnění žaloby ze dne 26. 6. 2017. S ohledem na nepřítomnost žalovaného bylo zopakováno jeho procesní stanovisko, přičemž z písemností zaslaných žalovaným krajskému soudu vyplývá, že žalovaný zůstal bez důkazních návrhů.

73. Žaloba není důvodná.

74. Krajský soud předně uvádí, že předmětem soudního přezkumu v této věci je výhradně rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, a to v rámci řízení zahájeného žádostí stavebníka ze dne 22. 9. 2014. V rámci soudního přezkumu rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, resp. dodatečném povolení změny stavby před jejím dokončením, soud přezkoumává to, zda byly splněny podmínky dané stavebním zákonem a příslušným prováděcím předpisem. Z tohoto důvodu krajský soud konstatuje, že námitky žalobce týkající se podnikatelské činnosti stavebníka a toho, že stavební úřad v rámci tohoto řízení nezkoumal dostatečným způsobem faktické užívání předmětné stavby stavebníkem, se míjí předmětem tohoto řízení. Stavba nemá sloužit k podnikatelským účelům a bude-li tak používána, vystavuje se stavebník riziku veřejnoprávního postihu.

75. To, zda stavebník užívá stavbu v rozporu s jejím účelem, není předmětem posouzení v rámci řízení o dodatečném povolení změny stavby před jejím dokončením, ale skutečností, kterou je nutno řešit v samostatném řízení. Stejně tak nelze v rámci tohoto soudního řízení zohlednit tvrzení žalobce vztahující se ve své podstatě k zajištění nerušeného výkonu jeho vlastnického práva ze strany stavebníka, a to jakýmkoli žalobcem uváděným způsobem, neboť žalobcem uváděné skutečnosti se nevztahují ke stavbě samotné, ale k činnosti stavebníka a se stavbou jako takovou, jejímu povolení k uskladnění zahradního nářadí, primárně nesouvisejí. Žalobce v tomto kontextu argumentuje i pohodou bydlení, avšak narušení pohody bydlení vnímá v souvislosti s údajnou podnikatelskou činností stavebníka, která však v kolně nesmí být provozována a její provozování nebylo v proběhnuvším řízení stavebním úřadem zjištěno (viz níže). V tomto směru lze vznesené námitky řešit u civilního soudu prostřednictvím žaloby na ochranu vlastnického práva v rámci § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), či jiným vhodným prostředkem ochrany práv.

76. Krajský soud se nejprve musel zabývat námitkami nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné.

77. Obecně je možné konstatovat, že nepřezkoumatelné je takové rozhodnutí, pokud z něho nelze zjistit o čem bylo rozhodnuto, jak bylo rozhodnuto a proč bylo rozhodnuto tak, jak bylo, přičemž je rozlišována nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

78. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v právní větě svého rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz, „za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně, jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán.“ 79. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů nastává v situaci, kdy se správní orgán nevypořádá se všemi námitkami účastníka řízení, své rozhodnutí neodůvodní nebo jej odůvodní pouze zcela nedostatečným způsobem. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 4. 4. 2013, č. j. 1 As 158/2012 - 63, shrnul, že z „ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71).“ 80. Jak shrnul Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 22. 10. 2014, č. j. 10 As 304/2016 – 58, „orgány veřejné moci jsou v obecné rovině povinny svá rozhodnutí řádně odůvodnit. To nicméně nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou jednotlivou námitku vznesenou v podání (…) Absence výslovné či vyšperkované odpovědi na ten či onen argument v odůvodnění napadeného rozhodnutí proto bez dalšího nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Zejména u velmi obsáhlých podání by tento přístup vedl až k absurdním důsledkům a k porušení zásady efektivity a hospodárnosti řízení. Proto postačí, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení, případně dle okolností případu je akceptovatelná i odpověď implicitní (…) K přezkoumatelnosti rozhodnutí je třeba, aby z argumentů odůvodnění rozumně plynuly skutkové a právní závěry soudu nebo jiného orgánu.“ 81. Žalobce shledával nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí obou stupňů v nedostatku důvodů pro nevypořádání jeho námitek a důkazních návrhů. Stavební úřad i žalovaný se však námitkám žalobce pečlivě věnovali, jednotlivé námitky identifikovali a jednu po druhé vypořádali. To, že žalobce se způsobem vypořádání těchto námitek nesouhlasí, což lze dovozovat z obsahu žaloby jako takové, neznamená, že by tato správní rozhodnutí byla v tomto směru stižena vadou nepřezkoumatelnosti.

82. Stavební úřad vedl na žádost stavebníka řízení o dodatečném povolení změny stavby, neboť kolna jako stavba byla v jiných rozměrech povolena souhlasem v roce 2005. Následně stavební úřad zjistil, že stavba nacházející se na daném místě se odlišuje od stavby, ke které byl tento souhlas vydán. Sama tato stavba, kolna, nebyla v danou dobu dokončena, jak plyne z jejího popisu obsaženého v projektové dokumentaci. Nejednalo se o stavbu zcela novou, ale o pokračování stavební činnosti v rámci stavby povolené v roce 2005. Z tohoto důvodu bylo nutné vést řízení o dodatečném povolení změny stavby.

83. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení o žádosti stavebníka ze dne 22. 9. 2014. Z tohoto důvodu je důležité vymezení předmětu řízení právě ve vztahu k této žádosti, nikoli k žádostem předchozím, byť se tyto žádosti fakticky vztahovaly k téže stavbě. Proto není rovněž významné, jakým způsobem bylo řízení vymezeno v oznámení stavebního úřadu ze dne 7. 7. 2011, neboť se jednalo o zcela samostatné řízení. V rámci nynějšího řízení byl předmět řízení vymezen jako řízení o žádosti o povolení změny stavby „KOLNA na pozemku pozemková parcela číslo x v katastrálním území S. před jejím dokončením“, přičemž změna nedokončené stavby byla povolena v půdorysném rozšíření stavby na rozměr 8,4 m x 4,5 5 m. Nebylo tedy jednáno o pouze dílčí části stavby v rozměrech 5 m – 5,3 m x 3m x 2,8 m, tj. rozdíl mezi stavbou skutečnou a stavbou povolenou na základě povolení Obecního úřadu v S. ze dne 29. 6. 2005, jak žalobce uvádí. V rámci odůvodnění rozhodnutí stavební úřad uvádí, že původní stavba kolny měla rozměry 5,3 m x 3 m a výšku 2,8 m, přičemž „nová“ kolna má rozměr max. 8,4 m x 5,5 m s výškou pultové střechy max. 3,05 m. Tuto skutečnost však nelze interpretovat způsobem, který žalobce zvolil, neboť předmětem řízení byla stavba jako celek, nikoli pouze její část, o kterou byla původní stavba rozšířena.

84. Co se týče označení stavby „kolna“ či „kůlna“, v žádosti o stavební povolení, kterou stavební úřad obdržel dne 22. 9. 2014, stavebník uvedl v rámci popisu stavby, že se jedná o kolnu. Stejné označení má tato stavba i v rámci projektové dokumentace. Takto bylo o této stavbě hovořeno i v průběhu řízení samotného, stejně jako v rozhodnutí o dodatečném povolení změny stavby a v napadeném rozhodnutí. O kolně se ostatně hovoří i v rámci předchozích řízení, viz žádost stavebníka o dodatečné povolení změny stavby ze dne 11. 2. 2011 či zrušené rozhodnutí o dodatečném povolení kolny ze dne 20. 2. 2012 nebo zrušené dodatečné povolení změny stavby kolna ze dne 8. 4. 2013 atd.

85. Ve vztahu k bouracím pracím bylo již v řízení před správními orgány konstatováno, že ke zbourání původní kolny nedošlo (jak se uvádí v projektové dokumentaci), ale došlo pouze k jejímu částečnému ubourání tak, aby mohl být její půdorys rozšířen. Stavební úřad na straně 6 svého rozhodnutí se s touto námitkou žalobce dostatečným způsobem vypořádal a na správnosti jeho závěru, že „pro stavební úřad se jedná o rozšíření stavby, kdy z původně povoleného rozměru (…) vznikla rozměrově větší současně řešená změna stavby, ať již její provedení bylo jakékoli“. Otázka, zda byla původní kolna zcela zbourána, částečně zbourána či dokonce vůbec ubourána nebyla, není přitom zcela zásadní. Podstatné je, že na místě povolené stavby byla postavena v rámci tohoto povolení jiná stavba, proto bylo nutné vést o fakticky provedené, resp. rozestavěné, stavbě další řízení. Z tohoto důvodu nelze stavebnímu úřadu vytknout, že vedl řízení o dodatečném povolení změny stavby, jak uvedl krajský soud výše.

86. Ohledně účastenství žalobce v řízení o povolení původní stavby v roce 2005 je nyní nutno konstatovat, že tato námitka se míjí s předmětem tohoto řízení, neboť se týká jiného řízení. Konstatování žalovaného, že je dnes již pro značný časový odstup neúčelné se zákonností souhlasu zabývat, je sice strohé, ale dostačující.

87. Krajský soud v projektové dokumentaci stavby neshledal žalobcem popisované vady, přičemž žalovaný se s touto námitkou dostatečným způsobem vypořádal, stejně jako stavební úřad. Stavební úřad se námitkami žalobce ve vztahu k projektové dokumentaci zabýval zejména na straně 6 a 7 svého rozhodnutí, žalovaný pak na stranách 6 – 9.

88. Názor žalobce, že při vypracování projektové dokumentace mělo být vycházeno z právního stavu ke dni 3. 8. 2007, není správný. Projektová dokumentace musí být zpracována podle platné a účinné právní úpravy. Z tohoto důvodu není úvaha žalobce, že by tato dokumentace měla být zpracována podle právního stavu ke dni 3. 8. 2007 správná, neboť řízení o žádosti stavebníka, v jehož rámci byla tato projektová dokumentace předložena, probíhalo až od roku 2014. To, že v roce 2007 žalobce učinil první úkony věcně související s předmětnou kolnou (jak uvádí), není pro posouzení užité právní úpravy pro vyhotovení projektové dokumentace podstatné.

89. Jak správní orgány správně uvádějí, projektová dokumentace byla zpracována podle § 1a vyhlášky o dokumentaci staveb, přičemž rozsah a obsah této dokumentace je stanoven v příloze 1 této vyhlášky. Projektová dokumentace nebyla zpracována podle § 4 téže vyhlášky, neboť se nejednalo o stavbu dokončenou, jak se ostatně uvádí v projektové dokumentaci, která mj. obsahuje i výčet prací, které je potřeba ještě dokončit. Jak uvádí žalovaný na straně 3 a 4 napadeného rozhodnutí, v nynějším řízení bylo potřeba předložit podklady jako k žádosti o vydání územního rozhodnutí ve smyslu § 3 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, s čímž koresponduje požadavek zpracování projektové dokumentace v rozsahu podle § 1a vyhlášky o dokumentaci staveb. To, že by projektová dokumentace měla být zpracována podle stanovených podmínek územního rozhodnutí nebo souhlasu nemá oporu v zákoně. Z povahy věci právě projektová dokumentace předchází územnímu rozhodnutí, neboť je v rámci řízení o žádosti o územní povolení posuzována. Vedle toho lze okrajově podotknout, jak učinil žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, že podle § 129 odst. 7 stavebního zákona vydané dodatečné povolení nahrazuje územní rozhodnutí.

90. Krajský soud nezjistil neúplnost či nepřehlednost předložené projektové dokumentace a ani porušení § 111 odst. 1 písm. a) a b) stavebního zákona. Žalobce tuto svoji námitku konkretizoval absencí výkresu širších vztahů v měřítku 1 : 5 000, který byl podle názoru žalobce stavebník povinen dodat. V příloze č. 1 vyhlášky o dokumentaci staveb nalezneme obsahové náležitosti užitého druhu projektové dokumentace, přičemž z bodu C. 1. jasně plyne povinnost stavebníka předložit situační výkres širších vztahů v měřítku 1 :1 000 až 1 : 50 000, což stavebník splnil, když předložil tento výkres v měřítku 1 : 2 000. Je nutno přisvědčit i hodnocení správních orgánů, že předložení výkresu v menším měřítku 1 : 5 000 by bylo neúčelné, neboť v takovémto výkresu by nebyla stavba rozpoznatelná.

91. Krajský soud dodává, že stavební úřad se při hodnocení správnosti údajů obsažených v projektové dokumentaci dovolává odpovědnosti projektanta, což ale stavební úřad nemůže činit neomezeně, neboť v takovém případě by mohl rezignovat na zajištění zákonnosti projektové dokumentace a celého řízení. Žalobce namítá dílčí nesprávnosti projektové dokumentace, nicméně tak činí zcela vágním a neurčitým způsobem (např. vsakovací poměry, viz níže), a proto je možné zvolený postup stavebního úřadu akceptovat.

92. Žalobce opakovaně uvádí, že stavba je již dávno dokončena, nicméně tato skutečnost nebyla v rámci místních šetření, ze kterých se však žalobce omluvil, osvědčena. Vzhledem k tomu, že ze správního spisu je zřejmé, že stavebníkovi zbývá provést ještě další práce, neshledává krajský soud jakýchkoli vad na tom, že správní orgány předmětnou stavbu popisují jako nedokončenou. Nedokončenost stavby je zřejmá i při porovnání její podoby dle projektové dokumentace a fotografií z místního šetření, ze kterých je jednoznačně zřejmé, že stavba není opláštěna.

93. V průvodní zprávě se v bodě A. 4. písm. j) uvádí, že zbývá dokončit „omítky vnitřní a vnější usazení oken, podokapní žlaby a svod, opláštění přední a štítové strany dřevoštěpkovými deskami OSB“. Takovýto popis zbývajících prací považuje krajský soud i přes jeho stručnost za zcela dostatečný, a to zejména s ohledem na charakter stavby samotné. Z tohoto důvodu nelze s žalobcem souhlasit, že by zbývající práce nebyly v rámci projektové dokumentace uvedeny.

94. Žalobce se v rámci podstatné části žaloby věnuje účelu stavby kolny, což se však prakticky míjí s předmětem řízení o dodatečném povolení změny stavby a předmětem tohoto soudního přezkumu. Žalobce napadá závěry správních orgánů o způsobu využití kolny jako nepřezkoumatelné, byť je zřejmé, že s hodnocením správních orgánů „pouze“ nesouhlasí. Ostatně i sama skutečnost, že žalobce s názory správních orgánů polemizuje, nasvědčuje tomu, že tyto závěry nejsou nepřezkoumatelné.

95. Účelem stavby není kovoobráběčská činnost, jak žalobce opakovaně uvádí, ale uskladnění zahradního nářadí bez komerčního či výrobního využití, což se zcela jasně uvádí i v rozhodnutích správních orgánů. Využitím kolny se žalovaný zabýval na straně 5 a 6 svého odůvodnění, je poukázáno na provedení místního šetření, zjištěné uložení strojů bez připojeného napájení. Krajský soud považuje za nutné zdůraznit, jak uvedl stavební úřad ve svém rozhodnutí, že „pokud se týká výrobního technologického zařízení, umístěného v současné době na podlaze objektu, jeho provoz nebude povolen. Stavba je určena pouze ke stanovenému účelu užívání, tzn. skladování zahradního nářadí“, což konstatoval i stavební úřad, který uvedl, že „stavba bude sloužit pouze k uskladnění zahradního nářadí. Po dokončení stavby musí stavebník získat souhlas s jejím užíváním.“ V případě užívání stavby v rozporu s jejím účelem se pak stavebník vystavuje riziku veřejnoprávního postihu. Námitky žalobce se v tomto směru míjí předmětem tohoto řízení.

96. Krajský soud neshledal žalobcem namítanou nepřezkoumatelnost ani ve vztahu k hodnocení vlivu samotné stavby do práv žalobce. Žalobce ve své podstatě neuvádí zásah do svých práv stavbou jako takovou, ale negativními projevy stavebníkem údajně užívaných strojních zařízení produkujících vibrace, otřesy a hluk v rámci jeho podnikatelské činnosti. Z tohoto důvodu nelze nic vytknout správním orgánům obou stupňů, které vycházely z udaného účelu stavby, kterým je uskladnění zahradního nářadí. Strojní zařízení nesmí být v této stavbě provozováno. Oba správní orgány se domnělou podnikatelskou činností žalobce zabývaly v kontextu zjištěných skutečností na místě samém a z veřejných registrů, nelze jim však vytýkat, že v rámci hodnocení zásahu stavby do pohody bydlení žalobce vyšly primárně z účelu stavby tak, jak byl definován v podané žádosti a projektové dokumentaci.

97. To, zda stavebník svojí činností narušuje pohodu bydlení žalobce, obtěžuje jej různými imisemi, hlukem, otřesy vznikajícími při jeho údajné podnikatelské činnosti, nebylo předmětem řízení o dodatečném povolení změny stavby a nemůže to být předmětem ani současného soudního přezkumu. Žalobcem namítané porušení pohody bydlení se totiž vztahuje výhradně k údajné podnikatelské činnosti stavebníka, která v povolované stavbě nemůže být provozována. Při místním šetřením stavebního úřadu nebyla podnikatelská činnost stavebníka zjištěna. Otázka vnikání vody z pozemku stavebníka nebyla rovněž z povahy věci předmětem řízení, vyjma způsobu a podoby odvodnění stavby, čemuž se krajský soud věnuje níže.

98. Správní orgány se zabývaly posouzením pohody bydlení ve vztahu ke stavbě s ohledem na účel užívání, ke kterému byla stavba povolována. V tomto směru neshledaly žádného zasažení do pohody bydlení žalobce, neboť s uskladněním zahradního nářadí nebude spjata žádná činnost, která by mohla i s ohledem na vzdálenost stavby od pozemku žalobce, jeho pohodu bydlení narušit.

99. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. 8 As 27/2012 – 113, týkající se obecných technických požadavků na výstavbu a pojmu „pohoda bydlení“. Krajský soud nezpochybňuje právo žalobce na nerušený výkon jeho vlastnického práva k jeho nemovitostem, nicméně soulad stavby kolny s územním plánem obce a požadavky na využití území byl zkoumán s ohledem na předpokládaný účel stavby, kterým není provozování kovoobráběčské činnosti. Je nutno zcela jednoznačně oddělit účel užívání stavby, ke kterému byla tato stavba povolena a způsob a podobu jejího faktického užívání. Žalobce tyto dvě otázky neustále směšuje. Způsob a podoba faktického užívání kolny či jiné aktivity stavebníka na jeho pozemku nebyly předmětem řízení před správními orgány a nejsou předmětem ani současného soudního přezkumu. Z tohoto důvodu není přiléhavý ani další žalobcem uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 – 116, podrobně rozebírající pohodu bydlení, neboť zde byla řešena otázka provozního hluku u stavby, jejímž nahlášeným účelem bylo provozování rámcové pily. Účelem zde povolované stavby je uložení zahradního nářadí.

100. Žalobcem uváděné skutečnosti se ve své podstatě nedotýkají stavby samotné, ale způsobu jejího užívání, stejně jako dalších činností stavebníka na jeho pozemku, kterými se žalobce cítí být zkrácen na svých právech. Tvrzení žalobce nasvědčují vleklému sousedskému sporu, což ostatně potvrzuje i vyjádření stavebníka k podané žalobě. V tomto názoru je krajský soud utvrzen i řadou soudních řízení žalobce vedených zdejším soudem týkajících se činnosti stavebníka pod sp. zn. 10 A 102/2012, 10 A 138/2013, 10 A 149/2013 a 10 A 103/2014. Sousedský spor žalobce a stavebníka nemůže být úspěšně řešen v návaznosti na dodatečné povolení změny stavby. Žalobcem uváděné skutečnosti se případně dotýkají povolení užívání stavby a dalších eventuálních správních řízení, jejichž předmětem by bylo právě nepovolené užívání stavby, tj. užívání stavby v rozporu s jejím účelem. Jak sám žalobce uvádí, když stavební úřad v roce 2010 zjistil nedovolené užívání „předchozí“ kolny, vyzval stavebníka k ukončení nepovoleného užívání stavby. Obdobně by bylo postupováno i nyní, pokud by stavební úřad opětovně učinil zjištění, že stavebník užívá stavbu v rozporu s jejím povoleným účelem.

101. Za dostatečné považuje krajský soud i vypořádání se žalovaného s námitkami vůči porušení § 17 správního řádu, neboť je možné, aby jednotlivé listiny ve správním spise byly opatřeny totožným číslem jednacím s tím, že k jejich odlišení slouží datum jejich vyhotovení. Je pouze na správním orgánu, jakou techniku vedení spisové služby zvolí. Základní pravidla tvorby jednacího čísla je možné nalézt v § 11 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění pozdějších předpisů.

102. Krajský soud s ohledem na uvedené uzavírá, že v žalobcem popisovaných dílčích částech napadeného rozhodnutí neshledal jím tvrzenou nepřezkoumatelnost. Žalovaný, stejně jako stavební úřad, dostál v rámci odůvodnění svého rozhodnutí požadavkům kladeným § 68 odst. 3 správního řádu a jednotlivé námitky v dostatečném rozsahu projednal a své závěry přesvědčivým způsobem odůvodnil. Žalobcem namítaná nepřezkoumatelnost pramení výhradně z jeho nesouhlasu se způsobem vypořádání jednotlivých námitek po věcné stránce.

103. Námitky žalobce směřující vůči nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu shledal krajský soud nedůvodnými. Nutno dodat, že tyto námitky jsou co do obsahu úzce propojeny s již výše řešenými námitkami.

104. Velká část námitek žalobce směřuje vůči faktické podobě užívání předmětné stavby kolny tak, jak krajský soud uvedl výše a na těchto závěrech je i v rámci posouzení úplnosti zjištěného skutkového stavu nutno setrvat.

105. Stavební úřad i žalovaný se jednotlivými skutečnostmi tvrzenými žalobcem i jeho důkazními návrhy zabývaly v dostatečném rozsahu s ohledem na předmět samotného řízení, ve kterém nebyla podoba faktického užívání dané stavby stavebníkem primární otázkou, byť sám žalobce právě podobu faktického užívání stavby stavebníkem považuje v rámci proběhnuvšího řízení mylně za to nejdůležitější. Z tohoto důvodu nelze správním orgánům nic vytknout na tom, že se tvrzeními žalobce a jeho důkazními návrhy, které měly v obecné rovině prokázat podnikatelskou činnost stavebníka, hlouběji nezabývaly.

106. Stavební zákon a navazující prováděcí předpisy zcela jednoznačně vymezují předmět řízení o dodatečném povolení změny stavby a tedy i to, co je v rámci tohoto řízení stavebním úřadem zkoumáno.

107. Důkazy, které žalobce v rámci celého řízení, a to i včetně řízení předcházejících, navrhoval provést, se vztahují výhradně k údajné podnikatelské činnosti stavebníka. Podnikatelská činnost stavebníka je pro stavební úřad podstatná pouze co do posouzení účelu stavby, neboť v případě podnikatelského účelu stavby klade zákon na takovou stavbu odlišné nároky než v případě nepodnikatelského účelu. Účel stavby, jak bylo již naznačeno výše, vychází z podané žádosti stavebníka. Účel užívání stavby nelze zaměňovat s faktickou podobou jejího užívání. Z tohoto důvodu se i žalobcem navrhované důkazy míjely předmětem řízení před správními orgány, což plně koresponduje s tím, co již soud uvedl výše.

108. Stavební úřad v souladu s § 129 odst. 2 stavebního řádu provedl dne 6. 10. 2016 ohledání stavby samotné, při kterém byl zjištěn stav stavby samotné a rovněž způsob jejího tehdejšího užívání, kdy se zde nacházely 2 ks fréz, 2 ks brusek, 1 ks mechanických nůžek, a to bez připojení ke zdroji elektrické energie. Stavební úřad zde nezjistil, že by docházelo k podnikatelskému užití uvedených zařízení, k čemuž se následně v rozhodnutích uvádí, že stavebník zde nemá umístěnou provozovnu a je osobou v závislém pracovním poměru. Stavebník v době provedení místního šetření nedokončenou stavbu již užíval, a to způsobem nekorespondujícím s ohlášeným účelem, což však není záležitost řízení o dodatečném povolení stavby. Pro stavební úřad však bude důležitá podoba stavby v době povolování jejího užívání. Jak správní orgány uvedly, povolení k užívání stavby bude vydáno pouze k oznámenému účelu užívání stavby. Vzhledem k tomu, že žalobcem tvrzené skutečnosti o nedovoleném podnikání stavebníka se ve vztahu k proběhnuvšímu řízení před správními orgány míjí jeho předmětem, nepovažuje krajský soud za účelné se žalobcovými tvrzeními hlouběji zabývat.

109. V kontextu zjištěních stavebního úřadu učiněných na místě samém se krajský soud ztotožňuje s hodnocením žalovaného uvedeného na straně 6 shora jeho rozhodnutí, že „údajná existence webové stránky neznamená, že stavebník v namítaném oboru podniká“. Žalobce v rámci žaloby ani neuvádí, kdy pořídil snímky z této stránky a není proto ani zřejmé, zda tato stránka v současné době stále existuje. Vzhledem k tomu, že to však není otázkou, která by měla v rámci proběhnuvšího řízení hlubší význam, nepovažuje krajský soud za účelné se existencí této stránky více zabývat. Jak žalovaný uvedl, pro stavební úřad bylo rozhodující jeho zjištění na místě samém.

110. Stavební úřad na straně 10 svého rozhodnutí reagoval na dílčí důkazní návrhy žalobce vztahující se k údajné podnikatelské činnosti stavebníka formou popisu vlastních závěrů učiněných na základě místních šetření ze dnů 11. 9. 2014 a 6. 10. 2016 ve spojení s údaji o podnikatelské činnosti stavebníka dostupnými z veřejné evidence. Byť stavební úřad žalobcem navrhované důkazy výslovně neodmítl, je zcela zřejmé, že tyto důkazní návrhy rozpoznal a zhodnotil. Takovýto implicitní způsob vypořádání důkazních návrhů žalobce považuje krajský soud s ohledem na povahu dokazovaných skutečností za dostatečný.

111. Navrhovaný výslech Mgr. L. stavební úřad považoval za nadbytečný, přičemž žalobce stavebnímu úřadu osobu této svědkyně řádně neoznačil. Nicméně, skutečnosti, které měla tato svědkyně osvědčit, se opět váží k podnikatelské činnosti stavebníka a stavební úřad zde opět vyšel z jím učiněných skutkových zjištění tak, jak je shora uvedeno.

112. Ve vztahu k výslechu p. B. krajský soud konstatuje, že se jedná o spoluvlastnici pozemku, na kterém předmětná kolna stojí. Skutečnost, že tato osoba nebyla v průběhu řízení před správními orgány vyslechnuta, nemá jakýkoli vliv na zákonnost rozhodnutí, stejně jako nemá vliv na úplnost zjištěného skutkového stavu. Z pohledu řízení samotného je podstatné, že byl doložen její souhlas s provedením stavby. Pro úplnost se konstatuje, že žalobce tuto osobu jako svědkyni neoznačil a nenavrhl její výslech k prokázání konkrétních skutkových tvrzení.

113. Krajský soud neshledává vad ve způsobu hodnocení žalobcem předloženého znaleckého posudku. Znalecký posudek Ing. V. F., DrSc. se nevztahuje ke stavbě samotné a jejímu vlivu na majetek žalobce, z tohoto důvodu nebyl stavební úřad ani žalovaný povinen na tento posudek rozsáhleji reagovat. Předložený posudek žalobce se týká možného poškozování majetku žalobce činností stavebníka na jeho pozemku, což nelze v rámci řízení o dodatečném povolení stavby více zohlednit, neboť tato činnost není spjata s ohlášeným účelem kolny. Posudek sám neřeší stavbu kolny, ale poškození zdi na hranicích pozemku žalobce a stavebníka, byť v něm je v rámci zadání posudku zmiňován např. nesouhlas žalobce s výpočtem vsakovacích poměrů.

114. Žalobce rovněž poukázal na to, že správní orgány měly nesprávně hodnotit negativní vliv stavby na práva žalobce na nerušený výkon vlastnického práva k jeho nemovitostem. Ustanovení § 127 starého občanského zákoníku, na které žalobce poukázal, je v současné době nahrazeno ustanovením § 1013 občanského zákoníku. Obsahem těchto ustanovení je povinnost vlastníka zdržet se zasahování do vlastnictví jiných osob mj. hlukem a vibracemi, které má údajná podnikatelská činnost stavebníka produkovat. Odkaz žalobce na tuto soukromoprávní povinnost však není na tomto místě přiléhavý, neboť právě dodržení těchto povinností by se žalobce domáhal tzv. negatorní žalobou před civilním soudem, tj. žalobou o zdržení se protiprávního zasahování do svého vlastnického práva stavebníkem. Stavební úřad není těmito soukromoprávními ustanoveními vázán, byť samozřejmě hodnotil i tyto aspekty stavebníkovy kolny, avšak s ohledem na účel této stavby, kterým je uskladnění zahradního nářadí. Podle § 111 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad ověří účinky budoucího užívání stavby, nikoli budoucí užívání stavby, jak žalobce uvádí. Jak krajský soud již uvedl, stavební úřad ověřil účinky budoucího užívání stavby, a to podle stavebníkem tvrzeného účelu stavby a shledal, že tato stavba svým charakterem neodporuje územnímu plánu a odpovídá příslušné funkci objektů drobné zahradní architektury nenarušující sousedskou pohodu. Možné imise z provozu této stavby jsou poté rovněž popsány v projektové dokumentaci. To, zda bude stavba po jejím dokončení užívána stavebníkem sděleným způsobem, není předmětem řízení o dodatečném povolení změny stavby.

115. Krajský soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že za účelem řádného zjištění skutkového stavu měly správní orgány zaznamenat rozměry a podobu strojů v kolně. Stavební úřad sepsal, jaké stroje se v nedokončené kolně v roce 2016 při ohledání stavby nacházely. Podstatné pro nyní projednávanou věc je to, že žalobcem poukazované strojní zařízení nebylo dle zjištění stavebního úřadu při místním šetření připojeno ke zdroji elektrické energie a nebylo zjištěno jeho užívání k podnikatelské činnosti žalobce.

116. V uvedení bližšího popisu uskladněných strojů, jak žalobce požadoval, neshledává krajský soud žádný přínos ve vztahu k předmětu vedeného řízení. Cílí-li žalobce i v tomto směru k prokázání podnikatelské činnosti žalobce, touto otázkou se krajský soud zabýval výše.

117. Krajský soud se neztotožňuje s žalobcem činěnými závěry na základě shromážděných podkladů rozhodnutí, ze kterých žalobce dovozuje, že stavba je provozována k podnikatelským účelům, přičemž soud opakovaně zdůrazňuje, že fakticita samotného užívání této stavby není předmětem tohoto řízení.

118. Žalobce v rámci jednání před soudem navrhoval provést dokazování jím předloženými výtisky z webových stránek stavebníka, v rámci žaloby předložil žalobce i několik méně kvalitních fotografií strojního zařízení, stejně jako výsledky vyhledávání jména stavebníka na portálu google.cz. V rámci svého doplnění žaloby ze dne 26. 6. 2017 navrhl žalobce, aby krajský soud obstaral informace z inzertního portálu bazos.cz, a to pro prokázání tvrzení žalobce o podnikatelské činnosti stavebníka. Krajský soud rozhodl o neprovedení žalobcem navržených důkazů pro jejich nadbytečnost, neboť skutečnosti vázané k eventuální podnikatelské činnosti stavebníka v jeho nemovitostech se zcela míjí předmětem tohoto soudního přezkumu. Jak krajský soud opakovaně uvedl, stavba kolny byla posuzována ve vztahu k určitému účelu. K tomuto účelu byla dodatečně povolena. Je-li její následné užívání v rozporu s povoleným účelem, který žalobce obtěžuje, je nutno tuto skutečnost řešit v rámci jiných správních či občanskoprávních řízení.

119. Žalobce v písemném doplnění žaloby ze dne 26. 6. 2017 rovněž navrhl provést jako důkaz vyjádření stavebníka k podané žalobě. Toto vyjádření je založeno v soudním spise. Soud i účastníci řízení jsou s tímto vyjádřením seznámeni, neboť jim bylo přeposláno. Z tohoto důvodu neshledal krajský soud nutné provádět dokazování čtením této listiny. To, že stavebník v této listině uvádí, že kolnu užívá ke kutilským účelům („hobby stavba“ slovy stavebníka při ústním jednání), se přímo nedotýká projednávané věci, jak krajský soud opakovaně uvedl výše.

120. Při ústním jednání žalobce navrhl jako důkaz svědka V. T. a Mgr. N. L., a to za účelem zjištění skutkového stavu věci ve vztahu ke strojním zařízením nalézajícím se v kolně. Tito svědci však dle sdělení žalobce v této kolně nebyly, z tohoto důvodu má krajský soud za to, že nemohou o jejím obsahu nic vypovědět. Dále žalobce při ústním jednání navrhl provést jako důkaz posudek o invaliditě, který krajskému předložil a který byl na výslovnou žádost žalobce založen do soudního spisu. Tímto důkazem chtěl žalobce osvědčit negativní vliv provozování kolny na své zdraví. Vzhledem k tomu, že předmětem tohoto řízení není posuzování provozování této kolny a vliv jejího užívání na zdraví žalobce, nemohl tento důkaz přispět ke zjištění skutkového stavu věci. K těmto navrženým důkazům krajský soud pro úplnost opakovaně konstatuje, že předmětem soudního přezkumu bylo dodatečné povolení změny stavby, s čímž se důkazní návrhy žalobce zcela míjí.

121. Žalobce ve svém doplnění žaloby i během soudního jednání navrhl dále provést jako důkaz dvě stížnosti ze dnů 13. 3. 2017 a 6. 6. 2017, o kterých dle tvrzení žalobce nebylo doposud rozhodnuto, v čemž žalobce shledává nezákonnost postupu stavebního úřadu a tajemníka městského úřadu. Vzhledem k tomu, že se jedná o stížnosti, které jsou tajemníkovi daného městského úřadu adresovány po skončení nyní přezkoumávaného řízení a týkají se nespokojenosti žalobce s postupem pracovníků stavebního úřadu, mj. i V. Z., v jiném řízení, rozhodl krajský soud tyto listiny jako důkaz neprovést pro jejich nadbytečnost, neboť nemohou nijak přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Rovněž tak žalobce v podané žalobě odkázal na jím učiněná obdobná podání, která však rovněž nemohou přispět ke zjištění skutkového stavu, a proto se jimi krajský soud více nezabýval.

122. Z uvedených důvodů krajský soud důkazní návrhy žalobce zamítl, neboť nemohou jakkoli přispět ke zjištění skutkového stavu.

123. Poslední námitkou vztahující se k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu žalobce napadá hodnocení stavebního úřadu a žalovaného týkající se konstrukce stavby samotné. Krajský soud se s hodnocením žalobce neztotožňuje.

124. Dne 6. 10. 2016 provedl stavební úřad místní šetření, jehož účelem obecně je zejména zdokumentování aktuálního skutkového stavu a zjištění toho, zda stavba odpovídá předložené projektové dokumentaci. Jedná se o zásadní podklad pro rozhodnutí stavebního úřadu. V protokolu o tomto místním šetření je uveden popis samotné stavby a jejího stavu, včetně nedokončených částí. Při tomto ohledání nebyly zjištěny žalobcem uváděné skutečnosti. Stavební úřad přiložil několik snímků, na kterých není pouhým okem seznatelná rozsáhlejší koroze stavebních prvků této stavby. Vzhledem k podobě tvrzení žalobce nemá krajský soud důvod pochybovat o úplnosti zjištění stavebního úřadu. Skutečnost, že tato stavba by mohla být podle účetních předpisů či jiných měřítek považována za morálně zastaralou žádným způsobem nevypovídá o jejím stavu. Odkaz žalobce na § 56 správního řádu považuje krajský soud za správný, avšak ze zcela jiných důvodů než uvádí žalobce. Podle tohoto ustanovení platí, že závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Krajský soud je přesvědčen, že s ohledem na zjištěný skutkový stav, který stavební úřad v tomto směru zjistil dostatečným způsobem, není nutné opatřovat znalecký posudek k ověření stavu stavby, neboť právě stavební úřad, jakožto specializovaný správní úřad, disponuje v rámci výkonu své věcné příslušnosti dostatečnými odbornými znalostmi, aby mohl sám zjistit natolik závažné vady konstrukce, které by odůvodňovaly řešení v rámci příslušného správního řízení. Při podezření na havarijní stav stavby by byl stavební úřad povinen konat zákonem stanoveným způsobem. Nic však nenasvědčuje tomu, že stav konstrukce stavby by byl v žalobcem popisovaném stavu.

125. Krajský soud uzavírá, že rozhodnutí správních orgánů nejsou zatížena žalobcem popisovanou vadou spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu, a tedy porušení § 3 a § 2 správního řádu. O skutkovém stavu nejsou důvodné pochybnosti. Stavební úřad v návaznosti na předloženou stavební dokumentaci v rámci místního šetření posoudil podobu stavby a dospěl k závěru, že stavba je doposud rozestavěna a odpovídá předložené projektové dokumentaci. Na závěrech správních orgánů neshledal krajský soud vad, které by měly vliv na zákonnost jednotlivých rozhodnutí.

126. Další skupinou žalobních námitek žalobce jsou námitky proti porušení zásady rychlosti a hospodárnosti řízení a zásady rovnosti stran.

127. Ve vztahu k otázce naplnění zásady rychlosti a hospodárnosti správního řízení krajský soud konstatuje, že řízení bylo zahájeno žádostí žalobce z roku 2014 a není možné do délky řízení připočítávat délku předcházejících řízení. Nad rámec věci je však nutno žalobci přisvědčit, že od roku 2007, tj. od prvních úkonů žalobce ve věci, uplynula opravdu dlouhá doba, což konstatoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí na straně 10. Tyto průtahy daného správního řízení však byly způsobeny nejen činností stavebního úřadu, ale i laxností stavebníka i velkým množstvím podání žalobce, který odvoláním napadal prakticky všechna rozhodnutí, která stavební úřad vydal.

128. Krajský soud není nyní oprávněn zkoumat procesní průběh řízení, která byla ve vztahu ke stavbě vedena v minulosti. Současný soudní přezkum se vztahuje pouze na konkrétní správní řízení, v jehož rámci bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, tj. řízení zahájené na základě žádosti stavebníka v roce 2014.

129. Zásah do zásady rovnosti stran nelze spatřovat v žalobcem popisovaném zásahu do jeho práva na pokojné užívání jeho nemovitostí. Procesní zásada rovnosti stran spočívá v rovném postavení účastníků správního řízení, když tito účastníci disponují stejnými procesními právy (např. právo na vyjádření se, právo na účast na dokazování, právo na odvolání apod.). Žalobce má patrně na mysli tu skutečnost, že stejně jako stavebník má právo na nerušený výkon svého vlastnického práva. Zde však žalobce opět nesprávně směšuje otázku rušivých důsledků případné podnikatelské činnosti stavebníka s posouzení zákonnosti povolení změny stavby kolny před jejím dokončením.

130. Krajský soud se nemohl více zabývat ani žalobcem namítaným zvýhodněním spočívajícím v údajně nesprávném postupu stavebního úřadu, který v souladu s § 178 až § 183 stavebního zákona neukládal stavebníkovi sankce za postavení stavby bez stavebního povolení, užívání stavby bez kolaudace a její užívání k jiným účelům. Tyto námitky se míjí s předmětem tohoto soudního přezkumu, neboť se týkají samostatného řízení o případném porušení právní povinnosti. Krajskému soudu zde nepřísluší hodnotit postup stavebního úřadu ve vztahu k jeho případné povinnosti zahájit jakékoli řízení.

131. Z uvedených důvodů neshledal krajský soud námitky žalobce ve vztahu k porušení zásady rychlosti řízení a zásady rovnosti stran důvodnými.

132. Žalobce dále pouze zcela obecným způsobem vznesl námitku podjatosti oprávněné úřední osoby stavebního úřadu V. Z., na kterou je v současné chvíli nutno nahlížet jako na námitku nezákonnosti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, neboť mohlo být rozhodováno osobou vyloučenou pro podjatost.

133. V průběhu řízení žalobce vznesl námitku podjatosti této úřední osoby, o této námitce bylo rozhodnuto usnesením ze dne 21. 1. 2016. Podjatost této úřední osoby dovozoval žalobce z toho, že nebyly vypořádány všechny jeho námitky. V rámci odvolání žalobce namítl i podjatost dalších osob s tím, že jednotlivé úřední osoby jsou společnými kamarády a zároveň namítal nesprávný úřední postup V. Z. O tomto odvolání bylo rozhodnuto žalovaným dne 31. 3. 2016, tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a usnesení potvrzeno. Žalovaný v rámci odůvodnění shrnul zjištěný skutkový stav, námitky žalobce a uvedl své právní hodnocení.

134. Žalobce ve svém odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu poukázal na možné korupční jednání, průtahy řízení, neukládání sankcí apod. V. Z. a dalších úředníků Městského úřadu v Humpolci, přičemž uvedl, že podává stížnost řediteli krajského úřadu, náměstkovi pro státní službu, Evropské komisi, Veřejnému ochránci práv. Z rozdělovníku na konci odvolání je zřejmé, že toto podání bylo adresováno řadě veřejných institucí, ke kterým se žalobce v této části odvolání obracel. Z tohoto důvodu považuje krajský soud velmi strohé konstatování žalovaného, že žalobce se má obrátit na orgány činné v trestním řízení a na zaměstnavatele jednotlivých úředních osob za dostačující.

135. O podjatosti úřední osoby lze v takovéto věci hovořit zejména tehdy, měla-li by tato osoba jakýkoli osobní či jiný zájem na výsledku věci. Nesprávný či nezákonný úřední postup, či postup, s nímž účastník z jakéhokoli důvodu nesouhlasí nelze považovat za relevantní důvod podjatosti. Žalobce jakýkoli zájem V. Z. na výsledku řízení neuvádí. S ohledem na obecnost nyní vznesené námitky nemá krajský soud za to, že v rámci řízení bylo rozhodováno vyloučenou osobou. Z tohoto důvodu se krajský soud touto námitkou žalobce hlouběji nezabýval.

136. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce ohledně nesprávného výpočtu vsakovacích poměrů. Podle § 21 odst. 3 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území platí, že vsakování dešťových vod na pozemcích staveb pro bydlení je splněno [§ 20 odst. 5 písm. c)], jestliže poměr výměry části pozemku schopné vsakování dešťové vody k celkové výměře pozemku činí v případě samostatně stojícího rodinného domu a stavby pro rodinnou rekreaci nejméně 0,4. Předestřený výpočet obsažený v průvodní zprávě projektové dokumentace v bodě A.3 písm. c) pak pouze obsahuje předmětný výpočet, kdy 1580 je výměra pozemku schopného vsakování (nezastavěné části), která je dělena 1890, což je celková výměra pozemku. Výsledný koeficient pak činí 0, 84, tj. více než stanovuje uvedené ustanovení. Žalobce napadá správnost tohoto výpočtu, nicméně již neuvádí, v čem jím spatřovaná nesprávnost spočívá. Údaj 1890 skutečně v souladu s tvrzením žalobce označuje výměru pozemku, včetně jeho zastavěných částí, což je v souladu se shora uvedeným, stejně jako hodnocení žalobce, že zastavené části nelze považovat za plochu vhodnou k zásaku vody. Právě z tohoto důvodu je dělena nezastavěná plocha množstvím celkové plochy tak, že vyhláška určuje přípustný poměr, koeficient, kterého je nutno minimálně docílit. Projektová zpráva dále obsahuje přesný popis toho, jak bude voda odváděna a vsakována.

137. Stavební úřad se otázkou vsakování vody ze střechy kolny podrobně zabýval na straně 8 svého rozhodnutí, a to včetně posouzení způsobu odvodnění v kontextu příslušné vodohospodářské normy. Žalovaný se odtokovými poměry zabýval na straně 9 svého rozhodnutí.

138. Žalobce před soudem pouze zopakoval již uplatněné námitky, aniž by po věcné stránce s odůvodněním stavebního úřadu či žalovaného věcně polemizoval. Stavební úřad se zabýval i spádováním střechy a popsal, že voda ze střechy kolny bude odváděna směrem od pozemků žalobce, což považuje krajský soud za zásadní skutečnost s ohledem na nepodložené tvrzení žalobce o podmáčení jeho pozemku.

139. S ohledem na skutečnosti uváděné správními orgány nepovažuje krajský soud za účelné přepisovat jejich dílčí závěry o odtokových a vsakovacích poměrech, které považuje za správné a úplné. Z tohoto důvodu se krajský soud s hodnocením správních orgánů ztotožňuje a v souladu s ustálenou judikaturou na ně odkazuje (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 22. 4. 2015, č. j. 52 Af 5/2015 – 35, publikovaný pod č. 3697/2015 Sb. NSS.).

140. Tvrzení žalobce, že již nyní dochází k podmáčení jeho pozemků, nebylo osvědčeno. Ostatně výhrady žalobce vůči vsakovacím poměrům jsou zmíněny i v rámci jím předloženého znaleckého posudku, který se však k těmto tvrzením žalobce, podkladům pro vypracování posudku, nijak nevyjadřuje. Uvádí-li žalobce, že podmáčení jeho pozemků nebylo stavebním úřadem zaneseno do protokolu o místním šetření, je vhodné podotknout, že žalobce se mohl místního řízení osobně zúčastnit, což neučinil, přičemž nepodložené tvrzení žalobce o podmáčení jeho pozemku ve vztahu k předmětné kolně samo o sobě obsah tohoto protokolu nemůže účinně zpochybnit.

141. Žalobce rovněž namítl neplatnost užitých stanovisek dotčených správních orgánů, a to s ohledem na jejich promlčení dle občanskoprávních předpisů. Platnost stanovisek orgánů veřejné moci vydaných podle části čtvrté správního řádu nepodléhá, co se jejich platnosti týče, ustanovením o promlčení, a to jak podle současného, tak podle starého občanského zákoníku. Tento soukromoprávní institut zde nemůže být aplikován. Jak se ostatně uvádí v § 1 odst. 1 věty poslední občanského zákoníku, uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného, což platí i naopak. Z těchto důvodů není ani tato námitka žalobce důvodná.

142. Závěrem nad rámec věci krajský soud uvádí, že dodatečným povolením změny stavby byla stavebníkovi určena lhůta k dokončení stavby, a to do 150 dnů ode dne právní moci povolení. Během této lhůty je stavebník povinen stavbu podle předložené projektové dokumentace dokončit. Dále bylo stanoveno, že stavebník je povinen po dokončení stavby podat oznámení o užívání, přičemž stavba může být užívána až po nabytí právních účinků souhlasu s užíváním. Otázka užívání stavby před jejím dokončením není předmětem současného soudního přezkumu.

143. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

144. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

145. V případě osoby zúčastněné na řízení - stavebníka zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení