10 A 103/2014 - 62

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. J.B., bytem P. 3, Č. 2421/15, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 23. 6. 2014 č.j. KUJI 42611/2014, za účasti M.B., bytem S. 201 a E.ON Distribuce, a.s., sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 25. 8. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2014 č.j. KUJI 42611/2014, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí stavebního úřadu v Humpolci v záležitosti dodatečného povolení změny stavby před jejím dokončením, v nezměněných částech výroku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se uvádí, že žalovaný bagatelizoval skutkový stav věci, nerespektoval zásadu šetřit práva nabytá v dobré víře. To žalobce vedlo k popsání skutkového stavu věci, který se děje v bezprostřední blízkosti nemovitostí v žalobcově vlastnictví. O stavbě kolny nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. V této kolně je provozována podnikatelská činnost. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby kolny bylo zrušeno. Exekuční řízení v této věci není ukončeno. Ani o dalších nepovolených stavbách zřízených sousedem žalobce není rozhodnuto. Stavebník zřídil nepovolenou stavbu domu a žalobci vzniklo podezření, že stavba bude sloužit s ostatními stavbami k výrobní činnosti a tím bude žalobce obtěžován emisemi hluku, pachu, prachu, kouře, vibracemi. Při rozhodování nebyla dodržena povinnost vyplývající z § 129 odst. 3 stav. zák. Napadené rozhodnutí změnilo rozhodnutí stavebního úřadu v tom ohledu, že došlo k vypuštění odkazu na § 118 stav. zák. Přitom právě o změnu stavby před jejím dokončením se jedná. Proto je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Neuvádí se, jaká změna stavby byla provedena bez opatření podle § 118 stav. zák. V druhém odstavci je potvrzován výrok o tom, že jde o rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením. Žalovanému je vytýkán zřejmý protimluv. Tvrzení, že projednává se stavba jen taková, která nebyla zahájena nebo provedena, nemá v napadeném rozhodnutí co pohledávat, přičemž poukazuje se na § 67 a 68 správ. řádu. Hypoteticky je projednávána stavba, která ještě nebyla zahájena nebo provedena. Mezi rozhodnutími správních úřadů obou stupňů je rozpor, což činí rozhodnutí nepřezkoumatelné. Jednání žalovaného žalobce označuje za skandální. Žalovaný nemá ujasněno, podle jaké právní normy se řízení vede. Rozhodnutí není dostatečně odůvodněno, žádost o změnu stavby nebyla s účastníky projednána. Skutečnost se rozchází s projektovou dokumentací. Poukazuje se na neúplnost průvodní zprávy, nebyly doloženy vztahy mezi stavbami, podklady pro řízení nebyly předloženy v dané lhůtě. Povinnost plynoucí z § 111 odst. 2 stav. zák. nebyla respektována. Zúčastněná osoba J.B. nepodala doklady předepsané § 110 odst. 2 písm. a) stav. zák. Žalobce opakovaně podával námitky proti stavbě vsakoviště, úsudek žalovaného o vsakování vody bez důkazu znaleckým posudkem je vadou řízení. Žalobce spočítal množství vytěžené zeminy a ta by společně s vsakovištěm výrazně poškodila statiku žalobcova tarasu a zdi. Stavba měla obsahovat jednu bytovou jednotku, ve skutečnosti obsahuje bytové jednotky dvě. Stavba je v rozporu s dokumentací, což žalobce zjistil měřením laserovým měřičem. Chybná projektová dokumentace byla žalobcem vytýkána. Námitky žalobce byly nesprávně vyřízeny. Skutečný stav stavby se liší od původní dokumentace a to se vztahuje i na dokumentaci o skutečném provedení stavby. Jednání je označováno za značně podezřelé a korupční. V té souvislosti se poukazuje na dobu projednávání některých žádostí. Nebyl zjištěn stav věci, o kterém by nevznikly pochybnosti. Územní plán je nesprávně vyložen, žalovaný se nesprávně vypořádal s výhradami žalobce na straně 4 odvolání, jestliže uvedl, že za věc odpovídá projektant. Žalobce poukázal na to, že jsou tu značné vady řízení, skutečnost se rozchází s projektovou dokumentací a popisem. Projektová dokumentace nebyla předložena v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalovaný se řádně vypořádal námitkami uplatněnými žalobcem v odvolání. O stavbách změny kolny, stavebních úprav zemědělské usedlosti, přístřešku na zahradní techniku a příjezdové komunikace se vedou samostatná řízení. Ustanovení § 118 stav. zák. umožňuje povolení změny stavby před dokončením na základě žádosti stavebníka, která kromě obecných náležitostí obsahuje popis změn s jejich porovnáním se stavebním povolením a projektovou dokumentací. Tak lze postupovat, pokud změna stavby nebyla ještě provedena. Protože stavebník provedl změnu stavby bez stavebního povolení, musí být zahájeno řízení o odstranění stavby. Napadeným rozhodnutím byla dodatečně povolena změna stavby před dokončením. Odkaz na § 118 odst. 2 stavebního zákona stavebním úřadem není mlžením, ale sleduje se vyjádřit, že stavebník provedl změnu stavby před dokončením bez jakéhokoli povolení. V rozhodnutí se uvádí, že jedná se o dodatečné povolení změny stavby před dokončením. K projektové dokumentaci se uvádí, že stavebník splnil v přiměřeném rozsahu požadavky vyhl. č. 499/2006 Sb. Výstupem řízení může být výlučně rozhodnutí o dodatečném povolení stavby či o jejím nepovolení. Z podání J.B. je zjevné, že požaduje být stavebníkem současně s M.B. Spoluvlastník stavby nepředkládá právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření uzavřenou s dalším spoluvlastníkem. Vsakoviště dešťových vod nebylo předmětem dodatečně povolované změny stavby před dokončením. Stavba byla od samého počátku řešena jako dvoupodlažní a podlažnost se dodatečným povolením nezměnila. Žalobní body v podstatě odpovídají odvolacím námitkám, které byly projednány napadeným rozhodnutím, na které žalovaný odkazuje. Jako osoby na řízení zúčastněné se přihlásil M.B. a a.s. E.ON Distribuce České Budějovice. Ze spisů správních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti. Dne 6. 9. 2012 se uskutečnila kontrolní prohlídka na staveništi rodinného domu stavebníka M.B., bylo zjištěno, že stavebník provedl hrubou stavbu po nadezdění přízemí a byly shledány rozdíly mezi skutečně provedenou stavbou a projektovou dokumentací. Rozdíly jsou v protokolu z kontrolní prohlídky uvedeny a vyznačeny v připojené projektové dokumentaci. V závěru protokolu se uvádí, že bude nařízeno zastavení prací. To se také dne 10. 9. 2012 stalo. Téhož dne zahájil stavební úřad řízení o odstranění změny stavby a nařídil ústní jednání spojené s místním šetřením na 26. 9. 2012. O jednání spojeném s místním šetřením byl pořízen protokol zachycující změny ve skutečně provedené stavbě oproti projektové dokumentaci předložené k ohlášení stavby. Uzavírá se, že bude zahájeno řízení podle § 129 odst. 3 stav. zák. Rozdíly zjištěné při místním šetření jsou vyznačeny v projektové dokumentaci připojené k protokolu. Stavebník podal dne 26. 9. 2012 žádost o dodatečné povolení změny stavby konkrétního rodinného domu. Stavební úřad jej dne 16. 10. 2012 vyzval k tomu, aby předložil projektovou dokumentaci k provedení změny stavby s odkazem na příslušný předpis a uhradil správní poplatek. Současně bylo řízení přerušeno. Dne 7. 2. 2013 byli účastníci řízení obeznámeni s tím, že bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení změny stavby před dokončením. Uvádí se, čeho se změna týká a účastníkům se dává prostor k uplatnění námitek. Tuto možnost žalobce dne 16. 2. 2013 využil. Původní rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení změny nedokončené stavby ze dne 12. 3. 2013 žalovaný svým rozhodnutím ze dne 5. 6. 2013 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V další výzvě z 8. 7. 2013 bylo po stavebníkovi požadováno, aby vedle projektové dokumentace předložil stanovisko dotčeného orgánu státní správy působícím v oboru pozemních komunikací a doplnění žádosti spolustavebníka. Současně bylo řízení přerušeno. Dodatečné povolení změny nedokončené stavby z 8. 11. 2013 žalovaný zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. To se stalo rozhodnutím z 5. 2. 2014. V odůvodnění rozhodnutí se poukazuje na to, že zjistí-li stavební úřadu stavbu provedenou bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu nebo v rozporu s ním, je jeho povinností zahájit řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. Protože z operátu katastrálního úřadu bylo zjištěno, že spoluvlastníkem nemovitostí a rozestavěné stavby je též J.B., v tomto ohledu bylo stavebnímu úřadu uloženo řízení doplnit. V rozhodnutí bylo uvedeno nesprávné ustanovení, podle kterého mělo být prvostupňové rozhodnutí vydáno. Dále se v rozhodnutí reaguje na námitky uplatněné žalobcem v odvolání. Výzvou ze dne 24. 2. 2014 byl stavebník vyzván k tomu, aby byla předložená dokumentace stavby konkrétním způsobem upravena a dále doplněna žádost spolustavebníka rozestavěné stavby o zařazení v takovém postavení v řízení o dodatečném povolení. To J. B. učinila dne 26. 2. 2014. Dne 3. 4. 2014 bylo vydáno rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením, v jehož výroku je mimo jiné odkazováno na § 118 stav. zák. Námitky žalobce byly rozhodnutím zamítnuty. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že změny stavby nejsou v rozporu se záměry územního plánování ani s obecnými technickými požadavky na výstavbu či veřejným zájmem, či zájmem chráněným zvláštními předpisy. K rozšíření stavby nedošlo, změny jsou provedeny v rámci stávajícího půdorysu, odstupové vzdálenosti od hranic sousedních pozemků jsou v souladu s původně odsouhlasenou projektovou dokumentací. Územně plánovací dokumentace obce nestanoví výšku staveb pro bydlení v rodinných domech, uvádí se výška komína, instalovaný kotel na tuhá paliva, dešťová voda bude sváděna do vsakovací jímky, úprava změny stavby odpovídá předpisům o technických požadavcích na stavby a předpisům o obecných požadavcích na využívání území, bude zrušen venkovní přístřešek pro parkování automobilu, výjezd z garáže je zabezpečen zpevněnou plochou přes konkrétní pozemky, přičemž souhlas k připojení na veřejnou komunikaci byl doložen. Žalobcovo odvolání uplatněné pro nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodů v podstatě shodných se žalobními body bylo projednáno napadeným rozhodnutím, kterým byl změněn výrok o dodatečném povolení stavby postupem podle § 115 a 129 odst. 3 stav. zák., nezměněné části výroku byly potvrzeny. V odůvodnění rozhodnutí je podán výčet změn shledaných v realizované stavbě oproti projektové dokumentaci. Vysvětluje se, že změnu stavby před dokončením na základě žádosti stavebníka podle § 118 stav. zák. lze projednat tehdy, jestliže práce nebyly provedeny. Tak tomu v dané věci není, a proto muselo být z úřední moci zahájeno řízení o odstranění stavby. Stavební úřad se v takovém řízení řídí § 129 odst. 3 stav. zák. Vady zjištěné v předchozím řízení byly stavebním úřadem odstraněny a byly shromážděny podklady pro vydání rozhodnutí a účastníkům dána možnost vyjádřit se k nim. Prvostupňové rozhodnutí neodporuje § 68 odst. 3 správ. řádu, protože poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. Reaguje se na odvolací námitky žalobce, které byly zhodnoceny jako neopodstatněné. Bylo zdůrazněno, že předmětem řízení jsou pouze změny stavby před dokončením, které stavebník provedl bez jakéhokoli povolení stavebního úřadu. V tomto řízení nelze posuzovat celou stavbu rodinného domu, protože v téže věci nelze rozhodovat dvakrát. Stavebník splnil v přiměřeném rozsahu požadavky vyhlášky o dokumentaci staveb a napravil dříve shledané vady. Změny stavby rodinného domu před dokončením nevybočují z vybavení současné zástavby, stavba svým provedením zůstává rodinným domem. Způsob likvidace dešťových vod i po změnách stavby zůstává stejný. Vytěžená zemina pak podle projektové dokumentace má sloužit k ohumusování pozemku při finálních terénních úpravách. Bylo předloženo statické posouzení stavby, čímž bylo prokázáno, že stavba je v souladu s předpisy. K porušení § 25 odst. 2 vyhlášky nedošlo, stavba rodinného domu s garáží je od hranice pozemku žalobce vzdálena přibližně 18 metrů, rodinný dům žalobce se pak nachází ve vzdálenosti přibližně 80 metrů. Odstupové vzdálenosti jsou proto dodrženy. Dům obsahuje jednu bytovou jednotku. Jestliže změny stavby oproti schválené projektové dokumentaci byly provedeny, předkládá se projektová dokumentace přizpůsobená skutečnosti, že změny byly realizovány. Dne 26. 9. 2012 bylo zjištěno, že umístění stavby odpovídá schválené projektové dokumentaci. Úpravy terénu kolem rodinného domu jsou řešeny předloženou projektovou dokumentací. Soudu byla dále předložena původní projektová dokumentace a dokumentace pro rozhodování o dodatečném povolení změny stavby před dokončením. Současně měl soud k dispozici výtisk územního plánu zahrnující lokalitu, kde nachází se dodatečně povolovaná stavba a nemovitosti žalobce a záznam o tom, že územní plán byl zastupitelstvem obce Senožaty projednán a účinnosti nabyl dne 8. 6. 2012. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Řízení o dodatečném povolení změny nedokončené stavby bylo zahájeno dne 26. 9. 2012, tedy před účinností novelizace stavebního zákona uskutečněné zákonem č. 350/2012 Sb. Se zřetelem k přechodnému ustanovení novelizace obsažené v článku II odst. 14 se řízení dokončí podle dosavadních právních předpisů. Proto se na dané řízení vztahuje stavební zákon ve znění před novelou provedenou zák. č. 350/2012 Sb. Pro projednání žaloby je rozhodné, že předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o dodatečném povolení změny stavby před dokončením. Touto stavbou je rodinný dům stavebníků B., jehož stavba byla zahájena na základě souhlasu s provedením ohlášené stavby. Jen rozhodnutím právě o změně této stavby se lze v tomto řízení zabývat. Nelze proto projednávat další postavené a užívané stavby stavebníků konkrétně kolnu, přístřešek, příjezdovou komunikaci a stavební úpravy zemědělské usedlosti označené v části žaloby označené III. bod 3. V části žaloby IV. žalobce popsal stavební aktivity M.B.. Uvedl, že ten postavil na sousedním pozemku kolnu, ve které je provozována podnikatelská činnost, provádí stavební úpravy zemědělské usedlosti. Tyto stavby předmětem rozhodování stavebního úřadu nebyly, napadené rozhodnutí se jich nikterak nedotýká, a proto se jimi soud zabývat nemůže. Poukazuje-li žalobce na to, že stavba domu byla provedena bez stavebního povolení, pak tomu tak skutečně je, avšak podle stavebního zákona lze stavby realizovat nejen na základě stavebního povolení, ale též tak lze činit na základě souhlasu s ohlášenou stavbou. Právě na základě souhlasu stavebního úřadu stavebník získal oprávnění takto povolenou stavbu zřídit. Daná stavba je rodinným domem a jen takovým způsobem bude po dokončení možno ji užívat. Rodinný dům k výrobní činnosti používat nelze. Vlastník stavby je vázán kolaudačním souhlasem, který jej opravňuje užívat stavbu výlučně k tomu účelu, k jakému je kolaudována. Dodatečně povolované změny stavby před jejím dokončením nemají za následek, že povolená stavba rodinného domu se mění na objekt pro výrobní činnost. Rozestavěná stavba má stále charakter rodinného domu, tudíž objektu určenému k bydlení, který k výrobní činnosti užívat nelze. Z emisí vypočtených v žalobě přichází v úvahu pouze případné obtěžování kouřem, protože v domě je osazen kotel na pevná paliva. S takovým způsobem vytápění bylo uvažováno při vydání souhlasu s ohlášenou stavbou a v tomto ohledu k žádné změně nedošlo. Nutno poznamenat, že stavba B. nachází se v lokalitě domů pro bydlení, u nichž je předpoklad vytápění, pro což lze využít i kotlů na pevná paliva. Nutno poznamenat, že žalobcův dům je od rozestavěné stavby vzdálen 80 m. I z toho důvodu nelze tvrdit, že žalobce bude provozem rodinného domu obtěžován nad obvyklou míru, jsou-li nadto ve spise založena stanoviska příslušných dotčených orgánů. Nezbývá než zopakovat, že způsob vytápění domu není předmětem změny nedokončené stavby, a proto nebylo povinností stavebního úřadu případnou emisi řešit. Nejde o stavbu určenou výrobní činnosti a z toho důvodu není předpoklad emisí hluku, pachu, prachu, vibrací. Skutkový stav věci byl stavebním úřadem zjištěn při místním šetření a skutečné provedení stavby bylo posouzeno porovnáním s projektovou dokumentací. Odchylky od projektové dokumentace jsou v protokolu písemně uvedeny a vyznačeny v příloze místního šetření, která představuje právě projektovou dokumentaci. Změna stavby oproti udělenému souhlasu byla proto zcela spolehlivě zjištěna a vymezena. Nebylo proto postupováno v rozporu s požadavky § 3 správ. řádu o zjišťování stavu věci. K argumentaci nabytými právy účastníky a jejich dobrou vírou je třeba poznamenat, že taková práva má nejen žalobce, ale též stavebník. To má v souzené věci význam pro určení předmětu rozhodování o dodatečném povolení změny stavby před jejím dokončením. Stavebník získal oprávnění ke stavbě rodinného domu a jeho práva, která nebyla dotčena změnou stavby, je rovněž nezbytné šetřit. Rodinný dům je samostatnou stavbou, je určen k jiným než k výrobním účelům a není proto důvod projednávat tuto stavbu v souvislosti s dalšími stavbami stavebníků. Nezbývá než zopakovat, že stavba rodinného domu byla povolena a předmětem rozhodování byly pouze změny takto povolené stavby realizované v rozporu s opatřením stavebního úřadu. K žalobnímu bodu V. je nezbytné uvést, že žalobce v této části žaloby poukazuje na provoz strojírenské činnosti v dalších stavbách stavebníka. Tyto stavby je však zapotřebí odlišit od sjednávané změny stavby rodinného domu. Tato stavba zůstává i poté, co byly dodatečně povoleny změny této nedokončené stavby stále rodinným domem. Jak již bylo uvedeno, v tomto řízení se správní orgány obou stupňů nemohly zabývat ostatními stavbami a důsledky jejich provozu. Ohledně změny nedokončené stavby rodinného domu byl skutkový stav zjištěn zcela spolehlivě a nedošlo k porušení základních zásad správního řízení, ani nedošlo k zásahu do ústavního práva žalobce vlastnit majetek a stavebník nezneužil svých práv na újmu druhých. Tvrzení žalobce o škodách způsobených stavebníkem přijížděním k žalobcovu tarasu a zdi nemá rozhodování o změně stavby před jejím dokončením význam. Na stavebním úřadu bylo projednat výlučně tyto změny, které spočívají v podsklepení suterénu stavby, vypuštění krytého přístřešku pro osobní automobil, dispoziční úpravy v přízemí, vypuštění terasy na východní straně, vybudování zádveří před vstupem, zvýšení původní podezdívky o jednu vrstvu cihel, změnu výškového osazení podlahy přízemí. Z toho vyplývá, že změny týkají se výlučně této stavby, nedějí se mimo ni. Těmito změnami nemůže dojít k poškozování majetku a zdraví žalobce. Protože jedná se o projednání těchto změn stavby stavebním úřadem, nemají pro věc význam důkazy předložené žalobcem ve spisech v žalobě označených. K žalobnímu bodu VI. soud především uvádí, že předmětem dodatečného povolení stavby ve smyslu § 129 odst. 3 stav. zák. je taková změna stavby oproti povolení, která byla již realizována. To je z uvedené právní normy zcela zjevné. Je rovněž prokázáno, že stavby, které byly v daném řízení projednávány, byly realizovány. Naproti tomu ustanovení § 118 stav. zák. předpokládá rozhodovat o změně stavby před jejím dokončením za situace, kdy se změnou stavebník nezapočal. O takovou situaci v souzené věci nejde. Jestliže žalovaný v tomto ohledu výrok prvostupňového rozhodnutí změnil a ustanovení § 118 stav. zák. vypustil, pak rozhodnutí žalovaného je zákonu zcela odpovídající. Rozhodná je skutečnost, že změny stavby byly provedeny v rozporu se souhlasem s ohlášenou stavbou. Argumentuje-li žalobce názvem rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením, pak je zapotřebí uvést, že rozhodná je výroková část rozhodnutí, která jedině je schopna právní moci a vykonatelnosti. V této části rozhodnutí stavební úřad výslovně uvádí, že jedná se o dodatečné povolení změny stavby. Rozdíl mezi povolením změny stavby před jejím dokončením a dodatečným povolením změny stavby před jejím dokončením je právě v tom, že v jednom případě jedná se o změnu dosud nerealizovanou a v druhém případě o změnu stavby již provedenou. Proto stavební zákon upravuje dva různé způsoby rozhodnutí o takových změnách a z hlediska aplikace příslušné právní normy je rozhodné, zda změna stavby byla provedena či nikoli. Je-li zcela jednoznačně prokázáno, že změny stavby byly realizovány, pak nelze postupovat podle § 118 stav. zák. a je namístě rozhodovat ve smyslu § 129 odst. 3 stav. zák. Při dodatečném povolování změny stavby se postupuje podle § 111 až 115 stav. zák., přičemž stavební úřad výslovně na ustanovení § 115 stav. zák. odkázal a v této části bylo prvostupňové rozhodnutí žalovaným potvrzeno. Rozdíl mezi oběma řízeními žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyložil. Byl-li jediný možný způsob projednat danou žádost, postupovat podle § 129 odst. 3 stav. zák., pak napadené rozhodnutí je zákonu zcela odpovídající, je přezkoumatelné a srozumitelné. Jedná se o dodatečné povolení změny již realizované stavby, kdy aplikace § 118 stav zák. v úvahu nepřichází. K bodu b) této části žaloby nezbývá než zopakovat, že podstatné je, že ve výroku rozhodnutí uvádí se, že rozhodováno je o dodatečném povolení změny stavby před jejím dokončením. Byla-li změna stavby provedena, nebyl možný jiný postup. Z obsahu spisu je zřejmé, že nebylo vedeno řízení podle § 118 stav zák. a stavebník nepožadoval vydat rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením, ale ve smyslu výzvy stavebního úřadu podal žádost o dodatečné povolení změny stavby před jejím dokončením. Právě z důvodu, že nejednalo se o rozhodování podle § 118 stav. zák., bylo prvostupňové rozhodnutí v odvolacím řízení změněno tak, že označené ustanovení bylo z výroku vypuštěno. Žalobce nemá pravdu, tvrdí-li že stavební zákon s jinou změnou, než podle § § 118 stav. zák. neuvažuje, protože změnu již realizovanou v rozporu se souhlasem stavebního úřadu přikazuje ustanovení § 129 projednat právě postupem podle tohoto předpisu. Žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí v odstavci druhém výroku, ve kterém se výslovně ustanovení § 129 odst. 3 stav. zák. uvádí. Jestliže v tomto odstavci výroku je napadené rozhodnutí zákonu odpovídající, pak žalovaný postupoval zcela v souladu s ustanovením § 90 odst. 5 věta druhá správ. řádu. Jestliže je tu rozdíl mezi projednáním žádosti o změně stavby před dokončením podle § 118 stav. zák. a projednáním žádosti o dodatečné povolení změny stavby před jejím dokončením následně po realizaci stavby v rozporu se souhlasem stavebního úřadu, pak tu nejde při rozhodování správních orgánů obou instancí o žádný protimluv. Naopak bylo rozlišeno mezi rozhodováním o změně stavby před jejím dokončením dosud nerealizované a změnou stavby provedené v rozporu s uděleným souhlasem stavebního úřadu. Právě z důvodu, že stavba byla v rozporu s opatřením stavebního úřadu realizována, nepřichází v úvahu projednání takové stavby postupem podle § 118 stav. zák. Úsudek žalovaného, že postupem podle § 118 stav. zák. lze projednat výlučně takovou stavbu nebo její změnu, která nebyla zahájena, je proto zcela správný a zákonu odpovídající. Proto rozhodnutí neodporuje ustanovení § 67 a 68 správ. řádu, která upravují obsah a formu rozhodnutí, jakož i jeho náležitosti. Žalovaný odůvodňoval, v čem spatřuje důvody pro dodatečné povolení změny stavby rodinného domu před jeho dokončením. Nejednalo se tu o stavbu, která by zahájena nebyla, či nebyla provedena. Naopak především z výsledků místního šetření je zjevné, že stavba zahájena byla a byla též prováděna, přičemž v některých ohledech stalo se tak v rozporu se souhlasem stavebního úřadu. Nejde tudíž o hypotetickou stavbu a hypotetické zdůvodňování nějaké jiné stavby. V rozhodnutí se odůvodňuje dodržení podmínek pro dodatečné povolení změn stavby před jejím dokončením, tak jak byly vypočteny v předchozí pasáži rozsudku, například jedná se o podsklepení celého suterénu domu, vypouštění krytého přístřešku pro stání osobního automobilu. Soud proto uzavřel, že z rozhodnutí obou stupňů je zcela jednoznačně seznatelné, že předmětem projednání byly prve vypočtené změny stavby stavebníkem realizované v rozporu se souhlasem stavebního úřadu, přičemž změny byly provedeny na dosud nedokončené stavbě. Stalo se tak postupem podle § 129 odst. 3 stav. zák., nikoli podle § 118 téhož zákona. Z písemností stavebního úřadu, na které se v žalobě odkazuje, je zjevné, že projednává se žádost o dodatečné povolení změny stavby před jejím dokončením. To se děje podle ustanovení § 129 stav. zák. a nikoli podle § 118 stav. zák., protože podle posledně uvedené právní normy nejde o rozhodování dodatečné, ale naopak rozhoduje se o změně stavby stavebníkem navržené a v době podání žádosti neprovedené. Právě se zřetelem k tomu, že změny stavby byly realizovány, nemohlo být vedeno řízení podle § 118 stav. zák. Právě proto, že takové řízení nebylo vedeno, bylo na odvolací instanci změnit výrok prvostupňového rozhodnutí a odkaz na § 118 stav. zák. vypustit, protože řízení se tímto předpisem řídit nemohlo a ani se tak nedělo. Protože žalovaný vysvětlil, co bránilo v aplikaci ustanovení § 118 stav. zák., není napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Citace napadeného rozhodnutí, jak je na ně poukazováno na straně 14 žaloby, nejsou nikterak v rozporu, naopak jsou zcela souladné. Řízení o změně nedokončené stavby se nevedlo podle § 118 stav. zák., ale dělo se tak podle § 129 stav. zák., který upravuje dodatečné povolení změny stavby a právě tato skutečnost se na straně 10 napadeného rozhodnutí uvádí. Řízení od samého počátku probíhalo podle § 129 stav. zák. a podle tohoto předpisu bylo také vydáno rozhodnutí. Žalobcovy námitky byly věcně projednány, přičemž tu není rozdíl, uplatňují-li se ve smyslu § 118 či 129 stav. zák. V obou těchto řízeních má účastník řízení právo námitky uplatnit, což také žalobce činil a správní orgány obou stupňů se těmito námitkami zabývaly. Ze spisu je zjevné, že správní orgány měly ujasněno, že jedná se o řízení podle § 129 stav. zák. Tak také řízení probíhalo a nejsou tu žádné procesní vady, v důsledku kterých by bylo rozhodnutí vadné. V souzené věci byly projednávány již realizované změny nedokončené stavby. Změny jsou popsány v průvodní zprávě k projektové dokumentaci. Na stavebním úřadu bylo projednat, zda nic nebrání tomu, zda takto provedené změny lze dodatečně povolit. Vychází-li žalobce z ustanovení § 118 odst. 1 stav. zák. o tom, že stavební úřad může na odůvodněnou žádost stavebníka povolit změnu stavby před jejím dokončením, nutno poukázat na to, že řízení nebylo vedeno podle § 118 stav. zák., ale probíhalo podle § 129 stav. zák. Nebylo-li podle § 118 stav. zák. postupováno, tak vypořádání konkrétní námitky žalobce je zcela dostatečně odůvodněno se zřetelem k požadavkům § 68 odst. 3 správ. řádu. Na základě tvrzení žalobce o tom, že řízení se mělo konat podle § 118 stav. zák., nelze dovodit, že stavba rodinného domu bude sloužit k průmyslové výrobě. Realizované změny stavby byly zákonem předepsaným způsobem projednány a o jaké změny se jedná, je z rozhodnutí dostatečně zjevné. Soud jednotlivé změny vyjmenoval v předchozí pasáži rozsudku a právě tyto změny byly předmětem řízení. V průběhu řízení byly předloženy podklady, které jsou stavebním úřadem požadovány pro projednání žádosti o stavební povolení. Vedle projektové dokumentace bylo požadováno sdělení, zda k řízení připojuje se druhý ze spoluvlastníků a vyjádření silničního správního orgánu o možnosti připojení stavby k veřejně přístupné pozemní komunikaci. Postrádá-li žalobce v průvodní zprávě k projektové dokumentaci vazby na všechny stavby M.B., pak je zapotřebí uvést, že projednávaná stavba je rodinným domem, přičemž předmětem tohoto projednání jsou výlučně změny stavby provedené v rozporu se souhlasem k ohlášení této stavby. Rodinný dům k podnikatelským účelům výrobní povahy určen není, a proto není zapotřebí vztahy mezi všemi stavbami ve vlastnictví B. specifikovat v průvodní zprávě. Se stavbou rodinného domu souvisejí pouze přípojky na inženýrské sítě a právě ty se pod písmenem G průvodní zprávy uvádějí. Jde tu výlučně o změny stavby rodinného domu, a tudíž přicházejí v úvahu pouze takové stavby, které s rodinnými domy souvisejí. Proto nebylo zapotřebí v této části průvodní zprávy vymezovat vazby na další stavby ve vlastnictví M.B. Rodinný dům, jehož změny byly předmětem projednání, je samostatnou věcí a jako samostatná věc může existovat bez jakékoli návaznosti na jiné nemovitosti ve vlastnictví stavebníků. Změnami provedenými na rodinném domě a dodatečně povolenými není nikterak zasahováno do vlastnických práv žalobce, z provozu rodinného domu nevznikají imise jako z výrobní činnosti a rodinný dům musí být užíván k bydlení a nikoli jiným způsobem a odlišuje se od staveb určených pro podnikatelské účely. Jestliže rodinný dům je samostatnou stavbou, přičemž projektová dokumentace byla pořizována pro účely dodatečného povolení změny této stavby, pak oddíl G průvodní zprávy je zcela úplný, protože souvisejícími stavbami jsou pouze přípojky na inženýrské sítě. Na další nemovitosti ve vlastnictví stavebníků rodinný dům žádné vztahy nemá. Projektová dokumentace včetně průvodní zprávy je součástí spisu, který byl soudu předložen a nezbývá než zopakovat, že stavba rodinného domu na další stavby v žalobě označené jako nepovolené vazby nemá. Jak již bylo uvedeno, stavebník doložil projektovou dokumentaci a další písemnosti, k jejichž předložení byl stavebním úřadem vyzván. Odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 67/2006-79 přiléhavý není, protože v souzené věci stavebník písemnosti požadované stavebním úřadem předložil, kdežto ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem tak stavebník neučinil a podklady pro projednání žádosti o dodatečné povolení stavebních úprav nepředložil. Bez takových podkladů nebylo možno stavební úpravy provedené bez stavebního povolení dodatečně povolit a muselo být nařízeno jejich odstranění. Právě z důvodu, že stavba byla realizována odchylně od projektové dokumentace, bylo požadováno předložit pro účely daného řízení projektovou dokumentaci zachycující změny oproti původnímu projektu. Na základě nově předložené projektové dokumentace bylo hodnoceno, jsou-li požadavky pro dodatečné povolení provedených změn splněny. K argumentaci na straně 16 žaloby o účincích budoucího užívání stavby soud připomíná, že bylo rozhodováno o změně stavby rodinného domu. Rodinný dům i po těchto změnách zůstal rodinným domem, žalovaný se námitkou žalobce dovolávající se rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1613/2004 zabýval na straně 6 svého odůvodnění a zdůraznil, že jedná se tu o změnu stavby a nikoli o povolování stavby nové. Kromě zvýšení domu o 25 cm se změny stavby v podstatě vně domu neprojevují, naopak nerealizuje se stání pro osobní automobil a terasa vně domu. Právě protože jedná se o změny již povolené stavby, nebylo zapotřebí ověřovat účinky budoucího užívání této stavby ve smyslu žalobcem označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Další stavby označené v této části žaloby nebyly projednány napadeným rozhodnutím, a proto se jimi soud nezabývá. Nutno poznamenat, že stavba rodinného domu je podle zjištění učiněného při místním šetření od žalobcova tarasu, případně zdi vzdálen 18 metrů. Změnami již povoleného rodinného domu nemůže k poškozování tarasu a zdi žalobce docházet. Změny, o nichž bylo rozhodováno, byly provedeny na nedokončené stavbě rodinného domu. Ten není určen pro kovoobráběčské práce a takovým způsobem nemůže být užíván. Stavební úřad a žalovaný se v projednávané věci zabývaly a pouze zabývat mohly změnami uskutečněnými na stavbě rodinného domu. V tomto řízení nemohly řešit další stavby téhož stavebníka, na které je v žalobě poukazováno. Mimo rámec řízení o dodatečném povolení změny stavby před jejím dokončením je i tvrzené poškozování nemovitostí žalobce. Místní šetření v této věci bylo provedeno, a to právě za účelem zjištění, zda stavba je realizována souladně s uděleným souhlasem stavebního úřadu. Stavební úřad je odborným orgánem pro výstavbu a je proto způsobilý posoudit, je-li daná stavba realizována v souladu s opatřením stavebního úřadu a v jakém ohledu se od vydaného povolení liší. To se také stalo, a proto nebylo zapotřebí skutkové otázky odborné povahy ověřovat znaleckým posudkem. Jestliže byl rozsah změn stavby oproti souhlasu stavebního úřadu zjištěn při místním šetření a zadokumentován, přičemž těmto zjištěním odpovídá průvodní zpráva k projektové dokumentaci, pak skutkový stav věci byl zjištěn zcela spolehlivě, nejsou o něm žádné pochybnosti a práva nabytá účastníky v dobré víře a jejich oprávněné zájmy byly chráněny. Do žalobcových ústavních práv označených v žalobě zasaženo nebylo. Ke změně ve vlastnictví rozestavěné stavby došlo v tom smyslu, že stavba původně ve výlučném vlastnictví M.B. se stala předmětem spoluvlastnictví M.B a J.B. Podle výpisu z katastru nemovitostí jedná se o společné jmění manželů. Žádost o dodatečné povolení stavby uplatnil původní spoluvlastník M.B., ten předkládal požadované doklady a je doloženo, že spoluvlastnice se k žádosti písemně připojila. Je-li rozestavěná stavba společným jměním manželů, pak zcela postačuje předložení požadovaných dokladů jedním z nich, není zapotřebí, aby identické doklady předkládali oba manželé. Pro věc je podstatné, že J. B., jakožto druhý ze spoluvlastníků se k žádosti připojila. Nejedná se proto o situaci, kdy ve stanovené lhůtě nebyly požadované doklady a projektová dokumentace předloženy. Správní orgány obou instancí postupovaly zcela správně, jestliže požadovaly, aby se spoluvlastnice k žádosti vyjádřila, což ta učinila a k žádosti manžela se připojila. Požadovat po obou spoluvlastnících předložení stejných písemností by bylo nejen formalistickým přístupem překračujícím rámec zákona, ale též by takový postup byl zcela nehospodárný a v rozporu se základními zásadami stavebního řízení. Jestliže se spoluvlastnice k žádosti připojila, pak rozhodováno je o téže žádosti na základě písemností v řízení předložených. Pro důvody uvedené v předchozí pasáži rozsudku není odkaz žalobce na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přiléhavý. O stavbě vsakoviště bylo rozhodnuto v řízení ukončeném souhlasem stavebního úřadu k ohlášené stavbě. Vsakoviště se změna stavby nikterak nedotýkala, a proto nebyl důvod stavbou vsakoviště se v projednávané věci zabývat. Námitkou žalobce uplatněnou v řízení před stavebním úřadem se stavební úřad a následně žalovaný zabývaly, přestože stavba vsakoviště nebyla dotčena žádnou změnou. Způsob likvidace dešťových vod upravuje § 21 vyhl. č. 501/2006 Sb. a způsob likvidace dešťových vod byl řešen v řízení, které vyústilo v udělení souhlasu s ohlášenou stavbou. V původním řízení byl způsob likvidace dešťových vod obsažen v projektové dokumentaci. Jestliže stavba vsakoviště žádnou změnou dotčena nebyla a stavební úřad se jí v přezkoumávané věci nezabýval, pak původní rozhodnutí je v tomto ohledu v právní moci a nemůže jej v tomto ohledu přezkoumávat soud. V původním řízení bylo řešeno, s jakou plochou je zapotřebí uvažovat v zájmu řádného vsakování dešťových vod. Hypotetická úvaha o tom, jaká situace mohla nastat při jiném umístění vsakoviště, nemá v řízení o dodatečném povolení konkrétních změn stavby rodinného domu místo. Jak již bylo uvedeno, o změně stavby vsakoviště rozhodováno nebylo, a proto také nebylo zapotřebí provádět důkaz ve formě znaleckého posudku o rozsahu plochy způsobilé k vsakování dešťové vody. Úsudek stavebního úřadu o tom, že správné stanovení rozsahu vsakoviště je na projektantovi, je zcela správný, protože autorizovaná osoba v oboru pozemních staveb je dostatečně kvalifikovaným odborníkem pro projektovou činnost ve sféře pozemních staveb. Daný obor zahrnuje též likvidaci dešťových vod ze staveb rodinných domů. Na stavebním úřadu je přezkoumat, odpovídá-li projekt a jeho obsah příslušným právním předpisům, což se v dané věci stalo, přičemž soudu opakuje, že stavba vsakoviště nebyla předmětem rozhodování v řízení ukončeném napadeným rozhodnutím. Napadené rozhodnutí pouze v tomto ohledu vypořádávalo odvolací námitku žalobce a odvolací instance se zabývala tím, zda stavební úřad vypořádal námitku žalobce jako účastníka řízení správně. K obavám žalobce o přívalových srážkách nelze než zopakovat, že vsakoviště žádnou změnou dotčeno není, rozsah ploch, z nichž by bylo zapotřebí dešťové vody likvidovat se se zřetelem ke změnám, o nichž bylo rozhodováno, nerozšířil. Rovněž statika žalobcových nemovitostí byla předmětem dokazování, což je ze spisu zjevné. Pro věc je však rozhodné, že dodatečně povolovanou změnou nedokončené stavby nedojde k žádným změnám ve způsobu likvidace dešťových vod a stavba vsakoviště zůstává těmito změnami zcela nedotčena. Jestliže nic nebrání dodatečnému povolení změn dané stavby, pak nelze argumentovat proti jejich povolení obavami o možných důsledcích přívalových srážek. Žalobce na straně 19 žaloby propočetl množství zeminy vytěžené pro vybudování suterénu. Z tohoto propočtu dovodil, o co zvýší se pozemek stavebníků, z čehož se dovozuje ohrožení statiky zejména tarasu a zdi žalobce. Uložení zeminy bylo řešeno v souhrnné technické zprávě k projektové dokumentaci, ze které plyne, že na pozemku stavebníka nemusí být uložena veškerá zemina, ale uvažuje se s tím, že přebytečná zemina bude deponována na skládku. Neznamená to tudíž, že dojde ke zvýšení celého pozemku stavebníka. Statický posudek dokládající, že danou stavbou nebudou nikterak ohroženy nemovitosti ve vlastnictví žalobce, byl stavebnímu úřadu předložen. Odvolací námitka žalobce týkající se uložení vytěžené zeminy byla řešena na straně 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vypořádání námitky má oporu ve spise a poukazuje se na vzdálenost stavby domu od žalobcovy zdi a tarasu činící 18 m a vzdálenost domu žalobce od domu stavebníka představující 80 m. Vypořádáním této odvolací námitky nebyly porušeny základní zásady správního řízení ani žalobcova ústavní práva uvedená v žalobě, protože skutkový stav věci v tomto ohledu je doložen a nejsou o něm pochybnosti. V dalším žalobním bodu na straně 20 žaloby žalobce poukazuje na rozdíl mezi skutečným stavem rozestavěné stavby a záměrem podle projektové dokumentace. Jak již bylo uvedeno, odchylky realizované stavby od souhlasu k ohlášené stavbě byly zjištěny stavebním úřadem při místním šetření a vypočteny v protokolu. Současně byly tyto odchylky vyznačené v projektové dokumentaci ohlášené stavby, která tvoří přílohu tohoto protokolu. Skutečný stav stavby obsahuje projektová dokumentace pro rozhodování o žádosti o dodatečném povolení změny nedokončené stavby. Z těchto podkladů soud zjistil, že skutečné provedení stavby se od stavby povolené skutečně liší, avšak stavba není o 2,65 m vyšší oproti původnímu projektu, jak je tvrzeno v žalobě, ale tento rozdíl činí 0,25 m a byl způsoben půdní nadezdívkou o jednu vrstvu cihel. To má za následek zvýšení výšky hřebene z původní výšky 6,8 m na 7,05 m. Půdorys stavby zůstal nezměněn, půdorys podle projektové dokumentace činí 9,50 x 13,00 m. Soud nesdílí názor, že provedenými změnami stavby jedná se o stavbu zcela jinou. Jde pořád o rodinný dům, kdy oproti původnímu stavu nebyly podsklepeny 2/3 plochy, ale v důsledku změny došlo k podsklepení celého domu. Do suterénu domu byla zahrnuta též garáž, což mělo za následek zrušení krytého přístřešku pro stání osobního automobilu. Dále byly provedeny dispoziční úpravy v přízemí a vypuštěna terasa na východní straně domu, před vstupem bylo vybudováno zádveří, změněno výškové osazení podlahy v přízemí a jak již bylo uvedeno, dům byl zvýšen o 25 cm. Provedenými změnami tudíž nedošlo k takovému zásahu, v důsledku kterého by povolený stavební záměr rodinného domu měl za následek výrazně změněnou stavbu. O tom svědčí též okolnost, že půdorysně zůstala stavba zcela nezměněna a umístěna byla zcela v souladu s projektovou dokumentací, která se stala součástí opatření stavebního úřadu opravňujícího stavebníka k realizaci stavby. Je-li tu zjištění stavebního úřadu učiněné při místním šetření a projektová dokumentace zaznamenávající skutečný stav stavby, pak nelze tvrdit, že nebylo provedeno dostatečné dokazování ve smyslu požadavků správního řádu, jak se uvádí v žalobě. Odůvodnění rozhodnutí v tomto ohledu se nikterak nevymyká podmínkám na ně kladeným správním řádem. Úsudek stavebního úřadu o podlažnosti rodinného domu je zcela správný a odpovídá projektové dokumentaci. Stavba byla původně řešena jako dvoupodlažní (jedno podzemní podlaží, jedno nadzemní podlaží, podkroví) a podlažnost zůstala zcela shodná podle projektové dokumentace předložené pro účely daného řízení. Proto je zcela správně na straně 8 napadeného rozhodnutí uvedeno, že podlažnost stavby se nezměnila. O tom, že jednalo se o dodatečnou změnu stavby, bylo soudem uvedeno dostatečné vysvětlení v předchozí pasáži rozsudku. Dům obsahuje jednu bytovou jednotku o velikosti 3+kk. Takový rozsah bytové jednotky současně neznamená, že dům je jednopodlažní. Podlažím je zapotřebí rozumět i podlaží podzemní, jímž je suterén, který byl obsažen v původní projektové dokumentaci i byl realizován, avšak odlišně od původního záměru, kdy byl předpoklad dům podsklepit v rozsahu dvou třetin a ve skutečnosti došlo k podsklepení celého domu a právě do suterénu domu byla zahrnuta též garáž, což mělo za následek zrušení venkovního krytého stání pro osobní automobil. Nutno poznamenat, že podle současných předpisů stavebního práva musí každá nově povolovaná stavba rodinného domu obsahovat prostor pro umístění garáže, ať již uvnitř či vně rodinného domu nebo parkovací stání na pozemku. Realizované změny stavby oproti povolenému stavu nejsou nikterak zásadní právě se zřetelem k tomu, že nedošlo k jinému umístění domu, ten zůstal o stejné zastavěné ploše, zvýšen byl o pouhých 25 cm a změny stavby jsou v podstatě dispozičního charakteru realizovaného uvnitř stavby. Naopak původně povolené stavby vně domu byly zredukovány o stání pro automobil a terasu na východní straně domu. Změny stavby v tomto rozsahu nikterak nezasahovaly do žalobcových práv a dodatečné povolení stavby nelze při charakteru provedených změn charakterizovat jako zvýhodnění stavebníka. V žalobě se neuvádí, jaké podklady neměly být pro řízení o dodatečném povolení změny nedokončené stavby předloženy. Spis obsahuje projektovou dokumentaci ke stavbě, vyjádření silničního správního orgánu, k řízení se připojil spoluvlastník. Jiné písemnosti nad rámec těch, které jsou již obsaženy v původní projektové dokumentaci, nebylo zapotřebí se zřetelem k povaze změn stavby vyžadovat. V řízení podle § 129 stav. zák. nelze vydat rozhodnutí o zrušení stavebního povolení. Jak již bylo uvedeno, podlažnost stavby se oproti povolenému stavu nezměnila. Nezbývá než zopakovat, že nebyla jiná možnost projednat realizované změny stavby v rozporu s opatřením stavebního úřadu než postupem podle § 129 odst. 3 stav. zák. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu označený v této části žaloby není případný právě proto, že v souzené věci byly podklady požadované stavebním úřadem předloženy, což ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem se nestalo. V řízení o dodatečném povolení stavby byla předložena projektová dokumentace obsahující realizované změny. Dokumentace byla vyhotovena autorizovanou osobou pro pozemní stavby. Požadavky kladené na projektovou dokumentaci upravuje vyhl. č. 499/2006 Sb. Protože ve věci projednávané stavebním úřadem jednalo se o změnu nedokončené stavby již realizovanou, pak bylo zapotřebí předložit právě takovou projektovou dokumentaci, která by realizované změny zachytila, tak aby bylo možno projednat je ve správním řízení. Proto se pro ten účel vyžaduje dokumentace ve smyslu § 2 uvedené vyhlášky, přičemž pro vyhotovení projektové dokumentace je zapotřebí řídit se přílohou č. 1 vyhlášky. Jiné dokumentace nebylo pro účely rozhodování zapotřebí. Právní názor vyjádřený žalovaným na předloženou projektovou dokumentaci stavebníkem je proto odpovídající předpisům o projektové dokumentaci. V souladu se zákonem byla vypořádána též odvolací námitka žalobce, jíž bylo poukazováno na nedodržení ustanovení § 4 vyhlášky o projektové dokumentaci. Toto ustanovení se vztahuje k dokumentaci stavby ve smyslu § 125 stav. zák. a dopadá na situaci, že nejsou zachovány doklady ke stavbě. To znamená, že je tu stavba, která je určitým způsobem užívána, avšak není k této stavbě žádná projektová dokumentace. O takovou situaci se však v souzené věci nejedná, poněvadž stavba, jejíž změna se projednává, užívána není a tato stavba je v procesu výstavby. Proto nelze na projednávanou stavbu vztáhnout ustanovení § 125 o dokumentaci skutečného provedení stavby a požadovat vyhotovení dokumentace podle § 4 vyhlášky, její třetí přílohy. V souzené věci se projednává změna stavby zahájené na základě souhlasu stavebního úřadu. Povinností stavebníka je předložit takovou dokumentaci, která bude provedené změny zachycovat. Obsahuje-li příloha 1 k vyhlášce o projektové dokumentaci ve vztahu k výkresu stavby předložení situace 1:5.000, zpravidla pak užití obratu zpravidla znamená, že tomu tak nemusí být vždy. Žalobcem uplatněná námitka byla proto žalovaným vypořádána správně. Pro projednání žádosti o dodatečné povolení změny stavby před jejím dokončením má význam projektová dokumentace předložená pro účely tohoto řízení. Původní dokumentace je součástí uděleného souhlasu, a proto se jí soud zabývat nemůže. Obsah spisu dokládá, že stavebník doplnil projektovou dokumentaci v souladu s požadavky stavebního úřadu, přičemž z této dokumentace je zjevné, že provedené změny stavby jsou v této dokumentaci zachyceny. Okolnost, že se stavebník od původní projektové dokumentace odchýlil, je zcela zjevná, protože kdyby tomu tak nebylo, nebylo by zapotřebí rozhodovat o dodatečném povolení změn nedokončené stavby. Jak již bylo uvedeno, realizované změny stavby oproti povolení jsou v projektové dokumentaci zachyceny a tato dokumentace je součástí spisu. K porušení § 125 a v návaznosti na tuto normu předpisu vyhlášky o projektové dokumentaci dojít nemohlo, protože tato právní úprava dopadá na dokončenou stavbu, která je užívána, o níž se nedochovala nebo není k dispozici projektová dokumentace. Nejvyšší správní soud pak v řízení vedeném pod sp. zn. 6 As 67/2006 neřešil téměř shodný případ, protože ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem projektová dokumentace stavebních úprav předložena nebyla, kdežto v projednávané věci tu projektová dokumentace změn nedokončené stavby k dispozici je. Proto s odkazem na tento rozsudek a označený předpis nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že v některém případě právní předpisy platí a v jiném nikoli. Souhlas stavebního úřadu k ohlášené stavbě není předmětem tohoto řízení, proto se soud nemůže zabývat výhradami uplatňovanými vůči udělenému souhlasu. Další stavby kolny, stavebních úprav zemědělské usedlosti, přístřešku a příjezdové komunikace rovněž stavební úřad neprojednával v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí, a proto se těmito rozhodnutími případně stavbami zabývat při přezkoumání napadeného rozhodnutí nelze. Souhlas s ohlášenou stavbou rodinného domu představuje oprávnění pro stavebníka takovou stavbu zřídit a toto opatření tu je a nebylo žádným k tomu povolaným orgánem zrušeno. Jestliže se stavebník od takto uděleného souhlasu odchýlil, pak realizované změny bylo zapotřebí projednat, což se stalo právě napadeným rozhodnutím. Byla-li tato rozhodnutí vydána v souladu s právními předpisy, pak to znamená, že žalobce je oprávněn rodinný dům postavit a není nikterak zvýhodněn v porovnání se žalobcem. K žalobnímu bodu na straně 24 spisu, jímž je požadováno projednat veškeré stavby stavebníka, soud současně uvádí, že předmětem tohoto řízení jsou změny nedokončené stavby provedené v rozporu se souhlasem stavebního úřadu. Tyto změny byly provedeny na stavbě rodinného domu, který je objektem určeným k bydlení, může-li tato stavba sloužit jako samostatná věc, pak není důvod, aby byla projednávána současně se stavbami dalšími téhož stavebníka. Správní orgány obou stupňů nikterak nepochybily, jestliže změny dané stavby projednaly a učinily tak zákonem předpokládaným způsobem. Důkazní prostředky opatřené pro posouzení této věci jsou zcela úplné a nejsou tu žádné pochybnosti o změnách, které stavebník provedl oproti opatření stavebního úřadu. O projektové dokumentaci bylo pojednáno v předchozí pasáži rozsudku. Nejsou tu žádné pochybnosti o rozsahu stavebníkem realizovaných změn a právě z důvodu, že stavebník se od souhlasu stavebního úřadu odchýlil, pak nápravu takového postupu, který souladný se zákonem není, lze sjednat právě v řízení vedeném podle § 129 stav. zák. Rodinný dům je samostatnou věcí v právním smyslu a není součástí souboru staveb. Pro výrobní činnost stavebníka sloužit nemůže. Samostatné projednání změny nedokončené stavby proto neznamená rozpor s § 4 stav. zák. Rodinný dům je hlavní stavbou v tomto řízení, v tomto řízení žádné vedlejší stavby povoleny nebyly, jednalo se výlučně o změnách stavebníkem realizovaných na nedokončené stavbě rodinného domu. Jak již bylo uvedeno, stavba určená k bydlení nemůže být užita pro výrobní činnost a jako stavba k bydlení byla povolena. Skutečnost, že ohledně změny stavby bylo vedeno samostatné řízení podle § 129 stav. zák., neznamená žádnou procesní vadu. Právní předpisy nebrání tomu, aby stavebník vlastnil vedle nemovitosti čísla popisného 201 další rodinný dům. Z žádných podkladů obsažených ve spise neplyne, že rodinný dům by měl být užíván jako ubytovna pro dělníky. Jak již bylo uvedeno, za dané důkazní situace je stavba rodinným domem a v tomto ohledu bude projednána při kolaudaci. Územní plán obce Senožaty byl vyložen stavebním úřadem i žalovaným zcela správně. Územní plán obce nabyl účinnosti 8. 6. 2012 a parcela stavebníka není označena zelenou barvou, ale barvou oranžovou, což znamená, že jedná se o plochu smíšenou obytnou – bydlení venkovské. Nejde proto o zeleň či zahradnictví. Je-li územním plánem tato plocha určena k využití pro bydlení, pak stavba rodinného domu byla povolena zcela v souladu s územním plánem. Rodinný dům není stavbou pro podnikatelské účely, a proto jej lze na ploše smíšené obytné zřídit. V souzené věci se soud zabýval výlučně rozhodnutím o dodatečném povolení změny nedokončené stavby. Předmětem řízení nebylo žádné rozhodování v územním řízení. Soud poznamenává, že ne vždy a pro každou stavbu se vydává samostatné územní rozhodnutí. Podle obecných technických požadavků na výstavbu je požadováno při výstavbě nového rodinného domu zajistit v navrženém rodinném domě či na pozemku garáž nebo stání pro osobní automobil. Tento požadavek stavebník dodržel. Z projektové dokumentace pro řízení o dodatečném povolení stavby vyplývá, že garáž je umístěna v suterénu s vjezdem z jižní strany. Předpokládá se výjezd z garáže na veřejně přístupnou komunikaci. Tento příjezd předložená projektová dokumentace pro účely rozhodování o změně stavby obsahuje, v souvislosti s úpravami terénu v textové části se výslovně uvádí, jaký bude mít tato cesta stavebně technický charakter. Lze přisvědčit, že stavebníci o povolení zpevněné plochy nepožádali, protože v žádosti o dodatečné povolení změny stavby před jejím dokončením výslovně odkázali na projektovou dokumentaci, konkrétně průvodní zprávu a výkresovou část. Došlo-li k umístění garáže do suterénu, oproti původnímu záměru zřídit stání pro automobil mimo dům, pak je tu předpoklad jiného situování zpevněné plochy spojující garáž s veřejně přístupnou pozemní komunikací. Právě z toho důvodu byla tato zpevněná plocha do projektové dokumentace zahrnuta a bylo o ní rozhodováno. Účastníci řízení včetně žalobce byli informováni o tom, že jsou shromážděny podklady pro rozhodování a byla jim určena lhůta k uplatnění námitek. Na žalobci bylo, aby se dostatečně seznámil s podklady pro rozhodnutí. Nutno poznamenat, že výjezd z garáže domu je situován na jeho jižní straně. Ze situace 1:500 nevyplývá, že zpevněná plocha bude situována v těsné blízkosti žalobcových staveb na pozemcích č. 111 a 112. Vzdálenosti této zpevněné plochy od žalobcových staveb jsou seznatelné z projektové dokumentace a v textové části se uvádí způsob provedení. Jde-li o garáž pro osobní automobil situovanou v suterénu domu, pak je zjevné, že právě takovým vozidlem se bude po zpevněné ploše jezdit. Předpisy stavebního práva neřeší, v jaké intenzitě smí vlastník stavby a osobního automobilu k jízdě zpevněnou plochu pro ten účel zřízenou užívat. Zpevněná plocha je v projektové dokumentaci, v její textové části popsána, uvádí se její rozměry, a jak již bylo uvedeno, je zachycena v situačním výkresu. V souvislosti s provozem zpevněné plochy jako spojnice mezi veřejně přístupnou komunikací a garáží v suterénu domu lze jen obtížně argumentovat imisemi, je-li předpisy o obecných požadavcích na výstavbu požadováno v souvislosti s novostavbou domu zřídit garáž v domě či garážové stání na stavebním pozemku. Jak soud uvedl v předchozí pasáži rozsudku, dané řízení bylo zahájeno za účinnosti stavebního zákona před jeho novelizací provedenou zák. č. 350/2012 Sb. a z toho důvodu se v řízení pokračuje podle znění stavebního zákona před touto novelizací. Podle tohoto znění nebylo zapotřebí v průběhu řízení nařizovat místní šetření. Nutno poznamenat, že místní šetření bylo provedeno před zahájením řízení o dodatečném povolení stavby, kdy stavební úřad shledal, že stavba byla oproti původnímu povolení změněna. Žalobce v průběhu řízení nebyl nikterak krácen na svých právech, protože byl informován o lhůtách, ve kterých lze uplatňovat námitky, což také činil a ty byly stavebním úřadem projednány. Žalovaný pak ve svém rozhodnutí na odvolací námitku související s výjezdem z garáže reagoval, což je zjevné ze strany 10 napadeného rozhodnutí. K argumentaci o tom, jakými vozidly stavebník po pozemku jezdí nutno poznamenat, že stavba domu dosud není ukončena a lze tudíž předpokládat dopravu stavebního materiálu odpovídajícími vozidly. To však neznamená, že garáž navržená pro osobní automobily bude užita pro jiná vozidla vyjmenovaná na straně 26 žaloby. Stav věci v souvislosti s povolením zřízení garáže v suterénu domu byl dostatečně zjištěn, což je zřejmé z projektové dokumentace a naopak v zájmu dodržení předpisů stavebního práva je na stavebníkovi, aby zajistil při stavbě rodinného domu parkování pro osobní automobil. Ani ohledně garáže a přístupové cesty k ní nebylo postupováno v rozporu se základními zásadami stavebního řízení, bylo postupováno v souladu s § 111 a násl. stav. zák., tak jak předepisuje ustanovení § 129 téhož předpisu. Garáž pak není samostatnou stavbou, ale je součástí domu, kdy nachází se v jeho suterénu. Napadené rozhodnutí je proto zcela srozumitelné, má oporu v opatřených podkladech a věc byla projednána předepsaným procesním postupem. Projektová dokumentace dokládá skutečný stav realizace stavby právě pro účely rozhodování o provedených změnách a jde tudíž o takovou dokumentaci zcela odpovídající těmto změnám, takže na jejím základě bylo možno o žádosti o dodatečné povolení změn nedokončené stavby rozhodnout. K argumentaci věcí vedenou u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 As 67/2006 nezbývá než zopakovat, že je tu rozdíl, který spočívá v tom, že ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem projektová dokumentace stavebních úprav předložena nebyla, kdežto v souzené věci taková dokumentace k dispozici je a soudu byla doložena. Soud proto uzavřel, že rozhodnutím o dodatečném povolení změny stavby rodinného domu stavebníků nebylo zasaženo do ústavních práv žalobce, na která je v žalobě poukazováno. Do žalobcova práva vlastnit majetek, stavebník nezasáhl změnou povolené stavby rodinného domu, jestliže tato změna udála se v souladu s předpisy stavebního práva. Takto provedená změna stavby rodinného domu nepoškozuje lidské zdraví, přírodu ani životní prostředí a provedenými změnami povolené stavby nebylo zasaženo do práva na příznivé životní prostředí. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. O náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Těmto osobám vzniká právo na náhradu nákladů řízení tehdy, pokud by takové náklady vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Protože soud těmto osobám žádné takové povinnosti neuložil, nemají právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení