10 A 101/2014 - 38

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: Dopax – A, sídlem Březnice 588, proti žalovanému: Ministerstvo financí, sídlem Letenská 15, Praha 1, o žalobách proti rozhodnutím ministra financí ze dne 19. 5. 2014, č. j. MF- 85937/2013/34-RK, PID: MFCR4XAUFR, ze dne 19. 5. 2014, č. j. MF-85936/2013/34-RK, PID: MFCR4XBFDA, ze dne 19. 5. 2014, č. j. MF-98295/2013/34-RK, PID: MFCR4XATRW, a ze dne 19. 5. 2014, č. j. 98293/2013/34-RK, PID: MFCR4XAUFP, takto:

Výrok

I. Věci projednávané Městským soudem v Praze v řízeních sp. zn. 10 A 101/2014, 10 A 102/2014, 10 A 103/2014 a 10 A 104/2014 se spojují ke společnému projednání a budou nadále vedeny pod sp. zn. 10 A 101/2014.

II. Návrh na spojení věcí vedených pod sp. zn. 10 A 101/2014 s věcí projednávanou Městským soudem v Praze v řízení sp. zn. 5 A 116/2014 se zamítá.

III. Žaloby se zamítají.

IV. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí ministra financí, kterými byly zamítnuty rozklady proti usnesením žalovaného, jimiž bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem čtyř řízení vedených ve věci zrušení povolení k provozování loterie a jiné podobné hry (dále jen „loterie“) na adresách Komenského náměstí 259, Kojetín; Komenského 15, Přerov; Komenského náměstí 381, Kroměříž; Havlíčkova 1559, Otrokovice. Držitelem povolování k provozu těchto zařízení je společnost BONVER WIN, a.s., avšak žalobce vykonává na základě mandátní smlouvy s touto společností správu a údržbu jejích loterních zařízení. Nejprve žalobce zdůvodňuje, proč mu svědčí v nyní projednávané věci aktivní legitimace k podání žaloby. Odkazuje především na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 25/2002-42 (č. 906/2006 Sb NSS), dle nějž je žalobní legitimace dána vždy, kdy je dotčena právní sféra žalobce. Pokud jde o věc samu, dle názoru žalobce žalovaný neprokázal, že žalobce nesplňuje kritéria, která by jej opravňovala být tzv. vedlejším účastníkem řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 31/2001-91, z nějž plyne, že aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý hmotně právní poměr k věci. Žalobce má za nezákonný závěr žalovaného, že poměr k věci musí být veřejnoprávní povahy, neboť takový závěr nemá oporu v judikatuře ani v zákoně. Nejvyšší správní soud naopak v rozsudku č. j. 6 As 17/2013 potvrdil, že dotčená práva a povinnosti vedlejšího účastníka řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu mohou být i soukromoprávní povahy. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 27/2008-57 dále plyne, že mezi soukromým a veřejným právem nelze vystavět neprostupnou zeď. Žalobce je dotčen na svých majetkových právech a legitimním očekávání plynoucím ze smluvního vztahu se společnosti BONVER WIN. Jedná se tedy o zásah do žalobcových práv podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Dále jsou dotčena i práva žalobce ve smyslu veřejnoprávním, neboť může být dotčeno jeho právo podnikat zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; tuto skutečnost ministr financí ve svém rozhodnutí vůbec nezohlednil. Konečně je dle názoru žalobce nesprávný názor ministra financí, že vedlejším účastníkem řízení o zrušení povolení k provozu loterie a jiné podobné hry je na základě § 45 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen „loterní zákon“) pouze obec, v níž je loterie provozována. Dle názoru žalobce nevylučuje uvedené ustanovení loterního zákona subsidiární aplikaci § 27 odst. 2 správního řádu, který umožňuje i účastenství dalších subjektů. Žalovaný ve svých vyjádřeních k žalobám, jež jsou obsahově zcela totožná, primárně navrhl odmítnutí žaloby. Pokud jde o usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 31/2001-91, poukázal žalovaný na skutečnost, že v dané věci se jednalo o aktivní legitimaci žadatele o státní občanství k podání žaloby proti rozhodnutí o jeho neudělení. V dané věci však vůbec nebylo sporné dotčení žadatele o státní občanství na jeho právech, neboť žadatel byl účastníkem správního řízení přímo na základě § 27 odst. 1 správního řádu. Naopak v případě žalobce nelze dovodit, že by v řízení o zrušení povolení k provozování loterie uděleného subjektu odlišnému od žalobce byla dotčena jeho práva. Za zásah do právní sféry žalobce ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. lze považovat pouze dotčení přímé, nikoliv pouze zprostředkované skrze závazkový vztah s jiným subjektem. Vydáním rozhodnutí o zrušení povolení k provozování loterie nemůže být žalobce na svých právech dotčen z hlediska hmotného práva; z hlediska práva procesního též nebyl dotčen na svých právech, neboť žalovaný o tom, že žalobce není účastníkem správního řízení, rozhodl v souladu se správním řádem. Pro případ, že by se soud s uvedenou argumentací neztotožnil, navrhl žalovaný zamítnutí žaloby. Ministr financí dle žalovaného postupoval zákonně, když rozklady zamítl. Žalobce nepochybně není účastníkem řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu, neboť není žadatelem ani přímým adresátem rozhodnutí, které bude v řízení vydáno. Rovněž není účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, jelikož zrušení povolení k provozování loterií uděleného třetímu subjektu přímo nezasahuje do žalobcových práv plynoucích ze závazkového vztahu s tímto třetím subjektem. Žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 18/2008 zdůrazňuje, že v řízení o zrušení povolení k provozování loterie neuplatňuje žádné správní uvážení; posuzuje pouze splnění jednoznačných zákonných podmínek, za nichž je třeba povolení zrušit. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 17/2013-28, odkazuje žalovaný na skutečnost, že sám Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že nepovažuje za praktické dovozovat z dané věci dalekosáhlé závěry. Závěry tohoto rozhodnutí tedy nelze na nyní projednávanou věc aplikovat bez dalšího. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí mimo jiné uvedl, že zasahuje-li správní rozhodnutí ve svých důsledcích do soukromých práv třetí osoby, má tato osoba zpravidla k dispozici soukromoprávní prostředky obrany. Tak tomu je i ve vztahu mezi žalobcem a společností BONVER WIN. Pokud žalobce argumentuje zásahem do práva svobodně podnikat garantovaného čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, upozorňuje žalovaný, že tohoto práva se v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze domáhat pouze v mezích zákonů. Postupuje-li tedy žalovaný na základě zákona, z povahy věci nemůže zasahovat do ústavního práva svobodně podnikat. Žalobcův soukromoprávní vztah k provozovateli loterie nezakládá jeho účastenství v řízení o zrušení povolení, neboť zrušení tohoto povolení se žalobce přímo nedotýká. Ani z ustanovení § 27 odst. 3 správního řádu žalobcovo účastenství neplyne, neboť loterní zákon výslovně počítá jako s účastníkem řízení toliko s dotčenou obcí. Ze správních spisů plynou následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Přípisy ze dne 16.7.2013 žalobce uplatnil práva účastníka v řízeních vedených žalovaným pod č. j. MF-60115/2013/34, jež bylo vedeno ohledně zrušení povolení k provozování loterie na adrese Komenského náměstí 259, Kojetín vydaného společnosti BONVER WIN, a řízení č. j. 62770/2013/34, v němž se jednalo o zrušení povolení k provozování loterie vydaného téže společnosti na adrese Komenského 840/15, Přerov. Přípisy ze dne 18.7.2013 žalobce uplatnil práva účastníka v řízeních vedených žalovaným pod č. j. MF-60028/2013/34, jež bylo vedeno ohledně zrušení povolení k provozování loterie na adrese Komenského náměstí 381, Kroměříž vydaného společnosti BONVER WIN, a řízení č. j. 61824/2013/34, v němž se jednalo o zrušení povolení k provozování loterie vydaného téže společnosti na adrese Havlíčkova 1559, Otrokovice. Ve všech čtyřech případech žalobce své tvrzené účastenství opřel o přesvědčení, že může být ve správních řízeních dotčen na svých právech, která mu plynou z mandátní smlouvy se společností BONVER WIN. Trvání této smlouvy, jejímž předmětem je správa loterních zařízení ze strany žalobce, přímo závisí na další existenci k povolování těchto zařízení. Pokud budou povolení zrušena, může být žalobci způsobena značná majetková újma. Žalobce předložil mandátní smlouvu uzavřenou mezi společností BONVER WIN jako mandantem a žalobcem a dvěma fyzickými osobami jako mandatáři. Žalobce se v této smlouvě zavazuje plnit pro společnost BONVER WIN zprostředkovatelskou činnost související s provozem literních zařízení, zejména zajišťování vhodných míst pro jejich umístění, kontrolovat funkčnost zařízení, zabezpečovat údržbu apod. Dle čl. 3.1 mandátní smlouvy je závazkový vztah sjednán na dobu určitou odpovídající době trvání povolení k provozování loterie. Žalovaný usneseními ze dne 15.8.2013, č. j. MF-75253/1/2013/34, č. j. MF- 75256/1/2013/34, č. j. MF-79802/2/2013/34, č. j. MF-79801/2/2013/34, rozhodl, že žalobce není účastníkem výše uvedených správních řízení. V odůvodnění těchto usnesení se uvádí, že žalobce není účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 1 správního řádu, neboť není přímým adresátem rozhodnutí, jež má být v řízení vydáno. Není však ani účastníkem podle § 27 odst. 2 správního řádu, neboť nemůže být rozhodnutím ani dotčen na svých právech nebo povinnostech. Práva a povinnosti plynoucí pro žalobce ze zprostředkovatelské smlouvy s provozovatelem loterních zařízení jsou ryze soukromoprávního charakteru; ze zákona vznikají práva a povinnosti toliko provozovateli loterie. Hmotně právní vztah žalobce k věci je tedy dán pouze na základě jeho závazkového vztahu s provozovatelem loterie, což je však z hlediska rozhodování žalovaného v oboru veřejného práva irelevantní. Účastenství žalobce nelze dovodit ani ze zvláštního zákona dle § 27 odst. 3 správního řádu, neboť na základě loterního zákona jsou účastníky jen dotčená obec a provozovatel. Proti prvostupňovým usnesením brojil žalobce rozkladem, jež ministr financí zamítl rozhodnutími ze dne 19.5.2014, č. j. MF-85937/2013/34-RK, č. j. MF-85936/2013/34-RK, č. j. MF-98295/2013/34-RK a č. j. MF-98293/2013/34-RK. V odůvodnění těchto rozhodnutí ministr financí uvedl, že v prvostupňových usneseních bylo řádně a dostatečně vyloženo, proč žalobci postavení účastníka řízení nesvědčí. Povolení k provozování loterie dle názoru ministra financí zakládá veřejnoprávní vztah mezi provozovatelem a povolujícím orgánem, zatímco mandátní smlouva mezi provozovatelem a třetím subjektem zakládá toliko soukromoprávní vztah. V rámci tohoto soukromoprávního vztahu by sice mohla žalobci vzniknout škoda, avšak tato možnost nezakládá žalobcovo účastenství podle loterního zákona ve spojení se správním řádem. Navíc je v ustanovení § 45 odst. 3 loterního zákona jako další účastník řízení vedle provozovatele uvedena výslovně toliko obec, na jejímž území je loterie provozována. Ministr financí neodmítá závěr, že veřejnoprávní otázky mohou souviset se soukromoprávními vztahy, avšak v daném případě nelze dospět k závěru, že je žalobce přímo dotčen na svých právech ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, neboť zrušení povolení k provozu loterie do soukromého vztahu mezi žalobcem a provozovatelem loterie nikterak přímo nezasahuje. Žalobcem citovaná judikatura dle názoru ministra financí svědčí závěru, že žalobce účastníkem řízení není, stejně jako by jím nebyla například osoba v postavení nájemce či podnájemce. Žalobce v podání ze dne 5.11.2015 navrhl, aby soud spojil ke společnému projednání věci projednávané pod sp. zn. 10 A 101/2014, 10 A 102/2014, 10 A 103/2014, 10 A 104/2014 a 5 A 116/2014. Podle ustanovení § 39 odst. 1 s. ř. s. může soud spojit ke společnému projednání samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí. Pokud jde o první čtyři uvedená řízení projednávaná desátým senátem, shledal soud, že žalobce v těchto řízeních napadá téměř totožná rozhodnutí, v nichž je řešena totožná právní otázka na základě obdobných skutkových okolností. Proto soud prvním výrokem tohoto rozsudku čtyři věci projednávané desátým senátem spojil ke společnému projednání. Nedůvodný je naopak návrh na spojení věcí desátého senátu s žalobou projednávanou pod sp. zn. 5 A 116/2014. Zaprvé nelze pominout skutečnost, že tato žaloba byla na základě rozvrhu práce přidělena k projednání pátému senátu městského senátu, a tedy o něm musí rozhodnout soudkyně tohoto senátu. Právo účastníků na zákonného soudce nelze prolomit spojením věcí ke společnému projednání, na základě kterého by ve věci rozhodli soudci desátého senátu. I kdyby však tato žaloba byla přidělena stejnému senátu jako žaloby, které podal žalobce, nebyl by důvod ke spojení věcí, neboť žalobce v řízení sp. zn. 5 A 116/2014 je odlišný od žalobce v nyní projednávané věci; neexistuje přitom důvod, proč by se řízení týkající se účastenství dvou odlišných subjektů měla prolínat v jediném řízení, a to i přesto, že skutkové okolnosti, za nichž se oba žalobci domáhají účastenství v řízeních vedených žalovaným, jsou obdobné. Proto soud druhým výrokem tohoto rozsudku zamítl návrh na spojení věcí desátého senátu s věcí sp. zn. 5 A 116/2014. Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Nejprve bylo třeba se zabývat námitkou žalovaného, že žalobci v nyní projednávané věci vůbec nesvědčí aktivní legitimace k podání žaloby. Soud dospěl k závěru, že žalobce splňuje podmínku § 65 odst. 1 s. ř. s. k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí, neboť tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti. Rozhodnutími žalovaného bylo určeno, že právě žalobce není účastníkem dotčených správních řízení; adresátem těchto rozhodnutí je žalobce a bylo jimi nepochybně zasaženo do jeho právní sféry (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS). Pokud takové rozhodnutí bylo vydáno nezákonně, jak žalobce tvrdí, bezpochyby došlo ke zkrácení na jeho právech. Otázka, zda může být žalobcova právní sféra dotčena v řízení, v němž se domáhá účastenství, je pro posouzení jeho aktivní legitimace k podání žaloby proti procesnímu rozhodnutí o tom, že účastníkem není, nerozhodná. Právě ona je totiž předmětem posouzení věci samé v nyní projednávané věci. Dále soud posoudil žalobcovo tvrzení, že je účastníkem řízení o zrušení povolení k provozování loterie vydaných společnosti BONVER WIN. Žalobce má za to, že je tzv. vedlejším účastníkem ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, který stanoví, že účastníky jsou též „další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.“ Nejprve soud podotýká, že žalovaný ve svých rozhodnutích nezpochybnil, že se v řízení o zrušení povolení k provozování loterie citované ustanovení aplikuje, pouze dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky v něm uvedené. S odůvodněním napadených rozhodnutí se zcela míjí žalobní námitka, že ministr financí „v rozhodnutí o rozkladu tvrdí, že na základě ustanovení § 45 odst. 3 loterního zákona může být účastníkem dle § 27 odst. 2 správního řádu pouze obec“. Ministr v napadených rozhodnutích sice konstatoval, že loterní zákon výslovně jako s vedlejším účastníkem počítá pouze s dotčenou obcí, avšak dále v odůvodnění argumentuje, proč žalobce nesplňuje podmínky účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu. Právě výklad tohoto ustanovení je předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným, a proto se jím soud dále zabýval. Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že dotčením ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí dotčení přímé a bezprostřední. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31.3.2016, č. j. 4 As 281/2015-32, k založení postavení účastníka podle § 27 odst. 2 správního řádu „nepostačuje … ani to, že výsledek správního řízení se určitým způsobem zprostředkovaně může projevit v soukromoprávních vztazích určité osoby, resp. v jejích majetkových poměrech“. K obdobnému závěru Nejvyšší správní soud dospěl v rozsudku ze dne 30.1.2009, č. j. 8 As 21/2008-189 (č. 2251/2011 Sb. NSS), v němž konstatoval, že konkurenční dopravci nejsou vedlejšími účastníky řízení o udělení licence jinému dopravci na téže trase. Z tohoto rozhodnutí plyne, že právo vlastnit majetek nelze vnímat natolik extenzivně, aby zakládalo účastenství jakéhokoliv subjektu, jehož majetková sféra může být nepřímo a pouze zprostředkovaně dotčena správním rozhodnutím, jež mu není adresováno. S žalobcem se lze ztotožnit v závěru, že za určitých okolností může být hmotně právní poměr k věci založen i na poli soukromého práva. O tom svědčí jím citovaná judikatura, především rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3.7.2008, č. j. 2 As 27/2008-57 (č. 1883/2009 Sb. NSS), a ze dne 8.10.2013, č. j. 6 As 17/2013-28. První uvedené rozhodnutí se týkalo postavení vlastníka pozemku, na němž se nachází studna, ke které má být ve prospěch oprávněného z věcného břemene prodlouženo povolení k odběru podzemních vod; Nejvyšší správní soud dovodil, že vlastník studny je v takovém řízení přímo dotčen na svých právech. Ve druhém uvedeném rozhodnutí pak Nejvyšší správní soud dovodil, že účastníkem řízení o zrušení licence k podnikání v energetice je též vlastník energetického zařízení, které sloužilo k výkonu licencované činnosti. Dle soudu je vlastník energetického zařízení přímo dotčen zrušením licence, neboť v závislosti na platnosti této licence, byť vydané třetí osobě, je podstatně omezena jeho možnost se svým vlastnictvím nakládat. Licencovaná činnost totiž nemůže být v jednom energetickém zařízení vykonávána více subjekty zároveň. V obou případech byl tedy vlastník nemovité věci přímo dotčen na svých právech veřejnoprávním rozhodnutím, kterým byla třetí osobě přiznána či odebrána práva spojená s touto nemovitostí. Jak dále upozornil žalovaný, v rozhodnutí č. j. 6 As 17/2013-28 Nejvyšší správní soud výslovně zdůraznil, že z tohoto rozhodnutí nemohou být vyvozovány žádné dalekosáhlé obecné závěry, neboť se vztahuje jen na specifickou situaci v dané věci (bod 26 rozsudku). Na základě výše uvedené judikatury má soud v nyní projednávané věci za to, že žalobci postavení účastníka řízení o zrušení povolení k provozu loterie podle § 27 odst. 2 správního řádu nesvědčí. Případným zrušením povolení společnosti BONVER WIN nebude přímo dotčeno žádné věcné právo žalobce; může jím dojít pouze k nepřímému ovlivnění žalobcových zisků, které mu plynou z výkonu zprostředkovatelské činnosti pro společnost BONVER WIN. Nejedná se tedy o přímé dotčení vlastnického práva či jiného práva absolutní povahy ve smyslu rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 27/2008-57 a č. j. 6 As 17/2013-28, nýbrž toliko o dotčení nepřímé ve smyslu rozsudku č. j. 4 As 281/2015-32. Takovéto nepřímé dotčení však účastenství na správním řízení nezakládá. Pokud žalobce argumentuje svým právem na ochranu legitimního očekávání ochrany vlastnictví, je třeba upozornit, že z čl. 11 Listiny základních práv a svobod, respektive z čl. 1 dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod neplyne neomezené právo na ochranu jakéhokoliv budoucího očekávání navýšení majetkové sféry. Ochraně podléhá jen právo na konkrétní navýšení majetku, na jehož nabytí jednotlivec oprávněně spoléhá na základě platných právních předpisů (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 14.2.2008 ve věci Glaser proti České republice, č. 55179/00, body 50-52). Takovéto konkrétní očekávání založené právními předpisy však žalobce neměl. Žalobce se dobrovolně rozhodl podnikat takovým způsobem, že bude poskytovat zprostředkovatelské služby pro držitele povolení k provozování loterie. Přitom trvání mandátní smlouvy, již žalobce uzavřel se společností BONVER WIN, je v jejím článku 3.1 výslovně omezeno na dobu trvání povolení vydaného Ministerstvem financí. Žalobce tak na sebe vzal podnikatelské riziko tím, že svou činnost navázal na podnikání jiného subjektu, které podléhá státnímu povolení. Musel si však být nutně vědom toho, že příslušné povolení může být tomuto subjektu ze zákonných důvodů zrušeno. Zrušením povolení tak pro žalobce představuje pouze právní událost, která se jej netýká přímo, ale pouze zprostředkovaně způsobem, který si sám žalobce se společností BONVER WIN v mandátní smlouvě ujednal. Zrušením povolení tedy není dotčeno žalobcovo ústavně garantované právo na ochranu majetku, jak je vykládáno judikaturou. Obdobné závěry platí i pro žalobcovo tvrzení, že může být dotčeno jeho právo svobodně podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve shodě s žalovaným soud dodává, že práva svobodně podnikat se nelze domáhat nad rámec zákonné úpravy, což plyne z čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z žádného právního předpisu nevyplývá právo žalobce na to, aby mohl podnikat za nezměněných objektivních podmínek. Žalobce naopak musí při svém podnikání s takovými změnami počítat a sám postupovat tak, aby je ekonomicky unesl. Pokud by bylo dovozeno, že každý podnikatel má právo být účastníkem jakéhokoliv správního řízení, jehož výsledek se může pouze zprostředkovaně v důsledku negativně projevit při výkonu jeho podnikání, došlo by k nepřijatelnému bobtnání okruhu účastníků nejrůznějších řízení. Na příkladu řízení o zrušení povolení k provozování loterie lze ilustrovat, že provozovatel je nepochybně subjektem celé řady závazkových vztahů s různými subjekty, které tak mohou mít zájem na pokračujícím provozu loterií. Byl-li by akceptován žalobcův extenzivní výklad účastenství ve správním řízení, bylo by v zásadě vyloučeno již samotné stanovení okruhu účastníků a řízení by tak bylo zatíženo imanentní zmatečností. Z výše uvedeného tedy plyne, že žalovaný zcela správně uzavřel, že v případě žalobce nejsou splněny podmínky k tomu, aby mohl být účastníkem řízení o zrušení povolení k provozování loterie, jehož držitelem je společnost BONVER WIN. Protože soud dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. je zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce neměl v řízení úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.